ročník 10 — 1 a 2/ 2011 listopad 2011
.cz
TIŠTĚNÉ VYDÁNÍ
Vážení a milí čtenáři,
Záznam z ultrazvuku
rok 2011 byl již desátým, v kterém zveřejňujeme Vaše příspěvky na našem portálu www.senio.cz. Pro tento jubilejní rok jsme pro Vás v předkládaném tištěném vydání připravili výběr poezie všech autorů, kteří nám kdy své básně poslali, s důvěrou, že Vás potěší, pozvou k další četbě www.senio.cz nebo inspirují i k vlastní tvorbě.
Přes slzu dojetí sleduji tělíčko v obloučku prohnuté když pohne se dech se mi zatají.
Na další setkávání s vámi se těší za tým Senio.cz
Jana Lešikarová
Tvůj hlas
MARIE ZAJÍČKOVÁ /ze Skype PC/
Alespoň Tvůj hlas už mám tady sype se mi do klína neupadne žádné slůvko hezká chvíle začíná. Slůvka poskládaná k sobě tvoří různé obrázky vybírám si která mají v sobě dotyk od lásky. Ty si potom o samotě opět k sobě přivinu polaskám se s nimi trošku k svému srdci ukryju.
Snový mejl
Žes přišel do mého snu, já chtěla psát v mejlu já mlčela štěstím, však tys mě obejmul zahrnul mě láskou jakou jsem neznala a přání tvoje bylo, abych tě milovala. Však nebylo nám přáno prožít snový příběh nelze tobě sdělit jeho krásný průběh už nemlčím štěstím, lomcuje mnou pláč zrovna dneska ráno zamrzl mně počítač.
Vidím ten záznam na videu před narozením děťátka to nádherná je chvíle zázraku ta nejkrásnější pohádka.
Však nic se nestane jen se protáhne přece je u mámy, v bezpečí chráněné a všechno potřebné se mu dostane. Miluji tvorečka co moji krev též má až čas se naplní, tak přijde chvíle ta okamžik nejhezčí - zrození člověka.
Lásky snění
/přijde samo - nevoláno/
Ta dálka mizí, když propadnu snění a zde před očima tebe milý mám. Pozvu tě dál, teplo venku není pohostit tě láskou svou hodlám. Horké polibky k tomu kousek něhy hladit tobě budu každé místečko a tam kde to sladce touhou zabolí potěším tě láskou, aspoň maličko. Hodně se já k tvému tělu přitlačím ať ten krásný pocit vášně zadržím doznění pak lépe můžeš vychutnat cit svůj nejvřelejší tobě já chci dát. Nevadí, že máme každý jinou cestu na ní jsme ztratili svoje klíče k mládí ale zdobené jsou sem tam kvítky snění a tak občas oba projdeme se po ní. 1
1 a 2/ 2011
Létu vstříc MJ
Na jaro jsme se těšili, uběhlo nám v krátké chvíli. Dál k sluníčku my vzhlížíme, za teplé dny děkujeme. Léto brzy nastane nám, několik dní je k prázdninám. Děti budou volno míti. Nebudem jim záviděti? Všichni půjdem do přírody, navštívíme zámky, hrady. Poznáme i nové kraje, kde si slunko s vodou hraje. Znovu budem okouzleni, krásou přírody nadšeni. Odpočinek dodá sílu, než usednem opět k dílu. Tam vzpomenem na ty chvíle, kdy výhledy byly stálé. Krajina nás uchvátila, jak z pohádky kdyby byla. Pýchou se až nadýmáme, jak kouzelný domov máme. Nesmíme o něm jen mluvit, ale dobrou prací chránit.
Poznání
ZDEŇKA VOBORSKÁ
Neříkat lži jen proto, že se to snad nosí. Být někdy děckem, umět si i hrát život jak běží, tak ho také brát. Mít radost z každé hezké chvíle, darovat kytku matce, nebo milé. Milovat svoji zem, v které je tolik krásných lidí, odpouštět těm, kteří tě nenávidí. To všechno je jen zlomek, z nějž násobením, vyjde poznání!
V putování za cílem… HANA HNILICOVÁ
Krátce jen po naší zemi v slunci, v dešti chodíme, s velkými však nadějemi, že se v slávě zrodíme. Fakt, že nutno opustiti to slzavé údolí, spíš by nás měl potěšiti, než vzbuzovat nevoli. Když jsme tady čestní, vlídní, láskyplní k bližním svým, pak můžeme býti klidní před rozsudkem Tvůrcovým.
Co mne uklidňuje STANISLAVA KŘEPELOVÁ
Hudba, která mne rozezní. Hlas, který mne pohladí. Obraz, který mne oněmí. Společnost, která mne osloví. Zážitek, který mne potěší.
Zamysli se
IVETA KOLLERTOVÁ
Ani neví, co ho pálí křičí z okna do nebe moře hvězd mu kyne z dáli stáří, chlape, zazebe Kdyby život vracel zpátky a psal psaní úřadu stejně bude život krátký neohlíd´se dozadu Závodem mu život stal se lahvemi ho obklopil teď mu žena řekla - zbal se místo lásky jenom pil Jenom perly žijí stále dole, skryté v ulitě, sice tvarem trochu malé však vzácnější určitě Z mladíka se stařec stává ale věkem to není ten, kdo bere a nedává marně čeká odměny.
Syn otci
TOMÁŠ MIKOLÁŠEK
Životem jít a neznat nic lásku, bolest či zradu, životem jít, jak by byl pro parádu, to život by byl prázdný, pustý. Neumět líbat těmi ústy, jež o polibek prosí, nevidět krásu kolem sebe, nevidět perly z rosy, pak musel by být člověk slepý. Chvilku se smát, a někdy i hněvat, tu svojí pravdu, za nic nedat! 1 a 2/ 2011
2
Když v životě, Bohem daném, moudře užíváme sil a jsme živým Ducha chrámem - kdopak by nám ublížil? Pracujem-li k usmíření, k míru mezi národy, pak se náš svět v lepší změní, dojde pravé obrody. Úsek času kratičký je, v kterém jdeme cíli vstříc... Citu, dobra, harmonie nechť je mezi námi víc!
Jsem rád, že mám taťku co produkcí svých básní vysoko zdvíhá laťku s lehkostí mu vlastní.
Když zima sedne na komín JINDŘIŠKA MIKOLÁŠKOVÁ
Když zima sedne na komín a v kamnech zpívá meluzína
nikdy se lépe neusíná sladší byl jenom mámin klín Pepř majoránka sůl a kmín polévku chudou připomíná když zima sedne na komín a v kamnech zpívá meluzína Schováni po nos do peřin s očima pevně zavřenýma představujem si teplý klín pomeranče a hrozny vína když zima sedne na komín a v kamnech zpívá meluzína
Nečti můj dopis ADRIAN MIKOLÁŠEK
Nečti můj dopis Je tak jednotvárný Na všech řádcích shora dolů mezi řádky na okrajích do všech stran jenom jednu větu mám Miluji Tě Miluji Tě
Jarní podvečer TONIO MAYRADH
Noc - čarovná alchymie večerní měď v stříbro mění Z křivulí noci do misek snění tišivé ticho vlije Má duše - šarlatán do dálky hledí chtivě zda z dlaní nebes a v kráse tklivé něžně stínován stoupne stříbrodivý svit A srdce prudce tepy sčítá když dívka jarem porozvitá přijde se jím ozdobit
Tiráda AMICO
Milá paní redaktorko, alias filosofie doktorko dovolte abych moh´ poskládat sympatií stoh
díky Vám -že ne? I jo!radost dává Senio! Z mého dědství hloubi všem na vědomost troubí cestou pro mlíko Váš přítel AMiko.
Desatero rad mladým do života JIŘÍ PFEIFER
1. 2. 3. Popros, pozdrav, poděkuj! Tři samozřejmé věci a tak prosté. Mají být v životě, který je Tvůj. A neměli by to být vzácní hosté... 4. 5. Poznávej svět a uč se celý život! Měj při tom oči otevřené. A toč se v tom, jak v košíkové pivot. Poznání a vzdělání - to jsou dary cenné. 6. 7. 8. Slušnost a ochota a k tomu láska. K lidem, zvířatům a přírodě. Musí však to být čisté, žádná maska. Pak jde všechno dobře. Vše je v pohodě. 9. Jazyk Tvůj mateřský, ten patří k Tobě. Je krásný, bohatý a sděluje jiným. Přiber si k tomu v dnešní době i jazyk jiný. Ať nemusíš říkat „neumím, já se stydím“... 10. Buď všude a vždy každému dobrým druhem. Ve škole, v práci, v rodině, v životě. V každé minutě, v každém dni, - někdy i tuhém. Neboj se postavit „třebas i k lopatě“. Čest je mnohem víc, než pochybná sláva. Člověk je mnohem víc, než jarní tráva. A TY BUĎ ČLOVĚKEM - JE TO VÍC, NEŽ LITERA PRÁVA!
Hvězdná noc
SPECTATOR IUVENTUTEM
Cos divného tmy hvězdonosné hodily jste do mých dlaní Mámilo to, jak v noci rosné rety mámí Cos světlého jsi ráno chladné rozjiskřilo do mých očí Tak rozjasní se, když dívka padne chlapci do náručí
Cosi vzlétá nad vodotrysky písní - píseň jasná kterou si, milá má, do vlasů včísni a budeš krásná
3
1 a 2/ 2011
Sarti
LUDVÍK SEDLÁČEK
Jaký jest to národ pěkný, rostlý jak ty Jedle, v mysli ušlechtilý čilý, pro vše schopné hnedle. Jejich víra ta se líbí, že ji nikde nezapřou, na poli a nebo v sadě, čistý šat prostřou. Ráno při východu slunce, večer před západem, nohy ruce umývají, jdou se modlit ven. Pestrý šat okolo pasu, před sebe prostírají, pak v kleče v kloně Allaha vzývají. Dospělé ženy v závojích, po ulicích spěchají, avšak na nás Evropany, oči skrz upírají. Tak jim jejich koran velí, tvář zastřenou míti, my ale tuze zvědaví, chcem jich uviděti. Neb jsou mezi nimi krásky, že jich není rovno, rostlý v chodě jak ty víly, kráčejí vždy kolmo.
To je ta chvíle, to je ten čas ANNA PIESZKOVÁ
Tak to jsou ta léta, kdy se člověk ohlíží, aby se ujistil, že nepromarnil čas. Že navzdory nemocem, starostem a potížím tím nejlepším zrnem naplnil svůj klas. To je ta chvíle, kdy proti proudu času zpět se ve vzpomínkách jistě vrací rád. Své úspěšné vzlety zná už nazpaměť a právem si je může znovu vychutnat. To jsou ty dny, kdy obklopený přáteli prožívá, stejně jako dnes, své okamžiky radosti. Naplněn novou energií, elánem a veselím si už nepřipouští malicherné starosti. K čemu jsou rodné listy? Data narození? Věk přece není mírou lidské hodnoty! Životními zkušenostmi štědře obdařeni jsme ještě schopni zvládnout všelijaké trampoty. Iluze mládí člověk možná ztratí a přesto stále myslí na radost. Co rozséval, to se mu zpátky vrátí, i ztrátami se obohatí, když moudře využije zkušenost. A jestli přijde čas, který nás občas nutí ohlédnout se do minulosti zpět, plně vychutnejme svá osobní rozhodnutí, na které dal život kladnou odpověď.
Divná smlouva MIROSLAV SKÁLA
My s mámou divné máme smluvení. Když hodiny přinesou znamení, když ticho chodem vteřin nese usínání, vzpomínání a láska dálku překlene. Jsi u mne, já jsem u tebe. My s mámou divné máme smluvení. Když čas je pro tmu kamenný, když přešla hodina, sejdem se k políbení. Blizoučko k sobě máme, ač prostoru nás dělí hladina, pro lásku promlouváme. Úsměvné usínání lásky vlání. Dobrou noc, synku! Dobrou noc, mami! Sami. Jen vzpomínky v lásky stulení. Divné to máme s mámou smluvení..
Průvan
JAN SCHNEIDER
Když na žebříčku hodnot čas změní priority, když nestoudnost a drzost nazývá se odvahou, když v písni není prostor pro opravdové city, pak hlomoz místo hudby burácí nám nad hlavou. Chce to průvan, důkladný průvan! Když trh podobá se konzumnímu komunismu a smysl svobody dál zůstává záhadou, když lobbismus je jen novým
1 a 2/ 2011
4
Vyznání
Domov
Mé rodné město Tábore, ty moje nejkrásnější, slyš mojí zpověď o lásce, o lásce nejvěrnější. Jak věrný chlapec dívce své, srdce do dlaní klade, tak i má láska Tábore, pro tě v mém srdci plane.
Chaloupka malinká na konci Janova, láska v ní přebývá, tam teplo domova. Světnička jedinká, tak málo místa, ale vždy útulná, voňavá, čistá. Za dlouhý, těžký stůl kuřátka sedají, na příděl maminky dychtivě čekají… Mámina kuchyně vychválit se nedá, takovou polévku ani císař nemá. Tatínek, maminka, sestry a bratři, jak jeden druhému srdcem si patří… Osm nás zrodila maminka drahá, za svoje kuřátka duši by dala… Život nás rozmetal, platit chtěl daně, bolest se ukryla v máminy dlaně… Zarostla cestička, smutný je svět --znavený poutník vrací se zpět. Kdepak je chaloupka, co kouzla měla, kampak se poděla, kampak se děla? Za bílou tichou zdí, ty dobré duše spí… Když je nám těžko, chvátáme sem: Za tolik lásky, co jste nám dali, kéž je vám lehká ta česká zem!
KARLA STUDENOVSKÁ
názvem nepotismu, na potkání se infikujem blbou náladou. Chce to průvan, důkladný průvan! Když stejnokroj frází obleče si pluralita a křičící nabídka tvrdí, že je poptávkou, volební lístek je poukázkou na koryta a společenský úspěch pouhou koňskou ohlávkou, Chce to průvan, důkladný průvan! Neboj se a otevři své srdce dokořán! Nestyď se za své city! Máš v sobě více imunity než bezúhonný poslanec. Každý z nás byl nejednou v dětství očkován vírou v dobro, jež vždy zvítězí nakonec. Tak otevři své srdce beze strachu dokořán a blbou náladu odnese průvan! Chce to průvan, důkladný průvan, chce to průvan, důkladný průvan, očistný průvan, chce to průvan!
Jordán Ti skráně omývá, řeka o slávě zpívá, již staré město s Kotnovem, co drahý poklad skrývá. Minulost mluví o lásce, ta národ k sobě víže, v tvém lůně drahý Tábore, cítím se Bohu blíže. Tam tichou nad Lužnicí, žij, žij v rozkvětu a slávě, mou zpověď přijmi jako dar, jež pěji k tvojí chvále. V radosti, v žalu, při práci, jsi moje pouto pevné, má láska k tobě Tábore, i smrtí neuvadne. Pro slávu svého národa, pro slávu českých synů, buď věčně živým pomníkem, bratrství, lásky, míru…
ANEŽKA RYTÍŘOVÁ
5
1 a 2/ 2011
Slovo
Podzimní den
Řekneš slovo – nemyslíš nic zlého, každý k tomu přidá něco svého, za pár minut už je věta z něho. Věta běží po celičkém kraji, druhý den už všude povídají, že vyslovil´s něco příšerného. To, že´s řekl? Marně vzpomínáš… Proto pozor dej, když o druhém něco povídáš, neb lidské řeči se šíří ohromnou rychlostí a zveličují jako - lavina. To si pamatuj! To nejdražší co na světě máš – svoje jméno, v okamžiku může býti pošpiněno. Řekneš slovo – nemyslíš nic zlého, každý k tomu přidá něco svého, za pár minut už je věta z něho. Proto pozor dej, když o někom něco povídáš!
Podzimní sluníčko krátí si vesmírnou cestu. Ráno je ospalé, paprsky slabé, mlhou se prodírá a vyplouvá k prvnímu městu. Tam na něj čekají děti a hlavně ti staří. Aby se pěkně ohřáli než tmavý obláček připluje a na chvíli všechno zmaří. Na to se zase promění v podzimní barevnou krásu. Zavlhlé listí se zatřpytí všichni pookřejí a radují se z teplého slunečního jasu.
ALBÍNA BERKOVÁ
1 a 2/ 2011
6
ND
Jak poznat, že stárneš LH
VŠECHNO tě bolí CO nebolí to nefunguje JISKRA ve tvém oku TO je jen odraz slunce v brýlích CÍTÍŠ se jako ráno poté ALE večer předtím nebylo nic TVÉ děti začínají vypadat na střední věk VSTOUPÍŠ do klubu ZA zdravé stáří ALE nemáš sílu do něj docházet KAPAJÍCÍ vodovod v Tobě vyvolává NEpotlačitelné nutkání ZNÁŠ odpověď na vše ALE nikdo se tě na nic neptá TĚŠÍŠ se na večer I když se v něm nic nebude dít POTŘEBUJEŠ brýle abys našel brýle CO si nenapíšeš to nevíš NEZHASÍNÁŠ světlo kvůli milostnému dobrodružství ALE abys ušetřil SEDÁŠ v houpacím křesle ALE už ho nedokážeš rozhoupat MÁŠ potíže se zapínáním opasku STEJNĚ tak jako se zapínáním svalů LOPATKY ti vylézají ven čím dál víc ZATO ty vylézáš ven čím dál méně TVŮJ dům je příliš velký TVÁ krabice na léky příliš malá ZAboříš-li zuby do řízku ZŮstanou tam DORT k narozeninám se prohýbá pod tíží svíček ONY zvolna hoří … TY zvolna zhasínáš …
Hlesnutí – první JOSEFA HEJLOVÁ
1/ Nechtějte mne rozesmát, když pláču, a nechtějte mne rozplakat, když se směju. Umím to obojí sama. Protože jinak bych nemohla žít, jinak bych nemohla jít psát. 2/ Skákala jsem mezi křiklouny a křičela, plula jsem mezi rybami a mlčela, ale vzduchu a vodě to bylo jedno. Jedla jsem ovoce ze stromu a polámala jsem ho; jen tak hned tam nové neporoste! 3/ Nekopejte do mne, když ležím, ale otáčejte se za mnou, jdu-li ladným krokem. Já, když dávají, neberu a když bijou, neutíkám. Jsem cizinkou mezi svými.
Když mužský věší prádlo VÁCLAV KOHOUTEK
Když mužský věší prádlo sousedky stojí za záclonou a chichotají se nemožným pohybům toho vrtáka Ale on ví co dělat protože mu stokrát žena říkala jak se věší košile že ručníky patří k sobě I když každý prádlový kolíček je ve vzpomínce bolestné bodnutí až do morku kostí jeho těžce nemocné ženy podhlavníky z nocí plné horkosti už voní mýdlem a větrem Vzpřímil páteř jako stěžeň a čeká až vítr napne na šňůře plachty naděje protože všechno v něm mu brání vyvěsit bílé prostěradlo kapitulace
Zrození
PETR MUSÍLEK
Čí je to divné světlo? Čí jsou ty zvuky a chlad? Já znám jen ticho a teplo a zatím umím jen spát Teď ke mně hlavy sklání svět obrů jež tu prý byl již před máminou dlaní než jsem se narodil Bude mi v tom světě dobře? Mnoho víš, mnoho jsi čet Tak mi to řekni obře I ty jsi, přece, ten svět
4/ Chtěla jsem být jako spravedlnost, ale se zavřenýma očima bych neviděla nic. Chtěla jsem ctít zákony, ale ty jsou nástrojem privilegovaných mocných. Chtěla jsem být milosrdná ke svému okolí a o to se teď snažím.
7
1 a 2/ 2011
Letěla zpráva po světě…
JAROSLAVA VOSÁTKOVÁ
Letěla zpráva po světě: že Ježíšek se narodil. A kdo tu zprávu uslyšel, hned do kouta práci zahodil čepici hodil na hlavu a rychle k Betlému letěl. Chlév našel ozářen, tisíci nebeských světel. Každý se tlačil kupředu nablízko chudičkých jeslí. Bohatší páni v kabelách dárky své Ježíšku nesli. Dárkem se každý uklonil,
ach, přijmi nebeské dítě. Ježíšek jen se usmíval a chudým zas rozdával hbitě. Teď bylo teprv šumotu: Ježíšek rozdával zlato! Každý si chytil kus: Zavýskni, má nízká chaso! Jediný jenom Čecháček stál skromně, u stěny vzadu. Teď zůstal tam sám, jediný, klonil se a hladil bradu, potom se pustil do zpěvu a zazpíval v radostné notě.
Ježíšek usmál se: chudáčku, nic mně už nezbylo pro tě. To tě však nikdy nezarmuť, ty česká dušičko snivá, vždyť tvoje srdce citlivé, kus největšího zlata skrývá. Od té doby, my, Čechové, na zlatý kov jsme chudí. Však srdce máme ze zlata, a to nám nikdo nevyrve z hrudi.
Internetový portál SENIO.CZ * Na internetu vychází týdně, v tištěné podobě dvakrát do roka (květen/listopad) * Odpovědný redaktor Jana Lešikarová * Vydavatel: NADACE SENIO, Dlouhá 325, 390 01 Tábor * IČO 260092743; DIČ CZ260092743 * Evidenční číslo MK ČR E 16220 * ISSN elektronické 1213-8177 * ISSN tištěné 1801-4771 * Místo vydání Tábor * Telefon redakce +420 381 210 441, fax +420 381 210 440 * e-mail
[email protected] * © Senio.cz – NADACE SENIO
