2011 Datum: 30. června 2011

Zpravodaj ANR ČR 6/2011 Datum: 30. června 2011

Vážení přátelé, přejeme příjemné počtení v šestém letošní vydání Zpravodaje.

Obsah: Okénko výkonné rady   

Sdělení Výkonné rady Rozhovor s p. PhDr. Miloslavem Macelou Rozhovor s Lenkou Švestkovou

Ze života náhradních rodin 

Příběh pěstounky Markéty I. Intuitivní rodičovství

Projekt Rodiny spolu II. 

Doučování dětí

Projekt ESF  

Ohlédnutí za Rusavou Aktuality z realizace projektu

Jiná sdělení

Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Vážení a milí předsedové klubů a členové ANR ČR, výkonná rada si Vás tímto předběžně dovoluje pozvat na mimořádnou valnou hromadu a seznámit Vás s termínem jejího konání. VH musí být svolána v co nejkratším čese, důvodem jejího svolání je doplnění jednoho jediného, ale za to velmi důležitého bodu do stanov, který řeší možnost naší organizace vzdělávat náhradní rodiče, děti, odborníky z řad NNO a veřejnost v otázkách náhradní rodinné péče. Takto doplněné stanovy jsou důležité pro vydání několika akreditací. Mimořádnou valnou hromadu jsme, jako výkonná rada, naplánovali tak, aby Vám co nejméně zkomplikovala život a aby Vaše cesta na ní byla alespoň pro Vaše děti něčím zajímavá. Více informací ohledně delegátů a způsobu hlasování naleznete v srpnovém Infodopise výkonné rady, kde bude vše podrobněji vysvětleno. Nyní Vám již můžeme sdělit, že termínem mimořádné valné hromady jsme zvolili sobotu 10.9.2011 a místem jejího konání brněnský zábavný park Bongo, kam budete mít s Vašimi dětmi vstup hrazený. Děkujeme Vám za Vaši účast Výkonná rada ANR ČR

Výzva Je čas dovolených a výjezdů nejen za hranice všedních dnů, ale i hranice států. Čerstvá zkušenost jedné náhradní rodiny s pobytem v cizině mě přivedla na myšlenku, posbírat více zkušeností nás všech. Ráda bych tedy vyzvala všechny náhradní rodiče, aby se s námi podělili o své zážitky a zkušenosti s vyřizováním cestovních dokladů pro přijaté děti. O jednáních s úředníky i nedorozuměních na hraničních přechodech a v cizině. Možná pomůžete těm, kteří na podobný problém narazí v budoucnu. A pokud to nebudou jen negativní zážitky, ale najdou se i úsměvné, tak sem s nimi. Vzhledem k tomu, že další Zpravodaj bude dvojčíslí, poprosím o dodání vašich příspěvků do 15. srpna 2011. BJ



Rozhovor se zástupcem MPSV z odboru Rodina p. PhDr. Miloslavem Macelou V současné době hýbou světem náhradní rodinné péče slova „novelizace, reforma“. Otázka zní, proč nyní? Celých dvacet let (bereme-li jako hranici změn rok 1989) volají náhradní rodiče po změnách v systému. A vcelku bez úspěchu. Reforma systému péče o ohrožené děti měla začít již dávno. V některých záležitostech se potýkáme se systémem, který byl nastaven někdy na počátku padesátých let. Současná situace se od let minulých možná liší v tom, že vláda si reformu vytkla jako jednu ze svých programových priorit, podařilo se nalézt shodu mezi rozhodujícími rezorty, a poměrně velký tlak mezinárodních organizací se začal promítat i do rozhodování české justice, konkrétně Ústavního soudu či Nejvyššího soudu ČR. Novela zákona o sociálně-právní ochrany dětí je jen jednou ze součástí reformy, dopady a změny budou mnohem širší. Jako rodič, který v minulosti nebyl členem žádné organizace ani se neúčastnil tzv. kulatých stolů, si kladu otázku, zda se jedná o změny „o nás bez nás“ nebo zda nasloucháte připomínkám ze strany neziskových organizací, které v rámci náhradní rodinné péče pracují mnoho let, nebo také připomínkám ze strany nás náhradních rodičů. Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí byla projednávána od fáze záměru velmi široce s nestátními neziskovými organizacemi, sociálními pracovníky, odborníky z mnoha oborů a také různými sdruženími a asociacemi - včetně těch, které zastupují samotné pěstouny. Návrh novelizačních záměrů byl v předstihu zveřejněn na internetu. Obdrželi jsme celou řadu námětů jak v rámci oficiálního připomínkového řízení, tak neoficiálně od jednotlivců či organizací. V poměrně krátkém časovém úseku proběhlo více než dvě desítky setkání na různých úrovních. Celkově jsme se zabývali více než osmi stovkami připomínek, často zcela protichůdnými. Návrh novely zákona je proto v mnoha ohledech kompromisním řešením, základní principy však zůstaly beze změny. Mnohým náhradním rodičům se nelíbí termín profesionalizace náhradní rodinné péče. Působí to na ně jako „strašák“. Obávají se, že pokud se nevejdou do ministerských „škatulek“, budou jim jejich děti odebrány. Nebo například že místo péče o děti se z nich nyní stanou „úředníci“ a budou se muset vzdělávat, papírovat atd. Z pěstounů úředníci? To v žádném případě. A odebírání dětí už vůbec ne. Naopak, již dnes se potýkáme s faktem, že pěstounská péče v 8 – 9 % případů končí předčasně a dítě se vrací do ústavního zařízení. Je to obrovské číslo, za kterým si musíme představit traumata stovek dětí i samotných pěstounů. Pěstounství samozřejmě i nadále zůstane primárně náhradní formou rodičovství. Zároveň bychom byli rádi, aby ho společnost vnímala jako specifickou profesi, jako velmi prospěšnou a kvalifikovanou službu poskytovanou dětem, které nemohou vyrůstat ve své rodině. Řada pěstounů volá po různých formách vzdělávání, protože se v praxi setkávají s různými problémy, které si s sebou dítě nese z předchozího života.



V prezentaci na valné hromadě ANR ČR jsem zahlédla termín „nová generace pěstounů“. Mohl byste definovat, co přesně tento pojem představuje. Myslíte tím „mladé, dřívějším systémem nezatížené a možná i změnám poslušné“ pěstouny? To rozhodně ne. Hledáme nové pěstouny pro 11 000 dětí, které dnes musí vyrůstat v ústavní péči. Často jde o děti s velmi specifickými potřebami a jejich pěstouni budou potřebovat speciální trénink. Zároveň všude zdůrazňujeme, že chceme významně podporovat i pěstouny stávající. Raději tento termín z prezentace vyškrtnu, aby nevznikala zbytečná nedorozumění. Přiznám se, že na mě některé části „plánů“ působily velmi pozitivně. Individuální plán pro každé dítě, návštěvy sociálních pracovnic každé tři měsíce, doprovodné služby. Jste si jistý, že lze tyto plány začít realizovat současně se zahájením platnosti novely, tj. v průběhu roku 2012? Domnívám se, že to jsou natolik „profesionálně“ založené věci, že si s nimi stávající systém, tj. úředníci a odborníci neporadí, neboť s tím nemají zkušenosti. Cílem zákona je nastavit jasná pravidla. Samozřejmě bude potřeba určité přechodové období, než si všichni navyknou na nový systém práce. Nespoléháme však jen na samotné přijetí zákona. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje velký projekt financovaný z Evropské unie, během něhož se budou novinky testovat v praxi – ještě před nabytím účinnosti zákona. Součástí projektu je i řada vzdělávacích aktivit, pro sociální pracovníky, poskytovatele služeb. Část aktivit se odehraje i v rámci projektu, který realizuje Asociace náhradních rodin ČR. Proč novelizace tak nějak nepočítá s adoptivními rodiči? Vím, že je to spíše „společenský“ problém, neboť adoptivní rodiče se často nepovažují za náhradní rodiče. Ale bohužel zkušenosti jasně hovoří o tom, že se potýkají s obdobnými problémy jako pěstouni. Vznikne-li podpůrná síť služeb pro pěstouny, věřím, že jí budou v případě potřeby využívat i adoptivní rodiče. Změny zákona se projeví také v podobě příprav na osvojení. Ráda bych se dále zeptala, jak se novelizace postaví k problematice příbuzenské pěstounské péče. Ta je v současné době bez ohledu na posouzení konkrétní situace žadatelů šmahem zamítána. Bohužel pouze na základě několika zveřejněných případů zneužití tohoto druhu pěstounské péče. Znamená to opravdu to, že do budoucna dá stát raději přednost jiným pěstounům než například babičce s dědou, kteří na péči o svá vnoučata nebudou mít dostatek finančních prostředků? Mezi pěstounskou péči je více než polovina pěstounské péče příbuzných. V podstatě se řeší jediný problém, a to zda zohlednit u odměny pěstouna vyživovací povinnost, kterou mají vůči dítěti prarodiče. Nárok na dávky, které jsou „za dítětem“ nikdo nezpochybňuje. Tato záležitost ještě není uzavřena. Mají ještě „obyčejní“ pěstouni možnost se vyjádřit k novele zákona? Kde a jakým způsobem? Jak již bylo řečeno, vzhledem k velké otevřenosti přípravy zákona přišlo několik set připomínek. Protože řada z nich byla do textu skutečně zapracována, proběhne v průběhu července ještě před předložením zákona do vlády nové připomínkové řízení k upravené verzi. Zákon pošleme i Asociaci náhradních rodin a dalším organizacím, jejichž prostřednictvím se bude možno k zákonu ještě znovu vyjádřit. Otázky za Vás položila Bára Jungerová Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Lenka Švestková předsedkyně místního klubu ANR ČR Uherský Brod – Na dlani Lenko, jste nováčkem v ANR ČR, tak to musíme vzít od „Adama“ – představte nám prosím svoji rodinu – kolik manželů, dětí a jiných zvířat doma máte? A nevezmeme to raději od „Evy“? Takže, v naší rodině vegetuji já, jeden manžel, 5 dětí a jedna fenka rhodéského ridgebacka. Od února do dubna se naše rodina rozrostla o dalších 10 členů. Byla to krásná štěňátka naší Moirušky, která však už mají domov u svých nových pánečků. Jaký je ten váš příběh „náhradního“ rodiče? V době, když byly naší dceři 4 roky, přáli jsme si, aby se naše rodina rozrostla. Další biologický sourozenec se stále nedostavoval a my jsme párkrát sledovali nedělní pořad „ Co je to doma“, který nás vedl k zamyšlení, kam směřovat naši rodinu. Hlavně dcera nás přemlouvala, ať si taky někoho vezmeme, protože ty děti v dětských domovech nemají mamku a taťku, kteří by se o ně starali. A my jsme s manželem zráli a zráli, až padlo konečné rozhodnutí. Než jsme prošli všemi „procedurami“ a naše rodina se rozrostla, bylo dceři 7 let. Z dětského centra jsme si přivezli sourozence ve věku 4 a 2,5 let. Začátky byly zajímavé.:-) Z jedináčka skočit na 3 děti byl celkem“mazec“. Asi dva měsíce jsme večer padali únavou a vyčerpáním. Chtěli jsme dětem vynahradit, o co přišly, a naši dceru zase ubezpečit, že ji máme stále rádi, i když už na ni nemáme tolik času. Než se děti „usadily“ a my přečetli spoustu moudrých knih, hlavně od Prof. PhDr. Zdeňka Matějčka, uběhlo šest let.(V té době ještě neprobíhala příprava žadatelů a kromě FOD, jsme žádné neziskové organizace neznali.) Rozhodli jsme se, že by bylo fajn zase rozvětvit naši rodinu. Proto k nám přišla dvouletá temperamentní holčička. Žádali jsme o ni přímo přes soud prostřednictvím FOD. I když nám všude vycházeli vstříc, celý soudní proces trval půl roku. Teprve potom jsme se s ní mohli setkat poprvé a odvézt ji k nám do jejího nového domova. Po dalším dvouletém „usazování“ jsme ke stolu přidávali dětskou židličku pro čtrnáctiměsíční drobnou holčičku. V současné době máme už zase ten dobrý pocit z „usazenosti“ všech našich dětí a celí natěšení čekáme, kdy nás zase přibude. Proto jsme se taky pustili do přestavby naší půdy na další obytné prostory.


Zpravodaj ANR ČR 6/2011 Datum: 30. června 2011 Děti jsou opravdu úžasné. Máme puberťáky na vytáčení a drobotinu na muchlování. Knih jsme přečetli ještě víc, ale hlavně díky různým neziskovým organizacím (Rozum a Cit, SPR, ANRČR) už máme svou specifickou rodinu. Rodinu pěstounů, od nichž můžeme čekat podporu, pomoc a povzbuzení. Jste v současné době nejmladším klubem ANR ČR. Kdo nebo co vás osobně přivedlo do ANR ČR a jaká je historie vzniku vašeho klubu? O existenci ANRČR jsem věděla už od jejího vzniku, ale nějak jsem se neangažovala. Takové pobídnutí k akci bylo setkání s Janou Lexovou na Visegrádské konferenci v Brně. Trošku jsme spolu „hodily řeč“ a mě už začal v hlavě hlodat červíček. A protože jsem měla podporu i dalších pěstounských rodin, založily jsme klub v Uherském Brodě. A jak vznikl název klubu – Na dlani? Váže se k němu nějaký zajímavý příběh? Prvotní nápad byl, že se budeme jmenovat Srdce, jako výraz lásky k druhým. Sice jsme chtěli, aby v názvu byla zahrnuta láska, ale současně s ní i související pomoc dětem. „Na dlani“ vyhrálo. Tam je vše. Co v současné době s klubem podnikáte? Jsme nováčci, takže u nás zatím proběhly tři setkání pěstounských rodin. Vyráběli jsme masky, velikonoční kraslice, navštívili jsme muzeum Jana Amose Komenského a uskutečnili jsme výšlap na rozhlednu Velký Lopeník spojený s opékáním špekáčků. Máme bezvadné zázemí od Oblastní charity Uherský Brod. Scházíme se v prostorách „Domovinky“. Děti tam mohou také využít průlezky, houpačky a hřiště. Rádi bychom podnikali víc akcí, ale teď se s místopředsedkyní našeho klubu Márinkou Šátkovou účastníme školení poradců na Rusavě, takže těch volných víkendů moc nemáme. A jaké jsou nejbližší plány do budoucna? Plány máme velké vzhledem k nadšení a účasti našich náhradních rodin z okolí. Chtěli bychom se setkávat častěji a program plánovat tak, aby si na své přišli jak děti, tak dospělí. Rádi bychom na naše akce přizvali i rodiče s adoptovanými dětmi, protože nám přijdou hodně bokem zájmu institucí, veřejnosti a odborného poradenství. Přitom však tito náhradní adoptivní rodiče mají s dětmi stejné radosti i starosti jako my, pěstouni. Přejeme celému klubu i rodině předsedkyně hodně štěstí a stále stejný elán:o) Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Intuitivní rodičovství Intuitivní rodičovství = špičková choreografie tanečního páru. Žádný test, dotazník či rozhovor neodhalí tyto vychovatelské dovednosti rodičů, které z jejich péče o dítě dělají za příznivýc h okolností spíše radostné umění než namáhavé řemeslo. Nejen dítě ale i rodiče jsou v určitém smyslu pravděpodobně předprogramováni. Toto chování je nám víceméně dáno. Obrana rodičovské identity Přijetí „cizího“ dítěte je u nás pociťováno sice jako něco společensky žádoucího a obecně velice prospěšného, ale přece jenom nezvyklého, zvláštního, mimořádného. Následkem toho je i společensky „ostře sledováno“ a je vystaveno zájmu mnohdy až vtíravému. Je to jeden z vážných problémů, s nímž se náhradní rodiče nutně setkávají a s nímž zápasí. Je navýsost nutné srovnat se s rolí a identitou rodičů náhradních. Opět jsem si dovolila citovat pana Matějčka.

Intuitivní rodičovství: Přidám malý zážiteček. Je to už nějaký rok, co jsme manželem podávali žádost o zařazení mezi čekatele o náhradní rodičovskou péči. Samozřejmě nejprve pohovor na úřadě se sociální pracovnicí, nějaké to šetření u nás doma. Paní sociální byla spokojená, neměla námitek a pustila nás dál. Následovaly obávané psychotesty. Termín pohovoru se blížil, a s ním rostla naše nervozita. Neznám nikoho kdo by se tam těšil. Přišel den D. Hlavně, přijít včas! Ráno jsme prožívali klasické bolení břicha, samozřejmě z nervozity . Vcházíme do velké historické budovy, chytnu manžela za ruku, je mi tak nějak ouzko. Pořád si říkám: je to nutné aby MĚ někdo pitval, stresoval, testoval, vrtal se v mé minulosti. Co mám odpovědět na takové pitomé otázky jako třeba: Ukradli jste někdy něco? Co to je ukrást? Třeba ve škole jsem jako žačka sebrala křídy, abychom pak mohli statečně počmárat sousedovi plot. Když zaškrtnu ano, jak se to promítne do mého profilu… Prošli jsme halou a kličkujeme chodbičkami. Přicházíme ke dveřím, krok se zpomalil, poslední hluboký nádech, jako když jde člověk nadlouho pod hladinu. Na pozvánce bylo napsáno, ať si vyšetříme nějakou tu hodinku, testy jsou časově náročné. Vcházíme do místnosti. Pozdravíme se s paní psycholožkou a všichni usedáme do pohodlných křesel. Na stole je rozložený náš spis, naproti sedí paní a upřeně na nás kouká. Nedokážu přesně citovat, co řekla, byla to rychlovka. Prý se jí nejevíme jako vhodní pro NRP. Aha! Vykulím oči a zapadnu do křesla.



Vždyť se nás na nic nezeptala, má k dispozici jen „technické“ informace. Po chvilce ticha se zeptám: A proč? Naše biologické dítě je moc malé, (v době kdy jsme žádali, bylo dceři 2,5 roku). Můj argument že celé prověření trvá asi tak rok a pak se ještě nějaký čas čeká na volné dítě do PP, neobstál. Další mínus. Vaše známost je krátká. Co to je krátká? Nejste ani tři roky od sňatku....Pravda, svatba byla až po narození dcerky. Chvíli jsem se snažila argumentovat, ale bylo to jako házet na zeď hrách. Náhle se paní zvedla, popošla ke stolu a podala nám čisté papíry. Napište, že od žádosti o NRP odstupujete, já vás stejně nepustím dál. Podejte si žádost tak za dva, tři roky, to bude lepší. Takhle to bude nejjednodušší. Vybuchla jsem: Ale já nechci stáhnout žádost! Ale já vás stejně nepustím. Buď odstoupíte sami, nebo to necháte na mně a já vyhotovím zprávu, která bude negativní a ovlivní vás při možné pozdější žádosti. Ptám se, jestli máme jinou možnost. Paní odpovídá, že ne. Manžel na mě kouká … Skloníme oči k papíru a podepíšeme si ortel. Okamžik třesku: Vše nejdříve začne vlastní myšlenkou vzít si dítko z dětského domova. V hlavě se dlouho honí myšlenky, někdy je to intenzivní, někdy je od „nápadu“ klid. Pak následuje okamžik, kdy svoji úvahu oznámíte partnerovi. Jak bude asi reagovat? V našem případě jsem byla první já, kdo promluvil, ale tak to asi bývá, ženské jsou od přírody víc mateřské. Manželova odpověď mě překvapila. „Taky mě to napadlo“ odpověděl. Nicméně mé nadšení bylo jaksi silnější. Od tohoto okamžiku nemáte klid. Uznávám, někdy jsem byla až protivná. V tento čas je nejlepší přítel internet, diskuze. Nejlepší je poznat „živé“ pěstouny. Nyní jsou po naší republice rozsety Kluby pro náhradní rodiny. Domluvit se, zajít tam a ptát se na cokoli chcete. Moc rádi budeme odpovídat, od toho jsme tady, my „hotoví“ pěstouni . Od momentu, kdy navštívíte paní sociální, emoce a nervozita se šroubuje do výšek. Psychotesty jsou jedním vrcholem, „jedem si pro dítě“ vrcholem druhým. Když jsme odcházeli od psycholožky, byla ve mně jakási úleva, za ten předchozí čas jsem toho měla fakt dost. Ani zlost ani pláč, nic. Ticho… Po týdnu se nám vše v hlavě srovnalo, navštívili jsme naši paní sociální, podebatovali, sdělili CO jsme podepsali. „Bohužel, není možnost odvolání, podejte si za rok žádost novou“. Neuběhl ani rok a my měli žádost podanou znovu. Některé doklady se daly použít z minula, jiné byly potřeba vyřídit znovu. A znovu se blížil čas psychotestů. Šly jsme v klidu, na pohovor nás pozval už někdo jiný. Opět jsme slyšeli výhrady proti nám. Už jsme necouvli a stáli si za svým. Testy jsme zvládli na výbornou .



Nyní vychováváme těžce zdravotně postižené děvčátko, přijaté ve věku 7,5 let. Malá nechodí, má i velmi špatnou motoriku, takže vše s dopomocí. K tomu naše dcerka a dva synové (starší asi o deset a patnáct let). Kupodivu zvládáme , dokonce tak, že si můžeme dovolit brát na víkendy devítiletého kluka, taky vozíčkáře. A pořád to jde, náš vztah se nehroutí, zatím . Malé děti si mezi sebou rozumí, nějaké boje jsou v nedohlednu. Velcí kluci studují, žijí si v klidu ve svém podkrovním království. Když je potřeba pomůžou, pohlídají, odvezou …

srpen 2010

Tolik k intuitivnímu rodičovství. Pokud něco chcete, stůjte si pevně za svým! Nedejte se odradit. Možná to v našem případě mělo být tak složité. Možná, že si nás chtěl osud otestovat kolik vydržíme. Protože cesta, kterou jsme si zvolili je opravdu náročná. Děláme, co jsme chtěli a děláme to rádi. napsala: Markéta



Projekt Rodiny spolu II Doučování Od dubna 2011 probíhá v místních klubech ANR ČR Frenštátsko, Pelhřimov, Mladá Boleslav a Uherský – Brod Na dlani doučování dětí, které mají ve škole slabší prospěch nebo mají nějaký handicap, pro který jim učení až tak moc dobře nejde. Jejich rodiče jsou mnohdy tak vyčerpaní každodenní přípravou do školy, že mnozí velmi uvítali nabídku na doučování svých dětí. A jak to prakticky probíhá? Rodiče si sami domluvili s některou paní učitelkou či studentkou Pedagogiky (ojedinělé případy a dohlíží na ně pedagogický dozor), kdy se sejdou s jejich dětmi k doučování. Doučující si vytvoří „učební plán“pro každé jednotlivé dítě, a pak se domluví již konkrétní místo a dny setkávání nad učebnicemi a sešity. Pokud děti doučuje paní učitelka, kterou znají a mají ji rády a ona je umí zaujmout a motivovat je k lepším výkonům, stává se učení pro děti spíše zábavou než mučením, a tak by to mělo být vždycky. Když si děti zlepší svůj prospěch a jsou ve škole dalšími vyučujícími chváleny, mají z toho radost nejen ony jejich vyučující, ale potažmo i jejich rodiče a samozřejmě i donátor, který daroval nemalé finanční prostředky na tuto smysluplnou činnost, za což mu patří velký dík. Do programu se zapojí od září i další místní kluby ANR ČR např. Bystřice nad Perštejnem, Moravské Budějovice, Břeclavsko, Valašské Meziříčí a jiné. Pro mnohé rodiče je to nepředstavitelná úleva a pro další je to velká naděje do dalšího školního roku.

viz ilustrační foto z MK ANR ČR Pelhřimov



Tak, a máme to za sebou! Vzdelávací cyklus seminárov v rámci projektu Profesionalizace NRP v ČR sa nachýlil ku koncu. Z pohľadu lektorky sa môžem k priebehu prvého vzdelávacieho behu vyjadriť veľmi pozitívne. Príjemné prostredie Rusavy, kde sa konali všetky víkendové stretnutia, sa kombinovalo s príjemnou atmosférou vytvorenou na edukačnej skupine zloženej z náhradných rodičov prevažne moravských okresov. Všetci boli motivovaní k vzdelávaniu a každý z nich sa počas vzdelávania výrazne posunul. Začiatky však boli opatrné. Napriek tomu, že niektorí účastníci vzdelávania sa navzájom poznali, nie všetci boli úplne otvorení. Vytvorením atmosféry dôvery a diskrétnosti sa tento nedostatok podarilo odstrániť a nasledujúce stretnutia už boli veľmi otvorené. Okrem teoretických základov tém komunikácia, vedenie poradenského rozhovoru, riešenie konfliktov, typy klientov a špecifiká práce s nimi sa vzdelávanie nieslo aj v špecifických témach dotýkajúcich sa prevažne náhradného rodičovstva. Medzi ne patrilo predovšetkým poznanie psychických potrieb dieťaťa, dôležitosť poznania puta medzi materskou osobou a dieťaťom, špecifické problémy prijatého dieťaťa, ako sú poruchy správania, učenia a pod., ale zažili sme aj silné zážitkové techniky s cieľom navodiť vážnu životnú situáciu, s ktorou sa dieťa počas svojho neraz pomerne krátkeho života stretlo, čím sme sa snažili precítiť prežívanie dieťaťa, jeho zranenia a traumy a následne pochopiť jeho správanie. Zo spätných väzieb účastníkov vzdelávacieho behu vyplynulo, že práve tieto zážitkové techniky boli pre nich najväčším prínosom. Všetci účastníci majú k dispozícii vzdelávací manuál, v ktorom okrem teoretických informácií nájdu aj výsledky skupinovej, či individuálnej práce absolvovanej pri jednotlivých aktivitách a témach, testy individuálne vypracované na vzdelávacích stretnutiach, či osobné zápisky. Vedľajším, ale veľmi príjemným efektom je skutočnosť, že medzi jednotlivými účastníkmi vznikli silné putá a priateľstvá nielen medzi zúčastnenými náhradnými rodičmi, ale aj medzi ich deťmi. Zostáva nám dúfať, že aj ďalší beh bude prebiehať v podobne príjemnej a dôvernej atmosfére. Marika Kerekešová



Pohled ze strany účastníka Kurz pro mě představoval krásné víkendy tohoto jara. Myslím, že koordinátoři projektu měli šťastnou ruku už při výběru lektorů. Marika Kerekešová a Štefan Šarközy jsou opravdu špičkou ve svém oboru, hlavně ví, o čem mluví. Kdo jiný porozumí náhradnímu rodiči, než jiný náhradní rodič, nebo dítě, které v náhradní rodině vyrostlo? Prošli jsme mnoha zkouškami, zážitkové techniky, nácviky rozhovorů, nějaké teoretické rámce. Zážitkové techniky byly báječné, sáhly mi až hluboko do srdce a pomohly v hloubce pochopit to, co cítí naše děti. Nácviky poradenských rozhovorů byly náročné, ale zase hodně člověku daly, kdybychom si je nezkusili, tak můžeme v terénu tvrdě narazit. Viděli jsme a rozebrali si chyby, které jsme udělali, vyzvedla se pozitiva. Byla jsem vděčná i za to, že naši lektoři nám byli k dispozici večer, nebo při obědě, že jsme se mohli na cokoliv zeptat, řekli svůj názor, odevzdali nám hodně ze sebe. Vznikla tam skvělá parta lidí, kteří bez rozdílu věku či pohlaví, si měli stále co říct, myslím, že se ještě budeme vídat. Jsem vděčná za tento projekt, myslím, že náhradní rodinná péče u nás potřebuje poradce z řad náhradních rodičů, přeci jen jsme praktici, známe tu problematiku, zajímáme se aktivně o problémy našich dětí a stáváme se "poučenými laiky" - a tento kurz nás zase posunul o kus dál. Věřím, že budeme všichni k dispozici těm, kteří nás budou potřebovat. Chci poděkovat všem, kdo tento kurz spáchali, neb jeho organizace nebyla jednoduchá a všechno to vymyslet muselo být náročné. Děkuji i lektorům, za jejich nasazení a osobní vklad. Veronika Nedbalová



.

Pozvánka na vzdělávání Škola poradců – 2.běh Termín: říjen 2011 – duben 2012 Zahrnuje 7 víkendových setkání, 100 výukových hodin. Škola poradců je zakončena závěrečnou zkouškou formou testu a zpracováním závěrečné práce na téma - Síť sociálních služeb v regionu. Počet účastníků každého běhu je maximálně 20. Toto vzdělávání je určeno pro laické poradce z řad náhradních rodičů i nečlenů ANR ČR a jeho cílem je připravit náhradní rodiče k poskytování základního poradenství dalším náhradním rodičům v rámci místního klubu ANR ČR nebo jiného místního sdružení náhradních rodičů. Pro účastníky je zdarma , z prostředků projektu je hrazeno také ubytování a strava. Pro rodiče s menšími dětmi je na každém kurzu zajištěný pedagogický dozor, pro děti je ubytování a strava zdarma.Kapacita je 14 dětí.

Letní škola – pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu Termín: 12.-21.8.2011 Místo realizace: bude upřesněno, pravděpodobně Hotel Rusava Jedná se o pilotní odzkoušení přípravy pro zájemce o pěstounskou péči na přechodnou dobu z řad stávajících pěstounů. Projekt připravujeme ve spolupráci s MPSV a jednáme o konkrétních krocích s krajskými úřady. Školení bude realizováno formou 10-ti denního zážitkového výcviku pro rodiny s dětmi, který povedou zkušení slovenští lektoři Mária Kerekešová a Štefan Šarközy z partnerské organizace projektu - Asociácie náhraných rodín, Slovensko Obsahově bude školení zaměřeno především na specifika dočasné péče, attachment, proces předání dítěte atd. Podmínky účasti: zkušenost s péčí o přijaté dítě, zájem stát se pěstounem na přechodnou dobu, podmínky pro výkon této péče a absolvování motivačního pohovoru. Bydliště ve Zlínském kraji je výhodou, ne však podmínkou. Školení by se měla účastnit celá rodina, doprovodný program pro děti bude zajištěn. Zájemce bude vybírat projektový tým ve spolupráci s příslušným krajským úřadem dle bydliště zájemce. Zároveň zájemce čeká “klasické” prověřování žadatelů o NRP. V současné době jednáme o jeho konkrétní podobě. Podrobnosti budeme průběžně aktualizovat na webu www.profesionalizacenrp.cz Asociace náhradních rodin České republiky, Klimentská 1246/1 110 00 Praha 1 – Nové Město, IČO: 265 601 27, tel. +420 226 222 055, e-mail: [email protected], www.anrcr.cz Informace ohledně místních klubů ANR ČR – mapku s rozmístěním klubů v republice, jejich činnosti, akce a kontakty naleznete na webových stránkách: www.anrcr.cz/mistni-kluby


Jiná sdělení : Prosba :

Jsem členkou Asociace i pracovní skupiny Osvěta ve školách a školkách a v rámci svého studia Montessori diplomového kurzu píšu závěrečnou práci na téma Využití Montessori pedagogiky pro děti v NRP. Hledám další náhradní rodiče, kteří by byli ochotni se se mnou podělit o své zkušenosti s Montessori pedagogikou. Zjištěné informace budou sloužit jako podklad pro závěrečnou práci a tato práce bude po obhajobě k dispozici učitelům v Montessori školách na webových stránkách Společnosti Montessori o. s. Cílem práce je informovat Montessori učitele o specifikách dětí v NRP a o tom, jak může Montessori systém pomoci přijatým dětem řešit jejich specifické potíže. Dotazníky jsou ke stažení na: http://klimes.matfyz.cz/dotazniky/Dotaznik_MS.doc http://klimes.matfyz.cz/dotazniky/Dotaznik_ZS.doc


2011 Datum: 30. června 2011

Recommend Documents