2011 A - 155

KSPL 54 INS 24338/2011 – A - 155

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou v insolvenční věci dlužníka: KOBERCE K + K spol.s.r.o., IČO 475 37 795, se sídlem Západní 1566/41, 360 01, Karlovy Vary, dlužník zastoupen JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Polská 4, 360 20 Karlovy Vary, o insolvenčním návrhu věřitelů – navrhovatelů: c) Reality Novák s.r.o., IČO 271 22 123, se sídlem Praha 9, Újezd nad Lesy č.p. 652, 190 16, zastoupena JUDr. Lucií Poliakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Nové Město, Panská 895/6, ga) Jana Kozáková, narozena 4. 8. 1953, bytem Pičín 49, PSČ 262 25, gb) Martin Kozák, narozen 18. 5. 1975, bytem Pičín 49, PSČ 262 25, gc) Oldřich Kozák, narozen 3. 2. 1978, bytem Pičín 49, PSČ 262 25, navrhovatelé ad. ga), gb) a gc) zastoupeni JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami 1, nám. T.G.M. 142, h) Clearvin, s.r.o., IČO 283 84 229, se sídlem Příbram, Potoční 139, zastoupen Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T.G.M. 142, ch) Kancelářské systémy, a. s., IČO 182 25 306, se sídlem Karlovy Vary, Sokolovská 77, čp.186, PSČ 360 05, zastoupena Mgr. Josefem Bedečem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, i) Jaroslav Kohout, narozen 25. 4. 1958, Žádovice 240, 696 49 Žádovice, zastoupen JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, nám. T.G.M. 142, j) Gabriela Šťastná, narozena 27. 1. 1986, Plzeň, Znojemská 1112/6, zastoupena Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, k) Josef Klesa, narozen 14.3.1952, Sadovská 61, Dalovice, zastoupen JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami II, Mariánské údolí 126, l) Štěpán Krček, narozen 4. 12. 1977, Vodárenská 756/10, Karlovy Vary, zastoupen Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, m) Alimine a.s., IČO 289 26 382, se sídlem Praha 5 – Smíchov, nám. 14. října 1307/2, PSČ 150 00, zastoupena Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, které vstoupilo do řízení, takto: I. Zjišťuje se úpadek dlužníka: KOBERCE K + K spol.s.r.o., IČO 475 37 795, se sídlem Západní 1566/41, 360 01, Karlovy Vary. II. Insolvenčním s právcem dlužníka je: 1. Insolvenční se sídlem Obránců míru 331, 503 02 Předměřice nad Labem.

v. o. s., IČO 288 60 322,

III. Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto v insolvenčním rejstříku.

usnesení

IV. Věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, se vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveře jnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Přihlášky včetně příloh se podávají dvojmo u Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň, Česká republika, na předepsaném formuláři, který je zveřejněn Ministerstvem spravedlnosti ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup. K přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit

„pokračování“

2

KSPL 54 INS 24338/2011

lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. K přihlášce pohledávky je třeba připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Známé zahraniční věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud nebo insolvenční správce neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Současně jim insolvenční soud nebo insolvenční správce zašle výzvu k podávání přihlášek pohledávek se stanovením lhůt a sankcí za jejich nedodržení, jakož i informaci o subjektu, u kterého se přihlašují (čl. 40 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, o úpadkovém řízení, § 430 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, v platném znění; dále jen „IZ“). Věřitelé se vyzývají, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s tím, že jinak mohou odpovídat za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva; to neplatí, jsou- li tato zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu. Věřitelé, kteří mají vůči dlužníku pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň (např. pracovněprávní pohledávky), uplatňují tyto nároky nikoliv přihláškou, nýbrž písemným podáním vůči osobě s dispozičními oprávněními. Věřitelé o uplatnění takové pohledávky současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (§ 203 odst. 1 IZ). V. Soud nařizuje přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 25. 7. 2014 v 08:00 hodin do jednací síně č. dv. 16/příze mí v budově Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň. Soud nařizuje schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě. Předmětem jednání schůze věřitelů bude: • rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů; • zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti/hospodářské situaci dlužníka; • rozhodnutí věřitelů o event. odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového insolvenčního správce; • volba věřitelského orgánu (věřitelského výboru nebo zástupce věřitelů a náhradníků); • hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady může dát zastoupit na přezkumném jednání (§ 190 odst. 2 IZ) a na schůzi věřitelů jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců. VI. Rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována pouze v insolvenčním rejstříku. VII.

Soud ukládá dlužníku, aby a. bez zbytečného odkladu kontaktoval insolvenčního správce;


3

KSPL 54 INS 24338/2011

b. poskytl insolvenčnímu správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména aby dbal jeho pokynů (§ 210 odst. 1 IZ); c. se zdržel nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení (§ 111 odst. 1 IZ); VIII. Soud ukládá insolvenčnímu správci (§ 11 a § 190 odst. 4 IZ), aby a. seznam přihlášených pohledávek předložil soudu bez zbytečného odkladu tak, aby mohl být insolvenčním soudem zveřejněn v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání, a má- li se přezkumné jednání konat do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, tak, aby mohl být insolvenčním soudem zveřejněn nejpozději 10 dnů přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání; současně nejpozději v tomto podání oznámil insolvenčnímu soudu, kdy a kde mohou účastníci nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven (§ 12 vyhl. 311/2007 Sb.); V přehledném seznamu přihlášených pohledávek, resp. jeho příloze přitom zejména uvede - zvlášť pohledávky vykonatelné a pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ; pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ však nezařadí na přezkumné jednání po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel; - pohledávky, které do seznamu nebyly zařazeny (tj. pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon); - pohledávku, která byla věřitelem účelově rozdělena zčásti jako zajištěná a zčásti jako nezajištěná, a navrhl další postup; - u pohledávek, které popírá, rozsah popření (pravost, výši, pořadí) a bližší zdůvodnění popěrného úkonu; - přihlášené nezajištěné pohledávky, které tvoří dluhy dlužníka z podnikání; - přihlášené nezajištěné pohledávky věřitelů, kteří souhlasili s uspokojením v nižší než 30 % hodnotě plnění; b. v průběhu přezkumného (popř. zvláštního přezkumného) jednání - poučil na přezkumném jednání přítomného věřitele o jeho možnosti podat incidenční žalobu, byla- li jeho pohledávka popřena (§ 197 odst. 2 IZ); - pokládá-li správce pohledávku, která byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná, pro účely přezkumu za pohledávku nevykonatelnou (§ 191 odst. 2 IZ), předloží soudu nejpozději na přezkumném jednání písemně vypracované zdůvodnění takového postoje a důkazy ke svým


4

KSPL 54 INS 24338/2011

tvrzením o nevykonatelnosti pohledávky s připojeným stejnopisem přihlášky pohledávky a jejích příloh (§ 191 odst. 2 IZ); c. zprávu o dosavadní činnosti (hospodářské situaci dlužníka) předložil soudu nejpozději 7 dnů přede dnem, kdy je nařízena schůze věřitelů; Ve zprávě o dosavadní činnosti (hospodářské situaci dlužníka) pak insolvenční správce zejména uvede - údaje insolvenčního správce související s tímto insolvenčním řízením (kontaktní údaje správce včetně uvedení kontaktů na další osobu, která zajišťuje chod kanceláře správce v případě nepřítomnosti insolvenčního správce, údaj o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem funkce, údaj o tom, zda je insolvenční správce registrován k dani z přidané hodnoty nebo údaj to tom, že správce plátcem této daně není, číslo účtu zřízeného výlučně pro účely tohoto insolvenčního řízení); - osobní poměry, osobní stav dlužníka, vyživovací povinnosti dlužníka, uvede výši běžného i dlužného výživného včetně označení vyživované osoby (jméno a příjmení, poměr k dlužníku, datum narození, bydliště), zároveň doloží příslušná rozhodnutí o určení výživného; kontaktní údaje dlužníka; - výdělkové poměry (přesné označení plátce příjmů dlužníka s uvedením jeho obchodní firmy /obchodního jména/, sídla /místa podnikání/ a identifikačního čísla, aktuální výše čistého příjmu dlužníka); - majetkové poměry dlužníka; - další navrhovaný postup ve věci; d. v dalším průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce - sdělí soudu bez zbytečného odkladu, že vyzval věřitele, jehož přihlášená pohledávka či její část byla popřena, k podání incidenční žaloby; tuto skutečnost je povinen zároveň prokázat předložením stejnopisu vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ a dokladu o jeho doručení; - kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k založení do insolvenčního spisu neprodleně poté, co došlo ke zpeněžení (§ 283 odst. 4 IZ); - předkládá soudu návrhy na vydání výtěžku zpeněžení hodnot určených k zajištění pohledávky; v těchto návrzích správce uvede též poučení o možnosti uplatnění námitek dle § 298 odst. 3 IZ; - podává insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy, a to každých 6 měsíců, o stavu insolvenčního řízení (§ 36 odst. 2 IZ), nevyžádá-li si insolvenční soud podání dalších zpráv nebo nevyplyne- li z průběhu insolvenčního řízení potřeba podávat je v kratším období. IX.

Soud ustanovuje prozatímní věřitelský výbor ve složení : a) Československá obchodní banka, a.s., IČO 000 01 350 b) Reality Novák, s.r.o., IČO 271 22 123 c) Kancelářské systémy, a.s., IČO 182 25 306


5

KSPL 54 INS 24338/2011

X. Insolvenční návrhy navrhovatelů ad. h) Clearvin, s.r.o., ad. e) Štěpána Krčka a ad. m) Alimine a.s. s e za mí t a j í . XI. Navrhovatel ad c) Reality Novák s.r.o. je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,-- ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4912433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XII. Navrhovatel ad ga) Jana Kozáková je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4922433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XIII. Navrhovatel ad gb) Martin Kozák je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,-ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4932433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XIV. Navrhovatel ad gc) Oldřich Kozák je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4942433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XV. Navrhovatel ad h) Clearvin, s.r.o. je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4952433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XVI. Navrhovatel ad ch) Kancelářské systémy, a. s. je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,-- ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4962433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XVII. Navrhovatel ad i) Jaroslav Kohout je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,- ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4972433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku


6

KSPL 54 INS 24338/2011

v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XVIII. Navrhovatel ad j) Gabriela Šťastná je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4982433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XIX. Navrhovatel ad k) Josef Klesa je povinen zaplatit soudní poplatek Kč 2.000,--ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710 na v.s. 4992433811 nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je tomuto navrhovateli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). XX. Rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce insolvenčního soudu.

Od ůvo d ně n í: V označené insolvenční věci se na soud s insolvenčními návrhy týkajícími se dlužníka postupně obrátili navrhovatelé ad. a) až ad. m). Oznámením ze dne 13. 6. 2012 vstoupilo do řízení Krajské státní zastupitelství v Plzni. Usnesením ze dne 16. 1. 2011 (dokument A – 9 spisu) rozhodl soud o zastavení řízení v části o insolvenčních návrzích navrhovatelů ad. a) Ignáce Závodského a ad. b) Drahomíry Dedkové poté, co tito navrhovatelé vzali své insolvenční návrhy zpět. Usnesením ze dne 2. 7. 2012 (dokument A-34 spisu) rozhodl soud dále o odmítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele ad. f) N.V.L. s. r. o. Usnesením ze dne 1. 2. 2013 (dokument A-57 spisu) rozhodl soud dále tak, že k insolvenčnímu návrhu věřitele NMC Czech s.r.o. se nepřihlíží, tento věřitel tak k řízení nepřistoupil a nestal se tudíž ani dalším navrhovatelem. Navrhovatel ad. e) MIKLESA s.r.o. (dříve SPOLTEX spol. s r.o.) vzal svůj insolvenční návrh v průběhu řízení zpět. Soud usnesením ze dne 10. 12. 2013 (dokument A-91) proto rozhodl o zastavení řízení v části o tomto insolvenčním návrhu. Původní navrhovatel ad. g) Oldřich Kozák v průběhu řízení, a to dne 5. 12. 2013, zemřel. Usnesením ze dne 31. 1. 2014 (dokument A-116 spisu) rozhodl soud tak, že na místo dosavadního navrhovatele - věřitele ad. g) bude v řízení pokračováno s navrhovateli – věřiteli Janou Kozákovou, narozenou 4.8.1953, bytem Pičín 49, PSČ 262 25 (jakožto navrhovatelkou ad ga), Martinem Kozákem, narozeným 18.5.1975, bytem tamtéž (jakožto navrhovatelem ad gb) a Oldřichem Kozákem, narozeným 3.2.1978, bytem tamtéž (coby navrhovatelem ad gc). Okruh navrhovatelů domáhajících se rozhodnutí o úpadku dlužníka, a to s tvrzením, že dlužník je v úpadku z důvodu tzv. insolvence, je tak v době vydání tohoto usnesení tvořen navrhovateli ad. c) Reality Novák s.r.o., ga) Jana Kozáková, gb) Martin Kozák, gc) Oldřich


7

KSPL 54 INS 24338/2011

Kozák, h) Clearvin, s.r.o., ch) Kancelářské systémy, a. s., i) Jaroslav Kohout, j) Gabriela Šťastná, k) Josef Klesa, l) Štěpán Krček a m) Alimine a.s. Tito navrhovatelé své návrhy odůvodnili dále odkazem na existenci dalších dlužníkových věřitelů se splatnými pohledávkami a zároveň své pohledávky za dlužníkem uplatnili v insolvenčním řízení přihláškami, a to vyjma pohledávek, které se nepřihlašují (pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou).

--------

V insolvenčním řízení platí, že úspěšnost návrhu věřitele, jenž se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka, je dána za těchto podmínek: 1. Doloží - li, že má proti dlužníku splatnou pohledávku a k návrhu připojí její přihlášku [§ 105 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon v platném znění; dále jen „IZ“]; 2. Je-li v řízení zároveň, a to osvědčením (příp. dokazováním) zjištěno, že dlužník je v úpadku, a to ve formě tzv. insolvence [§ 3 odst. 1 a 2 IZ] či ve formě předlužení [§ 3 odst. 3 IZ]. Při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou. Přiměřené uplatnění ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení je vyloučeno (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29.4.2010, sp. zn. 29 NSČR 30/2009). Platí, že v první fázi insolvenčního řízení se předpoklady pro rozhodnutí o úpadku dlužníka zpravidla nedokazují (neprokazují), nýbrž toliko osvědčují. V souladu se stávající judikaturou tudíž platí, že úsudek soudu o úpadku dlužníka je vždy úsudkem pravděpodobnostním (byť je žádoucí, aby se co nejvíce blížil jistotě). V tomto směru soud odkazuje na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 326/2002 z 31. 8. 2004. Těmito výkladovými pravidly se řídil insolvenční soud při úvahách nad zkoumáním důvodnosti jednotlivých insolvenčních návrhů navrhovatelů. ---------

Soud přezkoumal tvrzení účastníků a listiny tvořící spis. Nutno zdůraznit, že při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu navrhovatelů se soud zabýval toliko těmi tvrzeními účastníků a dalších označených věřitelů a toliko těmi listinami, jež mají pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu navrhovatelů význam z hlediska zkoumání aktivní legitimace navrhovatelů a z hlediska zkoumání úpadku na straně dlužníka.


8

KSPL 54 INS 24338/2011

Další tvrzení a listiny, které účastníci navrhli provést v rámci dokazování, z nichž některé byly provedeny před soudem, jsou bez významu ve vztahu ke zkoumání těchto otázek. Soud se těmito listinami proto při hodnocení důvodnosti návrhů v tomto usnesení dále nezabývá. Soud v této souvislosti odkazuje kupř. na písemnosti vyhotovené orgány činnými v trestním řízení při zkoumání trestní odpovědnosti některých osob na základě podávaných trestních oznámení, nabídky na odkup sporných nemovitostí v Příbrami, znalecký posudek o ceně nemovitostí dlužníka, tvrzení dlužníka o výši bezdůvodného obohacení na straně původního věřitele ad. g) z důvodu užívání nemovitostí dlužníka aj. Tato tvrzení a listiny nemají význam ve vztahu ke zkoumání otázky existence úpadkové situace na straně dlužníka a zůstávají též bez významu i ve vztahu k otázce aktivní legitimace navrhovatelů v řízení. Z tvrzení účastníků a z obsahu spisu soud dovodil, že navrhovatelé ad. c), ga), gb), gc), ch), i), j) a k) prokázali, že jim svědčí splatné pohledávky za dlužníkem, kteréžto pohledávky jsou s dobou delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti; bylo zároveň osvědčeno, že dlužník má více věřitelů se závazky, které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Soud proto dovodil, že dlužník je v úpadku z důvodu platební neschopnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) IZ). Navrhovatelé ad. h) Clearvin s.r.o., ad. l) Štěpán Krček a ad. m) Alimine a.s. v řízení neosvědčili své splatné pohledávky a tudíž ani svoji aktivní legitimaci v řízení. Výrokovou částí ad. X tohoto usnesení soud proto rozhodl o zamítnutí insolvenčních návrhů těchto navrhovatelů. K tomu soud především konstatuje, že je věcí insolvenčního navrhovatele (jemu jde k tíži) zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení. Jmenovaní navrhovatelé soudu za situace kvalifikovaných námitek dlužníka nenabídli důkazy, jimiž by bylo lze v rámci insolvenčního řízení jejich splatné pohledávky osvědčit. Nezbylo proto, nežli rozhodnout o zamítnutí jejich insolvenčních návrhů jako neopodstatněných. Krajské státní zastupitelství, které vstoupilo do řízení, ve svém vyjádření k věci formulovalo na základě provedeného dokazování závěr, že u dlužníka je dána úpadková situace a že je na místě rozhodnout o dlužníkově úpadku. Tento závěr dovodilo Krajské státní zastupitelství z obsahu insolvenčních návrhů navrhovatelů Kancelářské systémy, a.s., Gabriely Šťastné, Reality Novák s.r.o. a Josefa Klesy. Ve vztahu k obsahu insolvenčních návrhů ostatních navrhovatelů zastává Krajské státní zastupitelství v Plzni stanovisko o jejich neopodstatněnosti z důvodu neosvědčení existence splatných pohledávek těchto navrhovatelů.

----------


9

KSPL 54 INS 24338/2011

K jednotlivým insolvenčním návrhům navrhovatelů : 1. Insolvenční návrh navrhovatele ad. c) Reality Novák s.r.o. Navrhovatel ad. c) Reality Novák s.r.o. svůj insolvenční návrh odůvodnil jednak existencí svých splatných pohledávek za dlužníkem ve výši Kč 317.690,- a Kč 123.246,-. Předmětné pohledávky věřitel získal postoupením od postupitele ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. Jde o pohledávky ze smluv o dílo, které uzavřel postupitel s dlužníkem; díla spočívala v provedení elektromontážních a dokončovacích stavebních prací na prodejně koberců dlužníka v Karlových Varech - Tuhnicích a v Praze-Řepích. Postupitel vyzval dlužníka jednak k úhradě ceny díla ve výši Kč 455.104,-, a to fakturou ze dne 30. 3. 2007 č. 0704 s datem splatnosti 30. 4. 2007. Dlužník fakturu uhradil pouze částečně, když dne 14. 6. 2007 uhradil postupiteli Kč 107.414,-, dále dne 6. 12. 2007 postupitel započetl na úhradu faktury č. 0704 přeplatek ve výši Kč 30.000,- vzniklý na jiné faktuře vystavené dne 1. 10. 2007 č. 0724. Částečnou úhradou faktury č. 0704 ve výši Kč 107.414,- ze dne 14. 6. 2007 došlo v souladu s ustanovením § 407 odst. 3 obchodního zákoníku k uznání závazku zaplatit zbytek dluhu, když podle § 323 odst. 1 obchodního zákoníku platí vyvratitelná domněnka existence závazku v době uznání. Dlužník tak společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. dlužil Kč 317.690,-, a to spolu s úroky z prodlení. Úhradu pohledávky uplatnila jmenovaná společnost žalobou u Krajského soudu v Plzni, jde o věc vedenou pod sp. zn. 44 Cm 123/2011. Ve věci doposud nebylo rozhodnuto. Postupitel dále vyzval dlužníka k úhradě ceny díla ve výši Kč 440.300,- fakturou ze dne 2.12.2007 č. 0730 splatnou dne 31. 12. 2007. Dlužník fakturu uhradil pouze částečně, když dne 29. 8. 2008 uhradil postupníku Kč 140.300,-, dne 31. 8. 2008 uhradil Kč 10.000,- , dne 26. 8. 2010 uhradil Kč 30.000,-, dne 10. 9. 2010 uhradil Kč 10.000,-, dne 24.11.2010 uhradil Kč 25.000,-, dne 27.11.2010 uhradil Kč 15.000,-, dne 9. 12. 2010 uhradil Kč 8.000,-, dne 13. 12. 2010 zaplatil Kč 18.000,- a dne 22. 3. 2011 uhradil Kč 63.754,-. Provedením těchto plateb na fakturu č. 0730 došlo k uznání závazku k úhradě zbytku dluhu a platí tak vyvratitelná právní domněnka existence závazku v době uznání. Dlužník tak společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. dlužil Kč 123.246,-, a to spolu s úroky z prodlení. Úhradu pohledávky uplatnila jmenovaná společnost žalobou u Krajského soudu v Plzni, jde o věc vedenou pod sp. zn. 44 Cm 126/2011. Ve věci doposud nebylo rozhodnuto. Obě pohledávky společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. zůstaly neuhrazeny déle, nežli tři měsíce po lhůtě splatnosti. Smlouvou ze dne 13. 11. 2011 postoupila společnost ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. věřiteli – navrhovateli Reality Novák s.r.o. obě předmětné pohledávky. Jejich postoupení oznámil postupitel dlužníku. Navrhovatel v návrhu popsal, že vedle těchto pohledávek mu dluží dlužník zákonný úrok z prodlení s úhradou dlužných pohledávek; v návrhu rovněž označil další věřitele dlužníka. Existenci svých splatných pohledávek navrhovatel osvědčil zejména výpisy z účtu společnosti postupitele obsahující záznamy o přijatých platbách od dlužníka označených


10

KSPL 54 INS 24338/2011

v návrhu, shora označenými fakturami této společnosti a oznámením o postoupení pohledávky dlužníkovi ze dne 15. 11. 2011. Dlužník odmítl existenci pohledávek navrhovatele ad. c) ve vyčíslených částkách Kč 123.246,- a Kč 317.690,-. Svůj postoj odůvodnil jednak odkazem na řízení vedená před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 123/2011 a sp. zn. 44 Cm 126/2011. Odkázal jednak na své odpory proti platebním rozkazům vydaným v těchto věcech vedených před Krajským soudem v Plzni, jejichž stejnopisy soudu předložil a jež obsahují argumentaci dlužníka proti tvrzením navrhovatele ad. c). Vedle toho však, a to ve vztahu k tvrzené pohledávce ve výši Kč 123.246,-, konstatoval, že původní věřitel ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. vyzval dlužníka k úhradě závazku dle faktury č. 07.30 ve výši Kč 187.000,-, přičemž dlužník na bankovní účet jmenované společnosti poukázal Kč 63.754,- jako doplatek faktury 07.30. Zbývající pohledávka ve výši Kč 123.246,- zanikla – podle tvrzení dlužníka – započtením na pohledávku dlužníka za jmenovaným věřitelem podle jednostranného právního úkonu dlužníka. Dlužník získal postoupením od společnosti Stavební výplně a.s., IČO 14107748 pohledávku za dlužníkem vyplývající z faktury této společnosti č. 20090507 ze dne 14.7. 2009 splatnou ke dni 24. 7. 2009. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky vstoupil dlužník do pozice věřitele společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o. Dlužník oznámil dopisem ze dne 10. 6. 2011 adresovaným jmenované společnosti postoupení pohledávky ze strany společnosti Stavební výplně a.s. a zároveň započtení této pohledávky vůči žalobci. K prokázání těchto tvrzení předložil dlužník soudu fakturu společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o., výpisy z bankovního účtu dlužníka a příjmové pokladní doklady vztahující se k úhradě faktury č. 07.30 a dále oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2012. Pokud jde o další navrhovatelem tvrzenou pohledávku ve výši Kč 317.690,-, dlužník zastává názor, že tato pohledávka zanikla, a to rovněž započtením, a sice na vzájemné pohledávky dlužníka za společností ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. na přeplatcích. Vzájemné pohledávky dlužníka za jmenovanou společností vznikly tím, že dlužník této společnosti uhradil dvakrát totožné plnění ve výši Kč 209.923,- (plnění dle faktury jmenované společnosti čísla 06.20). Toto plnění poskytl dlužník společnosti dne 12.9. a 6.10.2006. Strany se dohodly na tom, že vzniklý přeplatek bude „zúčtován“ na jiný závazek dlužníka vůči této společnosti. Obdobná situace nastala ve vztahu k faktuře společnosti č. 06.07. Vznikl přeplatek na její úhradě, a to ve výši Kč 137.767. Dlužník dále uhradil společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. dne 12. 6.2007 Kč 107.414,-. Úhradou této sumy tato pohledávka jmenovaného věřitele zanikla. Ke svým tvrzením soudu dlužník předložil likvidační list přijaté faktury, fakturu společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. č. 07.04, výpisy z bankovního účtu dlužníka, výdajové pokladní doklady. Navrhovatel ad. c) ve své replice k vyjádření dlužníka ze dne 16. 1. 2012 mj. odkázal na to, že pohledávka věřitele Stavební výplně a.s. za věřitelem ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s.r.o. zanikla započtením ve smyslu dohody o započtení ze dne 26. 2. 2010 (kterou soudu zároveň předložil), pročež nemohla být dlužníku před tímto dnem postoupena. Soud z obsahu této listiny zjistil, že obsahuje úkon vzájemného započtení pohledávek mezi obchodními společnostmi ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o. a Stavební výplně a.s. provedené k datu 26. 2. 2010. Tímto úkonem došlo k započtení pohledávky Stavební výplně a.s. za ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o. ve výši Kč 123.246,- podle faktury č. 20090507 splatné dne 24.7.2009.


11

KSPL 54 INS 24338/2011

Z obsahu těchto tvrzení včetně tvrzení samotného dlužníka a z listin předložených navrhovatelem i dlužníkem vyplývá osvědčení splatných pohledávky navrhovatele ad. c) za dlužníkem. Jak z vyjádření dlužníka vyplývá, popírá existenci pohledávek tvrzených navrhovatelem ad. c), odkazuje na to, že tyto pohledávky v mezidobí zanikly, a to zápočty ze strany dlužníka. Dlužníkem tvrzený zánik pohledávek započtením však v řízení prokázán nebyl. Je třeba na tomto místě dále zdůraznit, že i v případě, pokud by dlužník prokázal, že došlo k zániku jistin pohledávek tvrzeným způsobem, svědčily by navrhovateli ad. c) pohledávky na úrocích z prodlení z postoupených pohledávek, jejichž existenci dlužník v průběhu řízení nikterak nezpochybnil. Dlužník k prokázání existence pohledávky, kterou započítal a jež měla původně svědčit věřiteli Stavební výplně a.s. předložil soudu toliko listinu „oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi“ ze dne 10. 6. 2011. Obsahem této listiny je oznámení dané společnosti ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA, s. r. o. s tím, že postupitel Stavební výplně a.s. postoupil na dlužníka pohledávku označenou „z titulu nezaplacené faktury č. 20090507 ze dne 14.07.2009“. Toto sdělení obsahuje dále oznámení o tom, že dlužník provedl vzájemný zápočet s pohledávkou jmenovaného věřitele za dlužníkem. Tato pohledávka je označena takto „č. 0730 ve výši 123.246 Kč“. Z hlediska posouzení, zdali tato listina je úkonem vzájemného započtení pohledávek, nutno konstatovat jednat, že neobsahuje řádnou specifikaci pohledávky dlužníka, jež měla být započtena. Nelze s jistotou dovozovat ani význam odkazu na číslo 0730 v tom smyslu, zdali je jím míněno číslo faktury či číslo případné jiné listiny, a pokud ano, jaké. Zejména však ze strany dlužníka nebyla prokázána samotná existence započítávané pohledávky svědčící původně společnosti Stavební výplně a.s., a to za situace, kdy z obsahu dohody o vzájemném započtení pohledávek mezi ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o. a Stavební výplně a.s. provedené k datu 26. 2. 2010 vyplývá, že tímto úkonem došlo k započtení pohledávky Stavební výplně a.s. za ELEKTROMONTÁŽE PAVELKA s.r.o. právě ve výši Kč 123.246,-, kterážto okolnost vyvolává další pochybnosti o tom, zdali dlužníku tato pohledávka mohla dne 14. 7. 2009 vůbec svědčit. Pokud jde o dlužníkem tvrzený zánik pohledávky ve výši Kč 317.690,- započtením pohledávek vzniklých přeplatky, dlužník soudu nepředložil doklady prokazující řádný úkon vzájemného započtení takových pohledávek, z obsahu listin dlužníkem předložených nelze dovozovat, že by k zániku této pohledávky věřitele mohlo dojít vzájemným zápočtem pohledávek ze strany dlužníka. V popsaném směru soud odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 42/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2013, pod číslem 114, v němž Nejvyšší soud dovodil, že v insolvenčním řízení jsou aplikovatelné i závěry, jež přijal (při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) v usnesení ze dne 6. března 2007, sp. zn. 29 Odo 156/2005. V označeném usnesení ozřejmil, že k tomu, aby soud mohl navrhujícímu věřiteli, jehož splatná pohledávka byla pravomocně přiznána soudem, upřít aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu (a jen z tohoto důvodu takový návrh zamítnout), je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany spočívající na tvrzení, že věřitelova pohledávka po


12

KSPL 54 INS 24338/2011

zahájení konkursního řízení zanikla započtením (mít zánik pohledávky za doložený). Závěr o tom, že zatím není jisto, zda dlužník vůči navrhujícímu věřiteli pohledávku způsobilou k započtení vůbec má (že to musí být podrobeno dalšímu dokazování), ve skutečnosti potvrzuje, že dlužník s obranou, že řádně doložená pohledávka zanikla, neuspěl a na jeho základě návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhujícího věřitele zamítnout nelze. Uvedené závěry se přitom uplatní i tehdy, nedisponuje- li sice navrhující věřitel pohledávkou přiznanou vykonatelným soudním rozhodnutím, avšak vznik jeho pohledávky je řádně doložen a dlužník se brání (pouze) tvrzeným započtením vzájemné pohledávky (k tomu srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1355/2006). Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že z provedeného započtení pohledávky ve výši Kč 123.246,- nelze dovodit, která pohledávka dlužníka zanikla, a proto je učiněné započtení neplatné pro neurčitost. Takový závěr soudu je též souladný s další judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 18.2.2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006, či usnesení ze dne 23.2.2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, rozsudek ze dne 10.4.2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, případně usnesení ze dne 16.7.2008, sp. zn. 29 Odo 1021/2006). Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích dospěl k závěru, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. K prokázání zániku další pohledávky navrhovatele ad. c) tvrzeným započtením dlužník soudu nenabídl žádné relevantní důkazy. Existence shora popsaných pohledávek navrhovatele ad c) osvědčena.

byla tudíž v řízení

Navrhovatel svůj insolvenční návrh dále doplnil podáním ze dne 22. 1. 2014. V něm mj. uvedl existenci svých dalších pohledávek za dlužníkem, a to v celkové výši Kč 54.319,42. Popsal, že dlužník uzavřel dne 1. 6. 2005 se společností NMC Czech s.r.o., IČO 27271064 smlouvu o konsignačním skladu. Podle této smlouvy společnost NMC Czech s.r.o. vystavila dlužníku za období března 2010 až ledna 2012 faktury, jimiž dlužníka vyzvala k úhradě pohledávek v celkové výši Kč 54.319,42. Pohledávky jsou více nežli tři měsíce po splatnosti. Existenci pohledávek dlužník nezpochybňuje, jak je zřejmé ze seznamu jeho závazků, který předložil soudu, ve kterém pohledávky uvedl. Navrhovatel zároveň osvědčil, že je postupníkem původního věřitele NMC Czech s.r.o., osvědčil tudíž existenci těchto svých dalších pohledávek.

2. Insolvenční návrhy navrhovatelů ad ga) Jana Kozáková, gc) Oldřich Kozák

gb)

Martin Kozák,

Původní navrhovatel ad. g) Oldřich Kozák, narozený 5.9.1952, zemřelý dne 5.12. 2013 (dále také jen „původní navrhovatel“), na jehož místo vstoupili do řízení navrhovatelé ad. ga) Jana Kozáková, gb) Martin Kozák, gc) Oldřich Kozák, se na soud obrátil insolvenčním návrhem opatřeným datem 20.8.2012. V návrhu uvedl, že mu svědčí pohledávka za dlužníkem ve výši Kč 9.919.207,-. Popsal, že byl vlastníkem nemovitostí, a to budovy čp. 329, občanská vybavenost postavené na pozemcích parc. č. 3624/88,


13

KSPL 54 INS 24338/2011

3624/114, 3624/115, a pozemků 3624/88, 3624/114,3624/115, 3624/63, 3624/68, 3624/85, 3624/86, 3624/98 v obci a k.ú. Příbram, kteréžto nemovitosti jsou zapsané na listu vlastnictví č. 5494 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (dále jen „sporné nemovitosti“). Podle rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 11.1.2012 dlužník platně odstoupil od kupní smlouvy na sporné nemovitosti uzavřené dne 27.1.2008. Je tudíž povinen vrátit navrhovateli zaplacenou kupní cenu. Mezi účastníky je přitom nesporné, že původní navrhovatel má nárok na vrácení části kupní ceny, a to ve výši Kč 9.919.207,-, když nárok na zbývající část kupní ceny byla vypořádána v souvislosti s odchodem věřitele ze společnosti dlužníka, přičemž „správnost“ tohoto vypořádání byla společníky dlužníka potvrzena. Kupní cena za nemovitosti byla sjednána ve výši Kč 17.540.000,-. Podstatná část nároku věřitele byla dlužníkem uznána. K osvědčení existence splatné pohledávky za dlužníkem svědčící původnímu navrhovateli ad. g) byl soudu předložen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11.1. 2012 č. j. 6 C 255/2010-584. Citovaným rozsudkem rozhodl soud k návrhu dlužníka Koberce K+K spol. s r.o. proti původnímu navrhovateli ad g) Oldřichu Kozákovi tak, že určil, že vlastníkem sporných nemovitostí je dlužník. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.5.2012, č.j. 26 Co 213/2012-681 rozhodl k odvolání obou účastníků o potvrzení citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami. Z odůvodnění citovaných rozsudků vyplývá, že soudy obou stupňů zjistili skutkový děj týkající se souzené věci, jenž spočíval mj. v odstoupení Oldřicha Kozáka od kupní smlouvy na sporné nemovitosti, kterou jako kupující uzavřel dne 27.1.2008 s dlužníkem coby prodávajícím. Odstoupení od kupní smlouvy předcházelo to, že původní navrhovatel přes dodatečnou výzvu nezaplatil část kupní ceny sporných nemovitostí, a to ve výši nejméně 5.492.506,40 Kč. Dlužník ve svém stanovisku k insolvenčnímu návrhu původního navrhovatele, resp. navrhovatelů ad ga), gb) a gc), uvedl, že pohledávka svědčící původně Oldřichu Kozákovi, nar. 5. 9. 1952 není doposud splatná. Na základě rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami bylo povinností původního navrhovatele vydat sporné nemovitosti dlužníku a požadovat od něj vrácení kupní ceny. Původní navrhovatel však odmítal nemovitosti dlužníku vydat, doposud jsou neoprávněně užívány. Dlužník se proto obrátil na Okresní soud v Příbrami se žalobou na vyklizení sporných nemovitostí, věc je vedena tamním soudem pod sp. zn. 14 C 175/2011. Povinnost k úhradě části kupní ceny bude tak co do své výše i splatnosti specifikována až v rozhodnutí vydaném v tomto řízení. Dlužník k tomu předložil soudu žalobu na vyklizení nemovitosti ze dne 19.10.2012 podanou u Okresního soudu v Příbrami. Dlužník v ní nezpochybnil existenci pohledávky, jež svědčila původnímu navrhovateli. Žaloba ústí v žalobní petit, jímž má být rozhodnuto o povinnosti žalovaného vyklidit sporné nemovitosti oproti vrácení kupní ceny ve výši Kč 9.919.207,-. Předmětnou částku označuje dlužník v návrhu výslovně za nespornou výši nároku žalovaného. Dlužník v průběhu řízení k pohledávce, jež původně svědčila Oldřichu Kozákovi, dále odkázal na řízení vedené před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 10 C 177/2011 k návrhu dlužníka podanému proti původnímu navrhovateli, kterýžto návrh dlužník soudu předložil. V tomto řízení – jak vyplývá též z návrhu dlužníka na připuštění změny návrhu a z usnesení tamního soudu ze dne 24. 9. 2012 č. j. 10 C 177/2011-105, jímž byla změna žaloby připuštěna - se domáhá dlužník úhrady bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním sporných nemovitostí bez právního důvodu. V současné době se domáhá uznání žalovaného


14

KSPL 54 INS 24338/2011

povinným uhradit pohledávku ve výši Kč 5.940.000,-. Pohledávku přihlásil do dědického řízení týkajícího se původního navrhovatele. Tvrzeními dlužníka o vzájemné pohledávce za původním navrhovatelem (jeho právními nástupci) nedošlo ke zpochybnění samotné existence zjištěné pohledávky jakožto pohledávky z bezdůvodného obohacení na vrácení plnění z neplatného právního úkonu. Dlužník nedoložil, že by se o výši nároku na bezdůvodné obohacení, a to např. v důsledku vzájemného zápočtu pohledávek, snížila pohledávka věřitelů uplatňovaná v insolvenčním řízení. Dlužník nedoložil ani opodstatněnost svých tvrzení o samotném vzniku jeho vzájemné pohledávky za původním navrhovatelem vzniklou z údajného nedůvodného užívání nemovitostí za situace, kdy doposud nesplnil svoji povinnost k úhradě (vrácení) mezi účastníky nesporné části kupní ceny jakožto bezdůvodného obohacení. S dlužníkem nelze souhlasit s tím, že tato pohledávka se doposud nestala splatnou. Soud vzal pohledávku navrhovatelů ad. ga) Jana Kozáková, gb) Martin Kozák, gc) Oldřich Kozák proto za osvědčenou jakožto pohledávku danou z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zák. č. 41/64 Sb., občanského zákoníku, a to s dobou delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

3. Insolvenční návrh navrhovatele ad h) Clearvin, s.r.o. Navrhovatel ad h) Clearvin, s.r.o. svůj insolvenční návrh odůvodnil existencí své pohledávky za dlužníkem ve výši Kč 2.400.000,-, kterou nabyl smlouvou o postoupení pohledávky od původního věřitele dlužníka NVL s.r.o. Vyčíslená částka pohledávky byla uhrazena právním předchůdcem věřitele dlužníku jako sjednaná cena za postoupení pohledávky dlužníka za Oldřichem Kozákem podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2008. Tato smlouva však byla shledána Okresním soudem v Příbrami neplatnou, pročež věřitel má nyní právo na její vrácení od dlužníka. Otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2008 uzavřené mezi dlužníkem coby postupitelem a NVL s.r.o. coby postupníkem se jako předběžnou otázkou zabýval Okresní soud v Příbrami ve shora citovaném rozsudku ze dne 11. 1. 2012 č. j. 6 C 255/2010-584 a odvolací Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 22. 5. 2012 č. j. 26 Co 213/2012-681. Tyto soudy obou stupňů dovodily, že tato smlouva o postoupení pohledávky je neplatnou pro nedostatek určitosti. Ke stejnému závěru dospěl též insolvenční soud při zkoumání důvodnosti návrhu navrhovatele ad h). Dlužník ve svém vyjádření namítl, že platba úplaty za postoupení pohledávky od NVL s.r.o. v jeho prospěch realizována nebyla, že cenu za postoupení pohledávky ve výši Kč 2.400.000,- dle smlouvy ze dne 12.12.2008 od společnosti NVL s.r.o. neobdržel. Věřitel neosvědčil, že by k úhradě této částky na účet dlužníka ze strany jeho právního předchůdce došlo a ani nenabídl soudu důkazy k prokázání svých tvrzení. Existence této pohledávky svědčící navrhovateli ad. h) v řízení tudíž osvědčena nebyla.


15

KSPL 54 INS 24338/2011

4. Insolvenční návrh navrhovatele ad. ch) Kancelářské systémy, a. s. Z obsahu návrhu navrhovatele ad. ch) vyplývá, že mu svědčí pohledávky za dlužníkem v celkové výši Kč 202.992,-. Předmětná částka zahrnuje celkem třináct dílčích pohledávek, k jejichž úhradě vyzval navrhovatel dlužníka fakturami čísel 10/2010/2101550 až 10/2010/211322 s daty splatnosti mezi 9.11.2010 a 12.10.2011, kteréžto faktury navrhovatel soudu k osvědčení existence svých nároků předložil, a to spolu s uznávacím prohlášením dlužníka ze dne 10.2.2012. Dlužník relevantními argumenty tvrzení věřitele o jeho splatných pohledávkách za ním nezpochybnil. Z obsahu seznamu závazků dlužníka vyplývá, že eviduje závazek vůči tomuto věřiteli. Soud proto vzal existenci pohledávek věřitele ad. ch) za osvědčenou.

5. Insolvenční návrh navrhovatele ad. i) Jaroslav Kohout Věřitel Jaroslav Kohout je bývalým zaměstnancem dlužníka. V návrhu popsal, že byl u dlužníka v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 3.11.1995. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou od 31.10.1995. Dlužník se v pracovní smlouvě zavázal hradit věřiteli mzdu ve výši Kč 15.000,- měsíčně se splatností vždy desátého dne každého následujícího měsíce. Poslední mzdu zaplatil dlužník věřiteli za měsíc červen 2011. Dlužník nezaplatil věřiteli mzdu za měsíce červenec, srpen a září 2011. Mzda za měsíc červenec 2011 se stala splatnou dne 10.8.2011. Vzhledem k tomu, že k tomuto datu nebyla mzda věřiteli zaplacena, dopisem ze dne 12.9.2011 zrušil okamžitě pracovní poměr u dlužníka. Nejpozději ke dni 15.9.2011 tak skončil pracovní poměr věřitele u dlužníka. Dlužník dluží věřiteli mzdu za měsíce červenec, srpen a září 2011 po Kč 15.000,- splatnou 10.8., 10.9. a 10.10.2011. Dále dluží věřiteli odstupné ve výši trojnásobku mzdy, tj. Kč 45.000,- splatné rovněž 10.10.2011. K osvědčení existence svých pohledávek předložil věřitel soudu stejnopis pracovní smlouvy ze dne 3.11.1995, stejnopis okamžitého zrušení pracovního poměru a doklad o odeslání zásilky dlužníku – podací lístek České pošty, s. p. ze dne 12.9.2011. Předložil soudu rovněž výplatní lístky a doručenky. Dlužník ve svém vyjádření k návrhu navrhovatele ad k) uvedl, že pohledávku tohoto věřitele považuje za neexistující. Pracovní smlouva ze dne 3.11.1995 není dle dlužníka „platná a účinná“. Původní pracovní poměr navrhovatele u dlužníka trval od 31.10.1995 do 31. 10. 2008. Posléze byl věřitel převeden ze společnosti dlužníka do společnosti KRČEK s.r.o. dne § 338 odst. 1 zákoníku práce, o čemž byl vyrozuměn. Následně tudíž věřitel pracoval u společnosti KRČEK s.r.o., a to od 1.11.2008 do 30.4.2011. Pracovní poměr u této společnosti skončil, na společnost byl v září 2011 prohlášen konkurs. Ke společnosti KOBERCE K+K s.r.o. věřitel od 1.5.2011 opět nastoupil. Nebyla však uzavřena žádná pracovní smlouva, jak dlužník výslovně dále uvedl. Podle dlužníka věřitel poté u něho pracoval pouze tři měsíce, a to do konce července 2011. Následně došlo k uzavření písemné dohody o ukončení pracovního poměru; v tomto směru dlužník odkázal na zápočtový list, potvrzení o zaměstnání ze dne 31.7.2011, ve kterém je uvedeno, že pracovní poměr byl ukončen dohodou. Mzdy za květen a červen 2011 byly uhrazeny v hotovosti, mzda za červenec 2011 byla uhrazena převodem na účet. Mzda za srpen a září 2011 podle dlužníka věřiteli nenáleží, neboť u dlužníka dle dohody již nepracoval. Na odstupné dlužník přitom


16

KSPL 54 INS 24338/2011

nemá nárok proto, že není pravdou, že by ke dni 12.9.2011 okamžitě zrušil pracovní poměr. Nadto splatnost mzdy za měsíc červenec 2011 nastala až koncem srpna 2011. Okamžitě zrušit pracovní poměr by tudíž věřitel mohl nejdříve ke dni 16.9.2011; okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12.9.2011 je tak minimálně předčasné a tudíž neplatné. Z vyjádření samotného dlužníka je zřejmé, že pracovní poměr věřitele u dlužníka vznikl bez toho, aniž by došlo k uzavření pracovní smlouvy v písemné formě. Okolnost, že nebyla dodržena písemná forma pracovní smlouvy sama o sobě neznamená, že nedošlo ke vzniku pracovního poměru. S nedodržením písemné formy pracovní smlouvy pracovněprávní předpisy nespojují její neplatnost, tj. ústní, příp. konkludentní forma pracovní smlouvy nezpůsobuje její neplatnost. V tomto směru soud odkazuje na ustanovení § 34 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v rozhodném znění, tj. ve znění novely zák. č. 185/2011 Sb. (dále jen „zákoník práce“), jež toliko ukládá zaměstnavateli povinnost pracovní smlouvu sjednat písemně bez vyjádření sankce neplatnosti takového úkonu pro nedodržení předepsané formy. Sám dlužník ostatně na jiném místě svého vyjádření odkazuje na to, že došlo k uzavření písemné dohody o ukončení pracovního poměru, tj. současně potvrzuje, že navrhovatel u dlužníka v pracovním poměru skutečně pracoval. Dlužník dále sice odkázal na to, že pracovní poměr navrhovatele u něho skončil na základě dohody o ukončení pracovního poměru, jež byla uzavřena – jak dlužník výslovně uvedl - v písemné formě, soudu takovou listinu k prokázání svých tvrzení však nepředložil. Za účelem prokázání ukončení pracovního poměru mezi dlužníkem a věřitelem nabídl soudu pouze svědecké výpovědi jiných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru došlo podle výslovného vyjádření dlužníka v písemné formě, nemohlo by být toliko svědeckými výpověďmi ostatních zaměstnanců spolehlivě prokázáno ukončení pracovního poměru navrhovatele. Na dlužníku bylo prokázat ke svým tvrzením, a to listinným důkazem, uzavření tvrzené dohody o skončení pracovního poměru navrhovatele. Takovou písemnost však dlužník soudu nepředložil. Dlužník soudu předložil pět listin označených jako „výdajový pokladní doklad, jimiž mělo být prokázána výplata mezd navrhovateli. Tyto listiny ovšem nejsou opatřeny podpisem příjemce. Vedle této listiny předložil dlužník soudu stejnopis dokladu vystaveného UniCredit Bank C zech Republic and Slovakia, a. s. opatřený datem 23.1.2014 týkajícího se účtu Štěpána Krčka, tedy účtu nenáležejícího dlužníku. Z něho se podává bankovní transakce ve výši Kč 9.983,- s uvedením detailů transakce „Kohout mzda“. Z obsahu této listiny, zejména z časových údajů v ní obsažených, však nelze učinit závěr o prokázání dlužníkem tvrzené úhrady mzdy navrhovateli právě za měsíc červenec 2011. Je- li tomu tak, a provedená transakce je výplatou mzdy dlužníka za měsíc červenec 2001, další její obsah by nasvědčoval závěru, že k výplatě mzdy navrhovatele za měsíc červenec 2011 ze strany dlužníka došlo až v lednu 2014, tj. více nežli čtyři měsíce po její splatnosti. Tato listina však údaj o tom, že vyplacené finanční prostředky představovaly právě mzdu navrhovatele právě za měsíc červenec 2011 neobsahuje. Na těchto závěrech ničeho nemění úkon částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky daný ze strany Jaroslava Kohouta podáním doručeným soudu dne 28.1.2014 (dokument P-25-2 spisu). Nutno rovněž konstatovat, že dlužník nenabídl soudu ničeho k prokázání svých tvrzení o údajném ukončení tvrzeného předchozího pracovního poměru navrhovatele u dlužníka. Z listin předložených navrhovatelem vyplynulo, že učinil úkon okamžitého rozvázání pracovního poměru vůči dlužníku, a to podáním ze dne 12.9.2011; navrhovatel zároveň dokladem o doručení prokázal doručení této listiny dlužníku. Z obsahu spisu vyplývá, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti. Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy


17

KSPL 54 INS 24338/2011

tento důvod vznikl. Zaměstnanec, který okamžitě zrušil pracovní poměr, má nárok na výplatu odstupného od zaměstnavatele, a to ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku ( § 56 odst. 1 písm. b/, § 67 zákoníku práce). Vycházeje z těchto zjištění, z obsahu shora popsaných písemností, vzal soud za osvědčenou existenci splatné pohledávky navrhovatele ad. i) za dlužníkem, a to jednak v rozsahu dlužné mzdy jmenovaného zaměstnance za měsíce červenec 2011, jejíž splatnost nastala nejpozději 31. 8.2011, když nebylo osvědčeno, že by v termínu splatnosti došlo k její výplatě, navrhovatel má za dlužníkem dále pohledávku za příslušenství dlužné mzdy a na nárocích vyplývajících z okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. odstupné. Jde o pohledávky, jež jsou s dobou delší tří měsíců po splatnosti (§ 67 odst. 3 zákoníku práce). 6. Insolvenční návrh navrhovatele ad. j) Gabriela Šťastná Gabriela Šťastná, jež je rovněž bývalým zaměstnancem dlužníka, svůj insolvenční návrh na majetek dlužníka odůvodnila existencí své splatné pohledávky za dlužníkem, a to v celkové výši Kč 60.106,-. Jde o pohledávku sestávající z dílčích pohledávek na nevyplacených mzdách, odstupném po skončení pracovního poměru, náhradě za nevyčerpanou dovolenou a náhradě nemocenského hrazené zaměstnavatelem. Dlužník byl uznán povinným uhradit navrhovatelce předmětnou pohledávku rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30.5.2012, č. j. 118 EC 651/2011-21, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 11.7.2012. K osvědčení existence své pohledávky předložil navrhovatel ad. j) soudu zejména citovaný rozsudek, jímž byl dlužník uznán povinným uhradit navrhovateli shora vyčíslenou pohledávku, a to včetně příslušenství a dále náklady řízení ve výši Kč 24.154,-. Z těchto listin vzal soud pohledávku věřitele ad. j) Gabriely Šťastné za prokázanou. Dlužník se k insolvenčnímu návrhu tohoto navrhovatele nevyjádřil. 7. Insolvenční návrh navrhovatele ad. k) Josefa Klesy Z obsahu insolvenčního návrhu tohoto navrhovatele se podává, že je tichým společníkem společnosti dlužníka, když se svým peněžitým vkladem podílí na podnikání dlužníka. Navrhovatel popsal, že mu za rok 2006 vznikl vůči dlužníku nárok na podíl na zisku ve výši 1.101.186,- Kč. Navrhovatel se dohodl s dlužníkem tak, že tato částka mu bude vyplacena v deseti splátkách po 110.118,60 Kč, navrhovateli však bylo vyplaceno v různých splátkách pouze Kč 190.119,-. Dlužník nesplácel závazky a tak věřitel zesplatnil dne 7.1.2011 celý zbytek dluhu a od smlouvy odstoupil. Dlužník uznal písemně svůj závazek vůči navrhovateli co do důvodu i výši svým uznáním dluhu ze dne 21.1.2011. Navrhovateli tak dlužník dluží Kč 916.097,- spolu s úrokem z prodlení jdoucím od 1.7.2011. K osvědčení existence své splatné pohledávky za dlužníkem předložil navrhovatel soudu smlouvy o tichém společenství z dat 2.7.1993 (včetně dodatku ze smlouvě) a ze dne 2.1.2004, uznávací prohlášení dlužníka ze dne 21.1.2011 a sdělení věřitele ze dne 7.1.2011 o zesplatnění dluhu. Dlužník ve svém vyjádření k tvrzené pohledávce navrhovatele předložil soudu listiny představující dlužníkovy interní účetní doklady k doložení, že navrhovatelovu pohledávku tzv. zúčtoval. Dlužník zároveň tvrzenou pohledávku navrhovatele relevantními argumenty


18

KSPL 54 INS 24338/2011

zcela nezpochybnil. Vyjádřil sice domněnku, že uznávací prohlášení dlužníka bylo antedatováno a odkázal na zápis z valné hromady dlužníka ze dne 27.9.2007 s tím, že podle jeho závěrů měl být vyplacen podíl na zisku za rok 2006 pouze Jaroslavu Kohoutovi. Zároveň však popsal, že pohledávka věřitele je dána po právu ve výši Kč 9.261,40, jak vyplývá z vyjádření dlužníka, jež je dokumentem A-121 spisu. Existence pohledávky věřitele ad k) Josefa Klesy byla tudíž v řízení rovněž osvědčena. 8. Insolvenční návrh navrhovatele ad. l) Štěpána Krčka Navrhovatel jakožto věřitel poskytl dlužníkovi peněžitou půjčku do podnikání v celkové výši 10.176. 609,- Kč. Dlužník svůj závazek z této půjčky vůči navrhovateli dne 1. 1. 2010 písemně uznal co do výše i co do důvodu a současně se zavázal navrhovateli celou půjčku splatit v jediné splátce dne 1. 08. 2012. Ke dni podáni návrhu (návrh navrhovatele ze dne 28.1.2014 byl soudu doručen téhož dne) však dlužník navrhovateli půjčku, tj. Kč 10.176.609,- nevrátil, a neposkytl mu ani částečné plnění Navrhovatel tak má za dlužníkem peněžitou pohledávku po splatnosti ve výši Kč 10.176.609,- na jistině. Příslušenstvím této pohledávky jsou úroky z prodlení. Navrhovateli vznikl nárok na úroky z prodleni ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodleni, zvýšené o sedm procentních bodů (§ 517 odst. 2 ObčZ ve spojeni s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodleni a poplatku z prodleni podle občanského zákoníku, ve zněni účinném ke dni 02.08.2012) běžící od 2.8.2012 do zaplacení; ke dni sepisu insolvenčního návrhu navrhovatele dosahují úroky z prodleni částky Kč 1.138.772,37. Navrhovatel tak ke dni sepisu insolvenčního návrhu eviduje za dlužníkem peněžitou pohledávku (zahrnující jistinu a úroky z prodleni) po splatnosti v celkové výši Kč 11.315 381,37. Jedná se o pohledávku navrhovatele, která je po splatnosti déle než 30 dnů a ze strany dlužníka na ni není plněno po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K osvědčení existence své pohledávky za dlužníkem předložil navrhovatel ad. l) soudu uznávací prohlášení ze dne 1.1.2010 obsahující úkon uznání závazku dlužníka jednajícího jednatelem Romanem Krčkem. Dlužník uznal, a to s odkazem na ustanovení § 407 obchodního zákoníku, co do důvodu i výše svůj závazek vůči navrhovateli ad. l) ve výši Kč 10.176.609,- s odkazem na to, že jde závazek z půjčky do podnikání poskytnuté mu tímto navrhovatelem. Společně s uznávacím prohlášením obsahuje listina dále dohodu o splátkách závazku (splátkový kalendář) s ujednáním, že věřitel nebude požadovat po dlužníku úrok z jistiny, bude-li sjednaný splátkový kalendář dodržen. 9. Insolvenční návrh navrhovatele ad. m) Alimine a.s. Navrhovatel ad. m) poskytl dlužníkovi peněžitou půjčku do podnikání v celkové výši Kč 4.655. 126,-. Dlužník svůj závazek z uvedené půjčky vůči navrhovateli dne 27.10.2011 písemně uznal co do výše i do důvodu a současně se zavázal navrhovateli celou půjčku splatit, a to v jediné splátce dne 31.12.2012. Ke dni podáni insolvenčního návrhu však dlužník navrhovateli půjčku – tj. částku ve výši Kč 4 655 126,- nevrátil, a to ani částečně. Navrhovatel tak má za dlužníkem peněžitou pohledávku po splatnosti na jistině ve výši


19

KSPL 54 INS 24338/2011

Kč 4.655.126,00. Příslušenstvím výše uvedené pohledávky jsou úroky z prodlení. Navrhovateli vznikl nárok na úroky z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů (viz ustanoveni § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojeni s ustanovením § 1 nařízeni vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodleni a poplatku z prodleni podle občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 1.1.2013) běžící od 1.1.2013; ke dni sepisu tohoto návrhu dosahuji úroky z prodlení výše Kč 353.362,32. Navrhovatel tak ke dni sepisu tohoto návrhu eviduje za dlužníkem peněžitou pohledávku na jistině spolu s úroky z prodleni po splatnosti v celkové výši Kč 5.008 488,32. Jedná se o pohledávku, jež je po splatnosti s dobou delší než 30 dnů, přičemž ze strany dlužníka na ní není plněno po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K osvědčení existence své pohledávky za dlužníkem předložil navrhovatel ad. m) soudu uznávací prohlášení ze dne 27. 10. 2011 obsahující úkon uznání závazku dlužníka jednajícího jednatelem Romanem Krčkem. Dlužník podle obsahu této listiny uznal, a to s odkazem na ustanovení § 407 obchodního zákoníku, co do důvodu i výše svůj závazek vůči navrhovateli ad. m) ve výši Kč 10.176.609,- s odkazem na to, že jde závazek z půjčky do podnikání poskytnuté mu tímto navrhovatelem. Společně s uznávacím prohlášením obsahuje listina dále dohodu o splátkách závazku (splátkový kalendář) s ujednáním, že věřitel nebude požadovat po dlužníku úrok z jistiny, bude- li sjednaný splátkový kalendář dodržen. Dlužník autenticitu listin uznání závazku, které soudu, a to jako jediné listiny k prokázání svých pohledávek, nabídli věřitelé ad. l) a ad. m), odmítl a existenci svých závazků vůči těmto věřitelům neuznal, zpochybnil je přitom kvalifikovanými argumenty. Namítl zejména, že uznání závazků jsou antedatovaná a podepsaná Romanem Krčkem za dlužníka v době, kdy již nebyl jednatelem společnosti. Dále namítl, že tvrzené závazky nejsou skutečné, nýbrž uměle vytvořené. Navrhl, aby věřitelé doložili, kdy mělo k tvrzeným peněžním tokům dojít s poukazem na to, že půjčky jsou reálnými kontrakty a věřitelé by měli doložit, že skutečně došlo k plnění. Nabídl dále provedení k důkazu mj. výslech Štěpána Krčka, jehož podpisem jsou opatřena předložená uznávací prohlášení, jak vyplývá z jejich obsahu. Věřitelé ad. l) a ad. m) však v průběhu řízení neosvědčili, že by k úhradě tvrzených částek na účet dlužníka skutečně došlo a ani nenabídli soudu důkazy k prokázání svých tvrzení. Platí, že uznání dluhu není novým právním titulem závazku. Zakládá se jím právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, která je ovšem vyvratitelná důkazem opaku (§ 133 o. s. ř.). Znamená to, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud bez dalšího za prokázanou pouze tehdy, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je u insolvenčního návrhu věřitele jedním z předpokladů, jejichž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně vede k zamítnutí insolvenčního návrhu (§ 143 odst. 2, věta první, IZ). / Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků,


20

KSPL 54 INS 24338/2011

znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Posouzení insolvenčních návrhů navrhovatelů ad. l) a ad. m) ve světle argumentace dlužníka směřující proti tvrzením o existenci jejich pohledávek nutně ústí v závěr o potřebě rozsáhlého dokazování o existenci tvrzených pohledávek spočívající ve výslechu Štěpána Krčka a listin osvětlujících tok peněz do majetkové sféry dlužníka v rozhodných obdobích. Takové dokazování však přesahuje svým charakterem sféru insolvenčního řízení, které není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Proto i pro ně platí závěr, jenž Nejvyšší soud zformuloval (v R 52/1998, pod bodem VIII.) již při charakteristice konkursního řízení a který vyznívá tak, že ani s přihlédnutím k procesnímu rámci vytýčenému výše označenými ustanoveními insolvenčního zákona a ani s vědomím faktu, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele se při zjišťování dlužníkova úpadku uplatňuje zásada vyšetřovací, není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje.

-------------Ustanovení § 97 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu. Podle § 97 odst. 5 IZ platí, že insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde- li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl- li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (§ 98 odst. 1 IZ). Povinnost podle § 98 odst. 1 IZ mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je- li těchto osob více a jsou- li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. Ustanovení § 99 IZ stanoví, že osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel (odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.


21

KSPL 54 INS 24338/2011

Podle ustanovení § 3 odst.1 IZ je dlužník v úpadku tehdy, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je- li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze- li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. -------Shora citované ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti (insolvence), má ho soud za osvědčený z toho, že navrhovatelé doložili své splatné pohledávky za dlužníkem a současně byly zjištěny pohledávky dalších věřitelů. Neschopnost dlužníka tyto pohledávky plnit vyplývá z délky splatnosti těchto pohledávek přesahující 90 dnů. Z obsahu spisu nelze dovozovat, že by dlužník na pohledávky navrhovatelů od zahájení insolvenčního řízení alespoň zčásti plnil. Dlužník existenci splatných pohledávek navrhovatelů sice rozporoval, ale nenabídl soudu relevantní argumenty a důkazy zpochybňující jejich existenci, jak soud vysvětlil výše. Soud však vedle pohledávek navrhovatelů vyšel i ze zjištění dalších do insolvenčního řízení přihlášených věřitelů se splatnými pohledávkami a dále rovněž ze seznamu přihlášených pohledávek, z něhož je taktéž zřejmé, že dlužník své závazky splatné déle než 3 měsíce schopen plnit není. Dlužník má splatné závazky vůči věřitelům, které neplní po dobu delší tří měsíců, přičemž kromě navrhovatelů, jejichž pohledávky byly osvědčeny, jde kupř. o věřitele : AUTOSALON KLOKOČKA spol. s r.o., Ing. Bc. Vendula Fridelová, GARDINIA HOME DECOR CR spol. s.r.o. či HB Media s.r.o. Tito a další věřitelé osvědčili přihláškami, že jim svědčí pravomocně přiznané, vykonatelné splatné pohledávky za


22

KSPL 54 INS 24338/2011

dlužníkem. Samotný dlužník v seznamu svých závazků, jenž soudu předložil, potvrzuje, že eviduje závazky vůči celé řadě věřitelů; mezi nimi figurují mj. pohledávky věřitelů ad ch) Kancelářské systémy, a.s. a ad. j) Gabriela Šťastná, proti jejichž tvrzení o splatných pohledávkách v průběhu insolvenčního řízení dlužník ničeho nenamítl. I pokud by soud vyšel toliko z existence pohledávek těchto věřitelů, když existenci pohledávek ostatních navrhovatelů dlužník zpochybňuje, bylo by tak na místě rozhodnout o úpadku dlužníka. Ze správy soudem ustanoveného předběžného insolvenčního správce vyplývá, že dlužník nevykonává žádnou obchodní činnost též s ohledem na probíhající insolvenční řízení a exekuce vedená na jeho majetek. Shrnuto, soud má úpadek dlužníka za osvědčený podle § 3 odst. 1 IZ (z důvodu existence splatných pohledávek navrhovatele a dalších známých věřitelů dlužníka) a lze na něj usuzovat i podle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (z důvodu, že tyto své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti), když dlužník zákonnou domněnku své platební neschopnosti nijak nevyvrátil. Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence tak byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval soud tak, že výrokovou částí ad. I tohoto usnesení rozhodl o jeho úpadku. Ačkoliv rozhodnutí o úpadku dlužníka je svojí povahou rozhodnutím ve věci samé, s ohledem na charakter insolvenčního řízení se jím však řízení nekončí. Není proto dán důvod ve smyslu § 151 občanského soudního řádu ve spojení s § 7 IZ rozhodovat v usnesení o úpadku o nákladech řízení v poměru mezi navrhovateli a dlužníkem. Proto toto usnesení neobsahuje rozhodnutí o nákladech řízení (obdobný názor vyjadřuje např. usnesení Vrchního soudu v Praze 23. 1. 2011 č. j. KSPL 29 INS 15943/2010, 3 VSPH 1001/2011-A-47). Pro případ zjištění svého úpadku navrhl dlužník s odkazem na ustanovení § 25 odst. 4 IZ, aby insolvenčním správcem mu byl ustanoven správce shodný se správcem vykonávajícím funkci v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka KRČEK s.r.o. v likvidaci, IČO 263 65 871. Z výpisu z obchodního rejstříku na majetek společnosti KRČEK s.r.o. v likvidaci vyplývá, že společníky této společnosti jsou Jitka Krčková, narozena 1960, Martin Krček, narozen 1983, Petr Krček, narozen 1979 (každému z těchto společníků náleží obchodní podíl v rozsahu 20%) a Štěpán Krček (obchodní podíl v rozsahu 40%), tato společnost nemá jednatele, funkce dřívějších jednatelů této společnosti zanikly 17.6.2011. O úpadku této společnosti bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 16516/2011-A-7 ze dne 21.9.2011. Dlužník KOBERCE K+K spol. s r.o. má jediného jednatele a společníka, jímž je Štěpán Krček, narozen 1952. Podle ustanovení § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích: „Jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení ("řízená osoba") jinou osobou nebo osobami ("řídící osoba") tvoří s řídící osobou koncern“. Jednotným řízením je vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu. S ohledem na mnohost společníků KRČEK s.r.o. v likvidaci, když žádnému z nich nepříslušní obchodní podíl v rozsahu přesahujícím 50%, s ohledem na to, že tato společnost nemá statutární orgán –


23

KSPL 54 INS 24338/2011

jednatele, nelze dovozovat jednotné řízení této společnosti a dlužníka KOBERCE K+K spol. s r.o. Nenastala tudíž situace předpokládaná v ustanovení § 25 odst. 4 IZ, pročež osoba předběžného insolvenčního správce, jenž byl dlužníku ustanoven usnesením ze dne 7.2. 2014 č. j. KSPL 54 INS 24338/2011-A-125 byla ustanovena postupem podle 25 odst. 2 písm. a/ IZ. Výrokovou částí ad. II usnesení soud deklaroval, že ustanovený předběžný správce se stává insolvenčním správcem s plnou působností (§ 27 odst. 2 věta třetí IZ). Dalšími výrokovými částmi soud vydal další, na rozhodnutí o úpadku dlužníka navazující rozhodnutí tak, jak vyplývá z ustanovení § 136 odst. 2 IZ. Soud mimo jiné vyzval věřitele k podávání přihlášek pohledávek. Přihláškou pohledávky se ve smyslu § 2 písm. h) IZ rozumí „procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení“. Učinění tohoto procesního úkonu má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu (dále viz ustanovení § 173 odst. 4 IZ). Postupem podle § 61 odst. 1 IZ soud zároveň ustavil prozatímní věřitelský výbor. Dalšími výrokovými částmi usnesení bylo rozhodnuto o povinnosti navrhovatelů uhradit soudní poplatek z insolvenčního návrhu ve výši Kč 2.000,-. Poplatková povinnost v insolvenčním řízení vzniká uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu (§ 7 a § 4/1/e zák. o soudních poplatcích). V případě odmítnutí insolvenčního návrhu se soudní poplatek nevybírá (§ 6a odst.4, § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Poplatkovou povinnost má dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích každý z insolvenčních navrhovatelů uvedených ve výrokových částech ad. XI. až ad. XIX.; výše soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona. Navrhovatelé na základě podaných insolvenčních návrhů jsou samostatnými účastníky daného insolvenční řízení. Proto je každý z nichž zvlášť povinen uhradit příslušný soudní poplatek ve výši Kč 2.000,--. Soud neuložil povinnost uhradit soudní poplatek navrhovatelům ad. a) Ignáci Závodskému ad. b) Drahomíře Dědkové, neboť tito navrhovatelé byli od poplatkové povinnosti osvobozeni (usnesení o jejich osvobození poplatkové povinnosti je dokumentem A-16 spisu). Navrhovatelé ad. l) Štěpán Křeček a ad. m) Alimine a.s. již svoji poplatkovou povinnost splnili, neboť soudní poplatek po Kč 2.000,-- již zaplatili, a to v kolcích (dokumenty A-109 a A-110 spisu). Soud nevyzval k úhradě soudního poplatku věřitele ad f), jehož insolvenční návrh byl odmítnut a věřitele NMC Czech s.r.o., k jehož insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o úpadku výrok ad. I – se může odvolat pouze dlužník; v odvolání však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená insolvenčním zákonem. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se


24

KSPL 54 INS 24338/2011

v odvolacím řízení nepřihlíží (ust. § 141 odst.1 IZ). Proti výroku ad. X lze podat odvolání. Proti ostatním výrokům, vyjma výroků o povinnosti navrhovatelů k úhradě soudního poplatku, není odvolání přípustné. Účast insolvenčního správce a dlužníka při přezkumném jednání a schůzi věřitelů je nezbytná. Dlužník je i nadále povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení (§ 111 odst. 1 IZ). Dlužník má povinnost poskytnout insolvenčnímu správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost a dbát jeho pokynů (§ 210 odst. 1 IZ). Proti výrokům o povinnosti navrhovatelů k úhradě soudního poplatku mohou podat odvolání navrhovatelé. Každému z navrhovatelů běží odvolací lhůta ode dne, kdy mu bylo usnesení doručeno zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 a § 75 IZ). Má- li navrhovatel za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jestliže mu soud přizná osvobození od soudních poplatků, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání o osvobození od soudních poplatků se však nevracejí. Nesplní- li navrhovatel(é) dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto usnesení nařízení výkonu rozhodnutí. Odvolání lze podat do patnácti dnů ode dne doručení usnesení, a to k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, PSČ 306 17. Krajský soud v Plzni dne 1. dubna 2014

JUDr. Miloš Benetka v.r. samosoudce

Za správnost: Martina Skalová

2011 A - 155

Recommend Documents