fchodoviny ZPRAVODAJ FARNOSTI CHODOV • PRAHA
4 / 2010
PAŠIJE PODLE JANA Květná neděle – 28. 3. 2010 od 16.00 hod. v KCMT
„Už vás nenazývám služebníky, nebo služebník neví, co dělá jeho pán; ale nazývám vás přáteli, protože všechno, co jsem slyšel od svého Otce, jsem vám dal poznat.“ (J 15,15)
2
S L OVO • Ž IVOT FA R N O S T I
Milí farníci, Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne, abychom prožili velikonoční triduum. Touto nedělí, také zvanou Palmovou, průvodem s ratolestmi chceme vyjádřit, že Kristus je naším Králem, že ho chceme následovat a doprovázet na Jeho křížové cestě. Následně na Zelený čtvrtek prožijeme tajemství Poslední večeře, při níž Ježíš ustanovuje eucharistii, dává nám své Tělo, abychom se posilovali na cestě do věčnosti, a ukazuje nám svou láskou, jak se máme milovat – umývá apoštolům nohy a odchází do Getsemanské zahrady, aby se tam modlil a byl zajat vojáky. Velký pátek je postním dnem – postem od masa a odříkáním jídla. Tento den si věřící na celém světě připomínají proces odsouzení Ježíše Krista na smrt a celý průběh Jeho mučení, bičování, trním korunování a krutou cestu s křížem na Golgotu, aby tam zemřel za naše hříchy.
H O R Y
S
FCHOD OVI NY
Proto se věřící na Velký pátek účastní křížové cesty a prožívají ho jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání při večerní velkopáteční liturgii slova a uctívání kříže. Do velikonočního tridua patří dále Bílá sobota. Křesťané mají možnost prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, lidské beznaděje a prázdnoty. Jsou to chvíle očekávání, aby do této beznaděje vstoupil Vítězný Ježíš Kristus, který přemohl smrt, dal nám novou naději a otevřel bránu nebe. Večer začíná velikonoční vigilie, jež je oslavou Svaté noci. Velikonoční neděle je radostnou událostí Kristova vzkříšení, ale i našeho vítězství. Pokud spolu s Ním žijeme, trpíme i umíráme, také spolu s Ním vstáváme z mrtvých. Přeji vám, milí farníci, aby tyto velikonoční svátky byly pro vás novým objevením veliké moci Kristova kříže a abychom byli Jeho ranami všichni uzdravováni. Radostné prožití velikonočních svátků přeje P. Antoni
K S K – 2 8 . Ú N O R – 7 . B Ř E Z E N
KSK Praha organizuje letní tábor v termínu 17. 7.–31. 7. 2010 v ceně 2900 Kč. Více v příštím čísle nebo na www.kskpraha.org, a tel. čísle 728 603 383, případně na e-mail:
[email protected]
FCHOD OVI NY Milí přátelé, držíte v rukou nové číslo Fchodovin. Jsme právě na začátku Svatého týdne. Věřím, že jste si během postní doby našli čas na ztišení před Pánem, čtení Písma, někteří i na postní rekolekce a doufám i svatou zpověď. Jsem ráda, že nám církev nabízí různá liturgická období, můžeme tak svůj duchovní život zaměřovat na jednotlivé události v životě Ježíše. Když jsem přemýšlela, o čem bych měla psát, pořád mě držela myšlenka: Ježíš – Vítěz. My jako křesťané máme velké bohatství. Myslím bohatství v tom, že víme, že na této Zemi ráj není, že život tady je plný těžkostí. Na životě Ježíše to plně vidíme. On si do sytosti prošel všemi těžkostmi, nespravedlivým obviňováním, trestáním, pronásledováním, zradou. Zjišťujeme, že někdo nemusí odpovídat na lásku láskou. Na jeho životě, posledním večeru, noci a dnu vidíme, že v každé době byli a jsou lidé zlí. Když se podíváme na Něho, poznáváme, že to vše negativní, těžké, vedoucí k smrti, lze zvládnout, unést. On nám ale není jen příkladem. Ano, on to zvládl, nesl těžký kříž, trpěl nevýslovnou bolestí duševní a fyzickou, opustil ho ten, na kterého nejvíce spoléhal – vlastní Otec. On nám není jen příkladem, vzorem. On je tu s námi, skrze Ducha svatého je stále přítomný v církvi, v našem srdci, ve Slově Písma, ve svátostech a všude tam, kam ho člověk chce pozvat. On nám dává sílu to vše unést a také nad tím zvítězit. Neznamená to, že v našem životě nebudou žádné zkoušky, že se nám vyhnou zlí lidé, že nás nebudou obtěžovat špatné nálady nás samotných nebo lidí kolem, že nás minou nemoci a smrt samotná. Ale to vše můžeme nést s Ním, který je Vítěz. Chceme Ježíše přijímat a vnímat jako absolutního Vítěze? Není toto sdělení pro nás jen frází, opakovanou pravdou? Napadlo nás, že podíl na Jeho vítězství na nás nečeká „až jednou v nebi“? Zkusme Ho zvát a přiznávat Mu místo, které Mu patří. On se může stát a je vítězem v našich duchovních bojích, v našich pokušeních. Nepředstavujme si Jeho vítězství jako cestu od úspěchu k úspěchu. Ale jako vítězství v lidských srdcích. On přináší vítězství v podobě pokoje, radosti, lásky, odpuštění, smíření se s druhými a se samotným Bohem. Mnoho lidí by nám o tom mohlo vydávat svědectví.
SLOVO REDAKCE
3
Ježíš – Vítěz
Prosme Ho, aby zvítězil v našich snahách odpustit těm, kteří nám ublížili, kteří nás nechápou, kteří nás nespravedlivě osočují, kteří neberou vážně nás, naše snahy, kteří se nám posmívají, pomlouvají. Prosme Ho, aby se jeho vítězství projevilo láskou k těmto lidem. To je to vítězství, vítězství uvnitř, to které tento svět nezná, ale které přesahuje hranice tohoto světa, které otvírá brány věčnosti. Ježíš je Vítěz, Aleluja! Neodpustím si alespoň krátkou modlitbu jako vyjádření vděčnosti: Děkuji Ti Pane, že máme podíl na Tvém vítězství. Na vítězství, které jsme si nezasloužili, protože i my jsme svými hříchy patřili k těm, kteří tě přivedli na kříž. Děkuji, že chceš být vítězem v našich bojích. Chceme s Tebou počítat. Amen. Katka
4
Z A M Y Š L E N Í J Á H N A PAV LA
FCHOD OVI NY
Kristus je naše spása, naše budoucnost... Úcta je základem mezilidských vztahů. K úctě patří láska, tak jako k lásce úcta. Jak často v našem jednání toto slovo schází. Úcta k Bohu, úcta k bližním, k životu, ale také úcta k sobě samému. Jaká je úcta, takový je vztah, taková je i láska. Člověk nemůže bez úcty žít, člověk potřebuje, aby si ho někdo vážil, aby ho pochválil, ale tak je to i opačně. Úcta je také otázkou Desatera Božích přikázání. Ke každému bodu potřebujeme úctu, také vztah a lásku. Vždyť naše láska k Bohu se má projevovat věrným zachováváním Božích přikázání: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo“, tak nás vybízí Ježíš. On jde dál: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Neboť když se setkáváme s bližním, setkáváme se s Kristem. Snažím se vidět v každém bližním Krista, kterému mám v tomto člověku sloužit? Neptám se pouze, zda jsem někomu neublížil, místo abych se ptal, zda jsem někomu udělal dobře? Nejsem pohodlný sobec? Dovedu se obětovat pro druhé, nebo myslím jen na sebe? Vždyť Ježíš říká každému z nás: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mým nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Takovou základnou úcty je vlastní rodina, ale také veliká rodina křesťanů, kteří žijí ve společenství víry, naděje a lásky. Proto jsi vybízen: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Přikázání, které slibuje okamžitou odměnu. Odměnu, kterou bychom neměli propásnout, vždyť by to bylo k naší škodě. Jistě platí: jakou úctu, vztah, lásku máme
ke svým biologickým rodičům, takovou potom máme úctu, vztah a lásku k nebeskému Otci. Když Ježíš hleděl na zástup lidí pod křížem, upoutala jej jedna milá žena. Byla to jeho maminka, kterou podpíral učedník Jan. Nemohla se od svého Syna odloučit. Kristus na svou milou maminku v hodině smrti vůbec nezapomněl. Podíval se na její bolestnou tvář, potom na svého milovaného učedníka Jana a řekl: „Ženo, hle tvůj syn!“ Potom se obrátil k Janovi: „Hle, tvá matka.“ Jan Ježíšova slova pochopil a svěřenou zodpovědnost přijal. Vzal Ježíšovu maminku k sobě a příkladně se o ni staral. Kristova láska a soucit neznaly mezí, i ve chvíli nezměrné tělesné a duševní bolesti pamatoval na svoji maminku. Neměl žádné peníze, aby ji mohl zabezpečit. Věděl, že Jan ho má ve svém srdci, a proto mu maminku svěřil jako vzácný odkaz. Zajistil jí tak to nejnutnější – lásku a soucit člověka, který ji miloval proto, že ona milovala Ježíše. Jan přijal péči o Marii jako svatou povinnost a dostalo se mu velkého požehnání. Vždyť ona mu stále připomínala milovaného Pána a Mistra. Kristova láska k matce je dnes určitě stejně dokonalým příkladem k následování jako tehdy. Ježíš téměř třicet let pomáhal rodině každodenní prací nést břemeno všedního života. I v posledním smrtelném zápase myslel na svou ovdovělou maminku. To je důležitý příklad i do dnešní doby. Láska, úcta, vztah k rodičům má být pro křesťana něčím normálním. Vždyť každý, kdo následuje Krista, cítí, že úcta k rodičům a jejich zabezpečení
FCHOD OVI NY
je součástí jeho křesťanského stylu života. Jistě platí, že každý, kdo přijal Krista do svého srdce, se o své rodiče vždy s láskou a pochopením postará. Někteří lidé mohou podotknout: Jsem opuštěný, jsem sám, děti mají své pozemské starosti atd. Už jim nemohu pomoci, tak mě nepotřebují. Křesťan není nikdy opuštěný, Ježíš je s ním, ale to lidské zklamání určitě bolí, přináší trápení, deprese, stres, úzkost. Mnohdy pomůže někdo cizí, od kterého bychom to ani nečekali. Určitě něco podobného zažil Ježíš, když jeho blízcí jej opustili. Vysílený padá pod tíhou kříže k zemi. Když už nemohl těžký kříž dále nést, posmívali se mu a uráželi jej. Tak se někdy někteří chovají k nemocným, ke slabým a opuštěným. Tenkrát cestou potkali Šimona z Kyrény, který šel z pole. Slyšel hrubé urážky, nadávky a stále se opakující posměšné výkřiky: Ustupte z cesty židovskému králi. V údivu nad tím vším se zastavil. Jakmile vyjádřil svůj soucit, chytili jej a naložili mu Ježíšův kříž na záda. V davu, který následoval nevinného Krista na popraviště, bylo i nemálo žen. Pozorovaly Ježíše. Některé z nich ho znaly již z dřívějška. Mnohé k němu přivedly své blízké, kteří trpěli nějakou nemocí. Jiné byly od něho samy uzdraveny. Svědčí o tom záznamy Písma. Ženy žasly nad nenávistí, se kterou se zástup ke Kristu obracel. Když Ježíš pod tíhou kříže vysílením padl, daly se do hlasitého pláče. S láskou a pochopením pohlédl na plačící ženy. Věděl, že v něho nevěří, ale jen z lidského soucitu pláčou. Ježíš jejich účastí nepohrdl. Bylo mu jich ještě více líto. Řekl: „Dcery jeruzalémské nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.“ Potom se zahleděl do budoucnosti, do doby zničení Jeruzaléma. Věděl, že při této hrozné události mnohé z těch, které nad ním nyní pláčou, zahynou i se svými dětmi. Ježíš říká i nám: „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ Kristus je naše spása, naše budoucnost. On je naší záchranou, On nás volá k sobě, vždyť je naší jedinou nadějí. On chce od nás úctu, lásku a dobré vztahy již tady na zemi. On nám také nabízí odpuštění. Neboť každý, kdo chce, se může smířit s Bohem a zdědit věčný život. Ježíš na tebe čeká. On má trpělivost s každým člověkem. Váš jáhen Pavel Urban
KURZY PRO RODIČE
5
Máma a táta pro 21. století POŘÁDÁ RODINNÉ CENTRUM PRAHA, CENTRUM PRO RODINU PŘI AP A KOMUNITNÍ CENTRUM MATKY TEREZY – 8 setkání po 3 hodinách – večer pro otce • sobota pro celý pár Otevíráme kurz pro ženy, které se v nedávných měsících či letech staly matkami, a pro jejich partnery. Nabízíme účast ve skupině žen, kde budeme hledat odpovědi na důležité otázky, které přicházejí po narození dětí: • Co se změnilo narozením dítěte pro mě, pro mého partnera, pro naše rodiče? • Souvisí má role matky s mojí rolí dcery? • Jaká budu já a moje rodina za 5 let? • Jsme ještě partneři, nebo jen rodiče? • Kde čerpám energii? • Jaké mám dary a přednosti? Seznámíme se s odbornými pohledy na to, jak rodičovská role ovlivňuje život ženy, jejího partnera i život jejich širší rodiny. Zvou Vás: MUDr. Halka Korcová, Jaroslava Korčáková dipl.soc.ped., Ing. Marie Macounová, Ing. Zuzana Fischerová Projekt je opět podpořen dotací MPSV. HLÍDÁNÍ DĚTÍ JE ZAJIŠTĚNO Kurz probíhá vždy dopoledne (9–12) ■ v úterý od 30. 3. 2010 v Komunitním centru Matky Terezy, U Modré školy 1, Praha – Háje ■ ve čtvrtek od 8. 4. 2010 Kardašovská 671, Praha 9 Přijetí do kurzu je podmíněno absolvováním vstupního rozhovoru a zaplacením účastnického poplatku 1500 Kč. Maximální počet účastnic je 10. Přihlášky a podrobnější informace: tel.: 602 972 887 mail:
[email protected] http://rodinnecentrum.cz, http://cpr.apha.cz http://kcmt.cz
Co mi dal kurs... Kurs mi pomohl uvědomit si některé věci, nad kterými jsem dříve nepřemýšlela a vyřešit určité otázky týkající se vztahu v rodině, na které jsem hledala odpověď. Mám na mysli např. potřebu manželů mít určitou „svobodu“ aj. V neposlední řadě jsem se seznámila se zajímavými maminkami, které jsou v obdobné situaci jako já, jejichž hlavní starostí v současnosti je rodina a děti. Dominika
6
VERTIKÁLA
D U C H O V N Í
FCHOD OVI NY O B N O V A
„….aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus je Pán.“ (Flp 2, 10–11)
Ježíš je Pánem tvého života V minulém měsíci jsi poznal Ježíše jako lékaře a Spasitele. V tomto měsíci smíš naslouchat osvobozujícímu poselství a hluboce prožívat, že tentýž Ježíš je Pán, Pán všech národů a Pán světových dějin, Pán všech věcí a také Pán tvého života se všemi jeho vzlety i pády. Můžeš se stále pokoušet brát svůj život do vlastních rukou, „prorážet hlavou zeď“ nezávisle na Ježíšovi. Můžeš však také nechat Pána být skutečným Pánem. Můžeš mu nabídnout svůj život a nechat ho dělat s tebou co chce sám – jak to udělala Maria. Tak se stanou ve tvém životě „velké věci“. ÚRYVKY Z PÍSMA PRO MODLITBU NA TENTO MĚSÍC: 1. týden Je to tak snadné nazývat Ježíše „Pánem“, odříkávat přesně modlitební formule a zpívat krásné písně, které oslavují Ježíše jako Pána. Dnes jsi však pozván, abys postavil dům svého života na skále, to znamená na vládě Ježíšově. L 6, 43-49 Ježíš je také „Pánem i nad sobotou“. Je Pánem nad vším časem, nad časem tvého zrození a časem tvé smrti a nad všemi hodinami a minutami, které jsou mezi těmito dvěma událostmi. Nemusíš mít strach. On ví, co dělá a pod jeho vedením ti všechno napomáhá k dobrému (srv. Ř 8,28). Mk 2, 23-27
4. část 2. týden Ježíš je Pánem světa, jemuž byla dána veškerá moc. Nikdy však nejedná autoritativně, diktátorsky nebo s násilím. Nenutí tě, ale jen tě zve, abys následoval příklad jeho ochoty sloužit. Snaž se dát sebe k dispozici jemu, Mistru a Pánu a nechat ho na sebe působit. J 13, 16-17 Ježíš, Pán nebe a země, ti dal příklad, jak sám uznával svého Otce jako Pána. Ačkoli to bylo nesmírně bolestné, podřídil se zcela vůli Otce. Často máš sklon ptát se: „Proč, Pane? Proč právě teď?“ A přece i ty jsi povolán uznávat Ježíše jako Pána svého života, neboť i On uznával Otce jako svého Pána. Mk 14, 32-42 3. týden V tomto měsíci tě Ježíš zve, abys ho uznal jako Pána svého života. Jsi-li však čestný, musíš připustit, že jsou v tvém životě i „jiní páni“, kterým ses podřídil: hříchy, hříšné žádosti a přání. Svatý Pavel ti pomáhá k tomu, aby sis byl vědom toho, kdo má ve tvém životě slovo a kdo by ho mít měl. Ř 6, 5-14 Ve svém dopisu k Efezským ti Pavel ukazuje řadu příkladů, jak má vypadat život, který je zaměřený na Pána. Takový život je podřízen jeho vůli a je naplněn chválami a díky. Naslouchej zde tomu, co ti Ježíš chce říci o tvém životě. Ef 5, 1-20 4. týden Na konci tohoto měsíce jsi pozván, abys „viděl“ Ježíše tak, jak ho viděl Jan na ostrově Patmos. Je to absolutní Pán nad životem a smrtí. Je alfa i omega, první i poslední. Ať chceš nebo ne, k němu směřuje celý tvůj život. Ježíš je Pán! Zj 1,10-18 V minulém měsíci se konala kající bohoslužba, při níž přijetím svátosti smíření jsi mohl zaměřit svůj život znovu na Ježíše, Pána tvého života. Ve svátosti se smíš setkat s Ježíšem zcela osobně a jejím působením nechat uvést do pořádku svůj celý minulý život. Ano, Ježíš tě chce znovu učinit tak posvěceným, svatým, jakým jsi byl v okamžiku svého křtu. Těš se na tento okamžik milosti.
P. Ernst Sievers, W. V., Život v Duchu
FCHOD OVI NY
VZPOMÍNKA NA POUŤ
7
Pouť do Říma a Assisi Ve dnech 3.–11. února jsem se zúčastnila se svojí bývalou farností pouti po stopách sv. Františka a do Říma. Byla jsem překvapena malou účastí mých bývalých spolufarníků – jelo nás celkem 30, z toho 10 z farnosti sv. Františka. Většina byla z Moravy a několik ze Slovenska. Asi za to mohlo špatné počasí a daný termín. První den nás cesta vedla přes nádherné rakouské a italské Alpy do ostrovního městečka Chioggia. V hotelu, kde jsme byli ubytováni, jsem byla překvapena jeho zařízením. Představte si, že zde byl kostel, velikostí a výzdobou srovnatelný s kostelem ve větším městečku, dále nádherná kaple asi pro 60 lidí a další kaple malých rozměrů – asi pro 12–15 lidí. Po mši ve větší kapli jsme navštívili v pohoří Apeniny poustevnu La Verna a komplex františkánského kláštera a jeho přilehlých staveb, budovaných sedm století, zapadaných sněhem na vrcholu hory. Úžasný zážitek. Dále jsme pokračovali do Rivotorta k ubytování a prohlídce místního kostela. Ráno jsme zahájili nový den mší sv. v bazilice Santa Maria degli Angeli, přímo v Porciunkulové kapli, která pamatuje sv. Františka a která tvoří střed baziliky. Podívali jsme se též do Rosaria, kde je v chodbě socha sv. Františka, který drží v rukách ošatku a v té hnízdí živá hrdlička. Odtud jsme odjeli do Assisi, kde následovala návštěva všech nejvýznamnějších míst a kostelů. Večer jsme přijeli do Říma a byli ubytováni v poutním domě Velehrad. Přijeli jsme ve smutný čas. 3. února, v den, kdy jsme vyjížděli z Prahy, zemřel ten, který byl duší, hlavou ale i rukama Velehradu – páter Vojtěch Hrubý. Hned druhý den po příjezdu jsme se s ním všichni rozloučili v chrámu salesiánů na druhém konci Říma. Sám Pán to tak chtěl, aby alespoň někdo z českých poutníků, kterým věnoval všechnu svoji sílu a péči, byl na této mši. V pondělí jsme ho společně s páterem Jiřím uložili do hrobu na hřbitově dost daleko za Římem. I když jsme tím ztratili jeden den prohlídky Říma, věřím, že ani ti, kdo byli v Římě poprvé, nelitovali. Byli jsme velmi šťastni, že jsme mu mohli prokázat tuto poslední službu.
V Římě jsme si prohlédli nejvýznamnější památky, slyšeli a viděli jsme papeže v neděli na vatikánském náměstí při modlitbě Anděl Páně a ve středu při audienci. Mohli jste vidět v televizi Noe, jak papež zdraví poutníky z Prahy – Chodova. Také jsme jedno odpoledne zajeli na poutní místo za Římem, věnované Panně Marii. Jmenuje se Madonna del Divino Amore. Je to velmi krásné a promodlené poutní místo. Velmi se nám zde líbilo. Bylo mimořádně slunečno a tetičky, které vaří a starají se o poutníky na Velehradě, nám zde připravily báječný piknik. Při zpáteční cestě jsme na kraji Říma uprostřed sídliště měli možnost vidět super moderní, ale nádherný chrám Božího milosrdenství. Ve středu po audienci jsme opustili Řím a po cestě navštívili město, které stojí na skále a vypadá z dálky jako loď – Orvieto. Po výjezdu lanovkou jsme si prohlédli Orvietský dóm, nejkrásnější stavbu italské gotiky. Je zde uchováván korporál potřísněný Kristovou Krví při bolsenském zázraku v r. 1263. Poslední nocleh jsme měli v Padově, kde jsme měli před odjezdem mši sv. v bazilice sv. Antonína, kde je jeho hrob a varhany s 5585 píšťalami. Na této pouti se z nás stalo společenství, do té doby většinou neznámých lidí. Spojovala nás společná cesta, společná modlitba a společné sdílení. Musím vám říci, moji milí, bývalí spolufarníci, že máte skvělého kněze p. Antonína, který byl světýlkem pro nás všechny na této pouti. Přála bych vám všem vidět, s jakým pohnutím, láskou a úctou se dotýkal stolu Páně, kterého se dotýkal také sv. František. Staral se o nás na této cestě a jsme mu všichni za jeho péči a službu vděčni. I když nám na této pouti počasí příliš nepřálo, vraceli jsme se se srdcem plným díků našemu Pánu za vše dobré, co nás na této cestě potkalo a co nám bude nadále pomáhat. Yvona Weissová
8
ROZHOVOR
Jak život šel...
Vzpomínání jednoho z našich nejstarších farníků pana Josefa Hrona Jaké bylo Vaše dětství ? Narodil jsem se 9. 9. 1919 v jihočeské vesničce Kostelní Radouň. Otec byl krejčí, maminka mu pomáhala a starala se o rodinu a o malé hospodářství. Měl jsem starší sestru a mladšího bratra. Obecná škola byla v Kostelní Radouni, ale do měštanky jsme už museli chodit do 6 km vzdáleného Nového Etynku, nyní Nové Včelnice. Tehdy autobusy nejezdily, a tak bylo samozřejmostí chodit pěšky. Obzvlášť za tuhé zimy, kdy bylo hodně sněhu, byla cesta únavná a když jsem přišel v zimě domů, byla již tma. Maminka vždycky říkala, že jsem měl jednu nohu v posteli a už jsem spal. Rád vzpomínám na učitele náboženství, pana faráře Pražáka, který nám vyprávěl poutavé příběhy z Bible. Když si nějaké dítě stěžovalo, že se mu hýbe v ústech zub, pan farář neváhal a šikovně mu jej vytáhl. V té době se s dětmi k zubnímu lékaři ani nechodilo. Čím jste chtěl být ? Jako malý kluk jsem chtěl být horníkem a dodnes nevím, jak jsem na to mohl přijít. V jižních Čechách totiž nikdy žádné doly nebyly. Vždycky jsem prý říkal, že se chci hodně dřít. A to se mi nakonec docela vyplnilo. Vyučil jsem se u strýce v Jarošově nad Nežárkou pekařem. A to byla skutečná dřina, protože mechanizace byla minimální a když si k tomu připočtete to vstávání kolem 3. hodiny ranní, tak to opravdu nebylo nijak snadné.
FCHOD OVI NY Po vyučení jsem si sehnal místo u soukromníka, pekaře v Praze v Břevnově, ale pekařské řemeslo jsem brzo pověsil na hřebík a pracoval jsem jako řidič u pekáren. Jak Vás zasáhla válka ? V únoru 1942 jsem byl předvolán na přeškolení do firmy Letov, které probíhalo na Výstavišti v Holešovicích. Původně se školení plánovalo na 6 měsíců, ale bylo zkráceno a 27. 5.1942 jsem odjel do Německa. Ten den byl spáchán atentát na Heydricha, bylo vyhlášeno stanné právo. Nic nejezdilo, jen vlak po půlnoci odjel právě přes Holešovice s námi do Berlína. Vzpomínám, že při projíždění kolem Výstaviště jsme provolávali Ať žije Letov a Němci stříleli po našem vlaku. V Berlíně jsme byli ubytováni na letišti a tam probíhalo další doškolování v leteckém průmyslu. Přibližně za pět týdnů jsme byli posláni do letecké továrny v Brémách, ale tam byl nálet, a proto nás tam nemohli potřebovat a jeli jsme do Hoykenkampu u Delmenhorstu. Tam jsme byli ubytováni v lágru, bylo nás v místnosti 45 kluků. Pracovali jsme pro leteckou firmu a práce byla přísně sledována německou kontrolou. Práci přerušovalo časté bombardování, při kterém šlo opravdu o život. A jelikož jsem to přežil, věřil jsem, že mne ochraňoval anděl strážný. Poměry v Německu nebyly jednoduché, byl nedostatek všeho, jídlem počínaje a oblečením konče. K obědu bývala třeba jen řídká polévka z řepy a večer brambory na loupačku. Byli jsme ale skromní, a tak nám to příliš nevadillo. Kupodivu i v té válečné době fungovala pošta. Občas některý z nás dostal z domova balíček a samozřejmostí bylo, že se s ostatními rozdělil. Nemohl jsem toho ale z domova moc dostávat, protože i doma byla Pracovní nasazení v Německu – 1942
ROZHOVOR
FCHOD OVI NY
9
pekáren v Břevnově jako řidič, byl tam dobrý kolektiv, a tak mne ani nenapadlo shánět jinou práci. Bydleli jsme v Dejvicích a měli jsme blízko na Hrad do chrámu sv. Víta a často jsme chodili do kostela sv. Václava.
Vojenské cvičení – Šumava 1947
velká bída a vše na lístkový systém. Pro maminku bylo toto období velice těžké, protože i bratr byl nasazen v Německu a tatínek byl upoután na lůžko s velmi těžkou nevyléčitelnou nemocí. V Německu jsem se setkal při práci s Rusy, Poláky, Francouzi, Italy, Holanďany a Bulhary. Byli jsme mladí, a tak i o legraci nebyla nouze. Ke konci války se nás ujali Angličani a převezli nás do americké zóny, tam nás už zásobovala americká UNRA. Domů jsme se vrátili po třech a půl letech přes Plzeň. Po nějakém týdnu jsem obdržel předvolání na dvouměsíční vojenské cvičení, které probíhalo na Šumavě, jako ochana státních hranic a také ochrana obyvatel proti zbytku němeké armády SS, která se snažila dostat přes hranice do amerického zajetí. Jak jste se seznámil s manželkou? Manželka pochází také z jižních Čech, z Mostů, a seznámili jsme se na vesnické zábavě právě v Kostelní Radouni, když jsem se vrátil z vojny. Když jsem začal pracovat v Praze, našel jsem práci v Praze i pro ni, a v roce 1949, 16. června, jsme měli svatbu. Oddával nás pan farář Oves v kostele sv. Norberta ve Střešovicích a představte si, že to bylo už v 7 hod. ráno. Měli jsme jen dva svědky, mojí sestru a jejího manžela, kteří bydleli také v Praze. Hned po svatbě jsme jeli domů, měl jsem už jen maminku a ta nám vystrojila z tehdejších skromných potravinových přídělů svatbu. Byl tam můj bratr se svojí dívkou, přijeli i manželčiny rodiče a její sourozenci a bylo veselo, protože se právě v Kostelní Radouni konala pouť. Je tam totiž kostel zasvěcený sv. Vítovi. Jak jste pak dál žil ? Máme jednu dceru a dvě dnes již dospělé vnučky. Až do důchodu jsem pracoval u Pražských
Jak se Vám žije dnes na Jižním Městě ? Na Jižní Město jsme se s manželkou přestěhovali před více než před 30 lety. Oceňovali jsme už tehdy blízkost přírody a když bylo postaveno metro, pohodlnou dopravu. Tehdy jsme jezdili často do kostela do centra Prahy, ale později jsme navštěvovali kostel sv. Františka z Assisi. V té době jsem si ani nedovedl představit, že by mohl vyrůst někdy kostel na Jižním Městě. Když pak se začal stavět, moc jsme si s manželkou přáli, abychom se dožili toho, až bude hotový a budeme tam moci chodit. Máme totiž Komunitní centrum Matky Terezy přímo u domu. Je to obrovská výhoda obzvláště nyní, když už mě někdy bolí nohy, že nemusím jezdit daleko. Máme radost z toho, jak hodně je Komunitní centrum Matky Terezy navštěvováno farníky a slouží i ostatní veřejnosti. Dáte nám nějaký recept na spokojené stáří ? Abych pravdu řekl, ani nevím. Podle mne je nutná střídmost a veselá mysl, ale i těžká práce neuškodí. Ale hlavně, vše je v rukou Božích. Milý pane Hrone, děkujeme, že jste se s námi podělil o své zážitky z bohatého života. Jsme rádi, že jste mezi námi a přejeme vám, abyste mohl ještě dlouho navštěvovat Komunitní centrum a těšit se z pevného zdraví. Libuše Šimáčková
S manželkou
10 S V. F R A N T I Š E K
FCHOD OVI NY
Sv. František • 3. část
Zmocnil se ho stejný pocit opuštěnosti, který prožíval Pán
Příští den – byl to Velký pátek – chtěl František strávit o samotě v meditacích nad Ježíšovým umučením. Vybral si k tomu divoké místo, jehož nehostinnost odpovídala vážnosti předmětu meditace, který vyplňoval celou jeho duši. Přál si vcítit se do Pánovy situace, a proto začal pomalu odříkávat žalm, který Ježíš pronášel na kříži. U každého verše se zastavil. A nepokračoval, dokud Boží slovo nedopadlo až na samé dno jeho nitra. Před slovem Božím byl jako vždy bezbranný. Nechával ho k sobě přicházet a dovolil mu, aby na něho dolehlo celou vahou. Ale nakonec to bylo opět Slovo, které ho pokaždé pozvedlo a neslo. Tedy, zatímco odříkával slova: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ zmocnil se ho jako nikdy dosud stejný pocit opuštěnosti, který prožíval samotný Pán. Rázem se cítil být jedno s Kristem, bolestně s ním sjednocen. Ještě nikdy nepochopil Kristova slova tak dobře jako teď. Už mu nebyla cizí. Měsíce už hledal Boží tvář. Několik měsíců žil pod dojmem, žeKandidatura se Bůh od něho i od jeho řádu odtáhl. Synova
agónie. Teprve teď alespoň vytušil, co to obnáší nepřítomnost Otce, pocit prohry a osudového, absurdního směřování událostí, kdy je člověk i se svou vůlí smýkán a drcen hrou nelítostných sil. Slova žalmu pronikala do Františka pomalu. Nesrážela ho zpět na hroty výčitek, neuzavírala ho do krunýře vlastního utrpení, naopak, otvírala ho prostřednictvím toho nejhlubšího, co v něm bylo, Kristovu utrpení. Teď viděl toto utrpení zevnitř, podílel se na něm. Pociťoval ho jako osobní zkušenost tak intenzivně a reálně, až se mu udělalo nevolno. Tentokrát se alespoň plně připodobnil Kristu. Už dlouho toužil napodobovat Pána ve všem. Od své konverze se o to neúnavně snažil. Teď však dobře viděl, že navzdory veškerému úsilí pořád ještě nevěděl, co přesně znamená připodobnit se k Pánu, ani jak daleko to může dospět. A jak by to také mohl vědět? Člověk zná doopravdy jen to, co prožije na vlastní kůži. Následovat Krista bosý, oblečený do jednoho jediného kusu šatu, bez hole, bez peněz, bez zásob potravin, to už dozajista něco znamená, ale je to jenom začátek, vykročení na cestu. Krista je nutno následovat až do konce a nechat se stejně jako on vést Bohem přes propasti opuštěnosti a podstoupit, obklopen strašlivou samotou, hořkou smrt Syna člověka. Celý průběh Velkého pátku byl vyčerpávající. Františkovi se zdálo, že ten den nikdy neskončí. Ale pak přišel večer a s ním najednou klid a mír. Hluboký pokoj, podobný tomu, který se snáší na pole, když je lopotná práce skončena. Půda je rozorána, hroudy rozvláčeny, zem ztrácí schopnost se bránit, poslušně otvírá své lůno, vydává se nám napospas. A již do ní proniká a celou ji prostupuje vlahý dech večera. Když se František vracel k poustevně, cítil, jak ho postupně tento pokoj obklopuje a pohlcuje. Všechno bylo dokonáno. Kristus byl mrtev. Odevzdal se zcela svému Otci. Přijal prohru. Lidský život, lidská čest, samotná lidská bolest, to všechno z jeho pohledu přestalo existovat a ztratilo jakoukoli cenu. Zbyla jen jediná nezměrná realita: Bůh je. To jediné bylo důležité. To
FCHOD OVI NY
jediné stačilo - aby Bůh byl Bohem. Celá jeho bytost se sklonila před touto jedinou skutečností. Vzdal poctu Jedinému. Zemřel a Jediného bez výhrad a výsostným způsobem přijal ve stavu mimořádné ubohosti. A zmocnila se ho Boží sláva. Tam nad horami se sluneční kotouč pomalu skláněl k obzoru. Jeho paprsky se opíraly do lesů, jimiž František kráčel. Mezi větvemi pronikaly oslnivé sluneční šípy. Koruny stromů se koupaly v sluneční lázni. Všude panoval podivuhodný klid. Listy nepohnul ani sebemenší závan větru. Byl to
P. A N T H O N Y – P O Z V Á N K A 11
okamžik naplněný jakousi tichou vznešeností. Bůh je, to stačí, zašeptal František. Když se nad ním lesní klenba rozevřela, pohlédl vzhůru. Nebe bylo bez mráčku. Vysoko na obloze kroužil luňák. Svým klidným a osamělým letem jako by zemi vzkazoval: „Jedině Bůh je všemohoucí. Je věčný. Stačí, aby Bůh byl Bohem.“ František cítil, že má duši lehkou, pociťoval uvolnění a sílu, jako by mu narostla křídla. Bůh je, to stačí, opakoval si. Éloi Leclerc: Moudrost chudého
12 C H A R I T A
Zprávičky z Farní charity Je sobota 5.30 hodin ráno a do našeho charitního auta ke mně nasedá naše nejtemperamentnější zdravotní sestřička. Míříme do Františkových lázní na konferenci o terénní péči, kde mám přednášet.
Už při pozdravu vidím, že sestřička jen bublá. Stáčím čumáček našeho Igníska směrem k Jižní spojce a na Barrandovský most a ptám se, co ji tak rozlítilo. Odpověď na sebe, jako obvykle, nenechá dlouho čekat. A tak sestřička začíná vyprávět příběh jednoho našeho pacienta. Pan V. je už starý pán, těžký diabetik, který žije sám a trpí zhoršující se formou senilní demence. Pravidelně ho navštěvují naše zdravotní sestřičky i pečovatelky. Naším úkolem je především dohled na pravidelné užívání léků, aplikaci inzulínu a pravidelné stravování. Pan V. má dceru, ta má ale sama vážné zdravotní problémy, a tak se o tatínka nemůže starat v plném rozsahu. Jeho stav se pomalu, ale jistě zhoršuje a my se všichni shodujeme v tom, že už by neměl bydlet sám. Sestra navštívila pana V. v pátek ráno a našla ho ve velmi vážném stavu. Její popis bytu a stavu pacienta je bohužel nepublikovatelný. Mohu jen napsat, že z toho byla ještě v sobotu po ránu rozčílená. Pan V. byl v nemocnici. Na stole našla propouštěcí zprávu ze středy. V propouštěcí zprávě lékaři z nemocnice doporučují změnu léků i změnu v aplikaci inzulinu. My jsme ale měli nahlášený návrat až od pátku. A tak se stalo, že byl pan V. déle
FCHOD OVI NY
než 24 hodin bez léků, jídla a inzulínu. Sestra se nedovolala nikomu z příbuzných. Ranní návštěva, při které se aplikuje inzulín, je ještě před začátkem ordinačních hodin praktického lékaře a diabetologické ambulance. Takže sestře nezbylo nic jiného, než zavolat sanitku a nechat pana V. převézt znovu do nemocnice. Její hněv byl opodstatněný. Úplně zbytečná hospitalizace a zbytečné ohrožení života člověka. Stačilo by, kdybychom zprávu o návratu pana V. domů dostali včas. Je smutné, kolik zbytečných omylů a problémů zaviní právě nedostatečné předávání informací. Už od prosince vás pravidelně informuji o skutečnosti, že má naše Charita letos finanční problémy. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nám přispěli darem. Přesto se nepodařilo nasbírat dostatek finančních prostředků, abychom pokryli provozní náklady na měsíc březen. Chybělo nám, jak jsem očekávala, asi 130.000 Kč. Stáli jsme tedy na začátku měsíce před rozhodnutím, zda Charitu zadlužíme, nebo vyřešíme situaci jiným způsobem. Chtěla bych moc poděkovat 13 zaměstnancům naší Charity, kteří se dobrovolně vzdali svých mezd za měsíc únor (splatné k 15. březnu 2010), abychom se nemuseli zadlužit a platit procenta z úroků nebo penále státní správě. Všech 13 zaměstnanců podepsalo písemné prohlášení, že se dobrovolně vzdávají svých mezd za měsíc únor. Péče o naše klienty je a bude zajištěna v plném rozsahu, všichni pracovníci pracují dál se stejným nasazením a za stejných podmínek. Nikdo z pracovníků nedal výpověď, ani nezažádal o neplacené volno. Chtěla bych napsat, že si velice vážím loajality a obětavosti svého týmu. Velmi dobře si uvědomuji, že vztahy na našem pracovišti jsou nadstandardně kvalitní. Je pro mě velká čest pracovat s tak obětavými lidmi. Dostali jsme rozhodnutí o přidělení dotace z MPSV, máme podepsanou smlouvu o dotaci s Magistrátem hlavního města Prahy. Teď už jen s napětím čekáme na vyplacení prvních splátek přidělených dotací, čímž by mělo dojít ke stabilizaci naší finanční situace. Pevně věříme, že alespoň jedna z dotací přijde na náš účet začátkem dubna a my budeme opět schopni plně dostát všem finančním závazkům. Přeji vám všem požehnané Velikonoce a krásné prožití nastávajícího jarního období. Eva Černá
FCHOD OVI NY
Jak svatý František dělal zázraky Dnes už je jen málo pamětníků, kteří by potvrdili onu skutečnost. V té době nebyla žádná reklama, televize, rozhlas nebo tisk. Vše probíhalo tajně a potichu. A jak to vlastně bylo? Pracoval jsem u jedné soukromé firmy jako truhlář. Postupně jsem zjistil, že můj vedoucí a já „nemáme stejnou krevní skupinu“, a tak přišel den, sobota, kdy jsem dal výpověď a odešel. Hned jsem začal hledat nové zaměstnání. Asi po třech hodinách jsem měl novou pracovní smlouvu v kapse i s termínem nástupu. Nástup začínal až za 14 dní. V duchu jsem jásal. Budu mít dovolenou. Dodnes nevím, proč jsem měl nastoupit až za 14 dní. Vracím se domů a vidím, že máme návštěvu. Před domem stála má matka a bratr Václav. S úsměvem jsem sdělil, jak jsem dopadl. Ptal jsem se, co se stalo? Bratr Václav řekl, že ho zastavil nějaký muž, který si prohlédl kostel a potom udělal nabídku. Měl starší auto a uvnitř na sedadle měl sochu Ježíše Krista (do Božího hrobu). Cizí muž řekl, že když uděláme Boží hrob, tak nám věnuje do velikonočních svátků sochu Ježíše Krista. Než jsem oběhal nové pracovní místo, bratr u nás
EKUMENICKÉ SETKÁNÍ V neděli 14. 3. 2010 odpoledne se uskutečnilo první velké ekumenické shromáždění křesťanů z Jižního Města a okolí v Komunitním centru Matky Terezy. Ekumenická setkávání, i když v mnohem menším měřítku, mají na Jižním Městě už svou dlouholetou tradici. Tentokrát se sešli věřící ze sborů Církve bratrské a Křesťanského společenství, dále členové sboru Českobratrské církve evangelické a farníci z naší farnosti. Toto setkání bylo inspirováno touhou společně se sejít, abychom se vzájemně více poznali, mimo jiné i proto, že někteří se scházíme k bohoslužbám v objektu Komunitního centra, ale jinak se vlastně neznáme.
S V Ě D E C T V Í • S E T K Á N Í 13 navštívil asi 10 dílen. Jenže byly velikonoční svátky a nikdo neměl čas začínat s novou prací. Přitom vznikl nový nápad, že si to uděláme sami. Jen potřebujeme dílnu a materiál. Jenže truhlář vás jen tak do dílny nepustí. Můžete mu zničit nářadí (pilu, protahovačku), může se stát úraz atd. Nakonec bratr skončil u pana Kožíška. A bylo to hotové. S ním jsme se znali. Chodili jsme spolu do učení, do školy (učňovské) i na průmyslovku. A jak už končil týden, tak jsme Boží hrob přestěhovali do kostela. Dva dny jsme prováděli montáž korpusu, nové stupňovité schody, přední díl odnímatelného oltáře. Potom přišel elektrikář, lakýrník. A na Velký pátek ležel Ježíš Kristus v Božím hrobě. Boží hrob byl umístěn vpravo u vchodu do kostela v Getsemanské zahradě. Věřím, že to je nebo byla práce sv. Františka. Otázky na zamyšlení: Kdo mi vnukl myšlenku, abych dal výpověď? Kdo mě zavedl na nové pracoviště? Kdo mě určil den nástupu až za 14 dní? Kdo zavedl bratra Václava do truhlářské dílny? Nebylo to jednoduché, protože zde bylo asi 10 truhlářských dílen. Až se o svátcích budete dívat na tvář Ježíše Krista, vzpomeňte si, že někdo vedl malou skupinku lidí, kteří svou prací přispěli k oslavě Boží. V. Tůma Sešlo se nás více než 150 včetně dětí, které po uvítání odešly do klubovny na svou nedělní školu. My dospělí jsme se společně modlili, naslouchali Božímu slovu a jeho výkladu, kterým sloužili duchovní jednotlivých církví, chválili jsme Pána slovem i zpěvem. Po závěrečném požehnání byli všichni pozváni na pohoštění do předsálí. Tam jsme si při skleničce vína, šálku čaje či kávy a dobrotách mohli popovídat, aspoň s někým se seznámit, podělit se o dojmy. Účastníci děkovali za to, že se toto setkání uskutečnilo, chválili krásné prostředí centra a hlavně atmosféru Boží přítomnosti a vyjadřovali přání, aby se taková setkání nebo jiné společné akce konaly častěji, jako svědectví o touze křesťanů po jednotě. Jana Friedová
SETKÁNÍ • Zveme poutníky, kteří se minulý rok zúčastnili cesty do Lurd, Montserattu a La Saletty, ale i všechny, kteří mají zájem o společné prožitky při promítání fotodokumentace, na setkání, které se koná ve čtvrtek 8. dubna 2010 od 18.30 h v klubovně KCMT.
14 I N F O S E R V I S
FCHOD OVI NY
Program farnosti – duben ■ 8. 4. (čtvrtek) 20.00 h v KCMT – setkání místního společenství Hnutí fokoláre. Slovo života na duben: „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11,25) – manželé Friedovi – tel. 731 625 949. ■ Setkání maminek na mateřské dovolené se konají každou středu dopoledne od 9.30 hodin do 11.30 hodin v suterénu fary ve farním sále u kostela sv. Františka z Assisi. V dubnu se maminky sejdou 7., 14., 21., 28. (Katka Friedová 603 286 513). Maminky hledají ochotnou tetu na hlídání dětí při setkání. Děkujeme. ■ Setkání společenství modlitby v duchu charismatické obnovy se konají každý 2. a 4. čtvrtek v měsíci od 19. 30 v KCMT. V dubnu se konají 8. a 22. ■ Každou středu od 19 h ve farním sále u kostela sv. Františka z Assisi je setkání společenství Život z víry.
P r o g r a m KCM T – d u b e n 12. 4. 16.00 MUDr. M. Hošek: „Současná křesťanská politika“ – přednáška v rámci Klubu křesťanských seniorů 15. 4. 19.00 Filmový klub – promítání filmu s následnou debatou 20. 4. 18.00 Koncert – St. Aloysius Band studentský symfonický orchestr z Kanady 21. 4. 18.00 Pražská včelařská setkávání na Jižním Městě 21. 4. 18.00 Koncert – Walkerville Secondary School studentský orchestr z Kanady.
Sdružení křesťanských seniorů – Jižní Město organizuje: Zahraniční zájezd do Vídně v termínu 18.–19. 6. 2010. Zájezd zahrnuje příjemný večer a nocleh na jižní Moravě, druhý den bohatý program po památkách, včetně katedrály. Cena je 790,– Kč. Možnost přikoupení večeře a snídaně za 100,– Kč. Podrobné informace a možnost zaplacení u Ing. Ireny Řivnáčové (tel. 774 877 495). Těšíme se, že společně prožijeme příjemné chvíle. Odjezd autobusu je v pátek 18. 6. v 15 h od KCMT. Tuzemské zájezdy: 17. 4. 2010 – výlet na Vysočinu v ceně 250,– Kč 22. 5. 2010 – západní Čechy v ceně 290,– Kč Přihlášky a zaplacení zájezdu je možné realizovat okamžitě do obsazení autobusu (45 míst) u Ing. Ireny Řivnáčové. Odjezd autobusu je v 7 h od KCMT, ul. U Modré školy (metro Háje). Z PROGRAMU – DUBEN 2010 6. 4. 10.00 – Aktuální změny v sociálním systému. Jaké změny v mateřské nebo v přídavcích na děti přinesl rok 2010? S tím nás seznámí ekonom Michal Sekowski, poradce firmy Amcico.
12.–16. 4. – BURZA JARNÍHO A LETNÍHO OBLEČENÍ A SPORTOVNÍCH VĚCÍ příjem oblečení – Po 12. 4. 9.00–12.30 a 15.00–17. 30 Út 13. 4. 9.00–12.30. prodej oblečení – Út 13. 4. 15.00–17.30 Čt 15. 4. 15.00–17.30 výdej neprodaných věcí – Pá 16. 4. 9.00–12.30. Přijímáme oblečení pouze čisté, zachovalé, neroztrhané. Počet přijatých kusů je omezen na 30. Přijímáme pouze zboží sepsané na formuláři, který je k dispozici v MC nebo na e-mail:
[email protected].
Čí slo účtu: KCMT 4200060575 / 6800 • farnost 19-9362170227 / 0100
BOHOSLUŽBY O VELIKONOCÍCH
FCHOD OVI NY
I N F O S E R V I S 15
16 K O N T A K T Y • I N F O R M A C E
FCHOD OVI NY
Úmysl y Ap oš t olát u mo d litby na duben 1. Aby trvalá úcta, tolerance a dialog mezi věřícími všech náboženství překonávaly každé pokušení k fundamentalismu a extremismu. 2. Aby Duch Svatý povzbuzoval pronásledované křesťany k vytrvalosti, s níž by věrně svědčili o Boží lásce k celému lidskému rodu. 3. Aby církev v každém věřícím vnášela ducha pravdivé naděje a přesvědčivé radosti do společnosti zmítané nejistotami.
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY
FARNÍ KANCELÁŘ Korespondenční adresa: U Modré školy 1 149 00 Praha 4 tel: 242 485 829 fax: 242 485 830 e-mal:
[email protected] www:kcmt.cz
Kostel sv. Františka
Kaple bl. Matky Terezy
18.00
–
Úterý
18.00 + adorace
17.00
Středa
18.00
–
Pondělí
Čtvrtek
17.15
17.00
Úřední hodiny: Pondělí 9.00–12.00 Úterý 15.00–16.30 Čtvrtek 15.00–16.30 Pátek 9.00–12.00
Pátek
18.00
7.30
Sobota
7.30
–
V jiném termínu po tel. dohodě
Neděle
8.30, 10.30
10.00, 20.00
Farní kancelář KCMT – sekretariát
1 × za 14 dní „dětská“
☎ /mob./ fax
e-mail
242 485 829, fax 242 485 830
[email protected]
242 485 826
[email protected]
P. Michal Antoni Bator (farář)
242 485 828, 606 296 419
[email protected]
P. Antoni Kośmidek (farní vikář)
272 934 261, 731 402 478
[email protected]
Pavel Urban (jáhen)
272 911 264
Johana Malá (ředitelka KCMT)
777 555 483
[email protected]
Romana Kraleva (past. asistentka)
731 625 970
[email protected]
Jaroslav Šrámek (past. asistent)
242 485 826
Jaroslav Olšanský (past. asistent)
603 256 411
[email protected]
Eva Černá (ředitelka Charity)
737 322 569
[email protected]
242 485 823, fax 242 485 824
[email protected]
Kancelář Charity (pečov. služba)
Uzávěrka příštího čísla bude 18. 4. 2010 Zpravodaj ŘK farnosti Praha – Chodov • ročník 9 • Redakce: Katka, Josef, Jitka, Jarda • za obsah odpovídá: P. Antoni Kośmidek • foto: P. Antoni, Jarda,Eva, Yvona, archiv • e-mail:
[email protected] • http://www.kcmt.cz/fchodoviny
