2 /2010
VYDÁVÁ Tělocvičná jednota Sokol, Základní škola a Občanské sdružení Hanspaulka
květen - červen 13. ročník
LIST ČTENÍ O DNEŠKU I O DOBÁCH MINULÝCH
VŠECH
H A N S PA U L A N Ů
CO
NAJDETE UVNITŘ
Z let 1939 - 1945 Aprovizace Zemětřesení Dobrý člověk ještě žil Za Janem Halasem O mezilidských vztazích Pan učitel Josef Platil Nocovali jsme s Andersenem Principál Emil Havlík Václav Břicháček, psycholog a skaut Z hanspaulského Sokola Do vaší knihovny (nová kniha Al.Volkmana)
ZDARMA Vychází čtyřikrát ročně a má omezený náklad. Po přečtení věnujte dalším zájemcům.
Praktické informace hledejte v příloze KDOCOKDYKDE
„APROVIZACE“ A VZPOMÍNKY NA PROTEKTORÁT Vyprávět o době německé okupace je tak trochu jako vyprávět o sedmihlavé sani. Jednou z těch zlých a hrozivých dračích hlav byl hlad. Dnes téměř zapomenuté slovo aprovizace (= zásobování, pak i zásoba potravin) se pojí s příběhy smutnými, špatnými i veselými. Jsou to příběhy, které si vynutila stále se zvětšující nouze o potraviny. Mladší generaci už pramálo říká stručné sdělení, že všecko bylo na lístky. Německá válka - jako ostatně každá válka - přinesla velkou a stále rostoucí nouzi o potraviny. Hladové roky začaly u nás už roku 1939; říkalo se tomu ale vázané hospodářství. Každá domácnost měla novou vymoženost - jakýsi kapsář s odděleníčky, kam se ukládaly především potravinové lístky. Chtěl-li jste chleba, předložil jste v krámu napřed „lístky na chleba a mouku“, obchodník vzal nůžky a pečlivě odstřihl jedno nebo dvě políčka - podle toho, kolik chleba jste chtěl. A mnoho jste chtít nemohl; když jste byl obyčejný spotřebitel, měl jste nárok 1.200 gramů chleba týdně a 900 gramů mouky. A namazat jste si na něj mohl celotýdenní porci tuku (což vůbec nemuselo být máslo ale 21 deka nějakého umělého tuku). Pokud jde o maso, český občan ve zvýhodněné kategorii „těžce pracující“ měl roku 1939 ještě nárok na celý jeden kilogram týdně, ale roku 1943 to už bylo jen půl kila. Příděly cukru byly pro všechny kategorie spotřebitelů stejné - 40 dkg na týden. Je asi zbytečné dodávat, že příděly pro Němce byly podstatně vyšší než maximální dávky pro „velmi těžce pracující“ Čechy. A „dávky“ se během války snižovaly - na jaře r. 1945 už měl obyčejný Čech nárok jen na 20 dkg masa na týden. A vyskytovaly se různé válečné náhražky. „Hubený tavený sýr“ byl přece jen aspoň trochu z nějakého mléka, ale „umělý med“ se vyráběl z hnědého uhlí. Byl to sám osobně říšský ministr propagandy Josef Goebels, který oznamoval všemu lidu, že rebarbora je skvělou náhradou za zbytečný citron. Němci nesmírně přísně hlídali celý systém přídělového hospodářství a za padělání potravinových lístků hrozil i trest smrti. Trest smrti ovšem hrozil i pobertovi, který ukradl domácího králíka „při zneužití zatemnění“. Přirozeně každý se nějak snažil situaci s „aprovizací“ zlepšit, změnila se úplně škála hodnot - zlatý prstýnek měl hodnotu hrnku škvařeného sádla. Byly i paradoxní výjimky či spíš anomálie. Celý náklad Bassova Cirkusu Humberto (vyšel v nakladatelství Lidových novin) byl brzy rozebrán. A za tuto - řečeno dnešním jazykem - kultovní knihu vám leckterý sedlák dal i 10 kilo vepřového masa - samozřejmě z „černé zabijačky“. Černá zabijačka je zase, milí mladší čtenáři, pojem, který musí být vysvětlen. Německá vrchnost chtěla mít nejen do kusu spočítaný veškerý dobytek a drůbež, nestačilo jí, že jako chovatelé jste nedostali žádné potravinové lístky, ale ještě jste museli z každého zabitého vepře odevzdat podstatnou část do nenasytného chřtánu válečného hospodářství. Když jste zabil utajené prase pro svou potřebu, šel jste do koncentráku, veterináři, který „černé porážky“ kryl zcela reálně hrozila šibenice.
Ti, kteří neměli příbuzné na venkově, byli každý válečný rok stále větší chudáci. Majetek se stěhoval z městských bytů na venkov, ale i když jste docela dobře pořídili, ještě zdaleka nebylo jisté, že „aprovizaci“ pronesete přes rok od roku přísnější kontroly na nádražích. A pouhé zabavení potravin bylo to nejmenší, co vás mohlo potkat. Hanspaulané tedy oseli květinové záhony užitkovou zeleninou, kuřáci zkoušeli nasít tabák, protože i cigaret na příděl bylo pramálo. V leckterém skleníku našla domov kozička, jinde to byli králíci; kohout chovaný na černo byl nebezpečný, protože svým kokrháním mohl upozornit policii. Čeští policajti, do jejichž kompetence hlídání „černých chovů“ patřilo, byli většinou - prý - na Hanspaulce slušní a co nemuseli vidět, to přehlédli. Vězení, koncentrační tábor, šibenice - to všecko mohla být cena za trochu jídla pro nemocné dítě. Velmi rád bych dopřál dnešním hajlujícím českým idiotům aspoň měsíční pobyt v reálném Protektorátu Čechy a Morava.
Alois Volkman 1939 - 1945 Slepnul jsem nad jmennými seznamy pankráckého kata na nichž si popořádku odškrtával své popravené. Referent smrti zatrhávající gilotinou vyřízené případy. Děsí mě lehkost škrtu jeho úřadující tužky i v přesčasech.
1
2
ZEMĚTŘESENÍ Při nedávné katastrofě na ostrově Haiti jsem vyhledal stařičký školní atlas, abych si osvěžil školní znalosti a také si připomněl, jak jsme se tenkrát v době válečné učili zeměpis. V paměti mi utkvěly názvy tří ostrovů v Karibském moři - Kuba, Haiti, Portoriko, pamatoval jsem si jen, že tam žijí převážně černoši a že celá země má osm milionů obyvatel. Ale jak se jmenuje hlavní město Republiky Haiti, už mi nadobro vypadlo z paměti. Teď to vím: Port-au-Prince. Ale o to nejde – chtěl jsem si prohlédnout , v jakém stavu se zachovala po sedmdesáti letech ta památná školní pomůcka (Brunclík-Machát, Zeměpisný atlas pro školy střední, ústavy učitelské a školy odborné). Vydal V. Neubert a synové, Praha-Smíchov 1937. Cena Kč 100. Těch sto korun byla tehdy suma nebývalá, a rodiče studentíka museli sáhnou hodně hluboko do kapsy. Za tu cenu jsme dostali obrovskou knihu o rozměrech 31x22 cm a váze půldruhého kilogramu, uvnitř 61 mapových listů a 20 stránek textu, přehledů a tabulek. Nenosili jsme ten náklad denně do školy, do aktovky se taktak vešel, za domácí úkoly jsme z atlasu obkreslovali hranice zemí a kontinentů. Nuže, dnešní stav té památky, darmo mluvit. Zub času zapracoval, listy pomačkané, zelená plátěná vazba pošpiněná a ve hřbetu přetržená napůl, z jednašedesáti map jich deset chybí. Ty ale má na svědomí nacistický školní úřad. Projevil svou zvůli hned ve druhém válečném roce 1940: Z učebnic a atlasů musí být odstraněny jakékoli zmínky o bývalém Československu, články, nadpisy, citáty, mapy a diagramy, neuposlechnutí znamená pro pedagoga těžké sankce za nesplnění příkazu. A tak jsme museli vytrhávat stránky z učebnic a atlasů, přelepovat nebo začerňovat věty a odstavce. Při čemž muselo být každému jasné, co se pod tím přelepením skrývá. „Zalepujte text jen tak zlehka, aby se to dalo použít“, poradil nám potichu profesor Meisner , který učil na dejvickém gymnasiu zeměpis a přírodopis. Riskoval hodně tou větou. Co když sedí v některé lavici syn kolaboranta a pochlubí se rodičům… Náš zelený atlas přežil válku a okupaci. Vytrhané stránky se naštěstí zachovaly, některé doplněny důležitými údaji o postupu armád, jak zprávy přinášel londýnský i moskevský rozhlas. Na mapě Evropy je vyznačeno zmenšující se území kolem obklíčeného Berlína. Ukládám jej do knihovny s nálepkou RKP, rodinná kulturní památka. Zemětřesení nezastavíš. Ale lidská hloupost, agresivita, chtivost zisku, to jsou zhoubné nemoci, které se při dobré vůli dají léčit nebo aspoň omezovat. Aby děti, které na ostrově Haiti přežily živelní pohromu, i všechny ostatní , které žijí v rodinné pohodě, nemusely se jednou dočkat kulturní katastrofy a vytrhávat listy z učebnic. – vb -
DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIL Koncem války, někdy v roce 1944, kdy si neporazitelná wehrmacht těžce hojila rány , utrpěné katastrofou u Stalingradu, v té době německá okupační správa usilovně hledala ubytování pro vojáky i civilní vojenské zaměstnance na území Protektorátu. Nestačilo, že zabrali školu v Sušické, potřebovali se roztáhnout i mezi české obyvatelstvo. Komise chodily dům od domu a zjišťovaly volné pokoje k pronájmu. Ani nám se nevyhnulo přidělení muže v uniformě. V rodině nastalo zděšení. Budeme mít v bytě nacistickou krysu! Objevil se obrýlený voják ve věku tak kolem pětatřiceti, ty brýle mohly mít nějakých šest až osm dioptrií. S takovými vojáky, slavná armádo, tu vojnu nevyhraješ. Hitler už bere z posledních rezerv. Mluvil tiše, uctivě se představil - Karl Aichberger - a povídá: Nebojte se, já nejsem Němec , já jsem Österreicher, Rakušan. Jsem z Badenu, to je kousek od Vídně. Dozvěděli jsme se, že je povoláním strojní zámečník, že je vdovec a má šestiletého syna. Rozpovídal se, když zjistil naši zvědavost. Pracuje na ruzyňském letišti, má na starosti benzin, jeho funkce je tankstellenverwalter či tankmeister, což jsme si vyložili, že je jakýmsi správcem benzinové pumpy a že nám vlastně prozrazuje vojenské tajemství. V bytě se choval tiše, aby nerušil, skoro se zdálo, že bere na sebe kus viny za to, že ho k nám nastěhovali. Byl vděčný za každé vlídné slovo, a což teprve, když mu naše máma nabídla kus válečného štrůdlu. Jen jednou poprosil, abychom po deváté večer nehráli na klavír, že musí brzy ráno vstávat do služby. Jindy přišel zkroušeně, že se mu v zámku zlomil klíč. – „A to zas udelala ten nemecka fojak…“ Už se naučil pár slov česky. Všechnu vinu za zlámaný klíč bral na sebe. Konverzaci s ním vedl především náš otec, protože jediný z rodiny uměl dokonale německy. Jak by ne, vždyť vyrostl ještě za starého Rakouska, maturitu a první ročník vysoké školy absolvoval v posledním roce světové války. A tak jsme se krok za krokem sbližovali s člověkem z nepřátelské strany, kterého jsme měli nenávidět. Bydlel u nás ještě v dubnu pětačtyřicátého roku. Pak se jednou večer nevrátil domů z práce a na řadu týdnů se nám ztratil. Přišel devátý květen, Rusové obsadili letiště a německé vojáky odvezli do zajateckého tábora na kladenském stadionu. V pokoji, kde bydlel pan Karl, jej vystřídali mladí rudoarmějci. O těch nelze říct, že by se chovali klidně a čistotně, právě naopak. Ale to už je jiná kapitola o jiných lidech. Jednou zvečera , mohlo to být někdy počátkem července, se Karl objevil. Přijel z Kladna, v civilu, bůhví jak se mu podařilo získat civilní oblek. Rakouští zajatci měli patrně volnější režim a před transportem do Rakouska si směli ještě leccos zařídit. Rozhlížel se, zda ho někdo nesleduje, bál se promluvit nahlas. Bál se rozvášněného davu, který byl schopen zlynčovat každého, kdo promluvil německy. Karl vyndal z kapsy svazek klíčů. Byly to klíče od našeho domu na Hanspaulce. Po celou dobu svého zajetí je opatroval a nakonec je zakopal do země, aby je u něj dozorci nenašli. Teď nám je přišel vrátit.
3
4
Tady by mohl příběh o poctivosti skončit, ale má ještě pokračování. Karl byl člověk silně věřící a když zmizel, našli jsme uvnitř jeho skříně nalepené svaté obrázky. Schovali jsme je, co kdyby se vrátil. Za poctivě uschované klíče si teď odnášel odměnu, pár barvotiskových obrázků, co se kdysi prodávaly na poutích. Bylo po válce, rozvrácené hospodářství, potraviny, textilie i obuv na příděl, vládl všeobecný nedostatek. Hůře bylo v sousedních zemích, v Německu a Rakousku. Jen organizace UNRRA pomáhala zmírnit hlad po lepším zboží, vyprodávala přebytky vojenských zásob civilnímu obyvatelstvu. Konzervy, kávu, jemné pečivo, čokoládu - poprvé jsme pili rozpustnou kávu Nescafé a pivo v plechovkách. Přiblížily se první vánoce, Karl poslal vánoční pozdrav , vděčně vzpomínal a děkoval za vlídné přijetí v nejhorších válečných časech. Přál celé rodině zdraví a boží požehnání. Připojil skromnou prosbu, zda bychom mu mohli poslat pro syna tabulku čokolády. Hospodářství v poražených evropských státech se začalo vzmáhat a během několika let prudce dohánělo socialistické „zázraky“. Pan Aichberger se z Badenu přestěhoval do Salcburku, získal bydlení v jakési nouzové stavbě, našel si práci jako manipulant v tiskárně při expedici novin. Psal pozdravy a posílal pohlednice z Alp, z rakouských měst, především ze Salcburku. Nezapomněl každoročně poslat program salcburského festivalu. Pak přišel pozdrav z Jugoslávie, podruhé z Itálie. Nepřestávali jsme se divit, co si může v tom „zlém kapitalismu“ dovolit rakouský důchodce, nevýznamný dělník z tiskárny. My jsme nesměli vyjet ani do Drážďan. O Vídni se nám mohlo jen zdát. V polovině šedesátých let mě Čs. rozhlas vyslal na týdenní služební cestu do Rakouska, abych přinesl informace o pedagogickém programu Orffova institutu v Salcburku. Požádal jsem přítele Aichbergra o vyhledání levného hotelu a o rady při návštěvě Mozartova města. Strávil jsem příjemný týden v jeho společnosti, dělal mi zasvěceného průvodce , zavedl mě i na místa, kam cestovní kanceláře turisty zpravidla nevodí. Na oplátku jsem jej pozval do Prahy. Toužil blíže poznat město, které tenkrát mohl vidět v jeho nejhorší podobě, město špinavé, zatemněné, teď mohl procházet jiným městem, mohl navštívit historické památky, zblízka obdivovat zlatou Prahu, das goldene Prag, jak rád zdůrazňoval. Zvláště jej potěšilo, že se mohl vyspat v témže pokoji a v téže posteli jako kdysi za války. Ráno se vydal do města. Jako správný turista z alpské země si na to oblékl kožené kraťasy s padacím mostem. Karl Aichberger myslil na naši rodinu i v závěru svých dní. Jednou – to už naši rodiče nežili, přišla obálka s černým rámečkem, adresovaná mému otci. Po létech jsem poznal známé písmo, trochu školácké, ale psané dosud pevnou rukou. Uvnitř jsme našli smuteční oznámení, že z Boží vůle opustil tento svět dobrý člověk, pan Karl Aichberger. Vratislav Beránek
5
6
HONZO, VZPOMÍNÁME Začátkem roku nás ve věku čtyřiašedesáti let opustil náš někdejší soused Jan Halas, mladší syn básníka Františka Halase. Zemřel 7. ledna v boskovické nemocnici na infarkt, tedy na stejnou nemoc, která o šedesát let dříve z tohoto světa předčasně odvedla jeho otce. Pohřeb se konal 16. ledna v Kunštátě za účasti četných nejen místních, ale i pražských přátel Jana Halase. Důvodem té hojnosti bylo zajisté slavné jméno, neméně však i osobnost jeho nositele, stejně jako práce, kterou za sebou zanechal. Osobnost Honzy Halase byla věru zajímavá. Co všechno jen se v ní sešlo a skloubilo. Byl znalcem domácí i světové literatury, vyznával neformálnost a neměl rád mechanický řád; miloval rock-and-roll, měl prý druhou největší sbírku nahrávek hudby tohoto žánru u nás a sám v raném mládí s jednou rockovou kapelou zpíval; byl věřící katolík; prokázal organizační talent, i když by to do něj na první pohled člověk neřekl; nikdy se neprosazoval a přece se prosadil; dovedl zajímavě a vtipně psát, zanechal po sobě řadu fejetonů, vzpomínek, článků, aniž by měl nějakou výraznou literární ambici; rád se v televizi díval na hokej a fotbal, na druhé straně se zasloužil o „rozvoj a šíření české literatury“ do té míry, že jemu a jeho kolegům za to porota soutěže Magnesia Litera udělila cenu; byl bonviván, posedět s ním v hospůdce u piva bylo příjemné, přitom se s ním u toho piva dalo debatovat na ta nejnáročnější a nejvznešenější témata. Honza Halas zkrátka zvládal hloubky i výšky života. Narodil se v poslední den druhé světové války. Vyrůstal v Praze, ale už od dětství pro něj mnoho znamenal Kunštát, moravské městečko, které jeho rodičům objevil básník Bochořák. Když mu bylo čtyři a půl roku, zemřel mu tatínek, ve třinácti mu zemřela maminka. Vychovávala ho pak jeho teta. Po absolvování Fakulty sociálních věd a publicistiky, kde jeho oborem byla rozhlasová žurnalistika, spojil celý svůj profesní život s rádiem. Nejprve byl jedenadvacet let redaktorem týdeníku Rozhlas a od roku 1990 byl sedmnáct let vedoucím redaktorem literární redakce stanice Vltava. Za jeho vedení redakce získala a udržela si dobrou pověst, o čemž mimo jiné svědčí výše zmíněná cena poroty Magnesia Litera. Za nejvýznamnější počin tohoto období lze označit projekt Čteme Písmo, který osobně připravoval podle překladu tzv. Jeruzalémské bible. Dosáhl 173 dílů, ale i tak zůstal bohužel nedokončený, protože po smrti jeho režiséra Josefa Melče už nikdo neměl odvahu v něm pokračovat – tak vysokou úroveň dosáhl. V devadesátých letech napsal knížku Dodatky. Byly to vzpomínky na okruh přátel jeho rodičů, vesměs lidí, kteří v naší kultuře mnoho znamenali – mimochodem, Honzovým kmotrem byl Vladimír Holan. Před čtyřmi lety bibliofilsky vydal své fejetony publikované v MF Dnes a chystal se na vydání souboru milostných dopisů svých rodičů, k tomu však už nedošlo. Zahrál si dokonce dvě epizodní role ve filmech natočených podle předloh jeho kamaráda Petra Šabacha Šakalí léta a Pupendo.
Až do roku 2007 bydlel Na Šťáhlavce, ale srdce ho vždy táhlo do Kunštátu. V roce 1980 zde koupil starý zchátralý domek, během let ho uvedl do skvělého pořádku, se svou rodinou do Kunštátu často jezdil a po odchodu do důchodu se tam trvale přestěhoval. Okamžitě se zapojil do tamního kulturního života, připravoval například festival Halasův Kunštát, přispíval do místních tiskovin atd. Do poslední chvíle psal i do Týdeníku Rozhlas. Není divu, že člověk takového založení mnoha lidem schází a scházet bude. Platí to i pro náš hanspaulský časopis, jehož autorem Honza také byl. -ok-
MEZILIDSKÉ VZTAHY Všechny živé organismy jsou schopny komunikovat, tedy zvířata i rostliny. My lidé máme výhodu, máme řeč, která je doplňována mimořečovou komunikací. Co do této kategorie patří: Oči a ústa – ale jak: Ústa se mohou usmívat, ale oči zůstávají chladné. Na gestikulaci příliš nezáleží, důležitá je vzájemná pozice. Když stojíš k partnerovi zády, často v pozici šéf a podřízený , je to špatné. O chlup lepší to je, stojí-li šéf alespoń trochu bokem. Vzdálenost: Čím blíže, tím větší sblížení. Každý má takový svůj „okruh“, když ale diskutující z tohoto kruhu odchází, je to varovné sdělení: Nejsi vítán. Podávání ruky: Chcíplá ryba, bouřlivé potřásání, mužný stisk, vlhká dlaň… Pohlazení: Zde je nezbytná opatrnost. Bez následků - ale jen někdy – je pohlazení dítěte. Zaťukat si na čelo: U nás urážka (On je blb) , kdežto v Holandsku On je chytrý. Lze konstatovat, že převládá komunikace řečová. Mimořečovou komunikaci dovedou „přečíst“ děti , ale jen do určitého věku. Děti dovedou vnímat upřímnost ze souhry očí se rty diskutujícího. Výchovou děti tuto vlastnost záhy ztrácejí. Kategorie starců a stařen již nereaguje s rezervou „dospělých“. Staří nedovedou už tak dovedně zakrývat své postoje, zapomínají na dobře životem nacvičené „mimikry“, mládnou – není to infantilita , je to stařecký striptýz. A z těchto „starších“ jsou pak buďto laskaví stařečkové nebo stařenky či nesnášenliví hádavci.
7
8
Co je důležité: Pamatovat, že ke komunikaci jsou zapotřebí nejméně dva jedinci. Je vadou, že jsme se v dospělosti většinou odnaučili poslouchat jeden druhého. Když s tím druhým hovoříme, zpravidla nevnímáme pozorně, co je nám sdělováno. Protože si sumírujeme to své sdělení , vzniká tak komunikace-nekomunikace. Jsou o tom divadelní hry. Tato kategorizace neplatí pouze pro ženy, platí i pro muže, zejména pro politiky , známe to z jejich debat, odvysílaných v televizi, v rozhlasu, nebo otištěných v novinách. Někdy je však třeba se někomu se svými strastmi svěřit, ale komu? Kdo je ochoten naslouchat. Dříve to byly zpovědnice v chrámech, nyní to bývají i ordinace psychiatrů, ti ale pro nával v čekárně nebývají příliš ochotni dlouze a pozorně s pochopením naslouchat. Někdy stačí svěřit se svému deníčku, řadě lidí to pomáhá. Veledůležitá je komunikace v manželství – musíme umět vyslechnout stesky svého partnera. Musíme si však neustále uvědomovat, že každý je jiný, než jsem já sám! Každý prožíváme svůj jedinečný svět. A k tomu každý věkový stupeň má jiné „veličiny“. Někdy se proto „míjíme v čase“.Často v manželství zapomínáme, že láska není jen dívat se sladce tomu druhému do očí, že daleko důležitější je hledět stejným směrem, ztotožňovat se s tužbami toho svého nejbližšího, nebo je buďto chápat, či alespoň tolerovat. Samostatná kapitola v mezilidských vztazích je počínání politiků. Ti jsou zpravidla svázáni svými rolemi, svou stranickou kázní, jiní jsou než my, obyčejně se nedokáží domluvit na věcech, kde přít se je zbytečné, samoúčelné , nebo - a to často - zcela jinak motivované. Co tedy doporučit? Nestačilo by na chvilku se zamyslet nad těmito řádky? Jaroslav Mentberger
PAN UČITEL JOSEF PLATIL Stovky Hanspaulanů, kteří chodili do zdejší školy od poloviny padesátých let, učil tehdy pan učitel Platil. Většina žáků pana učitele se již blíži důchodu a další v něm již léta jsou. Mnozí se zakulatili, jiní nachýlili, ale pan učitel, i ve svých dvaadevadesáti, má postavu stále štíhlou a rovnou, a co hlavní, neopouští jej humor a životní elán. Ptát se po receptu je asi zbytečné, ale připomenout, s jakou vitalitou se potýkal se zákruty života, bude pro inspiraci dobré. Učil na škole předmět leckomu nepříjemný a vzdálený - matematiku. Teprve později jsme se dozvěděli, že nechybělo mnoho, a pan učitel u této vědy - a vůbec u kantořiny - nezůstal. Kvůli politickým problémům po únoru 1948 začal dálkově studovat na konzervatoři operní zpěv a chystal se na dráhu profesionálního zpěváka. Bohužel, přestože zpěv a hudbu miloval, obrna hlasivek mu tuto možnost nedopřála.
Do svých hodin matematiky vstupoval vždy rozšafným krokem, a ačkoli byl k žákům laskavý a vstřícný, a matematika mnohdy neveselá, v jeho hodinách se nezlobilo a byl oblíben. Přes to všechno se v jeho životě již podruhé schylovalo k tomu, že se penze nedočká jako kantor. Po politických prověrkách v roce 1969 hrozila panu učiteli ztráta zaměstnání. Aby finanční újma nebyla velká, udělal si (pár let před penzí!!) řidičský průkaz na nákladní auto. S řízením větších vozů měl ostatně již zkušenosti. Jeho půvabná světlovlasá dcera Dáša, po tátovi hudebně nadaná, si totiž jako nástroj zvolila harfu. A když právě nepobývala v USA jako členka souboru čtyř harf New York Harp Ensemble nebo nereprezentovala českou hudbu po světě na zahraničních koncertech, byla první harfenistkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a pan učitel jí vozil harfu na svém starším mohutném Mercedesu. Když koupil dům v dobách, kdy sehnat řemeslníka bylo uměním, dokázal si sám omítnout fasádu i svařit plot, o běžné údržbě nemluvě. A že ho neopouští optimismus ani v tomto vyšším věku, prozradila na něj sousedka - když jí pan učitel sdělil, že se těší na devadesátiny, otázala se: „To se asi sejde celá rodina, že?“, „Ale to ani ne“, pravil pan učitel Platil, „ale po devadesátce prý umírá méně lidí“. Přejeme panu učiteli stejnou chuť do života a dobré zdraví i do dalších let. Vráťa Ebr a Ladislav Trojan, bývalí školáci
JAK JSME NOCOVALI S ANDERSENEM Noc s Andersenem je jednou z akcí, kterou se knihovny na poli pestré nabídky mnoha druhů zábavy snaží získat zájem dětí o četbu. Dnešní doba dětské četbě příliš nepřeje. Na děti i jejich rodiče působí mnoho lákadel a nabídka zábavy je tak pestrá… Stačí zmáčknout knoflík a jsme baveni. V této konkurenci nemá kniha a literatura velkou šanci zaujmout malé ani starší dětské čtenáře. Všeobecně známé jsou výsledky mnoha výzkumů čtenářství, které potvrzují, že úroveň četby se snižuje. Děti i dospělí přečtou stále méně knih, snižuje se i kvalita literatury, kterou si čtenáři vybírají. V mezinárodních srovnávacích testech čtenářské gramotnosti (dovednost číst a správně pochopit obsah čteného textu) se naši žáci trvale umisťují v té horší polovině žebříčku. Zdá se, že ze začarovaného kruhu nevede cesta ven.
9
10
Přitom se ví, že děti z rodin, kde čtou rodiče, kde se dětem čtou knihy odmalička, nemají se čtením potíže. Metoda osobního vzoru v předčítání vedla knihovnice z Uherského Hradiště k nápadu oslavit Mezinárodní den dětské knihy, který se každoročně slaví 2. dubna, v den narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Na noc z pátku na sobotu připravily pro své dětské čtenáře noc plnou pohádek, her, soutěží a překvapení. Děti poslaly díky internetovému spojení zdravici samotnému pohádkáři a všem příznivcům dobré četby. Věhlas této akce se rozšířil a v roce 2001 se k myšlence hlasitého nočního předčítání připojily další knihovny, které společnou Nocí s Andersenem oslavily svátek dětské knihy. V roce 2001 se spalo ve 40 knihovnách, o rok později již v 72 knihovnách u nás a v jedné na Slovensku. Pozvolna se přidávaly další knihovny u nás i v zahraničí, školy i družiny. V letošním roce se Noc s Andersenem konala v 264 školách a 446 knihovnách v ČR, na 122 místech na Slovensku, na 42 místech v Polsku a 3 místech ve Slovinsku. O celé akci průběžně informovala i stanice Praha Českého rozhlasu. Ve škole na Hanspaulce se první Noc s Andersenem konala v roce 2005, v roce 200. výročí narození dánského spisovatele. Podobně jako v dalších knihovnách i spáči ve školní knihovně na Hanspaulce zasadili v blízkosti školy jeden ze 368 stromů v ten den zasazených dětmi - Pohádkovník Andersenův (latinsky Fabularis Andersenii), na který od té doby děti každoročně zavěšují svá přání. Náš pohádkovník je Jinan dvojlaločný (Ginkgo biloba). Je to strom dlouhověký a měl by vyrůst až do výšky 30 metrů. Má pochopitelně vztah i k literatuře pro děti. Objevíte jej v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga, má jeho listy jako odznak příslušnosti. V letošním roce se ve školní knihovně na Hanspaulce četlo a spalo již po šesté. V knihovně může přespat jen asi 20 dětí a tak je Noc s Andersenem pouze pro děti, které knihovnu pravidelně navštěvují a uspějí v soutěži, která probíhá v březnu. Jako každoročně se na Noci s Andersenem podíleli starší skauti ze střediska Javor. Na jejich hry se děti těší, ale nejvíce na putování noční školou, kdy je v naprosté tmě vede pouze natažený provaz. Letošní strašidelná cesta byla ještě děsivější, protože byla doprovázená hromy a blesky. Literární část soutěží a her byla zaměřena na dílo autora, který měl v letošním roce výročí – Františka Hrubína. Z jeho Špalíčku byly vybrány některé pohádky jako téma pro literární hrátky. Skupinky dětí si z klobouku vylosovaly název pohádky a ještě název předmětu, který do pohádek nepatří. Úkolem každé skupiny bylo napsat novou pohádku na původní téma a do děje začlenit nepohádkový předmět. Tak se ke Smolíčkovi dostal mobil, Popelka se musela vyrovnat s tankem, Červená Karkulka se musela naučit pracovat s počítačem a do pohádky o Perníkové chaloupce se zamotal šicí stroj. Skupinky musely vytvořit nový příběh v časovém limitu. Hodnotil se jak příběh, tak jeho přednes a nakonec i grafická stránka napsaného textu. Ale ještě před vyhodnocením pohádkových příběhů proběhla nejdůležitější část březnové soutěže pro čtenáře školní knihovny. Jednou z otázek, na kte-
rou bylo uhodnout, kolik knih přečetla nejlepší čtenářka od září do konce února. Všichni se shromáždili u počítače a nahlas počítali, kolik že to ta nejlepší čtenářka přečetla knih. Napočítali jsme 58 a hned vyhodnotili poslední, ještě nerozhodnutou otázku a určili konečné pořadí výherců. Protože takový zájem o čtení jsme chtěli ocenit, zavedli jsme novou tradici – korunovaci královny Noci s Andersenem. Stala se jí Kristýnka Balíková z 2. D. Kromě královské koruny dostala ještě knížku a hezké dárky. Pak už se četly pohádky. Napřed četli jen dospělí dětem, ale pak se nabídly i děti, že budou číst také a tak se četlo, četlo a četlo. Ráno ještě po snídani přáníčka na Pohádkovník a pak již si začali rodiče chodit pro děti. Skončila naše šestá Noc s Andersenem. A že se líbila, víme z několika přání, která jsme zavěšovali na Pohádkovník. Bylo v nich, aby Noc s Andersenem byla vícekrát za rok. Ludmila Čumplová A abyste se také pobavili jako my, zde jsou některé z pohádek Noci s Andersenem: O Červené Karkulce Bylo – nebylo. V jedné chaloupce žila Červená Karkulka. Tahle Karkulka nedělala nic jiného, než hrála na počítači. Jednoho dne jí maminka řekla: „ Karkulko, přestaň hrát na tom počítači a vymysli babičce dárek, má dnes narozeniny.“ A protože Karkulka neznala nic jiného než počítač a měla babičku moc ráda, protože jí babička nosila každý rok novou střílečku, tak jí dala svůj počítač. Babička byla hrozně ráda, že dostala ten nejlepší dárek, co jí kdo mohl dát. Maminka umřela šílenstvím, protože Karkulka i babička nedělaly nic jiného, než hrály na počítači. O Popelce Byla jednou jedna dívka, Popelka se jmenovala. Žila u zlé macechy a u dvou zlých nevlastních sester. Celý živit si přála potkat se s princem Dušanem. Jednoho dne šla na procházku po lese a najednou ucítila bolest hlavy. Na hlavu jí spadly tři oříšky. Koukne nad sebe, na větvi seděla veverka Pepina. Rozlouskni je, řekla Pepina. A co tam je? To je překvapení. Popelka šla domů a rozlouskla první oříšek. Vypadly z něj briliantové šaty, rozlouskla druhý, vypadly z něj zlaté střevíčky. Jé, to je nádhera. A co je v tom třetím? Rozlouskla třetí: PRÁSK! Chaloupka se zbortila a před Popelkou stál ohromný tank.
11
12
Bezva, mám na čem jet na princův ples. Nasedla do tanku a vyrazila. Když dorazila před palác, byla tak nervózní. Chtěla čudlíkem otevřít dveře, ale místo modrého čudlíku zmáčkla červený. BUM! Popelka střelila přímo po paláci a bylo po námluvách!
PRINCIPÁL (Pravda a iluze) Děti berou ten příběh smrtelně vážně a moc byste je zklamali, kdybyste jim prozradili, že herci jsou dřevění, zavěšení na nitích a že jimi pohybuje živý člověk za modrým horizontem. Vždyť Honza doopravdy zabije draka a doopravdy dostane princeznu a půl království, nepochybujte o tom. Nechme dětem iluze pohádkových příběhů, které jim vyprávějí dospělí,vždyť i oni kdysi prožívali okouzlení loutkovým divadlem. A je mnoho těch, kteří tomuto kouzlu propadli na celý život. Patří k nim i loutkoherec a pedagog profesor Emil Havlík (1927). Narodil se v kulturním rodinném prostředí, dětství prožíval se sokolským loutkovým E. Havlík s loutkou autoportrétem divadlem v Praze na Smíchově. Není - leden 2004 divu, že se snadno rozvíjelo jeho všestranné nadání, jazykové, výtvarné, dramatické, se smyslem pro poezii i pro zvukový a hudební projev. A hlavně měl vrozenou lásku k dětem a jejich světu. Vystudoval filologii , postihla jej i vojna v pověstném útvaru PTP, prožil téměř dva roky v kladenských dolech. Jeho starší bratr vystudoval scénografii. A tak životní cesta zákonitě vedla oba bratry v roce 1949 do právě založeného Ústředního loutkového divadla, toho druhu první naší profesionální scény . Sídlila v Praze na Senovážném náměstí. Zde se plně zúročily Havlíkovy zážitky z dětství i jeho všestranný múzický talent.
V Ústředním loutkovém divadle působil Emil Havlík čtyřicet let a za tu dobu účinkoval ve 168 rolích a téměř osmi tisících představeních, v osmdesáti inscenacích na základní scéně i v pobočném Sluníčku v bývalém Dětském domě na Příkopech. Hrál pro děti ve stálém divadle i v mateřských školách doma i v cizině. Získal brilantní techniku v ovládání loutek. S tímto loutkovým divadlem procestoval v padesátých letech celou Evropu a hráli i za „velkou louží“ v Mexiku. Hráli v mateřském jazyce a před každým představením se přečetl obsah hry v příslušné řeči. V Mexiku hráli při magnetofonovém zápisu ve španělštině. Když vznikla katedra loutkářství na divadelní fakultě Akadamie múzických umění, byl Emil Havlík vyzván k působní na této nové škole. Zde mohl uplatnit své mnohaleté zkušenosti jako loutkoherec, výtvarník i režisér v mnoha oborech divadla pro malé diváky. Není to jednoduchá profese, připomeňme, kolik druhů loutek musí loutkoherec ovládat, vedle klasických marionet, s jakými hrával proslulý Matěj Kopecký, a vedle maňásků, s nimiž děti prožívají první „dramatické“ příběhy, je tu mnoho různých druhů loutek, některé se vodí na hůlkách, navlékají se na prsty, ovládají se z podlahy jeviště a vždy jsou „jako živé “… A co všechno dovedou povědět slovem i pohybem! Na rozdíl od animovaného filmu, který iluzi vytváří obrazem promítaným na ploše, navozuje i miniaturní loutková scéna představu trojrozměrného prostoru. A co se týká velikosti loutek… ne nemluvme o skutečných rozměrech, ty jsou zcela relativní, lze je porovnávat jedině ve vztahu k velikosti scény či ve vzájemných vztazích postaviček. Obr zůstane hrůzu budící figurou a kašpárek bude stále jen malinkým čiperným klučinou, podobným komukoli z malých diváků. Loutkové divadélko ještě nezahynulo, dává dětem prožívat příběhy, v nichž dobro nakonec vždy zvítězí a zlo je potrestáno, příběhy, které budou - či měly by být - obrazem skutečného života, do kterého děti vstoupí, až dorostou. Zvykly si chodit za dřevěnými herci do divadla loutek, až budou větší, zatouží vidět skutečné herce a skutečné velké divadlo. Snad je tam rodiče zavedou a dají jim prožít příběhy z trochu jiného pohledu, než jaký jim denně nabízí televizní obrazovka. Ještě neodešli na odpočinek lidé, kteří dávají život dřevěným hercům bez ohledu na čas a námahu. Jsou amatérská i profesionální loutková divadla, rozsetá po českých zemích, která vychovávají malé diváky. Jedním z nich je i divadélko Nazdárek, které už od počátku minulého století provozuje sokolská jednota Praha-Smíchov a jehož zasloužilým principálem je Hanspaulan Emil Havlík. Zde začínal svou loutkářskou kariéru a smíchovské loutky neopustil ani tehdy, když se z amatéra stal profesionální loutkoherec a vysokoškolský pedagog. Bydlí na Babě a vzpomíná na poctivě prožitá krásná léta s loutkami a s dětmi. A vůbec nezapomíná, že stále platí heslo V zdravém těle zdravý duch. Od dětských let chodil do Sokola, zúčastnil se od roku 1938 všech sletů. Ani vládnout loutkami není práce bez pohybu. - vb -
13
14
ODEŠEL VELKÝ SKAUT Dne 3. února 2010 zemřel ve věku osmdesáti let doc. PhDr. Václav Břicháček, uznávaný český psycholog, čestný náčelník Junáka a velký vzor pro mnoho mladých lidí. Hanspaulané ho mohli poznat v době jeho působení v místním Sokole po roce 1989, kde učil mládež, jak pobývat v přírodě a jak citlivě vnímat její děje. Václav Břicháček, skautskou přezdívkou Gigant, měl nesmírně širokou škálu zájmů i profesionálních aktivit, které však měly něco společného: starost o zdravý vývoj mladých lidí a o to, aby se z našeho života neztratila morálka, odpovědnost, úsilí měnit svět po malých krůčcích k lepšímu. Byl to písecký rodák a po studiích psychologie se profesionálně věnoval jejímu vyučování i výzkumu. Nejvíce se zaměřoval na pedagogiku volného času, ale zabýval se i psychologií práce, nebo vývojem dětí žijících ve zhoršených podmínkách. Byl i blízkým spolupracovníkem profesora Zdeňka Matějčka. Zůstalo po něm kolem dvou stovek odborných publikací. Ještě jako důchodce stále přednášel na Fakultě humanitních studií a na nejrůznějších kurzech, především skautských. Se skautingem spojil svůj život už od dětství. Později si uvědomoval, jak velice mladým lidem chybí vzory a ideály, a snažil se jim v praxi předávat morální postoje a způsoby chování. Po obnově Junáka v letech 1968-1970 se stal jeho místonáčelníkem, po roce 1989 náčelníkem, roku 1992 byl za své celoživotní zásluhy o rozvoj skautingu jmenován čestným náčelníkem Junáka. Pracoval ve sdružení Kruh, které za socialismu nebylo povoleno a ve kterém se několik stovek skautů snažilo pěstovat a uchovávat tradice vzdělanosti, etické a morální principy a ideály a předávat je dál mladším. Citujme si několik jeho výroků na téma snů, které členy Kruhu spojovaly: “Sen o službě. Nechtěli jsme být izolováni za svými hradbičkami, ale hledali jsme cesty, jak působit na veřejnosti pokud jsme mohli a pomáhat dobrým úmyslům. Někdy se to dařilo dobře, jindy jsme naráželi na překážky a hledali jiné cesty - většinou v rámci našich profesí. Nejvíce úsilí jsme však věnovali výchově.” “Sen o životě v souladu s přírodou. Mnohé inspirativní chvíle jsme trávili uprostřed přírody – ve slovenských horách, na Krkonoších a v posledních létech v krajinách našich srdcí. Příroda byla jakýmsi druhým domovem a místem, kam se i dnes vracíme pro krásu i pro životní pocit pohody.” “Sen o naději. Hledali jsme ji v našich nitrech, ve vztazích, v minulosti i v pohledu do budoucnosti. Prožívali jsme soužití různých generací a v péči o následníky jsme viděli naději pro budoucnost, kterou musíme podporovat.” Ještě k letošnímu Novému roku, přestože byl už velmi vážně nemocný, přál skautům takto:
„Přeji vám všem hodně dobré pohody, jasné nebe nad stezkou, mnohá přátelství a spoustu radostných dětských úsměvů a rozzářených očí ve Vašich oddílech a v mnoha činnostech po celý rok 2010. Jedno velké nebezpečí vidím dnes v tom, že mnozí lidé ztrácí smysl života. Jak tomu čelit? Člověk, který dobře zná krásu jarního lesa, krásu kvetoucích luk i čistých potoků a k tomu i horských chalup, noční oblohy i ranních mlh, nemůže pochybovat o vnitřním smyslu světa i lidského výchovného usilování. Mnoho radostí a pěkných zážitků Vám přeje – Václav Břicháček (po návratu z nemocnice a se stálým optimismem).“ Václav Břicháček žil dlouhá léta se svou manželkou Věrou, klinickou psycholožkou, a dvěma dětmi na Červeném vrchu. Proto se poslední rozloučení s tímto vzácným člověkem konalo 11. února 2010 v kostele svatého Matěje na Hanspaulce. Věra Hauserová
DO VAŠÍ KNIHOVNY Námluvy Aeskulapovy. Pod tímto názvem vydal náš hanspaulský přítel, lékař a básník MUDr. Alois Volkman (1937) svou už čtrnáctou knihu veršů, inspirovaných celoživotní praxí v lékařském prostředí i hlubokými zážitky z osobních i společenských událostí. Kniha přináší doplněné vydání sbírek Malá vizita (1976), Tlak mé krve (1979) a Bez receptů (1983). Vyšla v grafické úpravě Václava Ševčíka a s kresbami Jiřího Anderleho v nakladatelství Ostrov Praha (www.ostrov-knihy.cz) v roce 2009. Náklad 1000 výtisků, cena 99 Kč.
15
16
Z hanspaulského Sokola Činnost jednoty se v prvém pololetí roku 2010 řídila Tyršovým heslem „Věčný ruch a věčná nespokojenost“. Především to byly tradiční šibřinky, které se dlouhá léta těší velké oblibě občanů všech generací, což dokazuje hojná účast. Při odpoledních dětských „šibřinečkách“ praská naše tělocvična ve švech. U masek dětí se ve velké míře ukazuje fantazie rodičů, od princezniček, červených karkulek až po strážníky a piráty. Je radost se na ten rej dívat. Samozřejmě nechybí občerstvení, které je v krátké době vyprodáno. Další tradiční akcí pro děti je „putování za velikonočním vajíčkem“. Spočívá v orientaci podle plánku (viz obrázek) a plnění nejrůznějších úkolů v jednotlivých kontrolních bodech. Jsou to mimo jiné úkoly pohybové – hod míčkem, běh na čas apod. a paměťové – tzv. Kimova hra, pro nejmenší děti pak úkol podle obrázků rozeznávat různé předměty a zvířata. Putování má také velký ohlas, účast se každoročně blíží ke dvěma stovkám dětí. Další společenskou akcí je již také tradiční Májová či Jarní veselice. I ta se těší stejnému zájmu jako šibřinky. Je potěšitelné, že organizaci si zajišťuje mladá a střední generace. Také jsme uspořádali dvě veřejné cvičební hodiny, abychom veřejnosti ukázali jejich náplň a způsob vedení. V jedné hodině jsme předvedli cvičení předškolních dětí a ve druhé pak cvičení ostatních oddílů, od malých dětí přes taneční oddíl, ukázku florbalového treninku žáků až po cvičení seniorů Věrné gardy. Nemohu také zapomenout na událost týkající se organizace. Na valné hromadě jednoty 19. března byl na další funkční období zvolen nový výbor, částečně omlazený. Starostou byl zvolen br. Roberto Mattielo. Na tomto shromáždění byly také dvěma sestrám, Mikulkové a Prücknerové a dvěma bratrům, Foldovi a Dynybylovi, kteří se nejvíce zasloužili o chod jednoty a vybavení sokolovny, včetně jejího „vysouzení“, předány bronzové medaile České obce sokolské. - ib -
KDOCOKDYKDE
POKRAČOVÁNÍ
Lékařské služby MUDr. Markéta Šranková – praktická lékařka pro děti a dorost. Adresa: Za Hanspaulkou 11, 160 00 Praha 6, tel. 224 310 644, urgentní stavy 602 213 888 (non stop). ORDINACE pro nemocné: pondělí, středa, pátek 8 – 11, úterý, čtvrtek 13 – 16 PREVENCE po objednání: pondělí, středa, pátek 11 – 13, úterý, čtvrtek 16 – 18 MUDr. Jan Jelínek – praktický lékař pro dospělé. Obvyklý rozsah léčebné a preventivní péče včetně EKG a laboratorních vyšetření. Bezbariérový vstup. Adresa: V Průhledu 5, 162 00 Praha 6 (mezi ulicí Cukrovarnickou a Střešovickou), tel. 220 514 545 (též záznamník) Ordinace: pondělí a středa 12 – 17, úterý, čtvrtek, pátek 7 – 12 MUDr. Alena Kalvachová – praktická lékařka. Adresa: Kotěrova 2, Praha 6 (30 metrů pod lékárnou v Zelené ulici), tel. 233 339 033 (601 228 508 – registrace pacientů možná ihned). Ordinace: pondělí 7.30-8.00 (odběry),15.00-17.30(na objednání), úterý 8.00-10.00 (akutní případy), středa 10.00-12.00 (na objednání), čtvrtek 14.00-16.00 (akutní případy) čtvrtek 16.00-18.00 (na objednání) MUDr. Magdaléna Zýmová – praktická lékařka pro dospělé. Adresa: Hermelínská 6/1203, Praha 6, tel. 233 335 214 Ordinace: pondělí, středa 12.30-17.00, úterý, čtvrtek 7.30-12.00, pátek 7.30–10.00 MUDr. Jan Kubiče – ortopedie, traumatologie, léčení bolestí a poruch páteře, manuální medicína. Adresa: Na Hanspaulce 20, 160 00 Praha 6, tel. 224 311 743 Ordinace: úterý 14 – 18, pátek 9 – 12 Další ošetření po telefonickém objednání. MUDr. David Hoskovec – chirurgie, poradna pro onemocnění trávícího traktu; vyšetření je hrazeno ze zdravotního pojištění. Adresa: t.č. Všeobecná fakultní nemocnice. U nemocnice 2, Praha 2, 1.chirurgická klinika-ambulance, ordinace: středa 9 – 14, tel. 603 147 301. MUDr. René Čamek – interna a kardiologie. Adresa: Na Dlouhém lánu 11, Praha 6, tel. 251 097 216 Ordinace: pondělí až pátek 9 - 16 Rehabilitační oddělení MUDr. Pickové se přestěhovalo. Nová adresa: Budova sportovního centra ČVUT, Pod Juliskou 1805/4, Praha 6-Dejvice (vedle hotelu International – Crown-Plazza). Tel. 233 338 112 (nezměněno). Zubní lékaři MUDr. Helena Šprinclová – odborná zubní lékařka. Adresa: Nad Šárkou 102, 160 00 Praha 6, tel. 233 334 041 Ordinace: pondělí až pátek 7 – 13, 13.30 – 19.30 MUDr. Robert Vondruška – zubní lékař pro dospělé i děti. Adresa: Na Ořechovce 67, 162 00 Praha 6 (stanice autobusu 216 Pod Vyhlídkou), tel. 233 352 704. Ordinace: pondělí a středa 12.30 – 20, úterý a čtvrtek 7.30 – 15.30, pátek 7.30 – 15
Veterinární ordinace Veterinární ordinace Dr. Maška stále v provozu – lékař: MVDr. Anatolij Bank sestra: Vlasta Mašková – nabízíme kompletní veterinární péči pro vaše miláčky, včetně chirurgie a odstraňování zubního kamene ultrazvukem, sonografické vyšetření a ophtalmologie, EKG. Dále provádíme čipování již za 550.-Kč Adresa: Na Bečvářce 36, 160 00 Praha 6, tel. 224 311 130 Ordinace: po:15-19, út – pá: 11-19, so: 9-12. Služba mimo ordinační hodiny na tel. 721 960 011 (akutní případy). MVDr. Ivo Bureš a MVDr. Miloslav Hod – preventivní a léčebná činnost, chirurgie, ophtalmologie, odstranění zubního kamene ultrazvukem, sonografická vyšetření. Adresa: Fetrovská 10, 160 00 Praha 6, tel. 233 337 881. Ordinace: pondělí, středa 11 - 19, úterý,čtvrtek, pátek 11 - 18, sobota 9.30 - 12.00.
LIST VŠECH HANSPAULANŮ A OBYVATEL BABY VYDÁVÁ Tělocvičná jednota Sokol, Základní škola a Občanské sdružení Hanspaulka Redakce: Mgr. Oldřich Knitl, PhDr. Jindřich Schwippel. Redakční rada: Vratislav Beránek, Ing. Ivan Beránek (jednatel a zástupce TJ Sokol a Občanského sdružení Hanspaulka), Ing. Marie Pojerová (ředitelka ZŠ), Mgr. Marie Hodinářová, Mgr. Ludmila Čumplová. Grafická úprava Jaroslav Folda Tisk Jaroslav Folda v tiskárně Vyšší odborné a Střední průmyslové školy grafické v Praze 1, Hellichově ulici s laskavým svolením vedení školy, kterému vydavatelé děkují za spolusponzorování výroby. Za věcný obsah článků odpovídají autoři. Přijďte si rozhýbat tělo své i svých dětí do Sokola na Hanspaulce. Sport. oddíly: Florbal (žáci) Odd. sokolské všestrannosti: Rodiče a děti – Předškolní děti – Žákyně – Žáci – Muži – Cvičení pro zdraví (ženy) – Zdravotní cvičení pro kardiaky a další zájemce – Aerobic (dorostenky a ženy) – Rekreační volejbal (ženy, muži) – Kondiční kulturistika (muži, ženy, dorost) – Nohejbal (muži) – Věrná garda (muži, ženy). Sportovním skupinám nabízíme volné kapacity v tělocvičně. Rozvrh všech cvičení je na vývěskách Sokola KANCELÁŘ SOKOLOVNY má pro Vás informace o činnosti Sokola, vyřizuje přihlášky nových členů, uvítá Vaše náměty i příspěvky pro časopis. Každé pondělí od 17 do 18 hodin. Tělocvičná jednota Sokol Praha-Hanspaulka, Na Hanspaulce 2, 160 00 Praha 6 – Tel.: 233 333 820 Číslo účtu TJ Sokol 162 860 329 / 0800, variabilní symbol 050101 Česká spořitelna, pobočka Praha 6, Vítězné nám. E-mail:
[email protected] Internet: http://hanspaulka-sokol.info Základní škola Hanspaulka, Sušická 29/1000, 160 00, Praha 6 Tel./fax: 233 335 400, tel.: 224 310 365, 224 311 994 ZÁKLADNÍ ŠKOLA E-mail:
[email protected] HANSPAULKA Internet: www.zshanspaulka.cz Redakce: E-mail:
[email protected] DĚKUJEME PŘÁTELŮM, kteří dobrovolnými příspěvky podporují vydávání časopisu. Děkujeme spolupracovníkům, kteří bez nároku na honorář píší články, obstarávají sazbu, grafickou úpravu, korektury, tisk a distribuci. Uzávěrka 30.4. 2010. Uzávěrka příštího čísla 31.8. 2010. Časopis je vydáván s finanční podporou Městské části Praha 6.
KDOCOKDYKDE 2/10 Příloha časopisu HANSPAULKA
Důležitá telefonní čísla: HASIČI – 150 // ZÁCHRANNÁ SLUŽBA – 155 MĚSTSKÁ POLICIE – 156 // POLICIE – 158
LÉKÁRNA HANSPAULKA Krocínovská 3/801, 160 00 Praha 6 (blízko stanice autobusu 131 „Hanspaulka“) Tel./fax: 233 332 854, mobil: 603 864 296, e-mail:
[email protected] Otevírací doba: Po-Pá 9 – 19. AGENTURA DOMÁCÍ PÉČE A PRODEJNA ZDRAVOTNICKÉHO MATERIÁLU, ZMĚNA! Adresa: Kladenská 278/57 (naproti poště) tel. +420 736 537 022. Mgr. Ludmila Geisslerová tel. +420 603 182 684 Otevřeno: Po – Čt, 10 – 18, Pá 10 – 16. E-mail:
[email protected] internet: www.agenturadomacipece.medikus.cz Péče u indikovaných pacientů hrazena zdravotními pojišťovnami, zdravotní pomůcky na poukazy (hrazené pojišťovnou) nebo obojí bez indikace na přímou platbu. Možnost pohodlného naložení zboží do auta; možnost rozvozu zboží zdarma při nákupu nad 2000.- po Praze 6 (rozvoz do 2000.- zpoplatněn částkou 100.-) POMOC v partnerských a manželských problémech, v krizích, řešení rozvodové a porozvodové situace, zvládání obtíží v péči o děti a ve styku s nimi. Znalecké posudky. PhDr. Josef Pavlát, Ph.D. Klinický psycholog, samostatný manželský a rodinný poradce, člen Asociace manželských a rodinných poradců. Soudní znalec v oboru klinické psychologie. Adresa: Na Čihadle 59, Praha 6, tel. 224 965 327, mob. 724 036 206 SLUŽBY Přepravu pro seniory a handicapované osoby nabízí Centrum pro zdravotně postižené kraje Praha nejen po celé ČR, ale i do zahraničí vozidlem Fiat Ducato – 1 + 8 míst + velký zavazadlový prostor – i pro vozíčkáře. Sazba. 10.- Kč za km (oboustranně). Mimo Prahu možno dohodnout slevu na 8.- Kč za km. Vyjíždí od centra pro ZP Wuchterlova 11, Praha 6. V případě zájmu volejte na tel. 724 654 007, 224 323 433. Taxi „modrý anděl“ tel.272 700 202 nebo 737 222 333 – tarif: 14.- Kč/km. Televize, Prodej, montáže a opravy televizních a satelitních antén. RADAG s.r.o., Gensovská 3, 160 00 Praha 6, tel. 224 311 878, fax: 233332379 Hanspaul-City.Net – bezdrátové připojení k internetu přes WiFi na Hanspaulce a Ořechovce, ceny za fixní, datově i časově neomezené tarify již od 300.- Kč měsíčně. Více informací na http://www.hanspaul-city.net, nebo na tel. 731 773 751 Opravy psacích strojů, kalkulaček a skartovaček. Jaromír Juřica, Vlastina 846/40, Praha 6 (Dědina). Tel. 224 316 865, 603 439 369. Starožitné hodiny Kompletní restaurování a opravy všech druhů starožitných hodin – od pendlovek po orloje. Opravy v dílně i u zákazníka, odvoz v Praze zdarma. Zabezpečení a pojištění zakázek. Dvouletá záruka – poradenství. Vladimír Kaše – Na Závěji 416, Praha 6, tel. 220 961 616, 604 180 416. Umělecké zpracování kovů, restaurování kovů, opravy starožitností. Alois Lepka, restaurátor kovů, Na Špitálce 1443/1, Praha 6, tel. 603 827 948. www.artofmetal.cz Kůže Kožešiny Velury, opravy, předělávky, výroba, prodej. Šárecká 1365/77, 160 00 Praha 6, BUS: č 131 (Špitálka). Út, Čt: 9-12,30; 14-16. Tel. 604 549 922. Marty – Potřeby pro chovatele. Mojmír a Marta Ballingovi – Na Pískách 99 (proti Komerční bance). tel./fax: 233 326 349, mobil 603 810 707, 603 516 770. Úklid – uklidím váš dům, byt, vyžehlím, mob. 739 021 592.
Kanceláře-jednací síně a parkování – Beránka. Pro obyvatele Hanspaulky i přespolní nabízíme v našem objektu Beránka za výhodné ceny pronájem kanceláří, krátkodobé pronájmy zasedacích síní a dlouhodobé parkování na oploceném pozemku.Více informací na www.beranka.cz Ing. Petr Zima, KLID CZ s.r.o. Kancelář: V.P. Čkalova 26/797 160 00 Praha 6. Sídlo: Na Beránce 2 /57, 160 00 Praha 6, tel. +420 233 337 916, fax: +420 222 812 202, mobil: +420 602 242 126, zázn. +420 222 812 222. E-mail:
[email protected] , web: http://www.klid.cz/ Stavební práce – novostavby, rekonstrukce, rodinné domy, byty, půdní vestavby. Hanspaulka a okolí. EZ Build, s.r.o., Na Dionysce 6, Praha 6, tel. 225 372 010, www.ezbuild.cz Plastová okna, dřevěná eurookna, žaluzie, vnitřní a vchodové dveře, rolety, sítě proti hmyzu, bezpečnostní folie apod. Sleva Hanspaulka – 10%. Libor Chrást, Na Černé hoře 14, Praha 6, tel. 602 332 815, tel./fax: 233 335 963. E-mail:
[email protected],
[email protected] Truhlářství - Zakázková výroba nábytku – skříně, kuchyně, komody, knihovny, TV i PC stolky, ložnice a pod. Kvalitní dýhovaný nábytek. Dýha, lamino, masiv. Ivan Puteany, Na Viničních horách 7/1844, Praha 6, tel. 603 772 389 Přijeďte na dovolenou do Krkonoš – Penzion BORŮVKA – Velká Úpa Polopenze: léto 450.-Kč, zima 520.-Kč, školy 320.-Kč (plná penze), důchodci nad 60 let 25% sleva, děti do 10 let zdarma. Tel. 499 736 157 Další informace: www.ubytovani.mraveniste.cz/chata boruvka E-mail:
[email protected] Areal® – Geodetická a realitní kancelář. Zaměření – prodej – koupě. Marcel Müller, Fetrovská 27, 160 00 Praha 6, tel. 233 323 209, e-mail:
[email protected] Finanční služby pro Vás, půjčky a hypotéky, pro podnkatele i zač., zaměstnance i důchodce do 75 let. Po dohodě Vás můžeme navštívit i doma – tel. 606 528 768 MARKUS-RK-CZ Od roku 1995 úspěšně zprostředkováváme prodej, koupi, pronájem rodinných domů, bytů, pozemků a ostatních rezidenčních nemovitostí. Poradenství zdarma. Člen Asociace RK a Evropského klubu RK. www.markus-rk.cz – Praha 6, Čs.armády 828/34 Jistota-kvalita-záruka-především pro Prahu 6. Tel. 233 326 248, 233 325 128, fax. 233 344 967, e-mail:
[email protected]. Keramické kurzy pro děti a dospělé na Hanspaulce, Alena Jilemnická, Nad Šárkou 86, Praha 6, informace a přihlášky tel. 233 330 560, 603 379 478. Další činnost: drátování,pletení ošatek, tisk a lept na látku, modrotisk, vitráže Tiffany po 16-17.30, 18-19.30, 20-21.30 út 18-19.30, 20-21.30 st 16-17.30 e-mail:
[email protected] OCHRANA STAVEB PROTI DŘEVOKAZNÝM ŠKŮDCŮM, PLYNOVÁNÍ Dřevomorka domácí, tesařík krovový, červotoči. Provádíme preventivní ochranu a konzervaci s trvanlivostí více než 100 let. DDD služby – hubení hmyzu a hlodavců – myši, brouci, vosy, mravenci a další škůdci včetně plísní. APLEKO, spol.s r.o. Na Pískách 70,160 00 Praha 6, tel. 233 336 022, 224 313 633, mobil: 603 464 258. AUTOŠKOLA Jiří Buček, Na Dyrince 14, 160 00 Praha 6, tel. 233 332 598, mobil: 604 105 195, e-mail:
[email protected] Výcvik řidičů skupiny B (automobily do 3500 kg), kondiční jízdy, povinná školení řidičů z povolání a referentských vozidel. Jízdy z Hanspaulky nebo od metra Dejvická.
Ing. Vít Škopek – sadové úpravy – návrhy, zakládání a údržba zahrad, Na Kodymce 6, 160 00, Praha 6, mobil: 602 231 875, tel./fax: 233 335 755 E-mail:
[email protected], další informace: www.sadoveupravy.cz Instalatérská firma VESELÝ A SYN. Voda-plyn-ústřední topení. Montáž etážového topení (dodávka kotlů JUNKERS)-nejmodernější technologie spojování měděného potrubí Systém PROFIPRES-rekonstrukce koupelen-montáže vodoměrů-vložkování komínů-poradenská činnost. Zdeněk Veselý,Vostrovská 48, tel/fax: 233 320 080, 603 549 263. E-mail: vesely.
[email protected]
Topenář, instalatér – 33 let v oboru Stanislav Starý, Na Dlouhém lánu 75, Praha 6-Vokovice, tel. 235 358 190, 723 079 218 ELEKTROOPRAVNA – PRODEJ, PŮJČOVNA A SERVIS ELEKTRICKÉHO RUČNÍHO NÁŘADÍ Opravy přenosných domácích elektrospotřebičů (mimo televize, videa, HiFi věže apod.) Prodej, půjčovna a servis elektrického ručního nářadí MAKITA, BOSH, METABO, HILTI, NAREX a další – vrtačky, pásové a vibrační brusky, vrtací a bourací kladiva, pily, frézy, momentové a příklepové šroubováky, hoblíky, akumulátorové nářadí apod. Václav Brzoň, změna: 160 00 Praha 6 - Dejvice, Na Pískách 134, tel. 602 830 910 e-mail:
[email protected]. Otevřeno: Po – Pá 9.00 – 16.00. Po telefonické dohodě i mimo tuto dobu. PRODEJ A SERVIS ZAHRADNÍ TECHNIKY Opravy zahradních sekaček, řetězových pil, křovinořezů – broušení řetězů a nožů sekaček včetně vyvážení -– prodej elektrických a motorových pil, sekaček, křovinořezů, rotavátorů, motorových vysavačů – prodej doplňků a příslušenství. Můžete si také vybrat techniku od firem ALPINA, CASTOR, DOLMAR, HUSQVARNA, OLEO-MAC, STIHL, TECOMEC (náhradní díly). Josef Pecháček, Matějská 2352/76 - Fišerka 160 00 Praha 6, tel. 602 694 928, e-mail:
[email protected] Otevřeno: Po – Pá 9.00 – 16.00. Po telefonické dohodě i mimo tuto dobu. Služby v HOTELU PRAHA Hotel Praha, Sušická 20, 166 35 Praha 6, tel. 224 341 111. Nabízí tyto služby: Krytý bazén – Kulečník – Restaurace, Lobby Bar, Terasa Bezbariérový přístup. K dispozici je hotelové parkoviště pro hosty zdarma. PEDIKÚRU U VÁS DOMA – objednávky na tel. 233 333 326 – důchodci sleva 50%. KADEŘNICTVÍ u Matěje Vás zve k návštěvě. Dámské-pánské-dětské kadeřnictví, kosmetika a pedikura, nehtová modeláž a masáže. Otevřeno: Po – Pá: 7 – 20 hod., So: 8 – 14 hod. Obj. na tel. 233 326 932. Eva Lepková – majitelka tel. 737 863 845. Adresa: Na Kodymce 26,160 00 Praha 6 (u stanice autobusu 131 proti prodejně ALBERT). Pozn.: Hledáme mladou, šikovnou kadeřnici, kadeřníka. TETTY Mezinárodní jesle a mateřská školka Na Pískách 88, Praha 6, tel. 233 341 588, 603 819 403, www.tetty.cz,
[email protected] dvojjazyčná výchova-angličtina, češtinametoda aktivního poznávánímezinárodní prostředíindividuální přístup k dětemrodilí mluvčímalé skupinky dětí Zápis na nový školní rok a prohlídka školy se koná každou středu od 9.30 do 11.30 hodin. Nevzali Vám dítě do školky? Máme řešení! Nabízíme Vám celodenní program pro max. 8 dětí ve skupině: říkání, zpívání, tanečky, tvoření zahrádky, hry, vše v jedné ceně + oběd. RC Studio Fantazie, Velvarská 9, Praha 6-Dejvice (pěšky 10 min od Metra Dejvická). www.studio-fantazie.cz, tel. 731 407 915, e-mail:
[email protected] Pomohu při studiu angličtiny – začátečníkům i mírně pokročilým. Mám odbornou kvalifikaci (státní zkouška), bydlím na Hanspaulce. Slečna Markéta. Tel. 224 314 643, 603 993 614.
Rektorát ČVUT Zikova 4, Praha 6 nabízí pro seniory vzdělávání v rámci Univerzity třetího věku v různých technických oborech. Podrobné informace a aktuální nabídku na letní semestr získáte na adrese: www.cvut.cz/ zájemci-o-studium/czv/u3v, případně na telefonu: 224 353 359. Doučuji matematiku studenty středních a vysoklých škol. Příprava ke zkouškám. Otakar Mičunek, prof. vysoké školy v.v. 160 00 Praha 6, Na Dionýsce 14 (autobus 131 Na Santince). Tel. 222 981 657, 728 520 230. E-mail:
[email protected] JASMINA – výuka orientálních tanců pro začátečníky i mírně pokročilé, na věku nezáleží. Kurzy každou středu od 18,45 do 19,45 v ZŠ Hanspaulka, info 602 236 111 NÁPOJE - Novák, Na Hanspaulce 14, Praha 6, tel. 224 323 329 Otevřeno: Út až Pá 8 - 19, So,Ne 14 – 19. PONDĚLÍ zavřeno Sudová vína z Moravy – Svátek, Fetrovská 1, úterý, středa 14 – 19. Přijďte ochutnat a přineste si láhve. CAFE RESTAURANT KOPRETINA nabízí denně od 10.30 do 21 hodin obědy, večeře a zákusky s patnácti druhy kávy. WiFi připojení na Internet (zdarma) - bezbarierový přístup, WC pro invalidy. Možnost pořádání svatebních hostin a večírků pro uzavřené společnosti. Mimo letní zahrádku nekuřácké prostředí. Stálá prodejní výstavka šperků. Tel. 233 310 719 Přijďte posedět a dobře se najíst a napít na adrese: Na Pískách 39. GALERIE VÍN NA HANSPAULCE – nabízí sudová i jakostní odrůdová vína ze ZNOVÍNU ZNOJMO a rakouského Poysdorfu. Zajišťujeme dodávky vín na firemní rauty, večírky, dárkové balení atd. Otevřeno: pondělí až pátek od 12.00 do 19.00, Na Hanspaulce 25, vchod z ulice Na Pískách. Kontakt: Oldřich Danihelka, tel. 604 242 576 Vinotéka MERLON nabízí vína z vlastních vinic a zve Vás k jejich ochutnání s posezením. Praha 6 Krocínovská ul. Otevřeno: pondělí až pátek 15 – 19.30 hod. Tel. 602 230 544. DIAKONIE BROUMOV je organizace sociální pomoci. - Přijímá letní a zimní oblečení, textilie, školní a sportovní potřeby, hračky a obuv (nenošenou nebo nepoškozenou), domácí potřeby i poškozený a netříděný textil, který se v továrně zpracovává na surovinu. Adresa: Praha 6 - Střešovice, Za Hládkovem 4, (u stanice tramvají č.15,25 Hládkov). Tel. 233 355 444. Otevřeno pondělí až pátek od 13 do 18 KERAMIKA E + M ČADOVI – přijďte nakoupit za autorské ceny! Keramika užitková i umělecká. Akademický malíř M. ČADA – obrazy, portréty. Více na http://sweb.cz/ateliercadovi nebo přímo u nás. Adresa: Zengrova 11, Praha 6, 160 00, tel. 233 335 073, 607 821 328
HOLLAR Sdružení českých umělců grafiků
Galerie Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, tel./fax: 224 353 243. VÁS ZVE NA VÝSTAVY V ROCE 2010 30. 6. – 25. 7. Karel Hruška
Příloha KDOCOKDYKDE informuje o činnosti hlavně hanspaulských podnikatelů. Tuto službu poskytuje vydavatel zdarma, případný dobrovolný příspěvek na úhradu výrobních nákladů lze poukázat na účet T.J. Sokol Praha-Hanspaulka, číslo 162 860 329/0800, variaibilní symbol 050101. Česká spořitelna a.s. Praha 6. Adresa: T.J. Sokol Praha-Hanspaulka, Na Hanspaulce 2, 160 00 Praha 6. Tel. 233 333 820. Po čase jsme nuceni pro omezené místo inzeráty postupně vyřazovat, aby se dostalo na další zájemce. Oznámení zdravotnických služeb otiskujeme bez omezení.
