2010 Brno

Vladimír Nešpor

S PA R TA K O V C I aneb

40 HP PROTI ČASU 2001/2010

Brno www.spartaky.cz

Spartakovci, aneb 40 HP proti času

ÚVOD

Kdo si přečetl knížku Karla Stanislava - Spartakovci a má SPARTAKA, má většinou pocit, že by to chtělo pokračování. My SPARTAKOVCI z Ranche - chalupy na Vysočině, jsme si řekli, že to pokračování napsat zkusíme. Náš Ranch má s koňmi společné právě jen ty koně pod kapotou SPARTAKA, který je na Ranchi ubytován, Tři roky soužití s autíčkem zvaným obecně SPARTAK možná poskytnou dost látky. Ty tři roky jsme se navíc scházeli se stejně postiženými blázny, vyslechli či přečetli řadu příhod nebo rad a viděli spoustu příkladů "jak na to" nebo "tudy ne". Mnohé z těchto zprostředkovaných zkušeností se tu objeví a autorům se za jejich zneužití omlouváme. To nás nic nestojí. Budeme je totiž zcela bezostyšně vydávat za své a mnohdy se jejich původní předlohy ani netýkaly přímo SPARTAKA. Takový je život. My, to je otec a dva synové. Do úplné rodiny patří samozřejmě i manželka, alias mamka. Rodina z Ranche je úplná! Z právního i faktického hlediska. Z pohledu SPARTAKOVCŮ je zatím ženský rod spíše rodem trpným (rozuměj - trpícím). Jednou, a snad to není tak vzdálená doba, budeme SPARTAKOVCI všichni. První náznaky světla na konci tunelu1 se již objevují… Stejně jako originál, ani toto povídání si nečiní nárok na literární cenu. Chceme jen podat dokument doby. Doby vzdálené 45 let od vydání vzoru. Dokument, který SPARTAKA a 1

Doufejme, že to není ono pověstné světlo protijedoucího vlaku.

5


jeho svět s odstupem téměř půlstoletí znovu literárně provětrá. Kdo nic nezkusí, neví, jak to dopadne. Takže doporučujeme přečíst si originál a pak se na naše povídání podívat jako na neumělé glosy k jednotlivým kapitolám. Jak píše Halina Pawlovská, spisovatel, který tvrdí, že nemá o čem psát není spisovatel. My vlastně i přes velkou touhu o čem psát nemáme … , že bychom to zabalili? Ne, prostě jenom nejsme spisovatelé. Jen se pokoušíme napsat bestseller, o který se budou nakladatelé prát. Když se to nepodaří, alespoň víme, jak příště neutrácet čas. Vlastně ani nevíme, jestli píšeme knížku, nebo jen delší slohovou práci. Budeme tomu říkat povídání. Aby bylo naprosto jasné, že o spisovatelském řemeslu máme představy pouze mlhavé, budiž dáno na vědomost, že tento úvod je napsán jako první část zamýšleného díla, aniž je, vlastně bylo, jasné, jestli to vůbec bude mít pokračování neřku-li konec. Držte nám palce, jdeme na to! Autoři

Započato na ostrově Hvar, Jelsa, srpen 2003.

6


ÚVOD – druhý pokus Po téměř sedmi letech si z vnitřního popudu znovu sedám ke klávesnici, abych po přečtení dosud napsaného provedl časem dané korekce. Toto je tedy dodatek k úvodu z roku 2003.

Ze záměru se tehdy v parném létě na ostrově Hvar vynořily jen první dvě kapitoly a hrubá osnova toho, co mělo následovat. Na toto psaní však určitě vzpomínám radši, jak na koupání v moři. Vzhledem k tomu, že mám již věkem zapříčiněné náznaky syndromu akademika Nejedlého, mohl bych nyní zavzpomínat na kuchání olihní, které mne taky bavilo a skončit u problémů pobřežního rybolovu a mých šťastných dnů v kroužku lodního modelářství, či ... ale vraťme se k meritu děje. Během času se mi tu a tam pár námětů na SPARTAKOVSKÉ paralely po x letech v hlavě zrodilo, leč nenosím u sebe poznámkový bloček a jsem vůbec velice málo systematický v tomto i jiném ohledu. Proto si budu muset případné nápady prožít znovu. Čas nám ovšem minimálně přinesl dokončení jedné velké kapitoly SPARTAKOVCŮ a to je dokončení renovace našeho prvního SPARTAKA. A dokončení renovace je vlastně srovnatelné s nákupem vozu nového, přičemž, jda proti proudu času, je jeho renovace něco jako šetření na něj, aby se pak zakoupení staršího vozu k renovaci stalo paralelou k obdržení poukazu od tehdejšího ZV ROH k odběru, atd. Omlouvám se, ale musel jsem si to poznamenat sem, protože nenosím ten zápisník, jak už jsem napsal. Uplynula léta, svět SPARTAKŮ jsme poznávali nejen teoreticky, zejména prostřednictvím našich stránek www.spartaky.cz, ale oproti roku 2003 i více prakticky. 7


Tím, že již z naší základny vyjel1 první renovovaný vůz měli bychom měl mít i o sedm let větší právo se o nějaké, použitelné, myšlenky podělit. Záměrem není uživatelská příručka, ale spíše na pozadí vlastních zážitků naplnit titulek knihy pokud možno čtivou a nikoliv poučnou formou. Časem se ukázalo, že buď si pro Nobelovu cenu za literaturu půjdu sám, nebo tam prostě my tři z Ranche dohromady nepůjdeme nikdy. Takže po téměř sedmi letech si z vnitřního popudu znovu, tentokrát sám, sedám ke klávesnici, abych po přečtení dosud napsaného provedl časem dané korekce. Kdybych byl placený od řádku, tak až po konec této věty je zas nějaká korunka doma, protože tu předešlou větu jsem již použil nahoře a ... dost, neb alespoň na sladidlo do kávy by to mohlo vystačit. Co bylo již napsáno, je. Co bude, je taky. Ovšem ve hvězdách. Dnes jsou záměry skromné, leč optimistické, má duše je klidná, mysl jasná. Tep 72, tlak 120/80, teplota 36,45°C. Zítřek ukáže víc. Začněme! Pokračování započatého, v Česku, listopad 2009.

1

8

Zasvěcení vědí, že někdy přijel jinak, než jako samohyb. Ale i to se snad dostane do nějaké budoucí kapitoly.


PRVN Í KAPITOL A je v každé knize povinná. Nejsme natolik avantgardní, abychom toto pravidlo porušili jejím vynecháním. V této kapitole se o definicí AUTA z jiného, tedy našeho, pohledu. V závěru prověříme životaschopnost myšlenky, že SPARTAK je možno zařadit mezi legendy.

Jsou auta a jsou Auta. Auto (auto) je to, co bylo v jistém dopravním kodexu1 definováno jako předmět mající čtyři kola jenž je vybaven motorem a lze jej uvést do pohybu. Všimněte si, že se tato definice nezatěžuje žádnými dalšími komponenty a atributy, které by průměrná encyklopedie neopomněla vyjmenovat. Pro pochopení předmětu naší úvahy je potřeba být trochu rozvláčnější. Nemáme na mysli ani rozdíl např. mezi Škodou Fabia a Bugati Royal. Jsou i jiné, méně prvoplánové, faktory ovlivňující takové třídění. Jako samozřejmý vnímáme fakt, že dostane-li se auto na začátek věty je z něj Auto (viz. nahoře). Odkud a jak problém uchopit? Jako minimální vklad ze strany čtenáře vyžadujeme, aby se oprostil od původního latinského kořene - samo…samohyb, tj. automobil - a chápal toto slovo spíše jako auťák, autíčko, bourák, fáro, kára, přibližovadlo, rachotina, šrot, vehikl, vergl, veterán, vozidlo, vrak apod. což jsou zajisté slova vyjadřující daleko širší spektrum vztahu člověka k tomuto vynálezu. Některá z těchto synonym a další - nová se ještě v textu objeví. Právě vztah člověka k vozítku je to, oč tu běží! 1

Jde o Dopravní kodex BZR, který bude uveden a rozveden v jiné kapitole.

9


Jsou vozidla, která byla vyrobena, jezdila či stále jezdí. Byla nebo jsou používána na každodenní cesty nebo víkendové výlety. Když doslouží nebo vyjdou z módy, jsou zaměněna za jiný vůz momentálně nejvíce propagované značky, který padne do oka paní domu nebo je právě nabízen s nepřehlédnutelnou slevou a jindy nedostupnou výbavou. To jsou auta. Po světě jich jezdí stamilióny. Sem tam se to či ono auto stane oblíbencem v rodině svého majitele nebo krátkodobě i předmětem touhy větší skupiny lidí. Nestane se však legendou2. Aby se stalo auto legendou, k tomu je potřebný čas. Čas, který prověří kvality, odnese do zapomnění nedostatky prvních sérií nebo z nich naopak udělá milé přednosti. Čas, který podtrhne některou z unikátních vlastností toho kterého vozu. Čas, který zaloví v osudí a vytáhne jméno vyvoleného typu Auta. Po cestách i necestách celého světa jezdí vozidla této vzácné krevní skupiny. Vynecháme zástupce tzv. exotů jako Lamborgini Miura, Ferari Testa Rossa či Rols Royce Silver Cloud. O nich umí povídat, povídali a povídají jiní. Nám jde převážně o vozidla obyčejná, ve své době sloužící jako auta. Tyto automobily jsou však i po letech milovány nejen svými majiteli, ale vzbuzují i kladné a libé pocity u okolostojících, to když auto jede, nebo u kolemjdoucích, v případě, že auto stojí. Určitě je v každé zemi produkující vlastní automobily situace podobná. Pár let prodeje a užívání, pár let postupného dosluhování a odtahů na vrakoviště nebo ponechání v kůlně, když nezabírá místo. Najednou se z rachotiny či vraku stává něco nového. Pozvolna se stává předmětem zájmu jisté skupiny bláznů o nichž to celé má být. Narodí se Auto. Vozidlo s duší, vozidlo, ve kterém dřímá zakonzervovaný čas. Ne kaž2

Jeep nebo brouk či Citroen 2CV jsou prostě z jiného těsta. Pozná je i negramotný* motorista z Rovníkové Afriky. Totéž se nedá říci třeba o VW Turan nebo naší Fabii. ________________________________________ * Gramotný motorista si název přečte většinou na zadní partii vozu.

10


dé auto je embryem Auta. Pohled na starší typ nemusí, zejména v přemotorizované zemi, vždy vyvolat nostalgické nytí po zašlých dobrých časech a fortelné práci otců. Zejména v koloně stoupající jedním pruhem v parném létě se mohou žebříčky hodnot malinko přenastavit v okamžiku, kdy zjistíte, že váš stokilowatový bourák omezovala rachotina z roku razdva. Aniž bychom velké A na začátku slova "Auto" upírali všem předválečným aerovkám, pragovkám, škodám, tatrám, waltrovkám …zetkám … prý se tu před válkou vyrábělo 32 značek automobilů(!) nebude to o nich. Padesátá a šedesátá léta minulého století jsou klíčem, který otvírá tuto knížku. Jde tu o auta, která svým rokem výroby teprve začínají aspirovat na laický titul veterán. Ten odborný podle FIVA mají již dávno.

Veterán pro první desetiletí jedenadvacátého století. 11


Na tuzemském trhu se dožila pokojného i méně činorodého stáří řada fiatek, fordů a hillmanů, IF a wartburgů, renaultů i simek, moskvičů i volh nebo tater a samozřejmě i škodovek. Kdo si pozorně přečetl název určitě tuší, že řeč bude zejména o SPARTAKU. SPARTAK patří bezesporu mezi Auta. Otázkou je, zda si zaslouží i přívlastek3 legenda? Legenda sice lokální - československá, ale o to nám bližší? Milovník typu je s kladnou odpovědí hotov hned. Je to tak jednoznačné? Stál na začátku motorizace Československa a to jak množstvím vyrobených kusů, tak i svými vlastnostmi. Byl v mnoha ohledech u nás první a vyráběl se přitom vlastně jen čtyřicet měsíců. Jeho koncepce a nezaměnitelné tvary se ale udržely na trhu devět let, když nepočítáme verzi Octavia Combi, jenž se vyráběla až do roku 1970. Může být legendou třeba taková Škoda 105/120? Vyráběla se dlouhých 15 let a nepoměrně větším množství. Asi ne. Chybí jí ta osobnost, to čekání na novinku, které po Tudorech a Sedanech představoval SPARTAK. Chybí jí to očekávání, které ve své době vlastně už nevyvolala. A chybí jí čas. Čas, který je zdánlivě příznivější pro např. 1000 MB… Navíc stopětek jezdí statisíce4 a SPARTAKŮ už jen pár stovek. Pár stovek z třiaosmdesáti tisíc. Proč zde shromažďujeme argumenty pro blahořečení a na(legendární)nebevstoupení SPARTAKA? Vše snad již napsal Karel Stanislav! Nenapsal, nemohl. Jenom Čas píše legendy. SPARTAK asi legendární Auto v celosvětovém měřítku není a nebude! Proč? Vyvážel se do celé Evropy, do USA a Kanady, i do Aus3

4

On je to spíše gramaticky doplněk. Tedy aspoň ve větě: "SPARTAK je legendou." Nebudeme se v tom pitvat. je to tu o něčem jiném. Napsáno v roce 2003 a ejhle, jak čas opět zaúřadoval a jak se například užovky stávají předmětem shánění a opatrování. Pozn. autora.

12


trálie a na Nový Zéland. Znali ho v Egyptě. Projel kus světa a přesto se nikdy nevyšplhá po bok legendárního brouka. Chybí mu množství vyrobených kusů a tím i tisíce nadšenců, neproslavil se žádným převratným technickým řešením. Zvítězil v mnoha obtížných soutěžích, ale kdo o tom dnes, kromě pár čtenářů zažloutlých časopisů, ví? Chybí mu marketing. Ani v lokálním měřítku se světovosti nedopracujeme, jestliže na nás z televize, či novin nekřičí stále opakovaná věta o legendárním Spartaku. Zmíněné webové stránky to nevytrhnou a tak hraje roli množství fandů. Jen tak je možné, že se v Internetové anketě v roce 2009 umístil v soutěži “Miss Škodovka“ SPARTAK s velkým odstupem na pátém místě za embéčkem a Favoritem. Co je však jisté, že SPARTAK má bezesporu ono fluidum milého starého Auta.´a proto ho máme rádi. Málokteré vozidlo se navíc může, vedle svého technického, estetického, historického či blíže neuchopitelného důvodu k právu býti milovaným, pochlubit svoji kultovní knihou. SPARTAK takovou knihu má. Je to již na začátku zmiňované dílko SPARTAKOVCI a neb 40HP proti všem. Knížka je dobovou a autentickou výpovědí o světě SPARTAKOVCŮ, prvních majitelů tehdy vytouženého vozu. Obsahuje informace, které už těžko jinou formou získáme. Popisuje to obrovské nadšení, ale i potíže, popisuje dobu. Naše povídání se má na téma dnešních majitelů SPARTAKA podívat s odstupem času a bezesporu i s odstupem spisovatelských schopností. Jen pro pořádek musím napsat, že v následujícím textu se již budu snažit držet Pravidel českého pravopisu, v tomto případě kapitoly Psaní velkých a malých písmen.

13

2010 Brno

Recommend Documents