2007. Tradiční rozloučení se školním rokem

jaro/léto 2006/2007

Zahrádková školička Jak je to u Vás? V jedné slohové práci stálo: ,,Rodiče jsou někdo, kdo tě milují ne proto, že jsi hezký nebo chytrý nebo že máš dobré vysvědčení, ale proto, že jsi to právě ty.“ Jak je to u vás?

Tradiční rozloučení se školním rokem Motýlci se loučí 2 Sluníčka se loučí 2 Poznávání školního prostředí 2 Atletika 3 Gymnastické závody 3

1

Co byste si měli rozmyslet? Snažíte se o dobrou výchovu svých dětí? Cítí se vaše dítě u vás doma dobře? Uděláte si na své děti čas? Věnujete jim dostatek nutné péče? Vycházíte jim správným způsobem vstříc, mají-li potřebu se ptát, vypovídat se, setkat se s vámi, pocítit bezpečí a jistotu? Stává se občas, že necháváte své děti, ale i svého manželského partnera s jejich prosbami, úkoly nebo nesnázemi samotné? Staráte se ve své rodině vhodně o změnu a slavnostní chvíle?

Škola v přírodě – Lipová Lázně 4 Korálková dílna 5 Jakou mám náladu? 6 Estetická výchova a spolupráce se ZUŠ Knižní náměty 8 Poděkování 8

7

Tradiční rozloučení se školním rokem Je to neuvěřitelné. Školní rok nám končí a před námi jsou prázdniny. Přiznám se, že jsem z něj letos měla velké obavy. Nedovedla jsem si představit, jak se 75 dětmi, za plného provozu, zvládneme přístavbu školy. Díky trpělivosti a toleranci všech rodičů, obětavosti zaměstnanců a vstřícnému a ohleduplnému přístupu firmy AVUS, která stavbu provádí, jsme všechno zvládli. Děti nebyly ošizené o žádné tradiční činnosti školy a s malým omezením si užily i školní zahrady. O prázdninách nás čeká rekonstrukce ( výměna oken a malování) celé stávající budovy. Pro zaměstnance školy to bude velmi náročné období. Věřím, že vše proběhne bez komplikací a začátek školního roku zahájíme tak, jak jsme na naší škole zvyklí. Ráda bych se rozloučila s našimi předškoláky a popřála jim i rodičům šťastné vykročení, hodné paní učitelky, spoustu školních úspěchů, zdraví a rodičům trpělivost se školními začátky svých ratolestí. Poděkování patří Motýlkům a všem, kteří je vodili do MŠ, za trpělivost při stěhování. Letos, vzhledem ke stavebním úpravám schodiště, se naběhali o trošku více. Příští rok tahle hrůza postihne Sluníčka. Přeji Vám prázdniny plné pohody, pěkného počasí a odpočinku. Těším se, až se po prázdninách sejdeme v nově oblečené mateřské škole Zahrádka. fotografie z fotogalerie školky E.Vintrová

Motýlci se loučí Před námi jsou prázdniny a s nimi dovolené. Děti čekají prázdninová dobrodružství. Na nás dospělých záleží, jaká dobrodružství a zážitky dětem zůstanou. Konec školního roku s sebou přináší také loučení s předškoláky. Letos nám do školy odletí sedm motýlků. Jsou to již velké děti, které si osvojily spoustu dovedností a vědomostí a naše Zahrádka jim už nestačí. Děti odejdou, ale vzpomínky zůstávají. Když je po létech potkám a jsou z nich velké slečny a mladí muži, před očima mně proběhnou veselé historky, jejich průpovídky a stávají se z nich na chvíli v mé mysli opět malí školáci. V září se nebude stýskat jen paním učitelkám, ale také kamarádům, kteří ve školce zůstanou. E.Vintrová Sluníčka se loučí Ani jsme se nenadáli a prázdniny nám klepou na dveře. Za celý školní rok jsme si se ,,sluníčkovými“ dětmi užili spoustu pěkných chvil. Byli jsme u nás ,,dobrá parta“, proto se nám bude těžko loučit s našimi kamarády, kteří půjdou po prázdninách do školy. Dětem končí doba bezstarostného hraní a nastanou školní povinnosti. Přejeme našim ,,sluníčkům“, aby se jim ve škole líbilo a hlavně dařilo a aby našly spoustu nových kamarádů. A na co se budoucí školáci nejvíc těší? Adélka Hrabálková: ,,Já se těším na to, že všechno umím.“ Renátka Hudcová: ,,Já se do školy těším, že tam budou noví kamarádi a že budu mít ,doufám, samé jedničky s hvězdičkou.“ Karolínka Ječmenová: ,,Abych tam měla nové kamarády i stejné ze školky.“ Martínek Kyselka: ,,Já se tam těším, že se naučím nahlas číst a psát.“ Katuška Naušová: ,,Já se těším na kamarády a že všechno umím.“ Simonka Procházková: ,,Já se těším, že tam budu mít kamarády.“ Davídek Zeman: ,,Já se těším hlavně na to, že už tam nebude tolik křiku jako ve školce a že se naučím něco nového.“ Marcela Kouřilová Poznávání školního prostředí Každým rokem navštěvujeme s dětmi, které půjdou do školy, 1. třídu. Ve škole stráví ale také hodně času mimo vyučování, proto jsme se rozhodli navštívit i školní družinu. Schůzku jsme si domluvili na odpoledne 21.5. Z nastávajících 23 prvňáčků šlo 13 dětí. Potěšilo nás, že šli i ti, kteří ve školce už odpoledne nezůstávají. Nejdříve jsme museli zdolat spoustu schodů až ke vchodu do družiny. Tam jsme byli mile přivítáni a zavedeni do herny 3, kde byly děti z 1. a 3. tříd. Připravily si pro nás pásmo písniček, básniček a vtipů. Po počátečním ostychu se osmělily i některé zahrádkové děti a předvedly, co zase umí ony. Pak si družinové děti vybraly ty školkové, ukázaly jim hračky a začaly si spolu hrát. Děvčata si namyslela u tabule hru na školu, chlapce zase zaujaly stavebnice a knihy. Pozornosti neušel ani počítač, kde mají děti k dispozici různé hry. Čas rychle utíkal a nás čekala ještě prohlídka ostatních heren. Všude jsme byli vlídně přijati a v přátelské atmosféře se poznávali. Paní družinářky a školáci vyhledávali sourozence a známé mezi ,,školkáčky“ a my ze Zahrádky zase svoje kamarády, se kterými jsme strávili pěkné chvíle ve školce. Na rozloučenou děti dostaly pexeso a lízátko. Hlavně si ale odnášely dobrý pocit, že je to v družině ,,príma“ a že se nemusí bát nového prostředí, ale naopak se na něj mohou těšit. Věra Kollnerová fotografie z fotogalerie školky

2

Atletika Regionální centrum Sport pro všechny odbor ,,Předškoláček“ vyhlásil soutěž v atletice předškolních dětí z Brna-venkova. Proto jsme se začali pilně připravovat a hlavně trénovat tři určené disciplíny. Byl to běh na čas v délce 20 m, hod do dálky tenisovým míčkem a skok do dálky snožmo z místa. Potom proběhla celoškolková olympiáda v lehké atletice. Z těch nejlepších výkonů jsme složili družstvo mladších a družstvo starších dětí po čtyřech sportovcích, kteří nás jeli reprezentovat do brněnských Pisárek. 24. května 2007 byl den jako vymalovaný, rtuť teploměru dosahovala ke 30°C. Za naši MŠ Zahrádka soutěžily tyto děti: 1. družstvo – mladší 2. družstvo – starší Boček Albert Rieglová Alena Křížová Veronika Štika Adam Létalová Andrea Černý Jakub fotografie z fotogalerie školky Grega Tadeáš Svobodová Ester Z celého okresu Brno-venkov se sjelo 23 družstev starších dětí. Naše děti vybojovaly krásné 10. místo. Mladších bylo méně, jen 13 družstev. Naši obsadili po velkém boji 5.místo. Vyhráli pro naši MŠ dva pěkné modré míče. Každý dostal diplom a pár předmětů na památku. Šťastní a unavení jsme se vraceli domů, plní dojmů a zážitků. Rádi bychom poděkovali všem rodičům soutěžících za podporu při této akci, zvláště pak dědečkovi Adámka Štiky, který se podílel na hladkém průběhu závodů a pomáhal při hodu do dálky. Nováková Jana fotografie z fotogalerie školky

Gymnastické závody Stejně jako v loňském školním roce, přihlásili jsme se i letos na gymnastické závody pořádané okresní Asociací sportu pro všechny. Tentokrát se do nacvičování přidala i malá děvčátka, proto jsme se mohli zúčastnit ve dvou kategoriích. Za předškolní děti naši školku reprezentovala Adélka Hrabálková, Renátka Hudcová, Karolínka Ječmenová a Katuška Naušová. V mladší kategorii to byla Verunka Křížová, Klárka Pernicová, Pavlínka Žáčková a Natálka Dundáčková. Děvčátka se s nadšením pustila do nácviku tří předepsaných sestav – na žíněnce, se švihadlem a párový lidový taneček. Měli jsme natrénováno a 25.4. jsme se s baťůžky vydali do tělocvičny v Brně - Pisárkách. Konkurence byla veliká a svoje sehrála i nejistota z neznámého prostředí. Starší děvčátka se z 13 družstev umístila na 11.místě, v mladší kategorii jsme ze tří družstev obsadili 3.místo. Odměnou nám byla radost z pohybu a pocit z pěkně stráveného odpoledne. Nemusí se přece vítězit, stačí se zúčastnit. Marcela Kouřilová fotografie z fotogalerie školky

3

Škola v přírodě – Lipová Lázně 28. 5. - 2. 6. 2007 V pondělí 28. května 2007 se sešlo v ranních hodinách u naší Mateřské školy 23 dětí. Z toho 17 odvážných holčiček a 6 statečných kluků, 3 paní učitelky a 1 zdravotnice. Čekal nás šestidenní výlet bez maminek a tatínků – Škola v přírodě. Po naložení kufrů, cestovních tašek, sportovních potřeb a hraček, po velkém loučení, kdy byly děti statečnější než mnohé maminky, jsme se s posledním zamáváním rozjeli do Jeseníků. Zpočátku nám cesta autobusem ubíhala rychle a sluníčko nám svítilo na cestu. Děti se už nemohly dočkat, kdy dojedeme do cíle naší cesty. Ani se nedá spočítat, kolikrát cestou musely paní učitelky odpovědět na otázku: „Kdy už tam konečně budeme?“ Po tři a půl hodinové jízdě s jednou přestávkou na občerstvení a protažení těla jsme dorazili do Lipové, která se pro nás na několik dní stala dočasným domovem. Na prahu penzionu Slatina jsme byli přivítáni zářivým úsměvem milé paní Gebauerové, vedoucí rekreačního střediska. Po ubytování, na útulně vybavených pokojích a seznámení se s prostorami penzionu, nás čekal dobrý oběd. Načerpali jsme síly při pohádce v postýlkách a šli si hrát na zahradu, která byla pro děti úplným rájem. S velkým jásotem uvítaly kolotoč, houpačky, dřevěný domeček a zejména bazén. Ten jsme využili k malému osvěžení. Po odpolední svačince děti našly první dopis od panáčka Šlapáčka. Napsal nám, že nás čeká spousta úkolů na cestě za pokladem. Prvním úkolem bylo složit papírovou čepici, na kterou jsme každý večer nalepili barevnou kytičku a tak počítali, kolik dní už jsme na Škole v přírodě. Dále se naučit básničku o panáčkovi a vybarvit část obrázku, na kterém je Šlapáček nakreslen. Doprovázel nás celý týden a kontroloval, zda se nám daří plnit úkoly. Druhý den jsme měli zapřemýšlet nad tím, jak se máme chovat v přírodě, jaká na nás mohou venku číhat nebezpečí. Na vycházce do lesa jsme poznávali luční květiny a stromy. Během pobytu jsme si chodili po snídani a před večeří pohrát do herny. Zde se děti kromě her věnovaly různým výtvarným činnostem, např. kreslily fixem obrázky na bílé tričko, vyráběly papírové lucerničky. Dny utíkaly jako voda. Ve středu jsme navštívili jeskyni Na Pomezí, kde největším zážitkem pro děti byli netopýři létající nad jejich hlavami. Díky tomuto vydařenému výletu jely některé děti vůbec poprvé vlakem. Ve čtvrtek jsme uspořádali sportovní olympiádu v netradičních disciplinách, např. běh s kyblíkem na hlavě. V pátek dopoledne jsme splnili poslední úkol. Děti poskytovaly první pomoc při odřenině a zlomenině. S nadšením obvazovaly kamarády a nosily zraněné. Odpoledne jsme se konečně mohli vydat na cestu za vytouženým pokladem. To bylo výkřiků radosti a štěstí, když děti poklad objevily. Večer jsme si zapálili lucerničky, zazpívali písničky a rozdali diplomy. Povídali jsme si o tom, co pěkného jsme během týdne společně prožili. Sobotní ráno bylo ve znamení očekávaného návratu domů. Ve Slatině se v autobuse rozezněla píseň „Sláva nazdar výletu...“ a následovalo radostné přivítání s rodiči. Pak už jen hurá domů popovídat první dojmy ze Školy v přírodě. Milena Vlková Kateřina Mikulášková

fotografie z fotogalerie školky

4

fotografie z fotogalerie školky

fotografie z fotogalerie školky

Korálková dílna Výtvarné dílny pro maminky se staly již tradičním scházením maminek, které si pro své potěšení samy něco vyrábí. Většinou se jednalo o práci s keramickou hlínou. Při setkání podobně naladěných maminek se samozřejmě netvořila jen umělecká dílka, ale probraly se problémy z různých okruhů a také se „splklo“. Velmi mě potěšila a mile překvapila nabídka paní Létalové, která ovládá techniku šití korálků, že s ní seznámí i ostatní. Zájemců bylo dostatek, a tak sehnala potřebný materiál, literaturu a poskytla korálky z vlastních zdrojů. Dílna se maminkám moc líbila. Protože jedno setkání k osvojení všech způsobů technik šití nestačilo, vyžádaly si maminky ještě jednu dílnu. Pokud některá z Vás ovládá jakoukoliv tvořivost, se kterou byste se podělila s ostatními, rádi Vaší iniciativy využijeme v příštím školním roce. O organizaci dílny se postaráme sami. E.Vintrová

fotografie z fotogalerie školky

5

Jakou mám náladu? Někdy mám veselou náladu, jindy zase smutnou. Někdy se mi chce skákat a jindy zase jen sedět. Někdy se mi nechce vůbec nic dělat a jindy se zase s chutí pustím do práce. Někdy se zlobím a jindy jsem trpělivý. Vždycky ale vím, že mě máma s tátou mají rádi takového, jaký jsem. Někdy…je i pro nás dospělé těžké vyznat se v tom, co vlastně prožíváme a cítíme, a vysvětlit to ostatním. Ještě těžší je to pro děti. Mohou se dokonce kvůli některým svým pocitům cítit provinile nebo zmateně. Jindy se jim může zdát, že takové věci prožívají jen ony a že jim nikdo nerozumí. ü Můžete si s dětmi povídat o podobných situacích z vašeho rodinného života a ujistit je, že i když se někdy vztekají, jsou smutní nebo se bojí, máte je pořád rádi. ü Můžete si spolu také různé pocity zahrát a nechat druhé hádat, který pocit to je. Povídejte si s dětmi o tom, že i vy zažíváte různé pocity. ü Zkuste děti nechat nakreslit situaci, ve které se cítily veselé, smutné či rozzlobené. Jen barvami to můžete vyjádřit i vy. Pak si o tom popovídejte. Z knihy ,,Jakou mám náladu?“ R. Bicové a M. Pograna Někdy mám teploučkou náladu. Venku svítí sluníčko a mně se chce pořád zpívat. Jsem veselý a skáču vysoko, co nejvýš jen dokážu!

Děkuji za hezký den.

Někdy mám unuděnou náladu. Nudím se a nevím, co dělat. Nic mě nebaví ani se mi nechce jít ven. Když ale začnu kreslit nebo číst knížku, nuda zase uteče. Mám pak hned lepší náladu.

Je hloupost sedět, nic nedělat a nudit se.

Někdy mám lechtavou náladu. Skáču na tátu a dělám na něm kotrmelce. Lechtám mámu a brášku za krkem a všichni se chychotáme.

Veselé srdce uzdravuje.

Někdy mám ustrašenou náladu. Bojím se tmy a chci mít v pokoji rozsvícenou lampičku. Prosím, aby mi někdo pomohl nebát se a byl se mnou, a nakonec vždycky usnu.

Maminka říká:,,Neboj se, vždyť jsem s tebou.“

Někdy mám vyráběcí náladu. Kreslím, stříhám a lepím. Pak dám tajně tátovi obrázek do aktovky, aby ho v práci našel. Táta má radost a říká, že jsem šikovný.

Láska je laskavá.

Někdy mám rozzlobenou náladu. Vztekám se a hádám se. Bouchám dveřmi a křičím na všechny kolem. Dupu a nechci poslouchat. Nakonec je mi to ale líto. Poprosím mámu a tátu, aby mi odpustili.

Je dobré zbavit se každé zloby a každého hněvu.

Někdy mám legrační náladu. Dávám si na hlavu tátovu čepici a obuji si máminy boty. Dělám různé obličeje a šilhám očima. Bráška s tátou si myslí, že je to k smíchu. Máma říká, že s takhle nechová. Ale stejně se směje taky.

Je hezké, když mají všichni radost.

Někdy mám smutnou náladu. Někdy vím proč a někdy to ani nevím. Schovám se pod peřinu a kňourám. Táta nebo máma mě hladí a říkají mi, že mě mají moc rádi. To je mi pak hned veseleji.

Když se něčeho obáváme, jsme smutní. Ale když nám někdo řekne něco hezkého, vrátí se nám radost.

Někdy mám tancovací náladu. S mámou si pustíme muziku a tancujeme po kuchyni. Točíme se dokola, tleskáme, dupeme, skáčeme, děláme randál a smějeme se, že na nás příjdou sousedi. Baví nás tancovat.

Lidé na celém světě, tančete, tleskejte!

Někdy mám zvědavou náladu. Ptám se mámy, jaké to bylo, když jsem se narodil, nebo jak vypadá svět. Ptám se táty, kolik má teď Země roků, nebo ho prosím, ať mi vypráví, co všechno v životě zajímavého zažil.

Ptejte se, aby jste znali cestu, uměli po ní jít a bude vám dobře.

Někdy mám pečovací náladu. Starám se o brášku. Hrajeme si spolu nebo mu něco čtu. Čtu ještě pomalu, ale jemu to nevadí. Sedí a poslouchá. Má rád, když mu čtu o mašince nebo o zvířátkách nebo o něčem jiném.

Buďte na druhé lidi hodní.

6

Estetická výchova a spolupráce se Základní uměleckou školou ve Šlapanicích Naše děti, pokud si nehrají na školní zahradě, chodí každý den na vycházky. V MŠ zůstávají pouze za deště, silného větru nebo když teplota klesne na více jak -10°C. Naše město tak máme prochozeno křížem, krážem. Někdy je nám smutno z toho, co vidíme, a dětem musíme vysvětlovat, proč je nově opravený park zničený, proč se všude povalují odpadky, proč má někdo před domem krásnou zahrádku a jinde je rumiště atd. Dovolte nám nyní krátkou úvahu nad jednou z možností, jak proti tomuto jevu bojovat.. Důležitou součástí výchovy dětí je výchova estetická, kterou tvoří hudební, výtvarná, dramatická výchova a literatura. Poslední dobou je velmi opomíjená a je kladen důraz především na vědomosti dětí, které mohou v budoucím životě zúročit. Když k tomu připočteme filmy a počítačové hry plné násilí, výsledek rovnice nám vyjde bez velkého počítání. K nám přichází ty nejmenší děti a nám se nabízí možnost probudit v nich citlivou strunku pro všechno krásné. Učíme děti při různých hrách a činnostech nejen krásu a estetičnost vnímat, ale především u nich rozvíjet tvořivé dovednosti. U človíčka, který vlastníma rukama vyrobí mamince dárek k svátku pro radost, vymodeluje z hlíny a naglazuje motýla nebo slunce, poslouchá básničky a poetické pohádky přiměřené svému vnímání, vyklíčí semínko přesvědčení, že nemůže ničit všechno pěkné kolem sebe. Pokud toto semínko budeme dále rozvíjet, bude místo ničení ke svému životu potřebovat tvořivost a krásu, která ho bude obklopovat. To ovšem bez spolupráce s rodinou není možné. Proto pořádáme tvořivé dílny dětí a rodičů i samotných maminek. Pro osobnost dítěte má nesmírný význam také hudba a to nejen její poslech, ale vlastní muzicírování. Děti mají k dispozici celou řadu dětských rytmických hudebních nástrojů, kterými se doprovázejí při zpívání. V tanečních a pohybových hrách u dětí rozvíjíme cit pro rytmus a melodii. Řadu roků spolupracujeme se Základní uměleckou školou (ZUŠ) ve Šlapanicích, jejíž učitelé koncem školního roku navštíví naši školu a rodiče mají možnost na základě jejich doporučení a rady přihlásit děti k výuce na zvolený hudební nástroj. A opět se dostáváme k podstatě úvahy. Děti, které si hudbu oblíbí a překonají počáteční krkolomné etudy a na slavnostním koncertě ZUŠ přednesou své skladby a potěší a dojmou své nejbližší, nebudou mít potřebu z nudy někde něco ničit. Zajděte někdy na tento koncert. Přesvědčíte se, že spousta dětí má hudbu ráda. Letos jsme dostali pozvání od naší „Zušky“ na slavnostní koncert. Přivítal nás Večerníček a nejmenší muzikanti dětem zahráli na různé hudební nástroje pohádkové písničky. Koncert měl obrovský úspěch. Děti obdivovaly své kamarády, kteří ještě loni chodili do mateřské školy. Touto cestou děkujeme za výborný nápad a těšíme se na další setkání. Na celé planetě neexistují dva stejní jedinci, každý z nás je sám sebou a každý má vrozené vlohy k určitým činnostem. Na rodičích a pedagozích je, aby je u dětí rozpoznali, rozvíjeli a podněcovali. Kdyby se nám to u dvou z desíti dětí podařilo, krásy kolem nás přibude a představitelům města nebude odcházet síla a chuť něco v našem městě vylepšovat. Aby děti měly vztah ke svému bydlišti, nesmíme zapomínat také na vlastenectví. Je to silné slovo, trošku zprofanované, ale ve své podstatě velmi důležité. Když člověk nic necítí ke své rodině, místu, kde žije, ztrácí pocit sounáležitosti a hrdosti. Ale o tom, že na tuto problematiku myslíme i v naší MŠ zase někdy příště.

fotografie z fotogalerie školky

fotografie z fotogalerie školky

7

Knižní náměty ,,Pastelka Máňa tuze nerada kreslila. Když ve školce uslyšela, že má jít kreslit, chtěla se někam schovat. Jenže nebylo kam. Vždyť bydlela mezi pastelkami a očekávalo se, že kreslení bude mít ráda. Ba co více, že bude kreslit každý den. Přeci to má být nejoblíbenější hra všech pastelek. Už z toho začínala být trochu nešťastná.“ Takto začíná publikace ,,Mezi námi pastelkami“- Grafomotorická cvičení a rozvoj kresby pro děti od 3 do 5 let od Jiřiny Bednářové (119,-Kč). Autorka zde zúročila odborné poznatky a svou dlouholetou praktickou zkušenost z práce s dětmi předškolního věku i s malými školáky. Její doporučení, týkající se nejen zásad při práci s touto knihou, ale také činností rozvíjejících jemnou motoriku, leváctví a praváctví, pracovních návyků při kreslení, tedy i správného držení psacího náčiní a jeho volby, jistě pomohou poznat, co které dítě potřebuje. Pro děti od 4 do 6 let navazuje pracovní sešit ,,Co si tužky povídaly“; a od 5 do 7 let ,,Na návštěvě u malíře“. Ucelenou metodikou rozvoje grafomotoriky se zabývá kniha ,,Rozvoj grafomotoriky“ - Jak rozvíjet kreslení a psaní od Jiřiny Bednářové a Vlasty Šmardové (139,-Kč), která je určena pro pedagogy a rodiče. Všechny výše jmenované publikace vydalo nakladatelství Computer Press, a.s. a můžete si je objednat na adrese [email protected] nebo na bezplatné lince 800 555 513. Pro volné chvíle o prázdninách ale i po prázdninách by mohla zaujmout předškolní děti publikace ,,S kamarády do školy“- aneb všestranná příprava předškoláka 1. a 2. díl od Jiřiny Bednářové a Richarda Šmardy a vydalo ji nakladatelství Albatros Praha. Hravou formou si zde děti rozvíjí grafomotoriku, řeč, myšlení, sluchové a zrakové vnímání, prostorovou a časovou orientaci, matematické představy. K.Mikulášková, V. Kollnerová Poděkování Protože se přiblížil čas k vydání letního čísla našeho školního časopisu, nakoukla jsem do zahrádkového archívu a zjistila, že si přečteme jubilejní 10. číslo. Zahrádková školička vychází již čtyři školní roky. První číslo spatřilo světlo čtenářského světa na podzim 2003/04. S nápadem a návrhem vydávat školní časopis přišla maminka Adámka Štiky, který v tomto školním roce vykročil do světa osamostatňování a poznávání nových věcí a kamarádů. Díky nadšení, trpělivosti a spoustě svého času, který paní Mgr. Věra Štiková vydávání časopisu věnovala, mohlo vyjít všech 10 dosavadních čísel. První polovina byla pouze černobílá a tiskla jsem ji v ředitelně na školní kopírce. Od pátého čísla nám nabídl svou pomoc a sponzorování barevného tisku pan Petr Hloušek. A náš plátek se proměnil v opravdový časopis. Samozřejmě že bez článků, by nebylo co k tisknutí. Děkuji všem, kteří se podíleli na psaní svých příspěvků, hlavně paním učitelkám. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to není záležitost na chvíli. Přece jen nejsme redaktoři, a tak jsme museli oprášit pravidla školních slohových cvičení. Adámek naši školku po prázdninách opustí, protože na něj čeká školní aktovka a první třída. Já bych chtěla jeho mamince slíbit, že její práce nebyla zbytečná. Budu se snažit, aby tradice Zahrádkové školičky pokračovala dál a mohli si ji přečíst noví čtenáři. Když se něco slíbí před tolika čtenáři, slib se stává zavazujícím. Ale jistě znáte známé pořekadlo: „Odvážnému štěstí přeje!“. Paní Štiková, přejeme Vám i Adámkovi, aby se Vám v nové „velké“ škole líbilo a životem Vás provázelo zdraví, spokojenost a štěstí. Děkujeme za všechnu práci, kterou jste pro děti a naši mateřskou školu za čtyři roky vykonala. Bylo jí hodně. E.Vintrová

http:home.tiscali.cz/mszahradka

Redakce Zahrádkové školičky Vám přeje pohodový nový rok! Eva Vintrová, Eliška Vintrová, Petr Hloušek, Věra Štiková