2
2 0 0 6
ROČNÍK II
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV
Návštěva místopředsedkyně PSP ČR Miroslavy Němcové v Železárnách Štěpánov Dne 16. 5. 2006 navštívila již poněkolikáté náš závod místopředsedkyně PSP ČR Miroslava Němcová. Během prohlídky se aktivně zajímala o náš provoz a naše obchodní aktivity. Společně s vedením firmy pak poobědvala v závodní jídelně. Na závěr návštěvy proběhla diskuze se zaměstnanci Železáren a s občany Štěpánova nad Svratkou v zasedací místnosti ŽŠ, kde paní místopředsedkyně Němcová odpovídala i na citlivé otázky ze strany opozice trpělivě a s rozvahou. Její vystoupení bylo hodnoceno účastníky kladně.
POZVÁNKA NA SYMPÓZIUM v Železárnách Štěpánov proběhne
v pátek 7. července 2006 první část
slévačského a sochařského sympózia začátek akce je v 10.00 hodin Všechny zájemce srdečně zveme na ukázku formování a především odlévání uměleckých děl. Přesný program bude veřejnosti sdělen pozvánkami, případně hromadnými sdělovacími prostředky. Mezi tvůrci, kteří přislíbili poskytnout svá díla k odlití, figurují předběžně i jména Zdeňka Macháčka, Zdeňka Makovského či Miroslavy Špačkové. Prezentace odlitků se chystá na neděli 13. srpna 2006 do Bystřice nad Pernštejnem. Některá socha bude instalována na veřejném prostranství a jeden odlitek od všech děl zůstane i na půdě našich železáren. Vedení Železáren Štěpánov vás všechny na tuto ojedinělou akci zve!
PŘEDVOLEBNÍ ODPICH Vážení čtenáři! Před blížícími se parlamentními volbami jsme připravili tohle rozšířené předvolební číslo Odpichu. O názor jsme požádali některé „odborníky - laiky“, kteří se sice děním na naší politické scéně neživí, ale řadu let ji podrobně sledují, jsou vzdělaní a mají schopnost bystrého úsudku. Nejhorší v politice je totiž právě nedostatek vlastní-
ho úsudku a bezhlavé přikyvování. Populizmus má prostě tuhý život a lidí liných uvažovat je pořád dost. Dostatek místa jsme věnovali i poctivým názorům našich čtenářů, kteří své příspěvky nabídli sami. Výsledkem je deset stránek zajímavého čtení. Bude-li zájem, připravíme předvolební číslo i na podzim před volbami komunálními. -red
KO PA N Á P Ř Í Š T Ě Vstup do jarní sezóny se našim fotbalistům příliš nevydařil, áčko ztrácelo body remízami, béčko několik zápasů dokonce prohrálo. Excelentní byla pouze výhra áčka ve Víru v poměru 7 : 0. Až od počátku května nastala příznivější situace a naše mužstva začala pravidelněji vyhrávat. Áčko však předtím ztratilo důležitý zápas s vedoucím Velkým Meziříčím B v poměru 0 : 4. O jarní části sezóny vás budeme podrobněji informovat v příštím čísle Odpichu. Místo hodláme věnovat všem štěpánovským družstvům. -HJ1
Kukátko obchodního oddělení pokračování z minulého čísla
Hotové odlitky mají různé osudy, které jsou dány v první řadě jejich objednatelem. Ten jim dává tvar v podobě výkresu a je také
vlastníkem modelového zařízení, které určuje podstatnou část technických vlastností odlitků. Model je jakýmsi genetickým kódem, předávaným při formování a slévárna je zodpovědná za to,aby byl tento kód předán co nejpřesněji. Výkres je potom rodným listem, určujícím další technické charakteristiky, které objednatel očekává. Jsou to zejména druh materiálu, ze kterého má být odlitek vyroben a dále rozměrová přesnost a povrchová kvalita, které musí dokonale odpovídat způsobu konečného použití. Naše výrobky – odlitky v převážné většině případů nemají užitkovou hodnotu sami o sobě, ale svou funkci a užitečnost prokazují až jako součást většího celku, tzv. montážní sestavy nebo finálního výrobku.Až na výjimky, jako jsou různá závaží, ozdobné užitkové předměty nebo vysloveně dekorační a umělecké předměty jsou odlitky typickým zástupcem průmyslových polotovarů. Jejich výrobci jsou potom tzv. subdodavateli, tj. dodavateli pro další výrobce a nikoliv pro konečného spotřebi-
PŘÍBĚH JEDNOHO ODLITKU - II. tele. Tomuto principu je potom uzpůsobena obchodní politika nás subdodavatelů. Naše reklamní a marketingová strategie musí mířit na relativně velmi úzký okruh potenciálních zákazníků, pro něž by mohly být naše výrobky užitečné. Proto o nás neuslyšíte v televizi nebo jiných médiích určených pro širokou veřejnost. Staví tak podniky a jejich představitele do pozice škůdců a vykořisťovatelů. Tato praxe potom svým širokým a dlouhodobým působením tvoří zkreslený obraz podnikatelů v očích obyčejných lidí. Dělá z nich bezcharakterní padouchy, kterým nezáleží na zdraví svých spolupracovníků, na soužití s občany v místě podnikání ani na životním prostředí obecně. Pokud tedy dobře fungující firma našeho typu, tedy subdodavatelská, provádí některé reklamní a sponzorské aktivity v oblasti svého působiště, hlavním důvodem je právě prokázání vstřícnosti a otevřenosti vůči svým spolupracovníkům a lidem, žijícím v bezprostředním okolí firmy. Z mnoha případů nejen v zahraničí, ale i v naší republice je totiž známo, že právě úzká spolupráce dobře fungujících firem s obecní samosprávou je zdrojem vytváření harmonicky rozvinutého životního prostředí s nízkou nezaměstnaností a vysokou občanskou vybaveností. Jak se ale zajistí úspěšnost firmy, která má být finančním zdrojem optimálních životních podmí-
nek pro své okolí? V první řadě je to dobře fungující výroba, která byla popsána v minulém čísle. Aby však výroba měla co vyrábět, musí naši potenciální zákazníci vědět o naší existenci a o našich výrobních možnostech. K tomu slouží naše internetové, veletržní a katalogové prezentace, které se snaží oslovit přesně definovaný okruh výrobců. Ti se potom v okamžiku, kdy potřebují náš výrobek – odlitek – obracejí na naši firmu s požadavkem – poptávkou. Poptávka je posouzena z kapacitních a technologických hledisek a pokud se naše výrobní možnosti potkají s požadavky zákazníka, je stanovena prodejní cena. Při akceptaci stanovené ceny zákazníkem může vzniknout obchodní vztah – objednávka. Podobným způsobem vznikla např. naše spolupráce s firmou SIEMENS Elektromotory s.r.o., Frenštát pod Radhoštěm, která je dnes již naším dlouhodobým zákazníkem a jedním z našich největších obchodních partnerů. Odlitky, které do Frenštátu dodáváme – tělesa elektromotorů – jsou v současnosti naším typickým produktem. Také díky referencím k firmě Siemens se naše slévárna stala významným dodavatelem odlitků pro výrobce elektromotorů a generátorů v celé Evropské unii. Našimi zákazníky jsou firmy z Německa, Španělska, Itálie, Polska, Francie a samozřejmě i České republiky. Abychom však nebyli závislí
Modernizace výrobních technologií Koncem měsíce dubna jsme navštívili firmu AAGM se sídlem v Aalenu v malebném údolí Baden - Württemberska, kde se nachází výrobní haly firmy. Tam jsme převzali druhou část fluidní regenerace písku, jejíž rekonstrukci jsme zahájili již v minulém roce zprovozněním první části. Regenerace sestává z těchto částí: Fluidní chladič Rekonstrukcí druhé části regenerace eliminujeme prostoje v důsledku snížení doby chlazení regenerátu v letních měsících. Pneumatický transportér písku Hlavním bodem návštěvy bylo převzetí nejmodernějšího dvouramenného průběžného mísiče s vyložením 6,5m. Mísič firmy AAGM bude představen při příležitosti 11. mezinárodního 2
slévárenského veletrhu FOND-EX na brněnském výstavišti ve dnech 16.5.-19.5.2006 v pavilonu Z. Průběžný vířivý mísič bude nainstalován v bývalé hale strojní formovny na začátku června místo již zrušených bentonitových pracovišť. Na tomto pracovišti se do budoucna budou formovat a odlévat náročnější odlitky a odlitky ze speciálními požadavky. Čerpadla a čerpadlový systém MEMO nahradí již zastaralá čerpadla na průběžné mísiči IMF. Tyto čerpadla mají vysokou chemickou a mechanickou odolnost, dlouhou životnost. Dále jsou absolutně těsné i v zastaveném stavu. Čerpadla budou mít plně automatickou regulaci průtoku pojiva. Výhody čerpadlového systému jsou:
Toto zařízení minimalizuje zároveň vícespotřebu tvrdidla a pryskyřice, který je zaviněn při manuální kalibraci mísiče bez průtokoměrů obsluhou stroje, která nastaví komponenty, než je požadovaná hodnota. Zařízení měří průtok a sleduje přítok kapalin, srovnává zadané a skutečné hodnoty spotřeby. Dávkování tvrdidla je závislé od teploty pro jedno čerpadlo tvrdidla a jeden druh písku. Systém má i automatické doregulování při postupném opotřebování. Tato nová nejmodernější technologická zařízení by měla zvýšit kvalitu, ekonomiku a ekologii provozu. Tyto nákladné investice zvýší flexibilitu firmy a její konkurenceschopnost na evropské trhu. Petr Ondráček a Ivo Jílek
pouze na elektrotechnickém průmyslu snažíme se oslovovat také zákazníky z jiných odvětví. Úspěšným krokem v této oblasti bylo zahájení spolupráce se známým výrobcem speciálních převodovek z Velké Británie v roce 2000, či postupný přechod na dodávky větších opracovaných odlitků z oblasti obecného strojírenství pro našeho dlouhodobého rakouského zákazníka. Spokojenost našich zákazníků je nezbytnou podmínkou nadále se rozvíjející spolupráce. Naše rostoucí obraty jsou nezvratným důkazem, že se nám uspokojování potřeb našich zákazníků z velké části daří. To je ovšem podmíněno neustálým zvyšováním kapacitních a technických možností slévárny. Že se tak děje vidí jistě každý zaměstnanec
naší firmy a další zájemci se o tom mohou přesvědčit během pravidelně pořádaných dnů otevřených dveří. Proto by každého soudného člověka mělo těšit, že se velká část získaných prostředků vrací zpět do rozvoje firmy v podobě technologických a ekologických investic. Každá takto fungující firma je potom zdrojem zvyšování životní úrovně celé společnosti. Ing. Robert König, prokurista
OCELOVÝ PAROUBEK Ocelový byl nejen Stalin, ocelový je i Jiří Paroubek. J. X. Doležal dokázal (Bití místo tance, Reflex 31/05), že Paroubek a Bublan opakovaně dezinformovali, aby ospravedlnili zásah policie proti CzechTeku. Tvrdili lživě, že majitel pozemku odvolal souhlas s techoparty a Bublan lhal, že majitel pronajal louku jen pro oslavu narozenin pro 50 lidí. Paroubek policii přikázal, aby postupovala „co nejrázněji“. A tak policajti kopali do ležících a pendrekem jim zajížděli do ledvin. Škody po technoparty byly vyčísleny na 300 000.- Kč, ale nemusí být žádné, jak se ukázalo už v roce 2004. Policejní zásah však stál 31 milionů Kč! Chcete násilí a policejní stát? Chcete odvádět daně na policejní zákroky? Volte Paroubka. Kateřina Doležalová
Hannover Messe 2006
Naše společnost se letos již po sedmé zúčastnila jednoho z největších a nejvýznamějších veletrhů na světě a tím je mezinárodní veletrh HANNOVER MESSE, pořádaný vedoucí světovou organizací Deutsche Messe AG. Každoročně navštíví výstaviště v Hannoveru asi 1,8 miliónů návštěvníků.
Celkový počet vystavovatelů zaznamenaný veletržní správou Deutsche Messe AG se ročně pohybuje kolem 25.000 s průměrným
podílem zahraničních vystavovatelů více než 35 procent. Veletrh Hannover Messe je nejvýznamnější průmyslový světový veletrh, kterého se pravidelně zúčastňuje více než 50 českých firem. Deutsche Messe AG patří k vedoucím pořadatelům veletrhů na světě. Základem aktivit je pořádání mezinárodních vedoucích odborných veletrhů na výstavišti v Hannoveru a na vybraných výstavištích v zahraničí. Tématické zaměření se soustřeďuje na oblast investic. Společným znakem veletrhů je vysoký stupeň mezinárodnosti na straně vystavovatelů i návštěvníků. Deutsche Messe AG, Hannover zaujímá světově vedoucí pozici v mezinárodním výstavnictví. Největší a nejvýznamnější veletrhy na světě se konají na výstavišti v Hannoveru, mezi nimi každoročně HANNOVER MESSE a CeBIT Hannover, v sudých letech IAA Nutzfahrzeuge, v lichých letech LIGNA HANNOVER a každé čtyři roky EMO HANNOVER. Ing. Robert König
STUD ZA PREMIÉRA Málokdy mi bylo tak trapně, jako v únoru 2005 při interpelacích Stanislava Grosse. Snad jen v letech 1970 – 1971 při plíživém nástupu normalizace, kdy všichni odvolávali všechno a sypali na sebe popel pomýlenosti. Urážely mě už jen jeho formulace, premiér by měl umět česky! A ne blekotat, že nechtěl nikoho urazit „svýma výrokama“. Nejhorší však bylo, že premiér na nic neodpověděl a jen stále opakoval, že kdo chtěl slyšet, odpověď slyšel. A ještě dodal, že jeho manželka bude mít teď více klientů. A nejabsurdnější na tom bylo, že mu za ty neodpovědi jeho straníci (ČSSD) ještě opakovaně tleskali! Za pár týdnů stejní straníci přijali chabý pokus o omluvu. Ani slovo o příčinách, jen omluva za nešikovnost? Nakonec Gross zmi-
zel v propadlišti dějin a zase stejní spolustraníci, kteří z něj udělali premiéra a předsedu, ho během pár týdnů spláchli do záchodu. Oprávněně, protože politika se nedělá proto, aby si politik vydělal na byt. Pouze zaopatřený člověk by měl jít do politiky!
MŮŽE BÝT SLUŠNÝ KOMUNISTA? Hned předem vám oznamuji, že zcela výjimečně, nějakým těžko definovatelným omylem. V naprosté většině nemůže! Dříve v komunistické straně mohlo figurovat pár, možná i dost, slušných lidí. Ti však nikdy nebyli pravými komunisty, byli pouze u komunistů! Mohli být slušní a každopádně byli bojácní. Báli se vyděračského systému KSČ, báli se o svou kariéru a o budoucnost svých dětí. Rudá knížka jim nebránila v docházení do kostela. Byli slušní, mnozí i vzorní, ale bázliví až hrůza! Mašín se mezi nimi nenašel… Pravý komunista se od nich lišil, neboť ten vyznával „třídní boj na život a na smrt“, tleskal, když se masivně popravovalo jen za názor, žádal smrt pro Horákovou, Slánskému přál psí smrt. Takový pravý komunista by do kostela nepáchl a nikomu mimo dělnické a rolnické třídy by vodu nepodal! Takový pravý komunista se divil, proč v listopadu 1989 nezasáhly tanky stejně jako v Číně, proč nebyli studenti rozježděni po dlažbě! Komunisté se dodnes nedistancovali od nenávistných teorií ani od zločinných praktik svých předchůdců. Nezřekli se Klementa Gottwalda, jenž nechal popravit i nejlepšího kamaráda a odmítl udělit milost ženě, jež se provinila jenom myšlenkou a slovem. Na popravištích skončilo v éře komunizmu z politických důvodů minimálně 243 mužů a 1 žena. Při akcích SNB zahynulo přes 600 osob a minimálně 350 osob bylo usmrceno při pokusu o přechod státních hranic. Při vyšetřování a na útěku bylo zabito až 8 000 vězňů. Politických vězňů bylo určitě přes 100 000, uvádí se i 217 000. Odsouzeni byli celkem na 4,5 milionu let! Více než 60 000 osob emigrovalo. Na 48 000 lidí skončilo v lágrech bez soudu a na 220 000 mladých mužů prošlo tábory nucených prací. V letech 1948 - 1968 byli odsouzeni 6 174 kněží a řeholnice. Přes 2,5 milionu drobných a středních rolníků bylo rozkulačeno a 35 000 z nich odsouzeno či internováno, 470 000 řemeslníků zlikvidováno a 308 000 podnikatelů vyvlastněno. Počet rozvrácených rodin z té doby se nedá ani odhadnout. Stejně tak počet nadaných dětí, které nesměly studovat. Ministerstvo vnitra tehdy zaměstnávalo 83 000 zaměstnanců a pro Státní bezpečnost pracovalo 175 000 konfidentů. Na doporučení vyšetřovatelů StB prošlo od roku 1950 psychiatrickým pavilónem C 17 v Bohnicích 11 000 lidí. V prvních letech po únoru 1948 bylo běžnou praxí nechávat oběť bez soudu ve vazbě celé měsíce, ba i léta. StB měla lepší systém utajování a lepší síť konfidentů než gestapo. Lživá propaganda lámala charaktery občanů, kteří propadli davové psychóze, k soudům zasílali tisíce rezolucí a hromadně skandovali: „Oběsit, oběsit!“ Extrémem byl dopis Tomáše Frejky, otištěný Rudým právem 25. 11. 1952. Začínal větou: „Žádám pro svého otce o ten nejpřísnější trest - trest smrti.“ Povedenému synáčkovi bylo s pochopením vyhověno a otec Ludvík Frejka visel už za týden... Také Rudolf Slánský ml. se po zatčení svého otce a během vlastní internace ujišťoval slovy: „Když to říká Stalin, tak to musí být pravda!“ Škody na mladé generaci a na duších a charakterech lidí už nikdo nespočítá. Vladimír Jičínský se po listopadu 1989 nechal slyšet: „Jedině lidé bez svědomí a morálky mohou i nadále, po odhalení všech komunistických zločinů, zločinů, které přesahují svojí strašlivostí i tu nejobrazotvornější fantazii, zastávat tyto zločinné ideály a vystupovat z pozic tzv. komunizmu.“ Dnes už u komunistů žádní slušní lidé nejsou! Odešli… Archívy, knihy, filmy, ústa kdysi mučených promluvily! Dnes už je každý člen KSČM a každý jejich volební kandidát jen člověkem neslušným, kterému zločiny strany nevadí! A ne neslušným v tom mírném slova smyslu, neboť do banální neslušnosti občas sklouzne každý z nás, ale neslušným ve výrazu mučit, vraždit, znárodňovat-rozkrádat, postihovat, nenávidět! Prosím, nevolte ani jediného takto neslušného! Tomáš Nejedlý, čtenář z Tišnovska
MINISTR NA PÉRO A chudák strana, která volí na premiérskou sesli lidi typu Špidla, Gross, Paroubek. Naštěstí se už horší nenajdou… Mgr. Magdalena Bláhova, Bystřice
MOUDRÁ SLOVA... J. Werich o přerušení představení „Kat a blázen“ českými fašisty: „Byli jsme i polichoceni. Nic není pro umělce lepší svědectví o vysoké kvalitě než protesty blbců.“
Poslanec ČSSD Kraus nepřežil ve sněmovně aféru s kakaem. V údajné „euforii“ se totiž podepsal jako „direktor“ na kšeft s továrnou na kakao v Ghaně. Z kandidátky ČSSD musel nejdříve odejít Oldřich Němec, neboť Paroubek naznal, že by se Krausovy poklesky kritizovat neměly. A to si Němec dovolil! Nakonec i Kraus musel po 20 letech opustit sněmovnu, kde byl dobrým poslancem doslova za všech režimů. Paroubek se však natolik vyděsil ministra financí Sobotku, že ten opakoval na řadu nejrůznějších otázek stejnou dopověď: „Michal Kraus neporušil zákony České republiky.“
Tedy ani tím, že měl 50 000 dolarů v igelitce. Právě Sobotka je přitom známým odpůrcem plateb v hotovosti. Jindy Sobotka odpovídal asi na pět otázek také stejně: „Je to v kompetenci vlády České republiky.“ Otázky se týkaly nižší daně na tzv. sociální byty, zda o tom EU ví, ale nakonec i jiných věcí. Kdyby se tehdy novináři zeptali Sobotky, jak se jmenuje, dočkali by se odpovědi: „Je to v kompetenci vlády České republiky a Michal Kraus neporušil zákony České republiky.“ Vojtěch Bílý, čtenář z Bystřicka 3
ROZHOVOR S MÍSTOPŘEDSEDKYNÍ PSP ČR A MÍSTOPŘEDSEDKYNÍ ODS
M I RO S L AVO U N Ě M C OVO U ( p ř e v z a t o z č a s o p i s u M l e j n ) Jak jste se vůbec dostala k politice? Co Vás vedlo ke vstupu do vrcholové politiky? Začínala jsem v komunální politice ve svém městě, ve Žďáře nad Sázavou. Po prvních 4 letech (1994 - 1998), kdy jsem byla ve funkci radní města, jsem byla oslovena s nabídkou vstupu do Poslanecké sněmovny. Bylo to v nelehké době pro ODS, po pádu vlády v roce 1997. ODS byla značně oslabena, opustili ji ti, kteří se na jejích problémech významně podíleli. Bylo potřeba sebrat odvahu a čelit nepříznivé situaci. Proto jsem se rozhodla jít do voleb. Záleželo a záleží mi na tom, aby v naší zemi existovala silná pravicová strana. Máte ráda svou práci? Proč? Politika mě přitahovala vždy. Ale v době totalitního komunistického režimu pro mě nebylo možné se politického života jakkoli účastnit. Když jsem se stala poslankyní měla jsem zkreslené představy o tom, jak bude má práce vypadat. Baví mě obhajování mých názorů na konkrétní zákony, které upravují život naší společnosti. Zoufám si však nad tím, jak les zákonů kolem nás houstne. Tato pavučina nás neviditelně obtáčí a dusí naši aktivitu, individuální rozhodování, ke kterému také patří individuální odpovědnost. Stáváme se polosvobodnými vazaly státu. To je strašlivý výsledek posledních 8 let, kdy nám vládne ČSSD. Koho si na světě nejvíce vážíte? Nejvíce? Své vitální a optimistické maminky a svého manžela, který je snad posledním svatým mužem na světě. Tolerují mě, rozumí mi, mají mě rádi, a každý mi dává svoji dávku podpory a opory. Bez maminčiny energie a manželovy vyrovnanosti a klidu bych nebyla tím, čím jsem. Jaké jsou Vaše zásady v politickém boji? Politika není jednoduché prostředí. Je velmi soutěživé, plné osobních ambicí a neustálého názorového střetu. Je náročná na stálé vzdělávání se v mnoha oborech, aby člověk udržel krok. Je důležité mít přehled a solidní argumenty prosazovat a obhajovat na věcné úrovni. Chovám úctu k demokratickému systému a za svou největší povinnost považuji jeho obhajobu. Jaký máte názor na politický styl 4
„buldozer“ v podání premiéra Jiřího Paroubka?
lidí o politiku, poklesu důvěry a následně nízké volební účasti?
Je to negativistický silový styl, který mě odpuzuje. Je to styl, který vylučuje hledání nejlepší z možných variant konkrétního řešení. Na takový styl doplácí politická kultura. Cítím silně, jak zejména v poslední době politická úroveň klesá hluboko pod míru, které jsem dosáhli v polovině 90. let. Jsem ráda, že prvotní okouzlení tímto stylem již pominulo.
Hlavní příčinu vidím v poměrném volebním systému. Je to systém, kdy vznikají nestabilní vlády zatížené obrovskými programovými i personálními kompromisy. Strana, která ve volbách zvítězí musí obětovat část svého programu, aby získala koaliční spojence. Tak padají předvolební sliby a reformy do koše a lidé se cítí podvedeni. Jediným řešením je změna volebního systému na většinový, jaký mají například ve Velké Británii nebo v USA. Ten, kdo zvítězí ve volbách takříkajíc „bere vše“. Sestavuje celou vládu, má většinu v Parlamentu. Má tedy stoprocentní výkonnou moc, ale také stoprocentní odpovědnost. Nemůže se neustále vymlouvat jedna strana vlády na druhou. Zabrání se tak ničivému efektu malých stran, které se stávají jazýčky na vahách a získávají větší moc, než jaká by jim náležela dle volebního výsledku.
Je modrá šance cestou ke snížení míry přerozdělování peněz, potažmo cestou k úbytku korupce? Ano. Zejména návrh rovné spravedlivé daně v úrovni 15ti % je prvkem, který zachovává solidaritu a zároveň snižuje přerozdělování a tím také riziko korupce. Rovná daň je solidární proto, že každý platí stejné procento ze svých daní. Bohatší tedy platí více, nižší příjmové skupiny méně. Tak vzniká prostor pro solidaritu. Ale také vzniká větší prostor pro individuální aktivity, od kterých si slibujeme snížení nezaměstnanosti. Každému zůstane více peněz z vlastního výdělku. Do státní pokladny bude putovat pouze tolik, aby stát dobře občanům sloužil a zbytečně s jejich penězi neplýtval. ČSSD nyní láká voliče na několikanásobné zvyšování porodného. Co si o tom myslíte a jak by v této oblasti postupovala ODS? Zvyšování porodného až do výše 120 tisíc korun je nesmysl. Buď to ČSSD nemyslela vážně od samého počátku a potom se jedná o obyčejný podvod, nebo to vážně myslí a potom musí vysvětlit, kde na to vezme peníze. Zdroje jsou pouze dva: tím prvním je zvýšení státního dluhu - ten je už nyní na úrovni 800 miliard korun a jenom na úrocích platíme ročně 34 miliard. Tyto dluhy budou splácet mladí lidé po celý svůj produktivní život. Já takovou cestu odmítám. Druhou možností je zvýšení daní, které budou potom přerozděleny na takto nesmyslně vysoké porodné. I to je pro mě nepřijatelné. ODS připravila postupné zvyšování rodičovského příspěvku a to tak, aby se zlepšila pozice rodin s dětmi, ale neznamenalo to dodatečné zadlužení státu či zvýšení daní. Média často ukazují, jak daňoví poplatníci přicházejí kvůli politikům o miliardy a za obrovské škody pak najednou není nikdo zodpovědný. Nebo naopak všichni svádějí dokola vinu na „ty druhé“ a stejně se nic nevyřeší. Není i tento „výsměch občanům“ jedním z důvodu nezájmu
Existuje způsob, jak ukázat lidem, že politika není jen „špína“? Politika je jako jakákoli jiná oblast naší společnosti. Jsou v ní lidé různých zásad a postojů. Je třeba odlišovat jednotlivé politiky a neházet je do jednoho pytle. Takové zjednodušení není na místě. Z jednání poslanecké sněmovny se pořizují doslovné přepisy a jsou k dispozici na internetu. Každý si může zkontrolovat, co který poslanec říká, jak hlasuje a zda je tedy pro něj přínosem, či nikoli. Jaký byl Váš postoj ke komunismu a KSČM v minulosti a jaký je dnes? Nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany až do roku 1993, kdy jsem vstoupila do ODS. Také nikdo z mých blízkých (rodiče, manžel) v komunistické straně nikdy nebyli. Tento režim odsuzuji. Napáchal v minulém století stejné zločiny jako fašisté. Dnes nejsou jiní, jenom vyčkávají a připravují se na návrat. Bohužel je tragédií naší země, že jim premiér Paroubek otevírá dveře. Lidem, kteří jsou nositeli ideologie, která připravila o život milióny lidí. Komunisté věznili a popravili řadu vynikajících českých vědců, letců z druhé světové války, sportovců, politiků a občanů pouze proto, že měli odlišné názory. Mladí lidé by na tohle měli dávat obzvláštní pozor! Jak odhadujete výsledky voleb? Změní se podle Vás vláda? Tipnete si konkrétní výsledek ODS? Věřím, že vyhraje ODS a dojde nejenom ke změně vlády, ale zejména ke změně vládnutí. Musí-
me zastavit snížit nezaměstnanost, dát mladým lidem naději na dobré vzdělání a profesionální uplatnění, aby nepomýšleli na odchod ze země. Musíme snižovat tempo zadlužování a vrátit se k vyrovnaným státním rozpočtům. Není možné na budoucí generace přenášet naše dluhy. Musíme změnit život seniorů a život rodin s dětmi. To jsou cíle, které jsou před námi. Pro jejich splnění je třeba silného vítězství ODS ve volbách. Nemám tip na volební výsledek, ale přání: alespoň 37 %. Co si myslíte o programu „zelených“ a o možnosti vstupu této strany do Poslanecké sněmovny? Program Zelených je především zvyšování daní. Odmítají hlavní programový princip ODS – snižování daní. Negativně se také vymezují proti další kandidatuře Václava Klause na funkci prezidenta naší země. To je program, který není kompatibilní s programem ODS. Stejným rizikem je personální složení této strany. Od ultralevicových představitelů (Petr Uhl) až po ty, kteří se řadí do politického středu, někam na úroveň lidovců. Tato strana bude záhy řešit veliké problémy uvnitř, protože s takovým názorovým rozpětím se nedohodne sama mezi sebou. Jaké jsou Vaše nejen politické cíle do budoucna? Osobní cíle jsou stejné s přáními všech – politiků i nepolitiků. Nejvíc mi záleží na rodině. Abychom byli zdraví, měli se rádi, pomáhali si. V životě politickém je hlavním cílem vítězství ve volbách. Máte při Vašem jistě náročném zaměstnání čas na koníčky? (Vaše oblíbená hudba, film, kniha,…?) Času mám méně než dřív. Ale na koníčky myslím a nějaký čas vždycky vyšetřím. Z hudby od Mozarta přes velké džezové orchestry (například Glenna Millera), k Beatles a Nohavicovi. Z filmů mám ráda díla italského režiséra Lucchina Viscontiho a v Americe žijícího skvělého českého režiséra Miloše Formana. Knihy jsou mou drogou od dětství, proto jsem si také otevřela v roce 1992 knihkupectví. Vyjmenovat všechny, které mě ovlivnily není možné. Ráda bruslím a jezdím na kole. Vždy se těším na setkání s vynikajícím malíři a grafiky Jiřím Anderlem, Oldřichem Kulhánkem, Jiřím Slívou. Miluji květiny, někdy bych se ráda naučila vázat takové nádherné kytice, které vidím ve specializovaných knihách. A chcete-li opravdu jen relaxovat? Ležím ve vaně a čtu. Nebo vyrazím na procházku do lesa.
Hynek JURMAN
KORYTA JSOU POŘÁD STEJNÁ
Tráva se zatím poroučela, za dvě hodiny bylo vymalováno a chudého chalupníka čekala královská hostina. Květinka uvařila vepřové závitky plněné zelím, brambory, upekla buchtu, nechyběla kávička. „Samotnému mě nikdy tak neuvaří,“ durdil se Jozda. „Musím vás zvát častěji…. A koho volíte? Komunisty?“ „No koho jinýho?“ podivil se upřímně statný sekáč. „Kdo jinej se zastane chudých dělníků? Jedině Mirek Grebeníčků a Míla Ransdorfů! Kdepak, nad ty není, komunistická strana je naší jedinou nadějí!“ „Tfííí,“ odplivl si Jozda. „To snad néni pravda! Velká Huba a Křivá Huba! Člověče, vodkud ste spadl? Z jahody? Vy ste tady nežil?“ „Právě že jo! A nic mi nechybělo. To byl život za socializmu, panečku!“ Jozda si začal utírat orosené čelo a zhluboka dýchal. Hrozilo, že vybuchne jak přetlakovaný kotel. Šény zase kroutil nevěřícně očima. Věděl, že Macháčkův otec byl zakládajícím členem KSČ a že v jeho stopách se vydali všichni pokračovatelé rodu, ale takovouto pitomost přece jen nečekal. „Každej měl práci, byly byty, byly půjčky a všechny ty jistoty,“ přikyvoval si sám chalupník. „S tou prací je to pravda,“ souhlasil naoko Krásný Radan. „Já o tu svou přišel, teď jsem sekl i s tím vyvážením písků a jak se mám! Vy jste sedřenej a já nevím, jak bych si už lehl!“ „Chtěl ste někdy za komunistů vyjet do zahraničí?“ zeptal se pak domácí. „My byli rádi, když sme na Sněžce přešlápli dva kroky do Polska… Tím pro nás končil svět. Bolševici se báli, že by nás voslnilo to kapitalistický pozlátko! Podívejte se na údajný Vostrov svobody! Myslím Kubu. Proč prchají Kubánci na všem, co plave? Přidělávají k vobyčejným autům plováky a póští se s tím přes moře do Ameriky! Proč asi utíkají z té rezervace komunizmu?“ „Protože jsou pitomí! Já bych nikdy neutekl! Co bych taky dělal v zahraničí?“ nedal se Macháček. „Člověk má být doma.“ „Po mém nejlepším kamarádovi stříleli na hranicích,“ vzpomněl si Šény. „Přitom ten Pepek Kopecký utíkal kvůli takové hovadině! Byl to báječnej kluk, o dost starší, ale pořád s námi blbnul, jenže koktal a pitomci se mu smáli. Taky holku nemohl proto sehnat. Učil se pár cizích jazyků a když je používal, tak přitom nekoktal.“ „To není možný,“ bránila se uvěřit Květinka. „Přísahám! Německy nebo anglicky mluvil docela normálně! A tak se kvůli tomu rozhodl vystěhovat. Ne z politických důvodů, ale kvůli koktání. Jenže bolševici mu to nepovolili a ještě ho chtěli zavřít, že si z nich dělá blázny. A tak šel přes Šumavu ilegálně, najednou začali štěkat psi, Pepek přeskočil potok a už mu kulky hvízdaly kolem hlavy. To byly ty vymoženosti socializmu, že člověk nemohl jít, kam chtěl…“ „Po mně nikdo nestřílel, zato Masaryk pálil do dělníků! Na uličním výboru to říkali,“ stál si na svém Macháček. „Nebuďte vůl a déte pokoj s uličníky,“ těžce dýchal pan domácí. „A jak to dopadlo? Prošel?“ chtěla vědět Květa. „Jo, povedlo se mu to. Pak mi o tom psal. Jednak se z té hrůzy posral a potom z leknutí přestal koktat. Na německé straně se začal hlasitě modlit, česky modlit, česky vlastenecky modlit, a modlil se úplně plynule. Zahodil tedy trenky a uvažoval, jestli se nemá vrátit, když už nekoktá. Ale bál se zastřelení, a tak už žije skoro dvacet let venku.“ „A nekoktá?“ zajímalo Macháčka. „Jen když slyší jména Gottwald, Husák a Grebeníček,“ smál se Jozda a už na sekáče směřoval novou otázku. „A nesháněl ste někdy nějakó zakázanó knížku?“ „Co bych s ní dělal? Kdo pracuje, nemá na takové darebnosti čas. A na hajzlu mám noviny.“ „A nechtěl ste někdy hlasitě zakřičet, co si myslíte? Třeba že prezident je vůl?“ „Proč bych to měl chtít? Jedině až dneska! Dělnickej prezident byl vždycky dobrej prezident! Každej by měl nejdřív poznat dřinu.“ „Vám v tom socializmu vopravdu nic nechybělo?“ „A co jako? Hodinky nepotřebuju, na pivo jsem si vydělal a všechno ostatní si udělám sám. A co mně chybělo k životu, to sem si našel. Všeho se tu válelo…“ Jozda byl na mrtvici. Měl před sebou klasického voliče rudých. Ten jen zamlaskal po výtečném obědě a natahoval se pro další láhev. „Tak syn mučitele a křivohubej, to só vaše modly,“ brblal si zmateně hostitel, zatímco Macháček upíjel kapitalistovo pivo. Šény se vrátil k těm deklarovaným prioritám. „Ale na pivo si vyděláte i dnes! Vždyť ho do sebe zrovna klopíte! A to ostatní si snad dnes můžete dělat taky. Zrovna jako tehdy! Tak co vám vadí?“ „Že už se nechodí pod prapory,“ přiznal chalupník bezelstně. „Za Husáka šlo v naší obci na Prvního máje i 423 lidí! Hrála k tomu dechovka, pěkně se zapisovalo, kdo přišel a kdo chybí a chlapi nesli prapory…“ „Polovička byli povinně školáci a zbytek uniformy,“ věděl své Jozda. „Hasiči, milice, vojáci, policajti a fotbalisti v dresech, aby dostali na
autobus.“ „Však ty uniformy byly nejhezčí! A ty prapory. Já jsem vždycky nesl ten rudý! Sedmdesát let nosila naše rodina rudý prapor! Ideje moudrého Lenina a ocelového Stalina jsou nad všechny buržoazní mašličky. Ale teď už se pod prapory nechodí!“ „Vždyť vám to nikdo nezakazuje!“ namítl Jozda a vztekle si uprdl. „Nezakazuje, a stejně se nechodí,“ pronesl plačtivě starý proletář. „Letos se u nás První máj vůbec neslavil a do okresního města jsme jeli jen čtyři z celé dědiny! A to byl autobus zadarmo, protože ho platila naše strana! Jeli jsme já, soudruh Močálka, jeho milenka a její děcko! Takže jen dva soudruzi! To je půl procenta v porovnání s Husákem. A jeli jsme bez praporů…“ „Kurňa, tak ste si je měli vzít místo milenky!“ rozlítil se Jozda. „Pane Macháčku, kdybyste mi tak krásně neposekal zahradu, tak vás z fleku vyhodím a poštvu na vás psa! Ty vaše rudý sračky se nedajó poslóchat. Víte, jaký já měl potíže za komunistů? Jak mě verbovali?“ Macháček samozřejmě nevěděl a cosi přiopile blekotal. Jozda ho umlčel svým pohledem a spustil historku o lanaření do Státní bezpečnosti. „Přišli pro mě dopoledne, ukázali vodznak a že si se mnou musí promluvit. Byli to policajti v civilu, estébáci. A já šel dobrovolně, ani sem se neptal proč, nebylo to vostatně poprvé, byl sem na to zvyklej. Posadili mě do auta a posléze na židli ve vyšetřovně. Na stole ležela výstraha, vypsanej lístek na vazbu na moje méno. Výslech začal, mám prej mluvit sám, že dobře vím, vo co de. Nevěděl sem vůbec nic, a tak sem střídavě zíral na vyšetřujícího a zase do blba. Ale v hlavě mi šrotoval ohromnej kompjůtr, přemýšlel sem, vo co může jít. Napadalo mě tolik možností, pro které by ta vazba byla i reálná. To se mně strachem svíralo břicho, ani prd by ze mě nešel, a tak sem zíral němě dál. Až po dlóhé době ticha na mě ten orgán vyjel, abych řekl, jak to bylo v tý hospodě, abych mu vopakoval všechny ty protistátní výšplechty. A že vlastně o nic nejde, že mě pak hned propustí.“ Šéne Radan byl rychlým spádem vyprávění zaujat, Květinka to znala, proto raději sbírala nádobí a proletář se snažil pro sebe zachránit ještě jedno pivo, které pro něj mělo v tu chvíli daleko větší cenu než ideje moudrého Lenina a ocelového Stalina. Podařilo se mu to, zuby páčil korunkový uzávěr a bylo mu šumafuk, co by takové prioritě řekl Mirek Grebeníčků a Míla Randsdorfů. Jozda bez přestávky i bez napití pokračoval. „Dělal sem blbýho, i když sem moc dobře věděl. To ta moje prostořeká huba! „Vůbec nevím, co chcete slyšet?“ „Ne? Máme svědky, jak jste urážel hlavu státu a vedoucí činitele socialistických zemí, především Sovětského svazu. Hanobil jste republiku a zesměšňoval jste celou socialistickou soustavu! Je toho tolik, že budete sedět, až zmodráte! A zavřeme i vaši manželku, ta se určitě přizná.“ „Aspoň se jí zbavím a najdu si mladší,“ nedal se zastrašit Jozda. „To žes řekl?“ vyjekla překvapeně Květinka. Tak tohle ještě neslyšela! „To víš, že jo. Musel sem bejt chytrej! Vyšetřovatel byl zlej, nebo to aspoň hrál. Opakoval sem, že vo ničem takovým nic nevím a vopravdu sem nevěděl, protože sem byl často napitej jak carskej důstojník. A v tom stavu sem si nic nepamatoval. A taky sem řekl, že do vazby půjdu rád, že si tam aspoň vodpočinu a že třeba i zhubnu, což moc potřebuju. Dodal sem, že mně stejně nic nedokážó, neboť nemůže bejt svědek slov, který sem nikdy neřekl. V duchu sem si říkal, že aspoň poznám toho křiváka, kterej mezi námi žije. Ten orgán se namíchl a citoval hned výrazy z papíru před sebou. Že prezident Husák je debil, Brežněv alkoholik, vláda že je stádem volů a že musíme více krást, protože čím víc to budeme dělat, tím dříve komunisté padnou. Tázavě se na mě po těch slovech podíval. Nasadil sem plačtivó grimasu a uraženě spustil: „To sem měl říct já, kterej miluju soudruha Husáka jako svýho otce, Iljiče Brežněva jako dědu, stranu jako rodinu a vládu ctím jako božstvo? To sem v žádným případě nemohl říct.“ Udiveně si mě prohlížel, ale já hned pokračoval, že miluju představitele všech socialistickejch států, i těch, který teprve budó a že Fidel Castro je jako můj strejda. To už nevydržel! Patrně měl rýmu, neboť mu vyprskly z nosu takový šráky, že vodběhl pryč a už se nevrátil. Po chvilce přišel nový vyšetřovatel a žádal, abych opakoval znovu svou výpověď. Zopakoval sem tedy všechny ty prasečiny a ještě další nesmysly a dodal sem, že bych dýchal třeba i za černochy, kdyby vstoupili do socializmu a že bych za ně třeba prolil i svou krev. Poté odešel a přišel zase jiný. Když sem mu zvopakoval všechny ty fráze, který mi tehdejší noviny mohly závidět, taky vodešel. A pak další přicházeli a vodcházeli, celá ta kriminálka se na mně vystřídala a všichni se vohromně bavili. Já už to znal nazpaměť a s radostí sem přidával nový průpovídky. Nakonec mi uvařili kafe, podepsal sem protokol, že sem nic hanebnýho na nikoho neřekl a dokonce mě i vodvezli domů.“ Jozda si měřil svého sekáče triumfálním pohledem, teď mu přece připomněl to období rudého kreténizmu i to, jak nad ním mazaní dokázali vítězit. Ale proletář Macháček nic z toho neocenil, neboť se mu na tom pokračování na str. 6 5
KORYTA JSOU POŘÁD STEJNÁ pokračování ze str. 5
PAROUBEK PŘESTŘELIL
6
OMYLY TRADOVANÉ
4. BYL ÚNOROVÝ PUČ DEMOKRATICKÝ?
vyprávění nezdálo nic zábavného, natož závadného. „To hanobení socialistických představitelů se mělo tvrdě trestat,“ ucedil pouze. A tak nad ním Jozda definitivně zlomil hůl a spíše pro Šényho dopověděl: „Po půl roce sem procházel vokresním městem a potkal sem povědomýho člověka. Byl to můj vyšetřovatel! Taky mě poznal a spustil. „To jste nám na kriminálce pěkně zavařil! My jsme s oblibou používali vaše výrazy, že Husák je náš otec, Brežněv děda, Fidel strýc a tak dále, až to nějaký blbec napsal na stranickou nástěnku a teď jsme kvůli tomu grafologicky vyšetřováni!“ Tak sme se tehdy společně zasmáli a mrkli na sebe. Taky nebyl blbej.“ Škoda, že Macháček popíjející kávu ani tuto pointu neocenil. (ukázka z románu Hynka Jurmana „Být za vodó!“)
Naznal tak Alexandr Mitrofanov v Právu, tedy v deníku, jenž je sociálním demokratům a Paroubkovi zvláště nakloněn až nekriticky. Výjimečně tak bylo jednou Právo v právu. Je opravdu ubohé, že ze zmlácení komunistického poslance Dolejše viní Paroubek poslance ODS a pravicové novináře. Tlučhuba Paroubek, jehož rétorické schopnosti lze přirovnat pouze k Hitlerovi, se zase nechal strhnout předvolební hysterií. A tak mu novinář Mitrofanov správně připomenul, že to byl právě sociální demokrat Srba, jenž byl odsouzen za přípravu vraždy novinářky, a že to byl právě premiér soc. dem. Miloš Zeman, jenž sliboval vázat legitimace sociálních demokratů do kůže členů ODS.
Hynek JURMAN
Jak nechutné! Pan Paroubek by měl aspoň držet ústa!
... I S MARŤANY ... Koláž: Rudolf Němec
Každoročně se koncem února připomíná výročí převratu v roce 1948. Obecně se mluví a píše, že únor uvedeného roku znamenal konec demokracie v Čechách. Na druhé straně představitelé jisté levicové strany zdůrazňují, že v únoru 1948 uchopili komunisté moc demokratickou cestou. Tento názor často opakují mnozí lidé, kteří o problému žádné podrobnosti ani nevědí. Právě takoví vždycky nejčastěji opakují. Šlo tedy opravdu o demokratický proces? Ve volbách 1948 chtěli komunisté získat nadpoloviční většinu a uchopit vládu. Jejich skandální politika (napři i aféra s výbušnými balíčky pro tři ministry) však vedla k tomu, že lednový průzkum volebních preferencí předpověděl, že předpokládaných 28% komunistických preferencí překonají národní socialisté i lidovci. Výsledky průzkumu tedy nebyly raději ani zveřejněny a komunisté se rozhodli uchopit moc ještě před volbami. Využili k tomu svoji převahu na ministerstvu vnitra, v armádě i bezpečnosti. Ministr vnitra Nosek odvolával nekomunistické velitele SNB a vláda se 13. února 1948 usnesla, aby vzal zpět odvolání posledních osmi velitelů. K tomu však nikdy nedošlo, komunisté odmítli splnit usnesení vlády a Gottwald se na jednání 17. února vymlouval na Noskovu nepřítomnost. Je demokratické nesplnit usnesení vlády? Komunisté však nejrůznějšími obstrukcemi ochromují činnost vlády i parlamentu. O dva dny později přilétá sovětský poradce Zorin a nabízí Gottwaldovi vojenskou pomoc. Už od Jalty je zřejmé, že patříme do sovětské zájmové zóny a že si nás Stalin nenechá uniknout. Vojenská asistence však u nás není zapotřebí, komunisté uchvátí moc do značné míry cestou pokojnou, nikoliv však demokratickou! Demokratičtí členové vlády podávají 20. února netakticky demisi, ale to by samo o sobě nestačilo. Komunisté proto organizují nátlakové akce, aby přinutili Beneše demisi přijmout. Kontrolují telefony, mají v rukou rozhlas a vyzývají k zakládání Lidových milicí, akčních výborů Národní fronty a zvou lidi na Staroměstské náměstí. Z balkónu tam řeční Gottwald, jenž chce dosavadní vládu doplnit a demisionáře označuje za zrádce. Kopecký neumožnil Benešovi promluvit k národu. Prezidenta navštěvuje delegace 55 dělníků a jménem všeho lidu tvrdí, že lid stojí za Gottwaldem. V neděli se sjíždějí do Prahy odboráři, slovně je masíruje Zápotocký a Gottwald pak nabízí komunistickou alternativu. Z 8 000 delegátů proti ní hlasuje pouhých sedm! Beneš se bojí bratrovražedných bojů a začíná uvažo-
vat o přijetí demise. Už v pondělí 23. února se pod vedením PichaTůmy zatýká, především je políčeno na předsedy fakultních spolků. Milice obsazují pražské mosty a výpadovky, akční výbory obsazují ministerstva a v sídle národních socialistů probíhá domovní prohlídka za pomocí kulometů. Beneš konečně přijímá odstupující ministry (72 hodiny po podání demise) a Gottwald dává do příštího poledne lhůtu Laušmanovi. Nedá-li si sociální demokracie říci, budou ji komunisté považovat za nepřítele. V půl deváté večer míří průvod studentů na Hrad. Přidávají se k nim Pražané, takže na Hradčanské náměstí doráží 10 000 demonstrantů. Pětičlennou delegaci v čele s poslancem Lesákem přijímá viditelně nemocný prezident. V noci jsou někteří se zatčených propuštěni, ale ráno 24. února dochází k zatýkání dalších. Lidové milice dostávají zbraně, zatím ještě bez nábojů. Vychází jen Rudé právo, ostatní deníky tiskaři odmítají tisknout. V poledne začíná hodinová generální stávka na podporu KSČ. Připojuje se k ní na 2,5 milionu lidí. Laušman, jemuž vypršela lhůta, požaduje za spolupráci po Gottwaldovi 5 křesel ve vládě. Ten už teď nabízí jenom 4, Laušman nakonec souhlasí. Komunisté si také zajistili spolupráci zrádců z dalších stran. Podařilo se jim to u E. Šlechty a A. Neumana (národně socialistická strana), J. Plojhara a A. Petra (lidovci) a u slovenských demokratů J. Ševčíka a M. Poláka. Ministerské křeslo má svou váhu a radí neohlížet se na zájmy vlastní strany. Ve středu dopoledne, 25. února, dává Beneš pokyn přijmout demisi. V 11 hodin k němu přichází Gottwald se Zápotockým a předkládá svůj návrh doplnění vlády. Pracující masy zaplavují Václavské náměstí, zatímco demokratičtí politici vyčkávají na pokyn Beneše. Ten se však bojí masakru, přijímá Gottwalda v 16.30 a schvaluje podpisem novou vládu o 25 členech. Je v ní 13 komunistů, 3 nestraníci a 9 kolaborantů. Novou delegaci studentů, kteří jsou cestou biti a někteří i zatčeni, už Beneš osobně nepřijal... Mírně podnapilý Gottwald volá známé věty: „Občané, občané, občanky, soudruzi, soudružky! Pravě se vracím z Hradu od prezidenta republiky… Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal!“ Na dvě stě padesát tisíc demonstrantů jásá! Během šesti únorových dnů bylo zatčeno 464 lidí. Je demokratické neplnit usnesení vládní většiny, činit nátlak na prezidenta i občany, nezákonně ozbrojovat vlastní milici, zatýkat nevinné, provádět dokončení na s. 7
Co nabízí ODS současným seniorům? Odpověď Miroslavy Němcové na anketní otázku měsíčníku Doba seniorů. Co chce Vaše strana udělat pro seniory v příštím volebním období (co pro stávající seniory, co pro ty, kdo se seniory v tomto období stanou nebo se budou důchodovému věku blížit)? Populace v naší zemi stárne a je nutno, aby se tomuto trendu přizpůsobila celá společnost, zejména však zdravotnictví, důchodový a sociální systém. Za posledních osm let, tedy v dobách vlád ČSSD klesl průměrný důchod ze 45% průměrné hrubé mzdy v roce 1998 pod dnešních 40%. Nůžky mezi příjmy ekonomicky aktivní části obyvatelstva a důchodců se výrazně rozevřely a tento trend je nutno zastavit. Jako rodiče či prarodiče však musíme myslet i na děti a vnuky, tedy na budoucí generace. Úkolem politiků je nalézt řešení, které zlepší dosavadní postavení seniorů v naší společnosti a zároveň zajistí dobrý start do života mladým lidem. Proto ve svém volebním programu nabízíme tyto konkrétní změny v sociální a zdravotní oblasti, o nichž jsme přesvědčeni, že tyto cíle splňují. Co nabízíme současným seniorům a těm, kteří v se důchodovému věku blíží: 1. Zvyšování průměrného důchodu tak, aby dosáhl minimálně 42% průměrné mzdy a podle ekonomických výsledků země byl i nadále zvyšován. 2. Budeme valorizovat důchody při růstu cen všem důchodcům o stejnou částku. 3. Stanovíme horní hranici doplatků za léky za rok. Není spravedlivé, aby do solidární části systému více přispívali senioři a lidé dlouhodobě nemocní a méně přispívali mladší a zdravější občané. V současné době na léky doplácejí senioři se závažným onemocněním až deset tisíc korun ročně. Domácnosti důchodců tak doplácejí na léky dvojnásobek toho, co ostatní občané. Chceme tuto hranici snížit maximálně na 3 tisíce korun. 4. Budeme podporovat rozvoj sociální péče o seniory tak, aby se o ně mohli více starat rodinní příslušníci a byli za tuto péči slušně placeni. Zejména tam, kde mladí příslušníci rodin jsou nezaměstnaní by podobná péče dala mladým práci a seniorům potřebnou péči. Navíc by se posílily mezigenerační vazby v rodinách a to naše společnost velmi potřebuje. 5. Chceme, aby stát poskytl při rozdělování daní více prostředků krajům a obcím, aby mohli péči o seniory věnovat více péče. Navrhujeme, aby tato podpora činila 2 miliardy korun ročně. Může být využita především na investiční akce, tedy výstavbu nových moderních zařízení pro seniory nebo na stavební úpravy zařízení dosavadních. 6. Navrhujeme dále, aby si senioři nemuseli povinně měnit osobní doklady, považujeme to za zbytečné byrokratické opatření. 7. Při přechodu na rovnou 15ti% daň navrhujeme jednorázové zvýšení důchodů o částku 1000 korun na případnou kompenzaci některých cen . 8. Z oblasti zdravotnictví budeme prosazovat dostupnost všech zákroků a operací. Tam, kde je to možné, je třeba plánovat tyto zákroky na pevně dané a předem dohodnuté termíny. To samozřejmě neplatí pro akutní úrazy či onemocnění, kde zákroky plánovat nelze a musí být zajištěny bezodkladně. 9. Chceme, aby si důchodci mohli snadněji přivydělávat ke svému důchodu. Je důležité, aby společnost uměla zhodnotit dovednosti a schopnosti seniorů, jejich zkušenosti a profesionalitu v různých oborech. Je to velmi cenný kapitál, který nesmí zůstat ležet ladem. Jde nám o to, aby senioři trávili tuto životní etapu aktivně. To, že všichni zestárneme, víme. Ale také známe cenu aktivity, víme, jak je důležité, aby nevznikaly bariéry mezi mladými a staršími, protože společně mohou jedni druhým velmi významně pomáhat. Chceme, aby co nejméně našich starších spoluobčanů zůstávalo opuštěných v anonymních domovech důchodců, kde i přes veškerou péči personálu nemohou žít tak, jako v prostředí svých rodin, přátel, obcí či měst. Proto klademe takový důraz na individuální péči, tedy na rozšíření sociálních služeb pro seniory. Chceme, aby oni sami rozhodli, jakou péči chtějí a kdo jim ji má poskytnout.
Hynek JURMAN OMYLY TRADOVANÉ 4. BYL ÚNOROVÝ PUČ DEMOKRATICKÝ? dokončení ze strany 6
nezákonné domovní prohlídky, bít chodce v pražských ulicích? Byly demokratické všechny ty čistky akčních výborů, které tak přesně dokládá dobový tisk? To může tvrdit jen člověk zcela bez skrupulí. Čirou „náhodou“, jak podotknul v životopisné knize Jiří Hejda, zrovna v době převratu projíždějí republikou transporty sovětských vojsk směrem do Rakouska a Maďarska. Kdyby jich bylo zapotřebí, určitě by nezaváhaly. Když předstoupila nová vláda 11. března před parlament, hlasovalo pro ni všech 230 přítomných poslanců. Někteří z těch zbývajících už byli v emigraci! Akční výbory vyřadily z činnosti všechny volené orgány od Národního shromáždění po nejzapadlejší národní výbor. Přesto převzetí moci komunisty budilo dojem demokratičnosti a legálnosti. Kdyby nevyšlo, byla připravena horší možnost. Stalin už začínal být netrpělivý a pokud měli čeští komunisté po volbách v r. 1946 povolenou specifickou
cestu k socializmu, po vyhlášení Marshallova plánu ji Stalin zatrhl a vyžadoval ráznost. Ve volbách v květnu 1948 vykazuje KSČ s jednotnou kandidátkou 89,25% hlasů pro Národní frontu. Téměř všechna krajská vedení KSČ tehdy hlásila ústředí, že upravovala volební výsledky. Navíc jsou zjišťováni a perzekuování ti, kteří nevolili jednotnou kandidátku. Když byl prof. Václav Černý vylučován z filozofické fakulty, nabídl se nezištně, že má svůj socializmu vepsaný na vlastním zadku z gestapácké mučírny a že jej svým soudcům rád ukáže. Nebylo mu to umožněno… Únorový převrat změnil rázem všechny hodnoty. Bílé věci byly náhle černé a temné stíny naopak zasvítily. Jak smutné je pročítat tehdejší noviny! Lze tudíž pochopit postesknutí básníka Jakuba Demla při četbě soudobého tisku: „Jediný slovo, který si zachovalo ešče svůj význam, je hovno.“
PRÁVO MUSÍ BÝT OPORA, NIKOLI CHAOS Za 4 měsíce budeme volit své zástupce do Poslanecké sněmovny. V končícím volebním období vládla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US. ODS byla jedinou opravdovou programovou opozicí vůči vládním návrhům zákonů, které byly schvalovány. A stav našich zákonů (jejich množství i kvalita) mi velmi leží na srdci. Mnohokrát v minulosti jsem upozorňovala na to, že zákony mají být jasné, přesně formulované, srozumitelné a tedy také vymahatelné. Těmito zásadami se k velké škodě nás všech vláda neřídí. Dovolím si na tomto místě krátké zhodnocení. Poslanecký klub ODS má ve Sněmovně 57 poslanců ze 200. Prohráváme většinu hlasování a uvědomujeme si, že pavučina zákonů naší země se nezadržitelně zhušťuje. V roce 1997, kdy končilo působení koaličních vlád ODS, bylo za rok přijato 373 zákonů, v roce 2004 už to bylo 700 norem. Právní řád ČR se tak po vládách ČSSD stal souborem nekvalitních, často nadbytečných a nepřehledných norem. Pro schopného advokáta pak často není problém těchto nedostatků zákonů u soudu využít. Občané necítí oporu v moci soudní, rozhodování soudů se jim zdá neprůhledné a mnohdy nespravedlivé. České právo tak výrazně komplikuje život nám všem. Nad rychlými změnami právního řádu, nad jeho složitostí i množstvím zákonů, se často pozastavuje i prezident Václav Klaus. Přesto si málokdo z nás uvědomuje, jak skutečně důležitá tato varování jsou. Vládou předkládané zákony a novely jsou většinou zatíženy chy-
bami a často musí být v krátké době opětovně novelizovány. Příkladem jsou změny DPH nebo daně z příjmu, které přinášejí občanům a firmám řadu administrativních komplikací. Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů byl od vzniku ČR v roce 1993 k 1.1.2006 75 x novelizován, z toho za 5 let vládnutí ODS 20 x, za 8 let vlád ČSSD 55 x !!!. Ve stejném období (1993-2006) byl živnostenský zákon novelizován 83 x! A opět ODS tak učinila za 5 let 19krát, ČSSD potřebovala 64 novel! Podobné příklady naleznete i u dalších významných norem. A je nutno vzít v potaz, že vlády ODS rozhodovaly v době společenské transformace, tedy řešily úkoly mnohem složitější, než jsou ty dnešní. Přesto měnila ODS právní řád méně často než vlády ČSSD. Ročně se v průměru za vlád ČSSD přijme dvakrát více předpisů než za ODS. Každý pracovní den Sněmovna obdrží k projednání alespoň jeden návrh zákona. Vláda často připravuje návrhy zákonů, aniž by zvážila jejich nároky na finanční a administrativní zajištění. Tak byly přijaty například i nesmyslné návrhy zákonů o zoologických zahradách či o Antarktidě. Jsou zcela zbytečné, nikdo je nepostrádal. Vláda se velmi často vymlouvá na povinnosti, které nám ukládá EU. Avšak hlavním strůjcem zákonné spouště je ona sama. ODS si je vědoma, že tento stav dál trvat nemůže a připravili jsme nápravu. Ta se bude opírat zejména o tyto zásady: dokončení na s. 8 7
ROVNÁ DAŇ 15% JE VÝHODNÁ PRO VŠECHNY Daň, kterou odvádíme každý z nás, je pokutou za odvedenou práci. Čím vyšší je náš výkon a čím lepší jsou výsledky naší práce, tím vyšší daň je nám vyměřena. Jinak řečeno - daň je trestem za úspěch. Naprosto přirozeně tak klesá naše motivace, protože proč pracovat víc, když musím odvádět víc. Snižuje se naše odhodlání hledat si práci. Zvyšuje se počet lidí závislých na sociálních dávkách, které jsou ovšem částí vybraných daní a zvyšuje se množství daňových podvodů. Vyplatí se riskovat, protože „ulít“ na daních je čistým ziskem do vlastní kapsy. Výsledkem je slábnoucí hospodářský růst, snižování životní úrovně všech, daňové podvody, útěk šikovných a schopných tam, kde nebudou za výkon tak trestáni. Země chudne. Doplácí všichni. Především ti, kteří vydělávají málo. Jediným východiskem je zavedení systému rovné daně.
ku a daňové šmeliny. Motivace pracovat snižuje nezaměstnanost. Pracovat je lepší než nepracovat, protože se to vyplatí. Chuť pracovat zvyšuje hospodářský růst a tím zvyšuje životní úroveň všech. Nízká rovná daň ponechá firmám víc. Ty mohou zpětně investovat do rozšíření a modernizací výroby. Nízká rovná daň láká zahraniční investory - ti přinesou nabídku nových pracovních míst a možnost dalšího výdělku. Ti, co dnes vydělávají hodně, budou vydělávat stále hodně. Ti, co dnes vydělávají málo, budou vydělávat víc, protože jim víc zbude. Země bohatne a má na to, aby těm, kteří jsou ve svízelné situaci, podala důstojně pomocnou ruku. Část vytvořeného bohatství musí ovšem použít i na postupné splátky katastrofálně zadluženého státu, vedeného předcházející nerozumnou vládou.
Rovná daň 15% je spravedlivá ke všem - všichni platí stejnou část. Získávají všichni, zejména ti s nejnižšími příjmy, protože jejich příjmy nejsou zdaněny vůbec. Všichni jsou okamžitě motivováni vydělat si co nejvíc Ruší se džungle nepřehledných daňových výhod a odpočitatelných položek Daňové přiznání je jednoduché a krátké, doslova „na pivním tácku“ Výběr takové daně je rychlejší a lacinější. Zásadně se snižuje množství daňových podvodů systém je průhledný a srozumitelný. Riziko je příliš vysoké v porovnání s možným „černým ziskem“. Podstatně se zmenšuje prostor pro šedou ekonomi-
Koncept rovné daně funguje. Není to neověřený pokus nebo výmysl teoretických ekonomů. Sousední Slovensko se cestou zavedení rovné daně ve výši 19% vydalo a výsledky jsou vynikající. Sami Slováci, se kterými se potkávám, mi poctivě říkají: nikdy bychom nevěřili, že na tom můžeme být hospodářsky lépe než Češi. A je tomu tak. Estonsko, Litva, Chorvatsko, Rumunsko jsou dalšími příklady. Poláci se k zavedení rovné daně chystají. ODS, pokud příští parlamentní volby vyhraje, je odhodlána zásadně reformovat daňový systém zavedením rovné daně 15% a odstartovat dynamický a úspěšný hospodářský růst České republiky. Ivo Strejček poslanec Evropského parlamentu
PŘEDVOLEBNÍ ZAMYŠLENÍ Vždy před volbami se zamýšlím nad dvěma pro mne zásadními otázkami a zatím si odpovídám stále stejně. Je vůbec nutné abych šel volit ? A pokud ano, tak koho zvolit ? Vzpomínám si na svoje první volby které měly být v roce 1990. Tehdy bývala předkládána voličům jednotná kandidátka národní fronty a voliči jednotně tuto jedinou kandidátku volily při volební účasti 99,9%. Já s několika kamarády přemyšlel proč se to vlastně jmenuje volby, když člověk vlastně nic nevolí. A žádnou možnost volby ani neměl. Chtěli jsme se chovat romanticky zodpovědně vůči své budoucnosti a pro nás jediná lidsky přijatelná možnost byla nevolit. Bohužel toto nebylo vůbec jednoduché. Nebyli jsme žádní disidenti nebo hrdinové. Jenom nám prostě některé věci nedávaly smysl. A tak jsme přemýšleli jaké důsledky budou v případě, že odmítneme volit. Hysterie systému byla na hranici a další kroky se těžko daly očekávat. Příslušníci bezpečnosti u příležitosti kdejakého výročí poslední dva roky mlátili lidi na Václaváku, nebo do nich aspoň stříkali vodou. Naopak, když jsme v létě předtím podepsali Několik vět, tak jsme očekávali výslechy a jiné problémy, ale nedělo se vlastně nic. Možná i proto, že to tehdy podepsalo mnohokrát více lidí než třeba 2 000 slov. Tehdy jsme nevymysleli, jak to udělat, abychom nemuseli jít volit protože komunistické volby v roce 8
1990 se již nekonaly. A jistě si každý vzpomene na tu euforii se kterou jsme šli k prvním svobodným volbám. A v té době jsem si řekl, že pokud jakékoli další volby budou demokratické, tak volit musím. Takže první otázka je jasně zodpovězená. A teď koho? První nadšení z toho, že ty zkorumpovaný vepřový hlavy z lidu už nerozhodují o naší budoucnosti a že v demokracii každý zvolený zástupce koná to, co hlásá a jediným skutečným motivem je dobro voliče, již vyprchalo. Nastává realita, kdy si člověk uvědomuje, že téměř v každé skupině lidí se setkáme s lidmi poctivými i nepoctivými, s lidmi úplatnými i neúplatnými, lidmi chytrými i lidmi, kteří svoji hloupost schovávají za umění mluvit nebo lhát. A skupinou lidí může být parta známých, pracovní kolektiv nebo politická strana. A pokud se dívám na politiku těmito očima, tak se budu snažit volit toho, kdo mi nabídne, že se mi bude co nejméně míchat do života a rozhodovat za mě. Každé rozhodování státu, každá regulace, každé přerozdělování nese s sebou vytváření prostoru pro zneužívání informací, nadržování kamarádům, korupci a podobně. A tyto nešvary jsou v lidech zakořeněné. A tak je podle mne jednodušší uplatňovat konzervativní pravicovou politiku než napravovat lidi. Co se týče ekonomiky, tak je pochopitelné, že pravicovou politiku podporují podnikatelé pro rovnou podporu podnikání. Ale i když
nejsem podnikatel, tak mi musí být jasné, čím více budou podniky prosperovat, tím více se bude dařit nám všem, tím více peněz bude i pro školství a kulturu, na zdravotnictví i ekologii. Takže druhá odpověď je pro mne taky jasná. Pravici! A jakýkoliv program může prosadit jenom ten, kdo vytvoří silnou vládu. Proto budu volit nejsilnější pravicovou stranu s důvěrou, že náš hlas bude dostatečně silný na to, aby její pravicové záměry nebyly rozmělňovány balastem koaličních dohod v budoucí vládě. Robert Urbánek
KONEČNĚ NĚCO PRO RÓMY! Jsem ráda, že si konečně někdo všiml těžké situace rómských matek. Konečně dostaneme zaplaceno za časté porody a za výchovu našich dětí. Myslím těch 60 tisíc za první dítě, 90 tisíc za druhé a 120 tisíc za třetí. Děkuji za to panu Paroubkovi a jeho straně, i když přesně ani nevím, jak se ta strana jmenuje. Ale určitě ji budu volit! Já mám devět dětí, zasloužila bych si tedy za ně 300 tisíc. Nebo půl miliónu. Doufám, že pan Paroubek nám to všechno zaplatí i zpětně. Je skvělý. Budu ho volit a se mnou všichni Rómové z Jihlavy! Aranka Dreveňáková /příspěvek prošel jazykovou úpravou/
PRÁVO MUSÍ BÝT OPORA, NIKOLI CHAOS dokončení ze s. 7
Nejprve uskutečníme inventuru dosud platných zákonů. Nepotřebné a opakující se zrušíme. V dalším kroku snížíme tempo legislativního procesu s důrazem na kvalitu nikoli kvantitu zákonů. Takové změny pomohou naší justici. Chceme, aby soudy rozhodovaly kvalitně a bez zbytečných průtahů. To je pro život každého z nás (v rovině osobní i pracovní) nesmírně důležité. O tom, zda k této změně dojde, budeme rozhodovat v nastávajících volbách. Budeme volit mezi tím, zda chceme, aby zákony byly naší oporou a nebo (jako je tomu dosud) nepřehlednou houštinou, která nám nedává šanci vyvarovat se chyb a postihů.
KORUPCE KVETE JAKO NIKDY Sociální demokrat Zdeněk Doležel chtěl mít na stole „pět v českých“ a teď mu hrozí 12 let vězení. Z uplácení jsou podezřelí exministr Zgarba, starosta Českého Těšína Sznapka, bývalý poradce ministra Škromacha a šéf hodonínských sociálních demokratů Jan Hanáček, blízká spolupracovnice ministra Ratha Eva Klimovičová, šéf poslanců ČSSD Michal Kraus, tajemník Státního fondu dopravní infrastruktury Josef Láznička, vedoucí sekretariátu náměstka ministra dopravy Ludmila Schwarzová a mnozí a mnozí další. Co na to premiér? Všechny je vylučuje z ČSSD a tvrdí, že jsou to šibalové. Že by skutečně neznal pravý význam slova šibal? Že by dokázal obyčejné lidi zase obalamutit? Jen vyloučením úplatných ovšem jeho strana čistotu nenabude. Kdyby vyloučil všechny podezřelé, mohl by také ve straně zůstat sám. Ještě nikdy, za žádné z minulých vlád, nebyla naše země zaplevelena tolika korupčními skandály! Heslo „sociální demokrat, kudy chodil, tudy krad!“ je opravdu živé. Pane Paroubku, pane Nabubřelý, přestaňte si hrát na kafemlejnky, přestaňte teatrálně posílat bambitky v kočáře a raději tu vaši stranu rozpusťte. Zatím jste každou televizní debatu v hlasování prohrál, i když jste organizoval masivní podporu přes známé. Bohužel jste jim dal špatné číslo! Ale stejně jste se pokaždé cítil vítězem. Mýlíte se, pokud si myslíte, že občany zajímají slovní přestřelky. Ve velkohubosti jste opravdu přeborník, lidé však čekají na myšlenky a činy. A to jaksi není vaše parketa. Jindřich Novotný, čtenář z Tišnovska
K U DY C H O D I L , T U DY K R A D …
V Y S TAV M E J I M Ú Č E T Je neuvěřitelné, jaká sestava sedí v ministerských křeslech! Buldozer Jiří neustále chválí sám sebe, opovrhuje protivníky, místo své vnadné manželky olizuje lyžařky na Zlaté lyži, klidně nechá zmlátit mládež na louce a jeho populistické výrazy pro blbé sedí podle ministra kultury „jako prdel na hrnci“. Kašpárek Jandák ostatně běžně pouští do médií výrazy pro dolních deset tisíc, třeba „dostane-
te po držce“. Zarputilý David Rath zase likviduje zdravotnictví a přitom stále straší modrou barikádou, ač o propojení lékařů a ODS nemá jediný důkaz. Obě strany naopak toto propojení popírají, ale Rath jede jako správný Paroubkův kafemlejnek. Z jeho činů vyzařuje pouze osobní msta, kdokoliv se s ním kdy dostal do křížku, teď aby se strachoval o existenci a chodí na něj kontrola za kontrolou. Jak mu věřit, když léta nemohl přijít na jméno ČSSD a vysmíval se její zdravotnické koncepci? Když má profit, tak najednou ochotně kope v jejích barvách a bojuje proti tomu, co kdysi kladně hodnotil. A zbaběle utíká z rozhovoru, když mu dojdou argumenty (rozhovor s M. Jílkovou na konci února 2006). Že nejsou peníze na zdravotnictví? Omyl, jako jediní na světě dáváme lék proti obezitě zdarma bez doplatku. Jen za rok 2005 vydala VZP za léky proti obezitě asi 60 mil. Kč. Bývalá ministryně Součková už stanula před soudem, současný dr. Rath zase nemá
koncepci. Řekl bych, že má něco společného s Leninem. Manželce tvrdí, že je u milenky, milence se vymluví na manželku, a zatím jde a škodí našemu zdravotnictví! Je neuvěřitelné, jaká rudá jízda ovládla naši sněmovnu. Dá se věřit straně, která je v koalici s dalšími dvěma stranami, ale zákony prosazuje právě proti nim se stranou další? Která je připraveny hlasovat třeba s marťany? Takové straně se samozřejmě věřit nedá. Když srovnáme její volební program se skutečností, vynikne naprostá bezzásadovost a proradnost ČSSD. Tato strana lhala už dříve. Třeba v roce 1996, kdy tvrdila, že vrátí hranici pro odchod do důchodu na původních 60 a 58 let. Kdy také vyhlásila akci „Čisté ruce“. Jejím výsledkem byl jediný zatčený, jejich ministr Ivo Svoboda! Jinak se „Špinavé ruce“ staly běžnou normou pro práci funkcionáře ČSSD, jak bude uvedeno níže. V roce 2002 zase blekotal Špidla: „Zdroje jsou!“ Nebyly! Před minulými volbami naslibovali sociální demokraté každému všechno, na spanilých jízdách před volbami rozdala ještě vláda Miloše Zemana dotace za sto miliard korun. Už necelý rok po volbách však přiznal ministr financí Sobotka: „Naše sliby dnes v konfrontaci s realitou neobstojí. Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné…“ Jenže právě na těchto slibech vyhráli volby a blázni byli ti, kteří jim dali hlas.
Socialisté například slíbili a nedodrželi: - Vytvoření 200 000 nových pracovních míst. Místo toho nezaměstnanost stoupla až na 10%, ale Škromach přesto míní: „Trvám na tom, že jsme v oblasti zaměstnanosti splnili všechny sliby na 200 procent!“ Naštěstí známe Škromachovu inteligenci, a tak se ani nerozčilujeme… - Plošné přídavky na děti. Od voleb už na ně nepřišla řeč. - Důchodovou reformu slíbili, ale ani ji nezačali. -Totéž platí o svěřeneckém fondu. -Dosáhnout plné zaměstnanosti, podařil se jim spíše pohyb opačným směrem! -Podporovat kulturu, ve skutečnosti podíl na rozpočtu pro kulturu každoročně klesá. -Podpořit decentralizaci, místo toho krajům upírali peníze a utužovali řízení z centra. -Vyváženou ochranu práv zaměstnanců a zaměstnavatelů. Místo toho protlačili s komunisty zákoník práce s jednostrannou podporou zaměstnanců. -Podporovat nezávislost médií, místo toho se pokoušejí zpřísnit tiskový zákon, především Paroubek byl chtěl cenzurovat všechno. -Nemilosrdný boj s korupcí! Ve skutečnosti jsme klesli na 50. místo v žebříčku TI jako třetí nej-
horší v EU. Vždyť i prověrky a informace z NBÚ se daly koupit. Do korupce jsou běžně namočeny
špičky ČSSD, skandál stíhá skandál, ale Paroubek místo vyvození vlastní zodpovědnosti takové členy jen vylučuje a označuje je za šibaly!!! Naplnění tak zase dostalo prvorepublikové heslo: „Sociální demokrat, kudy chodil, tudy krad!“ -Snížit počet úředníků, zatím jich ještě o 5 000 přibylo, za posledních deset let už o 38 000. Paroubek hlásí bez skrupulí: „Zeštíhlení ano, ale ne tři měsíce před volbami. To bych byl hlupák.“ -Škromach před minulými volbami prohlásil: „Zasadím se o to, aby lidé nad 70 let měli léky bez doplatků. Nejen že se nezasadil, ale ani se o tom už nezmínil. Ministr dopravy Schling zase navrhoval příspěvek 90 000.- na pořízení nového vozu. Kde zůstal tento slib? I letos sociální demokraté objíždějí a slibují všem všechno. Nejvíce ministři Jandák a Sobotka, bývalý bolševik Škromach se kvůli volebnímu úspěchu dokonce účastní i mší! Sliby se slibují, blázni se radují! Nebuďme blázni a volme změnu. Změnou každopádně není nabubřelý Paroubek! Jindřich Novotný
TAK OVÍ N Á TAKOVÍ ÁS S ŘÍ D Í V květnu 2003 zahajoval v USA maratón nazvaný „Život v pravdě“ Jan Kavan, poslanec ČSSD. Právě on, jenž v poslední době prošel jedenácti skandály (opilý naboural tři auta a vymlouval se, že si masíroval krk alpou, jeho podřízený Srba připravoval vraždu novinářky, samotný Kavan nesl odpovědnost za podvody s Českým domem, Nejvyšší soud prokázal, že Jan Kavan lhal atd.) Více o tomto sociálním demokratu najdete v knize „Kato, příběh opravdového člověka“. -r-
NEJVĚTŠÍ ZHOVADILOST Nechme tentokrát stranou mrtvé a mučené. Podívejme se jinam. Nikdo nikdy nerozkradl takový majetek jako komunistická vláda díky znárodnění. Kde bychom byli, nebýt komunistů a roků 1948 a 1968? Po 2. světové válce jsme byli vítězi a Rakousko patřilo mezi poražené! Stačilo pár let socializmu a byli jsme v troskách my. Vídeň se pro nás stala lákavou výkladní skříní, a tak nám tam komunisté zakázali jezdit. Na olympiádu 1984 do Los Angeles nesměli odjet sportovci v životní formě z politických důvodů! Do ciziny se většinou nesmělo, málokdo dostal výjimku. Když se však někdo zdržel v cizině bez povolení, hned mu komunisté zabavili majetek. Jaroslav Patřičný navštívil děti emigranty, chytil ho tam žlučník, byl operován a nevrátil se včas. Žádal velvyslanectví, ale to mu neprodloužilo doložku. Přišel tím o byt a nikdy mu jej nevrátili!! I výbuch Černobylu se z politických důvodů tajil a lidé dostali zbytečně vysoké dávky radiace. Požárníci hasící Černobyl se doslova rozpadli zaživa na 6. klinice v Moskvě a byli tajně pohřbeni v olověných rakvích.
Hnali je na střechu strojovny, když už zaseklé dozimetry nic neměřily. Pro komunisty nikdy člověk nic neznamenal… „Neodvažoval bych se spekulovat, co je a co není nízká cena,“ spekuloval v MfD v létě 2005 šéf komunistických poslanců Kováčik o tom, jestli je levná poslanecká dovolená za 43 korun denně. Poslanci, včetně těch levicových, si při svých platech dopřávají dovolenou za uvedené parametry. Časopis Reflex tedy odpověděl za komunistického poslance jednoznačně: za 43 korun se nevyspíte ani v psím útulku. I dnes mnozí vzdychají a vzpomínají na komunizmus. Především ti, kteří chtějí pracovat pár hodin denně a mít své jisté. Můj přítel podnikatel Karel nikdy není doma. Po 7. hodině ráno je beznadějně pryč, když se stavím před 18. hodinou, ještě doma není. Má malou firmu a celé dny dělá. A pomáhá mu rodina. Je to vykořisťovatel? Komunisté by to určitě tvrdili. Neznám větší zhovadilost, než je komunizmus! Jiří Vomočil, Bystré 9
VOLIT PRAGMATICKY? Povídá pan Jonatán: „Ti socani to vedou od deseti k pěti, ale stejně je musím volit!“ „A proč bys musel?“ podivil jsem se. „Protože mi teď jdou dvě děcka na vysokou školu, a pokud vyhraje ODS nebo lidovci, ale ti samozřejmě vyhrát nemůžou, tak zavedou hned školné. A já se prohnu…“ „Ty vole,“ dostávám se do ráže, „podívej se, jak ti tví socani znesnadnili studentům brigády. Dříve za ně platil sociální a zdravotní pojištění stát, teď už ne. A pokud v posledních třech letech nepracoval čerstvý absolvent školy minimálně 12 měsíců, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, když nesežene místo. A který student to odpracoval, když máš za tři roky maximálně 9 měsíců prázdnin? A to ještě musíš skládat všechny zkoušky včas!“ „Já vím, je to bordel, ale volit je teď stejně ještě musím,“ rozpačitěl pan Jonatán. „A nechceš trhat zlo hned i s kořeny? Kolik máš očí?“ ptám se nevinně.
„No přece dvě!“ „Tak to přiznej u voleb! A hned!“ Pan Jonatán očividně nic nechápal, a tak jsem mu připomenul citát jednoho našeho filozofa, jenž nad Husovým osudem poznamenal: „Člověk, který vyzná s koncilem, že má toliko jedno oko, třebaže ví, že má oči dvě, nezískává nic, nýbrž ztrácí všecko, protože ztratit rozum a svědomí znamená ztratit základ svého lidství…“ Pana Jonatána tahle moudra moc nezasáhla. Z jeho přihlouplého výrazu ve tváři bylo patrné, že školné jeho dvou synů je tím nejdůležitějším argumentem pod sluncem. „Socani to školné budou nuceni zavést také,“ zkouším to ještě. „No jo, ale ne hned. To by s voliči nevydrželi, nějaký rok počkají, a zatím mé děti tou školou nějak proklouznou.“ „A koho budeš volit pak?“ „Pak už ty hnusný socany smetu! Ale teď je ještě musím podržet!“ „Mocný to člověk,“ pomyslel jsem si… František Kroh
ZÁKONY POD TAKTOVKOU ČSSD V Novém Městě na Moravě proběhla 22. dubna 2006 beseda s Milanem Paumerem, hrdinou, jenž se s bratry Mašínovými prostřílel v roce 1953 do Západního Berlína. Kromě několika členů KPV zaplnili sál především mladí posluchači a z jejich reakcí bylo zřejmé, že u nich nemají komunisté nejmenší šanci. „Co říkáte na naši politickou scénu?“ zazněl na závěr jeden dotaz k současnosti. „To je hrůza! Osobní svoboda, zákony a pořádek, to se nedá s USA vůbec srovnat! Legislativa je tu hrozná,“ kroutil hlavou hrdina. Nikdo neprotestoval. Naši zákonodárci totiž schvalují takové zákony, že jejich novelizace probíhají ještě dříve, než je zákon definitivně přijat. Vymahatelnost práva u
nás prakticky neexistuje a stát pak prohrává v Bruselu a ve Štrasburku jeden soud za druhým. Aspoň dovolte perličku o fungování sněmovny pod vedením sociálního demokrata Zaorálka. Jihoafričtí vojáci se loni vraceli ze cvičení ve Švédsku a požádali o přelet nad našim územím. Takový přelet musí povolit vláda a schválit Poslanecká sněmovna. Vláda jej povolila 13. dubna 2005 a o pět dní později přelet skutečně proběhl. Poslancům se však vládní zpráva dostala do rukou až 17. května, na program se však několikrát nedostala, stále byla odsouvána a k projednání došlo až o 15 schůzí později, v březnu 2006. Takže bezvýznamný přelet, který trval sotva deset minut, byl schvalován bez pár dnů celý rok. Jan Novotný
Kam směřujeme pod vedením ČSSD? Tuto zásadní otázku jsem si položil po přečtení několika článků v deníku MF DNES v průběhu několika posledních týdnů. 13. 4. 2006 navštívil Vítězslav Jandák firmu Jihostroj Velešín. Úroveň vyjadřování Jandáka ať posoudí každý čtenář sám. Odcituji pouze několik výroků: „Čau kluci, zvolte mě, jinak dostanete přes držku a bude drahý žrádlo. Politika je strašnej boj o koryta. A poslanci, jak jsou starý, tak jsou blbí. Po roce 89 jsme se odstřihli a Rusáci se na nás nasrali.“ V rozhovoru s Michaelou Jílkovou v MF DNES 26. 4. 2006 si Jandák v mnoha odpovědích odporuje. Jílková: „A co třeba opět cituji: „Když zvolíte ODS, dostanete přes držku.“ Musíte použít ten výrok, nebo je to záměr?“ Jandák: „Záměrně to určitě nedělám. Je zajímavé, že lidi to pochopili, víte? Jinak musíte mluvit na akademické půdě a jinak ve fabrice. Politik by měl vědět, kde mluví, ke komu mluví a jak má mluvit.“ To že ministr kultury hraje před občany divadlo i ve své ministerské funkci potvrzuje následující: Ministr kultury Jandák přiznává, že využívá při práci hereckou průpravu. „Někdy křičím, ale uvnitř jsem velice klidný. Herectví je psychologie,“ říká. Rozhovor s bývalou ministryní zdravotnictví Marií Součkovou v MF DNES 25. 4. 2006 je neméně zajímavý. Mimo jiné říká: „Týden před smrtí tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála – byl Gross u něho na návštěvě v onkologickém ústavu v Brně, a tak navštívil i mne. Nabízel mi finanční odškodnění, či právní zastoupení v mé trestní kause. Měl však podmínku, abych opět vstoupila do ČSSD jako řadový člen. To jsem odmítla, protože jsem si řekla, že do žádné politické strany už nevstoupím. Natož do ČSSD.“ Na otázku, zda si po tom všem neříkala, že byla v šílené straně, v témže rozhovoru Součková odpovídá: „V politice to tak chodí. Když je někdo nepohodlný, tak je třeba se ho zbavit. Gross mnohdy říkával izolovat, zlikvidovat, zni-
čit.“ Zda je v ČSSD někdo komu Součková věří, říká, že kvalitní lidé jsou v kandidátních listinách ČSSD na místech, která jsou nevolitelná. Ministr zemědělství Jan Mládek od září 2004 bydlí v luxusním bytě advokáta Miroslava Jansty. Byt má pronajatý do roku 2024. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby: - Mládek tuto skutečnost uvedl do majetkového přiznání, - byt platil převodem z účtu a ne – jak tvrdí Jansta – každý měsíc hotově ( jedná se měsíčně o částku 14 000 Kč ), - Mládek nefiguroval v kause IPB, - Jansta nedostal zakázku na kontrakt mezi ČSOB a státní Českou poštou, za kterou inkasoval 100 mil. Kč. Sám Mládek přiznává, že se s Janstou zná od roku 1989 ze SSM. Příchodem Davida Ratha na ministerstvo zdravotnictví, se konečně vysvětlila otázka, kdo po sedmi letech vlády ČSSD v této zemi je odpovědný za neutěšený stav ve zdravotnictví a VZP. Samozřejmě že podle Ratha nese vinu ODS. Aby obvinění proti ODS nebylo málo, přiřkneme jim mimo jiné i podíl na útoku proti poslanci za KSČM Dolejšovi. Náklonnost ČSSD ke KSČM, která se v poslední době projevuje, částečně vysvětluje článek v MF DNES ze dne 26. 4. 2006 pod názvem: „Paroubek velebil únor 1948, ale už si na to nevzpomíná.“ Celé osmileté vládnutí ČSSD ve mně vzbuzuje pocit, že se vracíme opět k domovním a uličním důvěrníkům, neomezené vládě stranických špiček, stranickým buňkám na pracovištích, pomocným strážím VB (policie), časem možná opět vzniknou LM. Utvrzuje mě v tomto názoru i prohlášení Jiřího Paroubka dne 23. 4. 2006 v TV NOVA, kdy řekl, že tato země potřebuje po předchozích vládách změnu a on je právě ta změna. Nezbývá mi již nic jiného, než si přát, „Pán Bůh s námi a zlé pryč.“ Jaroslav Matoušek čtenář ze Štěpánova
F. L. VĚK A GOTTWALD Také se vám líbil seriál F. L. Věk? „Nemáte nejmenší právo odnášet moje knihy! Každý si může číst to, co chce!“ míní František v posledním dílu seriálu. „Tak to ne, dneska už ne!“ zní odpověď úředníkova a skvělý konšel-Vladimír Menšík spiklenecky přizvukuje: „Dnes už ne, Věku, skutečně. Dnes už ne!“ „Zakázané myšlenky, to je věru pěkný výraz,“ diví se dále Franti-
ODPICH 10
šek. Pamětníci normalizovaného socializmu se nediví, ti to pamatují. Ostatní už možná repliky nezaujmou. Kdyby však komunisté vyhráli volby, zase by jistě oprášili pojem zakázané myšlenky. Klidně by za ně zas popravovali, neboť Gottwalda stále ctí a ze svých „revolučních“ teorií i skutků v ničem neustoupili. Hynek Jurman
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Náklad: 700 ks. Cena 5,- Kč. Pro zaměstnance Železáren Štěpánov a občany Štěpánova zdarma.
