1
SOCIÁLNÍ PRÁCE
Sociální práce je aktivita zaměřená na pomoc jednotlivcům, skupinám či komunitám s cílem zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování v jejich přirozeném prostředí. Podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích. Zasahuje tam, kde se lidé dostávají do konfliktu se svým sociálním prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti a solidarity.
1.1 Terénní sociální práce v kontextu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Terénní sociální práce je z hlediska zákona o sociálních službách realizována prostřednictvím terénních forem sociálních služeb. Sociální službou se přitom podle § 3a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách rozumí činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Jednotícím znakem těchto služeb je jejich naplňování v přirozeném sociálním prostředí, které § 3d) zákona vymezuje jako rodinu a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.
1.1.1 Cíle sociální práce a jejich význam pro plánování intervence Za cíle terénní sociální práce lze v obecné rovině považovat: prevenci sociálního vyloučení a jeho prohlubování, prevenci sociálně rizikových jevů, sociální začleňování, mírnění negativních důsledků a rizik životních situací klientů, včetně jejich dopadu na společnost, zmírňování nerovností, včetně nerovného přístupu ke službám, vzdělávání, bydlení atp., pomoc klientům získávat/znovu nabývat sociální kompetence, předávání informací. Cílem sociálních služeb je podle Standardů kvality sociálních služeb „umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. Poskytované sociální služby zachovávají a rozvíjejí důstojný život těch, kteří je využívají, jsou bezpečné a odborné“. Konkrétní cíle, které by sociální služba měla naplňovat, stanovuje uživatel ve spolupráci s pracovníkem. Uznání práva na volbu a požadavek přizpůsobit služby individuálním potřebám, přáním a preferencím uživatelů služeb znamená zaměření sociálních služeb na realizaci osobních cílů uživatelů. Osobním cílem je v kontextu sociálních služeb to, čeho může uživatel využíváním sociální služby dosáhnout. Při naplňování těchto cílů terénní sociální pracovník klade důraz na zvýšení sociálních kompetencí a sociální mobility uživatele, s využitím zdrojů, které v lokalitě nabízejí služby.
[Zadejte text.]
V průběhu celé spolupráce pracovníka s uživatelem je kladen důraz na samostatnost v rozhodování uživatele a na podporu jeho aktivity.
1.1.2 Specifika a základní principy sociální práce Specifikem sociální práce je, že pomáhající vyhledává potenciální uživatele sociálních služeb v jejich přirozeném prostředí a společná setkání tak obvykle neprobíhají na půdě organizace, která terénního sociálního pracovníka zaměstnává. Tento způsob práce umožňuje kontakt s lidmi, kteří z různých důvodů sami institucionální pomoc nevyhledávají, případně z počátku i odmítají. Návštěvy v domácnostech uživatelů v rámci práce v přirozeném prostředí také poskytují příležitost ke spolupráci s celou rodinou a širším společenstvím. V případě práce ve vyloučených lokalitách se nabízí možnost skupinové či komunitní práce. Na druhou stranu vstup do soukromého prostoru jednotlivců, rodin a celých společenství klade vysoké nároky na profesionalitu a etické chování pracovníků.
1.1.3 Základní principy terénních sociálních služeb: Veškeré aktivity vykonávané v rámci terénní služby podporují plnou sociální integraci jejich uživatelů do společnosti a jsou poskytovány převážně v přirozeném prostředí uživatelů, se snahou využít v maximální možné míře jejich přirozených sociálních zdrojů (rodina, příbuzní, apod.). Terénní sociální služby jsou poskytovány na základě druhových standardů sociální služby, v souladu se zákonem č.108/2006 Sb., o sociálních službách, a dalšími právními normami. Uživatelé služby nesmějí být diskriminováni na základě své etnické, národnostní, rodové, sociální, náboženské a jiné příslušnosti. K základním principům terénních sociálních služeb patří: dodržování práv uživatelů – sociální služba je poskytována s důrazem na respektování vůle, ochrany důstojnosti, soukromí a dalších práv uživatelů, zplnomocňování uživatelů, práce v přirozeném prostředí uživatelů, kontinuita a návaznost služeb, princip nízkoprahovosti.
1.1.4 Možné cílové skupiny Jednotlivce, rodiny a skupiny osob, na které se terénní sociální práce zvlášť zaměřuje, spojuje zejména skutečnost, že obvykle sami nevyhledávají institucionální pomoc. Důvodů, proč pomáhajícího pracovníka nekontaktují na jeho pracovišti, může být několik: neví, že služba existuje, nemohou pomoc vyhledat, protože v blízkém okolí není k dispozici, jejich aktuální životní situace jim ve vyhledání pomoci brání, nemají důvěru v oficiální instituce nebo s nimi mají špatnou zkušenost, mají obavu ze stigmatizace (např.se obávají posměchu okolí) či postihu, 2
[Zadejte text.]
v přístupu k pomoci jsou znevýhodněni – nemají komunikační dovednosti, jsou imobilní, děti jsou např. závislé na tom, zda je rodiče přivedou, existující pomoc a služby nereagují na jejich potřeby, mohou se domnívat, že jejich problémy jsou tak rozsáhlé, že už nejsou řešitelné, nemají potřebu pomoc vyhledat či řešit svůj problém, ale společnost vyžaduje inimalizaci rizik či negativních důsledků spojených s jejich životním stylem či životní situací. Je to tedy společnost, obec atd., kdo pojmenuje problém a vyžaduje řešení – klient sám necítí potřebu svou situaci měnit. Mezi nejčastější cílové skupiny terénní sociální práce patří: osoby ze sociálně vyloučených lokalit, u kterých dochází ke kumulaci problémů (chudoba, dluhy, nezaměstnanost, lichva, špatný stav bydlení, špatný přístup ke službám, špatná kvalita vzdělání, kriminalita apod.), nebo osoby sociálním vyloučením ohrožené, osoby ohrožené závislostmi, osoby poskytující placené sexuální služby, děti a mládež ohrožené společensky nežádoucími jevy, rodiny s dětmi (nezávisle na tom, v jaké lokalitě žijí), osoby bez přístřeší.
1.2 Základní pojmy Sociální práce versus sociální služba Obsah intervencí a praktická podoba sociální práce na obecní úrovni nejsou sice definovány zákonem o sociálních službách či prováděcí vyhláškou, přesto je možné se v některých bodech pojetím realizace sociální služby inspirovat. Sociální práce na obecní úrovni u obecních úřadů typu III. v rámci partnerského vztahu vnímá sociální služby jako jeden z možných nástrojů k realizaci cíle. Sociální práce versus sociálně právní ochrana dětí (SPOD) Sociální práce na obecních úřadech je partnerským subjektem OSPOD. Daný spolupracující subjekt je upraven zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Sociální pracovníci na obecních úřadech navazují na činnosti, které jsou obsahem § 1 odst. 1 citovaného zákona. V praxi se jedná například o situaci, kdy na základě stabilizování situace v rodině pomáhá sociální pracovník vyhledávat ubytování, zaměstnání, řešit dluhovou problematiku, případně nacvičovat dovednosti v oblasti péče o dítě nebo se snaží o nápravu vztahů v rodině v rozsahu, který není výkonem činností sociálně právní ochrany dětí. Sociální práce versus dávkové sociální systémy Podoba sociální práce (zejména sociální šetření) pro dávkové systémy je vydefinována příslušnou legislativou. Sociální práce je zde vnímána spíše v užším spojení. Pro obecní a krajské úřady jsou dávkové systémy, reprezentované krajskými pobočkami Úřadu práce ČR, jedním z důležitých partnerů ve výkonu sociální práce v přenesené působnosti Sociální práce versus sociální šetření 3
[Zadejte text.]
Realizace sociální práce je povinnost obecních a krajských úřadů v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti. Jedním z možných nástrojů – metod – je sociální šetření a záleží na posouzení sociálních pracovníků, zda jej využije, s ohledem na skutečnost, že provedení sociálního šetření je oprávněním nikoliv povinností. Sociální práce versus střednědobé plánování rozvoje sociálních služeb (komunitní plánování sociálních služeb) Střednědobé plánování rozvoje sociálních služeb je nástrojem sociální práce pro posilování sociální soudržnosti a podporu sociálního začleňování. Zároveň tento nástroj slouží jako prevence sociálního vyloučení v komunitě. V praxi se jedná o plánování sociálních služeb v dané lokalitě v určité časové etapě. V podstatě jde o zajištění dostupnosti a potřebnosti sociálních služeb. Komunitní plánování tvoří podklad pro realizaci sociální práce v obci formou „síťování“. Sociální práce versus individuální plánování Individuální plánování je základní nástroj sociální práce s klientem, ale také základem plánování průběhu řešení daného problému klienta. Zde je nutné stanovení cíle a jednotlivých kroků, které k tomuto cíli vedou. Individuální plán je dohoda mezi klientem popř. jeho zástupcem a sociálním pracovníkem. Sociální práce versus depistáž Depistáž je základním nástrojem sociální práce pro vědomé, cílené a včasné vyhledávání jedinců či skupin ohrožených sociálním vyloučením nebo jinou sociální událostí v jejich sociálním prostředí. Základní partneři pro výkon sociální práce Úřad práce ČR (krajské pobočky) orgány OSPOD poskytovatelé sociálních služeb zdravotnická zařízení školy a školská zařízení zařízení volnočasového charakteru a další navazující subjekty (rodinná centra, aj.) Vězeňská služba ČR Probační a mediační služba Občanské a právní poradny Městská policie.
1.3 Kompetence sociálního pracovníka Kompetence označují rozsah působnosti, souhrn oprávnění a povinností, které jsou sociálnímu pracovníkovi svěřeny k výkonu jejich povolání. Tyto kompetence se odrážejí v náplních práce. Specifikem terénní sociální práce je, že pomáhající vyhledává potenciální uživatele sociálních služeb v jejich přirozeném prostředí a společná setkání tak obvykle neprobíhají na půdě organizace, která 4
[Zadejte text.]
terénního sociálního pracovníka zaměstnává. Tento způsob práce umožňuje kontakt s lidmi, kteří z různých důvodů sami institucionální pomoc nevyhledávají, případně z počátku i odmítají. Návštěvy v domácnostech uživatelů v rámci práce v přirozeném prostředí také poskytují příležitost ke spolupráci s celou rodinou a širším společenstvím. V případě práce ve vyloučených lokalitách se nabízí možnost skupinové či komunitní práce. Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost. Terénní sociální pracovník vykonává soubory činností na úrovni: 1/
přímé práce s uživatelem
2/
nepřímých aktivit ve prospěch uživatelů
3/
aktivit nutných pro realizaci a rozvoj sociální služby
4/
metodického vedení terénních pracovníků podle organizačního uspořádání organizace
5/
aktivit ve prospěch vlastního profesního rozvoje.
1/ Na úrovni přímé práce s uživatelem sociální pracovník provádí depistáž - aktivní vyhledávání a kontaktování potenciálních uživatelů, podle cílové skupiny a typu sociální služby, např. se zaměřením na osoby a skupiny osob s dluhy na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu, zadlužených u společností nabízejících půjčky, se zdravotními problémy, s rizikem spojeným s trestnou činností (vlastní či poškození trestnou činností jiných osob – např. oběti lichvářství), ohrožených fyzickou deprivací, dalšími sociálními a sociálně zdravotními problémy a jejich sumací (např.u osob ohrožených závislostí), přičemž věnuje zvláštní pozornost nezletilým dětem žijícím v těchto podmínkách. Navázání kontaktu může mít různé podoby aktivní oslovení jednotlivce či skupiny v terénu, vyčkávání na oslovení cílovou skupinou, kdy pracovník tráví v její blízkosti určitý čas a získává si důvěru, kontakt je zprostředkován třetí osobou – jiným uživatelem služby, rodinným příslušníkem, autoritou v lokalitě, nepřímo – vytváří a rozšiřuje letáky a jiné tištěné materiály s nabídkou terénních služeb (např. v lékárnách, ve veřejných institucích apod.).
5
[Zadejte text.]
2/ Poskytuje sociální služby - podle druhu sociální služby, kterou organizace poskytuje, vykonává terénní sociální pracovník soubor činností, předepsaných vyhláškou č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
3/ Poskytuje základní sociálního poradenství podle § 3 vyhlášky č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, toto poradenství obsahuje: a) Poskytnutí informace směřující k řešení nepříznivé sociální situace prostřednictvím sociální služby. Sociální pracovník poskytuje pomoc zejména při stanovování, dosahování a vyhodnocování cílů uživatele, které se vztahují k překonávání či zmírňování nepříznivé sociální situace, poskytuje informace potřebné k rozhodování např. o možnostech splátkového kalendáře, možnostech ubytování, způsobu vyřizování osobních dokladů, významu určitého lékařského ošetření, způsobech ochrany před bezpečnostními či zdravotními riziky, jako jsou informace o zásadách bezpečného braní drog, informace o způsobu přenosu pohlavních chorob), nabízí alternativy řešení či zmírnění nepříznivé sociální situace (např. alternativy azylového bydlení, domů na půl cesty, ubytování na ubytovnách, v nájmu), nastiňuje varianty možného vývoje situace při jejím neřešení (např. ztráta bydlení, postih za trestný čin šíření pohlavních chorob). b) Poskytnutí informace o možnostech výběru druhu sociálních služeb podle potřeb uživatelů a informace o jiných formách pomoci (např. o dávkách pomoci v hmotné nouzi), informace o dalších sociálních službách, aktivitách a možných zdrojích pomoci. c) Poskytnutí informace o základních právech a povinnostech uživatele, zejména v souvislosti s poskytováním sociálních služeb, a o možnostech využívání běžně dostupných zdrojů pro zabránění sociálního vyloučení a zabránění vzniku závislosti na sociální služb d) Poskytnutí informace o možnostech podpory členů rodiny v případech, kdy se spolupodílejí na péči o osobu, a to jak ve formě péče o osobu ve společné domácnosti, tak ve smyslu zájmu o řešení její situace. 4/
Poskytuje odborné sociální poradenství, toto poradenství obsahuje
a) jako je poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva, psychologie a v oblasti vzdělávání, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, c) pomoc při vyřizování běžných záležitostí (doprovázení, příp. zastupování uživatele na základě plné moci při jednání na úřadech a v jiných institucích, s důrazem na podporu autonomie a soběstačnosti uživatele),
-
pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím (mediace 6
[Zadejte text.]
-
konfliktu v lokalitě, podpora při návratu z ústavních zařízení atd.).
5/ Koordinuje zdroje a iniciuje změny v zájmu cílové skupiny, podle pověření nadřízeným pracovníkem se účastní procesů tvorby sociální politiky, zejména na lokální úrovni, připomínkuje návrhy zákonů. 6/ Provádí opatření v oblasti prevence – participuje na besedách, vzdělávání, rozšiřuje osvětové materiály apod., v rozsahu vyplývajícím z pověření nadřízeným pracovníkem.
7/
V zájmu cílové skupiny spolupracuje s příslušnými organizacemi.
8/
Vykonává aktivity nutné pro realizaci a rozvoj sociální služby:
spolupracuje na tvorbě projektů, dodává podklady pro rozvoj služby, včetně podkladů pro evaluaci, případně se na evaluaci přímo podílí, podílí se na propagaci a medializaci aktivit organizace, je-li pověřen nadřízeným pracovníkem. 1.4 Sociální práce na úrovni obecního úřadu Zaměstnanci obecních úřadů, kteří jsou zařazeni jako sociální pracovníci, jsou v souvislosti s výkonem činností sociální práce povinni
-
vést Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí JIS
-
realizovat a koordinovat činnosti sociální práce na obecní úrovni.
Základním cílem metod sociální práce na obecním úřadu je podpora „sociálního fungování“ klienta (jednotlivce, skupiny, či komunity) v životě obce. Základní rolí sociálních pracovníků je udržet rovnováhu ve vztahu klient a jeho prostředí (obec). Činnosti sociálního pracovníka v přímé práci s klientem, znamená, že sociální pracovník
-
vyhledává klienty sociální práce v jejich přirozeném prostředí,
-
provádí posouzení životní situace klienta,
-
provádí individuální plánování cílů klienta a kroků, které povedou k jejich naplnění,
-
realizuje přímou sociální práci s klientem zaměřenou na změnu klienta,
-
zplnomocňuje klienty, aby dokázali sami ovlivňovat své sociální prostředí a měnit podmínky svých životů,
-
realizuje činnosti zaměřené na změnu sociálního prostředí klienta)
-
spolupracuje s navazujícími organizacemi při řešení životní situace klienta,
7
[Zadejte text.]
-
spolupodílí se na realizaci preventivních aktivit, jejichž cílem je předcházet vzniku nepříznivých životních situací klientů.
1.4.1 Základní nástroje sociální práce Sociální práce s klientem (např. mxetody typu sociální případová práce, sociální poradenství), jsou zejména: Depistáž - vyhledávání sociálně, kulturně a zdravotně znevýhodněných občanů a skupin v rizikovém prostředí. Vzhledem k tomu, že ne každý občan je schopen vyhledat poradenská místa, provádějí sociální pracovníci, v rámci svých legislativních pravomocí, sociální depistáž. Depistáž se provádí formou místního šetření, na základě upozornění nebo jiného způsobu zjištění problémové situace. V rámci místního šetření se pak získávají informace a podklady pro další sociální práci, navazování kontaktů a eliminaci rizik s cílem plné integrace klienta. Sociální šetření - hlavním cílem je seznámit se s přirozeným prostředím klienta, s jeho ekonomickými, fyzickými a psychickými potřebami tak, aby získané informace mohly být součástí pro plánování průběhu řešení daného problému klienta. Posouzení životní situace - popis kombinací sociálních událostí, které jsou předmětem objednávky klienta, nebo jsou rozpoznány sociálním pracovníkem. Individuální plánování - základem plánování průběhu řešení daného problému klienta Případová konference - setkání odborníků za účelem řešení konkrétního problému, uskutečňované za/bez účasti klienta.
1.4.2 Řešení sociálních problémů a dilemata Dilemata sociálního pracovníka jsou důležitým aspektem sociální práce, zaměřenost jxe v rámci dilematu pomoc a kontrola. Na jedné straně sociální pracovníci předpokládají svou činnost v oblasti podpory a pomoci klientům, což stojí na vzájemné interakci klient a pracovník a na společně dojednané zakázce. Na druhé straně má sociální práce za cíl dojednanou zakázku bez souhlasu (vědomí) klienta (bývá většinou vytyčena veřejnou institucí, jiným členem rodiny). Dále pak i vlastním vědomím, že to co sociální pracovník udělá, dělá ve prospěch klienta, i když o to klient nežádá. Problém většinou vzniká u nespolupracujícího klienta (nemotivovaného, pasivního). S tímto problémem je možné se setkat při praktickém provádění depistáže v hernách a nonstopech, kde vždy záleží na posouzení sociálních pracovníků, konkrétní situaci a následné reakci. Tyto aspekty musí být vyhodnocovány při rozhodování se o tom, v jakém modelu a s využitím jakých metod se bude sociální pracovník pohybovat, jak mezi těmito modely bude přecházet. Dalším důležitým dilematem je zakázka klienta a zakázka zaměstnavatele (veřejné instituce). Základem tohoto dilematu je, zda se sociální pracovník přikloní k zakázce klienta, či zakázce obecního úřadu jako zaměstnavatele, spolupracujícího partnera (např. bytový odbor, OSPOD, příspěvková organizace). V praxi se jedná např. o situaci, kdy dojde k rozhodnutí obecního úřadu o přestavbě či vystěhování, prodeji bytů aj. Jak se mají sociální pracovníci obce zachovat, když jejich klienty jsou rodiny z dané
8
[Zadejte text.]
části města? Mají akceptovat rozhodnutí obecního úřadu a připravovat klienty na výkon rozhodnutí anebo mají zastupovat práva klientů?
1.4.3 Postup a metody výkonu sociální práce 1/
Výkon sociální práce
Postup při výkonu sociální práce lze rozdělit do několika základních fází: Fáze posouzení životní situace V této fázi jde o vyjednávání s klientem o poskytnutí sociální práce. Klient přichází s předběžnou objednávkou (potřebou). Sociální pracovník na základě zjištění předběžné objednávky zjišťuje informace o celkové životní situaci klienta, aby identifikoval podstatu příchodu klienta. Fáze plánování V případě akceptace objednávky, tzn. sociální pracovník posoudil, že je v jeho kompetenci danou zakázku řešit, se mezi klientem a sociálním pracovníkem sjedná ústní dohoda o spolupráci a formuluje se plán pomáhající intervence, který obsahuje:
-
osobní cíle klienta,
-
kroky jejich dosažení,
-
kritéria naplnění cílů
-
termín vyhodnocení (aktualizace) cílů.
Fáze realizace metod sociální práce Sociální pracovník pracuje na zakázce klienta klasicky pomocí metod sociální práce, a to metod zaměřených na změnu chování klienta či prostředí. Tento postup se doporučuje u jednotlivě posouzených sociálních událostí klienta. U kombinovaných sociálních problémů se doporučuje sociální práci s použitím tzv. „síťování“. Tato metoda vyžaduje spíše multidisciplinární přístup a sociálního pracovníka lze pak chápat jako koordinačního pracovníka, který v rámci spolupráce koordinuje.
2/
Koordinace a spolupráce při řešení problému
Koordinaci a spolupráci lze chápat jako spolupráci na úrovni sociálních pracovníků zainteresovaných institucí, např. sociální pracovník obecního úřadu formou depistáže vyhledá klienta potřebujícího komplexní pomoc, sociální pracovník úřadu práce pomáhá s vyřízením dávek a sociální pracovník poskytovatele sociální služby vyhledá vhodnou formu pomoci závažný. Pokud se případ klienta vyhodnotí jako zvlášť závažný a komplikovaný, pak se doporučuje uskutečnit případovou konferenci. Umění pořádat případovou konferenci patří k základním předpokladům pro výkon sociální práce na obci. Dalšími z nástrojů pro rozvoj spolupráce mezi jednotlivými institucemi jsou:
9
[Zadejte text.]
3/
-
osobní kontakt,
-
písemný kontakt,
-
střednědobé plánování rozvoje sociálních služeb (Komunitní plánování),
-
informační materiály, webové stránky,
-
semináře aj.
Metoda síťování
Metoda síťování je nejmodernějším nástrojem současnosti v oblasti pomáhajících profesí. Síť je formálním či neformálním spojením lidí a organizací, je sítí vztahů, která umožňuje jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci. Subjekty v síti mohou navzájem sdílet zdroje, dovednosti, kontakty a znalosti, usilují o dosažení stejných či podobných cílů. Subjekty v síti jsou považovány za uzlové body, vztahy jsou vyjádřeny spojnicemi bodů. Každý člověk je součástí několika sítí, zvláště neformálních (známé po e-sítích, ze zaměstnání, rodina, atd.). Nevýhodou neformálních sítí je, že jejich vztahy stojí na přátelství, což může blokovat další rozvoj této sítě. Tomuto bloku se dá předejít tím, že se síť formalizuje, tzn. nastaví se jednotná pravidla pro její fungování. Nevýhodou formální sítě je určitá ztráta autonomie. Sociální pracovník ve své koordinační roli pracuje jak s formálními či neformálními sítěmi, které se různě prolínají. Předpokladem pro výkon sociální práce na obecním úřadu je využití síťování při koordinační činnosti a při práci s klientem. Sociální pracovník by vedle formálních sítí měl mít připravené sítě poloformální /případová konference/, či neformální. Pro tvorbu vlastní sítě sociální pracovníci mohou využít síťovou analýzu. Síťová analýza se vytváří těmito kroky: 1.
Jedná se o určení centrálního aktéra. Buď je to odpovědná organizace, nebo osoba (většinou sociální pracovník obecního úřadu).
2.
Konkrétní popis problému a cíle.
3.
Přizvání souvisejících subjektů.
4.
Výběr subjektů do sítě na základě jejich významu v dosažení cíle a na základě chuť spolupracovat ve věci dosažení cíle.
5.
Tvorba mapy sítě znázorněním postavení a vztahů subjektů s centrálním aktérem.
6.
Analýza jednotlivých subjektů na základě kritérií:
-
shody na tématu
-
zájem/nezájem na řešení problému
-
dispoziční zdroje
-
vliv zainteresovaných subjektů. 10
[Zadejte text.]
7.
Volba a tvorba strategie k posílení vztahů za účelem dosažení cíle.
Pokud mají sociální pracovníci obecního úřadu nastavené sítě pro řešení všech typů sociálních problémů, pak do těchto sítí napojí i klienta. Předpokladem je dokonalá znalost subjektů začleněných v sítí a spolupráce nastavená na partnerském principu. 4/
Případová konference
Dalším nástrojem je případová konference jako operativní forma řešení určitého problému. Jde o plánované a koordinované multidisciplinární setkání odborníků za účelem řešení konkrétního problému, uskutečňované za nebo bez účasti klienta. Tato skupina na základě společného vyhodnocení situace klienta vypracuje individuální plán práce s klientem, v němž budou stanoveny konkrétní kroky k řešení této situace. Realizace plánu bude koordinována sociálním pracovníkem a bude průběžně vyhodnocována. Tímto způsobem bude zajištěna návaznost péče a zvýšena relevance zásadních rozhodnutí souvisejících s klientem. Případová konference představuje multidisciplinární a koordinované setkání odborníků, kteří s klientem pracují ve své každodenní praxi a doprovázejí je při řešení jeho obtížné životní situace. Klient má právo sociálním pracovníkům nesdělovat své jméno a další osobní údaje. Sociální pracovníci musí toto právo akceptovat. Přesto s tímto klientem vedou jednání o posouzení jeho životní situace. V případě zjištění zakázky sociální pracovník uváží, zda je schopen pomoci klientovi v případě neznalosti jeho osobních údajů. Pokud ano, tak dále s anonymním klientem vede jednání o podobě individuálního plánu, atd. V případě uvážení, že nelze bez znalosti osobních údajů klientovi pomoci, lze klienta odmítnout, pokud nesdělí dané údaje (např. žádost o podporu při sepisování žádosti o dávky atd.). Základním principem musí být, že u klienta sociální pracovníci zjišťují jen ty údaje, které potřebují k výkonu sociální práce v rámci vyjednané zakázky.
11
