Stanovisko Asociace center pro rodinu (ACER) ke snìmovnímu tisku è. 320/0 novely zákona è. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství Návrh pøedstavuje naprostý prùlom do rodinného práva a pohledu na fenomén rodièovství: pozornost, která je novele vìnována, a pøípadné pozitivní výsledky hlasování se budou nepøímo podílet na dalším oslabení významu biologického rodièovství jako jedineèného a nenahraditelného potenciálu v životì èlovìka – viz pøíloha 1. Zastánci novely argumentují tím, že rodièovství lze v každé situaci oddìlit od jeho biologické podstaty, zárodeèné buòky lze považovat pouze za biologický materiál a jejich dárce pouze za zprostøedkovatele bez jakékoliv odpovìdnosti za osud novì vzniklého èlovìka. Na rozdíl od praxe vìtšiny evropských zemí není v legislativì respektováno právo dítìte znát identitu svých biologických rodièù, což mùže mít nevyhnutelný dopad na psychický vývoj dítìte ve fázi hledání identity. Z dítìte se i pøispìním tohoto návrhu mùže stát komodita, prostøedek k uspokojení individuálních potøeb jednotlivcù bez ohledu na jeho nejlepší zájem – viz pøíloha 2. Dosavadní právní úprava z hlediska nejlepšího zájmu dítìte nevyžaduje zmìny. Daná problematika je již dostateènì upravena vedle zákona o registrovaném partnerství i v zákonì è. 89/2012 Sb. (obèanský zákoník), který je úèinný od r. 2014 jako projev aktuální vùle zákonodárce – viz pøíloha 3. Argumenty pro odmítnutí návrhu vycházejí z pøirozeného práva (tedy, že se èlovìk mùže narodit jen muži a ženì a že má proto i dítì právo na takové rodièe), které je stejnì legitimním právním východiskem jako pozitivnìprávní výklad. Univerzalita antropologických skuteèností (tedy že lidé jsou diferencováni podle pohlaví) je vlastní všem lidem a je trvalá, biologicky nemìnitelná. „V dnešní dobì je bohužel èasto posuzován subjektivní a individualistický koncept svobody odtržený od pravdy o lidské bytosti. Aby byly zákony spravedlivé, musí být racionální, tedy v souladu se zdravým rozumem.“ (Manželství a rodina, Jorge Miras, Juan Ignacio Baòares). Povolení tìchto adopcí se netýká jen dìtí, které vzešly z pùvodnì heterosexuálního vztahu, ale otevírá diskusi o zámìrném plození dìtí v homosexuálním vztahu. Dùsledky tohoto posunu z hlediska zdravé reprodukce spoleènosti nelze, také vzhledem k anonymitì dárcù, nijak postihnout. Za Asociaci center pro rodinu Jan Zajíèek pøedseda, v.r. a èlenové Asociace center pro rodinu: Národní centrum pro rodinu Centrum pro rodinu a sociální péèi (Brno) Centrum pro rodinu a sociální péèi, o. s. (Ostrava) Centrum pro rodinný život Olomouc Obèanské sdružení Rodinné centrum Praha Centrum pro manželství a rodinu, o. s. (Praha) Krušnohorské centrum pro rodinu a sociální péèi, o. s. (Most) Centrum pro rodinu Krupka, o. s. Centrum pro rodinu a sociální péèi Hodonín
Centrum pro rodinu Zlín, o. s. Centrum pro rodinu a sociální péèi Vysoèina (Jihlava) Centrum pro rodinu Šumperk, o. s. Centrum pro náhradní rodinnou péèi, o. s. (Terezín) YMCA Setkání Centrum pro rodinu Ráj Pavlovice u Pøerova, o. s. Centrum pro rodinu Hradec Králové Centrum pro rodinu Vyškov, o. s. Centrum pro rodinu Uherský Brod Centrum pro rodinu Vizovice Centrum pro rodinu "Spolu", Vsetín Obèanské sdružení Rodina v akci, Zábøeh Centrum pro rodinu Prostìjov, o.s. Centrum pro rodinu Strážnice o.s. Centrum pro rodinu Veselí nad Moravou o.s. Centrum pro rodinu Šternberk Hnízdo, Mateøské a rodinné centrum Zábøeh, o.s. Centrum pro rodinu Jitøenka o.s., Hranice Spokojený senior - KLAS z.s.
Pøíloha 1
„Jsem pøesvìdèen, že dítì má právo na matku a na otce, na oba dva ve vzájemné interakci. Je dùležité, aby identifikaèními postavami byly osoby, které s dítìtem spojuje hluboký vnitøní vztah, založený na trvalé spolupøítomnosti zúèastnìných. Dítì se tak má šanci identifikovat s osobou téhož rodu, zároveò však zakouší interakci mezi obìma rodièi, a tak se uèí rozumìt druhé polovinì lidstva, osobám opaèného rodu. Zároveò si osvojuje komunikaèní dovednosti, jež mu usnadòují pøístup k nim. Interakce s rodièem opaèného rodu umožòuje dítìti prožívat, aktivovat a kultivovat i druhý pól lidské existence. Dítì pak v procesu individualizace v sobì postupnì integruje mužskou i ženskou složku (anima i animu). Ne že by to pøi jiném modelu rodinných vztahù nebylo možné, toto uspoøádání však v pøíznivém pøípadì proces aktualizace lidských kvalit v dítìti facilituje, vytváøí pro nì pøíznivé podmínky. Pøi øízení o osvojení je tøeba usilovat o vytvoøení vskutku optimálních podmínek pro vývoj dítìte. Psychoterapeutická praxe jednoznaènì ukazuje, že jedinci, kteøí nebyli v dìtství vychováváni ve stabilním a milujícím prostøedí tvoøeném otcem a matkou, jsou více ohroženi psychologickými problémy pøi utváøení vlastní osobní identity než ti, kteøí vyrùstali v prostøedí strukturovaném jinak.“ (PhDr. Jaroslav Šturma, významný èeský psycholog, držitel ocenìní prezidenta republiky z roku 1995 za podíl na realizaci projektù Výboru dobré vùle Olgy Havlové, držitel ceny ministra zdravotnictví z roku 2007 za rozvoj zdravotnì sociální péèe)
Pøíloha 2
„Pokud máme pochopit fungování rodin homosexuálních partnerù, je dùležité vidìt je z vývojového hlediska. Mnohým z nich pøedcházelo heterosexuální manželství, v nìmž se narodily dìti. I když tedy žádné krátkodobé studie nenaznaèují problémy ve formování pohlavní identity dìtí z homosexuálních vztahù, chybí solidní longitudinální výzkumy o dlouhodobých dùsledcích výchovy dítìte v tìchto rodinách, o tom, jak samy dìti vnímají sexuální identitu svých rodièù a svùj pùvod. Pokud je napø. dítì narozené po umìlém oplodnìní od neznámého dárce semene, je pravdìpodobné, že matka bude potøebovat pomoc profesionála k tomu, aby dítìti celou historii vysvìtlila. Také v prùbìhu dospívání a adolescence je potøeba poèítat s možnými problémy dìtí, které se mnohdy obtížnì vyrovnávají se sociálními stigmatem spojeným s homosexualitou svých rodièù. Toto choulostivé téma je u nás dosud nezpracováno. Domnívám se, že je potøeba se na celý problém podívat i oèima dìtí, a to nejen malých, ale i dospívajících a dospìlých jaké situace mohou v jejich životì nastat, kdy se pro nì „odlišnost“ jejich rodièù mùže stát tìžkým bøemenem“. (Doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc., Psychologie rodiny, str. 196197)
Pøíloha 3 § 799 OZ (1) Osvojitelem se mùže stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaruèuje-li svými osobními vlastnostmi a zpùsobem života, jakož i dùvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítì dobrým rodièem. (2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelù nesmí omezovat péèi o osvojené dítì ve znaèné míøe. § 800 OZ (1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželù. Výjimeènì mùže osvojit i jiná osoba; v tom pøípadì soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodièi. (2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení spoleènì jako spoleèní osvojitelé.
