Číslo 4 1/2006 Ročník 5
Barrandien Recenze Call of Duty 2 Rozhovor s vlkodlakem Soutěž, Sport, Zábava Popelka Biliánová
Uff…to jsem vysoko, až na čtvrtém písmeně. Asi zase hezky pomalu slezu dolů, začínám dostávat závrať!
ChameLeon
Proč držíte v ruce tento časopis?
3
Zde se dozvíte všechny informace o našem/vašem/jejich snad taky časopise. Co/Kdo/Proč/Jak/Kdy/Pro koho?
Soutěž o ceny
3
Chcete si zasoutěžit o zajímavé (tentokrát herní) ceny? Jak jsou na tom vaše znalosti? (nebo aspoň schopnost pečlivě číst…)
Téma: Barrandien a trilobiti
4
Asi už ze školy víte, že Králův Dvůr je součástí proslulého Barrandienu…
Fenomén: vlkodlaci
6
Pokecali jsme kvůli vám i s vlkodlakem!
„Letadlo do kapsičky u vesty“
8
Nedávno jsme psali největším letadle a teď je na řadě jedno z opačné váhové kategorie
Sportovní strana
9
Na fanoušky sportů všeho druhu přece nemůžeme zapomenout
Kultura
10
V kultuře se dozvíte více o Popelce Biliánové, významné králodvorské rodačce
Krátké recenze filmů
11
Uvažujete na co zajít do kina? Nejdřív zajděte na stranu 13!
Call of Duty 2
12
Tvůrci slibovali, že druhý díl překoná svého staršího brášku ve všech směrech. Měli pravdu?
Zábava
14
Zkuste se mořit nad hádankami (ta poslední je špičková) a pak si oddechněte při četbě skvělých, a hlavně dost neznámých vtipech
Téměř zbytečný úvodník Dnešní úvodník je tu tak trochu navíc, protože jeho práci vzal na sebe článek „Proč držíte v ruce tento časopis.“ A tak mám dost místa na upozornění dosavadním věrným čtenářům, že poslední 2-3 díly povídky budeme všem případným zájemcům posílat na mail. Jinak se pro vás vůbec nic ohledně časopisu nezmění, snad jen že se v něm teď dovíte více o Králově Dvoře, ale rozhodně ne na úkor ostatních rubrik. Jak sami vidíte, jdeme raději cestou zvyšování počtu stran. Zároveň bych chtěl přivítat v řadách našich čtenářů studenty obou základních škol, seniory z domu s pečovatelskou službou, radu města i všechny, na které jsem teď zapomněl. Co popřát jiného, než příjemné počtení! śéfredaktor
Možná se vám nadpis tohoto článku nezdá moc vtipný ani originální, ale to se dá velmi lehce vysvětlit. Úplně stejná otázka totiž uvozovala vůbec první článek v historii časopisu. Psal se prosinec roku 2001, členové redakce chodili do páté třídy na 1.základní škole Králův Dvůr a v prvním čísle se mj.psalo o historii Prahy, žraloku lidožravém (pečlivě opsáno z kartotéky příroda ABC) a hře Operace Flashpoint. Z tehdejšího „Proč držíte v ruce tento časopis“ a vůbec celého obsahu mě dnes skutečně jímá hrůza, ale tehdy to (doufám že nejen) pro mě bylo něco jako malý zázrak. Do konce školního roku vyšlo dalších 6 čísel a pak mě Chameleon věrně následoval na gymnázium, kde vychází dodnes. Vlastně už jedeme pátý ročník, to ale asi vidíte na titulní straně. Úvod máme za sebou, přejděme k otázkám, jejichž zodpovězení jsem slíbil v obsahu. Vzhledem k tomu, že na Co? Jsem odpověděl už nahoře a po krátkém prolistování vám to musí být zhruba jasné, Kdo? to zas najdete vzadu v tabulce „Kontakt na redakci“, přejdeme rovnou na…. Proč? Asi jednoduše proto, že nás tvorba časopisu baví. A je krásné sledovat, jak postupně každé číslo vzniká, od titulní strany až po orientační obsah čísla následujícího. Možná je to taky trochu závislost na okamžiku, kdy hotový časopis vyjede z tisku a nedočkavě jím listují první čtenáři (zvlášť, když někteří z nich nám pak přilepšují v češtině…). V první řadě vás však samozřejmě chceme informovat a bavit. Zkrátka to nejdůležitější (a nejotřepanější) nakonec. Jak a Kdy? Od začátku jedeme v černobílé (provokativní název vznikl fakt náhodou) a vycházíme jednou za měsíc a kousek. Kromě naší papírové verze by se měla v dohledné době objevit elektronická podoba na stránkách města. Budeme samozřejmě přinášet informace ze světa techniky, kultury, sportu a taky o dění nebo zajímavostech v Králově Dvoře, který se stal naším patronem. Tenhle fakt je vlastně taky další důvod, proč jsme začali vydávat časopis i jinde než na gymnáziu. Pro koho? Chameleon je určen hlavně pro mládež našeho věku, tedy druhé stupně základních škol, ale věřím, že si ho s chutí přečtou i dospělí. Mladší děti určitě nadchnou aspoň vtipy. A to už je asi všechno, tak příjemné čtení vám za celou redakci přeje David „Mynny“ Mynář, šéfredaktor
Soutěž o ceny (nápověda-odpovědi naleznete uvnitř časopisu)
1)Jaké bylo nejvýznamnější paleontologické období z pohledu Králova Dvora? 2)Co je nového v druhém dílu Call of Duty? 3)Kde jsme natáčeli rozhovor s vlkodlakem? Odpovědi napište do 20.2.2005 na e-mailovou adresu
[email protected] (to „i“ tam být má) Tentokrát jsme vybrali ceny, které určitě potěší každého hráče. Ceny pro tento měsíc: 1. Aktuální časopis Doupě s DVD a plnou hrou 2.:PC hra Original War (cena v obchodě 299Kč)+PC hra Fallout2 (Nejlepší RPG všech dob, už ho neseženete)+dema na nepoužitém DVD z časopisu Score. V případě vaší výhry vám napíšeme na mail uvedený v odpovědi. Každopádně to zkuste, zas tak moc odpovědí nám asi nepřijde a tak máte velkou šanci vyhrát velmi zajímavou cenu.
V tom pravěku, jak ho známe z filmů typu Jurský Park příliš velké jméno naše země nemá. Dinosauři tu nebyli, i když je pravda, že čeští paleontologové nedávno u nás našli jednu dinosauří kostru. Ta sem byla však velmi pravděpodobně dopravena proudy, poté co chudák dinosaurus klesl na dno moře. Pravěkému moři právě zde, v oblasti Českého masivu, vděčíme za to, že se kolem Berouna a Králova Dvora dají najít opravdu unikátní zkamenělé zbytky dávno zaniklého pravěkého života. Žijeme ve významné paleontologické lokalitě, která si dokonce zasloužila vlastní jméno. Tedy jméno po jejím hlavním popularizátorovi, Joachimu Barrandovi (viz rámeček). Co a kdy tu žilo Barrandien, jak se celé oblasti sahající od jihu středních Čech až po Prahu přezdívá, je známý především díky velkému množství fosilií organismů, které obývaly dno mělkého a životu příznivého zálivu v dobách od kambria do středního devonu (530-325 milionů let). Z pohledu přímo Králova Dvora je nejdůležitější počátek ordoviku (kolem 495 milionů let), ze kterého pochází drtivá většina tamějších nálezů zkamenělin. Velmi zajímavé je, že celá jedná část devonu se jmenuje králodvor, takže asi naše nejbližší okolí v počtu a významu nálezů z tohoto období vede. Převládají zde zelené a zeleno šedé jílovce o mocnosti 50-150 metrů, ve kterých můžete s trochou trpělivosti (a kladívkem) najít například ramenonožce Chonetoidea radiatula, trilobity Amphytrion radians(to jsou ti nejběžnější), plže Grandostoma grandis, hlavonožce, ostrakody aj. Mnoho dalších druhů se sem „přestěhovalo“ za teplejší vodou z oblasti Baltu. Mezi ty patří třeba trilobiti Phillipsinella. Celkově bylo v králodvorském souvrství nalezeno přibližně padesát druhů trilobitů. Naleziště Nejvýznamnější naleziště oblasti Králova Dvora byla v Barrandově době lokalita za starým ovčínem, který stával kdysi u úpatí Bor. Ještě dodnes je možné na Borech v některých místech najít velmi pěkné nálezy, ale hlavní naleziště se za těch 150 let přesunulo na jižní úbočí Levínského kopce mezi Královým Dvorem a Zdicemi. Mimo nejbližší okolí pochází zajímavé nálezy také z nejrůznějších štol pod Pankrácí, ražených při stavbě trasy C pražského metra. Tak takhle vypadalo dno prvohorního moře v období králodvoru: 1-ostnitý Selenopeltis 2-Ampithron 3-Flexicalymene 4-vzácná Bronginiartella 5-mlž rodu Synek 6-plž rodu Grandostoma s otevřeným ústím 7-hyoliti 8-konulárie
Barrandovi lidé Joachim Barrande nemohl zcela Trilobiti pochopitelně všechno oběhat a Každé malé dítě ví, že za trilobita nemůžeme nasbírat sám. Proto si najímal považovat každou zkamenělinu. Jako trilobity skalníky, dělníky v dočasných označujeme vymřelou prvohorní třídu mořských lomech, aby mu pomáhali hledat členovců. Žili na dně moří, zahrabávali se do a sbírat fosílie. Skalníci si rádi sedimentu a pohybovali se nízko nad ním. Potravou přivydělali touto příležitostně jim byly odumřelé zbytky nebo drobné organismy. provozovanou živností, a Krunýř měli, podobně jako dnešní plži, chitinový, zpevněný uhličitanem nebo fosforečnanem z některých se stali specialisté na vápenatým. Jeho tloušťka byla obvykle 0,05-0,2 mm. jeden určitý druh zkamenělin, Jednotlivé části tohoto krunýře byly spojeny který dokázali bezpečně poznat a chitinovými blankami, které se po smrti jedince velice obratně ho dolovali ze rozpadly, a tak nejsou nálezy celých trilobitů příliš skály. Trilobitům obecně říkali hojné. U mnoha druhů byla prokázána schopnost tito lidé „raci“ a jednotlivé druhy stáčení krunýře, trochu jako u ježka. měli samozřejmě také pojmenované. Kdyby se tyto názvy uchytily, mohly jsme místo dnešních latinských výrazů dnes druhům trilobitů říkat třeba „krejcarová hlava“, „korunáč“, „špičatá moucha“, nebo „lopatáček“. Barrande udělal pro náš kraj velice mnoho, vlastně ho proslavil po celém světě (ehm, abych nepřeháněl dodejme, že hlavně v paleontologických kruzích) Desítky let trpělivě sestavoval obrovskou sbírku zkamenělin, aby jí poté odkázal Národní muzeu, celý svůj život zasvětil studiu prvohorního života. A možná to byl právě váš praprapraděda, kdo mu pomáhal sbírat „raky“. Poděkovat musíme i trilobitům, kteří (byť nedobrovolně) zdechli právě někde mezi dnešním Královým Dvorem a Berounem. –MynJoachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 na statku nedaleko Sangues v jižní Francii ve staré šlechtické rodině, jejíž předkové pocházeli ze Španělska. I když toho o jeho dětství není příliš známo, projevoval už v velmi brzo zájem o přírodu a stroje. V letech 1891 až 1824 studoval strojírenství a přírodní vědy na Ecole Polytechnique v Paříži. V Paříži se seznámil s velkými muži francouzské přírodní vědy. Jejich vliv pak později ovlivnil Barrandův zájem o ně. Ten se projevil při vyměřování trasy koňské dráhy podél řeky Berounky. Tam tento stavební inženýr narazil na veliká naleziště zkamenělin, tzv. fosílií. Byli to zejména trilobiti. Vše co nalezl poctivě zaznamenával do svého monumentálního díla “Silurský systém středních Čech” o 22 svazcích, které vycházelo současně v Paříži a Praze. Práce má více než 6 000 stran, 1 160 celostránkových litografických příloh a popisuje téměř 4 000 druhů. Přesto své rozsáhlé dílo nedokončil. Zemřel na zápal plic 5. října 1883 v rakouském Frohsdorfu. Své rozsáhlé sbírky, knihovnu, rukopisy i značný finanční obnos Muzeu království českého (dnes Národní muzeum v Praze). Víte,že… Barrandovou hospodní byla jednu dobu matka slavného Jana Nerudy, a tak není podle některých historiků vyloučeno, že Nerudovým otcem byl právě Joachim Barrande Po Joachimu Barrandovi je pojmenována dokonce planetka (a taky gymnázium v Berouně)
Zdroje informací a obrázků:www.barrandien.wz.cz, kniha Ztracená moře uprostřed Evropy, Vojtěch Turek, Radovan Horný, Rudolf Prokop, vydalo nakladatelství Academia roku 2003 www.osobnosti.wz.cz
ROZHOVOR S VLKODLAKEM O VLKODLACÍCH Rozhovor s učitelkou, politikem nebo třeba náhodným kolemjdoucím může udělat každý průměrný pisálek. My v Chameleonu jsme však zašli dál, mnohem dál a přinášíme vám exkluzivní rozhovor s vlkodlakem. Takový rozhovor samozřejmě provázela řada potíží. Bavit se s vlkodlakem například na lavičce v parku by bylo dost nápadné a chudáka by asi brzo odchytili a zavezli na policejní stanici nebo na veterinu. Nakonec jsme se s vlkodlakem dohodli na schůzce za úplňku na střeše jednoho domku v zapadlé ulici. Nájemníci, kouřící u okna, si nás dost podezřívavě prohlíželi, když jsme deset minut před půlnocí lezli po žebříku na střechu se slovy: Jdeme fotit hvězdnou oblohu….Pak už zbývalo jen čekat. Vlkodlak, jenž se představil jako Škríg, přišel přesně načas. Malinko jsme se polekali, ale novinář musí snést všechno, dokonce i pohled na něco mezi hodně zanedbaným člověkem a vychrtlým vlkem. Škríg držel v prackách velkou zaprášenou knihu, kterou po chvíli otevřel a pomalým skřípavým hlasem pronesl: „Vítám vás na mém oblíbeném místě odpočinku. Nebojte se, vzteklinu nemám. Jsem hrozně rád, že jste tady. Málokdo by byl ochotný kvůli mě šplhat o půlnoci až sem. Tak, můžeme začít intervjů, jsem připraven…“ Tlačítko diktafonu cvaklo, pásek se rozjel a rozhovor začal: Jak vám, vlkodlakům říkají lidé v různých koutech světa? Snad vás pane redaktore neurazí, když vám to přečtu z téhle knihy. Nemám velké nadání na jazyky a ani moje paměť není dokonalá (s těmito slovy začal číst cizí výrazy s dost komickou výslovností): Británie: werewolf, bisclavret (podle jména známého vlkodlaka) Německo: der Werewulf Francie: loup-garou, bisclavret (podle jména známého vlkodlaka), lubins nebo lupins Chorvatsko: vukodlak Rusko: oboroteň (ОБОРОТЕНЬ), pereverteň (ПЕРЕВЕРТЕНЬ), vrkolak (ВЪРКОЛАК), USA: werewolf, shapeshifter Ale jak jsme k těmhle jménům přišli, to vám fakt nepovím. Jaké jsou rozdíly mezi životem vlkodlaků a lidí? Ještě štěstí, že jsem si připravil detailní popis nás vlkodlaků. Je to všechno to, co by jste vy, lidé měli vědět o nás, vlkodlacích, aby jste si nemysleli, že jsme nějaké psí bestie reagující na měsíc jako příliv a odliv... Začnu naším zrozením. Podobné jako se zrozením lidí, to je i s vlkodlaky. Uvedu jen nejrozšířenější a mně známá vysvětlení. Podle mě jsou zastaralá tvrzení, že vlkodlaci a především byli stvořeni daleko před lidmi někdy i před zvířaty a měli světu vládnout. Stejně jako teorie, že byli nejdříve stvořeni lidé, a vlkodlaci byly stvořeni jako prostředníci mezi lidmi a přírodou, kteří měli dohlédnout na to, aby spolu tyto dva subjekty žily v souhře. Ještě méně pravděpodobné myslím je, že vlkodlaci vznikli z lidí. Že se vyvíjeli jako nějaká vzácná větev humanoidů se zvýšeným šestým smyslem, který se později naučili ovládat. „Tak teď už víte jak to asi všechno začalo ještě ale musím dodat, že i VY se můžete stát vlkodlakem...“ Nerozčilte se, ale nejste náhodou kříženci člověka a vlka? Vrr, to teda rozhodně ne. Ještě jednu podobnou otázku a shodím tě z téhle střechy! Pardon, tak pokračujte o vašem životě… No dobře. Ačkoliv nejsou vlkodlaci nesmrtelní, žijí mnohem déle než lidé. Zajímavé je, jak na délku jejich života má vliv prostředí, ve kterém žijí. V pradávných dobách to snad byly i tisíce let. V současnosti si myslím, že v relativně nezničeném prostředí (což např. Evropa rozhodně
není) s možností života v obou svých podobách může dosáhnout délka našeho života zhruba 1000 let. Já mám 417 let a jsem v té nejlepší formě! Jak u vás probíhá proměna z člověka a zase zpátky? Co se týká proměny, musím vás zklamat, ale není možné popsat lidem tuto schopnost. Je to něco, co si vlkodlaci uchovávají v tajnosti. Věřte, že je opravdu velmi málo lidí, kteří viděli proměnu vlkodlaka a mohli o tom vyprávět. Nepřátele to většinou stojí život a před přáteli se vlkodlak nikdy nepromění. Důležitou věcí je, že se vlkodlak neproměňuje při úplňku. Vlkodlaci sice mohou měnit v tuto dobu svou podobu častěji, ale je to jen z důvodu větší aktivity vlků. Vlkodlak se může proměnit kdykoliv a plně to dokáže ovládat. Rozhodně se ale nestává proměnou na zvíře vraždící bestií, která si nic nepamatuje. Vážně? „No to bych řekl! Vraždění...bestie...fuj! A dneska jsem si dal k večeř dvě děti ..ne kecám… ,hovězí steak!“ Takže ty proměny, které popsali někteří lidé, nebyly opravdové? Kdepak, vyděli jen člověka stiženého lykantropií. Je to nemoc, při které se postižený domnívá, že je nebo že se dokáže proměnit ve vlka. Při těžkých záchvatech zuřivosti, při kterých postižený může vykazovat i nadlidskou sílu, dochází i k napadání ostatních osob. Někdy se dokonce postižený pokouší napadenému prokousnout hrdlo. Kde se váš druh vyskytuje? Tohle je tak trochu smutná historie, protože dříve se dlaci vyskytovali téměř po celém světě. Dnes přežívají hlavně v lidmi nedotčených oblastech. Myslím, že většina z nich se dnes stala divokými ve zvířecí podobě a nikdy nemění podobu. V civilizovaném světě jich žije opravdu velice málo a nebo bez svých původních schopností. I v současnosti si ale myslím, že existují praví dlaci, kteří se téměř neliší od svých pradávných předků a ctí prastaré tradice Těmi tradicemi myslíte třeba kanibalismus? Hloupost! Kanibalismus provozují šílení lidé, kteří jsou až poté označeni za vlkodlaky Nemocný zabijí lidi a pojídá jejich maso. Případně se orientuje jen na mladé ženy nebo děti. To nejsou vlkodlaci, ale úchyláci! Vy by jste snědli třeba vlastní babičku? Chápu, že je vaše mysl zatížena ubohými středověkými předsudky, ale podobné připomínky mě dokážou rozlítit Díky za rozhovor, vážený dlaku Škrígu. Mohl byste nám ještě na závěr zapózovat? Ale zajisté. Nelekněte se, zatvářím se teď trochu krvelačně, asi jako ten vlkodlak, jak si ho představujete vy lidé. Spoušť cvakla, rozloučili jsme se s docela sympatickým vlkodlakem Škrígem, vyměnili si telefonní čísla(nedám!) sešplhali po žebříku zpátky dolů a šli hlubokou nocí domů. Cestou jsem musel sám pro sebe uznat, že vlkodlaci jsou určitě mírumilovnější a klidnější než někteří
lidé. Od doby tohoto rozhovoru vidím vlkodlaky zase v trochu jiném světle. A vy doufám také. -Myn-; -TČPozn.:autorem je zvláštní dopisovatel pro nevysvětlitelné jevy
Šílenosti a šílenci v letectví 4.díl-„Letadlo do kapsičky u vesty“ Americké bombardéry se musely během strategické vzdušné ofenzívy nad Německem roku 1943 potýkat s velmi tuhým odporem nepřátelských stíhaček Luftwafe. Jenže k dispozici nebyly žádné stíhačky, které by byly se svým doletem schopné doprovázet bombardéry B-17 a B-24 po celou dobu jejich mise. Do konce války se naštěstí americkým inženýrům podařilo vyvinout velice úspěšné letouny P-51 Mustang a P-47 Thunderbolt, proslulé právě jako doprovodné stíhačky. Bylo to však pouze dočasné řešení. Vývoj však běžel neúprosně kupředu a nové poválečné bombardéry, jako byl Boeing B-50 a Convair B-36 měly třikrát větší dolet než stroje minulé generace a tolik paliva prostě při zachování vysoké pohyblivosti stíhačky nést nemohly. Někdo proto přišel s myšlenkou malého stíhacího letadla, které by mohl nést ve svých obrovských útrobách sám bombardér. Tím pádem by stíhačka ušetřila celou cestu tam i zpátky a vypuštěna by byla jen v případě ohrožení. Tahle myšlenka byla samozřejmě starší než poválečná, ale ke její realizaci bylo potřeba splnit dvě věci: mít dost velký bombardér malou stíhačku. Letouny B-36 a B-50 byly rozhodně správně velké, stačilo vyvinout „letadlo do kapsičky u vesty“, jak se přezdívalo právě prťavému McDonnellu XF-85(ne, neměla v něm prsty ta veliká firma prodávající „hamburgery“). Začátkem roku 1945 vyhlásilo americké letectvo konkurz na ultralehké parazitující letadlo neseného těžkými bombardéry. A jak jinak než s proudovým motorem, protože v těch letech byl proudové motory novinkou a velkým hitem. Velkým firmám, jako byl Boeing nebo Douglas, se vůbec nechtělo riskovat a pouštět se do tak bláznivého projektu, a tak se ho ujala mladá a dravá firma McDonnell Aircraft ze Saint Luis(paradoxně později koupili skomírající Douglas). V březnu 1945 předložila první návrh a v říjnu si letectvo objednalo dva prototypy pod označením XP-85. Měli však tu podmínku, že se konečná verze musí vejít do pumovnice letadla B-36. První XF-85 (mezitím proběhla změna označení) převzala armáda na letišti Muroc AFB v červenci 1948. McDonnell XF-85 byl drobné oválné letadlo, které více připomínalo pouťovou atrakci než nebezpečného bojovníka. Goblin, jak se ho nazval konstruktér, byl pouze 4,5 metru dlouhý s rozpětím křídel 6,4 metru. Jeho celková hmotnost byla pouhých 2520kg, pro představu vážil méně než džíp Hummer. Podle připraveného plánu měly bombardéry B-36 hluboko nad nepřátelským územím vypustit roj Goblinů, aby odrazily případný útok. XF-85 se do B-36 bez problémů vešel a zdálo se, že projekt bude úspěšně ukončen. První zkoušky však probíhaly na menším letadle B-29 vybaveným „visutou hrazdou“. Uskutečnilo se pouze sedm pokusů a jen ve třech případech se podařilo připojit Goblin zpět na hrazdu. V ostatních musel pilot nouzově přistát na břiše, pochopitelně bez podvozku. V roce 1949 už konečně US Air Force jasné, že parazitní letadla nebudou účinným doprovodem ani případným soupeřem pro sovětské Migy 17 a tak 28.října projekt zastavilo. Oba prototypy byly naštěstí zachovány. Mezitím se v něm „podařilo“ vyplýtvat 3miliony
tehdejších dolarů. Závěrem bych jen dodal, že k něčemu ty 3miliony dobré byly. Alespoň už víme, kde brali autoři hvězdných válek nápady na tak bizarní ministíhačky. -MynZdroj informací: Bill Yenne: Nejhorší letadla světa
MS v letech na lyžích Český tisk oslavuje hrdinu Jandu.-Jakub Janda, nyní asi nejpopulárnější sportovec. V Turnaji čtyř můstků skončil společně s Janne Ahonenem na 1. místě. 12.1. dorazil společně s dalšími 61 skokany do Rakouského Kulmu na první den šampionátu MS. 13.1 na můstku HS-200 skončil Janda po prvním dnu šampionátu na 11. místě. Další z Čechů Jan Matura skončil na 25. místě. Nejlépe zvládl mrazivé počasí obhájce tytulu Nor Road Ljökelsöy.
Jakub Janda Narodil se 27.dubna 1978 v Čeladné. Do Světového poháru vstoupil v roce1996, 44. místem na můstku v Harrachově. Do roku 2003 byl spíše průměrným skokanem a obsazoval spíše dolní příčky méně významných soutěží. Průlom nastal až v sezóně 2004/2005 příchodem slovinckého trenéra Vasji Bajce. Pod jeho vedením začal Janda obsazovat vyšší příčky a díky 3. místu v Innsbrucku (Německo) se stal prvním Čecem za 12 let, který se dostal do Turnaje čtyř můstků. Na MS 2005 v Oberstdorfu (Německo) vybojoval stříbro a bronz na středním a vysokém můstu. Další úspěchy zaznamenal v letošní sezóně prvním místem v Turnaji čtyř můstků a účasti na MS v rakouském Kulmu
Sportovní výsledky hokejová extraliga 43.kolo: Vsetín Třinec České Budějovice Plzeň Litvínov Pardubice Karlovy VarySparta Liberec Kladno Slavia Znojmo
4:1 2:2 0:1 2:2 6:1 1:5
Následující utkání jsou naplánována na 24.1.2006 a to: Třinec Litvínov 17:00 HaméZlín Liberec 17:00 Kladno Karlovy Vary 17:30 Plzeň Slavia 17:30 Znojmo Vítkovice 17:30 Pardubice České Budějovice18:00 Sparta Vsetín 18:30 Beroun Ostrava 23.1. 18:00
Králem fotbalistů je RONALDINO Brazilec Ronaldinho je podle fotbalistů nejlepším hráčem světa. Vyhrál první ročník ankety mezinárodní hráčské organizace FIFPro, do které se zapojilo 38 000 profesionálních fotbalistů ze 40 zemí. V nominaci byli mezi 55 jmény i Petr Čech a Pavel Nedvěd, ani jeden z nich se ale do nejlepší jedenáctky uplynulé sezony neprosadil. "Myslím, že to je důležitá cena, protože nikdo nemůže posuzovat fotbal lépe než sami hráči," uvedl Ronaldinho, záložník Barcelony.
autor stránky: Táňa Čmelíková
Popelka Biliánová
(27.1.1862,Králův Dvůr-3.7.1941, Praha) Autorka próz čerpajících především z pražského prostředí, dramatička, publicistka a osvětová pracovnice v ženském hnutí. Vlastním jménem Marie Biliánová, rozená Popelková. Narodila se v Králově Dvoře jako dcera kupce Václava Popelky. Vychodila dvoutřídní obecnou školu v Počaplích u Berouna. V jejích 15 letech rodina odchází do Prahy, neboť otec přišel v Králově Dvoře o všechen majetek. Zde získala další vzdělání a působila jako vychovatelka. V Praze našla poklad v podobě rozsáhlé knihovny svého strýce. Horlivě četla spisy Palackého, Šafaříkovy a jiné, ale i staré kroniky a další díla. Také Praha se svými historickými památkami na ni velmi zapůsobila. V roce 1885 se seznámila s právníkem Arnoštem Biliánem, za něhož se roku 1892 provdala. Měli spolu tři děti, které získaly vysokoškolské vzdělání. Ve své beletristické tvorbě čerpá především ze dvou tématických okruhů: Z tradice historické prózy a z tradice lidového čtení. Svou literární dráhu započala básněmi z mytologie. Dále psala různé črty, články, pověsti a humoresky, ale také povídky a romány, divadelní hry pro děti i dospělé. Folklórní zájem ji přivedl k zapisování pražských a zejména vyšehradských pověstí podle ústního lidového podání (Pověsti vyšehradské, Z tajů pražských pověstí) a inspiroval ji i tvorbě pověstí původních. Zaznamenávala také dětské hry a zvyky z různých ročních dob, jako: vynášení smrti, dračky aj. Jejím nejznámějším dílem, které bylo i zfilmováno, je šestidílný humoristický román „Do panského stavu“. Autorka v něm poutavě líčí ženu z lidu, matku Kráčmerku, a její zážitky při vzestupu do panského stavu. Další díla: kniha veršů „Z našich zkazek“, povídky „Všem ke štěstí“, „Při osmi dětech“, sbírka prací „Z tajů pražských pověstí“, román "Pod selský krov", humoristický román „Paní Katinka z Vaječného trhu“ a další. Psala také drobné práce věnované rodnému kraji, např. Bílý kůň, Zkamenělá panna, Boží voda aj. Popelka Biliánová nepatřila mezi velké spisovatele. Stačilo jí, že ji prostí čtenáři měli rádi a s potěšením četli její vyprávění. Významná byla její činnost v ženském hnutí. Snažila o vyšší úroveň žen a dívek, usilovala o to, aby se i ženám dostalo vysokoškolského vzdělání. Aktivně se účastnila politického boje za zrovnoprávnění žen s muži. Působila v Ústředním spolku českých žen, kde organizovala přednášky, programy pro ženy a dívky, výstavky i nejrůznější oslavy. Od roku 1900 organizovala vycházky po Praze spojené s přednáškami o historických památkách a dějinách města. V Praze také v roce 1941 zemřela. -JS-
Čtvrtý rok Harryho Pottera ve Škole čar a kouzel v Bradavicích je opět plný překvapení, akce a nebezpečí. Bradavice pořádají Turnaj tří kouzelníků, kde tři vybraní studenti ze tří nejprestižnějších kouzelnických škol budou plnit řadu nebezpečných úkolů. Teprve čtrnáctiletý Harry je překvapivě do soutěže vybrán jako čtvrtý a jelikož je rozhodnutí Ohnivého poháru závazné, soutěžit musí. Všude bují podezřívavost a žárlivost, dokonce i jeho nejbližší začínají věřit, že Harry nějakým trikem pohár přiměl, aby ho vybral. Harry se připravuje na náročné úkoly Turnaje – musí uniknout plameny chrlícímu drakovi, potopit se do hlubin velkého jezera a najít cestu v nebezpečném bludišti. Nic ho ale nedeptá víc než nejděsivější ze všech úkolů – najít partnerku na Vánoční ples. Události naberou neblahý kurz, když přímo na pozemku školy dojde k vraždě. Vyděšený a pronásledovaný sny o Voldemortovi se Harry obrátí na Brumbála. I ctihodný ředitel školy však přiznává, že žádné snadné odpovědi už neexistují. Vítězství je na dosah, když se ale přiblíží k Poháru tří kouzelníků, není všechno tím, čím se být zdá a za okamžik už se Harry střemhlav řítí vstříc nevyhnutelnému setkání se skutečným zlem … -EMa-
Tatínek Luboš, který pracuje v Alpách jako záchranář, přijíždí domů do Prahy mnohem dřív, než původně slíbil. Jeho osmiletá dcera Amálka je nadšena, a tak odmítne jet na školu v přírodě, aby si užila tatínka. Luboš se vypraví do školy, aby Amálku omluvil, ale dopadne to tak, že nakonec jede do Vysokých Tater s celou třídou jako zdravotní doprovod. Své manželce Anně (řeší právě odchod do důchodu a ztrátu milované práce u baletu) slíbí, že je to jen na pár dní, ať tedy odjede na chalupu, kam za ní určitě přijede… Řetězec náhod a nedorozumění tomu však zabrání - hodně tomu napomůže Amálka, ale také svérázný děda Pepík a syn Vašek se svou dobrodružnou povahou, do hry vstupuje i atraktivní učitelka Alice, originální rodina Koudelkových a jejich syn Vítek, dědova sousedka Bobulová, vesnická zrzavá kráska Julča, profesorka Kája se svým smyslem pro matematiku i pro východní meditaci… Je to rodinný pohodový film, plný veselých situací, který doporučuju zkouknout. Jen mi celkem vadila někdy až příliš okatá propagace některých výrobků, například džusu Cappy. -EMa-
Webové stránky: www.callofduty.com HW nároky: P4 2000MHz, 256MB RAM
Distributor v ČR: Cenega/CD Projekt Multiplayer: Ano (Lan,Internet)
Cena:1299/1999Kč(sběratelská edice) Žánr: Akční střílečka z prostředí 2.sv války
Kdybyste se kohokoli před třema lety zeptali, jak že se jmenuje nejlepší střílečka o druhé světové válce řekl by (pokud nepokládá počítač za brnící ohromnou krabici, do které se leje benzín) určitě pět slov: Medal of Honor-Allied Assault. Tahle hra kdysi trhala všechny prodejní rekordy a také kritika rozhodně nešetřila chválou. V listopadu 2003 ale přišla ona, královna všech válečných akčních stříleček, Call of Duty a nekompromisně odkopla Medal of Honor na druhé místo. Jednalo se ve své době o graficky i herně naprosto úžasné dobrodružství, jež vrhlo hráče jakoby přímo do kruté bitevní vřavy v uniformě britského, ruského a nakonec amerického vojáka během bojů druhé světové války. Všichni si však stěžovali na krátkou herní dobu a naskriptované (při každém hraní se opakující nastavené) situace. Druhý díl Medal of Honor, pařani už určitě vědí, že s podtitulem Pacific Assault, se pokusil svrhnout Call of Duty z trůnu, jenže nakonec se potupně krčil dokonce ve stínu svého staršího brášky. Tolik známá fakta a teď se pojďme podívat, jak dopadl nástupce Call of Duty, jehož tvůrci se chvástali, že vytvořili nejlepší střílečku vůbec.
V druhém díle budete opět bojovat nejprve jako ruský voják a zasáhnete do bojů o Moskvu a Stalingrad, zničíte trhavinou pár tanků, a pomůžete kamarádům se sniperkou v ruce ubránit radnici. Hra vás ani na chvíli nedá vydechnout, každá přestřelka s nepřítelem je trochu jiná a když už se začínáte nudit, nabídne úžasný grafický efekt, jako bortící se budovu nebo nad vámi jedoucí tank (ještě že vy jste zrovna v zákopu, jinak by to nebylo zas tak hezké). Za krále a vlast vybojujete severní Afriku v kůži britského pěšáka (a v pár misích dokonce tankisty) Johna Davise, kde si dosyta užijete úzkých tuniských uliček a žhavé pouště. V Africe se ale příliš neohřejete, narozdíl od učitele Igora Hnízda, převeleného na východní frontu, vás pošlou do západní Evropy, plné malých vesniček a minometů. I vyloďovat se budete, tentokrát naštěstí ne na profláklé Omaha beach, nýbrž hned vedle na Point du Hoc. Ano, to je ta, kde Američané šplhali v kulometné palbě po laně na skálu. Naštěstí Němci radši stříleli, než aby přeřezávali ta lana. Jako bonbónek nakonec vás ještě čeká přechod přes Rýn.
A to je vše, celkem 27 nepříliš dlouhých misí. Po jejich dohrání,které zvládnete tak za 12-14 hodin, máte tak trochu pocit, jako kdyby právě běžely titulky dokonalého půlhodinového filmu. Ale co, pořád lepší než tříhodinový paskvil. Navíc se můžete připojit k internetu a „podělit“ se o své zkušenosti ve hře pro více hráčů. Ta je velmi dobrá, nechybí spousta map a klasické mody, jen mě zarazila nevyváženost nabízených zbraní. Kvůli ní se vždy připojím vždy na stranu zla (fanatičtí fašisté si klidně dosazují „díky ní“ a „stranu dobra“), protože u té je k dispozici skvělá pěchotní puška MP-44. Z té později vznikl tolik známý sovětský samopal Kalašnikov, takže její přednosti asi chápete. Je rychlá, účinná a má dobrý dostřel. Jinak by si jí sotva oblíbili gangsteři i vojáci na celém světě. Až na tuhle drobnou vadu se jedná o skvělou zábavu a více než rovnocenného partnera singleplayeru. Co se změnilo oproti prvnímu dílu? Mohl bych tu na půl stránce blábolit o lepší grafice, fyzice, efektech, dynamičnosti a tak, já ale budu upřímný. Novinka je jen jediná. Zmizel ukazatel zdraví. Jak je to možné? Nahradil ho unikátní systém, kdy při zranění obrazovka po obvodu zčervená a tím signalizuje, že je nejvyšší čas dostat se z nepřátelské palby. Po dvou vteřinách bez zranění jste zase 100% fit. Je to trochu divné, avšak podle mého názoru jde o velmi pěknou vlastnost, protože nemusíte soustavně kontrolovat hodnotu zdraví a můžete se tak soustředit na vyloženě adrenalinovou akci. Jenže tohle drobné vylepšení nestačí, o to míň, když Call of Duty 2 byla ve vývoji celé dva roky. Část o grafice a zvucích bude tentokrát asi dost krátká, jelikož to všechno se dá zhodnotit jedním slovem: Nádhera. Spolubojovníci křičí, ze všech stran se ozývá hluk boje, vidíte záblesky střílejících zbraní i krásně zpracované pobíhající nepřátele. Jen hudba se omezuje na 20 vteřin na konci mise, kdy se všichni radují, a to je naprosto trapné a kýčovité. Vaši protivníci prošli od minulého dílu určitě školou správného házení granátů , a tak máte občas pocit, že bojujete proti samým granátníkům. Ještě že vás o blízkosti granátu informuje ikonka přímo na obrazovce. Jakmile stačíte utéct, pokochejte se pěkným výbuchem. A když nestačíte, tak se zapotácí kamera a na monitoru se objeví citát některého z velikánů, komentující krutost války. Tenhle nápad je obšlehnutý z Operace Flashpoint, kde ale citáty působí jaksi dojemněji, protože samotná hra opravdu ukazuje válku jako to nejhorší zlo. A máme tu závěrečné hodnocení. Hned na začátku bych chtěl zdůraznit, že tahle hra nepatří do ruky malým dětem (12 a méně let) hlavně proto, že je v ní boj a to všechno kolem neuvěřitelně zábavné. Takový malý capart by si pak mohl chtít vyzkoušet, jestli v opravdovém životě taky stačí po smrti jen zmáčknout „ESCAPE“. Nedávejme to rozhodně autorům za zlé, z obalu se na nás směje číslo 16+ (takže ani já…). Můžeme dokola nadávat na krátkou herní dobu opět hroznou skriptovanost (dostalo mě, když německý tank „fikaně“ čekal za rohem, zatímco mi Angličané jsme dobývali radnici), ale stejně nedostatky nakonec převáží dokonalá atmosféra a všechna ta „omáčka“ okolo. Skončím po vzoru Haliny Pavlowské dobrou radou: Moje milá dětátka! K hraní Kól of Duty používejte sluchátka, jinak totiž, je to potíž požitek herní trpí. (všem je doufám jasné, že tuhle básničku vymýšlela dva týdny kolektivně celá redakce, místo aby se učila na poslední testy před pololetím) -MynAtmosféra, skvělá akčnost, grafika Délka, skripty, málo změn proti jedničce Nejlepší akční střílečka, kterou jsem kdy hrál. I když mohla být delší.
Nehádej se a hádej! Na začátek jsem se rozhodl dát logické úlohy, které jsem seřadil podle obtížnosti(lehká, středně těžká a opravdu hodně těžká). Řešení těchto úloh najdete na konci této rubriky. 1. Vedle sebe seděli tři bohyně - Pravda (vždy mluví pravdu), Lež (vždy lže) a Polopravda (tak různě). Poutník by rád zjistil, která je která. Poutník se ptá postupně od leva. Poutník: "Která bohyně sedí vedle tebe?" Levá: "Pravda." Poutník: "Kdo jsi?" Prostřední: "Polopravda." Poutník: "Která bohyně sedí vedle tebe?" Pravá: "Lež." Jak je to tedy s těmito bohyněmi? 2. Pomocí čtyř čtyřek napište všechna čísla od 0 do 10. Můžete použít tyto matematické operace: sčítání, odčítání, násobení a dělení. Je dovolené použít i závorky. 3. Záhada
Vtipy Chlap přijde ve Švýcarsku do banky a tiše povídá u přepážky "Chtěl bych si u vás uložit 7 milionů dolarů". Pracovník banky se na něj podívá a říká: "Ale pane, můžete mluvit nahlas...tady se za chudobu nikdo nestydí" Víte, co je absolutní smůla? Přistát z padajícího letadla na potápějící se lodi. "Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně zadusit polštářem?" "Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti." Proč je Bill Gates nejbohatší člověk na Zemi? …..
Protože za chyby se platí! Telefonuje chlapík hasičům: "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!" "Dobře pane, jak se k vám dostaneme?" "Ježiš, to už nemáte ty velký červený auta..?!?" Malý chlapec píše Santa Clausovi: "Pošli mi bratříčka!" Santa odpoví: "Pošli mi mámu!" Policisté na služebně sledují hokejové utkání ČR vs. USA. V tom přijde další z venku a ptá se na stav utkaní. "Vedeme 3:0." "A kdo dal góly?" ptá se opozdilec. "První dal Patera, ty další dva nějaký REPLAY." Autentické inzeráty z amerických novin * Jste negramotný? Ještě dnes nám napište a pošleme vám /zdarma/ instrukce, jak to napravit. * Prodáme pejska. Žere všechno a má moc rád děti. * Každého půl roku povánoční výprodej. * Speciální nabídka obědů: Krocan $2.35; kuře nebo hovězí $2.25; děti $2.00. * Prodá se starožitný psací stůl vhodný pro ženy s tlustýma nohama a velkým šupletem. * Netrháme vaše prádlo v automatických pračkách. Děláme to pečlivě manuálně. * Nabízíme velmi staré šaty po babičce v perfektním stavu. * Ojetá auta. Proč máte chodit jinam a nechat se tam okrást. Navštivte nejdřív nás. Řešení logických úloh: 1.=> Levá – polopravda, prostřední – lež, pravá – pravda 2.=> 4-4+4-4=0, 4+4+4-4=8, (4*4+4)/4=5, 4/4+4-4=1, 4/4+4/4=2, (4*4-4)/4=3, 4/4+4+4=9, (4+4)/4+4=6, (4-4)*4+4=4, (4+4)-(4/4)=7, (44-4)/4=10 3.=> fakt nevím.
Anketa nebo rozhovor Historie králodvorské knihovny Automobily Škoda
Fenomén Ford Street racing Sport Zábava Hlavně to nepřehánějte s učením a prací, ať neskončíte jako tenhle chudák chameleon, co se učil psát tužkou!
Kultura Něco pro dívky Vychází už 1.března!
KONTAKT NA REDAKCI: Šéfredaktor: David „Mynny“ Mynář
[email protected] Zábava: Jiří „Tůrl “Turčín
[email protected] Kultura: Jitka Sedlačiková
[email protected] Eliška „Hořká“Marešová
[email protected] Sport: Taťána Čmelíková
[email protected] Informační e-mail:
[email protected] Internetové stránky: „in progress“ Vyšlo 24.1.2006
