2006 Ročník 5

Číslo 1 1/2006 Ročník 5

• • •

Anketa o Nedvědovi Létající auta S Vlastou jako bezdomovci

Mrknu se, co se dnes ta mládež učí, jak žije a na co čučí. Váš Chameleon Leon (vlastní pazourkou).

Čtěte

na straně

Co si myslíte o odchodu Nedvěda z reprezentace ČR?

3

S Vlastou mezi bezdomovci

4

Hry: Europa 1400

5

Létající auta

6

Vtipy o….

7

Strana pro dívky

9

A tohle všechno pro vás s láskou* s chutí sepsali a připravili … Šéfredaktor a editor www stránek Redaktor zábavy Redaktorky stran pro dívky Redaktor sportu Mailujte na nebo na Webové stránky

*zásah cenzury

David Mynář Jiří Turčín Katka Bicanová Ivana Velková Vlasta Nový [email protected] [email protected] v přípravě

Anketa Setkání: „Šlapka a milionář“ Messershmitt Me 109 Hry: Ford racing 2 Fenomén Indiana Jones Fejeton od Vítka Došlo nám Vtipy o…. Sport A něco pro dívky

The konec Prázdniny nám utekly tak rychle a škola je tak dlouhá. Lavice, učebnice a tabule..…To není moc veselý začátek. Tak něco veselejšího. Už jen 9,0 měsíce školy! (ježiši já snad nepřestanu psát o škole ). To víte, nejhorší noční můry vás pronásledují všude. Co říkáte na nový vzhled Chameleona? Líbí se vám, nebo byste už radši místo něj četli Ženu a život? Každopádně nám všechny reakce pište na [email protected]. A nejen k novému vzhledu, napište nám co vás zrovna napadne. Všechny dopisy budou otištěny v Došlo nám a k případným dotazům bude připojena odpověď (jak jinak než vtipná). Nejlepší příspěvky budou oceněny,,předplatným“ Chameleonu na 6 měsíců! Každopádně ho budete mít jako první ze třídy! Podepište se přezdívkou, vaše emailová adresa pak nebude zveřejněna. Abych nezapomněl, naše stránky na internetu budou do dvou měsíců v provozu. Pochopitelně, jakmile tomu tak bude, zveřejníme adresu na stránkách časopisu. Najdete tu elektronické podoby starých čísel ke stažení, fotky ze třídy a mnoho dalšího obsahu, který by se na papír prostě nevešel. Abyste nezapoměli, že nebyly vždycky jen Pcčka s 3GHz procesorem (Heatkit EC1-1960).

Pochybuji, že by někdo z vás chtěl být středověkým kovářem. Ale co takhle starostou celé Paříže, mocným kardinálem, nebo bohatým králem zlodějů? Ano, hádáte správně.Tohle všechno vám nabídne dnes představená hra Europa 1400: the guild. Její žánrové zařazení není vůbec jednoduché. Nejvíce se blíží škatulce strategie s prvky RPG, ale je to vlastně i simulátor života ve středověku. Obchodovat můžete v pěti velkých evropských městech (škoda, že ne v Berouně, nebo ještě líp v Králově Dvoře), a navolit se dá, jestli budete žena nebo muž a katolík nebo protestant. Rozhodně však doporučuji projet tutorial, protože jinak si nebudete vědět rady. To bude teda pěkná nuda! Co je vlastně vaším úkolem? Najmout pracovníky, vyrábět zboží, to prodat na trhu, najmout další pracovníky, postavit další výrobnu a bohatnout a bohatnout. Samo o sobě by to asi byla po pár hodinách opravdu nuda. A po pár dnech bych hru smazal. Jenže daleko zajímavější je všechno, co s obchodem nesouvisí. Jednak je to například dvoření se určité dámě, později starání se o děti. Schopnost svých dětí můžete zlepšovat dárky, třeba vojáčci zlepší bojové schopnosti. Další zajímavou stránkou hry je část temná. Podplácení důležitých osob, aby změnily zákony, házení bomb do oken konkurence, okrádání, únosy atd. Jenže tento styl hry nemá jen svoje výhody. Napadená osoba (pokud to přežije) vás může zažalovat a pěkných pár let budete mít výhled na vězeňský dvůr. pozdravujte Kajínka. Taky můžete vstoupit do politiky. Jednak smíte

zákony ovlivňovat sami (a třeba i povolit bombové útoky!) a navíc vás za tuto „bohulibou“ (vlastně spíš „vámlibou“) činnost platí. Jak je to se životem ve hře? Každý rok je dlouhý asi 15 minut a reprezentuje jedno roční období (1400-jaro, 1401-léto…) Nic však netrvá věčně a asi po šedesáti letech váš měšťan zemře. Máte dvě možnosti. Buď obnovit hru z posledního uložení a běžet k alchymistovi pro elixír doktora Fausta (ten je však drahý, nespolehlivý a prodlouží život jen trochu) nebo nechat svou postavu zaklepat bačkorama a hrát dál se svým synem, popřípadě dcerou. Teď už vím jak se to hraje. Ale jak to vypadá? Abych pravdu řekl, moc dobře ne. Na strategii ještě docela dobré, ale když je, třeba při volbách, bližší záběr na postavy, tak bych radši vypnul monitor, nebo ho rovnou vyhodil oknem. Grafika tak vlastně však odpovídá hře. Je taková jakási středověká. Spolu s trochu nešikovným ovládáním jsou to jednoznačně nejslabší stránky hry. Až skoro nakonec jsem si nechal zvuky a hudbu. Ty jsou prostě okouzlující. Když jsem je poprvé slyšel měl jsem veliké podezření, že neinstaluju Europu 1400, ale Harryho Pottera Ve finále je Europa velmi dobře hratelná, dlouhá a zábavná hra, kde při každém hraní objevíte něco nového. Když k tomu přičtu originalitu (kolikrát už jste hráli simulátor obchodníka či zloděje ve středověku?) je to docela dobrá volba na dlouhé podzimní večery.

Právě jsem se probudil. Na rukou mám pouta. Ležím v policejní hydrododávce (na vodík), která uhání po prašné cestě. Vedle mě sedí Vlasta a něco si brblá pod asi půlmetrové fousy, ze kterých tu a tam vyskočí nějaká blecha Jak jsme se sem ale dostali? Tohle nepříjemné okno mě potkává skoro každé ráno hned po probuzení. Někdy sice i během dne, ale to není podstatné. Běžně mi to nevadí, jenže když si člověk nemůže vzpomenout, proč ho zatkli, je to na pováženou. Však já si vzpomenu. Zatím se můžu podívat ze zamřížovaného okénka. Už nejsme v Praze, myslím že budeme někde na Vysočině, podle toho nekončícího lesa, a toho, že slunce vychází před vozem. Vysočina je významné středisko Táborů pro lidi bez domova. Jméno je to vzletné, ale podmínky jsou tam otřesné. Nezadají si s tábory, které budovali diktátoři před stopadesáti lety pro své odpůrce. Jako kdysi dávno byli utlačováni židi, černoši, muslimové, v současné době jsou až brutálně ničeni bezdomovci. Je smutné vzpomenout si, jak všichni na začátku 21. století mysleli, že bude lepší než to předcházející. A to je prosím u nás, v Českopolsku demokracie. Jiné státy, vedené „vůdci“ jako Spojené království Velké Británie a severního Španělska jsou na tom ještě daleko hůř. Bum! Okno je pryč. Vzhledem k tomu, že v hydrododávce je jen zamřížovaná díra, je vám určitě jasné, které myslím. Ale rozhodně to není lepší, protože jsem si vzpomněl, jak jsme s Vlastou kočovali ulicí až nás zatkl policajt. Takže my taky….Přijíždíme do obce příznačně pojmenované Stoka, kde stojí největší z „Táborů“. Auto už prodrnčelo přes strážnici, jediný vchod do komplexu, hlídanou několika vojáky s painopaly. Ty, narozdíl od svých předchůdců vystřelují mikrovlny, které neporaní, ale působí nepředstavitelnou bolest. Jinudy, než strážnicí se projít nedá, protože průchod přes elektrický ostnatý plot není zrovna elegantní. Vlasta se mě zeptal:,,nevíš, kde sme?“ Nechtěl jsem ho znervóznit a tak jsem odpověděl:,,v našem novém domově!“, i když jsem měl chuť říct mu něco jiného. Vtom se otevřely zadní dveře hydrododávky a mi poprvé za spoustu hodin uviděli pořádné světlo. Skoro jako zvířata nás vyháněli z auta. Když jsem spatřil nízké baráky a spoustu bufeťáků všude kolem, měl jsem chuť říct, že jsem jen důchodce a chci zpátky. Stejně by mi nikdo nevěřil. Zezadu se ozval hlas: ,,Vy jste tu noví?“ Běžte na ubikaci 156-B. Bylo mi celkem jedno, ve které ubikaci skončíme, protože všechny jsou určitě stejně smradlavé a hnusné. Za chvíli už jsem si to nemyslel, ale nepředbíhejme. Po příchodu na ubikaci jsme se začali s ostatními „spolubydlícími“ seznamovat. Několik jich bylo vyhozených s domova manželkou, pár jich přišlo o práci a skončilo na ulici, i nějací ti alkoholici tu byli. Všichni se s námi po chvíli dali do řeči, jen jeden ne. Podle toho, že byl v rámci možností upravený (například měl jen trochu špinavé nehty), se dalo usoudit, že je něco jako „boss“ ubikace a s nováčky se nehodlá bavit. Pomyslel jsem si „to by mohlo být výhodné spřátelit se s ,,bossem“ a vykročil jsem k němu. Vlasta se zatím dál nerušeně bavil s ostatními. Oslovil jsem Bosse: ,,Dobré setkáni přeju (i etiketa se trochu změnila), já se menuju David, ale můžete mi říkat Myny. To co řekl on mi vyrazilo dech: ,,Já se menuju Vít , ale můžeš mi říkat Starej. Všichni mi tak říkaj.“ I když od chvíle, kdy jsem ho naposledy viděl uplynulo pětašedesát let, nedal se nepoznat. Vyhrkl jsem: „Ty jsi Vítek!“ No, studovali jsme spolu!“ Vzhledem k tomu, že Vítek vypadal ještě ohromeněji než já, POZNAL MĚ! Povyprávěl jsem mu celý náš příběh od onoho infarktu až po zatčení, ale to jsem ještě nevěděl, že překvapením není konec. Pozdě večer, když už všichni spali, a smrad z těch nemytých „lidí“ se snad ani nedal popsat, mi Vítek sdělil něco, co ovlivnilo celé další události. ,,Jestli chceš svolat sraz naší třídy, tuším kdo ti pomůže. Jitka! Jako o jediné vím kde bydlí. Pár let jsem u ní dokonce sloužil jako řidič. Po pár nabouraných autech mě ale vyhodila.“ S úžasem v hlase jsem mu odpověděl: „To vypadá, že taky víš jak se dostat odtud ven!“

Aleš Vlasák: ,,Já bych si hlavně přál, aby se brzo vrátil! Reprezentace bez něj nebude to co bývala 2-To fakt netušim.“ Tomáš Zahradník: „No, má to blbý. Šárka Trunečková: „Je to šmejd, ať si klidně zůstane v Itálii.“ Vítek Tancl: „*uck of Juventus!!“ Ondra Cajthaml: „Je to debil, de mu jenom o prachy. V reprezentaci málo platili.“ Tomáš Patočka: „To je ten fotbalista.?“ (pro Patoka běžná reakce vědecky nazývaná „Syndrom částečně předstírané demence“) Martin Drozd: „Nech mi chvilinku čas, já to vymyslim. Tyve, jeto škoda tyve, protože ho jen tak někdo nenahradí. Budeme si muset počkat na Ondru Cajthamla. Cajda je nadějí českého fotbalu!“ Andrej Kapatsevitch: „Je to chyba. Pavel je hodně dobrej hráč, ale oslabil českej tým. 2-Asi neodešel kvůli penězům, spíš za tím bude to koleno.“ Eliška Marešová: „Já spíš fandím Petru Čechovi.“ Šimon Peták: „Kdo je to Nedvěd? (Lidí s Patokovým syndromem bude víc ) Ivana Velková: „Je to velká škoda, protože tam byl nejhezčí.“

Jedna anglická dáma chtěla před válkou strávit letní byt v Německu a tak napsala jednomu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše i na pohodlí.Také chtěla vědět, mají-li v tom domě, kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church (kostel). A takto odepsal: "WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Jest otevřen 2x týdně, v úterý a ve čtvrtek. Chápu, že je to pro Vás nepříjemné, je-li to vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že je to krásný výlet. Hodně lidí si s sebou bere oběd a zůstává tam přesčas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je tam 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě je tam dost míst i k stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, poněvač je v ten den varhaní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet i ty nejjemnější zvuky. Opatřím Vám s radostí to nejlepší místo a bude mně potěšením sedět vedle Vás. Děda si přijde uložit do StSp 100 Kč. Pokladní vypíše doklad a bere od dědy stovku. Vtom děda cukne a říká : "A když krachne vaše pobočka nepřijdu o tu stovku ?" "Nepřijdete dědo, za ty peníze vám ručí celá StSp" "A co když krachne celá StSp ?" "Dědo, tak vám za to ručí vláda v čele s p. Grossem" "A co když krachne vláda v čele s p. Grossem ?" "Ale dědo, snad by vám to za tu stovku stálo, ne ?" Konverzace u oběda: Žena: Co bys dělal, kdybych umřela? Oženil by ses znovu? Muž: Určitě ne! Žena: Proč ne - nelíbí se ti manželství? Muž:: Samozřejmě líbí. Žena: Tak proč by ses neoženil znova? Muž:: No tak jo, oženil. Žena: Opravdu? (Tváří se ublíženě.) Muž:: (Slyšitelně vzdychne) Žena: Spali by jste v naší posteli? Muž:: Kde jinde bychom spali? Žena: Sundal bys i moje fotky a místo nich pověsil její? Muž:: To by bylo asi správné. Žena: A dovolil bys, aby hrála mými golfovými holemi? Muž:: Ty jsou jí k ničemu, ona je levák.

Žena: - - - ticho - - Muž:: A do prdele. Je to černé, bílé, černé, bílé... Co je to? Jeptiška válí sudy. Jde blondýnka k zubaři a poslouchá walkmana. "Slečno, sundejte si ty sluchátka," upozorňuje ji doktor. "Ale já nemůžu!" brání se dívka. "To je mi jedno." "Ale já opravdu nemůžu!" Oba se chvíli dohadují. Dentista se nakonec tak naštve, že jí sluchátka strhne z hlavy a mrskne s nimi o zem. Blondýna se rozbrečí a za pět minut je po ní. Zubaři se to nezdá, a tak si nasadí walkmana a poslouchá: "Nadechnout, vydechnout, nadechnout, vydechnout..." Němec, Američan a Čech se baví o autech. Němec: "My máme tak skvělá auta, že když zapomenu zamknout, za pár vteřin se rozhouká alarm." Američan: "To nic není, to když my zapomeneme zamknout, auto se zamkne za pár vteřin samo. Čech: "To u nás, když zapomeneme zamknout auto, za pár vteřin se stane neviditelným!" Co je pro chlapa jídlo o sedmi chodech? Pizza a šest plechovek piva. Jdou dva bratři za babičkou lesem. Jeden je slepý a druhý má jen jedno oko, tak ten jednooký vede toho slepého. Jdou, jdou a najednou jednooký zakopne a vypíchne si i to jediné oko a říká: "Tak jsme došli!" A ten druhý: "Ahoj, babi!" "Miláčku, máš mě ještě rád?" "Stručněji. Co chceš koupit?" Ve tři hodiny ráno zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: "Probudil jsem tě?" "Hmmm...ano..." "Tak to jsem rád, protože já se ještě ty hajzle učím!!" Smrtka stojí u dveří bytu a povídá: "Dobrý den, odčítání lidu." Made by Jirijk

Hned jakmile se člověk odlepil od země a mohlo to být považováno za let, začal pomýšlet na křížence auta a letadla. Myšlenka byla prostá: Letíte nad krajinou, a když uvidíte silnici, přistanete a dál jedete. Ovšem provedení bylo dost velký oříšek, a tak první letadlo, nebo chcete-li auto tohoto typu ,trojsedadlový Curtiss, vzlétl až roku 1917. Ten ale vykazoval neuspokojivé letové vlastnosti, a na silnici asi taky Ferrari nebyl.Co ho čekalo? Sešrotování! Další možnost pro pološílené konstruktéry se naskytla za druhé světové války (asi byli všichni mozkové na frontě). Ani by nemělo smysl vypisovat jména a historie všech podobných projektů, protože jich byly desítky. Jmenujme však několik nejzajímavějších. Boggs Airmaster Byl vyprojektován H.D.Boggsem a na trh ho uvedla firma Buzz Hershfeld. Byl dlouhý, 4,06 metru, tedy asi jako Škoda Fabia combi, rozpětí měl úctyhodných 10, 6 metru. I přes velkou prodejní snahu nebyl prodán ani jeden. Hervey Travelplane Pochází z roku 1947 a jde o patrně nejvýkonnější ze všech létajících aut. O pohon se staral výkonný motor Ranger s 190 koňmi a ten sliboval rychlost něco málo přes 200 km/h! Zkušený konstruktér dokázal křídla složit za šest minut, ale lidem, kteří umí tak otevřít brambůrky, to trvalo téměř hodinu. Jediným, ale zato velkým problémem bylo „výhodné“ přívěsné zařízení na uložení křídel. Vzlétnout s ním však nebylo možné. Hall flying car Létající auto Teda Halla se ze všech těchto projektů nejvíce přiblížilo prodeji a sériové výrobě. Na svém snu začal Hall pracovat v roce 1945. Na silnici měl tohoto hybrida pohánět motor o síle 19,5 kW (jsme ve čtyřicátých letech), po vzletu se dostal ke slovu motor s výkonem 66 kW. Tento typ však pohřbily hned dvě věci. První byla nehoda, která ač byla zaviněna pilotem pořádně ovlivnila případně zákazníky. Navíc bylo krátce po skončení druhé světové války a trh byl zaplavován levnými letadly z armádních zásob. Možná je však dobře, že všechny podobné hybridy potkal takovýto osud. Představme si 200 „aut“ ve sněhové vánici, řízených nekvalifikovanými piloty, nad řekněme Prahou. Vidíte ten chaos? A podle konstruktérů si je měl dovolit každý. Teď si jich představte v té samé vánici 200 tisíc! Polovina Pražanů by pravděpodobně zahynula za „volantokniplem“ svého úžasného „autoletadla“. I dnes jsou takoví magoři!