2005. Z 16. zasedání Zastupitelstva obce konaného dne

5/2005

Z 16. zasedání Zastupitelstva obce konaného dne 16.9.2005 Zastupitelstvo obce schválilo • Zprávu o činnosti rady obce a kontrolního výboru. • Půjčku TJ Sokolu Líšnice ve výši 250.000,- Kč na dokončení rekonstrukce elektroinstalace sokolovny. • Zprávu o čerpání rozpočtu k 31.8. 2005. • Rozpočtové změny ve výši 25.500,-- Kč poskytnutých finančních prostředků Úřadem práce v Ústí nad Orlicí na zajištění veřejně prospěšných prací; ve výši 13.750,-- Kč na zvýšené výdaje zásahové jednotky SDH a rozpočtovou změnu ve výši 31.570,--Kč na pořízení výpočetní techniky poskytnutých finančních prostředků Pardubickým krajem. • Smlouvu o nájmu pozemků a Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene se státním podnikem Povodí Labe k zajištění staveniště a stálého napojení nájezdu nového mostu. • Smlouvu o dílo s projekční kanceláří Ing. František Pravec na vypracování PD „Kanalizace a ČOV pro střed obce Líšnice“ za celkovou cenu 284.410,-- Kč včetně DPH. • Opravy místních komunikací firmou MADOS v celkovém objemu prací 1.496.608,-- Kč včetně DPH / Zakopanka a Polsko/.

Z 16. schůze Rady zastupitelstva obce konané dne 7.9.2005

Rada obce schválila: • Program zasedání ZO dne 16.9.2005 • Příspěvek Mysliveckému sdružení na zajištění dokumentace k povolení střelnice za Borkem ve výši 7.600,-- Kč • Provedení nových vývěsek před hospodou • Nákup nového počítače do kanceláře Obecního úřadu Rada obce projednala : • Možnosti poskytnutí půjčky TJ Sokolu na dokončení rekonstrukce elektroinstalace

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ

prosinec 2005

Hokejové mužstvo TJ SOKOL LÍŠNICE bojuje o lepší umístění v zahájeném 7. ročníku minihokejového Computeru Shop Cupu

Mužstvo hokejistů hrajících pod hlavičkou TJ SOKOL Líšnice vstoupilo do nového ročníku minihokejového turnaje výhrou nad mužstvem LDM Čeká Třebová. V 7. ročníku budou usilovat o lepší umístění tito hráči : gólman Borovička O., Císař R., Janoušek V., Klášterecký J., Kubíček D., Likáš J., Šulc P., Zářecký L., Bříza O., Rybár R., bratři Paštikovi a Toman J. Turnaj se hraje na umělém kluzišti v Ústí nad Orlicí a potrvá až do konce února. (vj)

Computer Shop Cup – vzájemné zápasy Základní skupiny Skupina A Antikus Černovír Rieter Hnátnice Bejci Koldín LDM Česká Třebová TJ Sokol Líšnice Oftis Ústí n/O Junioři HC Ústí n/O HC Smile Ústí n/O

ČER

HNA

KOL

LDM

LÍŠ 12:1 1:2

5:3 3:5 1:12 0:13 4:11

2:1 1:7 2:2

1:6

2:4

OFT 7:1 6:1 6:1

JUN 13:0 2:2

SMI 11:4

Skóre Body

6:5

4:2 1:6 2:2

5:6

2:2

Pozvánka na BENEFIČNÍ KONCERT Občanské sdružení Šťastný domov Líšnice Vás zve na BENEFIČNÍ SÓLOVÝ KONCERT SKUPINY OBOROH, KTERÝ SE KONÁ DNE 11. prosince 2005 v 15:00 hod v kostele Sv. Rodiny v Líšnici. Koncert je pořádán jako poděkování za podporu a pomoc Občanskému sdružení.


prosinec 2005

UPOZORNĚNÍ PRO ODBĚRATELE ELEKTŘINY Východočeská energetika upozorňuje odběratele na přerušování dodávek elektrické energie v těchto lokalitách: okolí správní budovy Líšnické a.s. od sokolovny po dílny Alf včetně ve dnech 6-812-13.12.2005 od 8:00 do 15:00 hod. a Dolní konec okolí váhy a přes řeku /Diblíkovi, Pod skalou/ ve dnech 6-8-15-16.12.2005 od 8:00 do 15:00 hod.

Svozový plán odpadů pro rok 2006

Svoz plastů a nápojových kartónů (tetrapack): Vždy ve středu a v týdnu č. 1,5,9,13,17,21,25,29,33, 37,41,45,49 Svoz nebezpečného odpadu : 28.4. a 22.9.2006 Svoz popelnic: pondělí v týdnech č. 1,2,3,4,5,6,7,8,,9,10,11,12,13,14, 16,18,20,22,24,26,28,30,32,34,3 6,38, 40,41,42,43,44,45,46,47,48,49,50,51,52

O DUŠIČKÁCH

„Smrt není zlá, smrt je jen kus těžkého života…“ (J.Wolker) V měsíci listopadu vzpomínáme na své drahé a blízké, kteří nás opustili a již se s nimi na tomto světě nemůžeme sejít. Chodíme po hřbitovech, dáváme květiny, zapalujeme svíčky a vzpomínáme. Někdy se naše kroky zastaví i u cizího hrobu. Na chvilku se zamyslíme, kdo zde asi leží, jaký to byl člověk? Zaujme nás nápis na pomníku, někdy jeho jméno či datum. Já osobně, kdykoliv jsem cizím městě, snažím se také navštívit místní hřbitov. Čtu nápisy a přemýšlím. Kdo to byl pan Václav Sýč, který má pod jménem na pomníku v Hemži napsáno: „Dobrý zdejší soused“. A vedle je pomník celý z pískovce, na něm strom života a pod symbolem je vytesáno: Josef Lux – 1956-1999. Co se asi stalo v rodině,kde nápis na hřbitově ve Vraclavi říká: „Osud Vás nám vzal, znenadání zůstal jen bol a žal – zemřeli tragickou smrtí ve věku 13 a 14 let“. V Chrasti u Chrudimi je pomník, kde leží Filipína Kašparová – matka pražského arcibiskupa – „šlechetná dobroditelka chudých“ – 1848-1933. A tak bych mohl psát další a další nápisy vytesané do kamene. Nemusíme se stydět za slzu v oku, která se dere i u hrobu člověka, kterého jsme neznali. Co asi prožili rodiče, kteří přišli o jediného syna a dali v Líšnici na pomník nápis: „Teskno nám, Venoušku, ach nevýslovně teskno, když ztratili jsme tebe, ztratili jsme všechno“…V Líšnici je ještě další kus života vrytý do kamene - nesmírná úcta rodiny ke svému tatínkovi – „To nelze říci pouhým slovem, co lásky spí pod tímto rovem“. Člověk si uvědomí, jakou bolest lidé mají, pak snad nesmíme se smrti bát, ale určitě se bojíme umírání plného utrpení. Na závěr chci použít nápis z hrobu na pražském Vyšehradě: „Kdybyste někdy rady potřebovali, jen s láskou na mě vzpomeňte, přijdu Vám pomoci“. Myslím si, že se nesmí zapomínat na ty, kteří


prosinec 2005

ovlivnili naše životy, s kterými jsme se potkávali, snili, míjeli se a neměli na sebe čas. A to nás začne trápit, když odejdou z našich pozemských cest… (D.H.)

17. listopad – SVÁTEK, KTERÝ PATŘÍ NEJEN STUDENTŮM

Sedmnáctý listopad je v české historii spojen především se studentstvem - konkrétně s manifestacemi, při nichž na sebe mládež vzala roli nositele svědomí národa. V roce 1939 se v mohutnou manifestaci odporu proti okupaci změnil pohřeb Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn při zásahu německých vojáků proti průvodu na oslavu vzniku republiky. O padesát let později se vydal patnáctitisícový průvod studentstva z Vyšehradu do centra města opět. Důvodem bylo jak uctění památky právě Jana Opletala, tak protest proti pokračující nesvobodě. Změnu bylo ve vzduchu cítit již nějakou dobu. Němci z východní části země prchali směrem na západ, Berlínská zeď byla čerstvě stržena, a tak celá česká společnost čekala na vhodnou záminku. Věděli to studenti, věděl to také režim. Ten sice nemohl nepovolit průvod k uctění památky Opletala, také však nehodlal dopustit nějaké větší protestní akce. V každém případě nehodlal shromážděné desetitisíce lidí pustit na Václavské náměstí. Zablokoval je tedy na Národní třídě, kam nasadil své nejtvrdší jádro (včetně červených baretů) pořádkových sil, vybavené mimo jiné i obrněnými transportéry. Vše skončilo brutálním zmlácením všech zúčastněných. Zraněno bylo na 600 demonstrantů a přes počáteční snahu vše ututlat a zkreslit se události tehdejší vládnoucí garnituře vymkly z ruky. V následujících dnech se ke stávkujícím studentům přidali herci a posléze také ostatní občané země, což nakonec znamenalo konec komunistického režimu. O dva dny později bylo v pražském Činoherním klubu založeno Občanské fórum - pozdější vítěz prvních svobodných voleb. HISTORIE DEMONSTRACÍ 17.LISTOPADU: 17. listopadu 1939 28. říjen 1939, první svátek vzniku republiky v době existence protektorátu. Při demonstracích (výslovně zakázaných) bylo v tento den těžce zraněno několik demonstrantů. Jeden z nich, vysokoškolský student Jan Opletal, zemřel 11. listopadu. Jeho pohřeb, který se konal 15. listopadu, se stal záminkou pro další vystoupení vysokoškolských studentů proti okupantům. Odehrály se další srážky mezi policií a německými bojůvkami se studenty, kteří strhávali dvojjazyčné nápisy a házeli je do Vltavy. V reakci na tyto události byly ráno 17.11.1939 přepadeny vysokoškolské koleje a kancléř von Neurath nařídil uzavření vysokých škol na dobu tří let. Bylo popraveno 9 studentských funkcionářů a 1200 náhodně vybraných vysokoškoláků deportováno do koncentračních táborů. Postiženo bylo 10 vysokých škol, 1223 zaměstnanců a 17556 studentů. 17. listopadu 1989 Padesáté výročí událostí z listopadu 1939. Komunisté využívali po celou dobu své vlády památky Jana Opletala ve svůj prospěch. V roce 1989 však hrozilo, že oficiální akce dopadne s neúspěchem, který již nebude možno přehlédnout. Proto přišli Svazáci s nabídkou na společné uspořádání akce s Nezávislými studenty.


prosinec 2005

Podle původních záměrů Nezávislých studentů měl v tento den vyjít pochod od Patologického ústavu na Albertově, tedy z místa, odkud vyšel před 50 lety i pohřeb Jana Opletala. Pokračovat měl přes Karlovo náměstí, Štěpánskou ulicí do Opletalovy ulice a zakončen měl být položením květin v parku před Hlavním nádražím. (Zdroj internet)

PŘIJDE MIKULÁŠ?

Tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu čeledína Ruprechta (známějšího jako čertJ ) děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby. Holinky postavené přede dveřmi jsou ráno o sv. Mikuláši naplněny sladkostmi. V alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější světeckou postavou. Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná „biskupská hra“; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a „vládl“ nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše. Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. Postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwind: Mikuláš s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou. Pro rodiče, kteří se stále rozmýšlejí, zda pustit Mikuláše s čerty do domu, jsem našla článek uveřejněný v časopise Děti a my z roku 2003. Psycholog PhDr. Zdeněk Matějček radí, jak vše vyřešit v klidu a bez nervů: Kdopak by se čerta bál? Asi týden před loňským Mikulášem mi volala redaktorka jednoho našeho velkého deníku: „Psychologové prý tvrdí, že Mikuláš s čertem mohou děti tak vyděsit, že následný psychický otřes přetrvává po celý život a nešťastného člověka trvale poznamenává. Jak by se dalo takovým neblahým otřesům předejít? Jak děti ochránit?“ Paní redaktorka nepochybovala, že jakožto psycholog obavy svých kolegů potvrdím a přidám k tomu něco pádného ze své klientely. Nic takového jsem však ze své paměti nevykřesal. Ano, je pravda, že některé děti jsou zcela mimořádně úzkostné, takže je v zájmu jejich duševního zdraví chránit je i před takovými „otřesy“, jakými může být vstup pohádkových bytostí do chráněného prostoru domova. Ale i takovéto děti je třeba psychicky „otužovat“ – ovšem velmi opatrně, krok za krokem. Nejprve třeba jen tak, že se budou mámě v náručí dívat z okna, jak dole chodí Mikuláši a nosí dětem dárky. Je také pravda, že český tradiční Mikuláš, jakožto předzvěst Vánoc i s určitým poetickým nádechem, nemá mnoho obdoby v našem kulturním okolí. V anglosaském světě leze Santa Claus o štědré noci komínem a děti se straší všelijakými příšerkami už v listopadu na Halloween – a pohádkové poezie


prosinec 2005

je v tom pramálo, to mi věřte. Ale ani z psychologických hledisek není, myslím si, mnoho důvodů se naší mikulášské tradice zbavovat. Ostatně, kdyby v ní bylo opravdu něco tak drastického, jak prý tvrdí psychologové, asi by se jí už dnešní dosti zjemnělá společnost dávno vzdala. Zkrocený čert V mikulášské tradici vystupují bytosti pohádkové – Mikuláš, důstojný dobrý stařec s košíkem dárků, strašidelný čert na řetěze (dnes však vnáší spíše komický prvek do celého děje, ba ani ten pověstný pytel na zlobivé děti už většinou nemá), a ovšem i anděl v andělsky krásné dívčí podobě. Připomeňme si, že předškolní věk je právě dobou nejvyšší dětské sugestibility, neotřelé fantazie a následkem toho i onou nejvlastnější dobou pohádek. S dobrými i zlými pohádkovými figurami se děti už jistě dávno seznámily v bezpečí své postýlky při večerním čtení nebo při televizním Večerníčku či pohádce nebo (někdy bohužel) při jiných televizních příležitostech. Je pravda, že něco jiného je, když tady vystupuje čert živý, řetězem cloumá, má metlu a dělá bl-bl-bl. Jenomže tady právě přichází ke slovu to podstatné – je to čert „zkrocený“, je pod vládou mocností dobrých, tj. Mikuláše, jeho protiváhou je tu anděl a navíc všechno směřuje k vrcholu děje, jímž jsou dárky v Mikulášově košíku. Dobro vítězí! To zlé a strašidelné je v jeho službách! A to všechno se děje v prostředí domova dítěte, tj. tam, kde jsou jeho lidé, u nichž může hledat oporu v čas nouze. Ostatně ne nadarmo platí psychologická poučka, že „překonávat strach se má dítě učit mámě v náručí“, tj. v prostředí nejbezpečnějším. Hrdina není ten, kdo nemá strach (to by byl tak nejvýš „anomální osobnost“ ve smyslu dnešní nomenklatury), nýbrž ten, kdo strach překonává. A to bez učení nejde. Přitom však i dospělí zažívají příjemný pocit, že jsou to právě oni, kdo jsou pro dítě ztělesněním životní jistoty, když se k nim nejprve v bázni tiskne a za chvíli se vzmuží, přednese básničku a čertovi třeba i ruku podá. Překonávat strach V životě se člověk dostane do mnoha situací, kdy bude muset překonávat strach, proto si společnost vytváří výchovné praktiky, kterými své potomstvo už dopředu na to připravuje, cvičí, trénuje, otužuje. Myslím si, že i náš Mikuláš k takovýmto výchovným institucím patří. Svědčí o tom i to, jak se s vývojem společnosti mění a kultivuje. Víme dnes např., že trestat dítě strachem je nejen neúčinné, ale i výchovně zcestné. Aby čert strkal dítě do pytle nebo je vyplácel, aby se polepšilo, to se snad mohlo objevit kdysi za dob mého mládí, dnes by to však bylo vnímáno jako vyslovená krutost hodná žaloby za týrání. Pokud jde o chování, je dnešní čert postava prakticky neškodná, straší jen svým zjevem. Takže dnešní dítě ve svém strachu toho nemá tolik co překonávat. Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem. 5.12.2003 Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.


prosinec 2005

A pár řádků pro zamyšlení… Ať mě odnesou Ať mě odnesou hned... Asi do svých 16 let jsem chodil za čerta. Bylo to v bývalých Sudetech a bylo nás dobře přes deset. Onehdy jsme vešli do domácnosti, která už od prvního pohledu patřila k těm, jak se dnes říká, sociálně slabším. Vše probíhalo podle běžného scénáře, jenom už si nepamatuji žádný detail. Pak nastala chvíle, kdy Mikuláš pohrozil asi šestileté holčičce, že pokud bude zlobit, odnesou ji čerti. Tehdy dítě vstalo, rozpačitě vykročilo k Mikulášovi a rázně prohlásilo: „Tak ať mě odnesou hned. Mně je to jedno. Tatínek bumbá a maminka mě bije.“ To nikdo nečekal. Nastalo nesnesitelné ticho. Ten největší čert, který všude dělal největší rámus, schoval pomalým pohybem řetěz za záda. Dodnes si téměř přesně vybavuji tikot hodin a zrychlený dech děvčátka. Mikuláš nespustil oči z rodičů a rodiče z dcery, která zase očima visela na Mikulášovi. Po chvíli promluvil otec: „Holka přehání, dyť to není žádná pravda.“ Než s pohrdavým úsměvem dořekl, někdo z mladších čertů hystericky vyštěkl: „Zavoláme Bezpečnost!“ a já jsem koutkem oka viděl, jak si syn místního řezníka nakročil tak, aby měl pod kontrolou prostor mezi rodiči a dítětem. „Nechte teho, čerti, ideme pryč,“ zavelel Mikuláš, kterého dělal dospělý syn jednoho z těch kulaků, co byli vysídleni z Moravy. Ale nikdo z nás čertů se nepohnul, ani ne z odhodlání, spíše jsme byli zaražení. Mikuláš se tedy zastavil a obrátil se zpět na rodiče: „Včil nám teda všem tady slíbíte, že že už ju nikdy nebudete bít a přestanete s chlastáním.“ V tu chvíli jakoby se role obrátily. Holčička se otočila na bezradné rodiče, kteří určitě zažili ledacos, ale tohle ne. Otec zkoprněl a matka vyndala kapesník. „Co jsme vám udělali?“ vyhrkla směrem k nám a pak jako by se opravila: „Promiň,“ a dodala jméno holčičky. Nejmladší čert, který nesl dárečky, poněvadž anděla jsme nesehnali, s nimi bezděčně vykročil směrem k matce. Mikuláš ho zastavil a už výhružným hlasem pravil: „Za rok sa tu zastavíme znova. A běda, jestli nám to děcko řekne to samé!“ Dnes přemýšlím, co asi dívka prožívala, když se nebála odporných čertů. Třeba jen zkoušela rodiče, jestli ji budou bránit před něčím zlým. Říká se, že nejvíce si umí ublížit ti, kteří k nám mají nejblíž. Pokud láska - zvlášť v citlivém období dospívání - nepřichází odtud, odkud ji nejvíce čekáme, tedy od našich nejbližších, pak se nám celý svět „zhroutí“ mnohem rychleji a „natruc“ hledáme útočiště ve skutečném zlu. Dnes nás sice média a moderní životní styl tlačí k tomu, abychom se zejména v zaměstnání neustále tvářili pozitivně a neustále se usmívali, ale to je k ničemu, protože je to nepřirozené. Pak si to vynahrazujeme doma a svou nevrlostí a podrážděností na členy své rodiny. Domů nepřicházíme nosit pokoj, ale uvolnit se od práce a zanadávat si. Pak se lehko naši potomci domnívají, že více lásky najdou mimo rodinu. (František Řehák, Katolický týdeník)


prosinec 2005

KLUB ONKOLOGICKY NEMOCNÝCH Motto: Tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat Už jenom tím, že tu jsem… Občanské sdružení KON bylo založeno v roce 1994 při Krajské nemocnici v Pardubicích. Cílem klubu je pomáhat pacientům po onkologické léčbě vyrovnat se se svým postižením jak po stránce fyzické, tak hlavně po psychické stránce. V současné době má klub přibližně 150 členů, pro které pořádá rekondiční ozdravné pobyty v lázeňských a horských střediscích, odborné přednášky a různé jiné kulturní a společenské akce. Odborným garantem klubu je bývalá dlouholetá primářka Onkologického oddělení v Pardubicích Mudr. Jana Dostálová. Velmi důležité je předávání osobních zkušeností a poznatků pacientů s delším odstupem po léčbě nově příchozím, kteří jsou po základní terapii. Nově navázaná přátelství a osobní příklad toho, že i s postižením po tak závažné nemoci lze žít plnohodnotným životem, je pro ně tím největším přínosem… Jaké jsou jejich aktivity: - pravidelné schůzky každé první pondělí v měsíci v zasedací místnosti Sanitní služby v Pardubičkách - odborné přednášky a besedy - pořádání rekondičních pobytů na jaře a na podzim - návštěvy kulturních a divadelních představení - rehabilitační plavání - kurs keramiky pro členy klubu - spolupráce s Ligou proti rakovině - spolupráce s Aliancí českých organizací a žen s rakovinou prsu Kontakt: tel: 607 679 123 e-mail: [email protected] web: konpce.wz.cz (příspěvek p. Tomana z Kameničné)

ZPRÁVY ZE ŠKOLY A ŠKOLKY

Letošní školní rok započala školička s 25 dětmi a novou slečnou učitelkou Petrou Luxovou, ve škole se do lavic usadilo 24 žáků – v I.třídě 13 třeťáčků a prvňáčků, pani učitelka Eliška Vacková uvítala 4 druháčky, 5 čtvrťáků a 2 páťáky ve třídě II. Mezi již známé tvářičky přibyly tři páry nejistých, ale usměvavých kukadel. „Copak nás asi mezi ostatními spolužáky a u pani učitelky čeká?“ Především to jsou nové učebnice od nakladatelství Didaktis, které umožňují větší propojenost jednotlivých předmětů. Vycházejí z praktického života, zaujaly i mě samotnou. Pro vyplnění volného času máme připravenu řadu kroužků: výtvarný, hru na flétnu, práci na PC,


prosinec 2005

dramatický, taneční, pondělní sportování; pozornost je věnována především přípravě na výuku cizího jazyka a to již od předškolního věku. Tento postup se nám osvědčil, žáci jsou lépe připraveni, mají vytvořenou určitou slovní zásobu. Kromě kroužků mají děti možnost zapojovat se do rozmanitých činností v ŠD. Od počátku září prochází jistými změnami počítačová učebna – všech 7 žákovských stanic bylo připojeno k bezdrátovému internetu, propojeno do jedné společné sítě, ve které si mohou žáci upevňovat a procvičovat získané vědomosti ze základních předmětů formou zábavných výukových programů. Do třídy, kde je vyučována autistická holčička, byla zakoupena nová počítačová stanice. Pro nedostatek metodických pomůcek v uplynulých letech věnujeme velkou pozornost jejich doplňování. Ty žákům usnadňují pochopení nové látky, zpestřují výuku a slouží také k procvičování. Pro porovnávání vědomostí žáků naší školy s jinými školami v republice jsem se zapojili do projektu Kalibro. Celorepubliková úspěšnost v ČJ byla 72,4%, v M 53,2%. Naši žáci dosáhli za celý ročník vyšší úspěšnosti: v ČJ 76%, v M 83%. Jeden z nich se v ČJ vyšplhal na 84%, v M dva na 88%. I když byli vyučováni společně s dalšími dvěma ročníky, získali dostatek potřebných informací, umí lépe samostatně pracovat, v 6.ročníku se zapojují bez problémů a někteří z nich jsou premianty tříd. Průměrný prospěch v jednotlivých ročnících za minulý školní rok se pohyboval od 1,11 – 1,33. Současně s výukou jsme se věnovali společenskému rozvoji dětí - připravili jsme pro vás vystoupení, byli jsme u přivítání nových občánků, v přítomnosti Harryho Pottera jsme prozkoušeli budoucí prvňáčky a neradi jsme se rozloučili s žáky 5.ročníku. Snad se Vám v naší společnosti líbí a i nadále budete fandit našim dětem a zároveň naší škole a školce. Děkujeme Luxová Eva a kolektiv

Krátké dílo autistické žákyňky Kačky Machové:

NAŠE ŠKOLNÍ STRAŠIDLO Moje strašidlo se jmenuje Alík. Je černý, 2cm vysoký. Straší večer v noci. Bydlí na půdě, ve sklepě, ve stodole. Chodí v noci po škole, rozhází všechny sešity, přijde do jídelny. Rozbije talíře, rozlije čaje. Bere všechny müsli tyčinky. Židle shodí na zem. Kateřina Machová 4.ročník

Činnost mladých hasičů

ZÁŘÍ 2005 10 schůzek – nácvik disciplín na soutěže 2. září 2005 Z celkového počtu 48 členů mladých hasičů a dorostu, který jsme měli v červnu na závěr minulého ročníku se nám na zahajovací schůzku nového ročníku hry PLAMEN 2005/2006 dostavilo 26 dětí. Stav se snížil o 22 členů (6 dorostenců přešlo do kategorie dospělých a 16 dětí ukončilo činnost). Do celoroční činnosti byla přihlášena 2 družstva.


prosinec 2005

STARŠÍ – 16 členů DOROST – SMÍŠENÝ – 10 členů Brandejs Luboš Bříza Tomáš Břízová Kateřina Divíšková Daniela Břízová Michaela Kalous Jiří Břízová Petra Keprta Jan Dudková Veronika Keprta Přemysl Dudek Vojtěch Keprtová Olga Dvořák Martin Krejsová Markéta Hovádková Hana Píč Radek Klášterecká Jana Píčová Lenka Kolomá Monika Prachař Oldřich Krejsová Lucie Marvan Petr Novák Jindřich Peřina Michal Tomanová Šárka Zářecký Miloš

17. září 2005 Pro účast na 7. ročníku Memoriálu Josefa Mimry v netradičním požárním útoku pro mladé hasiče v Chocni byla sestavena 2 sedmičlenná družstva. Starší A – Dudek Vojtěch, Dvořák Martin, Klášterecká Jana, Krejsová Lucie, Marvan Petr, Peřina Michal, Zářecký Miloš – 5. místo. Starší B – Břízová Kateřina, Břízová Michaela, Břízová Petra, Dudková Veronika, Kolomá Monika, Novák Jindřich, Tomanová Šárka – 7. místo. ŘÍJEN 2005 10 schůzek - nácvik disciplín na soutěže 1. října 2005 10. ročníku „Memoriálu Zdeňka Veselého“- branného závodu pořádaného SDH Černovír se zúčastnily 2 pětičlenné hlídky s těmito výsledky: STARŠÍ A. - 6. místo (Dudek V., Dudková V., Dvořák M., Marvan P., Zářecký M.) STARŠÍ B. - 23. místo (Břízová K., Břízová P.,Hovádková H.,Kolomá M., Tomanová Š.) z 51. zúčastněných hlídek Součástí memoriálu byl také „Přebor jednotlivců – běh na 60 m s překážkami“, který absolvovali: Břízová Michaela, Břízová Petra, Dudek Vojtěch, Dudková Veronika, Klášterecká Jana, Krejsová Lucie a Zářecký Miloš. 8. října 2005 První závod nového ročníku hry PLAMEN 2005/2006, kterým je závod požárnické všestrannosti pořádal SDH Újezd u Chocně pro všechna družstva z okresu Ústí nad Orlicí. Celkové pořadí z tohoto závodu je započítáváno do celoroční činnosti, která bude ukončena jarními soutěžemi. Výsledky ZPV: STARŠÍ - 17. místo z 36 kolektivů starší kategorie

10


prosinec 2005

DOROST SMÍŠENÝ - 4. místo z 6 kolektivů smíšeného dorostu Na soutěže připravoval děti a dorost kolektiv vedoucích – Štefek Petr, Keprta Jiří ml., Mihulková Soňa, Vaněčková Lenka, Keprta Martin, Štefek Pavel, Vaněček Václav ml., kterým děkuji za jejich činnost. Dík patří rovněž členům SDH Líšnice, kteří s námi absolvovali nácvik a soutěže jako řidiči a rozhodčí. Anna Vaněčková, vedoucí mládeže SDH Líšnice

NEJLEPŠÍ TRUHLÁŘ ŽIJE V LÍŠNICI!!!

O tom, že ne všechna mládež pokuřuje na autobusových zastávkách a neví, co s načatým dnem, nás přesvědčil v minulých dnech Pavel Pospíšil. V září se konala soutěž truhlářů z učilišť a škol. Na nejvyšší post se dostal mj. i náš mladý spoluobčan, Pavel Pospíšil!!! Pavlovi gratulujeme a pro vás přinášíme zpověď mistra republiky!!! Pavle, asi nebude těžké uhodnout, kde jsi vzal inspiraci k tomu, že se budeš učit truhlářem, že? Nebo je v tom jiné kouzlo?:-) Na tuhle otázku jsem těžko hledal odpověd a tak jsem se zeptal táty co jeho inspirovalo a on řekl: myslel jsem si že dřevo je měkčí než železo a že to bude snadnější a voňavější práce.:) A za sebe:zdálo se mi,že ze dřeva jde udělat všechno a odmalička jsem měl k truhlařině blíž než k ostatním řemeslům,asi mě inspirovaly tátovy výrobky,které bych chtěl časem zvládnout. Přibliž nám atmosféru soutěže, ve které ses stal výhercem – jak vlastně taková soutěž probíhá, kdo rozhoduje o výsledcích apod.? Všechno to začalo 26. - 27. května 2005 kdy jsme se zúčastnili okresního kola.Abychom postoupili do finále museli jsme vyhrát.A stalo se.Finálová soutěž se konala ve dnech 20. – 22. září 2005 v rámci doprovodného programu 16. mezinárodního stavebního veletrhu FOR ARCH 2005 v Pražském veletržním areálu v Letňanech. Soutěž měla dvě části. Teoretickou což byl test s 25 otázkami,který 11


prosinec 2005

jsme zvládli celkem dobře s 19 body z možných 25bodů. A praktickou,kde bylo cílem vyrobit výrobek,který nám zadala odborná porota pomocí výkresu. V našem případě to byl zahradní stolek. Na tento výrobek jsme měli třináct hodin a proto to bylo rozděleno do tří dnů. Může se zdát že 13 hodin je hodně,ale byla to ruční práce a navíc to bylo na výstavišti,kde kolem nás procházelo stovky lidí,takže nervozita byla na svém místě. Výrobek jsme zvládli před limitem,a tak zbývající čas byl věnován na malé dodělávky,kterýma jsme ho dohnali k dokonalosti….Po odevzdání stolku jsme okoukli výrobky ostatních soutěžících a tím jsem získal dobrý pocit na úspěch.:)Pak už jsme jen netrpělivě čekali na vyhlášení a porota mezitím hodnotila výrobky.K hodnocení bylo několik kriterií jako jsou : dodržení rozměrů, přesnost spojů, celkový vzhled a dodržování bezpečnosti práce.: Asi po dvou hodinách se sešla odborná porota a začalo se.Když nás vyhlásili jako nejlepší,byli jsme ohromeni a úplně šťastní že jsme to dokázali. Celkově jsme získali 51 bodů a ti co byli druzí měli 47 bodů. Ještě musím podotknout že organizátoři nám poskytli i zaplatili celkem luxusní ubytování a celá ta soutěž byla dobře zorganizovaná. Co ti soutěž dala? No aspoň jsem se přesvědčil že něco umím. :) Co je na truhlařině nejtěžší? Získat cvik a přehled široké škále truhlářských výrobků. A asi vyrobit na přání zákazníka kvalitní výrobek za nízkou cenu. Čím bys chtěl jednou ve svém oboru zazářit? Určitě by bylo hezký zazářit nějakým vymakaným výrobkem,ale bude stačit,když si udělám dobrou pověst řadou spokojených zákazníků.:) Pavel Pospíšil (mladší)

ZPRÁVY Z KRAJSKÉHO ÚŘADU V PARDUBICÍCH

Tisková informace 30. září 2005 20. jednání Rady Pardubického kraje Zpráva č. 10 – Grantová řízení v oblasti sociálních věcí na rok 2006 Rada Pardubického kraje schválila Zásady poskytování grantů na podporu programů v oblasti sociálních věcí na rok 2006. Neziskové organizace se budou ucházet o finanční podporu kraje ve čtyřech programech - sociální služby pro seniory a osoby zdravotně postižené; sociální služby pro občany v sociální nouzi a nepřizpůsobivé; program práce s rizikovou a delikventní mládeží a sociálně-právní ochrany dětí a program integrace národnostních menšin a cizinců. „Neziskové organizace hrají v sociální oblasti nezastupitelnou roli. Bohužel jsou vždy na počátku roku vystaveny existenční nejistotě. Rozhodli jsme se proto letos vypsat grantové programy ve velkém předstihu. Rozdělení grantů v objemově největším programu, kterým jsou služby pro seniory a osoby zdravotně postižené, bude schvalováno již v prosinci spolu s rozpočtem kraje na rok 2006,“ řekl Miloslav Macela, radní zodpovědný za sociální věci. Rada rovněž již před časem schválila návrh zásad víceletého financování neziskových organizací. „Se spuštěním víceletého financování počítáme od roku 2007. Čekáme totiž na výslednou podobu zákona o sociálních službách, který zcela změní dosavadní systém financování,“ dodal Macela. Grantové řízení bude vyhlášeno nejpozději do 3. října 2005. Od tohoto dne bude zveřejněno na

12


prosinec 2005

úřední desce a internetových stránkách Pardubického kraje. Dne 5. října 2005 pořádá kraj informační seminář pro neziskové organizace. V roce 2005 se do grantového řízení v oblasti sociálních služeb přihlásilo 122 projektů, z toho bylo podpořeno 107 projektů částkou 7 mil. Kč z rozpočtu Pardubického kraje a dalších cca 38 mil. Kč, které kraj získal díky dotaci z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Zpráva č. 15 – Smlouva o spolufinancování modernizace silnice Červený potok – Horní Morava Rada Pardubického kraje schválila smlouvu o spolufinancování projektu modernizace silnice III/ 31227 Červený potok – Horní Morava v rámci programu INTERREG IIIA, a to mezi Českou republikou, Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a Pardubickým krajem. „Předmětem smlouvy je závazek Ministerstva pro místní rozvoj ČR poskytnout našemu kraji finanční dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci INTERREG IIIA. Předpokládané náklady na rekonstrukci jsou cca 40 mil. Kč, z toho dotace ze evropského fondu činí 30 mil. Kč, dotace ze státního rozpočtu 2 mil. Kč a zbývajících 8 mil. Kč je na rozpočtu Pardubického kraje,“ řekl Ivo Toman, náměstek hejtmana zodpovědný za dopravu. V současné době je zahájeno zadávací řízení na dodavatele stavby. Předpokládaný termín realizace je květen až říjen 2006. Zpráva č. 17 – Posouzení a vyhodnocení nabídek na zpracování vyhledávací studie pro lokalizaci „brownfields“ Na základě posouzení a vyhodnocení přijatých nabídek rozhodla Rada Pardubického kraje uzavřít smlouvu s firmou Cheming, a.s na zpracování vyhledávací studie pro lokalizaci tzv. brownfields (nevyužitých průmyslových objektů). Nabídku předložilo 6 společností. Výběrová komise doporučila uvedenou firmu díky umístění na prvním místě ve všech kritériích s tím, že cena díla činí cca 1,1 mil. Kč. Na nákladech pořízení studie se bude podílet rovným dílem Agentura CzechInvest a Pardubický kraj. „Cílem zpracování studie je zmapování nevyužitých areálů jako výchozí podklad pro jejich oživení,“ řekl Roman Línek, 1. náměstek hejtmana zodpovědný za regionální a investiční politiku a problematiku EU a dodal: „V Pardubickém kraji je v současné době poměrně velké množství těchto areálů. Investoři o ně nemají přílišný zájem, protože je pro ně většinou výhodnější stavět na zelené louce než rekonstruovat existující objekty. To má však závažné urbanistické dopady. Proto je zmapování areálů a podpora jejich oživení nanejvýš žádoucí,“ uvedl Línek. Zpráva č. 23 – Zavedení informačního systému krizového řízení pro Pardubický kraj Pardubický kraj má v současné době velmi kvalitně zpracovanou dokumentaci řešící problematiku krizového řízení a krizového plánování pro řešení mimořádných událostí. Další nezbytnou etapou v procesu přípravy na řešení těchto událostí je zavedení informačního systému krizového řízení pro celý správní obvod Pardubického kraje – tak jak ukládá platná legislativa. Proto byla zřízena komise složená z odborníků na krizové řízení, která připravila návrh zavedení informačního systému, jeho základní technickou specifikaci a zajistila poptávkové řízení na dodavatele systému. Na základě doporučení komise byla vybrána firma T-Soft, s.r.o. Praha. „Informační systém je forma zavedení krizového plánování do reálné praxe. Jak ukázaly nedávné nehody, je nutno výrazně zintenzivnit právě tuto fázi, kdy i nejlépe připravený krizový plán je bez jeho uvedení do praktického života v celém regionu Pardubického kraje nedostatečně funkční,“ řekl

13


prosinec 2005

hejtman Pardubického kraje Michal Rabas s tím, že nedávné havárie byly jedním z impulsů, které vedly k urychlení zavedení informačního systému. Tisková informace 11. října 2005 Hejtman Rabas: Klause naše problémy zajímají V pondělí 10. října 2005 se prezident České republiky Václav Klaus s chotí sešel v Lánech s hejtmany českých krajů a jejich manželkami. Hejtman Pardubického kraje Michal Rabas po skončení tohoto jednání konstatoval, že prezident je ústavní činitel, který se nejčastěji stýká s hejtmany a velmi živě se zajímá o problematiku krajů a jejich občanů. Prezident byl všemi hejtmany seznámen se současným stavem územní veřejné správy v České republice, zejména s fungováním spojeného modelu státní správy a samosprávy a funkčnosti správních obvodů jednotlivých úřadů. „Reforma veřejné správy proběhla pouze ve dvou etapách, třetí etapa reformy, tedy reforma ministerstev, nebyla ani započata a vláda prostřednictvím parlamentu občanům výrazně znepřehlednila systém, počet a strukturu jednotlivých úřadů a jejich obvodů,“ konstatoval Michal Rabas a dodal: „Zděšením je pro mne i existence územních pracovišť odboru dozoru a kontroly Ministerstva vnitra ČR, která kontrolují činnost samospráv. Považuji to za nesystémovou věc, vytváří se tu úřad pro úřad. Přitom nejúčinnější kontrolou krajských samospráv je hlas voličů a obyvatel kraje.“ V otázce zdravotnictví hejtmani přivítali stanovisko prezidenta o nepodpoře zákona zakazujícího transformaci nemocnic. Kraje narozdíl od ministerstva zdravotnictví v současné době řeší velmi vážnou situaci ve financování a provozování nemocnic. Dalším bodem jednání byla doprava a bezpečnost. Hejtmani prezidentovi potvrdili špatnou technickou úroveň, vybavení a snižující se početní stavy policistů běžného výkonu služby u Policie ČR. Bylo konstatováno rozevírání nůžek mezi počty policistů a vybaveností u městských policií oproti Policii ČR. Značná část diskuze byla věnována otázce využívání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. „Ač ekonom, odnáším si názor, že strukturální fondy nemusí být vždy jen velkou příležitostí, ale v mnoha případech i černou dírou. Dírou, která v obecních a krajských rozpočtech bude znamenat ohromné výdaje např. na splnění různých nesmyslných ekologických či technických limitů ze strany EU,“ řekl hejtman Rabas. Jen za první rok existence druhého volebního období navštívil prezident Václav Klaus Pardubický kraje již třikrát a na závěr letošního roku se připravuje oficiální třídenní návštěva prezidentského páru v Pardubickém kraji. Tisková informace 18. října 2005 Obchodní radové z celého světa jednali v Pardubickém kraji Deset obchodních radů velvyslanectví zemí z celého světa se v úterý 18. října 2005 zúčastnilo semináře o ekonomickém prostředí v Pardubickém kraji. Akci uspořádal již podruhé Krajský úřad Pardubického kraje ve svém sídle v Pardubicích a přizval na ni zástupce agentur a obchodních společností z regionu. Obchodní rady z Kanady, Chorvatska, Indie, Japonska, Lucemburska, Norska, Polska, Portugalska, Španělska a Slovenska přivítal hejtman Pardubického kraje Michal Rabas, který tu prezentoval Pardubický kraj a jeho možnosti v mezinárodním obchodu. Sídelní město Pardubice pak představil 14


prosinec 2005

jeho primátor Jiří Stříteský. S nabídkami ke spolupráci vystoupili i Krajská hospodářská komora Pardubického kraje, Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje a agentura CzechInvest. Prezentovaly se také pardubická a svitavská průmyslová zóna a představila se společnost TechnoPark Pardubice. „Pardubický kraj má velký ekonomický potenciál a nabízí mnoho možností pro obchodní spolupráci – ať už se jedná o investorské zájmy či export a import zboží. Jsem velmi rád, že o setkání projevili zájem obchodní radové z celého světa. Věřím, že podobná setkání přispějí k rozvoji našeho regionu a kromě finančních prostředků přinesou do kraje i množství nových pracovních míst,“ řekl hejtman Pardubického kraje Michal Rabas s tím, že úloha Pardubického kraje spočívá v této oblasti především ve zprostředkování kontaktů a informací mezi jednotlivými subjekty. Kraj tak může napomoci k rozvoji např. městských průmyslových zón či k navázání obchodní spolupráce mezi většími i menšími společnostmi. Cvičení „ŠTÁB 2005“ prověřilo činnost Krizového štábu Pardubického kraje Hejtman Pardubického kraje a předseda Bezpečnostní rady Pardubického kraje Michal Rabas nařídil dle platné legislativy dvoudenní cvičení Krizového štábu Pardubického kraje s názvem „ŠTÁB 2005“. Tématem cvičení bylo prověření činnosti stále pracovní skupiny Krizového štábu Pardubického kraje a dalších orgánů krizového řízení při vzniku mimořádné události velkého rozsahu. „Pro letošní cvičení jsme vybrali téma vykolejení nákladního vlaku u obce Valy na Přeloučsku, který převážel jak stavební materiál a pohonné hmoty, tak i nebezpečné chemické látky. Tato varianta, bohužel, může nastat i v reálném světě a my jsme chtěli vyzkoušet, jak budou jednotlivé složky integrovaného záchranného systému komunikovat a jak bude krizový štáb schopen rychle a efektivně řešit vzniklou situaci,“ řekl hejtman Michal Rabas. „Je potřeba obdobné cvičení dělat opakovaně. Všichni získáme potřebné návyky, schopnost analyzovat situaci a odpovědně přijímat adekvátní řešení,“ dodal Aleš Boňatovský, tajemník bezpečnostní rady kraje. „Jsem spokojen, úředníci krajského úřadu spolu s odborníky Povodí Labe a Českých drah, a samozřejmě s hasiči, policisty, zdravotníky a vojáky by dokázali vyřešit zadání. Rozhodl jsem se také vyzkoušet schopnost úředníků krajského úřadu operativně jednat a oproti návrhu připraveného časového harmonogramu jsem je svolal o jednu hodinu dříve. Sešli jsme se všichni a včas,“ zhodnotil cvičení ŠTÁB 2005 hejtman Michal Rabas. Cvičení bohužel ale také ukázalo, že ne všechny zákony tzv. „krizové legislativy“ jsou dostatečně provázané a jednoznačné v otázkách odpovědnosti, kompetencích, úkolech a nezbytných finančních úhrad, které leží na hejtmanovi a krajském úřadě. Získané poznatky využije Pardubický kraj při jednáních s Ministerstvem vnitra ČR a dalšími kompetentními úřady. „V rámci cvičení jsem nechal prověřit i v poslední době tolik probíranou komunikaci s obcemi a proto hasičský záchranný sbor od dnešních ranních hodin kontaktuje starosty všech 452 obcí Pardubického kraje, zejména na krizové mobilní telefony. Výsledky budeme znát dnes odpoledne,“ zdůraznil Rabas. Tisková informace 31. října 2005 Pardubický kraj podpořil záchranáře v Pákistánu Začátkem měsíce listopadu 2005 odjíždí na tříměsíční misi do zemětřesení postiženého Pákistánu

15


prosinec 2005

záchranný tým Hand for Help. Jeho členy jsou i Milena Kalhousová a Aleš Bárta z Pardubicka. Pardubický kraj se rozhodl jejich misi podpořit a zakoupit jim vybavení a oblečení za více než 18 000,Kč. V oblasti jsou extrémní podmínky – mrazy až mínus 30 stupňů Celsia. „Našim úkolem bude dostávat se za přispění letecké podpory do oblastí, které ještě nejsou zdravotníky zajištěny. Budeme ošetřovat zraněné a transportovat je do mobilních nemocnic,“ řekl Aleš Bárta, který již pomáhal na Srí Lance a vyhledával vhodné místo pro zřízení nemocnice v Keni. „Cením si odvahy těchto lidí a především jejich ochoty pomáhat. Přeji jim mnoho štěstí a ať se v pořádku vrátí domů,“ řekl hejtman Pardubického kraje Michal Rabas. oddělení komunikace s veřejností a vnějších vztahů Krajského úřadu Pardubického kraje

KDO JE KDO – díl X.

FRANTIŠEK KLÁŠTERECKÝ * 1869, + 1947 Člověk poctivý a spravedlivý, žil v chaloupce na Vitanově. Živil se povoznictvím. To kdysi zahájil s trakařem, pak se dvěma trakary, později se samotížným vozíkem pro sebe a svoji sestru Josefu, zvanou Pepina. Nakonec vozil náklady na voze taženým koníkem. Pan Klášterecký se ve svém mládí musel těžce živit jako tkadlec. Pracoval se svojí sestrou na dvou stavech. Výdělek zručného tkalce i se soukařem činil tenkrát 1, 6 zlatých, tj. 3,20Kč za práci, která trvala 5 dnů! Při této práci vytrvale hledal zaměstnání. Náhoda tomu chtěla, že se v Pastvinách tenkrát založilo „Potravinové družstvo“. Tento spolek v čele s panem Stavákem potřeboval spolehlivého dopravce. Přijali nejpoctivějšího, pracovitého a nejlevnějšího – pana Kláštereckého. Ten začal převážet zboží ze Žamberka a Letohradu (Kyšperku) na trakaři. Poptávka po zboží narůstala, a tak si musel pořídit trakař další. Vozil např. ze vzdáleného Kyšperka až tři metráky rýže, krup, mouky a jiného zboží najednou. Tři pytle před sebou, tři za sebou…Po rovině si vykračoval jako pán s oběma trakary, ale do kopců vyjížděl jen s jedním a pro druhý se vracel. To prováděl zejména v kopci před Šedivcem a za Líšnicí, když jel se zbožím ze Žamberka. Byla to těžká práce, mnoho peněz nedostával, ale dostal krásnou přezdívku – Obrfůra. Když nestačil se dvěma trakary, objednal si u kováře Berana v Líšnici výrobu samotížného vozíku. Do něho se zapřahal sám a v kopcích byla jako přípřež jeho sestra Pepina. Dvacet let kruté dřiny v létě, v zimě, dopravce však nikdy neselhal. Po dvaceti letech se zmohl na koníka. Nabídl své služby mlékárně v Klášterci na Orlicí, začal svážet mléko z Pastvin a okolí. Pán si koníka pochvaloval, dobře se o něj staral, někdy si nasedl i on sám k nákladu, ale většinou šlapal vedle a pomáhal tlačit vůz za postranice. Bič vůbec nemá, vždy má ale pro svého přítele svačinu, kus chleba, rohlíku či cukr. Každý, kdo jej poznal, si vážil starého poctivce. Někteří pamětníci si tohoto člověka, jak v létě vysvlečen z kabátu, bez čepice, utíraje si pot z čela, a v zimě zahaleného do zimáku dlouhého až po zem, s šátkem uvázaným přes čepici , v botách ovázaných šátky, aby neklouzaly, vousy plné rampouchů, ještě pamatují. Začátkem března 1947 četli občané Pastvin, Klášterce, Líšnice, Nekoře, Žamberka a Kyšperka toto úmrtní oznámení: Oznamujeme všem našim družstevníkům truchlivou zprávu, že nás opustil náš dlouholetý a poctivý 16


prosinec 2005

spolupracovník, pan František Klášterecký, dopravce z Pastvin. Dokonal svůj život, naplněný ustavičnou prací, ochotou a pílí, v neděli, dne 2. března 1947 o 12 hodině polední, ve věku 77 let. Pohřeb se koná ve čtvrtek 6.3.1947 v 10.00hod. z domu smutku na pastvinský hřbitov. V Klášterci nad Orlicí Ferdinand Pácha – předseda Josef Šroler – místopředseda Obraz poctivého Obrfůry visel v kanceláři mlékárny v Klášterci nad Orlicí. Po zrušení mlékárny byl umístěn na čestném místě nové mlékárny v Žamberku. Při likvidaci této mlékárny zmizel obraz i úmrtní oznámení neznámo kam. Přesto si památku na pana Kláštereckého, který zajížděl se zbožím i do Líšnice k Prauzovým, Marvanovým, Keprtovým, Kotyzovým, Šulckovým, Hovadovým aj. díky několika pamětníkům můžeme oživit. Jeho připomenutím si snad i mladší generace uvědomí, jak těžce se žilo ještě ne v tak dávné době… (D.H.)

SILNICE NA KATASTRU OBCE LÍŠNICE

Ve středověku na území našeho státu nebyly žádné silnice, jak je známe dnes. I Nejdůležitější spojnice v zemi, tzv. „zemské stezky“, byly jen průseky v lesních porostech, které hlavně za dešťů byly rozbahněné a obtížně sjízdné. Nebyly na nich mosty, řeky se překonávaly broděním. Až za vlády pokrokové císařovny Marie Terezie (1740-1780) byla postavena základní silniční síť, tzv. „tereziánské silnice“. Ve třicátých letech 19. stol. na ně navazovala „státní silnice“ od Žamberka do Jablonného nad Orlicí. Jak již název napovídá, tyto silnice byly budovány státem a kromě spojení důležitých měst monarchie měly hlavně sloužit k rychlým přesunům vojska s těžkými děly. Krátce před touto silnicí byl za pomoci vrchnosti pánů Parishů, v roce 1836 v dolní části naší obce vystavěn dřevěný most přes Divokou Orlici. Stál několik metrů po toku řeky pod dnešním starým mostem. Byl to první most v Líšnici. Po povodních byl mnohokrát opravován a sloužil 87 let, do roku 1923. Obě tyto stavby, silnice i most, podstatně zlepšily spojení Líšnice se světem. První silnice postavená přímo v naší obci v roce 1901 byl krátký úsek od Sokolovny (tehdy hostince Františka Hůlky) po novou mlékárnu (dnes kovovýroba). Roku 1905, tedy přesně před 100 lety, se stavěla silnice od křižovatky se státní silnicí pod Černým lesem až po dnešní Sokolovnu. Byla vybudována po nové trase a nekopírovala původní klikatou cestu. Např. v dolní části obce vedla původní cesta od dřevěného mostu po břehu řeky těsně pod čp.115 (Štěpánkovi) nad čp.13 (Hůlkovi) k čp.120 (Josef Kubíček) a dále pod čp. 141 (Ladislav Kubíček),pod čp.16 (Antonín Bříza) k čp. 18 (Karel Hovádek) a dále po břehu řeky do dvora čp. 19 (Antonín Hovádek). Pro rozšíření silnice směrem na Nekoř byla 18. dubna 1906 zbourána i kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1788, která stála na místě dnešní křižovatky u kostela. Kamenný kříž od této kaple dosud stojí vedle vchodu na hřbitov. Je to nejstarší církevní památka v naší obci. Poslední část silnice od provozovny kovovýroby do Nekoře se stavěla v roce 1908. Celou silnici po Líšnici stavělo a financovalo okresní hejtmanství v Žamberku. Proto se tato silnice nazývala „okresní“. Podle tehdy platného silničního zákona však okresní silnice musela na svém

17


prosinec 2005

katastru každá obec sama udržovat. To značně zatěžovalo obecní rozpočty. Líšnici tohoto břemene zbavil poslanec Českého zemského sněmu a starosta okresního zastupitelstva v Žamberku, kterým byl líšnický občan Josef Keprta ze Zákopanky čp.240 (dnes Pražákovi). Na jeho návrh okresní zastupitelstvo odhlasovalo, že silnici po Líšnici převzal ihned po postavení do své správy a údržby okres. Po první světové válce přestal pro malou nosnost vyhovovat 80 let starý dřevěný most na dolním konci. V roce 1923 byl nahrazen železobetonovým mostem o nosnosti 18 tun. Současně byla provedena i regulace přilehlých břehů řeky od čp.10 až po čp.52. Přímo nad mostem mezi čp. 115 (Štěpánkovi) a čp. 97 (Diblíkovi) bylo asi 150 metrů říčního toku přemístěno do nového koryta, blíže k čp.97. Na silniční spojení Líšnice s Pastvinami se stále čekalo. Silnice se stavěla až v letech 1933-1936. Do této doby obě vesnice spojovala jen polní cesta. Na stavbě byla zřízena i úzkokolejná dráha na přepravu zeminy z prokopávek u Marvanova borku a v Sekýřím na vysoký násep naproti salaši. Všechny silnice byly postaveny jako štěrkové a byly velmi prašné. Státní silnice dostala asfaltový povrch asi v roce 1930. Asfaltování silnice po celé Líšnici proběhlo v několika etapách v letech 1949-1951. Žárovky veřejného osvětlení se na silnici v naší obci poprvé rozsvítily v roce 1957 a byly umístěny na sloupech elektrického vedení. Tyto žárovky nahradilo v letech 1972-1973 nové úspornější výbojkové osvětlení umístěné na samostatných stožárech. Dlouholetou komunikační závadu, nepřehledné zatáčky u dolního mostu, odstranila přeložka silnice a výstavba nového mostu v letech 1979-1983. Tím se podstatně změnil příjezd do Líšnice ze směru od Žamberka. Stále se zvyšující počet aut jedoucích hlavně ve směru na Pastviny a Králíky vedl již v minulosti k úvahám, jak zklidnit provoz v naší obci. První varianta měla pomoci alespoň ve středu obce. Naproti prodejně Konzumu se měl pokopat břeh a zde vést odbočku na Pastviny a nad hřbitovem ji napojit na stávající silnici. Druhá varianta měla vyřešit obchvat naší obce komplexně. V roce 1978 při přípravě výstavby nového mostu v dolní části obce dostal projektant zadání, že most i návazné komunikace musí být směrově vedeny tak, aby umožnily přímé pokračování silnice na kopec nad čp. 18 (Karel Hovádek) a dále přes údolí v Dole. K napojení na stávající silnici do Pastvin mělo dojít před Marvanovým borkem. O 5 let později, při kolaudaci mostu roce 1983 se již o této variantě obchvatu nemluvilo. Projektant tehdy litoval, že stavbu mohl vyřešit lépe. Most by byl umístěn asi o 50 metrů níže po toku řeky a nájezd do naší obce z mostu by byl dlouhou přehlednou zatáčkou, která by končila v místě dnešní váhy. V současné době, vzhledem k nové zástavbě, již žádná z uvedených variant obchvatu nemůže být realizována. Jan Štěpánek

VÁNOCE KOUZEL (NE) ZBAVENÉ

„Kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, není nám to nic platné, jestliže se nezrodí v našich srdcích.“

18


prosinec 2005

VÁNOCE - slovo, jež zaznívá po celém světě. Mladí i staří jsou jím jakoby okouzleni a prožívají chvíle napětí a očekávání. Co vlastně jsou vánoce? Lidé se domnívají, že 25. prosinec je dnem narození Ježíše Krista. Dějiny ovšem o této skutečnosti nepodávají žádnou zprávu a ani pisatelé Bible nezaznamenali datum Kristova zrození. Pouze evangelista Lukáš uvádí jisté historické pozadí a zaznamenává, že se tak stalo v době prvního sčítání lidu v římské říši, které nařídil císař Augustus. Na základě císařského výnosu se odebral i Josef z města Nazareta do judského Betléma, aby se tu zaregistroval společně s Marií, která v té době čekala dítě. O dalším průběhu se Lukáš zmiňuje následovně: „A stalo se, když tam byli, že se jí naplnily dny, kdy měla porodit. I porodila Syna svého prvorozeného, zavinula jej do plenek a položila do jeslí...“ (Luk. 2,1-7). Neuvádí ale, v který den kterého měsíce se tak stalo. Začátek slavení Vánoc hledejme v pohanství. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci“. „Jaký je asi původ slova Vánoce? Podle jazykovědců pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“. Staré německé slovo Weihnachten si naši předkové počeštili zajímavým způsobem: první část (vá-) převzali beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, nachten = stmívat se, Nacht = noc). Vědci se shodují v tom, že kořeny dnešních vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu. Vánoce nemají jen tradici evropskou. Slavily se v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec. Datum zvolil r. 274 po Kr. císař Aurelián jako den „natalis solis invicti“ - den Zrození nepřemožitelného Slunce“ (Nová Svoboda 24.12.1970). „Významný německý badatel Herman Usener doložil, že před nicejským koncilem (konaný v r. 325) se vánoce neslavily. 25. prosinec byl jako datum zrození Krista neznámý. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374 - 407), ale ten ho datuje na 20. prosinec. V Římě se vánoce poprvé slavily až roku 365.“ (Kostnické Jiskry, evangelický týdeník, 20.12.1972). „Který den se Kristus narodil? Liturgický svátek Narození Páně (25. prosinec) je poměrně pozdní. Zdá se, že zhruba prvních 300 let křesťané neslavili narození Ježíšovo zvláštním svátkem... 25. prosinec je zaznamenán poprvé v Římě kolem r. 350.“ (Nový Zákon, Dr. D. M. Petrů, poznámka k evangeliu Lukáše 2,6). „Vánoce vznikly později než velikonoce. Jejich počátek leží ve 4. století... Skutečný den narození Páně není znám! Ve 3. století se křesťané v Egyptě domnívali, že se Ježíš narodil v květnu... Pro křesťana, který se opírá pouze o Písmo svaté, neexistují žádné povinnosti vůči takovýmto památkám! Nový Zákon neobsahuje ani zvyk ani příkaz k takovýmto svátkům...“ (Heinz H., Adventecho, duben 1988). „Římané slavili svátek nepřemožitelného boha Slunce. 25. prosinec se nazýval „narozením Slunce“ a po celé říši se konaly velké náboženské pohanské oslavy Mithrovy (iránský bůh světla a Slunce). Svátek narození Krista není nic jiného než pokřesťanštěná pohanská slavnost.“ (Handbook of Christian Feast and Customs, str. 60, N. York 1952, F. X. Weisser). “Jedna z převládajících náboženských myšlenek 2. a 3. stol. byla víra v božství Slunce... Toto božstvo má pro naše zkoumání zvláštní význam, neboť jeho svátek připadal na 25. prosince... Zřejmě údobí

19


prosinec 2005

zimního slunovratu, kdy počíná vzrůstat síla Slunce, se hodí pro slavení svátku slunečního boha...“ (G. J. Laing, Survivals of Roman Religion, str. 150-153, N. York 1931). První křesťané neslavili žádný den jako památku Ježíšova zrození. Pojem vánoce pochází z toho, že pohané v době, kdy jsou noci velmi dlouhé, slavili k poctě boha Slunce tzv. veliké posvěcené svaté noci. Církev pak dala pohanským posvátným nocem křesťanský význam. Na dobu posvátných nocí 25. prosince ustanovila slavnost narození Krista. (Kat. lidový katechismus, F. Spirago, str. 133). VÁNOČNÍ STROMEČEK K vánocům se pojí také vánoční stromeček. Jak se k vánocům přidružil? Stejně jako vánoce mají původ i v pohanství, má v něm své kořeny i tento strom. Všichni pohané starověku spojovali kult Slunce (tj. Bálův kult) s kultem matky, tj. Astarty nebo Ašery a s rituálním kultem stále zelených stromů - evergrínů. V době oslav „svatých nocí“ (zasvěcených slunečnímu božství) pořádali pohané veselice u stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. Nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo pohodlnější. „Jedle, nebo dříve v Orientě cypřiš, jakož i terebint, byly jako stále zelené stromy života a zasvěceny „královně nebes Astertě“, manželce Bále.“ (Jubileum bibel, pozn. k 5 Mojž. 16,2). V předmluvě Elberdfelské Bible se dočteme: „Ašera byla kmen stromu bez kořene, avšak si pozůstalými větvemi, který se stavěl obyčejně po obou stranách Bálova oltáře.“ (pozn. k Soudcům 3,7; 6,25.26.30). „V mnoha domech se strojí vánoční stromek... Je to německý obyčej. Germáni totiž ve svých „svatých nocích“ stavěli před svými domy jedle a k poctě boha Slunce na ně umísťovali světla. Církev dala tomuto pohanskému obyčeji „křesťanský“ význam.“ (F. Spirágo, Lidový katechismus, str. 134) Strom, resp. dřevo stromu je obsáhlým symbolem. V jeslích ze dřeva se narodil Kristus, na kříži ze dřeva zemřel... VÁNOČNÍ PEČIVO Také nejrůznější vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili zvykům svých pohanských sousedů a jednali dle jejich zvyků. bible o tom praví: „Což sám nevidíš, co činí v judských městech a na ulicích Jeruzaléma? Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro královnu nebes („tvoru nebeskému“, kralický překlad) a přinášejí oběti bohům cizím a tak mě urážejí.“ (Jer. 7,17.18) Výraz „tvor nebeský“, tj. „královna nebes“, představuje buď měsíční božstvo, nebo Astartu či Ištar - babylónsko-asýrskou bohyni. ZVYKY A POVĚRY: Co přináší smůlu? • před půlnoční mší se nesmí šít, plést - protože by pak myši dílo zničily • na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal • na Štědrý den se nesmí prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu • na Štědrý den nepište své milé - milému zamilované psaní, jinak by to mohlo znamenat rozchod Co přináší štěstí? • když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci • čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 - mají kouzelnou moc Štědrý den v pondělí - dobrá úroda, hodně medu Štědrý den v úterý - bude hodně vína a obilí 20


prosinec 2005

Boží hod ve čtvrtek - podařilo se výhodně prodat dobytek Boží hod v pátek - bude horké léto a krásný podzim Lití olova Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno. Krájení jablka Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Vybírejte zdravé, velké jablko. A nezapomeňte - od štědrovečerní večeře se nevstává! Pouštění lodiček Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky (viz dále). Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Vánoční svíčky jsou občas ještě vidět v drogeriích, nebo ve stáncích. Jsou asi 6 mm tlusté, šroubovicové, různé barvy. Používaly se a místy se ještě používají na vánoční stromeček. Poezie vánoc je s těmito svíčičkami úplně jiná, než s dnes běžnými elektrickými. Pozor, jsou ale nebezpečné, nebezpečí požáru je poměrně značné, zvláště pohybují-li se v blízkosti stromku děti bez dozoru. Je také třeba svíčky vhodně umístit, aby nemohly zapálit větev nad sebou. Svíčky se na stromek upevňují pérovou svorkou na větve. Na této svorce je malý držák svíčky a pod ním kroužek na odkapávající vosk. Půst Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda. Stíny Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře. Střevíc Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou. Šupiny Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz. Pečení vizovického pečiva vánoční svícny, ozdoby na stromek, drobné dárky pro přátele, různé figurky U Štědrovečerní večeře - chystá se o jeden talíř navíc, pro náhodného hosta - pod talíř se sková zlatý penízek - šupinky z kapra pro štěstí, a aby se nás držely penízky 21


prosinec 2005

- od slavnostní večeře se nesmí vstát, ani kdyby někdo bušil na dveře, protože ten, kdo vstane, do roka zemře A jestli máte náhodou nějaké známé ve světě a nevíte, jak jim popřát v jazyku jejich země, tady máte inspiraci: Anglicky: MERRY CHRISTMAS, MERRY X-MAS Arabsky: IDAH SAIDAN WA SANAH JADIDAH Arménsky: SHENORAAVOR NOR DARI YEV PARI GAGHAND Baskicky (SP): ZORIONAK ETA URTE BERRI ON Bretaňsky: NEDELEG LAOUEN NA BLOAVEZH MAT Bulharsky: CHESTITA KOLEDA Catalánsky: BON NADAL I UN BON ANY NOU Čínsky: KUNG HSI HSIN NIEN BING CHU SHEN TAN (Mandarin) GUN TSO SUN TAN‘GUNG HAW SUN (Kanton) Dánsky: GLADELIG JUL Eskymácky: JUTDLIME PIVDLUARIT UKIORTAME PIVDLUARITLO (Inupik) Esperanto: GAJAN KRISTNASKON Finsky: HAUSKAA JOULUA HYVAA JOULUA Francouzsky: JOYEUX NOËL Holandsky: VROLIJK KERSTFEEST EN EEN GELUKKIG NIEUWJAAR ZALIG KERSTFEEST GELUKKIG KERSTFEEST Chorvatsky: SRETAN BOZIC Irsky: NODLAIG MHAITH CHUGNAT BEAMACHTAI NA NOLLAG 22

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ Italsky: BUON NATALE BUONE FESTE NATALIZIE Lotyšsky: RUUMSAID JUULUPHI Maďarsky: KELLEMES KARACSONYT Německy: FRÖHLICHE WEIHNACHTEN FROHES FEST Norsky: GOD JUL Polsky: WESOLYCH SWIAT Portugalsky: BOAS FESTAS Rakousky: GUADE WEIHNOCHTN Rumunsky: SARBATORI FERICITE SARBATORI VESELE Rusky: S ROZHDESTWOM KRISTOVYM Řecky: HAROUMENA HRISTOUGENA Švédsky: GOD JUL GLAD JUL Švýcarsky (Appenzell): E GLÖCKSÄLIGE WIEHNACHT Srbsky: CHRISTOS SE RODY Slovensky: VESELE VIANOCE Španělsky: FELIZ NAVIDAD FELIZ NADAL (Katalonien) Ukrainsky: CHRISTOS RODYWSJA

prosinec 2005

(Z knihy Vánoce – soubor různých textů)

23


prosinec 2005

ZE SPORTU STOLNÍ TENIS Družstva oddílu stolního tenisu TJ Sokol Líšnice zahájila začátkem října svoji 54. sezónu. Do okresních soutěží jsme přihlásili 3 družstva mužů a družstvo dorostenců. Rekonstrukce elektroinstalace v tělocvičně nám narušila přípravu na soutěže a museli jsme požádat Výkonný výbor stolního tenisu v Ústí nad Orlicí, aby nám povolili odehrát první polovinu soutěží na stolech soupeřů. Okresní svaz vyhověl naší žádosti, a tak do konce prosince budeme hrát všechny zápasy mimo Líšnici. Skoro bez tréninku a bez výhody domácí tělocvičny nejsou výsledky našich družstev špatné: OKRESNÍ PŘEBOR II. TŘÍDY (muži): LETOHRAD-ORLICE C – LÍŠNICE A 0:10 LETOHRAD-ORLICE B – LÍŠNICE A 10:7 LANŠKROUN C – LÍŠNICE A 0:10 OKRESNÍ PŘEBOR MUŽŮ – III.TŘÍDA: JAMNÉ NAD ORLICÍ A – LÍŠNICE B 10:8 LANŠKROUN D – LÍŠNICE B 9:9 DOLNÍ DOBROUČ A – LÍŠNICE B 6:12 TATENICE A – LÍŠNICE B 6:12 MISTROVICE A – LÍŠNICE C 12:6 HORNÍ HEŘMANICE A – LÍŠNICE C 3:15 TATENICE B – LÍŠNICE C 1:17 KRÁLÍKY C – LÍŠNICE C 8:10 Zdeněk Bednář

PO STOPĚ LÍŠNICKÉ PATNÁCTKY

Dne 23.10. 2005 pořádala místní TJ Sokol již 6.ročník přespolního běhu „Po stopě líšnické patnáctky“. Tento závod je zařazen do poháru běžců ISCAREX CUPu 2005. Zároveň je již podruhé součástí běhů, které jsou vedeny v kalendáři sportovních akcí České republiky. Letos přijelo do Líšnice 150 závodníků. Bohužel řada běžců v Líšnici byla, ale pouze jako diváci, neboť řada zranění jim nedovolila startovat (mistr světa Šlezingr, reprezentant Garabík aj.). Závod provázela vzpomínka na mistryni světa v přespolním běhu z roku 2004, Evu Novotnou. Tato běžela poslední běh svého života právě v Líšnici (21.5.2005). Na její počest byla na startovní čáru položena kytička z rukou pana krajského radního – předsedy Rady výboru pro zdravotnictví, doktora Lány. Pro Líšnici to byla velká čest, že pan doktor Lána si našel chvilku času a navštívil naši obec. Jsme rádi, že o nás vědí lidé z vyšších míst. Nesmírně si vážíme jejich postoje k naší obci a děkujeme za to! Hlavní kategorie mužů byla, jako je již v Líšnici tradicí, velmi dobře obsazena. Startovalo 42 závodníků. 8km nejlépe zvládl český reprezentant Vítek z Ústí nad Orlicí, a to v čase 26m. 09 vteřin. Ostatní výsledky: Předžactvo: Smoláková, BKVM 400m - 1,57min. Mikyska T., SK Žamberk - 2,11min. Nejml. žákyně: Stránská M., SKI Č. Třebová 800m - 3,11min. 24

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ Nejml. žáci: Procházka T., SP. Letohrad Ml. žákyně: Pařilová N., AK Moravská Třebová Ml. žáci: Smolák P., BK Vysoké Mýto St.žákyně: Klaclová Š., SKI Č.Třebová St.žáci: Vinduška P., Albrechtice Ml. dorostenky: Kvasničková P., SKI Č. Třebová Ml. dorostenci: Exner O., SP. Letohrad St. dorostenky: Shauerová L., Polička St. dorostenci: Jeníček O., Ústí nad Orl. ženy A: Metelková T., SK Týniště ženy B: Jirásková E., ISCAREX muži A: Vítek M, Ústí nad Orl. muži B: Singl J., SP. Choceň muži C: Krátký F., Jiskra Králíky na 4. místě J. Koblížek, Sokol Líšnice Běželo se za podpory mnoha diváků z naší obce i okolí. velký sportovní zážitek.

prosinec 2005 - 3,01min. 1km - 2,58min. 2km - 6,11min. - 5,46min. 3km - 10,12min. - 10,38min. 4km - 13,21min. - 15,52min. 6km - 18,26min. 4km - 13,27min. - 18,14min. 8km - 26,09min. 6km - 17,47min. - 19,01min. - 22,49min. Všichni, kteří se přišli podívat, si odnášeli Rudolf Doleček

GRATULUJEME!!!

V listopadu oslavili narozeniny: 60 let: JIŘÍ VICENEC, Líšnice 184 80 let: JOSEF PÁCHA, Líšnice 155 81 let: ANNA KREJSOVÁ, Líšnice 152 MIROSLAVA WOLFOVÁ, Líšnice 81 86 let: MARIE KUBÍČKOVÁ, Líšnice 141 V měsíci prosinci nezapomeňte pogratulovat těmto spoluobčanům: 50 let: VĚRA NOVÁKOVÁ, Líšnice 3 80 let: PAVEL KALOUS, Líšnice 92 75 let: JIŘÍ POLÁČEK, Líšnice 125 76 let: JAROSLAVA ČERNOCHOVÁ, Líšnice 1 85 let, ANNA HOVÁDKOVÁ, Líšnice 19 První měsíc roku 2006 slaví narozeniny: 50 let: JIŘÍ MARVAN, Líšnice 260 70 let: JAROSLAV VALNÝ, Líšnice 190 76 let: ANNA PRACHAŘOVÁ, Líšnice 222 81 let: JAN ŠULC, Líšnice 100 86 let: MARIE BROULÍKOVÁ, Líšnice 131 Všem upřímně gratuluji a přeji hodně zdraví a životního optimismu!

25


prosinec 2005

AKCE V OKOLÍ Mikuláš opět přijede plnou parou Již posedmnácté se na trati z Letohradu do Dolní Lipky a zpět uskuteční Mikulášská jízda. Jak bylo v předešlém čísle našeho měsíčníku vzpomenuto, začíná v Letohradě opět „zlatá éra páry“, neboť letohradská drážní výtopna má po několika letech k dispozici provozuschopnou parní lokomotivu! Lokomotiva 423.009 by se v sobotu 26. listopadu 2005 měla stát jedním z hlavních lákadel této dětmi i rodiči tradičně očekávané akce. Se sloganem „lokomotivě plnou páru, Mikuláši štědrou ruku a vám všem příjemné zážitky“ zvou na tuto nejstarší podobnou akci Českých i bývalých Československých státních drah pořadatelé, kterými jsou UŽST Letohrad a Letohradský železniční klub. Bližší se dozvíte na plakátech. Profesoři a studenti Letohradského soukromého gymnázia o.p.s. si Vás dovolují pozvat na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Kdy: 22. listopadu 2005 od 16.00 hod. Kde: na gymnáziu v prostorách letohradského zámku

Městské muzeum v Letohradě si Vás dovoluje pozvat na

VÁNOČNÍ VÝSTAVU,

která bude slavnostně zahájena 1. prosince v 16:30. Výstava potrvá do 23. prosince.

ORGANIZAČNÍ ZMĚNY VE ZPRAVODAJI Protože se ze všech sil snažím, abyste byli spokojeni s kvalitou a dodací dobou Zpravodaje, přistupuji ke dvěma změnám: Uzávěrka každého čísla bude neměnná, a to vždy ke 20. v měsíci (ať je to pátek,svátek či víkend). Práce na každém čísle je minimálně týdenní, takže by se mělo stát pravidlem, že 1. pracovní den v měsíci byste měli Zpravodaj najít na obvyklém místě. Zpravodaj zůstává jako dvouměsíčník, přes prázdniny a na konec roku se nám osvědčilo Zpravodaj spojit do speciálu (červen – červenec –srpen a listopad-prosinec-leden).Není to proto, že by se mi nechtělo psát, ale vzhledem k dovoleným a nemožnosti připravit tak Zpravodaj ve slíbeném čase. Pamatujte na to, prosím, při různých akcích, které byste chtěli uveřejnit. Jinak zůstává platné, že pro líšnické občany je inzerce a uveřejnění příspěvků zdarma a uveřejňujeme vše (tedy i ty dopisy, které si budete přát uveřejnit beze jména, ale nezapomenete se podepsat) kromě anonymů.

26


prosinec 2005

Cena i rozsah nadále zůstává stejný. A jako třešinka na dortu by se mohly od nového roku objevit nové pravidelné seriály...ale to už se nechte překvapit.

KAŽDOROČNÍ BILANCOVÁNÍ UPLYNULÉHO ROKU

Jak je to dlouho, co jsme si říkali:“ A je tu Nový rok…“. Tak tahle věta se nám tlačí víc a víc do podvědomí, protože už zbývá opravdu jen pár dnů do konce roku 2005 a my nejen že budeme opět o rok starší, moudřejší a rozumnější, ale také si opět uvědomíme, jak čas letí, jak nám rostou dítka, jak stárnou rodiče, jak my sami už nemáme tolik síly, co bylo před „pár“ lety…To všechno patří k životu a ničím tento koloběh nezastavíme. Jaký tedy byl tento rok? Tento rok oslavuji své páté výročí příchodu do této obce, kdy jsem začala poznávat nové občany, sousedy (a že mi dalo práci rozeznat člověka podle jeho zažité, pro mě však někdy nepochopitelné přezdívkyJ ), kdy mě už tak trochu „za svou“ přijala rodina mého manžela a já si začala pomalu zvykat na roli „paní domu“. Ne vždy chvíle v Líšnici patřily mezi veselé, ale časem (a jsme u toho prokletého času!!!) jsem zvyky a obyčeje přijala za normální situaci a dnes musím říci, že pár momentů či vět donesených k mým uším vnímám jinak… V této chvíli jsem stále víc a víc přemýšlela o místním plátku, kterého bych se zhostila, protože jinak se tu nudou ukoušu. Ten nápad se mi díky pomoci pana starosty splnil, takže jsem šla plnou parou do toho.Nějak jsem si však neuvědomila, že čas „slečny“ a čas „paní či maminky“ se „trochu“ liší, a tak teď většinou doháním uzávěrku po nocích, kdy mi už Adélka nešplhá po nohou, kdy se nerozčiluje, že klapu do nějakých tlačítek a nevěnuji se jen a jen jí a kdy mi nevypíná takovým krásným modrým puntíkem celý počítač, takže se všechna neuložená data smažou… A ještě jednu věc jsem si neuvědomila – že aktivita (hlavně) přistěhovalců může být někdy trnem v oku místním, a tak jsem po první eufórii propadla panice, že z těch tří donesených článků nemůžu vytvořit smysluplný měsíčník, který je radost si přečíst. Kdyby nebylo tajemného D.H., obou pánů R. Dolečků, pana Bednáře a jeho stolního tenisu, aktivity Jany a Zdenka Břízových, skvělé paměti pana Štěpánka a občasných informací ze Sokola a článků z obce, už dávno bych si jen sentimentálně listovala v pár povedených číslech Líšnického Zpravodaje…A vím, že by mohlo být přispěvovatelů i víc, ale nevím,jak na to. Co si myslet nad články líšnických občanů (inzeráty, poděkování, akce…) ve Zpravodajích okolních měst a obcí, když za uveřejnění v nich platí a my přitom přijímáme všechny články zadarmo a ještě s větším vděkem. Tak kde děláme chybu? Všichni, kteří mi během tří let existence přispěli do Zpravodaje byť jen jedním článkem, upřímně děkuji, protože projevili zájem, a to já ke své práci potřebuji. Už jsem si zvykla, že soutěží se většinou zúčastní jen mé neteře a pár jedinců, kterým není zatěžko věnovat mi 5 minut času, už jsem si zvykla,že nevyplněné ankety najdu v odpadkovém koši, někdy i v poštovní schránce se vzkazem, ať nechám těch městských manýrů a raději zlevním Zpravodaj. Ono je lehčí pídit se po senzacích, po tom, kdo tajemný se ukrývá pod zkratkou pod příspěvky a „brblat“ jak by mohl Zpravodaj vypadat. Pro tyto „čtenáře“ ale netrávím nad Zpravodajem svůj drahocenný čas. Všichni, kteří mi pomáhají, to dělají z čistým srdcem, zadarmo a pro oprávněnou kritiku, ne však po anonymy, pisatelské bláboly a sebezviditelnění. Oni totiž moc dobře vědí, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán… A tím se řídím i já, proto už si nedělám těžkou hlavu z věcí, které nemůžu ovlivnit. Nemůžu do ne27


prosinec 2005

konečna lidi přesvědčovat o jiné pravdě než chtějí slyšet, nemůžu vymazat z mozků pomluvy a narážky a nemůžu změnit názory na věci, které si neověřili. Oč víc to bolí u přátel a kamarádů ( a ti, kterých se to týká, se lehce v mém článku poznají), tím méně jsem překvapená u cizích lidí a říkám si, že to k životu patří. Aspoň si potom vážím každé dobře míněné kritiky, pochvaly a jsem vděčná za každého člověka, který se osvědčí jako ten pravý kamarád. A i když každá ztráta, ať už přátel nebo iluzí, bolí, těší mě a jsem šťastná za každý pokrok a úsměv naší Adélky, za dobré vztahy v rodině, za hřejivou náruč Jirky a laskavé slovo mých blízkých. A dokud tohle všechno budu mít, budou mi anonymy, pomluvy, zášť a zrada ukradené. A ten nadhled,ke kterému jsem musela dojít pouze životními zkouškami a zkušenostmi, přeji i Vám. Nezatěžujte hlavu malichernostmi a bolístkami, které ani velikým pofoukáním nevyléčíte a raději se těšte z každého, byť pro druhé „obyčejného“ okamžiku. Věřím, že až se na konci svých cest otočíme za sebe, uvidíme víc těch chvil radostných… Přeji Vám šťastné prožití Vánočních svátků, radostné přivítání nového roku a nejen v příštím roce vše dobré a pohodové!!! Za redakci Líšnického zpravodaje Jana Hovádková

OBSAH ZPRAVODAJE Zprávy z OÚ Líšnice O Dušičkách Klub onkologicky nemocných Zprávy z KÚ Pardubice Zprávy ze školy a školky Vzpomínka na 17.listopad Vánoce Kdo je kdo – díl X.

Silnice na katastru obce Líšnice Z činnosti mladých hasičů Ze sportu Nejlepší truhlář žije v Líšnici!!! Gratulujeme!!! Akce v okolí Organizační změny Zpravodaje Každoroční bilancování

LÍŠNICKÝ ZPRAVODAJ, č. 3/2005, měsíčník OÚ Líšnice. Registrováno MK ČR E 14134. Sazba a tisk: Grantis s.r.o., Ústí nad Orlicí Vychází nákladem 200 ks, cena 8,- Kč Uzávěrka prvního čísla roku 2006 je 20. ledna! 28

2005. Z 16. zasedání Zastupitelstva obce konaného dne

Recommend Documents