ad notam6/05.q 9.12.2005 11:37 Stránka 1
Notářský časopis 6/2005 strany 185–220
Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Beck
11. ročník
22. prosince 2005
Z obsahu: Eliáš, K. Výhrada vlastnického práva a § 601 ObčZ Marek, K. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II. Krajánková, V. Evropský právní prostor Čechová, B. Homo sapiens koncipient Tlášková, Š. Jaký byl první Kongres notářů Evropské unie v Římě Nejvyšší soud ČR Allografní závěť a ověření pravosti podpisu zůstavitele Macková, A. Konference IBA v Praze
C. H. BECK
Obalka_2_obsah
14.12.2005
16:06
Stránka 1
AD NOTAM Číslo 6/2005
OBSAH Úvodník Články Eliá‰, K. V˘hrada vlastnického práva a § 601 ObãZ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Marek, K. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II. . . . . . . . . . . . . . . . 194 Notář a EU Krajánková, V. Evropsk˘ právní prostor . . . . . . . . 197 Diskuse ·e‰ina, M. Diskuse o návrhu nového obãanského zákoníku III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 âechová, B. Homo sapiens koncipient . . . . . . . . . 203 Vedoucí redaktor: JUDr. Martin Foukal
Ze života krajských komor Fleischer, J. Notáfiská komora v Brnû informuje . . . 204 Ze zahraničí Tlá‰ková, ·. Jak˘ byl první Kongres notáfiÛ Evropské unie v ¤ímû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Foukal, M. Informace o zasedání Generálního shromáÏdûní CNUE v Bruselu/Belgie 30. 9. 2005 . . 206 Matyk, S. Je‰tû jednou Hexagonála – Iniciativa stfiedoevropsk˘ch notáfiství (Zasedání prezidentÛ Hexagonály dne 4. fiíjna 2005 v Praze – hotel PafiíÏ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Soudní rozhodnutí Nejvy‰‰í soud âR Allografní závûÈ a ovûfiení pravosti podpisu zÛstavitele . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Informace Macková, A. Konference IBA v Praze . . . . . . . . . . 214 Kondysková, E. Komora soudních tlumoãníkÛ âR se pfiedstavuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Stojí za pozornost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Zprávy z notářské komory Slib do rukou ministra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Konkurzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
Výkonná redaktorka: Mgr. Ladislava Janková Adresa redakce: ¤eznická 17, 110 00 Praha 1, tel. 225 993 959, 225 993 969, 225 993 955 fax 225 993 950 e-mail:
[email protected] Redakční rada: prof. JUDr. Jan Dvofiák, CSc. JUDr. Roman Fiala JUDr. Jifiík Fleischer JUDr. Martin Foukal JUDr.Václav Kouba doc. JUDr.Alena Macková, Dr. Mgr. Erik Mrzena JUDr. Martin ·e‰ina JUDr. Karel Wawerka Vydává: Notáfiská komora âR se sídlem Jeãná 11, 120 00 Praha 2, tel. 224 921 258, 224 921 126, tel./fax 224 919 192, 224 919 266, e-mail:
[email protected], http://www.notarkom.cz, v nakladatelství C. H. Beck Časopis vychází šestkrát ročně. Předplatné na rok 2005 Kč 700,–, jednotlivá čísla Kč 120,–. Objednávky pfiijímá, administraci a distribuci pfiedplatného a prodej jednotliv˘ch ãísel zaji‰Èuje nakladatelství C. H. Beck, ¤eznická 17, 110 00 Praha 1. Přetisk a jakékoliv jiné šíření časopisu nebo jeho jednotlivých součástí lze pouze se souhlasem vydavatele. Z obsahu kaÏdého ãísla ãasopisu je pofiizována databáze anotací pro softwarovou aplikaci EPIS – Ekonomickoprávní informaãní servis, INZAG, k. s., Kostelní 8, 370 04 âeské Budûjovice. Podávání novinov˘ch zásilek povoleno ¤editelstvím po‰t ã. j. 5082 ze dne 26. ledna 1995. Distribuci a pfiedplatné pro Slovenskou republiku zabezpeãuje Magnet-Press Slovakia s. r. o., ·ustekova 10, 851 04 Bratislava, korespondence: P. O. Box 169, 830 00 Bratislava 3, tel. (ãasopisy) 00421 267 201 921, (pfiedplatné) 00421 267 201 931, fax 00421 267 201 910 e-mail:
[email protected] www.press.sk ISSN 1211-0558
MK ČR E 7049
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 185
Vydávaný Notářskou komorou ČR
AD NOTAM Notářský časopis 22. prosince 2005
Milí ãtenáfii, kolegynû, kolegové, svÛj pfiíspûvek pí‰u v ¤ímû – kolébce notáfiství, kde se koná zasedání V˘konné rady, Stálé rady, ãlensk˘ch notáfiství Mezinárodní unie latinského notáfiství. Na tento program navazuje I. evropsk˘ kongres notáfiství zemí Evropské unie, kter˘ je ãasovû propojen s mimofiádnou událostí – audiencí u papeÏe Benedikta XVI. a s pfiijetím prezidentem Itálie C.A. Ciampim. To zmiÀuji právû proto, abychom si uvûdomili v˘znam na‰í notáfiské profese reprezentované UINL a CNUE, kter˘ pfiesahuje daleko hranice právníkÛ, oslovuje politiky i duchovní. Znamená to, Ïe nejsme zavfieni do svého svûta notáfisk˘ch kanceláfií a Ïe v‰e, co se v nich odehraje, zÛstává za jejich dvefimi. Naopak, kaÏd˘ nበklient, chcete-li úãastník, nám dává pfiíleÏitost dokázat, Ïe jsme i v souãasné moderní dobû spoleãnosti prospû‰ní. To ov‰em platí jen za pfiedpokladu, Ïe svou práci vykonáváme na vysoké odborné úrovni, coÏ se pfiedpokládá, a Ïe navíc do této sluÏby vkládáme svÛj osobní lidsk˘, morální a etick˘ pfiístup k tûm, ktefií se na nás obracejí s oãekáváním pomoci. To ostatnû platilo i v historii, Ïe notáfi poÏíval maximální dÛvûry od svého okolí a tím i váÏnosti ve spoleãnosti. V dne‰ní dobû se ãasto mluví o maximálním vyuÏití moderních komunikaãních prostfiedkÛ. Jistû. Je nutné se snaÏit o zjednodu‰ení administrativy i zrychlení obchodÛ.Dnes je témûfi v‰e moÏné vyhledat na internetu. Napfiíklad vzory smluv v‰eho druhu. Kdo ale poskytne odbornou radu, kdo pomÛÏe ve sloÏit˘ch a citliv˘ch otázkách napfi. rodinn˘ch vztahÛ? Poãítaã? NE. A zde je na‰e nepostradatelná úloha. Na‰e sluÏba má jin˘ rozmûr. Proto je kladen takov˘ dÛraz na na‰i nestrannost, nezávislost, ale téÏ na morální vyspûlost. Je to také vysvûtlení, proã nemohou jiné právnické profese ãinit tytéÏ úkony a poskytovat stejné sluÏby jako notáfii. Zopakuji, Ïe posláním advokáta je hájit zájmy svého klienta, soudce spravedlivû soudit – hledat pravdu, exekutora – vymáhat pohledávky pro vûfiitele, notáfie – sepisovat notáfiské zápisy jako nestranné vefiejné listiny. Na‰e poslání je zcela jedineãné, nezastupitelné a s v˘jimkou tûch, ktefií se snaÏí parazitovat na na‰í profesi a zatemÀují historicky osvûdãené odli‰nosti právnick˘ch profesí, je to v‰em zcela jasné. Pfiesto je nutné to stále pfiipomínat a opakovat. Sepisujeme nestranné a vnitfinû spravedlivé listiny, vyrovnáváme handicapy slab‰í strany proti silnûj‰í, pfiedcházíme sporÛm. Snadno se na to zapomíná a tûÏko vysvûtluje tûm, ktefií na‰i profesi neznají. BlíÏí se konec roku 2005 a tak si kladu otázku – udûlali jsme nûco uÏiteãného pro na‰i spoleãnost, nebo jsme dali pfiíleÏitost k oprávnûné kritice notáfiského
stavu? Myslím, Ïe od kaÏdého trochu, pfiesto snad více toho pozitivního. O tom pozitivním se neslu‰í mluvit, vyznûlo by to jako samochvála. Kritika do vlastních fiad je vítána, a tak uvedu napfiíklad, Ïe: • Dosud jsme vefiejnost neseznámili dostateãnû s na‰í profesí, a to ani politiky, ktefií o nás rozhodují. • Nûktefií z nás dosud svou roli sami nepochopili. PfiehlíÏíme ãi omlouváme vlastní chyby i sv˘ch zamûstnancÛ, a to pfiedev‰ím v rovinû chování, ochoty a pochopení. • Necítíme sami dostateãnû sounáleÏitost k notáfiské profesi. To, co jsem pfiíkladmo uvedl, se mÛÏe zdát jako povzdech, jako povrchní, nepodstatné a nefie‰itelné. Naopak. Odbornost a odborná kvalita se u kaÏdého notáfie pfiedpokládá, i kdyÏ málokdo ji umí zhodnotit, a dojem, kter˘ si od nás lidé odná‰í, to je základ vytváfiení na‰eho obrazu – buì záfiivého, nebo temného. Po jednání s politiky o na‰í profesi jsem stále více pfiesvûdãen, Ïe toto téma je dnes vysoce aktuální. Proti tvrzení politika o neochotû ãi nevstfiícnosti notáfiÛ, jejich nevhodném chování, na to nemám Ïádn˘ obrann˘ argument a dopady jsou drastické – snaha po odejmutí kompetencí, nedÛvodné a ‰kodlivé, neúmûrné zv˘‰ení poãtu notáfiÛ, atd., atd. Bránûní se je nesmírnû tûÏké a stojí mnoho úsilí. Vím, Ïe i s klientem je nûkdy tûÏké vyjít. Pfiesto prosím, pfiijmûte tento apel a buìme trpûliví a pokorní. I stíÏnosti, které fie‰í Notáfiská komora âeské republiky a nejsou „vûcnû“ dÛvodné, ãasto naznaãují v podtextu na‰e slabosti, o kter˘ch pí‰u. Milí pfiátelé, na‰e povolání je pfiedev‰ím sluÏba spojená s vysokou odborností a odpovûdností.V‰em Vám za Va‰e úsilí o dobrou povûst notáfiství dûkuji, a kdyÏ uÏ se to opravdu nepovede, pouãme se, aÈ se tomu problému pfií‰tû vyhneme.Tím totiÏ mnû i ostatním, ktefií se v na‰em zájmu stfietávají s politiky i laickou vefiejností, usnadníte obhajování nás v‰ech. Nikdy nevíte, s k˘m se ve své kanceláfii setkáte. Uvûdomuji si, Ïe pomluvû se nedá bránit a Ïe neexistuje Ïádn˘ lék proti závisti, ale jde pfieci téÏ o na‰e vlastní svûdomí. Vím také, Ïe se mnoh˘m kolizím dá pfiedejít právû na‰ím chováním a vhodn˘m pfiístupem. Nestojí to Ïádné peníze, jen trochu více ovládání, pokory a sebezapfiení. Na‰emu snaÏení pfieji úspûch a Vám v‰em k tomu hodnû sil a pevného zdraví. S úctou
str_185_219
14.12.2005
186
16:25
Stránka 186
Číslo 6/2005
AD NOTAM
âlánky Výhrada vlastnického práva a § 601 ObčZ Prof. Dr. JUDr. Karel Eliá‰* Tématem podrobnûj‰í studie, která se níÏe pfiedkládá, je v˘hrada vlastnického práva, jejíÏ problematika je zpracována v návaznosti na v˘znamnûj‰í literární v˘stupy z novûj‰í i star‰í doby a ve snaze o postiÏení ‰ir‰ích teoretick˘ch a komparativnû historick˘ch i regionálních souvislostí. Pojednání se vûnuje úpravû obãanského zákoníku; na problematiku spojenou se stejn˘m institutem v obchodním zákoníku se tudíÏ poukazuje, jen má-li to v˘znam pro bliωí pojmové poznání nebo pro porovnání obou právních úprav. Literatura citovaná dále ve stati pfiirozenû zaujala k fiadû dílãích otázek rÛzná stanoviska (ovlivnûná konkrétní historickou právní úpravou, v˘vojem názorÛ na cel˘ institut i jeho poznáváním); s názory, které nejsou níÏe pfiejaty, se zpravidla nepolemizuje, ani se blíÏe nevysvûtlují dÛvody, proã byly v minulosti zaujímány, zvlá‰tû proto, aby jiÏ tak znaãn˘ rozsah textu dále nenarÛstal. V˘klad je zamûfien na na‰e platné obãanské právo. I. Pojem 1. V˘hrada vlastnického práva (pactum reservati dominii)1 je vedlej‰í smluvní ujednání pfii úplatn˘ch smlouvách,kter˘m se okamÏik pfievodu vlastnického práva neváÏe na ãas, s nímÏ ho právní pfiedpisy obvykle spojují, ale na dobu pozdûj‰í,odloÏenou na úplné zaplacení ceny pfievádûného pfiedmûtu, resp. na poskytnutí ujednaného protiplnûní.2 V dÛsledku toho nabyvatel nab˘vá pfiedmût plnûní jeho pfievzetím do pouhé detence3 a nabytí vlastnického práva je úmluvou stran suspendováno na dobu pozdûj‰í. Dokud tedy v˘hrada vlastnického práva ve prospûch zcizitele trvá, nemÛÏe nabyvatel s vûcí volnû nakládat a na vûc se ve vztahu k nûmu hledí jako na vûc cizí, která je nabyvateli jen svûfiena. Pandektní právo a autofii jím ovlivnûní chápali pactum reservati dominii jako smluvenou odkládací podmínku (úmluvu o pfievodu sub conditione) nabytí vlastnického práva,4 zatímco pozdûji je tato klauzule pojata lépe jako ujednání o urãení doby nabytí vlastnictví (úmluva o pfievodu certo tempore).5 Sjednáním v˘hrady vlastnického práva není dohodnuta odkládací podmínka pro nabytí vlastnického práva (§ 36), n˘brÏ je sjednán ãas, kdy bude pfiedmût do vlastnictví strany pfieveden. Neuplatní se tedy pfii v˘hradû vlastnického práva ani zákonná ustanovení o právním v˘znamu zmafiení podmínky (§ 36 odst. 3 a 4) – napfi. je-li na majetek kupujícího prohlá‰en na návrh prodávajícího konkurs, nelze proti prodávajícímu namítnout, Ïe zaplacení kupní ceny zmafiil – neboÈ v˘hrada vlastnického práva pfiedstavuje jin˘ institut. 2. V˘hrada vlastnického práva nebyla fiímskému právu známa,6 protoÏe to spojilo nabytí vlastnického práva pfii pfievodu kupní smlouvou se zaplacením ceny (D 18, 1, 19).Tento institut se objevil aÏ v novûj‰í dobû, v reakci
na v˘voj novûj‰ího civilního zákonodárství, které spojilo nabytí vlastnického práva buì s okamÏikem tradice pfiedmûtu na nabyvatele, resp. s modem7 anebo s okamÏikem úãinnosti smlouvy.8 Zmûna soukromoprávních úprav v tomto smyslu umoÏnila prodej na úvûr nebo i na splátky. ZároveÀ se v‰ak objevila potfieba posílit právní postavení prodávajícího a funkãnû zajistit, Ïe mu bude zaplacena kupní cena.9 To vedlo k fie‰ení, kdy se prodávající zabezpeãil sjednáním odkladu pro nabytí vlastnického práva kupujícím.10 Nelze v‰ak pfiehlíÏet, Ïe ani pro kupujícího není pfiípadné ujednání o v˘hradû vlastnického práva bez v˘hod. Získá totiÏ vûc do své moci je‰tû pfied zaplacením, aniÏ si musí obstarat úvûr jinde, kupní cenu mÛÏe pfiípadnû splácet postupnû ve splátkách, pfiiAutor je vedoucím katedry obchodního práva PF ZâU v Plzni. 1 Nûmecky Eigentumsvorbehalt, francouzsky réserve de propriété, anglicky reservation of ownership, pfiípadnû retention of title. 2 V na‰em právním prostfiedí, pokud jde o movité vûci, je pfievod vlastnického práva spojen s ãasem pfiedání a pfievzetí (traditio) pfiedmûtu plnûní (§ 133 odst. 1), pfiípadnû, jedná-li se o prodej zboÏí v reÏimu obchodního práva, krom tradice také vznikem práva nakládat se zásilkou, je-li zboÏí pfiepravováno (§ 443 ObchZ.) Pfievod vlastnického práva k nemovit˘m vûcem je vázán na vklad do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2), v pfiípadû nemovit˘ch vûcí nezapsan˘ch do katastru se nabytí vlastnického práva váÏe na okamÏik úãinnosti smlouvy (§ 133 odst. 3).Tyto úpravy jsou obecné a doplÀují je nûkteré v˘jimky. Napfi. v obecném právu obãanském pfiedstavuje pfii samoobsluÏném prodeji takovou v˘jimku okamÏik zaplacení kupní ceny (§ 614 odst. 3 ObãZ), v obchodním právu jsou u kupní smlouvy speciálnû upraveny dÛsledky sjednání koupû na zkou‰ku (§ 471), a pokud se jedná o dal‰í smluvní typy, pfievod vlastnického práva k podniku se zásadnû váÏe na úãinnost smlouvy (§ 483 odst.3 ObchZ),pfii koupi najaté vûci je nabytí vlastnického práva k movité vûci vázáno na vznik smlouvy spojen˘ s oznámením o uplatnûní práva na koupi (§ 493 odst. 1 ObchZ) apod. 3 Tak jiÏ Randa, A. Das Eigenthumsrecht. 2. vydání. Leipzig : Breikopf & Härtel, 1893, s. 277 nebo Doubek, B. O podstatû a pfiípustnosti pacta reservati dominii dle práva rakouského. Právník, 1897, s. 758. 4 Srov. Puchta, G. F. Cursus der Institutionen. Bd. 2. 3. vydání. Leipzig : Breitkopf & Härtel, 1851, s. 679; Arndts, L. Uãební knihy pandekt. Praha : Právnická Jednota, 1886, s. 245 a 249; Dernburg, H. Pandekten. Bd. 1. 4. vydání. Berlin : H.W. Müller, 1894, s. 505 a násl. Obdobnû Randa, A. Právo vlastnické dle rakouského práva v pofiádku systematickém. 6. vydání. Praha : âeská akademie císafie Franti‰ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní, 1917, s. 169. 5 Sedláãek v této souvislosti mluví o „pfievedení detence s vedlej‰í úmluvou suspendované tradice vlastnické“.Srov.Sedláãek, J. Obligaãní právo II. Speciální ustanovení o jednotliv˘ch typech smluvních. 1. vydání. Brno : Právník, 1926, s. 71. Dále k téÏe otázce napfi. Kube‰, V. in Rouãek, F., Sedláãek, J. a kol. Komentáfi k ãeskoslovenskému zákoníku obãanskému a obãanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. IV. díl. 1. vydání. Praha : V. Linhart, 1936, s. 777; ·kárová, M. in ·vestka, J., Jehliãka, O., ·kárová, M. a kol. Obãansk˘ zákoník. Komentáfi. 9. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 894. 6 Jhering, R., von. Geist des römischen Recht. Dritter Theil. Erste Abtheilung. 4. vydání. Leipzig : Breikopf & Härtel, 1888, s. 261. 7 Typicky § 425 ABGB. 8 Typicky ãl. 711 CC. 9 Srov. napfi. Dvofiák, J. in Holub, M. a kol. Obãansk˘ zákoník. Komentáfi. 2. svazek. 2. vydání. Praha : Linde, 2003, s. 928; Hrivnák, J. in Oveãková, O. a kol. Obchodn˘ zákonník. Komentár. Díl 2. 1. vydání. Bratislava : Iura edition, 2005, s. 267–268. 10 JiÏ Zeiller, F., von. Commentar über das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch für die gesamten deutschen Erbländer der Oesterreichischen Monarchie. Bd. III/1.Wien u.Triest : Geistinger, 1811, s. 368-369 nemûl o pfiípustnosti v˘hrady vlastnického práva pochybnosti. Ve stfiední Evropû se praxe tohoto druhu zaãala v˘znamnûji projevovat na poãátku poslední tfietiny 19. stol. a postupnû se tato právní problematika zaãala v˘znamnûji odráÏet i v literatufie.Její pfiehled – i pokud jde o star‰í dobu – podává Stubenrauch, M., von. Commentar zum österreichischen allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuche.Bd.2.8.vydání.Wien :Manz,1903, 286, pozn. 1.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 187
AD NOTAM ãemÏ jej prodávající zpravidla nenutí ani k zaji‰tûní své pohledávky na zaplacení kupní ceny zástavou, ruãením nebo jinak. 3. Obãanské zákoníky kontinentálního typu11 volí v dané souvislosti dvojí pfiístup. Nûkteré civilní kodexy v˘hradu vlastnického práva v˘slovnû neupravují, dovozujíce moÏnost ujednat si ji ze zásady smluvní svobody.12 Vychází se z pojetí, Ïe strany si ve smlouvû mohou práva a povinnosti upravit podle své potfieby v rozsahu, kter˘ není zákonem zakázán, a Ïe si mohou ujednat takové klauzule, které zákon neprohlásil za neplatné.Typick˘mi pfiedstaviteli tohoto smûru jsou francouzsk˘ Code civil, rakousk˘ Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (ABGB) ãi ‰panûlsk˘ Código civil.13 V jin˘ch kodexech, jejichÏ hlavním pfiedstavitelem je nûmeck˘ Bürgerliches Gesetzbuch (BGB), je naopak v˘hrada vlastnického práva zvlá‰È upravena. Pfiistoupí-li se k v˘slovné úpravû vlastnického práva v obãanském zákoníku,je nutné poloÏit si otázku,kam tuto úpravu systematicky zafiadit.V zásadû lze pozorovat dva rÛzné pfiístupy: buì se úprava v˘hrady objevuje mezi ustanoveními o kupní smlouvû, anebo jiÏ mezi obecn˘mi ustanoveními o nab˘vání vlastnického práva pfievodem. Reprezentanty prvního smûru jsou nûmeck˘ zákoník a dal‰í civilní kodexy ovlivnûné jeho pfiíkladem a vzorem. Ale ani tu nelze co do detailÛ pozorovat jednotn˘ pfiístup z hlediska systematiky fie‰ení. BGB upravil v˘hradu mezi obecn˘mi ustanoveními o kupní smlouvû (§ 449). Italsk˘ Codice civile ji naopak zafiadil mezi zvlá‰tní ustanovení o koupi movit˘ch vûcí (ãl. 1523 aÏ 1526). Polsk˘ Kodeks cywilny v˘hradu upravil (ãl. 589 aÏ 591) v rámci oddílu nazvaného „Zvlá‰tní zpÛsoby prodeje“ zafiazeného na sam˘ závûr ustanovení o kupní smlouvû. Obdobnû postupuje litevsk˘ Civilinis Kodeksas (ãl.6.431) – kter˘ v‰ak má i zvlá‰tní úpravu pro splátkové prodeje (ãl. 6.441) – a také, jak známo, nበobãansk˘ zákoník,kter˘ v˘hradu zafiadil do oddílu oznaãeného „Vedlej‰í ujednání pfii kupní smlouvû“ spoleãnû s úpravou pfiedkupního práva (§ 602) a práva zpûtné koupû (§ 607), jakoÏ i s pfiipu‰tûním dal‰ích blíÏe nevymezen˘ch klauzulí (§ 610). Druh˘ smûr sledují typicky obãanské zákoníky ·v˘carska a Nizozemí. Zivilgesetzbuch (ZGB) upravil v˘hradu vlastnického práva v ãl. 714 v souvislosti se zpÛsoby nab˘vání vlastnického práva k movit˘m vûcem (Fahrniseigentum). Také nizozemsk˘ Burgerlijk Wetboek upravil t˘Ï institut obdobnû v rámci ustanovení o pfievodech majetku v rámci tfietí knihy o v‰eobecném majetkovém právu (3:83). Ojedinûle se objevují i odchylky od jednoho i druhého z obou základních pfiístupÛ. Pfiíkladem mÛÏe b˘t loty‰‰sk˘ civillikums, kter˘ sice v˘hradu vlastnického práva upravuje, av‰ak pouze pro úãely koupû na splátky (ãl. 2069 aÏ 2071). 4. Komunitární právo se úpravy v˘hrady vlastnického práva dot˘ká ve smûrnici EP a Rady EU 2000/35/ES z 29. 6. 2000, o postupu proti opoÏdûn˘m platbám v obchodních transakcích, která v ãl. 4 odst. 1 vyÏaduje, aby národní právní fiády pfiipustily moÏnost prodávajícího podrÏet si vlastnické právo ke zboÏí aÏ do úplného zaplacení, je-li doloÏka v˘hrady vlastnického práva mezi kupujícím a prodávajícím v˘slovnû ujednána pfied dodáním zboÏí.
Číslo 6/2005
187
5. ¤e‰ení,k nûmuÏ pfiistoupil nበobãansk˘ zákoník co do systematického zafiazení ustanovení o v˘hradû vlastnického práva, lze odÛvodnit faktem, Ïe v praxi je v˘hrada vlastnického práva nejãastûji spojována s kupní smlouvou. Nelze v‰ak pominout, Ïe si pfievodce mÛÏe vyhradit vlastnické právo i pfii jin˘ch smlouvách.Vlastnické právo si lze vyhradit v kaÏdé smlouvû zakládající synallagma v podobû povinnosti jedné smluvní strany pfievést na druhou stranu vlastnické právo a vzájemné povinnosti druhé strany poskytnout za to první stranû protiplnûní.To v reÏimu obãanského práva pfiichází v úvahu zejména u smlouvy smûnné nebo u smlouvy o dílo, ale také napfi. u smlouvy o sdruÏení,v reÏimu obchodního práva kromû smûnné smlouvy a smlouvy o dílo, napfi. pfii prodeji podniku. II. Geneze tuzemské úpravy 1. âeské právo ve svém v˘voji vystfiídalo rÛzné pfiístupy.Pfied rokem 1951 obecné obãanské právo v˘hradu vlastnického práva zvlá‰tû neupravovalo. Pfiípustnost v˘hrady se dovodila z moÏnosti smluvní odchylky od § 1083 obecného zákoníku obãanského upravujícího prodej vûci na úvûr a od ãl. 354 v‰eobecného obchodního zákoníku upravujícího následky prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny pfii obchodní kupní smlouvû.14 Na v˘hradu vlastnického práva pamatoval teprve zákon o splátkov˘ch obchodech z r. 1896, leã v˘slovnû ji upravil aÏ zákon o splátkov˘ch obchodech z r. 1935 (§ 2 a 6); oba pfiedpisy v‰ak mífiily na zvlá‰tní situace a sle-
11
NíÏe se tyto zákoníky uvádûjí pln˘m názvem. Na urãité z nich se v ãlánku odkazuje prÛbûÏnû, a proto jsou v textu uvedeny i bûÏné zkratky názvÛ nûkter˘ch kodexÛ. 12 Tak k rakouskému právu,resp.k obecnému zákoníku obãanskému z r. 1811 srov. Tilsch, E. Obligaãního práva ãást zvlá‰tní. 2. vydání. Praha : V‰ehrd, 1907, s. 42-43; Kube‰, V. op. cit. sub 5, s. 776 nebo Bettelheim, E. in Klang, H. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Bd. II/2. 1. vydání. Wien : Österreichische Staatsdruckerei, 1934, s. 1063 an.; pokud jde o souãasné pfiístupy, srov. Dittrich, R., Tades, H. a kol. Das allgemeine bürgerliche Gesetzbuch. 34. vydání.Wien : Manz, 1994, s. 1217 a násl. Rakousk˘ nejvy‰‰í soud se v˘hradou vlastnického práva zab˘val patrnû poprvé v rozhodnutích Glaser-Unger ã. 6462 z r. 1877 a 7917 z r. 1880, kdy také rozhodl o její pfiípustnosti. O francouzském a belgickém právu referuje Pelikánová, I. Komentáfi k obchodnímu zákoníku.4.díl.1.vydání.Praha :Linde,1997,s.165 a násl. 13 Nûkteré z tûchto právních fiádÛ vûnují úpravû v˘hrady zvlá‰tní pozornost pfii fie‰ení urãit˘ch specifick˘ch situací, a to buì speciálními ustanoveními v obecném kodexu (jak to uãinil ABGB v § 297a ohlednû v˘hrady vlastnictví ke strojÛm zabudovan˘ch do nemovité vûci; obdobnou úpravu má i ZGB v ãl. 805), anebo ve zvlá‰tních právních pfiedpisech. Pfiíkladem tohoto druhého fie‰ení mÛÏe b˘t právo francouzské, které v˘slovnû upravilo dÛsledky sjednání v˘hrady vlastnického práva pro pfiípad konkursu. BlíÏe k tomu napfi. Ferid, M., Sonnenberger, H. J. Das französische Zivilrecht. Band 2. 2. vydání. Heidelberg : Verlagsgesellschaft Recht und Wirtschaft mbH, 1986, s. 182 a tam citovaná literatura. 14 Absence (zam˘‰lená,ãi nechtûná) úpravy nûjaké právní moÏnosti v zákonném textu pfiirozenû vyvolá diskuse o pfiípustnosti postupu, jehoÏ rámec zákon pominul, a Ïe trvá jist˘ ãas, neÏ se v˘klad ustálí. Promítlo se to i do úvah o moÏnosti ãi nemoÏnosti v˘hrady vlastnického práva se zfietelem k mlãení obecného zákoníku obãanského.Tak napfi. v na‰í literatufie dovodil Kremliãka, K. Jest pactum reservati dominii pfii smlouvû trhové dle rakouského práva platn˘m ãili nic? Právník, 1896, s. 569 a násl. neplatnost úmluvy, zatímco Doubek, D. O podstatû a pfiípustnosti pacta reservati dominii dle práva rakouského. Právník, 1897, s. 753 a násl. shledal opak. Pro zdej‰í prostfiedí je do jisté míry typické, Ïe se polemika odehrála aÏ poté, co byla naznaãená otázka za ãesk˘mi hranicemi dávno vyfie‰ena: chce se poznamenat, Ïe s obdobn˘mi pfiístupy a situacemi se setkáváme i v dne‰ní dobû.
str_185_219
14.12.2005
188
16:25
Stránka 188
AD NOTAM
Číslo 6/2005
dovaly pfiedev‰ím ochranu osob kupujících jako spotfiebitelé movité vûci na splátky. My‰lenka explicitní úpravy této klauzule v obãanském zákoníku vznikla pfii pfiípravû návrhu unifikovaného kodexu pfiedváleãného âeskoslovenska.Navrhlo se upravit v˘hradu vlastnického práva obecnû, av‰ak zásadním pfievzetím normativní konstrukce právû ze zákona o splátkov˘ch obchodech. To vedlo k formulacím kogentní povahy sledujícím pfiedev‰ím ochranu kupujícího a dÛvodová zpráva mluví v té souvislosti o „sociální normû ochranné“. 2. Poprvé se obecná úprava tohoto druhu objevila v obãanském zákoníku z r. 1950 v rámci úpravy kupní smlouvy, av‰ak mimo kategorii vedlej‰ích smluvních ujednání v kupní smlouvû (§ 374), a byla formulována slovy: „Má-li vlastnictví k prodané movité vûci pfiejít na kupujícího aÏ po zaplacení ceny, musí b˘t tato v˘hrada ujednána písemnû. Neplyne-li ze smlouvy nûco jiného, pfiechází nebezpeãí nahodilé zkázy a nahodilého zhor‰ení na kupujícího odevzdáním vûci.“ Ustanovení se aÏ na dva kurzívou oznaãené v˘razy doslova shoduje s platnou právní úpravou. Právû tyto odchylky ukazují na pfiesnûj‰í legislativnû technické vyjádfiení klasick˘ch právnick˘ch formulací odli‰ujících jednak pojmovû smlouvu, dohodu a ujednání, jednak kladoucích dÛraz na to, aby se zákonodárce vyjadfioval slovesy v dokonavém tvaru. DÛvodová zpráva zdÛraznila, Ïe se touto úpravou pro pfiípad prodeje vûci na úvûr pfiipou‰tí, aby si prodávající mohl „vyhradit vlastnické právo k pfiedmûtu koupû aÏ do jeho úplného zaplacení a kryl si tak nebezpeãí úvûrového prodeje. PonûvadÏ v‰ak v tomto pfiípadû nemÛÏe vlastník sám o vûc peãovat, stanoví se, Ïe v nedostatku jiné smluvní úpravy pfiechází nebezpeãí nahodilé zkázy a nahodilého zhor‰ení vûci na kupujícího jiÏ jejím odevzdáním.Aby bylo zabránûno nerozváÏnému uzavírání tíÏiv˘ch smluv, jeÏ lákají proto, Ïe kupní cenu není tfieba ihned zaplatit, vyslovuje osnova pro ujednání o v˘hradû vlastnického práva prodané vûci poÏadavek písemné formy“. 3. Platn˘ obãansk˘ zákoník z r. 1964 aÏ do pfiijetí novely ã. 509/1991 Sb. v˘hradu vlastnického práva zvlá‰È neupravil. S moÏností ujednat si ji se v‰ak (s odkazem na § 51) i nadále poãítalo,15 pfiiãemÏ z absence v˘slovné úpravy plynulo, Ïe písemná forma pro tuto klauzuli nebyla pfiedepsána.16 V˘slovnou úpravu v˘hrady vlastnického práva v‰ak obsahoval zákoník mezinárodního obchodu (§ 324), a to v podstatû stejn˘m zpÛsobem, jak dnes normuje v § 445 ObchZ. 4. Souãasn˘ § 601 ObãZ tedy recipuje nûkdej‰í § 374 nûkdej‰ího zákona ã. 141/1950 Sb., aniÏ to dÛvodová zpráva k novele ã. 509/1991 Sb., která v˘slovné ustanovení o v˘hradû do obãanského zákoníku vrátila, nûjak blíÏ vysvûtluje. Pro obchodní právo, jak fieãeno, existuje zvlá‰tní úprava v˘hrady v § 445 ObchZ, pfievzatá s drobn˘mi stylistick˘mi zmûnami z nûkdej‰ího zákoník mezinárodního obchodu. Duplicita zákonné úpravy v˘hrady vlastnického práva je v kontextu tradiãních kontinentálnû evropsk˘ch právních fiádÛ znaãnû neobvyklá a reprezentuje jeden z mnoha pozÛstatkÛ nûkdej‰í socialistické koncepce samostatn˘ch kodexÛ.
III. Strany 1. Ze systematického zafiazení § 601 lze dovodit, Ïe stranami úmluvy o v˘hradû vlastnického práva jsou prodávající a kupující. Bylo fieãeno, Ïe klauzuli o v˘hradû lze ujednat i ve spojení s jin˘mi smlouvami, jimiÏ jedna ze stran úplatnû pfievádí vlastnické právo k vûci na stranu druhou, coÏ roz‰ifiuje okruh moÏn˘ch smluvníkÛ i na dal‰í osoby, napfi. zhotovitele a objednatele apod. 2. V kaÏdém pfiípadû v‰ak musí b˘t v˘hrada vlastnického práva sjednána ve prospûch vlastníka vûci. ObtíÏ nevnikne, je-li vlastník tou stranou, která na druhou stranu vlastnické právo pfievádí a zároveÀ si vlastnické právo aÏ do úplného zaplacení ceny vyhrazuje. 3. Mohou v‰ak nastat situace,kdy smlouvu o úplatném pfievodu vlastnického práva uzavfie jako zcizitel osoba, která vlastníkem vûci není.Pfiípady tohoto druhu lze v zásadû rozdûlit do dvou skupin. 4. Za prvé pÛjde o situace, kdy nevlastník uzavírá smlouvu o pfievodu vlastnického práva k vûci, aniÏ je k tomu oprávnûn. Pak pÛjde pravidelnû o situaci, kdy druhá strana vlastnické právo k vûci nezíská, takÏe ani z pfiípadnû ujednaná v˘hrada vlastnického práva nevyvolá zam˘‰lené úãinky.17 V˘jimku z toho reprezentují dva pfiípady. Pfiednû lze poukázat na ujednání pfievodu s v˘hradou oprávnûn˘m drÏitelem (§ 130). Tehdy vlastníku nic nebrání, aby oprávnûní opfiená o své vlastnické právo, zejména subjektivní právo domáhat se vydání vûci vÛãi tomu, kdo ji neoprávnûnû zadrÏuje (§ 126), uplatnil vÛãi komukoli, tedy i vÛãi osobû, které oprávnûn˘ drÏitel vûc pfiedal.Uplyne-li v‰ak poté,co oprávnûn˘ drÏitel smlouvu s v˘hradou s dal‰í osobou uzavfiel a co v˘hrada vlastnického práva je‰tû trvá, vydrÏecí doba (§ 134), stává se oprávnûn˘ drÏitel vlastníkem vûci.Nelze tudíÏ vÛãi nûmu poté namítat, Ïe v˘hradu ujednal za situace, kdy vlastníkem je‰tû nebyl,ale je naopak namístû dovodit ze zásady, Ïe oprávnûn˘ drÏitel má stejná práva jako vlastník (§ 130 odst. 2), platnost pfievodní smlouvy i platnost ujednání v˘hrady se v‰emi právními dÛsledky, které z toho plynou. Druh˘ pfiípad se t˘ká zcizení vûci s v˘hradou vlastnického práva, k nûmuÏ pfiistoupil neprav˘ dûdic.Vzhledem k tomu, Ïe je osoba, která smlouvu s neprav˘m dûdicem uzavfiela v dobré vífie, chránûna stejnû, jako by vlastnické právo nabyla od oprávnûného dûdice (§ 486), nemÛÏe prav˘ (oprávnûn˘) dûdic vÛãi ní namítat,Ïe ujednání o v˘hradû vÛãi nûmu nemá právní úãinky. Nastane-
15 Knapp, V. in Knapp, V., Luby, ·. a kol. âeskoslovenské obãanské právo. Svazek I. 2. vydání. Praha : Orbis, 1974, s. 299; Kabát, J. in âe‰ka, Z. a kol. Obãansk˘ zákoník. Komentáfi. Díl I. 1. vydání. Praha : Panorama, 1987, s. 423. 16 Kratochvíl, Z. a kol. Nové obãanské právo. 1. vydání. Praha : Orbis, 1965, s. 211. 17 Místy se dovozuje neplatnost smlouvy, kterou zcizitel pfievádí na nabyvatele vlastnické právo k vûci, kterou má ve vlastnictví nûkdo jin˘ (poukazem na nemoÏnost plnûní).Tento názor nelze pokládat za správn˘ (shodnû ·vestka, J. in ·vestka, J., Jehliãka, O., ·kárová, M. op. cit. sub 5, s. 221). Dostateãnû totiÏ neodli‰uje mezi právem obligaãním a právem vûcn˘m.ZaváÏe-li se zcizitel za této situace pfievést vlastnické právo k urãité vûci na nabyvatele, aã vûc nemá, je na nûm, aby si ji opatfiil a nabyvateli fiádnû plnil.Neuãiní-li to,poru‰í smlouvu a nabyvatel proti nûmu mÛÏe sankãnû nastoupit.Plní-li nabyvateli cizí vûc,aniÏ je k tomu oprávnûn, pak vlastnické právo na nabyvatele není pfievedeno a zcizitel plní s právní vadou (§ 499 in fine, § 503), tudíÏ rovnûÏ poru‰uje smlouvu a i tu proti nûmu nabyvatel mÛÏe sankãnû nastoupit.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 189
AD NOTAM -li tato situace a trvá-li dosud v˘hrada vlastnického práva ve prospûch nepravého dûdice jako zcizitele, plyne ze zásady, Ïe neprav˘ dûdic vydá oprávnûnému dûdici majetek, kter˘ z dûdictví má (§ 485 odst. 1), povinnost nepravého dûdice vydat oprávnûnému dûdici nejen vûci, které z pozÛstalosti obdrÏel, ale i majetková práva, která má z dûdictví. Z toho lze dovodit povinnost nepravého dûdice pfievést na oprávnûného dûdice mj. i majetková práva, která mu z dfiíve uzavfiené pfievodní smlouvy spojené s v˘hradou vlastnického práva dosud svûdãí.Uplyne-li v‰ak promlãecí doba podle § 105, nemÛÏe jiÏ prav˘ (oprávnûn˘) dûdic do práv a povinností zaloÏen˘ch smlouvou nepravého dûdice a tfietí osoby úãinnû zasáhnout. Poté tedy, trvají-li za této situace je‰tû práva z v˘hrady vlastnického práva, svûdãí jiÏ nepravému dûdici. 5. Za druhé pÛjde o situace, kdy zcizitel, aã není vlastníkem,pfievádí vlastnické právo na tfietí osobu sv˘m jménem, protoÏe je k tomu oprávnûn.V rámci toho lze rozli‰it opût dvû skupiny pfiípadÛ. Pfiedev‰ím pÛjde o situace,kdy takové právo zaloÏí zciziteli smlouva s vlastníkem. Ze soustavy smluvních typÛ upraven˘ch obãansk˘m zákoníkem lze poukázat pfiedev‰ím na smlouvu o obstarání prodeje (§ 737) jako na typick˘ pfiípad. Dá-li obstaratel objednatelovu vûc do prodeje, má povinnost uãinit opatfiení k prodeji potfiebná. Ujedná-li s kupujícím v˘hradu vlastnického práva, hledí se na ni jako na úmluvu ve prospûch tfietího (§ 50). Obstaratel vystupuje jako nepfiím˘ zástupce vlastníka, a tudíÏ je tfieba i na v˘hradu vlastnického práva hledût jako na ujednání ve vlastníkÛv prospûch s tím, Ïe souhlas vlastníka byl udûlen – a to popfiípadû i mlãky – jiÏ uzavfiením smlouvy o obstarání prodeje. Dal‰í skupinu pfiípadÛ reprezentují situace, kdy nevlastník zcizuje s v˘hradou vlastnického práva cizí vûc, protoÏe jej k tomu opravÀuje zákon. Jde o svépomocné prodeje, které zákoník upravil pfii opravû a úpravû vûci (§ 656 odst. 2) a prodeji nevyzvednuté ãi neodebrané zásilky dopravcem (§ 773 odst. 1). Za konkrétních okolností mÛÏe tato situace nastat rovnûÏ pfii zhotovení vûci na zakázku (§ 650 odst.2).Také tehdy prodává tfietí osoba vlastníkovu vûc jinému sv˘m jménem na vlastníkÛv úãet. Proto je namístû i pro tyto pfiípady dovodit obdobn˘ závûr jako shora,ov‰em s tím,Ïe zákonná úprava nahrazuje náleÏitost souhlasu vlastníka, kter˘ by jinak byl podle § 50 ObãZ nutn˘. IV. Ujednání výhrady 1. Obãansk˘ zákoník vychází z dogmat o titulu a modu pfievodu vlastnického práva a stanoví pro pfiípad pfievodu vlastnického práva k movit˘m vûcem, Ïe nabyvatel nenab˘vá vlastnické právo k movité vûci jiÏ úãinností smlouvy, n˘brÏ aÏ tradicí. Obdobnû zákoník obchodní (§ 443). Úprava mobiliárních pfievodÛ je v obou pfiípadech dispozitivní. Ust. § 133 odst. 1 ObãZ v˘slovnû stanoví, Ïe se od jeho právního pravidla nemohou odch˘lit jen zvlá‰tní právní pfiedpisy, n˘brÏ i ujednání smluvních stran. V˘hrada vlastnického práva reprezentuje jednu z moÏností odch˘lit se z vÛle smluvních stran od § 133 odst. 1. 2. Nadpis § 601 oznaãuje institut jako v˘hradu vlastnictví. Jedná se o dÛsledek faktu, Ïe obãansk˘ zákoník v˘znamovû nerozli‰uje pojmy „vlastnické právo“ a „vlastnictví“, pouÏívaje je promiscue. Správnû se v‰ak jedná
Číslo 6/2005
189
o v˘hradu vlastnického práva (tak i § 445 ObchZ), protoÏe v˘hradou si prodávající vymiÀuje vlastnické právo k prodané vûci, dokud kupní cena nebude zaplacena: smlouvou se na kupujícího totiÏ pfievádí vlastnické právo. 3. V˘hrada vlastnického práva se váÏe na zaplacení kupní ceny, tedy na její úplné zaplacení (vãetnû pfiípadn˘ch úrokÛ a dal‰ího pfiíslu‰enství). Konstrukce § 601 pfiirozenû nevyluãuje moÏnost stran ujednat si pro nabytí vlastnického práva kupujícím i jin˘ okamÏik, neboÈ právo stran postupovat naznaãen˘m zpÛsobem plyne ze zákonné dispozice § 133 odst.1 (v souvislosti s § 51 nebo § 36).Tyto pfiípady se bûÏnû oznaãují jako roz‰ífiená v˘hrada vlastnického práva. Z hlediska § 601 v‰ak nepÛjde o v˘hradu vlastnického práva, n˘brÏ o jinou smluvní klauzuli, která v‰ak bude posuzována analogicky (§ 853) podle § 601. RovnûÏ tak není vylouãeno vázat nabytí vlastnického práva kupujícím na splnûní podmínky, pak ale pÛjde o odchylnou smluvní klauzuli,která ustanovení § 601 nepodléhá. Odchylnû tuto otázku fie‰í obchodní zákoník v § 445. Volnûj‰í dikci § 445 ObchZ strany vyhoví, i spojí-li nabytí vlastnického práva kupujícím s jinou skuteãností, neÏ je platba kupní ceny.18 Leã i pfii postupu v obchodnûprávním reÏimu pÛjde o v˘hradu vlastnického práva, bude-li takto urãena doba nabytí vlastnického práva, nikoli ujednána podmínka ve smyslu § 36 ObãZ. 4. V˘hradu vlastnického práva lze sjednat pfii úplatném pfievodu movité vûci. Jedná se o typické vedlej‰í ujednání pfii kupní nebo jiné hlavní smlouvû. Proto platnost hlavní smlouvy podmiÀuje i platnost v˘hrady, aÈ jiÏ byla v˘hrada sjednána pfii uzavfiení hlavní smlouvû pfiímo v ní nebo vedle ní, ãi byla-li pfiípadnû dohodnuta dodateãnû. Pro v˘hradu pfiedepisuje zákon písemnou formu.VÛle stran v‰ak nemusí b˘t projevena na téÏe listinû (§ 40 odst. 3). NáleÏitost formy podmiÀuje platnost klauzule o v˘hradû vlastnického práva (§ 40 odst. 1), a to i v tûch pfiípadech, kdy pro hlavní smlouvu není písemná forma vyÏadována. Z toho plyne,Ïe prohlásí-li jen prodávající,byÈ v písemné formû – napfi.doloÏkou na objednávce,v potvrzení o uzavfiení smlouvy nebo na faktufie – Ïe si k prodané vûci vyhrazuje vlastnické právo aÏ do úplného zaplacení, nepÛjde o platné ujednání, byÈ druhá strana dá najevo souhlas formou ústní, ãi konkludentní. Neplatnost ujednání o v˘hradû vlastnického práva pro nedostatek formy nebo z jiného dÛvodu mÛÏe mít vliv na platnost, resp. neplatnost celé kupní smlouvy, vyplyne-li z povahy smlouvy, z jejího obsahu nebo z okolností, za nichÏ byla uzavfiena, Ïe v˘hradu vlastnického práva nelze od ostatního obsahu smlouvy oddûlit (§ 41).Není-li v˘hrada ujednána v písemné formû, ale strany se pfiesto podle ní zachovají, nelze jiÏ po zaplacení kupní ceny namítat její neplatnost, coÏ plyne z pravidla formulovaného v § 455 odst. 1. Není vylouãeno ujednat v písemné formû jen v˘hradu vlastnického práva a hlavní smlouvu uzavfiít napfi. jen ústnû.Pak ale dohoda o v˘hradû vlastnického práva musí vzhledem k poÏadavku urãitosti a srozumitelnosti práv-
18 Srov. napfi. Bejãek, J. Obchodní závazky. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 342–343. Bejãek, J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní zákoník. Komentáfi. Díl II. 1. vydání. Praha : Codex Bohemia, 2000, s. 330.
str_185_219
14.12.2005
190
16:25
Stránka 190
AD NOTAM
Číslo 6/2005
ního úkonu obsahovat ujednání charakterizující dostateãn˘m zpÛsobem jak hlavní smlouvu, tak i vûc, k níÏ se v˘hrada vlastnického práva vztahuje, a v˘‰i i dobu splatnosti kupní ceny.V tûchto pfiípadech je v‰ak nutné odli‰it normativní obsah hlavní smlouvy a normativní obsah vedlej‰í klauzule a vzít v úvahu, jaká oprávnûní a povinnosti vznikají stranám z dohody o v˘hradû vlastnického práva a jaká z hlavní smlouvy. Úãelem pfiedpisu písemné formy byla pÛvodnû ochranáfiská funkce vÛãi spotfiebitelÛm a vÛbec „v zájmu hospodáfisky slab‰ích tfiíd lidu“.19 Proto také nûkdej‰í zákony o splátkov˘ch obchodech z r. 1896 a 1935, ba i pÛvodní pracovní návrh ãeskoslovenského obãanského zákoníku z 20. let minulého století, nesledovaly obecné nafiízení písemné formy pro ujednání v˘hrady vlastnického práva ve v‰ech pfiípadech, ale jen tam, kde poÏadavek pfiísnûj‰í formy odÛvodÀovala jeho sociální funkce.V tomto svûtle se jeví jako logick˘ obecn˘ pfiedpis písemné formy pro v˘hradu vlastnického práva zákonodárstvím totalitního státu v 50. letech, odÛvodnûn˘ sociálními a hospodáfisk˘mi pomûry tehdej‰í doby. Klade se ale otázka, je-li t˘Ï pfiístup plnû odÛvodnûn i ve zmûnûn˘ch spoleãensk˘ch a hospodáfisk˘ch podmínkách,a to zvlá‰È pokud jde o zákonnou úpravu právního styku mezi podnikateli, jak to dnes ãiní v § 445 obchodní zákoník. Lze v‰ak namítnout, Ïe de lege lata je obecn˘ pfiíkaz písemné formy tohoto ujednání odÛvodnûn tím,Ïe sleduje ochranu tfietích osob a zaji‰tûní jistoty v právním styku vÛbec, neboÈ setrvávání obãanského zákoníku na zásadû nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet vyÏaduje zajistit alespoÀ ãásteãnou zfiejmost v˘hrady navenek, neboÈ jinak by narÛstalo riziko oslabení právní pozice vûfiitelÛ jak kupujícího, tak prodávajícího.20 5. Vlastnické právo k vûci si prodávající mÛÏe vyhradit,dokud je má,nejpozdûji tudíÏ pfii jejím pfiedávání.Nabude-li tedy kupující vlastnické právo jiÏ pfiedáním a pfievzetím vûci, vyluãuje to dodateãnou úmluvu stran o v˘hradû vlastnického práva pro prodávajícího (ledaÏe by prodávající vlastnické právo opûtovnû nabyl). Z toho v‰ak není moÏné dovodit, Ïe k ujednání o v˘hradû vlastnického práva nelze vÛbec pfiistoupit,má-li nabyvatel vûc jiÏ ve své moci. ZáleÏí na právním dÛvodu, z nûhoÏ takov˘ stav vze‰el: má-li napfi. kupující u sebe vûc proto, Ïe je schovatelem, vypÛjãitelem ãi nájemcem, pak následné uzavfiení smlouvy o pfievodu vlastnictví za úplatu spojené s v˘hradou vlastnického práva není vylouãeno, neboÈ takov˘m ujednáním se zmûní pouze právní dÛvod detence u toho, kdo má vûc u sebe. Stejnû tak si nelze vyhradit vlastnické právo k vûci, která sice nebyla je‰tû kupujícímu pfiedána,ale pfied úãinností klauzule o v˘hradû vlastnického práva podlehla zkáze, byla zpracována ve vûc jinou, ãi byla prodána jinému tfietí osobou,napfi.detentorem pfii opravû a úpravû vûci (656 odst.2),pfii obstarání prodeje vûci (§ 737),dále pfii prodeji nevyzvednuté ãi neodebrané zásilky dopravcem (§ 773 odst. 1), pfiípadnû – v urãit˘ch situacích – pfii zhotovení vûci na zakázku (§ 650 odst. 2 ObãZ), anebo v reÏimu obchodnûprávní úpravy pfii nabytí vûci od nevlastníka podle § 446 ObchZ, ãi pfii prodeji vûci komisionáfiem (§ 563 odst. 1 ObchZ) apod. Ujednání o v˘hradû vlastnického práva je v‰ak vylouãeno v pfiípadech, kde tomu brání povaha vûci.V té souvislosti lze poukázat na jiÏ zmínûnou úpravu samoobsluÏného prodeje (§ 614 odst. 3 ObãZ).
Na v˘hradû vlastnického práva se nelze dohodnout ani tam, kde moÏnosti sjednat tuto klauzuli brání kogentní ustanovení zákona. Jedná-li se o pfievody movit˘ch vûcí, lze poukázat na úpravu nabytí vlastnického práva pfii koupi najaté vûci (§ 493 odst. 1 ObchZ), která ov‰em vyluãuje aplikaci § 445 ObchZ, nikoli analogické ustanovení obãanského zákoníku. Pro obecné obãanské právo vyvstává obdobná otázka v souvislosti s nemovit˘mi vûcmi, o nichÏ je zmínka dále. 6. Nelze se v‰ak ztotoÏnit se stanoviskem, Ïe v˘hradu lze platnû ujednat „jen pfii kupní smlouvû, jejímÏ pfiedmûtem je vûc, která v dobû uzavírání kupní smlouvy jiÏ existuje, nikoli vûc, která má vzniknout teprve po uzavfiení kupní smlouvy“.21 Prodává-li se vûc, která v dobû uzavfiení kupní smlouvy je‰tû neexistuje (emptio rei speratae), nepopírá to platnost pfiípadné v˘hrady vlastnického práva, protoÏe rozhodující v˘znam má fakt vlastnického práva prodávajícího k vûci v okamÏiku, kdy vûc kupujícímu pfiedává, nikoli v okamÏiku, kdy s kupujícím uzavírá smlouvu. Stejn˘ závûr je tfieba vztáhnout k situaci, kdy se prodávající ve smlouvû zaváÏe prodat kupujícímu vûc, která sice jiÏ existuje, ale prodávající ji zatím ve vlastnictví je‰tû nemá a teprve si ji zam˘‰lí opatfiit. V. Způsobilý objekt (předmět) 1. Klíãov˘ v˘znam pro platnost v˘hrady má zpÛsobilost objektu (pfiedmûtu), k nûmuÏ se v˘hrada vlastnického práva váÏe. Jak obãansk˘ zákoník v § 601, tak i obchodní zákoník – jak plyne z vazby § 409 odst.1 na § 445 – spojují tuto klauzuli s prodejem movité vûci. Nerozhoduje, zda je v˘hrada sjednána ve vztahu k vûcem urãen˘m jednotlivû nebo podle druhu,22 ãi k vûcem spotfiebiteln˘m nebo nespotfiebiteln˘m, zastupiteln˘m nebo nezastupiteln˘m, anebo k vûcem urãen˘ch k dal‰ímu zpracování nebo ke spojení s jin˘mi vûcmi (jako jsou suroviny, polotovary, souãástky apod.), anebo k dal‰ímu prodeji vûci jako zboÏí atd. Plní-li se podle smlouvy suroviny nebo jiné vûci urãené k dal‰ímu zpracování, lze si platnû vlastnické právo vyhradit k tomu, co prodávající kupujícímu plní, nikoli v‰ak jiÏ k v˘robkÛm z nich zhotoven˘m,23 neboÈ ty nejsou pfiedmûtem prodeje, v dobû ujednání klauzule o v˘hradû vlastnického práva je‰tû neexistují a prodávající k nim ani pfii pfiedávání pfiedmûtu plnûní vlastnické právo nemá. Klauzuli zaji‰Èující prodávajícímu v˘hradu vlastnického práva nejen k tomu, co dodal, ale i k tomu, co z pfiedmûtu plnûní bude vyrobeno, tudíÏ stíhá neplatnost. 2. Co platí o jednotliv˘ch movit˘ch vûcech,platí i o vûcech hromadn˘ch. Zvlá‰tní situace nastává u úplatn˘ch pfievodÛ podniku a takov˘ch ãástí podniku, které reprezentují samostat-
19
Obligaãní právo a náhrada ‰kody.Referent:Dr.Egon Weiss.âást druhá: DÛvodová zpráva. Praha : Ministerstvo spravedlnosti, 1924, s. 89. 20 Svoboda, L. V˘hrada vlastnictví podle obãanského zákoníku. Právník, 2001, s. 1018. 21 Mruzek, K. V˘hrada vlastnictví pfii kupní smlouvû podle obãanského zákoníku. Právní praxe, 1995, s. 211. 22 U genericky urãen˘ch vûcí má pro platnost a trvání v˘hrady v˘znam jejich dostateãné odli‰ení od jin˘ch vûcí téhoÏ druhu, napfi. oddûlen˘m uloÏením ãi uskladnûním, zvlá‰tním oznaãením apod. 23 Napfi. Krãmáfi, J. Právo obãanské. III. Právo obligaãní. 1. vydání. Praha :V‰ehrd, 1929, s. 207 a ãetní dal‰í.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 191
AD NOTAM nou organizaãní sloÏku. Ust. § 5 odst. 2 ObchZ oznaãuje podnik jako hromadnou vûc. Pfievody podniku a jeho ãásti upravují § 476 a 478 ObchZ, pfiiãemÏ § 483 odst. 3 ObchZ kogentnû pfiikazuje pouÏít i na pfiípad prodeje podniku § 444 aÏ 446 ObchZ, tedy i ustanovení § 445 ObchZ o v˘hradû vlastnického práva.SloÏité otázky vznikají v této souvislosti vzhledem k tomu, Ïe podnik mohou spoluvytváfiet i nemovité vûci. ProtoÏe se jedná o problematiku obchodního práva a obchodního zákoníku, vymykající se ze základního tématu tohoto ãlánku, na niÏ navíc existují rÛzné názory,24 není namístû ji zde fie‰it. 3. Zákon o cenn˘ch papírech stanovil (§ 1 odst. 2), Ïe se na cenné papíry vztahují ustanovení o vûcech movit˘ch,nestanoví-li zákon jinak.Tato normativní konstrukce sice otevírá otázku,co tedy cenné papíry z hlediska § 118 ObãZ jsou, její fie‰ení v‰ak lze pro tento úãel ponechat stranou.Ust.§ 13 odst.1 CenP totiÏ stanoví,Ïe se smlouva o úplatném pfievodu cenn˘ch papírÛ fiídí subsidiárnû úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku. TudíÏ z toho plyne, Ïe se na pfiípady koupû a smûny cenn˘ch papírÛ neaplikuje ustanovení § 601 ObãZ, n˘brÏ úprava v˘hrady vlastnického práva obsaÏená v § 445 ObchZ. 4. Zákon spojuje ujednání o v˘hradû vlastnického práva jen s prodejem movité vûci.Na otázku,zda lze ujednat stejnou klauzuli ve vazbû na úplatn˘ pfievod vlastnického práva k nemovité vûci (napfi.s odkazem na § 51), lze odpovûdût jen zápornû.25 Neplatí to jen ve vztahu k nemovit˘m vûcem zapsan˘m do katastru nemovitostí, k nimÏ se vlastnické právo nab˘vá vkladem do této evidence (§ 133 odst. 2), takÏe je jiÏ z povahy vûci zfiejmé, Ïe jin˘ okamÏik vzniku vlastnického práva pro nab˘vající stranu v tûchto pfiípadech nelze sjednat.T˘Ï závûr platí i pro pfievody vlastnického práva k tûm nemovit˘m vûcem, které nejsou v katastru nemovitostí evidovány (§ 133 odst. 3).26 ZpÛsob nab˘vání vlastnického práva k jak˘mkoli nemovit˘m vûcem je zákonem upraven odli‰nû od zpÛsobu nab˘vání téhoÏ práva k movit˘m vûcem: zákon jej stanoví zjevnû kogentnû s vylouãením moÏnosti smluvní modifikace.27 Tyto závûry pfiirozenû nevyluãují ujednání podmiÀující vznik práva navrhnout vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí aÏ poté, co kupní cena bude zaplacena, ãi ujednání, které kupujícímu umoÏní uÏívat nemovitou vûc je‰tû pfiedtím,neÏ se stane jejím vlastníkem, apod.V takov˘ch pfiípadech ale nepÛjde o v˘hradu vlastnického práva, n˘brÏ o jiné smluvní klauzule, které nebudou posuzovány podle § 601. 5. Objekty bez hmotné podstaty nejsou podle pfievaÏujících názorÛ zpÛsobil˘m pfiedmûtem vlastnického práva.28 Vzhledem k tomu si nelze vlastnické právo pfii úplatném pfievodu majetkov˘ch práv (typicky pohledávek) nebo jin˘ch majetkov˘ch hodnot ani vyhradit. Ani tento závûr nezpochybÀuje právo smluvních stran dohodnout se pfii úplatn˘ch pfievodech pohledávek ãi jin˘ch majetkov˘ch hodnot na klauzulích,které budou sledovat obdobnou funkci,jakou má pfii prodeji movité vûci v˘hrada podle § 601. VI. Oprávnění a povinnosti stran 1. V˘hrada vlastnického práva má za následek, Ïe prodávající zÛstává vlastníkem vûci i poté, co vûc kupujícímu pfiedal a co ji kupující pfievzal.Kupující má sice vûc
Číslo 6/2005
191
u sebe, není v‰ak oprávnûn nakládat s ní jako s vlastní, a ani nemÛÏe – vzhledem k obsahu závazku a k tomu, co s prodávajícím ujednal – mít dÛvodnû za to, Ïe mu vûc vlastnicky patfií.Úmysl kupujícího se tudíÏ mÛÏe nést jen k tomu, aby mûl vûc u sebe a nabyl k ní vlastnické právo v budoucnu. Vzhledem k tomu kupující vûc ani nedrÏí ve smyslu § 129, nemá k vûci právo drÏby, ale je pouh˘m detentorem vûci cizí, obdobnû jako jím je napfi. vypÛjãitel. Právo vûc drÏet náleÏí stále vlastníkovi a detentor je vykonává jako vlastníkÛv zástupce.To má v˘znam napfi. pro posouzení z hlediska pfiípadného nabytí vlastnického práva vydrÏením (§ 134), neboÈ vlastnické právo drÏí stále prodávající. 2. Subjektivní práva, jeÏ kupující po pfievzetí vûci má, plynou z povahy klauzule o v˘hradû vlastnického práva. Kupující je pfiedev‰ím oprávnûn Ïádat, aby mu byla prodávaná vûc pfiedána. Dále má právo mít vûc jako detentor u sebe a, není-li jinak ujednáno, uÏívat vûc v souladu s úãelem, k nûmuÏ obvykle slouÏí, a brát z vûci plody a uÏitky, a to bezúplatnû, neboÈ se má za to, Ïe úplata za uÏívání i poÏívání vûci je zahrnuta v kupní cenû. RovnûÏ je oprávnûn jednostrannû – uhrazením kupní ceny – dovr‰it pfievedení vlastnického práva na sebe samého. Tato dílãí oprávnûní se v souhrnu oznaãují jako ãekatelské právo kupujícího.29 âekatelské právo není jen relativním právem (obligaãním), jak by bylo moÏné usuzovat ze skuteãnosti, Ïe vzniká z úmluvy o v˘hradû vlastnického práva upravené v osmé ãásti zákoníku. Má také povahu práva absolutního, a lze dovodit, Ïe práva vûcného (vûcného práva k vûci cizí),coÏ lze opfiít o § 126 odst. 2, podle nûhoÏ je ten, kdo má právo mít vûc u sebe, byÈ není vlastník, oprávnûn domáhat se ochrany proti kaÏdému, kdo do jeho práva neoprávnûnû zasahuje. 3. Není-li smluveno nic jiného, má kupující po dobu, co v˘hrada vlastnického práva ve prospûch prodávajícího trvá, povinnost chránit vûc pfied po‰kozením, zniãením ãi ztrátou, a dojde-li k nim, závadu na vlastní náklad odãinit. Kupující nese riziko nahodilého po‰kození ãi zkázy vûci podle dispozice druhé vûty § 601, která se 24 Pelikánová, I. Komentáfi k obchodnímu zákoníku. 4. díl. 1. vydání. Praha : Linde, 1997, s. 168 uvádí, Ïe v rámci prodeje podniku „mÛÏe b˘t pfievádûno také vlastnické právo k nemovitostem, coÏ by znamenalo pfiípustnost v˘hrady i pro nemovité vûci“; Fúsek, F., Kolafiíková, M. in Oveãková, O. a kol. op. cit. sub 9, s. 305 naproti tomu dovozují, Ïe ve smlouvû o prodaji podniku lze nabytí vlastnického práva kupujícím k movit˘m vûcem vázat napfi. aÏ na zaplacení kupní ceny. 25 Srov.k tomu ·kárová, M. in ·vestka, J., Jehliãka, O., ·kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s. 894; Kopáã, L., Dvofiák, J. in Knappová, M., ·vestka, J. Obãanské právo hmotné. Svazek II. 3. vydání. Praha :ASPI, 2002, s. 177; Fiala, J. in Fiala, J. a kol. Obãanské právo hmotné. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplnûk, 2002, s. 262; Dvofiák, J. in Holub, M. a kol. op. cit. sub 9, s. 929; Svoboda, L. op. cit. sub 20, s. 1024; Lazár, J. in Lazár, J. a kol. Základy obãianskeho hmotného práva. Svazek 2. 2. vydání. Bratislava : Iura Edition, 2004, s. 105. 26 Nedostateãn˘ je tudíÏ argument, Ïe vlastnické právo k nemovité vûci pfiechází na nabyvatele vkladem do katastru, jak ãiní ·kárová, M. in ·vestka, J., Jehliãka, O., ·kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s. 894. 27 Lazár, J. in Lazár, J. a kol. op. cit. sub 24, s. 105. 28 Panující civilistická nauka setrvale a jednoznaãnû trvá na stanovisku, Ïe „vlastnictvím se v obãanském zákoníku nepochybnû míní vlastnictví k vûci hmotné“, coÏ lze odÛvodnit dikcí § 126, 127 a § 128 ObãZ i systematick˘m v˘kladem. BlíÏe k tomu napfi. Knapp, V., Knappová, M., ·vestka, J. in Knappová, M., ·vestka, J. a kol. Obãanské právo hmotné. Svazek 1. 3. vydání. Praha :ASPI, 2002, s. 265; Spáãil, J. in ·vestka, J., Jehliãka, O., ·kárová, M. a kol. op. cit. sub 5, s. 423; Lazár, J. in Lazár, J. a kol. op. cit. sub 24, s. 105. 29 Chloupek, E. V˘hrada vlastnictví. Právník, 1929, s. 421 a 422; Schweder, E. V˘hrada vlastnictví pfii smlouvû trhové. Právník, 1937, s. 92; Svoboda, L. op. cit. sub 20, s. 1026.
str_185_219
14.12.2005
192
16:25
Stránka 192
AD NOTAM
Číslo 6/2005
tak odchyluje od základního pravidla § 590. Nahodilá zkáza vûci, stejnû jako její po‰kození, nemají ov‰em v tomto pfiípadû vliv na povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu. VyÏaduje-li vûc opravu z pfiíãin na stranû kupujícího, je kupující povinen k opravû na vlastní náklady. Opraví-li vûc pro kupujícího na základû smlouvy s ním uzavfiené osoba tfietí (zhotovitel), nemÛÏe se domáhat pfii objednatelovû neochotû ãi neschopnosti platit cenu opravy zaplacení po vlastníku vûci, a to ani s pfiípadn˘m poukazem na vlastníkovo bezdÛvodné obohacení, neboÈ skutkové podstaty § 451 a 454 v tomto pfiípadû nejsou naplnûny. Právo kupujícího nakládat s vûcí omezuje fakt, Ïe jde stále o vûc cizí.Není tudíÏ oprávnûn vûc dále zcizit – a to ani sleduje-li zcizením opatfiení si penûz za úãelem zaplacení kupní ceny – je povinen mít vûc u sebe, nepfienechat ji k uÏívání jinému a zachovat ji s respektem k trvajícímu vlastnickému právu prodávajícího. Pfiípadné zpracování ãi spotfiebování vûci tudíÏ v zásadû pfiedstavuje poru‰ení povinností kupujícího. Leã pro urãité pfiípady bude namístû dovodit, dojde-li k ujednání v˘hrady vlastnického práva bez dal‰ích podrobností, Ïe vÛle prodávajícího, byÈ není v klauzuli v˘slovnû projevena, av‰ak není ani v rozporu s jazykov˘m vyjádfiením v ujednání (§ 35 odst. 2), kryje jeho srozumûní, Ïe vûc bude kupujícím pfied úpln˘m zaplacením pfiípadnû dále zpracována nebo zcizena, musel-li b˘t úãel koupû prodávajícímu znám ze smlouvy nebo z okolností, za nichÏ byla uzavfiena.30 Typické pfiípady tohoto druhu pfiicházejí v úvahu pfii vzájemném obchodním styku podnikatelÛ, kter˘ podléhá úpravû obchodního zákoníku; není v‰ak vylouãeno,Ïe obdobná situace mÛÏe nastat i pfii uzavfiení smlouvy v reÏimu obecného práva obãanského. Zpracuje-li kupující vûc, spotfiebuje-li ji ãi zcizí-li vûc dále,aniÏ je k tomu podle smlouvy s prodávajícím oprávnûn, nehrozí mu jen soukromoprávní sankce, ale dopou‰tí se – jsou-li pro to dány podmínky skutkové podstaty § 248 TrZ – trestného ãinu zpronevûry. 4. Z v˘hrady vlastnického práva plyne pro prodávajícího oprávnûní bránit se proti poru‰ení úmluvy kupujícím a pfii prodlení kupujícího pfiípadnû od smlouvy odstoupit (§ 517 odst.1),pfiípadnû odstoupit od ní z dal‰ích ujednan˘ch dÛvodÛ (§ 48 odst. 1). Právo prodávajícího poÏadovat zaplacení kupní ceny v‰ak není opfieno o v˘hradu vlastnického práva, n˘brÏ o hlavní smlouvu, takÏe ani pfiípadná neplatnost v˘hrady pohledávku prodávajícího na zaplacení kupní ceny neohrozí. S tímto subjektivním právem mÛÏe prodávající nakládat v mezích právního fiádu podle libosti, zejména je mÛÏe cedovat jinému (§ 524). Samotnou cessí se v‰ak pfievádí na tfietí osobu (postupníka) jen oprávnûní domáhat se zaplacení kupní ceny (pohledávku),nikoli vlastnické právo k prodávané vûci.To jistû nevyluãuje moÏnost zvlá‰tního ujednání postupitele a postupníka i o pfievodu vlastnického práva k vûci, k níÏ se v˘hrada váÏe, pfievod ov‰em musí b˘t vázán na podmínku, Ïe kupující kupní cenu nezaplatí a vûc se vrátí do volné dispozice prodávajícího a postupitele. Hlavní povinnosti kupujícího pfiedstavují povinnost pfiedat vûc kupujícímu a povinnost strpût, aby kupující s jeho vûcí nakládal zákonn˘m nebo smluven˘m zpÛsobem, jakoÏ i strpût aby kupující zavr‰il pfievod vlastnického práva na sebe zaplacením kupní ceny.
5. Pfii v˘hradû vlastnického práva je zapotfiebí odli‰it právní postavení prodávajícího z hlediska práva obligaãního (jako strany kupní smlouvy) a práva vûcného (jako vlastníka). Prodávající je stále vlastníkem prodané vûci a náleÏí mu oprávnûní upravená v § 123 a 126 odst. 1, která mÛÏe uplatnit vÛãi kaÏdému – vÛãi kupujícímu ov‰em jen v té mífie, která není v rozporu s omezeními, jeÏ na sebe smlouvou pfievzal. Prodávající je tedy, jak plyne z v˘kladu shora, omezen (není-li jiné úmluvy) ve volném nakládání s vûcí v tom smyslu, Ïe ji nemÛÏe uÏívat a poÏívat. NemÛÏe vûc ani zcizit tfietí osobû jinak neÏ za souãasného ujednání podmínky respektující jeho vázanost v˘hradou vlastnického práva. Oprávnûní vûc drÏet ve smyslu § 123, jak jiÏ fieãeno,je prodávajícímu zachováno,neboÈ v˘hradou vlastnického práva je na kupujícího pfievedena detence vûci, nikoli drÏba,kterou kupující vykonává jako zástupce prodávajícího. Prodávající se s odkazem na § 126 odst. 1 mÛÏe bránit proti kaÏdému, kdo do jeho vlastnického práva neoprávnûnû zasahuje. 6. Je-li provádûn v˘kon rozhodnutí (§ 265 OS¤) prodejem movit˘ch vûcí (§ 323 OS¤) kupujícího a zapí‰e-li soudní vykonavatel do soupisu vûc, k níÏ si prodávající vyhradil vlastnické právo, náleÏí vlastníku vyluãovací (exscindaãní) Ïaloba podle § 267 OS¤. Stejná obrana náleÏí vlastníku vûci, vydá-li exekutor exekuãní pfiíkaz (§ 47 E¤) k provedení exekuce prodejem movit˘ch vûcí povinného (§ 66 E¤) a zahrne-li do soupisu vûc, k níÏ má prodávající vlastnické právo vyhrazeno (§ 52 odst. 1 E¤). Také pfii prohlá‰ení konkursu na majetek kupujícího se prodávající jako vlastník mÛÏe bránit excindaãní Ïalobou,zafiadil-li správce vûc do soupisu podstaty (§ 19 KV). Ménû si jiÏ literatura v‰ímá situace, kdy nafiízení v˘konu rozhodnutí nebo vydání exekuãního pfiíkazu k postiÏení movit˘ch vûcí smûfiuje vÛãi tfietí osobû, pfiípadnû byl-li na majetek takové osoby prohlá‰en konkurs, pfiiãemÏ se vûc s vyhrazením vlastnick˘m právem nachází u této tfietí osoby a soudní vykonavatel nebo exekutor ji zahrne do soupisu.V tûchto pfiípadech náleÏí vyluãovací Ïaloba i kupujícímu. Lze mít za to, Ïe Ïalobní právo náleÏí kupujícímu také tehdy, smûfiuje-li v˘kon rozhodnutí nebo exekuãní ãi konkursní postih proti prodávajícímu, a Ïe nucen˘ prodej vûci kupující mÛÏe v tûchto pfiípadech odvrátit, sloÏí-li soudu, exekutorovi ãi správci konkursní podstaty její kupní cenu. Vyluãovací Ïaloby, které pfiicházejí v dané souvislosti v úvahu, se ov‰em neopírají o hmotné právo a o § 126 ObãZ, n˘brÏ o právo procesní. VII. Zánik výhrady 1. Práva a povinnosti z v˘hrady zaniknou zaplacením kupní ceny, a tím i pfievodem vlastnického práva na kupujícího, a to jiÏ okamÏikem zaplacení, nikoli „po zaplacení“,jak § 601 nepfiesnû uvádí,neboÈ trvání na doslovné dikci ustanovení by vedlo ke stanovení okamÏiku nabytí vlastnického práva jako zcela neurãitého.T˘Ï úãinek má zánik platební povinnosti vyvolan˘ zapoãtením (§ 580), sloÏením do úfiední úschovy (§ 568), splynutím (§ 584) a jin˘mi zpÛsoby, jak˘mi zanikají závazky.
30 Napfi. pfii prodeji vína hostinskému, nebo potravin restauratérovi, zvlá‰tû je-li jako místo plnûní ujednána jeho provozovna apod.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 193
AD NOTAM 2. Práva a povinnosti z v˘hrady zaniknou také tehdy, zanikne-li vlastnické právo prodávajícího dfiíve, neÏ dojde k splatnosti kupní ceny, resp. neÏ bude kupní cena zaplacena. V reÏimu obãanského práva pÛjde zejména o situace, kdy vûc bude spotfiebována, ãi zpracována ve vûc jinou, anebo podlehne-li zkáze. Pfii zpracování v‰ak v˘hrada vlastnického práva zanikne, jen jde-li o vznik nové vûci v nové formû31 a pozbyde-li prodávající vlastnické právo za podmínek § 135b, nikoli v‰ak pfii pouhé úpravû vûci, která nemûní její podstatu.32 Vztahuje-li se na vûc poji‰tûní v prospûch kupujícího, pak prodávající nenab˘vá zkázou vûci vyvolanou pojistnou událostí právo na zaplacení pojistné sumy. Zvlá‰tní ujednání podle § 524 v‰ak vylouãeno není. Se zcizením cizí vûci obãansk˘ zákoník – kromû nûkter˘ch shora vzpomenut˘ch v˘jimeãn˘ch pfiípadÛ (typicky 656 odst. 2, § 737, § 773 odst. 1) – zánik vlastnického práva vlastníka naproti tomu nespojuje, a tudíÏ pfiípadn˘ prodej vûci nebo jiné její zcizení kupujícím nebude mít na trvání v˘hrady zpravidla vliv. Jiná situace nastane pfii kupní smlouvû uzavfiené s v˘hradou podle § 601 ObãZ, kterou prodávající zcizí vûc podnikateli nebo jiné osobû uvedené v § 261 nebo 262 ObchZ,která pfiedmût koupû dále prodá obchodní kupní smlouvou (srov. § 445 ObchZ).To znamená, Ïe práva a povinnosti stran z v˘hrady vlastnického práva zaniknou, vyvolá-li dal‰í zcizení vûci zánik vlastnického práva prodávajícího. 3. Zpracuje-li kupující vûc, nebo spotfiebuje-li ji, ãi zcizí-li ji dále je‰tû pfied zaplacením kupní ceny a ãiní-li tak v rozporu se smlouvou uzavfienou s prodávajícím,poru‰í tím povinnosti, které pro nûho z existující obligace plynou. V‰eobecnû se soudí, Ïe obãansk˘ zákoník pro tyto pfiípady prodávajícímu neumoÏÀuje bez zvlá‰tního ujednání (§ 48 odst. 1) odstoupení od smlouvy. Lze pfiedpokládat, Ïe se tomuto stanovisku pfiikloní i judikatura. Se zfietelem k tûmto mínûním, se prodávající mÛÏe bránit pfiípadnû negatorní Ïalobou.Nelze v‰ak pfiehlédnout, Ïe dikce § 517 odst.1 tak úzká není.Koupí-li kupující vûc s v˘hradou vlastnického práva a proti úmluvû s prodávajícím vûc za trvání vlastnického práva prodávajícího zpracovává, dále ji zcizuje nebo pronajímá ji atd., tedy nakládá s ní v rozporu s tím, co bylo ujednáno, pak poru‰uje svoji povinnost plnit závazek ve smyslu § 488, a tedy i svÛj dluh ve smyslu § 517 odst.1.Povinností a dluhem kupujícího v daném pfiípadû pfiece jen není jen placení kupní ceny (ve smyslu dare), ale i urãité jednání (v dané souvislosti zvlá‰tû ve smyslu facere, omittere), jehoÏ neplnûním mÛÏe vyvolat také úãinky pfiedpokládané v § 517. 4. Prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny (mora solvendi) zakládá prodávajícímu oprávnûní buì odstoupit od smlouvy podle § 517 a domáhat se vrácení vûci, anebo poÏadovat kupní cenu.Vzhledem k tomu, Ïe uplatnûní jednoho z tûchto práv vyluãuje uplatnûní druhého, není pochybnost, Ïe prodávající mÛÏe jen volit mezi nimi, nikoli uplatnit obû tato subjektivní práva souãasnû. Leã to prodávajícímu jistû nebrání, aby – Ïádal-li nejprve zaplacení kupní ceny – jiÏ provedenou volbu pfiípadnû zmûnil, od uplatÀování subjektivního práva na zaplacení upustil, odstoupil od smlouvy a poté zaãal uplatÀovat vydání vûci. Odstoupí-li v‰ak od smlouvy, Ïádaje vydání vûci, nemÛÏe volbu zmûnit, neboÈ povinnost ku-
Číslo 6/2005
193
pujícího zaplatit kupní cenu úãinky odstoupení od smlouvy zaniká. Klade se otázka, zda lze spatfiovat odstoupení prodávajícího od smlouvy,poÏaduje-li ten za splnûní podmínek § 517 pfiímo a jen vrácení vûci, aniÏ v˘slovnû prohlásí, Ïe od smlouvy odstupuje. Je totiÏ moÏné namítnout, Ïe prodávající vrácení vûci poÏadovat nemÛÏe, dokud obligace trvá,a Ïe je tudíÏ nutné nejprve vyvolat její zánik.Obecnû v‰ak lze konstatovat, Ïe vÏdy záleÏí na posouzení jednotlivého pfiípadu a na interpretaci konkrétního právního úkonu (§ 35) a zhodnocení, jaká je vÛle toho, kdo ji projevil zpÛsobem nevzbuzujícím pochybnosti a jak projevu vÛle mohla a mûla porozumût druhá smluvní strana. VIII. Lex ferenda 1. Návrh nového obãanského zákoníku setrvává na v˘slovné úpravû vlastnického práva formulací § 1800 systematicky zafiazeného do úpravy kupní smlouvy mezi vedlej‰í ujednání pfii kupní smlouvû: „(1) Strany si mohou ujednat odchylnou dobu nabytí vlastnického práva. Má-li v‰ak vlastnické právo pfiejít na kupujícího teprve po dobû, kdy by je byl nabyl pfievedením drÏby, musí b˘t v˘hrada vlastnického práva ujednána v písemné formû. (2) Je-li ujednána v˘hrada vlastnického práva ve prospûch prodávajícího a není-li ujednáno, kdy má kupující vlastnického práva nab˘t, platí, Ïe se kupující stává vlastníkem teprve úpln˘m zaplacením kupní ceny.“ 2. Z návrhu je patrná inspirace stávající úpravou v § 445 ObchZ. Klade se v‰ak otázka, do jaké míry je vhodné systematické zafiazení tohoto ustanovení, a zda by nebylo vhodnûj‰í smûrovat tuto úpravu spí‰e mezi obecná ustanovení o vlastnickém právu a jeho pfievodu, neboÈ pak by normativní konstrukce pokryla vût‰í poãet moÏn˘ch situací jednotnûj‰ím zpÛsobem. Návrh fie‰ení by tedy mûl b˘t co do vhodnosti systematického zafiazení je‰tû podroben diskusi. Setrvá-li se i nadále na stávající systematice navrÏeného fie‰ení, stojí za zváÏení, zda se více neinspirovat pomûrnû podrobnou italskou úpravou. Codice civile se totiÏ od ostatních obãansk˘ch zákoníkÛ li‰í zejména tím, Ïe vûnuje zvlá‰tní pozornost nejen samému obsahu v˘hrady a dÛsledkÛm jejího ujednání pro nabytí vlastnického práva kupujícím, ale také úãinkÛm této v˘hrady vÛãi tfietím osobám, následkÛm poru‰ení úmluvy kupujícím a také zru‰ení smlouvy. 3. Po obsahové stránce je tfieba pfiedev‰ím poukázat, Ïe návrh neváÏe moÏnost ujednat v˘hradu v˘slovnû jen na úplatn˘ pfievod vlastnického práva k movité vûci. (Poznamenat je tfieba, Ïe osnova pojímá movité vûci nepomûrnû ‰ífieji, neÏ platné právo.) Pfii zachování intabulaãního principu pro pfievody vlastnického práva k nemovit˘m vûcem v‰ak ani napfií‰tû nemá b˘t moÏné vyhradit si vlastnické právo pfii pfievodech nemovit˘ch vûcí,neboÈ lex specialis sv˘mi dÛsledky moÏnost v˘hrady vylouãí.33 Vzhledem k tomu, nezmûní-li se ov‰em v dÛsledku pfiípadného pfiijetí návrhu obãanského zákoníku 31
Napfi. je-li mouka prodaná s v˘hradou vlastnického práva zpracována na pekafiské v˘robky. Napfi. je-li kulaté kmenové dfievo zpracováno na trámy a fiezivo. 33 Vzhledem k tomu, Ïe se osnova pfiiklání k zásadû superficies solo cedit, odpadá problematika úpravy nemovit˘ch vûcí nezapsan˘ch do katastru nemovitostí; je v‰ak tfieba fie‰it ji pro pfiechodné období v intertemporálních ustanoveních. 32
str_185_219
14.12.2005
194
16:25
Stránka 194
AD NOTAM
Číslo 6/2005
právní reÏim pfievodu vlastnického práva k nemovit˘m vûcem evidovan˘m v katastru nemovitostí,34 by bylo vhodné i v novém kodexu v˘slovnû uvést, Ïe ujednání v˘hrady vlastnického práva pfiichází v úvahu jen u movit˘ch vûcí. 4. Návrh normativní konstrukce v odst. 2 zfietelnû respektuje právo stran ujednat si i roz‰ífienou v˘hradu vlastnictví. V té souvislosti se nabízí k úvaze, zda se neinspirovat nûmeck˘m obligaãním právem, novelizovan˘m k 1. 1. 2002. Nûmeck˘ obãansk˘ zákoník zejména prohlásil za neplatná ujednání podmiÀující nabytí vlastnického práva kupujícím tím, Ïe kupující splní pohledávku tfietí osoby, zejména podnikatele, jehoÏ podnik je propojen s podnikem prodávajícího (§ 449 odst. 3 BGB). Zdá se v‰ak spí‰e,Ïe taková anxiozita zákonodárce je nadbyteãná a Ïe by zbraÀovala fie‰ení nejrÛznûj‰ích Ïivotních situací, pfii nichÏ mÛÏe i roz‰ífiená v˘hrada vlastnického práva efektivnû pÛsobit – s tím, Ïe k postihu praktik zjevnû vyboãujících z rámce spravedlivého uspofiádání oprávnûní a povinností smluvních stran postaãí zákaz zneuÏití práva ãi dal‰í obecné kautely sledující podobn˘ úãel. 34
K tomu srov. Eliá‰, K. Pfievod vlastnického práva k nemovitosti – fie‰ení v kontinentálním právu a moÏnosti pro ãeskou právní úpravu. Právní rozhledy, 2004, ã. 18, s. 659 a násl.; Remunda, I. Pfievod vlastnického práva k nemovitosti – pohled z praxe. Právní rozhledy, 2004, ã. 22, s. 838 a násl.; Baudy‰, P. K návrhu zfiizovat vlastnické právo k nemovitosti úãinností smlouvy. Právní rozhledy, 2004, ã. 24, s. 907 a násl.; Veãefie, K. Co je tfieba také zohlednit pfii úvahách o právní úpravû pfievodÛ vûcn˘ch práv k nemovitostem. Právní rozhledy, 2004, ã. 24, s. 910 a násl.; Spáãil, J. Problémy vlastnické jistoty v âeské republice. Právní rozhledy, 2005, ã. 1, s. 8 a násl.; Mike‰, J., ·vestka, J. Úvaha nad pfievodem vlastnického práva k nemovitostem. Právní rozhledy, 2005, ã. 11, s. 389 a násl.; Eliá‰, K. K dosavadnímu stavu diskuse o pfievodu vlastnického práva k nemovit˘m vûcem. Právní rozhledy, 2005, ã. 20, s. 742 a násl.
Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku II. Doc. JUDr. Karel Marek, CSc.* II. Smlouva o nájmu podniku Tzv. druhá velká novela (harmonizaãní novela) obchodního zákoníku fiadí smlouvu o nájmu podniku mezi tzv. absolutní obchody (do v˘ãtu § 261 odst. 3 ObchZ). Pfiitom vkládá do obchodního zákoníku nová ustanovení § 488b aÏ 488i vûnovaná této smlouvû. Ustanovení § 488b (ustanovení § 488b podle § 263 odst. 2 z titulu, Ïe se jedná o základní ustanovení) aÏ 488e jsou pfiitom kogentní (uvedená v § 263). Ustanovení § 263 odst. 2 ObchZ urãuje, Ïe ta ustanovení, pro která je pfiedepsaná písemná forma, jsou téÏ kogentní. To platí pro zápis licence do pfiíslu‰n˘ch rejstfiíkÛ (viz poslední vûtu § 488g odst. 1) a zápis o pfievzetí vûcí (viz poslední vûtu § 488g odst. 2). Zápisy jsou totiÏ písemn˘m úkonem. Uvedené platí i o zápisech podle ustanovení § 488g odst. 3, tj. o zápisech zániku licence a zápisech o pfiedání vûcí pfii skonãení nájmu.
Podle tohoto ustanovení se smlouvou o nájmu podniku pronajímatel zavazuje pfienechat svÛj podnik nájemci, aby jej samostatnû provozoval a fiídil na vlastní náklad a nebezpeãí a aby z nûj pobíral uÏitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné (§ 488b odst. 1). Jde o podstatné ãásti smlouvy. Ustanovení § 488b odst. 2 urãuje, Ïe ve smlouvû musí b˘t dohodnuta v˘‰e nájemného nebo zpÛsob jejího urãení. Vedle dostateãného vymezení podniku je tedy v˘‰e nájemného nebo zpÛsob jejího urãení rovnûÏ podstatnou ãástí smlouvy. Smlouva o nájmu podniku musí mít písemnou formu (§ 488b odst. 3). O otázkách písemné formy této smlouvy platí to, co pro smlouvu o prodeji podniku. Podle na‰eho názoru je tfieba souãasnû respektovat i ustanovení § 67a obchodního zákoníku. I zde tedy platí, co bylo fieãeno u smlouvy o prodeji podniku. Harmonizaãní novelou bylo stanoveno, Ïe smlouva o nájmu podniku nab˘vá úãinnosti zvefiejnûním podle § 33 odst. 1 ObchZ (§ 488b odst. 4). Po vydání harmonizaãní novely se uvaÏovalo o zmûnû tohoto textu § 488b odst. 4. Tento odstavec mûl znít: Smlouva o nájmu podniku nemÛÏe nab˘t úãinnosti pfiede dnem zvefiejnûní podle § 33 odst. 1.Tento text lze povaÏovat za vhodnûj‰í, neboÈ je moÏno event. dohodnout dobu úãinnosti pozdûj‰í. K této zmûnû tzv. technickou novelou do‰lo. Z textu ustanovení § 488b odst.4 ObchZ plyne,Ïe pronájem podniku se zapisuje (obdobnû jako prodej podniku) do obchodního rejstfiíku. Smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti se ukládá do sbírky listin [viz ustanovení § 38i odst. 1 písm. i)]; to platí i pro oznámení o prodlouÏení doby nájmu podle ustanovení § 488f odst. 1 i pro pfiípadné listiny prokazující zánik nájmu. Citované ustanovení § 33 odst. 1 bylo harmonizaãní novelou rovnûÏ novelizováno a poté novelizováno opût a dnes má obsah, kter˘ fie‰í jinou problematiku neÏ zvefiejÀování zápisÛ. Dnes otázku zvefiejnûní upravuje § 27 odst. 4 ObchZ. Rejstfiíkov˘ soud zvefiejní zápis do obchodního rejstfiíku, jeho zmûnu ãi v˘maz, jakoÏ i uloÏení listiny do sbírky listin bez zbyteãného odkladu po zápisu, ledaÏe právní pfiedpis ukládá tuto povinnost nûkomu jinému. V navazujícím ustanovení § 488c odst. 1 je upraveno, Ïe podnik nelze pfienechat do podnájmu. 2. Nájem podniku a nájemce Navrhovatelé textu zfiejmû nechtûli do obchodního zákoníku pfiepsat (z racionálních dÛvodÛ) shodn˘ text z právní úpravy nájemní smlouvy z obãanského zákoníku (z jejích obecn˘ch ustanovení). Volili proto jiné fie‰ení, které pro smlouvu o nájmu podniku urãuje v ustanovení § 488c odst. 2: Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro nájem podniku § 663, § 665 odst. 1, § 667 a § 670 ObãZ. Tzv. technickou novelou byl pak § 663 nahrazen § 664. „Ustanovení odstavce 2 mÛÏe vyvolávat urãité pochybnosti o jeho v˘znamu pro vztah úpravy smlouvy o nájmu podniku k ustanovením obãanského zákoníku
1. Základní ustanovení Základní ustanovení tohoto smluvního typu tvofií § 488b, kter˘ se ãlení do ãtyfi odstavcÛ.
* Autor pÛsobí na katedfie obchodního práva PF MU Brno.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 195
AD NOTAM o nájemní smlouvû.“1 V souladu s citovan˘m komentáfiem se pfiikláníme k názoru, Ïe vyjmenování konkrétních ustanovení obãanského zákoníku nevyluãuje pouÏití (podle § 1 odst.2 ObchZ) i jin˘ch obecn˘ch ustanovení obãanského zákoníku o nájemní smlouvû (pokud obchodní zákoník danou otázku neupravuje). Ustanovení obãanského zákoníku v‰ak uvedením v kogentním § 488c zaji‰Èují, Ïe je smluvní strany nemohou dohodou vylouãit.2 Nájemcem pfiitom mÛÏe b˘t jen podnikatel zapsan˘ v obchodním rejstfiíku, kter˘ má pfiíslu‰né podnikatelské oprávnûní, jinak je smlouva neplatná (§ 488d). Podmínky stanovené v ustanovení § 488d jsou kumulativní a musí b˘t splnûny v okamÏiku uzavfiení smlouvy. Lze dovodit, Ïe zápis v obchodním rejstfiíku se bude provádût u nájemce; u pronajímatele se zápis bude provádût jen tehdy, jde-li o osobu do obchodního rejstfiíku zapsanou. Pronajímatelem v‰ak osoba do obchodního rejstfiíku zapsaná b˘t nemusí; nemusí to b˘t ani podnikatel (nezáleÏí na tom, jak podnik nabyl, mÛÏe ho napfiíklad zdûdit). 3. Práva a povinnosti smluvních stran Je stanoveno, Ïe nájemce je povinen provozovat podnik s odbornou péãí a bez souhlasu pronajímatele není oprávnûn mûnit pfiedmût podnikání provozovan˘ v pronajatém podniku (§ 488e odst. 1). Nedomníváme se, Ïe by z tohoto ustanovení vypl˘vala povinnost podnik nepfietrÏitû provozovat. Po na‰em soudu spoãívá uloÏená povinnost v tom, Ïe nájemce pfii provozu podniku je povinen odbornou péãi vyvíjet. Práva a závazky, které náleÏejí k pronajatému podniku, pfiecházejí úãinností smlouvy o nájmu podniku na nájemce. Na tom nemohou smluvní strany, podle na‰eho názoru, nic mûnit, a to ani u nûkter˘ch práv a závazkÛ. To platí i pro práva a povinnosti z pracovnûprávních vztahÛ.Zákonodárce povaÏuje za dÛleÏité v˘slovnû uvést práva a povinnosti z pracovnûprávních vztahÛ a neuvádí závazky ze smluv o nájmu nebytov˘ch prostor, zatímco v § 488e odst. 4 povaÏuje za vhodné fie‰it reÏim tûchto dvou skupin závazkÛ shodnû a závazky ze smluv o nájmu nebytov˘ch prostor tedy pfiímo uvádí (viz níÏe). Ustanovení § 477 odst. 2 aÏ 4 (ustanovení o pfiecházení pohledávek a závazkÛ z úpravy o smlouvû o prodeji podniku) platí obdobnû. Pronajímatel ruãí za závazky, které náleÏejí k pronajatému podniku a vznikly pfied úãinností smlouvy. Nájemce provozuje pronajat˘ podnik pod svou firmou (§ 488e odst. 2). Firmu pronajímatele nelze tedy pouÏít. Dále je urãeno v § 488e odst. 3, Ïe se vûfiitel mÛÏe domáhat, aby soud prohlásil v‰echny závazky pronajímatele, které náleÏejí k pronajatému podniku, za splatné k úãinnosti smlouvy o nájmu podniku,jestliÏe je nájmem podniku ohroÏeno jejich plnûní.Toto ustanovení se jeví z pohledu dluÏníka jako velmi pfiísné (protoÏe bude splatnost takov˘ch závazkÛ k úãinnosti smlouvy, mohl by se tak zfiejmû dluÏník dostávat i do prodlení). Není-li toto právo uplatnûno do tfií mûsícÛ od úãinnosti smlouvy o nájmu podniku, zaniká. LhÛta pro uplatnûní práva vûfiitelem je velmi krátká a prekluzívní. Navazující ustanovení § 488e odst. 4 fie‰í práva a závazky z pracovnû-právních vztahÛ trvajících ke dni skon-
Číslo 6/2005
195
ãení nájmu a z trvajících smluv o nájmu nebytov˘ch prostor a „ostatních závazkÛ“ (jin˘ch závazkÛ neÏ uveden˘ch pracovnûprávních a ze smluv o nájmu nebytov˘ch prostor). Práva a závazky z pracovnûprávních vztahÛ trvajících ke dni skonãení nájmu a z trvajících smluv o nájmu nebytov˘ch prostor pfiecházejí na pronajímatele. Ostatní závazky související s pronajat˘m podnikem se stávají splatn˘mi.Tyto závazky tedy na pronajímatele nepfiecházejí ani zde není stanoveno pfiípadné pronajímatelovo ruãení. Ustanovení (kogentní) o splatnosti ostatních závazkÛ se zde mÛÏe nájemci jevit dosti rigorózní. Zatímco po vzniku nájemní smlouvy je moÏno se splatnosti závazkÛ domáhat soudnû, zde je splatnost stanovena ze zákona. 4. Doba nájmu Ustanovení § 488f ObchZ je vûnováno dobû nájmu. První odstavec se vûnuje smlouvû uzavfiené na dobu urãitou. Není-li dohodnuto nûco jiného, prodluÏuje se nájem o dobu, na kterou byla uzavfiena smlouva o nájmu podniku, a to i opakovanû, jestliÏe po uplynutí doby, na kterou byla uzavfiena smlouva o nájmu podniku, obû strany pokraãují v jejím plnûní (§ 488f odst. 1). JestliÏe byla smlouva o nájmu podniku uzavfiena na dobu neurãitou, lze ji vypovûdût nejpozdûji ‰est mûsícÛ pfied uplynutím úãetního období k poslednímu dni úãetního období, nestanoví-li smlouva jinou v˘povûdní lhÛtu (§ 488f odst. 2). MoÏnost v˘povûdi nelze smluvnû vylouãit,lze v‰ak dohodnout jinou délku v˘povûdní lhÛty. Lze pfiitom zfiejmû dohodnout jinak i bûh (skonãení bûhu) v˘povûdní lhÛty, neÏ ve vztahu k poslednímu dni úãetního období. Ustanovení o v˘povûdi nevyluãuje v‰ak ukonãení smluvního vztahu jin˘mi obecn˘mi zpÛsoby. 5. Dal‰í oprávnûní smluvních stran Na základû smlouvy o nájmu podniku vzniká nájemci oprávnûní uÏívat oznaãení, know-how a pfiedmûty prÛmyslového vlastnictví náleÏející pronajímateli a související s pronajat˘m podnikem v rozsahu, v jakém je toho tfieba pro fiádné provozování podniku, a to po dobu trvání nájmu. Úhrada za uÏívání je souãástí nájemného. Ustanovení zvlá‰tních právních pfiedpisÛ o licenãní smlouvû a zápisu licence do pfiíslu‰n˘ch rejstfiíkÛ nejsou dotãena (§ 488g odst.1).PfiestoÏe ustanovení § 488g odst.1 obchodního zákoníku není uvedeno mezi kogentnímu ustanoveními, ustanovení poslední vûty odst. 1 nelze, vzhledem ke zvlá‰tním pfiedpisÛm, dohodou smluvních stran mûnit. V˘‰e uvedené oprávnûní „uÏívat“ má nájemce jen po dobu nájmu. Lze pfiedpokládat, Ïe zaãasté budou této otázce vûnována konkrétní smluvní ujednání. Pfiitom tam, kde pÛjde o pfiedmûty prÛmyslového vlastnictví, bude se uzavírat licenãní smlouva, a to buì samostatnû (v návaznosti na smlouvu o nájmu podniku), anebo v rámci smluvního fie‰ení nájmu podniku. Úhrada za uÏívání – vzhledem k dispozitivnosti tohoto ustano1
·tenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. Obchodní zákoník. Komentáfi. Praha : C. H. Beck, 6. vydání, 2001, s. 1311 a v dal‰ích vydáních tohoto komentáfie. 2 TamtéÏ.
str_185_219
14.12.2005
196
16:25
Stránka 196
AD NOTAM
Číslo 6/2005
vení – v‰ak mÛÏe b˘t dohodnuta samostatnû, nikoli v rámci nájemného. Úãinností smlouvy o nájmu podniku nebo jeho ãásti pfiechází vlastnické právo ke zboÏí na skladû, k materiálu urãenému ke zpracování, k náhradním dílÛm a jin˘m vûcem urãen˘m podle druhu, které se spotfiebovávají nebo zpracovávají v souvislosti s provozem podniku nebo které slouÏí k odbytu,na nájemce.K pfiechodu vlastnictví v‰ak dojde jenom tehdy, dohodnou-li strany pfiimûfienou úplatu za tyto vûci v rámci nájemného nebo mimo nû. Strany jsou povinny sepsat zápis o pfievzetí tûchto vûcí,ve kterém bude uveden jejich soupis (§ 488g odst. 2). PÛjde o problematiku vûcí podle druhu, jejichÏ fie‰ení by nemûlo b˘t smluvnû opomenuto ani podcenûno pfii praktickém provádûní inventury, kvalifikované pfiejímky, sepisování zápisÛ. Oprávnûní podle § 488g odst. 1 zaniká skonãením nájmu, popfiípadû zápisem zániku licence do pfiíslu‰né evidence na základû zániku nájmu.Vlastnictví k pfiedmûtÛm uveden˘m v § 488g odst. 2 pfiechází okamÏikem skonãení nájmu na pronajímatele. Strany jsou povinny sepsat zápis o pfiedání tûchto vûcí pronajímateli a pronajímatel je povinen uhradit cenu vûcí na základû zvlá‰tní dohody (§ 488g odst. 3). U vûcí podle druhu se pfiitom bude zaãasté jednat o jiné mnoÏství tûchto vûcí. Platí zde tedy to, co jsme pfiipomenuli v˘‰e k textu § 488g odst. 2. Text ustanovení § 488g odst. 3 je tedy jinak formulován neÏ § 488g odst. 2. Formulace v odst. 3 by nasvûdãovala pfiechodu vlastnictví ze zákona. Z poslední vûty tohoto odstavce lze v‰ak navodit, Ïe pfievod vlastnictví je zde zfiejmû podmínûn (sepsáním zápisu a uzavfiením zvlá‰tní dohody o úhradû).3 Pfiedposlední ustanovení – § 488h – tohoto nového smluvního typu upravuje: Pro nájem podniku nebo jeho ãásti platí obdobnû ustanovení § 672a (v ustanovení § 672a ObchZ jsou pfiitom upraveny tzv. Konkurenãní doloÏky pro smlouvu o obchodním zastoupení). Technická novela pak doplnila zákonn˘ text novou vûtou: Na dobu trvání nájmu mÛÏe b˘t konkurenãní doloÏkou omezena ãinnost pronajímatele;po skonãení nájmu mÛÏe b˘t konkurenãní doloÏkou omezena ãinnost nájemce. Podle úpravy § 672a je moÏno ve smlouvû o obchodním zastoupení písemnû dohodnout, Ïe obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle v‰ak 2 roky po ukonãení smlouvy, na stanoveném území nebo vÛãi stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí úãet ãinnost, která byla pfiedmûtem obchodního zastoupení, nebo jinou ãinnost, která by mûla soutûÏní povahu vÛãi podnikání zastoupeného. Konkurenãní doloÏka odporující tûmto uveden˘m podmínkám je neplatná.V pfiípadû pochybností mÛÏe soud konkurenãní doloÏku,která by omezovala zástupce více, neÏ kolik vyÏaduje potfiebná míra ochrany zastoupeného, omezit nebo prohlásit za neplatnou.4
podniku). Jeví se, Ïe § 488i a § 487 mûly b˘t koncipovány napfi. ve dvou odstavcích tak, aby se dispozitivním ustanovením odkazovalo na ustanovení dispozitivní a ustanovením kogentním na pouÏití ustanovení kogentních. Kogentnost ustanovení, na které se odkazuje, je tfieba podle na‰eho soudu, i u nájmu ãásti podniku respektovat. O vymezení ãásti podniku platí to, co je uvádûno o ãásti podniku v pojednáních o smlouvû o prodeji podniku. âást podniku je tfieba pfiesnû urãit. Zafiazení smluvního typu Smlouvy o nájmu podniku do obchodního zákoníku je moÏno pfiivítat.PfiestoÏe byly tyto smlouvy v praxi realizovány, vznikaly pochybnosti, jak je provádût5, zda to bylo v souladu s právním fiádem. Tyto pochybnosti jsou dnes liché. Podle ãásti sedmé zákona ã. 370/2000 (úãinného k 1. 1. 2001), a to podle jeho ãl. VIII bodu 11 je stanoveno, Ïe byla-li pfiede dnem nabytí úãinnosti tohoto zákona uzavfiena smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti, jsou úãastníci smlouvy povinni pfiizpÛsobit ji poÏadavkÛm tohoto zákona,podat návrh na zápis do obchodního rejstfiíku a uloÏit smlouvu do sbírky listin do jednoho roku ode dne nabytí úãinnosti tohoto zákona. Smlouva o nájmu podniku nebo jeho ãásti musí b˘t schválena valnou hromadou podle tohoto zákona do jednoho roku ode dne úãinnosti tohoto zákona, jinak zaniká. Závûrem je moÏno jen upozornit, Ïe právní úprava je pomûrnû struãná a konkrétní smluvní fie‰ení by ani tady nemûlo b˘t provedeno jen povrchním zpÛsobem.6 Lze pfiitom vyuÏít nûkteré námûty uvedené o kontraktaci smlouvy o prodeji podniku i námûty orientované pfiímo na smlouvu o nájmu podniku.7 Je pfiitom tfieba mít na zfieteli, Ïe podnik bude ve stavu kontraktace v jiné detailní konzistenci neÏ pfii ukonãení nájmu (viz napfi. dynamiku jednotek vûcí podle druhu, kter˘ podnik mj. tvofií, tj. dynamiku poãtu jednotek vstupních surovin, rozpracovaného zboÏí, náfiadí atd.). V prÛbûhu nájmu se mÛÏe mûnit obrat,v˘‰e zisku,poãet a struktura zamûstnancÛ,mÛÏe se modifikovat okruh dodavatelÛ a odbûratelÛ, mÛÏe se modifikovat i sortiment modelÛ v˘robkÛ i cílové trhy). III. Resumé Smlouvou o prodeji podniku se podle § 476 ObchZ prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a pfievést na nûj vlastnické právo k podniku, a kupující se zavazuje pfievzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Skuteãnost,Ïe v obchodním zákoníku existuje smluvní typ smlouvy o prodeji podniku, nemÛÏe v‰ak podle souãasné právní úpravy smluvním stranám bránit – bude-li taková jejich vÛle – aby dan˘ pfiípad fie‰ily i jin˘m zpÛsobem, napfi. uzavíráním vût‰ího poãtu dílãích smluv nebo volbou smlouvy nepojmenované, pokud by nechtûly ãi nemohly dostát podstatn˘m ãástem smlouvy. V konkrétním pfiípadu by pak smlouva ãi smlouvy ne-
6. âást podniku Poslední dispozitivní ustanovení, tj. § 488i ObchZ zní: Pro smlouvy, jimiÏ se pronajímá ãást podniku tvofiící samostatnou organizaãní sloÏku, platí obdobnû ustanovení § 488b-488g. Nûkterá citovaná ustanovení jsou ov‰em kogentní. Opakuje se zde tedy znám˘ problém vztahu dispozitivních a kogentních ustanovení (obdobná situace je i u ustanovení § 487 z právní úpravy smlouvy o prodeji
3
TamtéÏ, s. 1319. BlíÏe Marek, K. Smlouva o zprostfiedkování a smlouva o obchodním zastoupení. In Obchodnûprávní smlouvy. Brno : MU, 2005. 5 ·vejda, M., Îabenská, S. Problematika nájmu podniku. Bulletin advokacie, 1999, ã. 3. 6 Viz Tobe‰, Z. Smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2001, ã. 10, s. 29–31. 7 Reschová, K. Smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2005, ã. 7, pfiíloha, s. I–VII. 4
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 197
AD NOTAM
Číslo 6/2005
musela zahrnovat cel˘ podnik. Pak by se pfievádûlo jen to, co bylo sjednáno pfiedmûtem plnûní smlouvy ãi smluv. Pfii respektování zásady smluvní volnosti obchodního zákoníku není podle na‰eho názoru smluvním stranám pfiedepsáno,Ïe musí v konkrétním pfiípadu pouÏít tento smluvní typ. Nesmí v‰ak postupovat v rozporu s jin˘mi právními ustanoveními a ani je obcházet ãi postupovat v rozporu s dobr˘mi mravy. Základní ustanovení smluvního typu smlouvy o nájmu podniku tvofií § 488b, kter˘ se ãlení do ãtyfi odstavcÛ. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o nájmu podniku pronajímatel zavazuje pfienechat svÛj podnik nájemci, aby jej samostatnû provozoval a fiídil na vlastní náklad a nebezpeãí a aby z nûj pobíral uÏitky. Nájemce se zavazuje zaplatit pronajímateli nájemné (§ 488b odst. 1). Jde o podstatné ãásti smlouvy. Ustanovení § 488b odst. 2 urãuje, Ïe ve smlouvû musí b˘t dohodnuta v˘‰e nájemného nebo zpÛsob jejího urãení. Vedle dostateãného vymezení podniku je tedy v˘‰e nájemného nebo zpÛsob jejího urãení rovnûÏ podstatnou ãástí smlouvy. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku se dnes staly standardnû realizovan˘mi smluvními typy; pfii jejich uzavírání je v‰ak nutno postupovat velmi kvalifikovanû a nepovrchnû.
Notář a EU Evropský právní prostor• Mgr. Vûra Krajánková* I. Evropský právní prostor Právní rámec pro evropsk˘ právní prostor, tj. prostor svobody, bezpeãnosti a spravedlnosti vytvofiila Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost v roce 1999. Opatfiení, která mají zajistit fungování evropského právního prostoru jsou definována v jejím ãlánku 65. Jedná o následující opatfiení v oblasti justiãní spolupráce v civilních vûcech: a) zlep‰ení a zjednodu‰ení systému doruãování soudních a mimosoudních písemností,spolupráce pfii opatfiování dÛkazÛ, uznání a v˘kon soudních a mimosoudních rozhodnutí v civilních a obchodních vûcech b) podpora sluãitelnosti kolizních norem platn˘ch v ãlensk˘ch státech a pfiedpisÛ k fie‰ení jurisdikãních konfliktÛ c) odstraÀování pfiekáÏek pro hladk˘ prÛbûh civilnûprávního fiízení a tam kde je to nutné podpora sluãitelnosti civilnûprocesních pfiedpisÛ platn˘ch v ãlensk˘ch státech. II. Naplňování záměrů článku 65 Smlouvy 1. Nafiízení Rady (ES) ã. 1348/2000 o doruãování soudních a mimosoudních písemností ve vûcech obãansk˘ch a obchodních v ãlensk˘ch státech Nafiízení vstoupilo v platnost dne 31. kvûtna 2001, âeská republika je jím vázána od 1. kvûtna 2004.
197
Upravuje následující podmínky doruãování soudních a mimosoudních písemností: • zpÛsoby zasílání písemností (prostfiednictvím odesílajících a pfiijímajících orgánÛ, zpravidla soudÛ ãlensk˘ch státÛ, doruãování písemností adresátÛm pfiímo po‰tou nebo prostfiednictvím konzulárních nebo diplomatick˘ch úfiadÛ atd.), • pfii doruãování písemností je tfieba pouÏívat formuláfiÛ, jeÏ tvofií pfiílohu Nafiízení, vyhotoven˘ch v úfiedním jazyce ãlenského státu, v nûmÏ mají b˘t písemnosti doruãeny. Pfiípadnû lze pouÏít jazykovou verzi formuláfiÛ, kterou konkrétní ãlensk˘ stát oznaãil jako pfiípustnou. âeská republika sdûlila Evropské komisi, Ïe bude pfiijímat formuláfie v ãeském, slovenském, nûmeckém a anglickém jazyce, • doruãované písemnosti je tfieba vyhotovit nebo opatfiit pfiekladem do úfiedního jazyka ãlenského státu, kde mají b˘t doruãeny nebo do jazyka ãlenského státu, kter˘ pfiíjemce písemností zná. V opaãném pfiípadû mÛÏe pfiíjemce odmítnout písemnosti pfievzít, • odesílajícími orgány v âR jsou soudy v‰ech stupÀÛ a státní zastupitelství v‰ech stupÀÛ, pfiijímajícími orgány jsou v˘hradnû okresní nebo obvodní soudy, • pfiímé doruãování podle ãlánku 15 Nafiízení, tj. prostfiednictvím úfiedních osob ãlensk˘ch státÛ adresátÛm na území âR není pfiípustné. • DÛleÏité – doruãování podle nafiízení není moÏné, není-li známa adresa osoby, jíÏ má b˘t písemnost doruãena. Adresáfi pfiijímajících a odesílajících orgánÛ v‰ech ãlensk˘ch státÛ EU a oznámení, jeÏ k nafiízení uãinily, jsou k dispozici na webov˘ch stránkách Evropského soudního atlasu – http://europa.eu.int/comm/justice_ home/judicialatlascivil/html/i ndex.htm. Nafiízení se nevztahuje na Dánsko. 2. Nafiízení Rady (ES) ã. 1206/2001 o spolupráci soudÛ ãlensk˘ch státÛ pfii dokazování v obãansk˘ch a obchodních vûcech Jeho aplikace umoÏÀuje provedení následujících procesních úkonÛ: • v˘slech úãastníka v jiném ãlenském státû, • zaji‰tûní listin a napfi. zji‰tûní zÛstatku na úãtu zÛstavitele u cizí banky, popfiípadû ovûfiené kopie soudního spisu z cizího státu. Îádost o provedení dokazování a nafiízením pfiedepsan˘ formuláfi musejí b˘t vyhotoveny v úfiedním jazyce stát, v nûmÏ bude dokazování provádûno. • DoÏadující soud nese náklady doÏádání – zpravidla je tfieba uhradit odmûnu znalce nebo tlumoãníka,náklady na telefonickou konferenci nebo videokonferenci. • Zji‰Èování adresy pobytu z centrální evidence je obtíÏné, v fiadû ãlensk˘ch státÛ taková evidence neexistuje, kromû toho se jedná o osobní údaj podléhající pfiísné zákonné ochranû. • Adresáfi orgánÛ ãlensk˘ch státÛ EU pfiijímajících Ïádosti o dokazování a oznámení,která ãlenské státy k na-
• Pfiíspûvek byl pfiednesen na V. celostátní notáfiské konferenci 3. 10. 2005. * Autorka pÛsobí na mezinárodním odboru Ministerstva spravedlnosti âR.
str_185_219
14.12.2005
198
16:25
Stránka 198
Číslo 6/2005
fiízení uãinily,lze rovnûÏ nalézt na Evropském soudním atlasu.V âeské republice to jsou okresní soudy. DÛleÏité – nafiízení se nevztahuje na Dánsko. 3. Nafiízení Rady (ES) ã. 44/2001 o pfiíslu‰nosti a uznávání a v˘konu rozhodnutí v obãansk˘ch a obchodních vûcech Nafiízení se: • vztahuje se na nafiízení zahájená a soudní rozhodnutí a vefiejné listiny vydané v âeské republice po 1. 5. 2004, • pokud bylo fiízení zahájeno v âR pfied 1. 5. 2004 a rozhodnutí vydáno po tomto datu, je moÏné je uznat a vykonat, jestliÏe soud byl pfiíslu‰n˘ podle pravidel, která se shodují s pravidly obsaÏen˘mi v kapitole II tohoto nafiízení, popfiípadû jestliÏe pfiíslu‰nost soudu byla zaloÏena dvoustrannou mezinárodní smlouvou (napfi. mezi âR a Polskem, âR a Maìarskem), • notáfiské zápisy pofiízené ãesk˘mi notáfii po 1. 5. 2004 lze vykonat podle tohoto nafiízení, zápisy vydané pfied tímto datem lze vykonat pouze tehdy, jestliÏe to umoÏÀuje dvoustranná mezinárodní smlouva (napfi.mezi âR a Polskem, âR a Slovenskem), • soudní rozhodnutí, soudní smíry a vefiejné listiny vydané v ãlensk˘ch státech EU po 1.3.2002 (tj.po vstupu nafiízení v platnost) a pfied 1. 5. 2004 se v âeské republice uznávají a prohla‰ují vykonateln˘mi podle tohoto nafiízení. • Nafiízení se nevztahuje na Dánsko. âeské soudy postupují pfii uznávání soudních rozhodnutí a vefiejn˘ch listin a jejich a prohlá‰ení vykonateln˘mi, jakoÏ i pfii nafiízení jejich v˘konu podle kapitoly III Nafiízení, zákona ã. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ a podpÛrnû téÏ podle obãanského soudního fiádu. Pro úãely aplikace nafiízení bylo tfieba doplnit zákon ã. 97/1963 Sb. o § 68a a následující, jeÏ upravují proceduru exequatur. Obdobnû postupují soudy ãlensk˘ch státÛ EU pfii uznávání ãeského notáfiského zápisu, tj. podle kapitoly III nafiízení a jejich vnitrostátních procesních pfiedpisÛ. Formuláfie – osvûdãení podle ãl. 54 a 58 nafiízení (k soudním rozhodnutím a smírÛm) a podle ãl.57 odst.4 (k vefiejn˘m listinám, notáfisk˘m zápisÛm), není tfieba je pak ovûfiovat postilou. V âR vydává osvûdãení k notáfisk˘m zápisÛm obecn˘ soud oprávnûného. Nafiízení se nevztahuje na vûci dûdické, majetkové vztahy mezi manÏely, vûci daÀové, celní, správní, konkurzy a vyrovnání, vûci osobního stavu. 4. Nafiízení ã. Rady (ES) ã. 2201/2003 o pfiíslu‰nosti a uznávání a v˘konu rozhodnutí ve vûcech manÏelsk˘ch a ve vûcech rodiãovské zodpovûdnosti a o zru‰ení nafiízení (ES) ã. 1347/2000 Nafiízení: • vstoupilo v platnost pro ãlenské státy EU, vyjma Dánska, dne 1. 3. 2005, • vztahuje se na obãanskoprávní vûci t˘kající se rozvodu, rozluky,prohlá‰ení manÏelství za neplatné,nevztahuje se na majetkové vztahy mezi manÏely, • dále se vztahuje na pfiiznání, v˘kon, pfievedení a úplné nebo ãásteãné odnûtí rodiãovské zodpovûdnosti (ro-
AD NOTAM zumí se tím právo péãe o dítû, právo na styk s dítûtem, poruãnictví, opatrovnictví, urãení osoby nebo orgánu, odpovûdn˘ch za dítû a jeho jmûní, umístûní dítûte do pûstounské péãe), • nevztahuje se na urãení v˘Ïivného (zde se pouÏije nafiízení ã. 44/2001), osvojení dítûte, správu jeho jmûní nebo dûdictví,urãení nebo popfiení rodiãovství atd.viz ãlánek 1 odst. 3 tohoto nafiízení, • pro úãely uznání a v˘konu rozhodnutí vydan˘ch na základû tohoto nafiízení jsou rovnûÏ zavedeny formuláfie (osvûdãení),legalizace rozhodnutí ani osvûdãení se nevyÏaduje, • spolupráci podle nafiízení usnadÀují tzv. ústfiední orgány urãené ãlensk˘mi státy, v âR je takov˘m orgánem Úfiad pro mezinárodnûprávní ochranu dûtí v Brnû, • nafiízení nepfiedpokládá zapojení notáfiÛ do jeho provádûní. 5. Nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 805/2004, kter˘m se zavádí evropsk˘ exekuãní titul pro nesporné nároky Nafiízení: • vstoupilo v platnost pro ãlenské státy EU, vyjma Dánska, dne 21. 10. 2005, • umoÏní uznání a v˘kon rozhodnutí potvrzeného jako evropsk˘ exekuãní titul bez jeho pfiedchozího prohlá‰ení vykonateln˘m ve státû, kde se o v˘kon Ïádá, tj. oproti nafiízení ã. 44/2001 odstraní proceduru exequatur u rozhodnutí o nesporn˘ch nárocích, • nebude mít zpûtnou úãinnost, bude se vztahovat na rozhodnutí, soudní smíry a vefiejné listiny (napfi. notáfiské zápisy, exekutorské zápisy), vydané po 21. 10. 2005, • nafiízení umoÏní vûfiiteli, aby se domohl v˘konu pfiiznaného práva, zároveÀ v‰ak nafiízení chrání i dluÏníka tím, Ïe stanoví minimální procesní standardy, jeÏ musí pfiíslu‰né orgány pfii fiízení o nesporném nároku dodrÏet, (napfi. pfii doruãování písemností dluÏníkovi) a minimální standardy pro vydání osvûdãení o evropském exekuãním titulu, • v âeské republice budou osvûdãení o evropském exekuãním titulu vydávat soudy, jeÏ o nesporném nároku rozhodly, notáfiské zápisy a exekutorské zápisy bude opatfiovat evropsk˘m exekuãním titulem obecn˘ soud oprávnûného, pfiíslu‰nou novelu obãanského soudního fiádu v souãasné dobû projednává Parlament âR. 6. Rozhodnutí Rady ã. 2001/470/ES o vytvofiení Evropské soudní sítû pro obãanské vûci Rozhodnutí nabylo úãinnosti dnem 1. 12. 2002, âeská republika se do této sítû zapojila dne 1. 5. 2004, nevztahuje se na Dánsko. Úkolem Sítû je usnadnit soudní spolupráci mezi ãlensk˘mi státy EU ve vûcech obãansk˘ch a obchodních, postupné vytvofiení informaãního systému urãeného pro vefiejnost (o hmotnûprávní a procesní úpravû vûcí obãansk˘ch a obchodních v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech, za jak˘ch podmínek je v nich poskytována bezplatná právní pomoc atd.). SíÈ tvofií tzv.kontaktní místa,která jsou k dispozici ve vûcech obãansk˘ch a obchodních, vnitrostátním orgánÛm a orgánÛm ostatních ãlensk˘ch státÛ, v âeské re-
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 199
AD NOTAM
Číslo 6/2005
publice jsou kontaktními místy 3 právniãky Ministerstva spravedlnosti. Do Sítû jsou dále zapojeny ústfiední subjekty a ústfiední orgány podle mezinárodních smluv, jimiÏ jsou ãlenské státy vázány, v âR je to Úfiad pro mezinárodnûprávní ochranu dûtí, styãní soudci a zástupci a popfi. dal‰í orgány jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ, jeÏ se podílejí na spolupráci ve vûcech obãansk˘ch a obchodních. V âR je je‰tû zfiízena Vnitfiní síÈ se zastoupením NK âR. II. Právní základna další spolupráce v rámci Evropského právního prostoru • Dvoustranné mezinárodní smlouvy s ãlensk˘mi státy EU (vstupem âR do EU nepozbyly platnosti) • Mnohostranné mezinárodní smlouvy (haagské úmluvy, úmluvy Rady Evropy) • Bruselská úmluva z roku 1968 • Luganská úmluva z roku 1988 • Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. ¤ímská úmluva z roku 1980 • Zákon ã. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ • Poskytování informací o cizím právu podle zákona ã. 97/1963 Sb. a podle úmluvy Rady Evropy • Ovûfiování listin po 1. 5. 2004 – nedoznalo zmûn ve vztahu k EU
Diskuse Diskuse o návrhu nového občanského zákoníku III. JUDr. Martin ·e‰ina* Pfiiná‰íme dal‰ích 36 paragrafÛ vãetnû dÛvodové zprávy z návrhu nového obãanského zákoníku. Rádi bychom opût vyzvali ãtenáfie Ad Notam, aby se zapojili do diskuse o tomto návrhu. Va‰e pfiíspûvky oãekáváme na adrese redakce nebo na Notáfiské komofie. Oddíl 2 Zvláštní pravidla o jednotlivých druzích odkazů Pododdíl 1 Při odkazu věci určitého druhu § 1347 (1)Pfii odkazu vûci urãitého druhu, je-li takov˘ch vûcí v pozÛstalosti více, rozhodne osoba obtíÏená odkazem, která vûc bude odkazovníkovi vydána. Musí v‰ak zvolit takovou vûc, kterou odkazovník bude moci uÏívat. (2)Ponechá-li se odkazovníku, aby si z nûkolika vûcí sám vybral, mÛÏe zvolit i vûc nejlep‰í. § 1348 (1)Pfii odkazu vûci urãitého druhu, která v‰ak v pozÛstalosti není, není odkaz platn˘. OdkáÏe-li zÛstavitel nû-
199
kolik vûcí urãitého druhu a není-li jich v pozÛstalosti urãené mnoÏství, spokojí se odkazovník s tûmi, které v pozÛstalosti jsou. (2)NeodkáÏe-li v‰ak zÛstavitel vûc urãitého druhu v˘slovnû ze svého vlastnictví a není-li taková vûc v pozÛstalosti, opatfií ji osoba obtíÏená odkazem odkazovníku v jakosti pfiimûfiené osobním pomûrÛm a potfiebû odkazovníka. § 1349 (1)ZÛstavitel mÛÏe povûfiit i jinou osobu, aby zvolila, kterou z nûkolika vûcí má odkazovník dostat. Nevykonáli tato osoba volbu, urãí odkaz soud se zfietelem k osobním pomûrÛm a potfiebû odkazovníka. (2)Soud urãí odkaz také tehdy, kdyÏ odkazovník nevykoná volbu, která mu byla ponechána. ve lhÛtû stanovené k Ïádosti osoby obtíÏené odkazem. § 1350 Odkaz penûz zavazuje osobu obtíÏenou odkazem k jejich vyplacení, aÈ jiÏ hotové peníze v pozÛstalosti jsou, ãili nic. Pododdíl 2 Při odkazu určité věci § 1351 Pfii opakování odkazu urãité vûci v jednom nebo nûkolika ustanoveních nemá odkazovník právo na odkázanou vûc i na její cenu zároveÀ. Jiné odkazy, byÈ i obsahují vûc téhoÏ druhu nebo stejnou penûÏní ãástku, náleÏejí odkazovníku, kolikrát jsou opakovány. § 1352 K odkazu vûci, která v dobû pofiízení závûti náleÏela odkazovníkovi, se nepfiihlíÏí. Nabyl-li ji pozdûji, uhradí se mu obecná cena vûci; dostal-li ji v‰ak bezplatnû od samotného zÛstavitele, platí, Ïe odkaz byl odvolán. § 1353 (1)NepfiihlíÏí se k odkazu vûci cizí nenáleÏející ani zÛstaviteli, ani dûdici nebo odkazovníkovi, kter˘ ji má poskytnout nûkomu jinému. Mají-li uvedené osoby na odkázané vûci podíl nebo právo, t˘ká se odkaz jen tohoto podílu nebo práva. (2)Nafiídil-li zÛstavitel,Ïe cizí vûc má b˘t koupena a poskytnuta odkazovníku, av‰ak její vlastník ji nechce prodat za obecnou cenu, vyplatí se odkazovníku tato cena. § 1354 Zástava nebo jiné zatíÏení odkázané vûci postihují pfiíjemce jako závady odkazu. Pododdíl 3 Při odkazu pohledávky § 1355 Pfii odkazu pohledávky, která zÛstaviteli náleÏí za nûk˘m jin˘m, postoupí osoba obtíÏená odkazem tuto pohledávku s pfiíslu‰enstvím a pfiípadn˘m zaji‰tûním odkazovníku, vydá mu právní pomÛcky, pfievede na nûho zaji‰Èovací prostfiedky a poskytne mu informace potfiebné k uplatnûní pohledávky proti dluÏníku. * Autor je notáfiem v Bene‰ovû.
str_185_219
14.12.2005
200
16:25
Stránka 200
Číslo 6/2005
§ 1356 Odkaz v‰ech pohledávek zahrnuje sice v‰echny pohledávky po zfiízení odkazu, nikoli v‰ak pohledávky vzniklé z pfievoditeln˘ch cenn˘ch papírÛ a vkladních kníÏek, ani pohledávky váznoucí na nemovitostech a pohledávky vznikající z práva vûcného. § 1357 Odkaz pohledávky, kterou má zÛstavitel za odkazovníkem, zavazuje obtíÏenou osobu k tomu, aby vydala odkazovníku kvitanci anebo vrátila dluÏní úpis. § 1358 Prominutí dluhu se nevztahuje na dluhy vzniklé po zfiízení odkazu.Promine-li se odkazem zaji‰tûní dluhu,neplyne z toho je‰tû, Ïe byl prominut také dluh. ProdlouÏí-li se jen lhÛta k placení, neplyne z toho je‰tû prominutí úrokÛ. § 1359 (1)Odkaz dluhu, kter˘ má zÛstavitel uhradit odkazovníku, má ten právní úãinek, Ïe zavazuje osobu obtíÏenou odkazem uznat dluh, kter˘ zÛstavitel urãitû vyjádfií nebo odkazovník prokáÏe,a uhradit jej nejpozdûji ve lhÛtû pro splnûní ostatních odkazÛ bez zfietele k podmínkám a lhÛtám, které obtíÏen˘ se zÛstavitelem sjednal. (2)Nafiídí-li zÛstavitel, aby odkazovníkova pohledávka byla zaji‰tûna, musí odkazovníku b˘t poskytnuta dostateãná jistota. § 1360 OdkáÏe-li zÛstavitel nûkomu stejnou ãástku, jakou mu je sám dluÏen, nemá se za to, Ïe chtûl odkazem splnit dluh. Odkazovník obdrÏí dluh i odkaz. Pododdíl 4 Při jiných odkazech Odkaz dětem a příbuzným § 1361 Dûtmi se rozumí jen synové a dcery, jestliÏe zÛstavitel pamatoval na dûti nûkoho jiného.Jedná-li se v‰ak o vlastní dûti zÛstavitele, rozumí se tím i potomci, vstupující na jejich místo. Jedná-li se o odkazy vlastním dûtem zÛstavitele a není-li jich, nabudou postavení odkazovníka jejich dûti. § 1362 I pfii odkazech se pouÏije § 1263. K § 1347 aÏ 1362: Návrh skupiny ustanovení § 1247 aÏ 1362 má za úãel rozfie‰it jednotlivé pfiípady, které se v pofiízeních pro pfiípad smrti objevují. Do osnovy se recipují nûkterá ustanovení z vládního návrhu obãanského zákoníku z r. 1937. Jsou to ustanovení, která mají pfieváÏnû vykládací ráz a snaÏí se dát zákonn˘ v˘klad tûm ustanovením, v nichÏ pfiípadnû zÛstavitel svoji poslední vÛli neprojevil dostateãnû pfiesn˘m zpÛsobem. Neb˘t tûchto vykládacích pravidel, mohlo by docházet k nejistotám a vlekl˘m sporÛm. Oddíl 3 Nabytí odkazu § 1363 (1) Odkazovník nab˘vá zpravidla právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce smrtí zÛstavitele.
AD NOTAM (2) Odkázanou vûc nab˘vá odkazovník zpÛsobem, jak˘m se nab˘vá vlastnické nebo jiné majetkové právo. § 1364 Po smrti zÛstavitele lze právo na odkaz zcizit. § 1365 Prohlásí-li odkazovník zpÛsobem, jak˘ je pfiedepsán pro odmítnutí dûdictví,Ïe odkaz nechce,hledí se na nûho jako by právo na odkaz vÛbec nenabyl. § 1366 (1) Odkaz jednotliv˘ch vûcí z pozÛstalosti a odkaz práv vztahujících se k takov˘m vûcem mÛÏe b˘t poÏadován ihned. TotéÏ platí i pro odkaz men‰ích odmûn pro zamûstnance a odkazy vefiejnû prospû‰né,dobroãinné a podobné. Jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zÛstavitele. (2) Ustanovení odstavce 1 se pouÏije, není-li zfiejmá jiná vÛle zÛstavitele. § 1367 Pfii odkazu jednotlivé vûci náleÏí odkazovníku ode dne smrti zÛstavitele v‰e, co k vûci pfiibude. Od téhoÏ dne postihují odkazovníka i závady na odkazu, jeho zhor‰ení ãi zkáza vzniklé ze skuteãností, za které nikdo neodpovídá. § 1368 (1) Pfii odkazu dávek splatn˘ch roãnû, mûsíãnû nebo podobnû nabude odkazovník právo k ãástce, která pfiipadá na celou dobu, doÏije-li se poãátku této lhÛty; splátka se v‰ak stane splatnou aÏ v urãenou dobu splatnosti. První lhÛta bûÏí ode dne smrti zÛstavitele. (2)Pfii odkazu v˘Ïivného platí obdobnû § 789. K § 1363 aÏ 1368: Odkazovníku vzniká právo na odkaz dnem smrti zÛstavitele. ZÛstavitel v‰ak mÛÏe vznik tohoto práva spojit s jin˘m okamÏikem, uãiní-li jej závisl˘m na splnûní podmínky. Na projevu poslední vÛle zÛstavitele také záleÏí, kdy právo na odkaz dospûje. Neprojeví-li zÛstavitel jinou vÛli, nastoupí zákonná dispozice podle § 1366. Odkazy jednotliv˘ch vûcí, práv k jednotliv˘m vûcem, men‰ích odmûn, vefiejnû prospû‰né, dobroãinné a podobné jsou splatné ihned, jiné odkazy – proto, aby osoby obtíÏené odkazy nebyly v jeden ráz zatíÏen˘ pfiespfiíli‰n˘mi povinnostmi – aÏ za rok po smrti zÛstavitele. Návrh ustanovení § 1367 a 1368 stanoví podrobnosti vztahující se k plnûní odkazÛ ve vûcech a opakujících se dávkách. To co bylo legatáfii odkázáno, mu musí vydat osoba odkazem obtíÏená tak, aby odkazovník nabyl k odkazu odpovídající majetkové právo. Odkazovník v‰ak mÛÏe odkaz také odmítnout, pak se na nûho hledí, jako by odkaz vÛbec nenabyl a pfiedmût odkazu pfiipadá do pozÛstalosti, aãli se zÛstavitel pro tento pfiípad nezajistil zfiízením náhradnictví k odkazu. Své právo na odkaz mÛÏe odkazovník také zcizit. § 1369 Právo odkazovníka na zajištění (1) Odkazovník má vÛãi dûdici právo poskytnutí dostateãné jistoty pfii odkazech opakovaného plnûní, dále pfii odkazech, jejichÏ splnûní se je‰tû nelze domáhat se zfietelem k zákonné lhÛtû nebo se zfietelem k lhÛtû nebo
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 201
AD NOTAM podmínce, jiÏ zÛstavitel urãil. Odkazovník nemá právo na zaji‰tûní, je-li zfiejmé, Ïe není potfieba. (2) Jinak má odkazovník vÛãi dûdici stejná práva, jako kaÏd˘ jin˘ vûfiitel. K § 1369: V pfiípadech, kdy odkazovníku nemá b˘t odkaz vydán okamÏitû po smrti zÛstavitele a splatnost nastává aÏ pozdûji, mÛÏe poÏadovat po osobû obtíÏené odkazem, aby jeho právo zajistila. Pokud je ale zfiejmé, Ïe zaji‰tûní není potfiebné a Ïe ani pozdûj‰í splnûní odkazu pfii pravidelném bûhu událostí nic neohrozí, není potfiebné právo na zaji‰tûní konstituovat. AÈ jiÏ odkazovníku právo na sloÏení jistoty vznikne nebo nevznikne, anebo aÈ jiÏ odkazovník toto právo uplatní ãi neuplatní, nejsou tím zkrácena jeho práva jako kteréhokoli jiného vûfiitele. Uvolněný odkaz § 1370 (1) Odkaz, kter˘ odkazovník pfiijmout nemÛÏe nebo nechce, napadne náhradníku. Není-li náhradník a je-li cel˘m odkazem pamatováno na nûkolik osob buì bez urãení podílÛ, anebo v‰eobecn˘m v˘razem znamenajícím rovné podûlení, pfiibude uvolnûn˘ podíl pomûrnû ostatním podílníkÛm. (2) Je-li odkazovníku zÛstaven urãit˘ podíl,nemá právo na pfiírÛstek podle odstavce 1, ledaÏe je zfiejmá vÛle zÛstavitele zanechat vyjmenovan˘m odkazovníkÛm cel˘ odkaz a Ïe urãením podílÛ nechtûl nic jiného neÏ omezit odkazovníky navzájem. § 1371 Mimo pfiípady uvedené v § 1370 povinnost splnit odkaz zanikne. § 1372 Kdo má podle § 1370 a § 1371 prospûch z uvolnûní odkazu nebo z toho, Ïe povinnost splnit odkaz zanikne, toho postihují i bfiemena s odkazem spojená.To neplatí, má-li se jednat jen o osobní úkony osoby pÛvodnû obtíÏené. K § 1370 aÏ 1372: Nenabude-li legatáfi odkaz, pak se odkaz uvolní. V dÛsledku toho mohou vzniknout tfii rÛzné situace. Pfiednû na takovou situaci mÛÏe pamatovat zÛstavitel sám a povolat pro ten pfiípad náhradníka. Tehdy pfiipadne odkaz náhradníku podle pfiedpisÛ o náhradnictví. Dále mÛÏe dojít i k tomu, Ïe zÛstavitel odkáÏe urãit˘ pfiedmût rovnomûrnû (bez urãení podílÛ) nûkolika osobám. Odpadne-li v takovém pfiípadû nûkter˘ z odkazovníkÛ, pfiipadne jeho uvolnûn˘ podíl ostatním. Koneãnû, nenastane-li Ïádn˘ z obou v˘‰e uveden˘ch pfiípadÛ, povinnost splnit odkaz zanikne. Mûl-li b˘t pfiedmût odkazu vydán legatáfii z pozÛstalosti, pfiipadne dûdicÛm jako dûdictví podle ustanovení o podûlení dûdicÛ. Práva dědice přihlášeného s výhradou soupisu § 1373 (1) Je-li ãistá pozÛstalost odkazy obtíÏena tak, Ïe je témûfi vyãerpána a dûdic neuplatní své právo podle § 1341,
Číslo 6/2005
201
má dûdic právo jen na náhradu nákladÛ uãinûn˘ch pfii splnûní odkazÛ a na pfiimûfienou odmûnu za svoji námahu. (2) Pokud pozÛstalost k úhradû tûchto nákladÛ a odmûny nestaãí,hradí náklady a odmûnu odkazovníci podle hodnoty odkazÛ.V té pfiíãinû má dûdic k odkazÛm zadrÏovací právo. § 1374 (1) Nestaãí-li ãistá pozÛstalost k úhradû v‰ech dluhÛ a jin˘ch povinn˘ch v˘dajÛ, odkazy se pomûrnû sníÏí. (2) Nestaãí-li ãistá pozÛstalost k vyfiízení v‰ech odkazÛ, uspokojí se pfiede v‰emi ostatními odkaz zaopatfiení, v˘chovy a v˘Ïivy; ostatní odkazy se pomûrnû sníÏí. (3) Dûdic má práva stanovená v § 1373 a není povinen vyfiizovat odkazy bez dostateãného zaji‰tûní. (4) ObdrÏel-li v‰ak odkazovník jiÏ odkaz, provede se sráÏka podle hodnoty, jakou mûl odkaz v dobû pfiijetí, a podle uÏitkÛ, které jiÏ z nûho získal. Odkazovník se zbaví povinnosti pfiíspûvku tím, Ïe vydá dûdici odkaz i s uÏitky nebo jejich cenu.V ostatním se na odkazovníka hledí jako na poctivého drÏitele. § 1375 Správce dědictví Nebyl-li ustaven vykonavatel závûti a nechce-li dûdic vûnovat splnûní poslední vÛle vûnovat svÛj ãas a námahu, soud na jeho návrh za tím úãelem ustaví správce pozÛstalosti, nebo uloÏí splnûní poslední vÛle správci dûdictví jiÏ ustavenému. K § 1373 aÏ 1374: Nelze vylouãit pfiípady, kdy zÛstavitel pozÛstalost odkazy takfika vyãerpá, anebo kdy objem odkazÛ dokonce pozÛstalost pfiev˘‰í. To mÛÏe nastat, nevyuÏijeli dûdic právo na krácení odkazu tak, aby mu zÛstala ãtvrtina dûdictví nedotãena. Tehdy nastanou rÛzné situace podle toho, zda se dûdic pfiihlásil s v˘hradou soupisu nebo bez takové v˘hrady. Pfiihlásí-li se dûdic bez v˘hrady soupisu, pak je bez právního v˘znamu, nakolik odkazy pozÛstalost zatíÏí, protoÏe takov˘ dûdic je musí splnit bez omezení – podobnû, jako musí bez omezení vyrovnat i zÛstavitelovy dluhy. Hlásí-li se dûdic s v˘hradou soupisu, pak je v takov˘ch pfiípadech chránûn. ZÛstavitel mÛÏe urãit, kdo má b˘t vykonavatelem závûti, a pak vykonavatel závûti splní poslední pfiání zÛstavitele za podmínek v závûti uveden˘ch. Nebyl-li vykonavatel závûti urãen, má dûdic vyfiídit odkazy sám, ale protoÏe sám z pozÛstalosti nebude mít zvlá‰tní majetkov˘ prospûch, zaruãuje mu zákon odmûnu za tuto ãinnost. K této ãinnosti v‰ak dûdice nelze nutit. Proto se mu poskytuje právo Ïádat soud, aby za tím úãelem ustavil správce pozÛstalosti, kter˘ odkazy vyfiídí. Díl 4 Zákonná posloupnost § 1376 (1) Kde nedojde k posloupnosti podle dûdické smlouvy nebo podle závûti, nastane zákonná posloupnost k pozÛstalosti nebo k její ãásti. Není-li zákonn˘ dûdic, nebo nenabude-li dûdictví, stávají se dûdici odkazovníci podle pomûru hodnoty sv˘ch odkazÛ.
str_185_219
14.12.2005
202
16:25
Stránka 202
Číslo 6/2005
(2) Kdo nabyl dûdictví proto, Ïe dûdit nechtûl nebo nemohl dûdic ani náhradník povolan˘ dûdickou smlouvou nebo závûtí, splní ostatní nafiízení zÛstavitele. § 1377 Odúmrť Nedûdí-li Ïádn˘ dûdic ani podle zákonné posloupnosti, pfiipadá pozÛstalost jako odúmrÈ státu.VÛãi jin˘m osobám má stát stejné postavení jako dûdic,kter˘ se k dûdictví pfiihlásil s v˘hradou soupisu. K § 1376 a 1377: Zachovává se dosavadní pravidlo, Ïe v pfiípadech, kdy nedûdí dûdic povolan˘ pofiízením pro pfiípad smrti, nastupují dûdici podle zákonné posloupnosti. NavrÏená úprava v‰ak pom˘‰lí i na pfiípady, kdy zÛstavitel pofiídí o své pozÛstalosti dûdickou smlouvou nebo závûtí, ale dûdic takto povolan˘ bude nezpÛsobil˘ dûdit nebo dûdictví odmítne. I za takové situace nastupují v pozÛstalost dûdici podle zákonné posloupnosti, ale v tom pfiípadû nelze zcela pominout zÛstavitelovu poslední vÛli, byÈ jeho nafiízení, kdo má b˘t závûtním dûdicem, naplnûno nebude. Z toho dÛvodu se ukládá dûdicÛm nastoupiv‰ím podle zákonné posloupnosti, aby splnili ostatní nafiízení zÛstavitele, jsou-li v jeho pofiízení pro pfiípad smrti uvedena. Pom˘‰lí se dále na pfiípad, kdy zÛstavitel nemá dûdice, jimÏ svûdãí zákonná posloupnost a pofiídí o svém majetku závûtí, v níÏ povolá jednak dûdice, jednak odkazovníky. I za této situace mÛÏe dojít k tomu, Ïe závûtní dûdicové nebudou moci dûdit, anebo Ïe dûdictví odmítnou. V takovém pfiípadû má dûdictví napadnout odkazovníkÛm v tom pomûru, jak˘ je pomûr hodnoty jejich odkazÛ. Nastane-li tato situace, budou uvedené osoby vystupovat vÛãi odkázan˘m pfiedmûtÛm jako odkazovníci, vÛãi ostatní pozÛstalosti jako dûdicové. Nebude-li moÏné, aby pozÛstalost pfiipadla takto urãen˘m dûdicÛm, pfiipadne státu jako odúmrÈ. Stát, kterému pozÛstalost takto pfiipadne, není dûdicem. Av‰ak proto, Ïe i na stát v tomto pfiípadû pfiejde povinnost hradit pfiípadné dluhy zÛstavitele, pfiiznává se mu totéÏ postavení, jaké má dûdic pfiihlá‰en˘ s v˘hradou soupisu. § 1378 První třída dědiců (1) V první tfiídû dûdí zÛstavitelovy dûti a jeho manÏel, kaÏd˘ z nich stejn˘m dílem. (2) Nedûdí-li nûkteré dítû, nab˘vají jeho dûdick˘ podíl stejn˘m dílem jeho dûti. Nedûdí-li ani tyto dûti nebo nûkteré z nich, dûdí stejn˘m dílem jejich potomci. § 1379 Druhá třída dědiců (1) Nedûdí-li zÛstavitelovi potomci,dûdí ve druhé tfiídû manÏel zÛstavitele, zÛstavitelovi rodiãe a dále ti, ktefií Ïili se zÛstavitelem nejménû po dobu jednoho roku pfied jeho smrtí ve spoleãné domácnosti a ktefií z tohoto dÛvodu peãovali o spoleãnou domácnost nebo byli na zÛstavitele odkázáni v˘Ïivou. (2) Dûdici druhé skupiny dûdí stejn˘m dílem, manÏel v‰ak vÏdy nejménû polovinu dûdictví.
AD NOTAM § 1380 Třetí třída dědiců (1) Nedûdí-li manÏel ani Ïádn˘ z rodiãÛ, dûdí ve tfietí tfiídû stejn˘m dílem prarodiãe zÛstavitele, zÛstavitelovi sourozenci a ti, ktefií Ïili se zÛstavitelem nejménû po dobu jednoho roku pfied jeho smrtí ve spoleãné domácnosti a ktefií z tohoto dÛvodu peãovali o spoleãnou domácnost nebo byli odkázáni v˘Ïivou na zÛstavitele. (2) Nedûdí-li nûkter˘ z prarodiãÛ nebo sourozencÛ zÛstavitele,nab˘vají jeho dûdick˘ podíl stejn˘m dílem jeho dûti. § 1381 Čtvrtá třída dědiců (1) Nedûdí-li Ïádn˘ z dûdicÛ tfietí tfiídy, dûdí ve ãtvrté tfiídû jen prarodiãe rodiãÛ zÛstavitele. PrarodiãÛm zÛstavitelova otce pfiipadá polovina dûdictví, prarodiãÛm zÛstavitelovy matky druhá polovina. Obû dvojice prarodiãÛ se dûlí rovn˘m dílem o polovinu, která na nû pfiipadá. (2) Nedûdí-li jednotliv˘ ãlen dvojice, pfiipadne uvolnûná osmina druhému ãlenu.Nedûdí-li dvojice,pfiipadne tato ãtvrtina druhé dvojici téÏe strany.Nedûdí-li ani jedna dvojice téÏe strany, pfiipadá dûdictví dvojicím druhé strany ve stejném pomûru,v jakém se dûlí o polovinu dûdictví, která jim napadá pfiímo. § 1382 Několikeré příbuzenství Je-li kdo se zÛstavitelem pfiíbuzn˘ z více neÏ z jedné strany, má z kaÏdé strany dûdické právo, které by mu náleÏelo jako pfiíbuznému z této strany. K § 1378 aÏ 1382: Ustanovení o dûdick˘ch tfiídách (skupinách) zachovává rozdûlení zákonné posloupnosti dûdicÛ do ãtyfi tfiíd. Pfiesto se okruh zákonn˘ch dûdicÛ roz‰ifiuje na úroveÀ existující v na‰em dûdickém právu pfied její redukcí v r. 1950. Prvá a druhá tfiída dûdicÛ je navrÏena shodnû se stávající úpravou (§ 473 a 474 platného obãanského zákoníku). Návrh tfietí tfiídy dûdické sluãuje do jedné skupiny stávající tfietí a ãtvrtou tfiídu (§ 475 a 475a platného obãanského zákoníku) – podle koncepce vyjádfiené jiÏ ve vûcném zámûru – takÏe v této skupinû mají dûdit rovn˘m dílem zÛstavitelovi sourozenci, prarodiãe a tzv. spoluÏijící osoby. Novû navrÏená ãtvrtá skupina zahrnuje prarodiãe rodiãÛ zÛstavitele, tedy zÛstavitelovy pradûdy a prabáby. NepÛjde o pfiípady vyskytnuv‰í se s zvlá‰tní ãetností. Nelze v‰ak pfiehlíÏet ani stále se prodluÏující délku lidského Ïivota na stranû jedné, ani nijak fiídké pfiípady náhlé a nûkdy i hromadné smrti mlad˘ch lidí nebo lidí stfiedního vûku (napfi. v dÛsledku dopravní havárie, zloãinu a podobnû). Pak vzniká otázka, zda in eventum pfieÏívající prarodiãe rodiãÛ zÛstavitele, obvykle v dÛchodovém vûku, s potfiebou podpory a péãe, ponechat bez práva na dûdictví a pozÛstalost pfiifiknout cestou odúmrti státu, anebo zda vzít zfietel na jejich zájmy a pamatovat na spravedlivé uspofiádání i takov˘chto pomûrÛ.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 203
AD NOTAM
Homo sapiens koncipient Mgr. Blanka âechová* Notáfiské ãinnosti, jakoÏ i jiné a dal‰í ãinnosti notáfie, je v notáfiském fiádu vûnován znaãn˘ prostor. Jest rovnûÏ jednoznaãnû stanoveno,jak˘mi pracovními aktivitami se mÛÏe notáfi dále zab˘vat, aniÏ by to pfiekáÏelo fiádnému, nezávislému a nestrannému v˘konu jeho profese.Zrovna tak je zcela jasnû dáno, za jak˘ch podmínek lze b˘t jmenován notáfiem, kdy mÛÏe tento b˘t odvolán a z jak˘ch dÛvodÛ je v˘kon jeho ãinnosti pozastaven. Pozice notáfiského koncipienta je s pozicí notáfie nesrovnatelná z celé fiady hledisek, za v‰echny jmenujme pfiedev‰ím rozsah odpovûdnosti, jejímÏ prvotním a nezastupiteln˘m nositelem je právû a pouze notáfi, zatímco odpovûdnost koncipienta je toliko kategorií pfienesenou, vymezenou ustanoveními notáfiského fiádu a rozsahem povûfiení ze strany notáfie. Jakkoli i notáfisk˘m koncipientÛm je v notáfiském fiádu vûnován urãit˘ nezanedbateln˘ prostor,dovolím si konstatovat,Ïe nûkolik pomûrnû zásadních otázek, které s v˘konem jejich praxe souvisí, zÛstává v platné úpravû nezodpovûzeno. Navzdory zdravé tendenci vymezovat notariát a jeho pfiedpisy oproti jin˘m právnick˘m profesím, mám za to, Ïe v oblasti úpravy t˘kající se koncipientÛ se napfi. zákon o advokacii jeví b˘t potenciálnû inspirativním pramenem. Prvním z otazníkÛ vzná‰ejících se celou tfiíletou praxí notáfiského koncipienta je uÏ samotn˘ pojem pracovního pomûru u notáfie, kter˘ je dán coby jedna z podmínek zápisu Ïadatele do seznamu notáfisk˘ch koncipientÛ1: nikde není stanoveno, o jak˘ pracovní pomûr konkrétnû jde.Není tudíÏ zfiejmé,zda se pro úãely zápisu vyÏaduje, aby ‰lo o pracovní pomûr hlavní podle § 70 zákoníku práce. Komentáfi ani související v˘kladová stanoviska Prezidia NK âR na tuto otázku neodpovídají, tudíÏ se lze domnívat, Ïe dostaãující podmínkou k zápisu je jednodu‰e nûjak˘ – libovoln˘ – pracovní pomûr. Tj., ov‰em, nutnû i pracovní pomûr vedlej‰í. Lze se patrnû snadno shodnout na tom, Ïe tento je s pfiihlédnutím ke stanovené délce, charakteru a úãelu praxe notáfiského koncipienta jen ztûÏí moÏné povaÏovat za vhodn˘,av‰ak podle souãasné úpravy k úspû‰nému prÛbûhu praxe pravdûpodobnû staãí. Navíc, vzhledem k tomu, Ïe k Ïádosti o zápis Ïadatele do seznamu koncipientÛ se pfiikládá pouze prohlá‰ení zamûstnavatele-notáfie o tom, Ïe dotyãn˘ Ïadatel je u nûho v pracovním pomûru, nelze jeho pfiípadnou hlavní ãi vedlej‰í povahu nijak zkoumat. Nahlédnutím do pfiíslu‰n˘ch ustanovení zákona o advokacii (§ 36) shledáme, Ïe pro zápis do seznamu advokátních koncipientÛ se vyÏaduje pracovní pomûr u advokáta ãi spoleãnosti, vyjma v‰ak pomûru vedlej‰ího. Vzhledem k tomu, Ïe simultánní existence hlavního a vedlej‰ího pracovního pomûru není nikterak vylouãena,teoreticky tak mÛÏe dojít na situaci,kdy tatáÏ osoba bude soubûÏnû zapsána jak do seznamu koncipientÛ notáfisk˘ch, tak advokátních. Na toto navazuje dal‰í z nikoliv zanedbateln˘ch problémÛ, kter˘mi se platná úprava dostateãnû nezab˘vá. Jde o (ne)sluãitelnost v˘konu praxe notáfiského koncipienta s ostatními ãinnostmi ãi profesemi, kter˘m se
Číslo 6/2005
203
mÛÏe paralelnû vûnovat. Smí b˘t notáfisk˘ koncipient napfi. podnikatelem v oblasti zprostfiedkování (právních) sluÏeb ãi realitním makléfiem? Zakázáno to rozhodnû nemá. DÛsledná analogie s omezeními vztahujícími se k ãinnosti notáfie zde patrnû není na místû s ohledem na jiÏ zmiÀovanou nesoumûfiitelnost obou ãinností. Lze se domnívat, Ïe za souãasného stavu je rozhodnutí o tom, co je a není pfiípadnû nesluãitelné, ponecháno v kompetenci kaÏdého notáfie, av‰ak – aniÏ bych se chtûla v mífie vy‰‰í neÏ nezbytnû nutné odvolávat na stavovské pfiedpisy jin˘ch právnick˘ch profesí – nelze opomenout, Ïe dokonce i v advokacii,která se s notariátem z hlediska poÏadavku nestrannosti a nezávislosti ve v˘konu profese nedá srovnávat,je na pfiípadn˘ stfiet zájmÛ u koncipientÛ pamatováno. Dal‰ím problémem, na kter˘ je tfieba poukázat, je otázka kontinuity praxe notáfiského koncipienta. Jedná se zejména o pfiípady pfieru‰ení, resp. pozastavení bûhu praxe a jejího zapoãítávání.V § 20 odst. 1 písm. f) Not¤ je fieãeno, Ïe notáfiská komora vy‰krtne ze seznamu kaÏdého, kdo skonãil pracovní pomûr u notáfie a neuzavfiel pracovní pomûr s notáfiem se sídlem v obvodu této notáfiské komory do tfií mûsícÛ od skonãení pfiedchozího pracovního pomûru u notáfie. V § 2 odst. 2 zku‰ebního fiádu se dále praví, Ïe praxe zaãíná pfiijetím koncipienta do pracovního pomûru u notáfie a konãí úspû‰n˘m sloÏením notáfiské zkou‰ky nebo skonãením pracovního pomûru. Obû ustanovení mohou budit zdání, Ïe existuje jak˘si nepfiím˘ poÏadavek nepfieru‰eného v˘konu koncipientské praxe. Z logiky vûci i z pohledu srovnání s ãekateli jin˘ch právnick˘ch profesí v‰ak jest nasnadû, Ïe pfieru‰it praxi notáfisk˘ koncipient mÛÏe bez obav,tj.aniÏ by tím devalvoval,nefikuli anuloval,svou praxi dosavadní. Nabízí se ov‰em otázka, na jak dlouhou maximální dobu lze setrvat ve stavu „vy‰krtnut ze seznamu koncipientÛ“, aby mohl dotãen˘ koncipient stále oãekávat,Ïe mu bude jeho pfiedchozí praxe zapoãítána. Pût let? Deset let? Posuzuje se kaÏd˘ pfiípad individuálnû? Podle jak˘ch kritérií? Poslední má poznámka budiÏ z oblasti vzdûlávání notáfisk˘ch koncipientÛ. Je tfieba pfiipomenout rozdíl, kter˘ panuje mezi koncipientem A, kter˘ pÛsobil v kanceláfii, kde mûl moÏnost realizovat se ve v‰ech odvûtvích notáfiské ãinnosti, a koncipientem B, jenÏ svou praxi absolvoval tak, Ïe na stfiídaãku podle potfieby buì ovûfioval nebo vyfiizoval ãást dûdické agendy, av‰ak co je notáfiská úschova si je schopen toliko matnû pfiedstavit a o podmínkách zv˘‰ení základního kapitálu sly‰el jen jednou náhodnû vyprávût. Je to rozdíl tak markantní a z hlediska rozvoje notariátu tak zásadní,Ïe jej rozhodnû nelze zachytit pouze obãasn˘m pfiídomkem „v˘teãnû“ pfii hodnocení u notáfisk˘ch zkou‰ek. Systematické ‰kolení koncipientÛ je jedin˘m zpÛsobem,kter˘m se lze snaÏit o sjednocování jejich úrovnû, potaÏmo kvality budoucích notáfisk˘ch sluÏeb. Vzdûlávací komise NK âR pofiádá celostátní ‰kolení koncipientÛ jednou do roka,coÏ se sice objektivnû mÛÏe jevit jako málo,av‰ak s ohledem na její odpovûdnost v dal* Autorka je notáfiskou koncipientku u JUDr. Blanky âechové, notáfiky Praze. 1 § 18 odst. 1 písm. e) Not¤ – „Notáfiská komora zapí‰e do seznamu koncipientÛ kaÏdého, kdo je, mj., v pracovním pomûru u notáfie.“
str_185_219
14.12.2005
204
16:25
Stránka 204
AD NOTAM
Číslo 6/2005
‰ích oblastech je to,upfiímnû fieãeno,aÏ aÏ.NevyuÏit˘ potenciál v tomto kontextu vidím u regionálních notáfisk˘ch komor. Proã by nemohla probíhat pravidelná ‰kolení na krajské úrovni? Pfiíklad je moÏné si vzít ze stfiedoãeské komory: „své“ koncipienty ‰kolí nûkolikrát do roka.
Ze života krajských komor Notářská komora v Brně informuje
V roce 2004 byl semináfi zmûfien na návrh obãanskoprávního kodexu a ãinnosti notáfiÛ po vstupu âeské republiky do evropské unie.V leto‰ním roce byl vûnován tématÛm: Likvidace dûdictví, Spoleãné jmûní manÏelÛ, Novela obchodního zákoníku a souvisejících pfiedpisÛ a Poznatky z odvolací dûdické agendy NS âR. Dne 8. 11. 2005 se konalo spoleãnû ‰kolení soudcÛ a notáfiÛ Jihomoravského soudního kraje v hotelu Santon, které, jak doufám, pfiispûje ke sjednocení praxe okresních soudÛ v dûdické agendû. Tak jako v minul˘ch letech probûhlo i v uplynulém období od poslední informace ‰kolení notáfisk˘ch tajemnic a odborné zkou‰ky. Tolik, podle mého názoru, nejdÛleÏitûj‰í publikovatelné události v na‰í notáfiské komofie. * Autor je prezidentem NK v Brnû.
JUDr. Jifiík Fleischer Je aÏ neuvûfiitelné, jak rychle ubíhá ãas pfii v˘konu notáfiské praxe! Zdá se mi, Ïe je to jen pár t˘dnÛ, co jsem sepisoval informaci o na‰í komofie, uvefiejnûné ve ãtvrtém ãísle loÀského roku. Notáfiská komora v Brnû má v souãasné dobû 78 ãlenÛ, z nichÏ je 59 notáfiek a 19 notáfiÛ. Dne 20. 6. 2005 podlehla zákefiné nemoci JUDr. Jana Stfiítefiská, notáfika v Brnû. Rozhodnutím ministra spravedlnosti byl zfiízen dal‰í úfiad v obvodu Mûstského soudu v Brnû. Do uvolnûného notáfiského úfiadu v Hodonínû byla jmenována Mgr. Renata Bûhalová, která zahájila svou ãinnost dne 1. 9. 2005. Do novû zfiízeného notáfiského úfiadu v Brnû byl jmenován JUDr.Lubomír Mika,kter˘ zahájil svou ãinnost dne 1.3.2005.Do uvolnûného notáfiského úfiadu po JUDr. Janû Stfiítefiské nebyl dosud nov˘ notáfi jmenován. Z koncipientÛ, zapsan˘ch v seznamu vedeném Notáfiskou komorou v Brnû, v roce 2005 dvû koncipientky sloÏily notáfiské zkou‰ky. K dne‰nímu dni je u notáfiÛ Notáfiské komory v Brnû v pracovním pomûru 26 notáfisk˘ch kandidátÛ a 31 notáfisk˘ch koncipientÛ. Prezidium Notáfiské komory v Brnû má devût ãlenÛ.Jsou jimi prezident JUDr.Jifiík Fleischer,viceprezident JUDr.Svatomír Hele‰ic, a ãlenové Marie Filipi, JUDr. Danu‰e Hyprová,JUDr.ZdeÀka Otevfielová,JUDr.Vlasta RÛÏiãková,JUDr. Alice Sedláková, JUDr. Petr Skopal a JUDr. Michal Vofií‰ek. JUDr. Jifiík Fleischer je ãlenem komise dohledu a redakãní rady ãasopisu Ad Notam; JUDr. Svatomír Hele‰ic je ãlenem Mezinárodního institutu pro historii notáfiství v PafiíÏi, a JUDr. Michal Vofií‰ek je ãlenem komise dohledu NK âR. Dal‰í ãlen Notáfiské komory v Brnû JUDr. Zdenûk Ry‰ánek je ãlenem Prezídia NK âR a pfiedsedou legislativní komise NK âR. JUDr Hana Kantorová je ãlenkou revizní komise NK âR. Notáfisk˘ kandidát Mgr. Richard Brázda je ãlenem legislativní komise. Stalo se dobrou tradicí, Ïe se odborné tfiídenní semináfie konají spoleãnû s Notáfiskou komorou v Ostravû.Ve dnech 9.–11. listopadu 2004 se semináfi konal v hotelu Santon v Brnû a ve dnech 5.–7. fiíjna 2005 v hotelu Permon ve Vysok˘ch Tatrách. ProtoÏe se semináfiÛ zúãastÀují kandidáti a koncipienti, Notáfiská komora v Brnû pro nû nepofiádá samostatné ‰kolení. Na semináfiích pfiedná‰í vysoko‰kol‰tí uãitelé, soudci a ãlenové prezídia NKâR.
Ze zahraničí Jaký byl první Kongres notářů Evropské unie v Římě Mgr. ·árka Tlá‰ková* Po více neÏ dvou letech pfiíprav se ve dnech 10.a 11.listopadu 2005 uskuteãnil v prostorách auditoria Parco della Musica v ¤ímû historicky první kongres notáfiÛ Evropské unie, jehoÏ ústfiedním tématem bylo heslo „Notáfiství bez hranic: právní jistota ve sluÏbách EvropanÛ“. Organizátorem kongresu byla Konference notáfiství Evropské unie (CNUE).CNUE je oficiální a reprezentaãní orgán notáfiské profese pfii institucích Evropské unie se sídlem v Bruselu. SdruÏuje 19 národních notáfiství (v‰echny ãlenské zemû EU kromû Velké Británie,Irska,Kypru a tfií skandinávsk˘ch zemí) a zastupuje zájmy notáfiÛ na evropské úrovni. Je mluvãím profese, vyjadfiuje spoleãná stanoviska sv˘ch ãlenÛ, má pravomoc vyjednávat a pfiijímat rozhodnutí za celek notáfiství Evropské unie. S ohledem na to, Ïe podobn˘ kongres evropsk˘ch rozmûrÛ se dosud nekonal, nevûdûli organizátofii, s jak velkou úãastí mohou poãítat, ale zájem pfiedãil oãekávání, a tak muselo b˘t pfiihla‰ování na kongres zastaveno je‰tû pfied jeho zahájením. Zaãátek kongresu byl právû kvÛli vysokému poãtu pfiihlá‰en˘ch (1 850 osob) pomûrnû hektick˘ a cel˘ kongres zaãal s více neÏ hodinov˘m zpoÏdûním.Po úvodním slovu prezidenta kongresu Claude Jacqueta, promluvil Paolo Piccoli, prezident italské notáfiské komory a zároveÀ prezident CNUE, kter˘ vyjádfiil velikou radost nad hojnou úãastí, a to nejen notáfiÛ ze zemí Evropy, ale napfiíklad i z âíny. Bezpochyby nejv˘znamnûj‰ím hostem a zároveÀ fieãníkem kongresu byl Silvio Berlusconi, premiér Itálie a vÛdce nejsilnûj‰í politické strany Forza Italia. Ve svém projevu kromû jiného podûkoval, Ïe za místo konání prvního kongresu evropsk˘ch notáfiství byl vybrán ¤ím, hovofiil o krásách Itálie, ale i o souãasn˘ch ekonomick˘ch * Autorka je notáfiskou kandidátkou a trvalou zástupkyní JUDr. Marie Tlá‰kové, notáfiky v Praze.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 205
AD NOTAM problémech spojen˘ch s pfiijetím spoleãné evropské mûny Euro, jejím poãáteãním podhodnocením oproti dolaru, zdraÏení a ztrátû konkurenceschopnosti v˘robkÛ na trhu.V této souvislosti se zmínil i o úloze notáfiÛ,ktefií ãasto pfiicházejí do kontaktu s obãany, pomáhají jim fie‰it jejich problémy a jsou zárukou jistoty a nestrannosti. Na jeho proslov navázal opût prezident kongresu Claude Jacquet, kter˘ ve své fieãi objasnil, proã byla za ústfiední téma kongresu vybrána „Právní jistota ve sluÏbách EvropanÛ“. Citoval z jednoho ze základních textÛ notáfiství – fieãi Napoleonova poradce z roku 1803, zmínil, Ïe jistota pfii právním úkonu uzavíraném za úãasti notáfie spoãívá v tom, Ïe kaÏd˘ zná „pravidla hry“, pfiítomnost notáfie zaji‰Èuje zachování nestrannosti, a to pfii poãtu 38 000 evropsk˘ch notáfiÛ podstatnû sniÏuje riziko, Ïe pozdûji dojde k soudnímu sporu. Právo není ani trhem, ani zboÏím, a není zde proto místo pro agresivitu. Je potfieba hledat rovnováhu a prostfiedky, kter˘mi ji lze zajistit, jsou pevn˘ tarif a numerus clausus. Hovofiil i o dynamice notáfiÛ ve spojení s pouÏíváním nov˘ch technologií a svÛj projev zakonãil v˘rokem,Ïe „notáfii pfiispívají svou ãinností k existenci Evropy míru,spravedlnosti a bratrství“.Po prezidentovi kongresu se slova ujal Giancarlo Laurini, prezident Mezinárodní unie latinského notáfiství (UINL), pozdravil v‰echny pfiítomné jménem UINL, zmínil se o „mezinárodním notáfiském t˘dnu“, neboÈ jednání kongresu navázala na zasedání Stálé rady,V˘konné rady a ShromáÏdûní ãlensk˘ch notáfiství UINL, a vefiejnû oznámil, Ïe Mezinárodní unie latinského notáfiství byla bûhem tohoto zasedání pfiejmenována na Mezinárodní notáfiskou unii, protoÏe notáfiství je roz‰ífieno i vnû latinského svûta napfiíklad v âínû, Indonésii a Japonsku. Posledním z úvodních fieãníkÛ byl generální zpravodaj kongresu Paolo Pasqualis, kter˘ pfiedstavil program kongresu a jeho rozvrÏení na obecnou ãást první den a praktickou ãást v den druh˘. Ve ãtvrtek odpoledne pak zaãaly jednáním první komise na téma „Funkce notáfie v Evropské unii“ odborné práce kongresu. Prvním pfiedná‰ejícím byl Jacques Pertek, profesor na Univerzitû Lyon III z Francie, kter˘ pfiednesl boufiliv˘m potleskem ocenûnou pfiedná‰ku „Notáfii a komunitární právo“. Hovofiil mimo jiné o v‰eobecn˘ch poznatcích o profesních organizacích, o definici svobodné profese, o notáfiství a svobodû podnikání, o podmínce státního obãanství pro pfiístup do profese notáfie a o existenci pevného tarifu. Ke v‰em zmiÀovan˘m oblastem uvedl fiadu rozhodnutí Evropského soudního dvora a svÛj pfiíspûvek uzavfiel my‰lenkou na vytvofiení smûrnice o notáfiích (pro vût‰inu svobodn˘ch povolání – advokáty, architekty, úãetní, lékafie, o‰etfiovatele nebo veterináfie takové smûrnice v rámci Evropské unie jiÏ existují). Na profesora Perteka navázal Roger Van den Bergh,profesor Erasmovy univerzity v Rotterdamu z Nizozemí,kter˘ vystoupil na téma „Kritéria pro ekonomickou anal˘zu systému latinského notáfiství“. Hned v úvodu zmínil, Ïe Ïádná taková kritéria neexistují a je o nich potfieba diskutovat. Hovofiil o velice ambiciózní politice liberalizace notáfiské profese, která byla pouÏita v Nizozemí, kde je nyní notáfiství nejménû regulované ze v‰ech zemí Evropské unie. Zmínil se o textech Evropské komise ve vztahu k volnému pohybu sluÏeb a o nûkter˘ch rozhodnutích Evropského soudního dvora, zejména o zprávû Evropské komise z 5.záfií 2005 o konkurenci v profesionálních sluÏbách, která uvádí, Ïe by bylo uÏiteãné zpfiesnit a pro-
Číslo 6/2005
205
hloubit ekonomickou anal˘zu profesionálních sluÏeb a zejména lépe nastudovat v˘znam „vefiejného zájmu“ na rÛzn˘ch trzích1. Profesor Van den Bergh uvedl, Ïe profese latinského notáfiství je charakterizována vysokou mírou regulace, která je smûsí regulace ze strany státu a autoregulace. Uvedl, Ïe Evropská komise uznává, Ïe urãitá míra regulace, citlivû uplatnûná v oblasti profesionálních sluÏeb, se mÛÏe ukázat jako nezbytná, nicménû omezení t˘kající se tarifu a reklamy by mûla b˘t rychle zru‰ena. Profesor Van den Bergh poté uvedl argumenty ve prospûch i v neprospûch regulace notáfiské profese.Závûrem uvedl, Ïe nizozemská zku‰enost ukázala,Ïe zv˘‰ená konkurence (mezi notáfii) sniÏuje kvalitu poskytovan˘ch sluÏeb a Ïe liberalizace notáfisk˘ch sluÏeb nemusí vÏdy nutnû ve v‰ech oblastech vést ke sníÏení cen, protoÏe ke sníÏení ceny dojde v lukrativních odvûtvích trhu (v Nizozemí pfievody nemovitostí), kdeÏto ceny ostatních sluÏeb se zv˘‰í (v Holandsku záleÏitosti rodinného práva – závûti, manÏelské smlouvy).V dÛsledku toho vyhledá pomoc notáfie pfii sepisování závûti ãi manÏelské smlouvy men‰í poãet osob, coÏ sv˘m zpÛsobem sniÏuje právní jistotu a ‰kodí spoleãnosti.Dle názoru profesora Van den Bergha by mûla b˘t provedena ekonomická anal˘za nákladÛ systému s úãastí latinského notáfiství a anal˘za nákladÛ systému, kde latinské notáfiství není,a na jejím základû by mûly b˘t vyvozeny závûry. V pofiadí tfietím fieãníkem byl José Manuel García Collantes,profesor Universidad Complutense de Madrid a zároveÀ notáfi ze ·panûlska s vystoupením na téma „Ekonomická hodnota právní jistoty“.SvÛj projev uvedl slovy, Ïe aãkoli by se to podle tématu mohlo zdát,není ekonom, ale právník. Definoval právní jistotu jako synonymum pro absenci rizik a nejistoty s tím, Ïe právo je logicky základním prvkem pro to, aby tato absence mohla nastat. Existují dva systémy, jak riziku pfiedejít – jeden systém zkou‰í riziko kompenzovat finanãnû, druh˘ ze systémÛ se snaÏí riziku pfiedejít (preventivní justice). Pfii právním úkonu funguje notáfi jako filtr, pouze zápis o úkonu, kter˘ vyhovûl v‰em formálním a zákonn˘m poÏadavkÛm, se mÛÏe dostat do obûhu, ãímÏ je vylouãeno, Ïe by nastala nejistá situace. I tfietí osoby, které nebyly úãastníky úkonu, mají z této právní jistoty prospûch.Ohlednû otázky,zda je nutno omezovat poãet notáfiÛ, zaujal profesor José Manuel García Collantes souhlasné stanovisko s odkazem na funkci notáfie coby nositele vefiejn˘ch oprávnûní a vefiejné moci; poãet jin˘ch nositelÛ vefiejné moci (napfiíklad soudcÛ) je také státem omezen.Uvolnûní notáfisk˘ch tarifÛ mÛÏe pfiinést sníÏení nákladÛ na notáfiské sluÏby, ale notáfii nejsou trhovci a rizikem spojen˘m s uvolnûním tarifu je pokles kvality. Své vystoupení uzavfiel názorem, Ïe volná soutûÏ není ani dobrá ani ‰patná, ale mûla by b˘t stanovena pro kaÏdou sluÏbu zvlá‰È. Dal‰ími pfiedná‰ejícími úvodního dne kongresu byli Eric Ducolombier z generálního fieditelství „Vnitfiní trh a sluÏby“ v rámci Evropské komise,kter˘ hovofiil na téma „Hypoteãní právo a spotfiebitelsk˘ úvûr“, Roman Sowinski, profesor na Uniwersytet Szczecinski a zároveÀ notáfi z Polska, kter˘ si pfiipravil pfiedná‰ku na téma „Etické základy notáfiství: zvlá‰tnosti nov˘ch ãlenÛ Evropské unie“ a Alan Palmiter, profesor na Wake Forest University, Severní Karolina ze Spojen˘ch státÛ americ1 Zpráva Evropské komise z 5. záfií 2005 o konkurenci v profesionálních sluÏbách [COM (2005) 405 final].
str_185_219
14.12.2005
206
16:25
Stránka 206
AD NOTAM
Číslo 6/2005
k˘ch s pfiedná‰kou „Aspekty právnické profese ve Spojen˘ch státech americk˘ch“. Veãer, po prvním informacemi nabitém dni, si úãastníci kongresu opût v prostorách auditoria Parco della Musica vyslechli klasickou italskou hudbu v podání jednoho z nejlep‰ích italsk˘ch orchestrÛ I Solisti Veneti pod taktovkou dirigenta Claudia Scimoneho. Druh˘ den jednání kongresu byl orientován spí‰e prakticky.Po cel˘ den byl jednáním pfiítomen litevsk˘ ministr spravedlnosti. Dopoledne bylo vûnováno jednání druhé komise na téma „Aplikace nov˘ch technologií v notáfiské profesi“ a bylo pfiipraveno ve spolupráci s Rakouskou notáfiskou komorou. Jednalo se o sled prezentací programÛ pouÏívan˘ch na národní úrovni v jednotliv˘ch ãlensk˘ch zemích pro notáfiské úãely. A tak jsme se mohli seznámit s konceptem „CyberDoc“ pouÏívaném rakouskou notáfiskou komorou, s „Celkov˘m zpracováním elektronické notáfiské listiny“ vãetnû zmínky o elektronické Apostile v podání italsk˘ch kolegÛ, s maìarsk˘m Rejstfiíkem movit˘ch zástav, s projektem „Spoleãnost s ruãením omezen˘m: Nov˘ podnik“ ‰panûlsk˘ch notáfiÛ, s „Evropskou sítí závûtních rejstfiíkÛ (RERT)“ prozatím fungující mezi Francií a Belgií,s projektem „E-justice“ italské spoleãnosti Infocamere, informatické spoleãnosti italské Obchodní komory,která poskytuje pfiístup k informacím o italsk˘ch subjektech, a s programem „Lexecute“ pfiipraven˘m Informatick˘m institutem Maxe Plancka v Saarbrückenu v Nûmecku.V‰echny tyto programy svûdãí o chuti notáfiÛ drÏet tempo a krok pfii pouÏívání nov˘ch technologií. Odpoledne jsem pfiijala nabídku náv‰tûvy italské spoleãnosti Notartel, a. s. Jedná se o IT spoleãnost, ze 100 % vlastnûnou italskou notáfiskou komorou,která italsk˘m kolegÛm zaji‰Èuje ve‰keré elektronické sluÏby (emailové servery, zabezpeãené emailové servery, intranet, dálkov˘ pfiístup do rejstfiíku spoleãností, dálkov˘ pfiístup do katastru nemovitostí,videokonference apod.).Vidûla jsem srdce celého podniku – místnost se servery,kontrolní místnost,odkud je moÏné poznat problém na notáfiské síti v rámci celé Itálie, a kromû odborného v˘kladu jsem na památku dostala ãipovou kartu, jejíÏ pomocí se ital‰tí notáfii pfiihla‰ují do informaãního systému.V rámci následné diskuse padl podnût ze strany nûmeckého notáfiství zavést centrální rejstfiík elektronick˘ch podpisÛ notáfiÛ z jednotliv˘ch ãlensk˘ch zemí, aby bylo moÏno v rámci Evropské unie jednodu‰e ovûfiit,zda elektronicky podepsaná listina skuteãnû byla podepsána notáfiem v ãlenském státû a zda tento elektronick˘ podpis nepatfií mezi zneplatnûné elektronické podpisy. V rámci tohoto jednání jsem získala cenné kontakty na experty z oboru informatiky mezi notáfii. Zpût do auditoria jsem se vrátila na ãást jednání tfietí komise k tématu „Pfiínos notáfie k uskuteãÀování prostoru svobody, bezpeãnosti a práva v Evropské unii“, právû vãas na pfiedná‰ku Charalambose Pamboukise, advokáta a profesora na právnické fakultû univerzity v Athénách, ¤ecko, na téma „Obûh vefiejn˘ch listin v Evropské unii“. Profesor Pamboukis zmínil rozsudek Evropského soudního dvora ve vûci Unibank2, kter˘ negativnû definuje pojem vefiejné listiny. Notáfisk˘ zápis potom charakterizoval jako moderní nástroj právní jistoty, kter˘ má více funkcí (dÛkazní síla,vykonatelnost,právní titul) v rÛzn˘ch oblastech, napfiíklad práva rodinného, práva obchodního, vlastnického práva, dûdického práva a samozfiejmû smluvního práva. Notáfisk˘ zápis zaruãuje právní
jistotu díky dÛvûfie spoleãnosti k nositelÛm notáfisk˘ch úfiadÛ. V rámci unifikace pfii vytváfiení Evropského právního prostoru pfiedstavuje notáfisk˘ zápis prostfiedek z oblasti práva nesporného.Obrovské sjednocující úsilí jiÏ pfiineslo své plody ve formû tfií nafiízení – Brusel I3,Brusel II4 a Evropsk˘ exekuãní titul5 – které mají vliv na kaÏdodenní Ïivot milionÛ evropsk˘ch obãanÛ. Urãité pfiekáÏky, zejména ve formû odli‰ností jednotliv˘ch právních systémÛ, v‰ak stále pfietrvávají. Do budoucna bude proto potfieba sjednotit podmínky pro sepsání notáfisk˘ch zápisÛ v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech. Po tomto projevu vystoupil Helmut Fessler, nûmeck˘ notáfi a ãestn˘ prezident Mezinárodní unie latinského notáfiství. Hovofiil o potfiebû zaujetí stanoviska evropsk˘mi notáfii k otázce sjednocení rejstfiíkÛ, zejména rejstfiíkÛ spoleãností a rejstfiíkÛ zástav a zmínil se o moÏném problému, jak dalece budou notáfii chtít spolupracovat na harmonizaci. Dále zmínil, Ïe evrop‰tí notáfii zaujali vÛãi Evropské komisi stanoviska jak k Zelené knize o dûdictví (Evropsk˘ dûdick˘ certifikát, formality pfievodu nemovitého majetku v rámci dûdictví), tak i k Zelené knize o rozvodu a krátce tato stanoviska pfiiblíÏil. V rámci proslovÛ k závûru kongresu vystoupil se sv˘m projevem i Franco Frattini, místopfiedseda Evropské komise a evropsk˘ komisafi pro svobodu, právo a spravedlnost. Kromû jiného hovofiil o dne‰ní dobû spojené s hrozbou terorismu a otázce, zda je potfieba posílit represe, a vyslovil svÛj osobní názor, Ïe toto není fie‰ením, ale Ïe je potfieba hledat a vytváfiet rovnováhu. K tomu pfiispívá i role notáfie stojícího nejblíÏe obãanÛm a ãasto sehrávajícího úlohu mediátora. Kongres byl uzavfien podûkováním sponzorÛm a projevem zjevnû dojatého prezidenta kongresu Claude Jacqueta. Myslím,Ïe první Kongres notáfiÛ Evropské unie se díky odbornû kvalitnímu programu, díky obrovské úãasti notáfiÛ i díky pfiítomnosti nejvy‰‰ích pfiedstavitelÛ Itálie a Evropského parlamentu velice vydafiil a splnil svÛj cíl. Ukázal moÏné cesty do budoucna a potvrdil, Ïe evropské notáfiství Ïije. 2
Rozsudek Evropského soudního dvora C-260/97 z 17. ãervna 1999. Nafiízení Rady (ES) ã. 44/2001 o pravomoci soudÛ a uznání a v˘konu rozhodnutí v obãanskoprávních a obchodních vûcech. 4 Nafiízení Rady (ES) ã. 1347/2000 o pfiíslu‰nosti a uznávání a v˘konu rozhodnutí ve vûcech manÏelsk˘ch a ve vûcech rodiãovské zodpovûdnosti obou manÏelÛ k dûtem. 5 Nafiízení Rady (ES) ã. 805/2004 o vytvofiení evropského exekuãního titulu pro nesporné pohledávky. 3
Informace o zasedání Generálního shromáždění CNUE v Bruselu/Belgie 30. 9. 2005 JUDr. Martin Foukal* I. Vnitřní trh EU – aneb „problémy notářství v zemích EU“ 1. SoutûÏní právo Evropská komise ve svém Sdûlení z 5.záfií 2005 o soutûÏi v rámci svobodn˘ch povolání vítá úspûchy,které byly * Autor je prezidentem NK âR.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 207
AD NOTAM dosaÏeny v nûkter˘ch ãlensk˘ch státech,ale zároveÀ také konstatuje, Ïe v fiadû zemí stále je‰tû platí taková úprava, která soutûÏ silnû omezuje. Tato úprava, jako napfi. závazné pevné ceny nebo zákaz reklamy ‰kodí údajnû spotfiebitelÛm a konkurenceschopnosti EU; proto Komise v˘slovnû vyz˘vá ãlenské státy a svobodná povolání k podpofie Lisabonské strategie a ke zv˘‰enému úsilí smûfiujícímu k modernizaci poskytování tohoto druhu sluÏeb. Sdûlení Komise nazvané „Svobodná povolání – prostor pro pokraãování reforem“ pfiedstavuje pokraãování zprávy Komise z r. 2005 (Monti I a II). Hodnotí pokrok dosaÏen˘ v ãlensk˘ch státech v rámci reformy omezení upraven˘ch pfiedpisy v ‰esti profesích, které byly zatím Komisí vybrány: advokáti, notáfii, inÏen˘fii, architekti, lékárníci, auditofii (vãetnû daÀov˘ch poradcÛ). V˘‰e uvedené Sdûlení dospûlo k následujícímu pfiehledu: • tfii ãlenské zemû – Dánsko, Nizozemí a Velká Británie dosáhly pfii provádûní reforem znaãn˘ch úspûchÛ • pût zemí – Francie, Nûmecko, Irsko, Litva a Slovensko – zahájilo men‰í reformy a informují a provádûjí anal˘zu ke zkoumání sv˘ch platn˘ch pfiedpisÛ • ‰est dal‰ích zemí – Rakousko, Estonsko, Maìarsko, Loty‰sko, Slovinsko a Portugalsko – provedlo drobné reformy • ãtyfii zemû – Belgie, Itálie, Lucembursko a Polsko – informují o provádûné anal˘ze stavu • sedm zemí – âR, Kypr, Finsko, ¤ecko, Malta, ·panûlsko a ·védsko – nesignalizovalo Ïádnou aktivitu v oblasti reforem. Podle názoru Komise bylo dosaÏení pokroku brÏdûno nûkolika faktory, mj. na národní úrovní nedostatkem politické podpory ve prospûch reforem a malého nad‰ení ze strany samotn˘ch svobodn˘ch povolání. Sdûlení také uvádí, Ïe nyní se antimonopolní úfiady ve vût‰inû zemí snaÏí ve spolupráci s Komisí napomáhat zmûnám. Komise nadále potvrzuje,Ïe se bude angaÏovat ve prospûch rozsáhlé reformy svobodn˘ch povolání. Komise zÛstává znepokojena skuteãností, Ïe nadbyteãná regulace brání soutûÏi a zpÛsobuje újmu uÏivatelÛm sluÏeb poskytovan˘ch tímto sektorem, tj. pfiedev‰ím spotfiebitelÛm. Svobodné profese pfiedstavují dÛleÏitou oblast v rámci ekonomiky EU, a to jak z hlediska zamûstnanosti, tak z hlediska HDP. Komise se domnívá, Ïe vût‰í dostupnost tûchto rÛzn˘ch sluÏeb a jejich lep‰í kvalita by vedla ke zv˘‰ení poptávky a vytváfiela by nové pracovní pfiíleÏitosti vyznaãující se vysokou kvalifikací a úrovní odmûÀování v této oblasti, coÏ by mûlo stimulovat rÛst HDP. Komise vyz˘vá ãlenské státy, aby pfiijímaly dÛleÏitá opatfiení a navrhuje, aby modernizace pravidel pro svobodná povolání byla zahrnuta pro národních programÛ reforem, které by mûly aplikovat Lisabonskou strategii. CNUE zfiídila pro tuto problematiku odbornou komisi, kterou fiídí zástupce rakouského notáfiství, která se se‰la 20. ãervence a 12. záfií 2005 podrobnû zkoumala obsah v˘‰e uvedené zprávy Komise. Komise dospûla k názoru, Ïe je nutné, aby notáfii na vzniklou situaci reagovali, a to jak na úrovni své národní notáfiské komory, tak v rámci CNUE, a to konkrétnû zasláním tiskového sdûlení evropsk˘m sdûlovacím prostfiedkÛm. Jeho text byl vypracován rakousk˘m notáfistvím a novináfiÛm byl dán k dispozici 12.záfií 2005.Jeho
Číslo 6/2005
207
text byl zaslán i národním komorám, které tím mají moÏnost spoleãn˘ postoj CNUE pro své úãely eventuelnû je‰tû doplnit o dal‰í argumenty. Francouzské notáfiství navrhlo, Ïe v tomto smyslu vypracuje asi desetistránkov˘ dokument – jednalo by se o politick˘ text,kter˘ jiÏ byl pfiedloÏen pracovní skupinû ke konzultaci. Jeho úãelem nemá b˘t pfiíli‰né zacházení do právnické debaty pfii kritizování postupu EU, spí‰e jde o to,upozornit ostatní DG na problém koherentnosti politiky – pfiedev‰ím s ohledem na politiku „svobody, bezpeãnosti a spravedlnosti“ a upozornit na problém „modelu spoleãnosti“ a „rozdûlení kompetencí“. âlenové odborné komise dospûli k názoru, Ïe se jedná o dobr˘ dokument z hlediska argumentÛ, i kdyÏ pro notáfiství bude nesnadné tento boj vést. Z hlediska formy v‰ak je‰tû dojde k drobn˘m úpravám, aby text obsahoval pregnantnûj‰í formulace pouÏitelné pro zvefiejnûní. Dále byla vyzvána i ãlenská notáfiství, aby se pokusila vypracovat obdobn˘ materiál, kter˘ by mûl obsahovat pfiímé reakce na zprávy, které Komise v minulosti k této problematice vydala a pfiedev‰ím na hlavní formulovanou kritiku, jíÏ jsou tata notáfiství vystavena ve sv˘ch vlastních zemích. 2. Smûrnice o sluÏbách CNUE i pro tuto problematiku zfiídila pracovní skupinu, která se se‰la v prÛbûhu léta 2005 dvakrát, a to 20. 7. a 12. 9. 2005. Pfii svém prvním zasedání zkoumala podrobnû ve‰keré pozmûÀovací návrhy pfiedloÏené v‰emi politick˘mi seskupeními v rámci parlamentní skupiny „Vnitfiní trh a spotfiebitelé“ (IMCO) a vytvofiila si hierarchii preferencí tûchto jednotliv˘ch návrhÛ. Z toho vyplynulo doporuãení pracovní skupiny, aby se evropské notáfiství pfiiklonilo k nûkter˘m z tûchto návrhÛ. Druhé zasedání pracovní skupiny umoÏnilo posouzení situace jak na úrovni Evropského parlamentu, tak na úrovni Rady a vypracování urãit˘ch doporuãení pro záfiijové Generální shromáÏdûní CNUE. 2.1 Evropsk˘ parlament Hlasování v rámci komise IMCO Evropského parlamentu o návrhu smûrnice o liberalizaci sektoru sluÏeb bylo odloÏeno z 13. a 14. 9. na 4. a 5. 10. 2005 na Ïádost zpravodajky Evelyne Gebhardt (soc. dem., SRN). Následnû po tomto hlasování by mûlo dojít k pfiedloÏení návrhu smûrnice, k hlasování v Evropském parlamentu na jeho zasedání 24.-27. 10. 2005, ale souãasná situace spí‰e nasvûdãuje tomu, Ïe dojde k odloÏení hlasování na 15. 11. 2005. Zdá se,Ïe po dlouh˘ch mûsících vyjednávání o návrhu smûrnice o liberalizaci sluÏeb v rámci EU se ãlenové Evropského parlamentu ubírají smûrem k urãitému kompromisu. Na zasedání komise IMCO 14. 9. 2005 prohlásila poslankynû E. Gebhardt, která je povûfiena vypracováním stanoviska Evropského parlamentu, Ïe je „povzbuzena“ setkáním se zástupci ostatních politick˘ch frakcí, které se uskuteãnilo dva dny pfied tím. Dle jejího názoru je moÏné najít kompromis i v dosud kontroverzních otázkách. Nûktefií poslanci, a to hlavnû ze ·panûlska a Itálie, se dosud k návrhÛm stavûjí nerozhodnû.
str_185_219
14.12.2005
208
16:25
Stránka 208
AD NOTAM
Číslo 6/2005
Rozporná stanoviska se t˘kají pfiedev‰ím ustanovení smûrnice o oblasti aplikace a o principu zemû pÛvodu. 2.2 Rada EU Rada EU pracovala na této problematice v jarním a letním období a dospûla k relativnû propracovanému a konsolidovanému textu z 19. 7. 2005. Nicménû textem smûrnice se budou zab˘vat dal‰í jednání pracovní skupiny Rady v termínech 6.-7. 10. a 20. 10. 2005. 2.3 Generální shromáÏdûní CNUE Úãastníci Generální shromáÏdûní CNUE se seznámili s kompromisními návrhy k textu smûrnice, jejichÏ znûní je jiÏ k dispozici a jeÏ se t˘kají notáfiství – jedná se pfiedev‰ím o ãlánek 2 – oblast aplikace. Bylo doporuãeno: • realizovat spoleãnou lobbingovou akci u Evropského parlamentu s vûdomím, Ïe hlasy lidovecké frakce budou rozhodující jak z hlediska ãistû numerického, tak s ohledem na „pfievládající názor“, • provádût lobbing u Rady pfii vyuÏití dobr˘ch kontaktÛ, které má kaÏdé notáfiství se sv˘mi zástupci vlád tak, aby bylo moÏné odhadnout správn˘ okamÏik pro pÛsobení,a to jak politicky,tak ãistû prakticky.Zesíleného lobbingu bude zapotfiebí také ve chvíli, kdy se Evropsk˘ parlament obecnû vyjádfií v rámci v˘boru IMCO a pak pfii prvním ãtení. 3. Závûr Nejen prezident ãi sekretariát CNUE, ale i jednotlivé národní notáfiské komory musí vyvíjet osvûtovou ãinnost, aby funkce notáfiství byla zfiejmá zejména tûm politick˘m osobnostem,které mohou rozhodnutí o jeho budoucnosti pozitivnû ovlivnit.
Ještě jednou Hexagonála – Iniciativa středoevropských notářství (Zasedání prezidentů Hexagonály dne 4. října 2005 v Praze – hotel Paříž) Mag. Stephan Matyk* Po uvítání pfiedsedajícím prezidentem NK âR JUDr. Martinem Foukalem, kter˘ pozdravil zvlá‰tû chorvatského námûstka ministra, pana Borise Koketi, promluvil k úãastníkÛm zasedání Hexagonály prezident UINL, Giancarlo Laurini. Prezident Laurini zdÛraznil v˘znam Hexagonály a konstatoval,Ïe v˘voj v tûchto zemích má bezprostfiední vliv na notáfiství ve v‰ech ostatních zemích. Zvlá‰tní pozornost je tfieba vûnovat nejmen‰ímu ãlenskému notáfiství Hexagonály – Slovinsku.Pfii této pfiíleÏitosti bylo také konstatováno, Ïe slovinské notáfiství na tomto zasedání není ani zastoupeno. Na pozadí evropského v˘voje je Hexagonála velmi zajímavá, neboÈ se vyznaãuje typick˘mi rysy stfiedoevropské právní kultury a budování notáfiství latinského typu (s v˘jimkou Rakouska).Prezident Laurini apeloval na pfií-
tomné zástupce notáfiství, aby vûnovali je‰tû vût‰í pozornost zastupování notáfiství vÛãi politikÛm a vÛãi vefiejnosti a na druhé stranû, aby vynakládali úsilí smûrem k sebekritickému pohledu a k odstraÀování nedostatkÛ. Prezident Laurini fiekl,Ïe není zcela pfiesvûdãen o tom, Ïe by skuteãnû v‰ichni notáfii mûli odborné pfiedpoklady pro to, aby mohli zvládat v˘zvy dne‰ní doby. Z tohoto dÛvodu jsou proto velmi dÛleÏitá ‰kolení, semináfie a pfiíprava na v˘kon profese notáfiÛ, aby bylo moÏné vytvofiit v rámci vefiejného mínûní pozitivní image notáfiství. Urãitá moÏnost se nabízí prostfiednictvím Evropské notáfiské akademie. I. Informace z jednotlivých zemí Prezident Woschnak odkázal na písemnou zprávu o rakouském notáfiství. Zvlá‰tû pak upozornil na diskusi probíhající v souãasnosti v Rakousku ohlednû pfiedpokladÛ pro pfiístup do notáfiské profese a v této souvislosti také na poÏadované ukonãení vysoko‰kolského studia. Diskuse v Rakousku byly vyvolány tzv. BoloÀsk˘m procesem, kter˘ zaãal probíhat na úrovni EU.V Rakousku probíhá právnické vzdûlávání následovnû: doposud bylo zapotfiebí 8 semestrÛ aÏ k získání akademické hodnosti „Magister juris“,které byly dostateãné pro pfiístup do klasick˘ch právních profesí. V souãasnosti rakouské univerzity zaãínají aplikovat BoloÀsk˘ princip v praxi, coÏ znamená také existenci ‰estisemestrálního bakaláfiského studia, které by mûlo postaãovat jako pfiedpoklad pro vstup do profese, a na nûj mÛÏe navazovat dal‰í dvousemestrální právnické studium, po nûmÏ následuje dvousemestrální studium k získání doktorského titulu. Stanovisko Rakouské notáfiské komory je takové, Ïe ‰estisemestrální studium nemÛÏe b˘t dostaãující pro pfiístup do notáfiské profese ani do ostatních právních profesí, neboÈ klíãové pfiedmûty by zde pfii‰ly pfiíli‰ zkrátka. Toto stanovisko sdílí i Rakouská advokátní komora, soudci a Spolkové ministerstvo spravedlnosti. Prezident Woschnak zdÛraznil i stanovisko prezidenta Lauriniho, Ïe solidní právnické vzdûlání notáfiÛ musí b˘t základním pfiedpokladem, a proto Ïádá ostatní ãleny Hexagonály, aby rovnûÏ zaujali tento postoj vÛãi BoloÀskému procesu.Tuto prosbu smûfiuje také zvlá‰tû na adresu chorvatského námûstka ministra spravedlnosti, na p. Koketiho. Prezident Laurini informoval o stavu diskusí v rámci BoloÀského procesu v Itálii. Co se t˘ãe právnick˘ch profesí, my‰lenka zkrácení studia byla okamÏitû zablokována. Naopak byla zavedena del‰í doba pfiípravy pfied zkou‰kami pro pfiístup do profese. Notáfi Malekoviã informoval v zastoupení prezidenta Chorvatské NK, p. Iliãe, o posledním v˘voji v Chorvatsku. Chorvat‰tí notáfii získali nové kompetence v oblasti exekucí – sepisují exekuãní tituly s tím, Ïe nucenou exekuci pak provádí soud. Chorvatsk˘ námûstek ministra Koketi informoval následnû o reformách v rámci Ministerstva spravedlnosti, které mají pfiispût ke zvy‰ování efektivity v oblasti justice. Ministerstvo spravedlnosti má s notáfii dobrou spolupráci. Pfiíkladem toho je zákon o exekucích, podle kterého notáfii sepisují exekuãní tituly s tím, Ïe v‰ak nemají * Autor je stál˘m zástupcem Rakouské notáfiské komory v Bruselu.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 209
AD NOTAM kompetenci pro provádûní samotné exekuce. Toto odpovídá také postoji Ministerstva spravedlnosti. Základním pfiedpokladem pro vyhotovení exekuãního titulu je dohoda o exekuci mezi vûfiitelem a dluÏníkem. DÛleÏitou otázkou pfii v˘‰e uvedeném fie‰ení je odtíÏení soudÛ. Chorvatsko tím sleduje i úkoly stanovené Evropskou unií.Také nucené exekuce movitého majetku mají vést k odtíÏení soudÛ.V dÛsledku setkání Hexagonály v Bruselu v dubnu 2005 vznikla i my‰lenka, aby chorvat‰tí notáfii získali kompetenci v oblasti vydávání v˘pisÛ z obchodního rejstfiíku. V Chorvatsku se nyní pracuje na zavádûní elektronického podpisu pro notáfie, plánuje se zavedení elektronické komunikace mezi notáfii a rejstfiíkov˘mi soudy. DraÏby nemovitostí provádí i nadále soud, draÏby movitostí naopak provádûjí notáfii. V fiíjnu tohoto roku má dojít ke zmûnû notáfiského fiádu s tím, Ïe notáfiÛm má b˘t dána moÏnost vydávat v˘pisy z pozemkov˘ch knih, které jsou vedeny soudy. Pan Koketi informoval o tom, Ïe ze 105 soudÛ v Chorvatsku jiÏ má 66 soudÛ elektronicky vedené pozemkové knihy. Digitalizace má b˘t dokonãena v r. 2006 a pfiístup do pozemkové knihy by následnû mûl b˘t zaji‰tûn zcela elektronicky. V Chorvatsku se rovnûÏ uvaÏuje o schválení nového zákona o mimosoudním fiízení a i zde existují pfiedstavy o dal‰ím pfienesení úkolÛ ze soudÛ na notáfie – napfi. se uvaÏuje,Ïe by notáfi mohl mít kompetenci pfii rozvodech dohodou. Prezidentka Kapás (Maìarsko) odkázala na písemnou zprávu. Dále informovala o tom, Ïe ministr financí – jak jiÏ bylo oznámeno na zasedání Hexagonály v dubnu 2005, chtûl poãet notáfisk˘ch míst zdvojnásobit a prohlásit nûkteré soukromé listiny, a to pfiedev‰ím bankovní úvûrové smlouvy, za bezprostfiednû vykonatelné.Takov˘ názor v‰ak byl shledán v rozporu s ústavou a s rozsudkem v kauze Unibank vydan˘m Evropsk˘m soudním dvorem. Ministerstvo spravedlnosti doposud nepodporovalo v˘‰e uvedené úmysly ministra financí, coÏ platí pfiedev‰ím o otázce vyhlá‰ení vykonatelnosti soukrom˘ch listin. V souãasnosti je ov‰em v Maìarsku notáfiství stále pod siln˘m politick˘m tlakem,jeÏ vychází pfiedev‰ím z Úfiadu pro hospodáfiskou soutûÏ, kter˘ pfiedloÏil svoji zprávu parlamentu. Dodnes v‰ak ani vláda ani parlament nerozhodl o Ïádn˘ch nov˘ch opatfieních. Dále existuje úsilí k zavedení elektronického podpisu pro notáfie. Byla vypsána vefiejná soutûÏ, do které se pfiihlásili tfii zájemci.Maìarská notáfiská komora vybrala nejlep‰í nabídku,av‰ak oba dva zb˘vající zájemci chtûjí toto rozhodnutí napadnout, a tím dojde ke zpoÏdûní v naplÀování tohoto zámûru. Elektronické signatury je ov‰em v Maìarsku naléhavû zapotfiebí, neboÈ od záfií je jiÏ obchodní rejstfiík k dispozici pro elektronick˘ právní styk. Viceprezident Slovenské notáfiské komory M. Kováã informoval o sloÏité situaci na Slovensku.Pfied nedávnem se podafiilo zablokovat nûkteré navrÏené vládní reformy. Toto ov‰em zfiejmû vedlo k urãité frustraci ministra spravedlnosti a následkem byl nárÛst notáfisk˘ch úfiadÛ o 100 % a sníÏení tarifu.V souãasnosti se Slovensko pot˘ká s problémem notáfiské úfiady vÛbec obsadit. Na v˘bûrové fiízení pro 120 voln˘ch notáfisk˘ch úfiadÛ se pfiihlásilo pouze 20–30 uchazeãÛ.
Číslo 6/2005
209
Dále na Slovensku do‰lo ke ztrátû notáfisk˘ch kompetencí v oblasti sepisování listin pfii valn˘ch hromadách kapitálov˘ch spoleãností. Dal‰í úbytek objemu ãinnosti vznikl v souvislosti s nov˘m zákonem o exekuãních titulech, coÏ ve svém dÛsledku znamená, Ïe je banky jiÏ nedále nepouÏívají.Pozitivním faktem je ov‰em to,Ïe notáfii získali nové kompetence v oblasti mediaãní ãinnosti. Ze statistik vypl˘vá, Ïe pfii sepisování notáfisk˘ch zápisÛ do‰lo k poklesu objemu o 50 %, v souãasnosti pfiipadá na notáfie prÛmûr pouze 16 notáfisk˘ch zápisÛ mûsíãnû. Nûkteré notáfiské kanceláfie se pot˘kají s ekonomick˘mi obtíÏemi, coÏ v nich vede ke sniÏování poãtu zamûstnancÛ. Sloven‰tí notáfii vyvinuli iniciativu k získání kompetencí pro sepisování manÏelsk˘ch a pfiedmanÏelsk˘ch smluv, av‰ak parlament se dosud touto otázkou nezab˘val. Slovenská notáfiská komora se dále snaÏí o získání nov˘ch kompetencí pro notáfie v oblasti pfiezkumu potfiebn˘ch údajÛ pfied zápisem do rejstfiíku, av‰ak zde lze stûÏí poãítat s podporou ministra spravedlnosti. Nyní jiÏ existuje moÏnost vydávat ovûfiené v˘pisy z obchodního rejstfiíku a pozemkové knihy. Ministr spravedlnosti pfiedloÏil návrh zákona o notáfiství, kter˘m chce mimo jiné posílit svou kontrolní pravomoc a dohled nad notáfii úãastí v prezidiu a disciplinárním (kárném) senátu.Dále je aktuální dal‰í provedení revize notáfiského tarifu.Tato otázka zÛstává nadále pfiedmûtem jednání. Za âeskou republiku informoval ãlen mezinárodní komise Notáfiské komory âeské republiky JUDr. Hallada o novele obchodního zákoníku v âR a o úloze notáfie pfii fiízení pfied obchodním rejstfiíkem. Zmûna zákona má vést k urychlení fiízení, podle ní by soudy nepfiezkoumávaly obsahovû, n˘brÏ jen formálnû, pfiedpoklady pro zápisy do obchodního rejstfiíku. Soudy by mûly rozhodnout v rámci pûtidenní lhÛty. Pokud soud nerozhodne, platí, Ïe je zápis proveden˘.V praxi ov‰em vznikají problémy pfii aplikaci nového zákona, neboÈ soudci postupují stále podle star˘ch pfiedpisÛ – provádûjí v mnoha pfiípadech nadále pfiezkumné fiízení a nenaplÀují tak ducha nového zákona. Po zprávách z jednotliv˘ch zemí se uskuteãnil asi hodinov˘ rozhovor prezidenta Hexagonály JUDr. Martina Foukala, prezidenta UINL G.Lauriniho a viceprezidenta CNUE pro rok 2006 K.Woschnaka s ministrem spravedlnosti âR Pavlem Nûmcem. II. Téma na příští jednání Hexagonály – Převody nemovitostí, věcná práva Prezident Foukal navrhl toto téma pro dal‰í jednání Hexagonály a poÏádal o zaslání písemn˘ch pfiíspûvkÛ popisujících souãasnou právní úpravu. Pfii této pfiíleÏitosti prezident Foukal zdÛraznil, Ïe toto téma je pro NK âR velmi dÛleÏité, neboÈ se v âR pfiipravuje kodifikace obãanského zákona. Existuje pfiedstava, Ïe by smlouvy o pfievodu nemovitostí v budoucnu mûly b˘t povinnû sepisovány prostfiednictvím notáfiÛ nebo advokátÛ.V souãasnosti existuje v âR problematická situace tím, Ïe cca 70 % tûchto smluv je sepisováno rÛzn˘m nekompetentními osobami, pfiípadnû realitními kanceláfiemi. Katastrální úfiad pfiitom nemÛÏe provádût pfiezkum smluv jako soudy, n˘brÏ pouze v kompetencích správního úfiadu. Tím nedochází k pfiezkoumávání legálnosti smlouvy v ce-
str_185_219
14.12.2005
210
16:25
Stránka 210
Číslo 6/2005
AD NOTAM
lém rozsahu. Proto je v âR moÏné, aby byly zapsány do Katastru nemovitostí i pfievody na základû neplatné smlouvy. Podle tohoto stavu stoupá i poãet stíÏností a soudních sporÛ. Existuje akutní potfieba revize celého systému. Kromû toho je fiízení u Katastrálních úfiadÛ, zvlá‰tû pak v hlavním mûstû Praze, velmi zdlouhavé, coÏ pfiiná‰í i negativní ekonomické dopady. Pro upfiesnûní – v âR pozemkové knihy neexistují, v roce 1964 byly definitivnû zru‰eny.
mentu a vlády na národní úrovni, kter˘mi se snaÏí ovlivnit stanovisko k nûkter˘m tématÛm EU. DÛleÏit˘ je ov‰em také kontakt se zástupci jednotliv˘ch zemí v Bruselu, ktefií vyjadfiují stanoviska sv˘ch zemí na zasedáních pracovních skupin Rady.Tento kontakt má mít stál˘ charakter, aby bylo moÏné prosazovat zájmy notáfiství. Z ãasov˘ch dÛvodÛ jiÏ nemohla b˘t projednána dal‰í témata dle programu jednání.
III. Homepage Hexagonály
V. Rozhovor s ministrem zahraničí C. Svobodou
Prezident Woschnak poukázal na problém aktualizace dat v seznamu notáfiÛ Hexagonály a na aktualizaci internetové vazby na notáfiské komory, hlavnû NK âR a NK SR. Prezident Woschnak poloÏil otázku, zda má b˘t homepage Hexagonály dále vedena. Jednoznaãnû bylo konstatováno, Ïe dal‰í pokraãování je smysluplné.
Závûrem zasedání do‰lo k v˘mûnû názorÛ mezi prezidentem Hexagonály a ministrem zahraniãí âR, Cyrilem Svobodou a ostatnímu aktéry setkání. Pan ministr vzpomenul i svoje nûkdej‰í pÛsobení ve funkci státního notáfie. Pan ministr hovofiil o dal‰ích tématech,jako napfi.smûrnici o sluÏbách nebo zahájení jednání o vstupu Chorvatska a Turecka do EU.
IV. Lobbing a komunikace Prezident Woschnak informoval o pravideln˘ch kontaktech rakouského notáfiství s úfiedníky, ãleny parla-
Závûrem bylo dohodnuto konání pfií‰tího zasedání Hexagonály za rakouského pfiedsednictví, a to dne 27. dubna 2006 v Bruselu (celodenní zasedání).
Soudní rozhodnutí Allografní závěť a ověření pravosti podpisu zůstavitele 1. V allografní závěti musí být datum (tj. den, měsíc a rok), kdy byla závěť podepsána, uvedeno v textu závěti takovým způsobem, aby celý text tvořil logický celek. 2. I v případě, kdy notář osvědčil, že zůstavitel před ním závěť podepsal, údaj o datu podpisu závěti v listině o ověření pravosti podpisu nemůže nahradit chybějící datum v textu závěti nebo opravit datum v textu závěti, které není datem, kdy byla závěť skutečně podepsána. Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004 Z odůvodnění: Îalobou ze dne 3. 6. 1999 se Ïalobkynû domáhaly urãení, Ïe „závûÈ zÛstavitelky M. K., zemfielé dne 8. 2. 1998, údajnû napsaná a podepsaná dne 4. 7. 1995 pfied svûdky, je neplatná, neboÈ M. K. v této dobû nebyla zpÛsobilá k právním úkonÛm pro du‰evní poruchu, která ji ãinila k takovému právnímu úkonu neschopnou ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 ObãZ“. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2001, ã. j. 11 C 100/99-65, okresní soud rozhodl, Ïe „závûÈ zÛstavitelky M. K., zemfielé dne 8. 2. 1999, sepsaná dne 4. 7. 1995 pfied svûdky JUDr. E. P. a M. S., je neplatná“ (v˘rok I.); uloÏil „Ïalovan˘m povinnost zaplatit Ïalobkyním na náhradû nákladÛ fiízení ãástku 8 525 Kã do tfií dnÛ od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce Prof. JUDr. V. P.“ (v˘rok II.).Vycházel ze závûru, Ïe „závûÈ je neplatná pro roz-
por svého obsahu s ustanovením § 476 odst. 2 ObãZ“, neboÈ „zÛstavitelka M.K.napadenou závûÈ podepsala dne 18. 7. 1995, pfiiãemÏ toto datum není v textu napadené závûti uvedeno“. K odvolání Ïalovan˘ch krajsk˘ soud usnesením ze dne 7. 11. 2001, ã. j. 19 Co 485/2001-100, shora uveden˘ rozsudek soudu prvního stupnû zru‰il a vûc vrátil tomuto soudu k dal‰ímu fiízení. Dospûl k závûru, Ïe „vûc byla posouzena jinak,neÏ podle právního názoru ÏalobkyÀ,které proto v potfiebném rozsahu nedoplnily vylíãení rozhodn˘ch skuteãností, coÏ mûlo logicky za následek, Ïe ani Ïalované se nemohly bránit tak, aby jejich obrana byla relevantní s ohledem na právní názor soudu I. stupnû“ a uloÏil soudu prvního stupnû pouãit úãastníky ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 OS¤. Okresní soud poté rozsudkem ze dne 22. 5. 2002, ã. j. 11 C 100/99-121, rozhodl, Ïe „závûÈ zÛstavitelky M. K., zemfielé dne 8.2.1999,sepsaná dne 4.7.1995 pfied svûdky JUDr. E. P. a M. S., je neplatná“ (v˘rok I.); uloÏil „Ïalovan˘m povinnost zaplatit Ïalobkyním na náhradû nákladÛ fiízení ãástku 27 980 Kã do tfií dnÛ od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce Prof. JUDr. V. P.“ (v˘rok II.). Vycházel ze závûru, Ïe „zÛstavitelka M. K. a téÏ oba svûdci závûti, JUDr. E. P. a M. S., napadenou závûÈ podepsali dne 18. 7. 1995, pfiiãemÏ toto datum není v textu napadené závûti vÛbec uvedeno“; Ïe „v rozporu s ustanovením § 476 odst. 2 ObãZ v závûti není uveden den, mûsíc a rok, kdy byla podepsána“ a Ïe napadená závûÈ je proto neplatná. K odvolání první a tfietí Ïalované krajsk˘ soud rozsudkem ze dne 6. 5. 2003, ã. j. 14 Co 96/2003-169, rozsudek soudu prvního stupnû ze dne 22. 5. 2002, ã. j. 11
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 211
AD NOTAM C 100/99-121, „ve v˘roku o vûci samé“ potvrdil „ve znûní“: „urãuje se, Ïe závûÈ zÛstavitelky M. K., zemfielé 8. 2. 1998, údajnû napsaná a podepsaná 4. 7. 1995 pfied svûdky JUDr. E. P. a M. S., je neplatná“; „ve v˘roku o nákladech fiízení“ zmûnil tak, Ïe „tyto ãiní 21 880 Kã“, a „jinak“ tento v˘rok potvrdil a souãasnû uloÏil Ïalovan˘m povinnost „zaplatit Ïalobkyním spoleãnû a nerozdílnû na nákladech odvolacího fiízení ãástku 7 590 Kã do 15 dnÛ od právní moci rozsudku k rukám Prof. JUDr.V. P., advokáta“. Dospûl ke shodnému závûru jako soud prvního stupnû s tím, Ïe „závûÈ byla skuteãnû podepsána aÏ dne 18. 7. 1995“; Ïe „ãasov˘ rozdíl v datu, pfiedstavující více jak deset dní, rozhodnû nelze oznaãit za bezprostfiední ãasovou souvislost a nemÛÏe se jednat o jednotn˘ právní úkon“ a Ïe závûÈ je z tohoto dÛvodu neplatná. Proti tomuto rozsudku podal druh˘ Ïalovan˘ dovolání. Jeho pfiípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤ a tvrdí, Ïe napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní v˘znam, a to v otázce „zda tzv. ovûfiovací doloÏka podpisu vyhotovená notáfiem je souãástí allografní závûti pofiízené dle § 476b ObãZ“, „zda je moÏn˘ roz‰ifiující v˘klad pfiísnosti formálních náleÏitostí závûti dle § 476 odst. 2 ObãZ proveden˘ odvolacím soudem a soudem I. stupnû v této vûci, aniÏ by tím do‰lo k poru‰ení základních práv a svobod, konkrétnû práva vlastnit majetek a disponovat s ním a práva na dûdûní ze závûti“ a „zda je dán naléhav˘ právní zájem ÏalobkyÀ na poÏadovaném urãení neplatnosti závûti, kdyÏ o její neplatnosti z dÛvodu nedostatku formy mohl rozhodnout soud v rámci dûdického fiízení jako o otázce prejudiciální, neboÈ takové rozhodnutí dûdického soudu by nezáviselo na zji‰tûní sporn˘ch skuteãností dle § 175k odst. 2 OS¤, ale jednalo se o právní otázku formálních náleÏitostí závûti pfiedloÏené soudu v rámci dûdického fiízení“. Druh˘ Ïalovan˘ má za to, Ïe „ve vûci jsou dány dovolací dÛvody dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) OS¤“. Namítá,Ïe „v závûti byl jednoznaãnû uveden den,kdy zÛstavitelka i svûdci tuto listinu podepsali, a to den 4. 7. 1995“; „Ïe ovûfiování podpisÛ zÛstavitele a svûdkÛ závûti není souãástí závûti“; Ïe v˘klad soudÛ ohlednû formálních náleÏitostí závûti je „nepfiípustnû striktní“ a poru‰uje jednak „právo zÛstavitelky rozhodovat o svém majetku pro pfiípad smrti“, jednak „právo Ïalovan˘ch dûdit na základû závûti“; Ïe „naléhav˘ právní zájem ÏalobkyÀ na urãení neplatnosti nebyl dán,“ neboÈ Ïalobkynû byly v souladu s ustanovením § 175k odst. 2 OS¤ vyzvány, aby podaly Ïalobu na urãení, Ïe závûÈ je neplatná z dÛvodu „Ïe zÛstavitelka nebyla v dobû pofiízení závûti schopna posoudit následky svého jednání a Ïe se nejednalo o svobodn˘ projev vÛle zÛstavitelky, av‰ak napaden˘m rozsudkem byla neplatnost závûti urãena z dÛvodu „nedostatku formy závûti pro absolutní rozpor se zákonem“; a Ïe soud I.stupnû nedostateãnû zjistil skutkov˘ stav vûci, kdyÏ neprovedl dÛkaz listinou podpisové vzory“ a „doplÀující v˘slech svûdkynû Mgr. B. a svûdkynû S.“. Navrhl, aby Nejvy‰‰í soud âR zru‰il rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzen˘ rozsudek soudu prvního stupnû a vûc vrátil soudu prvního stupnû k dal‰ímu fiízení. Nejvy‰‰í soud âeské republiky jako soud dovolací (§ 10a OS¤) po zji‰tûní,Ïe dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávnûnou osobou (úãastníkem fiízení) ve lhÛtû uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 OS¤, se nejprve zab˘val otázkou pfiípustnosti dovolání.
Číslo 6/2005
211
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon pfiipou‰tí (§ 236 odst. 1 OS¤). Dovolání je pfiípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,jimiÏ bylo zmûnûno rozhodnutí soudu prvního stupnû ve vûci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) OS¤], jimiÏ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupnû, kter˘m soud prvního stupnû rozhodl ve vûci samé jinak neÏ v dfiívûj‰ím rozsudku (usnesení) proto, Ïe byl vázán právním názorem odvolacího soudu,kter˘ dfiívûj‰í rozhodnutí zru‰il [§ 237 odst. 1 písm. b) OS¤], nebo jimiÏ bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupnû,jestliÏe dovolání není pfiípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) OS¤ a jestliÏe dovolací soud dospûje k závûru, Ïe napadené rozhodnutí má ve vûci samé po právní stránce zásadní v˘znam [§ 237 odst. 1 písm. c) OS¤]. Podle ustanovení § 237 odst. 3 OS¤ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní v˘znam zejména tehdy, fie‰í-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyfie‰ena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílnû,nebo fie‰í-li právní otázku v rozporu s hmotn˘m právem. ProtoÏe – jak vypl˘vá z uvedeného – dovolání mÛÏe b˘t podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) OS¤ pfiípustné jen tehdy, jde-li o fie‰ení právních otázek, je dovolatel oprávnûn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pfiedev‰ím z dÛvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) OS¤; z dÛvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) OS¤ je dovolatel oprávnûn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za pfiedpokladu,Ïe tvrzená vada fiízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vûci, je bezprostfiedním dÛsledkem fie‰ení otázky procesnûprávní povahy. Tûmito dovolacími dÛvody vymezené právní otázky souãasnû musí mít zásadní v˘znam a musí b˘t pro rozhodnutí vûci urãující;za otázku urãující pfiitom nelze povaÏovat otázku, jejíÏ posouzení samo o sobû nemá na koneãné rozhodnutí soudu o vûci samé Ïádn˘ vliv. Dovolací dÛvod podle ustanovení § 241a odst. 3 OS¤ jiÏ neslouÏí k fie‰ení právních otázek, ale k nápravû pfiípadného pochybení, spoãívajícího v tom, Ïe rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zji‰tûní, které nemá podle obsahu spisu v podstatné ãásti oporu v provedeném dokazování; pfiípustnost dovolání k pfiezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto dÛvodu tedy nemÛÏe b˘t zaloÏena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤. Druh˘ Ïalovan˘ napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kter˘m byl rozsudek soudu prvního stupnû o vûci samé potvrzen. Dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OS¤ není v této vûci pfiípustné, neboÈ ve vûci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupnû, kter˘m soud prvního stupnû rozhodl ve vûci samé jinak neÏ v dfiívûj‰ím rozsudku proto, Ïe byl vázán právním názorem odvolacího soudu, kter˘ dfiívûj‰í rozhodnutí zru‰il. Pfiípustnost dovolání by tedy v této vûci mohla b˘t zaloÏena jen pfii splnûní pfiedpokladÛ uveden˘ch v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤. Pfiípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤ pfiitom není zaloÏena jiÏ tím, Ïe dovolatel tvrdí, Ïe napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní v˘znam; pfiípustnost dovolání nastává tehdy, jestliÏe rozhodnutí od-
str_185_219
14.12.2005
212
16:25
Stránka 212
Číslo 6/2005
volacího soudu po právní stránce zásadní v˘znam skuteãnû má. Dovolatel v dovolání tvrdí,Ïe napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní v˘znam v otázce,„zda je moÏn˘ roz‰ifiující v˘klad pfiísnosti formálních náleÏitostí závûti dle § 476 odst. 2 ObãZ proveden˘ odvolacím soudem a soudem I. stupnû v této vûci, aniÏ by tím do‰lo k poru‰ení základních práv a svobod, konkrétnû práva vlastnit majetek a disponovat s ním a práva na dûdûní ze závûti,“ a namítá, Ïe v˘klad soudÛ ohlednû formálních náleÏitostí závûti je „nepfiípustnû striktní“ a poru‰uje jednak „právo zÛstavitelky rozhodovat o svém majetku pro pfiípad smrti“,jednak „právo Ïalovan˘ch dûdit na základû závûti“. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezeného dovolacího dÛvodu nemÛÏe dovolací soud pfiezkoumat, neboÈ tento dÛvod není zpÛsobil˘ zaloÏit pfiípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤.V pfiípadû tohoto dovolacího dÛvodu totiÏ nelze uãinit závûr, Ïe napadené rozhodnutí má ve vûci samé po právní stránce zásadní v˘znam (srov. napfi. rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2985/99, uvefiejnûn˘ v ãasopisu Soudní judikatura, 2000, pod ã. 93). Dovolatel souãasnû tvrdí, Ïe napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní v˘znam v otázce „zda je dán naléhav˘ právní zájem ÏalobkyÀ na poÏadovaném urãení neplatnosti závûti, kdyÏ o její neplatnosti z dÛvodu nedostatku formy mohl rozhodnout soud v rámci dûdického fiízení jako o otázce prejudiciální,neboÈ takové rozhodnutí dûdického soudu by nezáviselo na zji‰tûní sporn˘ch skuteãností dle § 175k odst. 2 OS¤, ale jednalo se o právní otázku formálních náleÏitostí závûti pfiedloÏené soudu v rámci dûdického fiízení“ a namítá, Ïe „naléhav˘ právní zájem ÏalobkyÀ na urãení neplatnosti nebyl dán“, neboÈ Ïalobkynû byly v souladu s ustanovením § 175k odst.2 OS¤ vyzvány,aby podaly Ïalobu na urãení, Ïe závûÈ je neplatná z dÛvodu, „Ïe zÛstavitelka nebyla v dobû pofiízení závûti schopna posoudit následky svého jednání a Ïe se nejednalo o svobodn˘ projev vÛle zÛstavitelky“, av‰ak napaden˘m rozsudkem byla neplatnost závûti urãena z dÛvodu „nedostatku formy závûti pro absolutní rozpor se zákonem“. RovnûÏ tento dovolací dÛvod není zpÛsobil˘ zaloÏit pfiípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤, neboÈ ani v pfiípadû tohoto dÛvodu nelze uãinit závûr, Ïe napadené rozhodnutí má ve vûci samé po právní stránce zásadní v˘znam (srov.napfi.Zprávu projednanou a schválenou obãanskoprávním kolegiem Nejvy‰‰ího soudu âSR ze dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165/81, uvefiejnûnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1982, pod ã. 49; rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 752/99, uvefiejnûn˘ v Souboru rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu, 2001, pod ã. C 179; rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 493/2004, uvefiejnûné v ãasopisu Soudní judikatura, 2004, pod ã. 175).V této souvislosti je na místû dodat, Ïe spor o platnost pfiedmûtné závûti byl dán pfiedev‰ím sporem o to,zda zÛstavitelka nepofiídila danou závûÈ v du‰evní poru‰e, tedy sporem o okolnosti skutkové povahy (srov. § 175k odst. 2 OS¤). Bylo v‰ak správné, kdyÏ se soud zab˘val téÏ posouzením formálních stránek platností pfiedmûtné závûti. Dovolatel v dovolání také vyt˘ká odvolacímu soudu, Ïe vycházel z nedostateãnû zji‰tûného skutkového stavu
AD NOTAM vûci, kdyÏ neprovedl dÛkaz „listinou podpisové vzory“ a „doplÀující v˘slech svûdkynû Mgr. B. a svûdkynû S.“. I tyto dovolací dÛvody nejsou zpÛsobilé zaloÏit pfiípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤, neboÈ ani v pfiípadû tûchto dÛvodÛ nelze uãinit závûr, Ïe napadené rozhodnutí má ve vûci samé po právní stránce zásadní v˘znam (§ 237 odst. 3 OS¤). Dovolatel v dovolání dále namítá nesprávnost závûru odvolacího soudu, Ïe posuzovaná závûÈ byla zÛstavitelkou a svûdky podepsána dne 18. 7. 1995 s tím, Ïe „v závûti byl jednoznaãnû uveden den, kdy zÛstavitelka i svûdci tuto listinu podepsali, a to den 4. 7. 1995“. UplatÀuje tak dovolací dÛvod podle ustanovení § 241a odst. 3 OS¤. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího dÛvodu nemohl dovolací soud pfiezkoumat, neboÈ skuteãnost, Ïe rozsudek odvolacího soudu eventuálnû vychází ze skutkového zji‰tûní, které nemá podle obsahu spisu v podstatné ãásti oporu v provedeném dokazování,nezakládá – jak uvedeno v˘‰e – pfiípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤. Dovolatel koneãnû v dovolání také uvádí,Ïe napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní v˘znam v otázce,„zda tzv.ovûfiovací doloÏka podpisu vyhotovená notáfiem je souãástí allografní závûti pofiízené dle § 476b ObãZ“. Tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyfie‰ena.Vzhledem k tomu, Ïe její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané vûci v˘znamné (urãující), pfiedstavuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve vûci samé po právní stránce zásadní v˘znam.Dovolací soud proto dospûl k závûru,Ïe dovolání druhého Ïalovaného je pfiípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OS¤. Po pfiezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 OS¤, které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 vûta první OS¤), Nejvy‰‰í soud âR dospûl k závûru, Ïe dovolání druhého Ïalovaného není opodstatnûné. V posuzovaném pfiípadû bylo z hlediska skutkového stavu zji‰tûno, Ïe M. K., zemfielá dne 8. 2. 1998 (dále téÏ jen „zÛstavitelka“), pofiídila allografní závûÈ, v níÏ je uvedeno datum 4. 7. 1995. Z ovûfiovací doloÏky vyznaãené na druhé stranû listiny obsahující v˘‰e uvedenou závûÈ pfiitom vyplynulo,Ïe zÛstavitelka tuto závûÈ vlastnoruãnû podepsala dne 18. 7. 1995. Odvolací soud pfii vydání napadeného rozhodnutí vycházel ze závûru, Ïe pfiedmûtná závûÈ byla zÛstavitelkou podepsána dne 18. 7. 1995. Podle ustanovení § 476 odst. 1 ObãZ zÛstavitel mÛÏe závûÈ buì napsat vlastní rukou, nebo ji zfiídit v jiné písemné formû za úãasti svûdkÛ nebo ve formû notáfiského zápisu. Podle ustanovení § 476 odst. 2 ObãZ v kaÏdé závûti musí b˘t uveden den, mûsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. Podle ustanovení § 476b ObãZ závûÈ, kterou nenapsal zÛstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a pfied dvûma svûdky souãasnû pfiítomn˘mi v˘slovnû prohlásit, Ïe listina obsahuje jeho poslední vÛli. Svûdci se musí na závûÈ podepsat. ZávûÈ je projev vÛle, kter˘m zÛstavitel ãiní pro pfiípad své smrti pofiízení o svém majetku. K náleÏitostem, které musí pod sankcí neplatnosti kaÏdá závûÈ obsahovat,patfií téÏ uvedení dne, mûsíce a roku, kdy byla podepsána. ZÛ-
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 213
AD NOTAM stavitel mÛÏe proto závûÈ sestavovat i po del‰í dobu;podmínkou stanovenou § 476 odst. 2 ObãZ v‰ak je, aby se datum, které je v závûti uvedeno, shodovalo s datem, kdy byla listina podepsána. Z ustanovení § 476 odst. 2 ObãZ ani z jiného zákonného ustanovení neplynou jakákoliv pravidla pro umístûní data a podpisu na listinû obsahující závûÈ. Právní teorie i soudní praxe dovozují,Ïe podpis musí b˘t umístûn na úplném konci závûti, protoÏe se jím dovr‰uje obsah závûti. Jinak je tomu v pfiípadû data, jehoÏ v˘znam pro závûÈ je zcela odli‰n˘. Uvedením data se nedovr‰ují obsahové náleÏitosti závûti; datum pfiipojené k závûti má pouze vypovídat o tom, kdy byla závûÈ zÛstavitelem podepsána, tedy z hlediska vymezení svého obsahu dovr‰ena, a umoÏnit tak rozli‰ení dfiívûj‰í zÛstavitelovy závûti od závûti pozdûj‰í, kterou by mohla b˘t pÛvodní závûÈ zru‰ena (srov. § 480 odst. 1 ObãZ). Kdyby umístûní data v závûti mûlo mít v˘znam pro její platnost, musel by ze skuteãnosti, zda se nachází v záhlaví závûti, v jejím textu nebo pod ním bez dal‰ího vypl˘vat závûr o tom, zda se jedná o datum, kdy byla závûÈ podepsána nebo o datum jiné.Tak tomu v‰ak není, protoÏe obecnû nelze vylouãit, Ïe datum uvedené v záhlaví závûti je datem jejího podpisu (napfiíklad napsal-li a podepsal-li zÛstavitel závûÈ v jednom dni), a stejnû tak ze skuteãnosti, Ïe se datum nachází pod textem závûti, nelze bez dal‰ího dovodit, Ïe se musí jednat o datum, kdy byla závûÈ skuteãnû podepsána (napfiíklad podepsal-li zÛstavitel takovou závûÈ jindy neÏ v den, jehoÏ datum je uvedeno pod textem závûti). Ustanovení § 476 odst. 2 ObãZ se nezmiÀuje o tom, jak musí b˘t v závûti den, mûsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden. Odpovûì na tuto otázku je proto tfieba hledat v ustanoveních, která upravují zpÛsob pofiízení jednotliv˘ch zákonn˘ch forem závûti.Tak, jako je zfiejmé, Ïe u závûti zfiízené ve formû notáfiského zápisu musí b˘t den, mûsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden v notáfiském zápisu a Ïe u holografní závûti musí b˘t v‰echny náleÏitosti závûti (cel˘ text), tedy i datum (den, mûsíc a rok), kdy byla závûÈ podepsána, napsány vlastní rukou zÛstavitele (srov. usnesení Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uvefiejnûné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, pod ã. 44), u závûti zfiízené v jiné písemné formû (allografní závûti) se svûdky musí b˘t den, mûsíc a rok, kdy byla závûÈ podepsána, uveden v textu závûti napsaném zÛstavitelem, popfiípadû pisatelem, a to sice – jak bylo v˘‰e uvedeno – lhostejno kde v textu závûti, ale takov˘m zpÛsobem, aby cel˘ text závûti tvofiil logick˘, tj. srozumiteln˘ (vyloÏiteln˘) celek (srov. § 35 ObãZ). Podle ustanovení § 6 zákona ã. 358/1992 Sb., o notáfiích a jejich ãinnosti (notáfisk˘ fiád), ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ (dále jen „zákon ã. 358/1992 Sb., ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ“, ve zkratce „Not¤“), notáfiské zápisy a jejich stejnopisy, v˘pisy z notáfisk˘ch zápisÛ a listiny o ovûfiení (dále jen „notáfiské listiny“) jsou vefiejn˘mi listinami, jestliÏe splÀují náleÏitosti stanovené pro nû tímto zákonem. Podle ustanovení § 72 odst. 1 Not¤ notáfi osvûdãuje na Ïádost skuteãnosti a prohlá‰ení, které by mohly b˘t podkladem pro uplatÀování nebo prokazování práv nebo kter˘mi by mohly b˘t zpÛsobeny právní následky. Notáfi provádí zejména tato osvûdãení: a) vidimaci, b) legalizaci, c) o tom, Ïe byla pfiedloÏena listina a kdy se tak
Číslo 6/2005
213
stalo, d) o protestech smûnek a jin˘ch listin, které je tfieba pfiedloÏit k uplatnûní práva, e) o prÛbûhu valn˘ch hromad a schÛzí právnick˘ch osob (dále jen „valná hromada“), f) o tom, Ïe je nûkdo naÏivu, g) o jin˘ch skutkov˘ch dûjích a stavu vûcí, h) o prohlá‰ení. Podle ustanovení § 72 odst. 2 Not¤ o osvûdãení skuteãností uveden˘ch v odstavci 1 písm. a) a b) pfiipojí notáfi ovûfiovací doloÏku na pfiedloÏené listinû nebo na listinû pevnû s ní spojené. Podle ustanovení § 74 odst.1 Not¤ legalizací notáfi ovûfiuje, Ïe fyzická osoba pfied ním v jeho pfiítomnosti listinu vlastnoruãnû podepsala nebo podpis na listinû se jiÏ nacházející pfied ním uznala za vlastní. Podle ustanovení § 74 odst. 1 Not¤ se legalizace provede ovûfiovací doloÏkou neodkladnû poté,kdy pfied notáfiem v jeho pfiítomnosti byla listina podepsána nebo byl podpis na listinû se jiÏ nacházející uznán za vlastní, a to neodkladnû po podepsání nebo uznání; ovûfiovací doloÏka obsahuje: a) bûÏné ãíslo ovûfiovací knihy, b) jméno, pfiíjmení, bydli‰tû, popfiípadû místo pobytu, rodné ãíslo, není-li, nebo nelze-li je zjistit,datum narození Ïadatele,c) údaj,jak byla zji‰tûna totoÏnost Ïadatele, d) konstatování, Ïe uvedená osoba listinu vlastnoruãnû pfied notáfiem podepsala nebo Ïe uznala podpis na listinû za vlastní, e) místo a datum vyhotovení doloÏky o ovûfiení, f) podpis ovûfiujícího a otisk úfiedního razítka notáfie. Ovûfiování pravosti podpisu naz˘vá zákon legalizací. Pravost podpisu na pfiedloÏené listinû lze ovûfiit dvûma zpÛsoby. Je-li jiÏ podpis na listinû pfiipojen, notáfi osvûdãí prohlá‰ení osoby, kter˘m uznává podpis na listinû za vlastní. Podepsala-li osoba listinu pfied ovûfiujícím v jeho pfiítomnosti, osvûdãuje notáfi tuto skuteãnost. Zákonem stanovenou formou pro ovûfiení pravosti podpisu je legalizaãní doloÏka, která je listinou o ovûfiení, tedy vefiejnou listinou (srov. § 6 Not¤). Legalizaãní doloÏka mÛÏe b˘t vyznaãena na listinû, na níÏ jsou podpisy, jejichÏ pravost má b˘t ovûfiena, nebo mÛÏe b˘t vyhotovena samostatnû a poté pevnû spojena s pfiedloÏenou listinou. Za samostatnou listinu o ovûfiení je tfieba pokládat jak ovûfiovací doloÏku pevnû spojenou s pfiedloÏenou listinou, tak ovûfiovací doloÏku vyznaãenou pfiímo na pfiedloÏené listinû. ZávûÈ a ovûfiení pravosti podpisu zÛstavitele na závûti jsou dvû rozdílné listiny. První z nich obsahuje projev zÛstavitelovy poslední vÛle, druhá pak prokazuje, Ïe zÛstavitel závûÈ podepsal. Jedná-li se o pfiípad, kdy notáfi osvûdãil, Ïe zÛstavitel pfied ním závûÈ podepsal, prokazuje listina o ovûfiení pravosti podpisu také datum, kdy byla závûÈ podepsána. Údaj o datu podpisu závûti v listinû o ovûfiení pravosti podpisu v‰ak ani v tomto pfiípadû nemÛÏe nahradit chybûjící datum v textu závûti nebo opravit datum v textu závûti, které není datem, kdy byla závûÈ skuteãnû podepsána, a to jiÏ proto, Ïe se jedná o údaj obsaÏen˘ v listinû vÏdy odli‰né od závûti. Z uvedeného vypl˘vá, Ïe rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatnûn˘ch dovolacích dÛvodÛ správn˘. ProtoÏe nebylo zji‰tûno, Ïe by rozsudek odvolacího soudu byl postiÏen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OS¤ nebo jinou vadou,která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vûci, Nejvy‰‰í soud âeské republiky dovolání druhého Ïalovaného podle ustanovení § 243b odst. 2 ãásti vûty pfied stfiedníkem OS¤ zamítl.
str_185_219
14.12.2005
214
16:25
Stránka 214
AD NOTAM
Číslo 6/2005
Informace Konference IBA v Praze Doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D.* Ve dnech 25.-30. 9. leto‰ního roku hostila Praha v˘roãní konferenci International Bar Association (IBA). Na úvod si International Bar Association struãnû pfiedstavme. IBA je nepochybnû nejv˘znamnûj‰í právnickou organizací v mûfiítku celosvûtovém.Byla zaloÏena v 1947 v New Yorku a její zaloÏení bylo inspirováno vizí OSN. Smyslem její existence a ãinnosti byl a nadále zÛstává rozvoj právnick˘ch profesí a spravedlnosti na celém svûtû. âlenství v International Bar Association je (od r. 1970) dvojí.V souãasnosti je ãlenem IBA více neÏ 20 000 právníkÛ a 195 advokátních a právnick˘ch spoleãností, komor a spolkÛ ze v‰ech kontinentÛ.V loÀském roce probûhla vnitfiní reorganizace a v souãasnosti tvofií vnitfiní strukturu IBA dvû hlavní divize:The Legal Practise Division (která je zamûfiena na soukromoprávní problematiku, a která sídlí v Lond˘nû) a The Public and Professional Interest Division (která se zamûfiuje na vefiejn˘ i profesionální zájem právnické profese, a která rovnûÏ sídlí v Lond˘nû).Vedle toho existuje v rámci IBA rovnûÏ The Human Rights Institute, kter˘ pÛsobí napfiíã celou asociací. Konference International Bar Association se konají se zámûrem umoÏnit kontakty právníkÛ ze v‰ech kontinentÛ a tak usnadnit vzájemnou v˘mûnu potfiebn˘ch a uÏiteãn˘ch informací.Roãnû lze takov˘chto konferencí IBA napoãítat na desítky. Jedná se pfiitom buìto o konference zamûfiené na konkrétní právní problematiku (napfiíklad The Transnational Crime Conference) nebo o pravidelná obecnû zamûfiená setkání (napfi. Legal Symposium,Annual Conference apod.). V˘znam v˘roãní konference IBA v Praze dokládá úãast prezidenta republiky p. Václava Klause, kter˘ byl pfiítomen slavnostnímu zahajovacímu ceremoniálu a byl zde hlavním fieãníkem. Pfii pfiíleÏitosti zahájení konference dále vystoupili pfied zcela zaplnûn˘m sálem praÏského Kongresového centra jak prezident IBA Francis W. Neate, tak rovnûÏ pfiedsedové obou sekcí IBA tj. Michael J. Reynolds (pfiedseda Legal Practise Division) a L. Thomas Forbes, QC (pfiedseda Public and Professional Interest Division). Za hostitelskou ãeskou advokacii pfiivítal pfiítomné delegáty a hosty konference advokát M. ·olc. Bûhem konference probûhlo v obou sekcích IBA v jednacím jazyce, kter˘m je angliãtina, nûkolik desítek workshopÛ, semináfiÛ a diskusních setkání (mnohé z nich metodou praktick˘ch pfiíkladÛ).Bylo moÏno mezi nimi najít vysoce specializovanû zamûfiená setkání (napfi. na právo realitních obchodÛ, na právo elektronického obchodu, na právo farmakogenomie, na sportovní právo, na právo zábavního prÛmyslu, na právo cestovního ruchu v sekci Legal Practise Division) a setkání zamûfiená naopak obecnû (pfiístup k justici, akademické fórum, rozvoj právnick˘ch profesí, soudcovské fórum, fiízení advokátních firem, právnické vzdûlávání, profesi-
onální etika a mnohé dal‰í v sekci Public and Professional Interest). Jako pfiím˘ úãastník mnoha z tûchto semináfiÛ mohu konstatovat, Ïe konfrontace pfiístupÛ k fie‰ení stejného problému z pohledu a reálií jiné jurisdikce je – a to jistû nejen pro akademika – nesmírnû obohacující.Svûtové fórum právnictva, v˘jimeãné sv˘m rozsahem i zastoupením, probíhající v na‰em hlavním mûstû-bohuÏel-zcela uniklo pozornosti sdûlovacích prostfiedkÛ. Konferenci doprovázel – jak b˘vá pfii podobn˘ch pfiíleÏitostech obvyklé – bohat˘ spoleãensk˘ a kulturní program. Za v‰echny akce pfiipomeÀme alespoÀ národní den, kter˘ zorganizovala âeská advokátní komora v prostorách PraÏského Hradu za hojné úãasti delegátÛ konference a v˘znamn˘ch hostÛ. * Autorka je docentkou na katedfie obãanského práva PF UK v Praze.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci uspořádá ve dnech 23. a 24. března 2006 III. konferenci k pfiipravovanému návrhu obãanského zákoníku tematicky zamûfienou na problematiku vûcn˘ch práv.
Zájemci o úãast na konferenci z fiad notáfiské a dal‰í odborné vefiejnosti se Ïádají, aby si uveden˘ termín rezervovali. Podrobn˘ program konference, seznam pfiedná‰ejících a pozvánka k úãasti budou zvefiejnûny v pfií‰tím ãísle tohoto ãasopisu. JUDr. Mag. iur. Michal Malacka, Ph.D. dûkan právnické fakulty UP
Komora soudních tlumočníků České republiky se představuje Ing. Ema Kondysková* Komora soudních tlumoãníkÛ âR vznikla v roce 1996 a sdruÏuje soudní tlumoãníky âeské republiky, jmenované podle zákona ã. 36/1967 Sb. Komora soudních tlumoãníkÛ âR je stejnû jako Komora soudních znalcÛ âR obãansk˘m sdruÏením,pfiestoÏe usiluje od svého zaloÏení o zmûnu statutu. âlenství v Komofie je tedy dobrovolné. Komora soudních tlumoãníkÛ âR má v souãasné dobû cca 450 ãlenÛ z celkového poãtu 3 160 soudních tlumoãníkÛ, jmenovan˘ch v âeské republice k datu 7. 12. 2005 (dle údajÛ na www.justice.cz). * Autorka je pfiedsedkyní pfiedstavenstva Komory soudních tlumoãníkÛ âR.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 215
AD NOTAM Mohu konstatovat, Ïe na‰i ãlenskou základnu tvofií témûfi v‰ichni aktivnû ãinní soudní tlumoãníci. Velk˘ poãet tûch, ktefií na‰imi ãleny nejsou, ãinnost soudního tlumoãníka de facto nevykonávají (pro stáfií ãi jiné dÛvody) nebo jsou tlumoãníky naprosto men‰inov˘ch jazykÛ,kdy úhrada roãního ãlenského pfiíspûvku ve v˘‰i 1 000 Kã vysoko pfievy‰uje jejich roãní pfiíjmy z tlumoãnické ãinnosti. DluÏno fiíci, Ïe seznam veden˘ Ministerstvem spravedlnosti není ministerstvem fiádnû aktualizován, nedávno jsem jen namátkou na‰la i na‰e b˘valé kolegy,ktefií jiÏ zemfieli ... Velmi dobfie naproti tomu funguje vyhledávaã na webov˘ch stránkách Komory soudních tlumoãníkÛ www.kstcr.cz,kde lze snadno a rychle najít soudního tlumoãníka dle poÏadovaného jazyka, kraje ãi kontakt na konkrétního tlumoãníka podle jména. Na webov˘ch stránkách kromû aktuálních informací pro ãleny i neãleny, nabídky pfiipravovan˘ch semináfiÛ a akcí, provozuje Komora tzv. chatovou linku, na kterou se mohou napojit pouze ãlenové Komory. Na této lince se fie‰í nejen odborné problémy v‰eho druhu, ale je zde i nabídka práce od kolegÛ, ktefií nestíhají nebo se na nabízen˘ obor práce necítí . Komora ov‰em sv˘m ãlenÛm práci nezprostfiedkovává. Posláním Komory soudních tlumoãníkÛ je kromû hájení profesních zájmÛ soudních tlumoãníkÛ téÏ zaji‰Èování soustavného vzdûlávání sv˘ch ãlenÛ. Za tímto úãelem spou‰tí Komora od roku 2006 kontinuální systém vzdûlávání pro ãleny KST âR. V rámci tohoto systému bude Komora zaji‰Èovat odborné terminologické semináfie, zamûfiené na jednotlivé jazyky, stejnû jako odborné obecné semináfie se zamûfiením jak na oblasti práva, tak na aktuální problémy pfii v˘konu tlumoãnické ãinnosti.Úãast se bude jednodu‰e a pfiehlednû zaznamenávat do tzv. „vzdûlávacích pasÛ“, stejnû jak tuto problematiku vyfie‰ili soudní znalci v Rakousku. V rámci systému kontinuálního vzdûlávání bude pokraãovat i dvousemestrální studium na Právnické fakultû Univerzity Karlovy v Praze – Právo pro soudní tlumoãníky, které iniciovala a spoleãnû s katedrami jazykÛ PF UK pfiipravila právû Komora soudních tlumoãníkÛ âR. Toto studium probíhá ve dvou fázích – nejdfiív je vyloÏena urãitá právní oblast v ãeském jazyce – pak následuje totéÏ, ale v pfiíslu‰ném jazyce. Studium je distanãní, probíhá kaÏd˘ pátek,3 hodiny ãeské pfiedná‰ky,3 hodiny odborného jazyka. Pfiedná‰í profesofii PF UK a pfiíslu‰ní uãitelé jazykÛ z PF UK. Celé studium za‰tiÈuje dr. Marta Chromá, vedoucí katedry jazykÛ na PF UK. V souãasné dobû bûÏí jiÏ 9. akademick˘ rok tohoto distanãního studia. Komora pofiádá velmi kvalitní odborné terminologické semináfie pro jednotlivé jazyky (v souãasnosti NJ, AJ, FJ, RJ, PolJ, MaìJ, ·pJ). Snahou Komory je, aby patronát nad tûmito semináfii pfievzali postupnû zastupitelské úfiady pfiíslu‰n˘ch zemí. Dále pofiádá Komora na Krajském soudû v Praze dvakrát roãnû obecné semináfie pro v‰echny ãleny – bez ohledu na jazyk,kde jsou fie‰eny aktuální problémy soudního tlumoãení s kompetentními orgány ministerstev spravedlnosti, vnitra, zahraniãních vûcí, Policie âR, státních zastupitelstev apod. Tûchto semináfiÛ se pravidelnû úãastní vedoucí oddûlení znalcÛ a tlumoãníkÛ krajsk˘ch soudÛ v âR, dle moÏností i pfiedsedové a námûstkové krajsk˘ch soudÛ.
Číslo 6/2005
215
Tak,jak s nejvût‰í pravdûpodobností dopadne nov˘ zákon o znalcích a tlumoãnících, budou znalci a tlumoãníci v‰ichni odvoláni a po té po prokázání splnûní kvalifikaãních poÏadavkÛ a aktivní úãasti na kontinuálním vzdûlávání, pofiádaném zejména profesními organizacemi, novû jmenováni jiÏ podle nového zákona.V opaãném pfiípadû se budou muset podrobit zkou‰ce, která ovûfií jejich odbornou zpÛsobilost. S tímto fie‰ením se plnû ztotoÏÀuji a podporuji ho, jedinû takto bude moÏné tlumoãníky, ktefií pro své soustavné vzdûlávání nic nedûlají a podle toho pak vypadají v˘sledky jejich práce,vyfiadit ze stávajících seznamÛ,kde zabírají místo mlad˘m a kvalitnû pfiipraven˘m adeptÛm na soudní tlumoãníky. Komorou zavádûné „vzdûlávací pasy“ budou tedy prÛkazem na‰ich ãlenÛ, Ïe se aktivnû úãastní vzdûlávacích akcí,Ïe na sobû pracují a vûfiím,Ïe se stanou pfiíspûvkem Komory soudních tlumoãníkÛ âR ke zkvalitnûní soudního tlumoãení v âeské republice.
Stojí za pozornost Právní rozhledy 2005, č. 19 Pihera, V. K nûkter˘m otázkám evropské úpravy nabídek pfievzetí (ãlánek se zab˘vá evropsk˘mi, mimoevropsk˘mi a vnitroevropsk˘mi úpravami nabídek pfievzetí, reaktivním obrann˘m opatfiením a pravidlem prÛlomu) Nejvy‰‰í soud âeské republiky Vypofiádání BSM a úãast ve sdruÏení. BSM a ocenûní druÏstevního bytu, ve kterém bydlí i dûti jednoho z manÏelÛ a v˘‰e podílÛ pfii vypofiádání BSM „§ 149, § 150 odst. 1 ObãZ pfied novelou provedenou zákonem ã. 91/1998 Sb. § 829 ObãZ 1.V pfiípadû, Ïe jeden z manÏelÛ podnikal prostfiednictvím sdruÏení, mÛÏe b˘t pfiedmûtem vypofiádání zaniklého BSM jen ãástka, na jejíÏ vyplacení by mûl podnikající nárok, zanikla-li by jeho úãast ve sdruÏení ke dni zániku BSM (po odeãtení pfiípadného vkladu vlastních oddûlen˘ch prostfiedkÛ tohoto manÏela). 2. Skuteãnost, Ïe v druÏstevním bytû, jehoÏ uÏivatelem se jako ãlen druÏstva stal jeden z b˘val˘ch manÏelÛ – bezpodílov˘ch spoluvlastníkÛ – bydlí spolu s tímto uÏivatelem nezletilé dûti b˘val˘ch manÏelÛ, nemá vliv na ocenûní hodnoty ãlensk˘ch práv a povinností pro úãely vypofiádání BSM. 3.To, Ïe jeden z bezpodílov˘ch spoluvlastníkÛ mûl v dobû trvání BSM majetek ve svém v˘luãném vlastnictví a Ïe v této dobû do‰lo ke zhodnocení oddûleného majetku, nemá na urãení v˘‰e podílÛ b˘val˘ch bezpodílov˘ch spoluvlastníkÛ vliv; v˘znamné jsou jen investice ze spoleãného majetku na oddûlen˘ majetek spoluvlastníka, které se nahrazují do BSM ve v˘‰i, ve které byly vynaloÏeny. Rozsudek ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005 SRN: Bavorsk˘ vrchní zemsk˘ soud V˘klad neúplné závûti pomocí dfiívûj‰í pfie‰krtnuté závûti
str_185_219
14.12.2005
216
16:25
Stránka 216
Číslo 6/2005
„V pfiedkládaném sporu se jeden z úãastníkÛ dûdického fiízení domáhal vydání potvrzení o nabytí dûdictví podle zákonné dûdické posloupnosti, dle které by mu pfiipadl v˘znamn˘ podíl na pozÛstalosti. ManÏelka zÛstavitele se naproti tomu domáhala testamentární dûdické posloupnosti, zaloÏené jednak na zru‰ené závûti a dále téÏ na pozdûj‰í, neúplné závûti zÛstavitele. Jednotlivé soudní instance dospûly ke shodnému názoru, Ïe i zru‰ená závûÈ musí b˘t pouÏita k v˘kladu pozdûj‰í závûti, pokud zÛstavitel tuto pozdûj‰í závûÈ spolu se zru‰enou závûtí uzavfiel do jedné obálky a takto uschoval. Pro lep‰í porozumûní textu usnesení uvádíme, Ïe nûmeck˘ obãansk˘ zákoník pfiipou‰tí, na rozdíl od souãasného ãeského obãanského zákoníku, moÏnost tzv. singulární sukcese ve formû zanechání urãité majetkové hodnoty odkazem (Vermächtnis). To znamená, Ïe osoba, které se z dûdictví na podkladû ustanovení závûti dostává jednotlivé vûci ze zanechaného majetku (tzv. Vermächtnisnehmer), se v zásadû nepodílí na odpovûdnosti za dluhy, které tíÏí dûdictví. Vedle toho vystupují, stejnû jako v ãeském právu, univerzální dûdicové (Erben), ktefií se podílí rovnûÏ na dluzích tíÏících dûdictví. § 133, 2084, 2255 BGB (nûmeck˘ obãansk˘ zákoník) Pfie‰krtne-li zÛstavitel zcela text své závûti a navíc svÛj podpis, je tfieba vycházet z toho, Ïe toto pofiízení odvolal. Odvolanou závûÈ v‰ak lze pouÏít k v˘kladu pozdûj‰í, nedokonãené závûti, jestliÏe zÛstavitel tuto (nedokonãenou) závûÈ spolu s odvolanou závûtí uzavfiel do obálky a takto uschoval. Bavorsk˘ vrchní zemsk˘ soud, usnesení ze dne 1. 12. 2004, 1Z BR 93/04“
Soudní rozhledy 2005, č. 10 Nejvy‰‰í soud âeské republiky Oznaãení úãastníkÛ v Ïalobû a návrhu na zahájení fiízení ve vûcech, o nichÏ bylo rozhodnuto jin˘m orgánem. K rozsahu a obsahu návrhu na zahájení fiízení ve vûcech, o nichÏ bylo rozhodnuto jin˘m orgánem „§ 79, § 246 odst. 2 OS¤ 1. Fyzickou osobu jako úãastníka fiízení je tfieba v Ïalobû oznaãit jménem, pfiíjmením, bydli‰tûm, popfiípadû dal‰ími údaji umoÏÀujícími její pfiesnou identifikaci (datem narození, místem podnikání apod.). Právnická osoba se jako úãastník fiízení oznaãuje uvedením obchodní firmy nebo názvu a adresy sídla; jdeli o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstfiíku, je souãástí obchodní firmy i dodatek oznaãující její právní formu.V obchodních vztazích se právnická osoba jako úãastník fiízení oznaãuje rovnûÏ uvedením identifikaãního ãísla. Stát se jako úãastník fiízení oznaãuje uvedením jeho názvu (tj. âeská republika), jeho organizaãní sloÏky, která je pfiíslu‰ná za stát pfied soudem vystupovat,a adresy sídla této sloÏky. Pfiíslu‰nost organizaãních sloÏek státu se urãuje podle zákona ã. 219/2000 Sb., ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, a podle zákona ã. 201/2002 Sb., ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ. Obce a kraje je tfieba v návrhu oznaãit názvem obce nebo názvem kraje a adresou sídla jejich úfiadÛ. Úfiad pro zastupování státu ve vûcech majetkov˘ch musí b˘t oznaãen sv˘m názvem a adresou sídla.
AD NOTAM Je-li úãastníkem fiízení z titulu v˘konu své funkce správce konkursní podstaty, oznaãuje se stejn˘m zpÛsobem, jak˘m se oznaãují v Ïalobû fyzické osoby, je-li správce fyzickou osobou, nebo jak se oznaãují právnické osoby – obchodní spoleãnosti, byla-li správcem konkursní podstaty ustanovena obchodní spoleãnost. Je-li správcem advokát, oznaãí se stejn˘m zpÛsobem, jak˘m se oznaãují v Ïalobû advokáti jako zástupce úãastníkÛ fiízení. K tûmto údajÛm se pfiipojí oznaãení správcovy funkce. 2. Îalobcem vymezen˘ rozsah pfiezkumu v návrhu na zahájení fiízení ve vûcech, o nichÏ bylo rozhodnuto jin˘m orgánem,mÛÏe b˘t uωí neÏ rozsah,ve kterém vûc dfiíve projednal a rozhodl správní orgán. Je téÏ tfieba, aby Ïalobce zdÛvodnil, jak˘m zpÛsobem rozhodnutí správního orgánu nepfiíznivû zasáhlo sféru jeho subjektivních oprávnûní a povinností,uvedl,o která oprávnûní a povinnosti jde, z ãeho dovozuje, Ïe tu taková práva nebo povinnosti jsou a Ïe náleÏejí právû jemu. Usnesení ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 588/2004“ Nejvy‰‰í soud âeské republiky Ocenûní ãlenského podílu ãlena stavebního bytového druÏstva v pfiípadû, Ïe BSM úãastníkÛ zaniklo a spoleãné uÏívání bytu manÏely bylo zru‰eno pfied 1. 1. 1992, k vypofiádání BSM v‰ak dochází aÏ po tomto dni „§ 149 odst. 3 ObãZ ve znûní pfied novelou provedenou zákonem ã. 91/1998 Sb. § 150 odst. 3 ObãZ JestliÏe do 1.1.1992 nedo‰lo k vypofiádání ãlenského podílu v bytovém druÏstvu mezi manÏely, je tfieba pfii oceÀování tohoto podílu pro úãely vypofiádání BSM vycházet z ceny obvyklé; je tedy tfieba vycházet z toho, jaká by byla hodnota vypofiádávaného ãlenského podílu v dobû rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v dobû zániku spoleãného ãlenství b˘val˘ch manÏelÛ v druÏstvu. Rozsudek ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 630/2005“ Nejvy‰‰í soud âeské republiky K vypofiádání tzv. vnosu jednoho z manÏelÛ do BSM v podobû ãlenského podílu u SBD. Úhrada tzv. vnosu do BSM pfii jeho vypofiádání, jestliÏe hodnota pofiízené vûci se zv˘‰ila „§ 150 ObãZ ve znûní pfied novelou ã. 91/1998 Sb. 1.JestliÏe jeden z manÏelÛ pouÏil hodnotu ãlenského podílu ve stavebním bytovém druÏstvu, kter˘ náleÏel v˘luãnû jemu, na získání jiného a manÏelÛm jiÏ spoleãného ãlenského podílu u stavebního bytového druÏstva, má pfii vypofiádání bezpodílového spoluvlastnictví manÏelÛ právo poÏadovat, aby mu byla ze spoleãného majetku manÏelÛ tato hodnota uhrazena. Hodnotu takového vnosu je tfieba zásadnû zji‰Èovat ke dni, kdy byl uskuteãnûn. 2. Pokud je v dobû vypofiádání hodnota vûci, na jejíÏ získání se jeden z manÏelÛ podílel sv˘mi oddûlen˘mi prostfiedky, vy‰‰í neÏ její pÛvodní hodnota, k tomuto zv˘‰ení se pfii stanovení úhrady nákladÛ,vynaloÏen˘ch jen z prostfiedkÛ jednoho z manÏelÛ, nepfiihlíÏí. Rozsudek ze dne 19.5.2005,sp.zn.22 Cdo 2457/2004“ Nejvy‰‰í soud âeské republiky Nerovnost podílÛ pfii vypofiádání bezpodílového spoluvlastnictví manÏelÛ v souvislosti s vnosy z oddûleného majetku „§ 150 ObãZ ve znûní pfied novelou ã. 91/1998 Sb.
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 217
AD NOTAM Pro úvahu soudu o (ne)rovnosti podílÛ úãastníkÛ v fiízení o vypofiádání bezpodílového spoluvlastnictví je v˘znamné, jak se kaÏd˘ z manÏelÛ v prÛbûhu manÏelství staral o rodinu a jak se zaslouÏil o nabytí a udrÏení spoleãn˘ch vûcí, nikoli v‰ak ãím a v jaké v˘‰i pfiispûl na pofiízení spoleãného majetku ze svého oddûleného majetku. Rozsudek ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1821/2004“ Vrchní soud v Praze Ke zru‰ení obchodní spoleãnosti „§ 68 odst. 2, 3 ObchZ Je-li obchodní spoleãnost zru‰ena na základû jedné právní skuteãnosti,poté nastala právní skuteãnost,jeÏ by jinak mûla za následek zru‰ení této spoleãnosti, jiÏ takov˘ právní úãinek nemá. Usnesení ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 7 Cmo 107/2005“ 2005, č. 9 Ústavní soud âeské republiky K moÏné kolizi zájmÛ zástupce a zastoupeného – justiãní ãekatel jako opatrovník osoby neznámého pobytu „§ 29 odst. 3 ObãZ ãl. 36 odst. 1 a ãl. 38 odst. 2 LPS Pokud byl soudem ustanoven jako opatrovník justiãní ãekatel, kter˘ je zamûstnán u téhoÏ soudu, pak tento postup správn˘m shledat nelze. Jak bylo v dfiívûj‰ích rozhodnutích Ústavním soudem dovozeno, bylo pfiedev‰ím na místû zjistit, zda stûÏovatelku nemÛÏe zastupovat osoba jí pfiíbuzná. Opatrovník je osobou, která má v fiízení hájit práva a oprávnûné zájmy úãastníka,kterého zastupuje.Pfii ustanovení opatrovníka je proto tfieba pfiísnû váÏit, aby nedo‰lo ke kolizi zájmÛ zástupce a zastoupeného.Nelze oãekávat,Ïe podfiízen˘ pracovník soudu jako opatrovník úãastníka fiízení ve vûci fie‰ené tímtéÏ soudem, bude brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Funkce opatrovníka byla vytvofiena proto, aby byly do dÛsledku hájeny zájmy nepfiítomného úãastníka fiízení, tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud má úãastník fiízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v fiízení tento úãastník sám. Pokud v‰ak opatrovníka, coby zástupce úãastníka fiízení ustanoví soud, odpovídá za to, Ïe opatrovník bude hájit práva a oprávnûné zájmy úãastníka fiízení. Má pfiitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, Ïe opatrovník svoji funkci v fiízení buìto nevykonává faktick˘ vÛbec (jako v posuzované pfiípadû), anebo zcela nedostateãnû. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela neãinn˘ opatrovník, je nepfiípustn˘m formalismem, kter˘ ve svém dÛsledku popírá právo nepfiítomného úãastníka na spravedlivé fiízení. Nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboãka v Liberci, ze dne 16. 8. 2004, ã. j. 29 Co 440/2004-132,rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 12. 2003, ã. j. 5 C 249/2001-97, o zru‰ení a vypofiádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem V˘rok:Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – poboãka v Liberci, ze dne 16. 8. 2004, ã. j. 29 Co 440/2004132, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 12. 2003, ã. j. 5 C 249/2001-97, se zru‰ují.“ Nejvy‰‰ího soudu âeské republikyVypofiádání BSM,soukromá lékafiská praxe a podnik. BSM a podnik jednoho
Číslo 6/2005
217
z manÏelÛ. BSM a vypofiádání nákladÛ na pofiízení provozovny v budovû patfiící tfietí osobû. BSM a leasing pro podnikajícího manÏela. „§ 5 odst. 1 ObchZ § 149 odst. 1, § 150 ObãZ 1.V˘kon soukromé lékafiské praxe je podnikáním lékafie jako podnikatele a soubor hmotn˘ch, jakoÏ i osobních a nehmotn˘ch sloÏek jeho podnikání,je podnikem,pro kter˘ platí pravidla vypofiádání BSM uplatÀující se i v pfiípadû jin˘ch podnikÛ. 2. Podnikající manÏel je povinen nahradit do BSM takovou ãástku, jeÏ se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, coÏ zpravidla je cena jeho podniku (pokud nebyl vytvofien i vynaloÏením oddûlen˘ch prostfiedkÛ podnikajícího manÏela). 3. Pokud se pfiedmûtem vypofiádání BSM stane podnik, investic vynaloÏené na zfiízení provozovny, resp. ordinace,se pfii vypofiádání BSM samostatnû nezohledÀují. Pro vypofiádání BSM mají tyto investice v˘znam v tom, Ïe pfiípadná pohledávka vzniklá na základû takové investice vÛãi tfietí osobû je souãástí nehmotné sloÏky podnikání podnikajícího manÏela a musí k ní b˘t pfiihlédnuto pfii stanovení ceny jeho podniku ke dni zániku BSM. Jde-li o pohledávku vynaloÏenou na zfiízení provozovny v budovû patfiící tfietí osobû, je tfieba pfiihlédnout k tomu, zda nájemce je oprávnûn poÏadovat po pronajímateli náhradu vynaloÏen˘ch nákladÛ. 4. SlouÏí-li pfiedmût leasingu v˘luãnû podnikání jednoho z manÏelÛ, náleÏí práva a povinnosti s ním spojená k jeho podniku, a proto lze k hodnotû majetkového práva spjatého s leasingem pfiihlédnout jen v rámci zji‰Èování ceny podniku. Rozsudek ze dne 18.4.2005,sp.zn.22 Cdo 2296/2004“ Vrchního soudu v Praze Pfievod smûnky na fiad „§ 18 zákona ã. 591/1992 Sb. Smûnku ve formû cenného papíru na fiad lze pfievést v˘luãnû rubopisem. Rozsudek ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 5 Cmo 57/2004“
Právní rádce 2005, č. 10 Hejda, J. Evropská spoleãnost II. (zamûfiení na otázky jejího zaloÏení a vzniku, vãetnû zaloÏení prostfiednictvím fúze, na zaloÏení holdingové spoleãnosti, pfiemûny stávající akciové spoleãnosti na evropskou spoleãnost, jakoÏ i problematiku zapojení zamûstnancÛ) 2005, č. 9 Hejda, J. Evropská spoleãnost I. „Je v‰eobecnû známou skuteãností, Ïe jedním ze základních pilífiÛ EU je jednotn˘ vnitfiní trh bez hranic, zaloÏen˘ na volném pohybu zboÏí, sluÏeb, osob a kapitálu. Spoleãn˘ trh ov‰em pfiedpokládá odstranûní fiady pfiekáÏek vypl˘vajících z národních právních fiádÛ. Mezi základní pfiekáÏky patfiily otázky spojené s odchylnou úpravou práva obchodních spoleãností, s daÀov˘mi pfiedpisy apod. ¤e‰ení bylo zásadnû dvojí – sjednocení právních úprav jednotliv˘ch právních fiádÛ nebo vytvofiení právnické osoby za úãelem podnikání, podrobené jednotné právní úpravû. O sjednocení právních úprav se zaãalo
str_185_219
14.12.2005
218
16:25
Stránka 218
AD NOTAM
Číslo 6/2005
diskutovat jiÏ pfied mnoha lety. Taková míra sbliÏování právních fiádÛ,potfiebná ke sjednocení právní úpravy obchodních spoleãností,nebo alespoÀ jedné z jejích forem, se ukázala b˘t jen tûÏko moÏná. Snaz‰ím fie‰ením, neÏ sjednocovat národní právní fiády v rámci EU, se nakonec jevila my‰lenka vytvofiit jakousi nadnárodní obchodní spoleãnost s vlastní právní úpravou.“ Trajer, V. Svûdãí oprávnûní z vûcného bfiemene i nájemci? „Souãasnû s renesancí pojmu vlastnického práva jako neomezeného panství nad vûcí nab˘vá na v˘znamu právní institut, kter˘m mÛÏe b˘t rozsah v˘konu vlastnického práva omezen. Jde o vûcná bfiemena: problematiku, které nebyla v minulosti vûnována patfiiãná pozornost.“ Horáãek, R. Konfiskace, vyvlastnûní, zábor „Konfiskace, vyvlastnûní a pozemková reforma (tj. zábor a následné pfievzetí majetku) pfiedstavovaly nejzávaÏnûj‰í zásahy do vlastnického práva, kdy docházelo k naru‰ování koncepce vlastnictví jako neomezeného práva vlastníka nad vûcí. Stále ãasto sly‰íme a ãteme o tzv. Bene‰ov˘ch dekretech, konfiskacích a vyvlastnûních.“
Tûmín, T. Vydání nemovitosti „Dovolací soud si je vûdom, Ïe osvûtlování skuteãného skutkového stavu bylo v souzené vûci znaãnû komplikováno zahraniãním bydli‰tûm Ïalobce i tím, Ïe jeho zástupkynû nedoloÏila k v˘zvû odvolacího soudu fiádnû a vãas svá tvrzení.Pfiesto v‰ak musí pfieváÏit postup,kter˘ zaji‰Èující spravedlivou ochranu práv a oprávnûn˘ch zájmÛ úãastníkÛ, jak soudÛm ukládá § 1 obãanského soudního fiádu. Rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu âeské republiky ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2324/2004-145“ Soukup, M. Právní dÛvod investice nevlastníka do cizí nemovitosti za úãelem jejího budoucího pfievodu „Dostateãn˘m právním dÛvodem k investicím do cizí nemovitosti je i ústní dohoda s vlastníkem nemovitosti o jejím budoucím pfievodu, na jejímÏ základû bylo nevlastníkem do nemovitosti investováno. Právní dÛvod plnûní odpadne, jakmile vlastník nemovitosti tento svÛj pfiíslib odvolá.Subjektivní promlãecí doba podle § 107 odst.1 obãanského zákoníku zaãne bûÏet nejdfiíve s poãátkem objektivní doby podle § 107 odst. 2 obãanského zákoníku. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze,sp.zn.1 Cdo 74/93“
Zprávy z notářské komory Slib do rukou ministra spravedlnosti složili dne 17. 10. 2005: 1. Mgr. Pavlína Kaãírková, not. kandidátka JUDr. Jany Kaãírkové, notáfiky v Ústí nad Orlicí 2. Mgr.Martina Nastisová,not.kandidátka JUDr.Hany Jelínkové, notáfiky v Ostravû 3. Mgr. Ondfiej Smolka, not. kandidát Mgr. Svatavy Smolkové, notáfiky ve Fr˘dku-Místku 4. Mgr. Adéla Hrabovská, not. kandidátka JUDr. Jarmily VáÀové, notáfiky v Uherském Hradi‰ti 5. Mgr. Drahomíra Jarnotová, not. kandidátka JUDr. Drahomíry Jarnotové, notáfiky v Olomouci 6. Mgr. Denisa Van Geet, not. kandidátka JUDr. Václavy ·varcové, notáfiky v Liberci
Notářská komora České republiky vyhla‰uje podle § 8 odst. 6 zákona ã. 358/1992 Sb., o notáfiích a jejich ãinnosti (dále jen „notáfisk˘ fiád“), v platném znûní, a § 2 odst. 1 pfiedpisu o postupu pfii vyhla‰ování a organizaci konkurzu na obsazení notáfiského úfiadu (konkurzní fiád),
KONKURZY na obsazení uvolněných notářských úřadů 1. pro obvod Okresního soudu Praha-západ se sídlem v Praze na pondûlí 6. února 2006 a úter˘ 7. února 2006.
7. JUDr. Jana âapková, not. kandidátka JUDr. Marcely Knoblochové, notáfiky v Litomûfiicích 8. Mgr. Veronika KfiíÏová, not. kandidátka Mgr. Daniely KfiíÏové, notáfiky v Jablonci nad Nisou 9. Mgr. Jarmila Chvistková, not. kandidátka JUDr. Pavly DoleÏalové, notáfiky v Havífiovû 10. JUDr. Katefiina Kotrbová, not. kandidátka JUDr. Marcely Rychlé, notáfiky v Praze 11. Mgr. Martina Bohatá, not. kandidátka Mgr. Anny Röschové, notáfiky v Plzni 12. Mgr.Lucie ·tûpánová,not.kandidátka Mgr.·árky Otipkové, notáfiky ve Fr˘dku-Místku
Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Ječná 11, nejpozději do 6. ledna 2006. 2. pro obvod Okresního soudu v âesk˘ch Budûjovicích se sídlem v Českých Budějovicích na stfiedu 8. února 2006. Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Ječná 11, nejpozději do 8. ledna 2006. Konkurzy se konají ve shora uvedených termínech od 10,00 hod. v sídle Notářské komory České republiky v Praze 2, Ječná 11. Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit
str_185_219
14.12.2005
16:25
Stránka 219
AD NOTAM nejpozději při podání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory ČR u HVB Bank ČR, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovní poukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Ječná 11. Podmínkou zafiazení uchazeče do konkurzu je podání pfiihlá‰ky a pfiedloÏení tûchto dokladÛ: a) Osvûdãení o státním obãanství âeské republiky. b) Prohlá‰ení o plné zpÛsobilosti k právním úkonÛm. c) V˘pis z rejstfiíku trestÛ ne star‰í neÏ tfii mûsíce. d) Doklad o získání vysoko‰kolského vzdûlání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké ‰kole v âeské republice, úplného vysoko‰kolského vzdûlání na právnické fakultû vysoké ‰koly podle dfiívûj‰ích právních pfiedpisÛ nebo vzdûlání v oblasti práva na vysoké ‰kole v zahraniãí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je âeská republika vázána, anebo je toto vzdûlání uznáno podle zvlá‰tních právních pfiedpisÛ. e) Doklad o alespoÀ pûtileté délce notáfiské praxe (definice notáfiské praxe v § 7 odst. 2 vûta první notáfiského fiádu) nebo jiné praxe (v˘ãet této praxe v § 7 odstavec 2 vûta druhá notáfiského fiádu). f) Doklad o sloÏení notáfiské zkou‰ky (definice notáfiské zkou‰ky v § 7 odst.3 vûta první notáfiského fiádu) nebo jiné zkou‰ky (v˘ãet tûchto zkou‰ek v § 7 odstavec 3 vûta druhá notáfiského fiádu).
Číslo 6/2005
219
g) Osvûdãení podle zákona ã. 451/1991 Sb., kter˘m se stanoví nûkteré dal‰í pfiedpoklady pro v˘kon nûkter˘ch funkcí ve státních orgánech a organizacích âeské a Slovenské Federativní Republiky, âeské republiky a Slovenské republiky, v platném znûní, jde-li o uchazeãe narozeného pfied 1. 12. 1971. h) Doklad o zaplacení poplatku za podání pfiihlá‰ky do konkurzu (kopie v˘pisu z úãtu, kopie ústfiiÏku po‰tovní poukázky, kopie pfiíjmového dokladu Notáfiské komory âeské republiky). Podmínkou zafiazení uchazeče – notáře do konkurzu je podání pfiihlá‰ky a pfiedloÏení dokladu uvedeného shora pod písm. h). Podmínkou zafiazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání pfiihlá‰ky a pfiedloÏení dokladÛ uveden˘ch shora pod písm. e), g), h) a dokladu o tom, Ïe je zapsán v seznamu kandidátÛ pfiíslu‰né notáfiské komory. Notáfiská komora âeské republiky za‰le úãastníkÛm zafiazen˘m do konkurzu nejpozdûji desátého dne pfied dnem konání konkurzu písemnou pozvánku k jednání pfied konkurzní komisí. Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrh na jmenování notáře do notářského úřadu.
Z pfiijetí delegace UINL u papeÏe Benedikta XVI. (prezident UINL Giancarlo Laurini pfiedává papeÏi vûcn˘ dar).
Obalka_3
14.12.2005
16:26
Stránka 1
Inhalt
Table des matie`res
LEITARTIKEL
EDITORIAL
Aufsätze Eliá‰, K. Eigentumsvorbehalt und § 601 BGB . . . . . . . . . . . . . . 186 Marek, K. Unternehmenskauf- und Unternehmensmietvertrag II. 194
Articles Eliá‰, K. Réserve du droit de propriété et article 601 du Code civil 186 Marek, K. Contrat de vente d’entreprise et contrat de location de l’entreprise II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194
Notar und EU Krajánková, V. Der Europäische Rechtsraum . . . . . . . . . . . . . . 197 Diskussion ·e‰ina, M. Diskussion über den Entwurf des neuen Bürgerlichen Gesetzbuches III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 âechová, B. Homo sapiens Konzipient . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Aus dem Leben der bezirkskammern Fleischer, J. Die Notarkammer in Brünn informiert . . . . . . . . . . 204 Vom Ausland Tlá‰ková, ·. Wie war der erste Kongress der Notare der Europäischen Union in Rom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Foukal, M. Information über die Sitzung der Generalversammlung der CNUE in Brüssel/Belgien am 30. 9. 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Matyk, S. Noch einmal die Hexagonale – Die Initiative der mitteleuropäischen Notariate (Sitzung der Präsidenten der Hexagonale am 4. Oktober 2005 in Prag – Hotel PafiíÏ) . . . . . . . . . . . . 208 Gerichtsentscheidungen Nejvy‰‰í soud âR Allografisches Testament und Beglaubigung der Echtheit der Unterschrift des Erblassers . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Information Macková, A. IBA- Konferenz in Prag . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Kondysková, E. Die Kammer der Gerichtsdolmetscher der âR stellt sich vor... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Bemerkenswertes Nachrichten aus der notarkammer Ein Eid in die Hände des Ministers . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Konkurse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
Notaire et U.E. Krajánková, V. Espace européen juridique . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Discussion ·e‰ina, M. Discussion concernant le projet du nouveau Code civil III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 âechová, B. Homo sapiens – notaire stagiaire . . . . . . . . . . . . . . 203 De la vie des Chambres Régionales Fleischer, J. Chambre des notaires de Brno informe . . . . . . . . . 204 De L’etranger Tlá‰ková, ·. Comment était le premier Congrès des Notaires de l’Union Européenne à Rome . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Foukal, M. Information sur la session de l’Assemblée générale de CNUE à Bruxelles/Belgique, le 30. 9. 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Matyk, S. Hexagonale encore une fois – Initiative des notariats de l’Europe centrale (Session des présidents de l’Hexagonale le 4 octobre 2005 à Prague – hôtel Paris) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Décisions Juridictionnelles Cour suprême de la République tchèque Testament allographe et vérification d’authenticité de signature du testateur . . . . . . . . . 210 Informations Macková, A. Conférence de l’IBA à Prague . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Kondysková, E. Ordre des interprètes assermentés de la République tchèque se présente... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Cela vaut votre attention Nouvelles de la Chambre de Notaires Serment aux mains du ministre . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Concours . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218
