Jednička Časopis nejen o Praze 1
4/2005
listopad 2005 / distribuce zdarma
Chceme žít beze strachu!
Chceme žít beze strachu
Pražané vyzkoušeli minibus
Už nechceme dýchat prach
Za Masaryčku krásnější
Desatero změn ve školství podle ODS
strana 2
strana 3
strana 6
strana 7
Rozhovor se stínovým ministrem školství ODS Waltrem Bartošem strana 8–9
Problém
Chceme žít beze strachu O vraždě střihače televize Nova Michala Velíška ví asi každý. Karlovo náměstí, kde k neštěstí došlo, je od hranic Prahy 1, co by kamenem dohodil. Bezpečnostní situace v centru Prahy proto nenechala chladnými ani členy ODS Praha 1. Náš člen René Pavlů se rozhodl hledat řešení, jak kriminalitu omezit. „Dospěl jsem k tomu pod emocemi, které ve mně tragický případ vyvolal. Byly o to silnější, že jsem Michala znal. Byl jsem mu na svatbě, hrál jsem s ním fotbal, a tak
vím, že to byl člověk mírný, hodný a naprosto nekonfliktní,“ říká Pavlů, který chce v příštích komunálních volbách kandidovat do zastupitelstva první městské části. Do jaké míry lze obviňovat policii, zákony a do jaké míry lidskou lhostejnost? Odpovědi na tyto a další otázky mu bude pomáhat hledat také Jaroslav Vítek, další z našich členů. Bezpečnost ho totiž zajímá celý život. „Od mládí jsem pracoval v armádě, po revoluci pak v soukromých bezpečnostních službách. I teď je bezpečnost pořád mým koníčkem,“ vysvětluje Vítek. Právě proto pracuje na podrobných podkladech, které by měly sloužit členům ODS jako studijní materiál. Je soukromí nedotknutelné? Proč nemohu napadnout zloděje, který se mi vpáčí do bytu? Proč policie nečinně přihlíží zločinům? Chovám se opravdu tak, jak chci, aby se chovali ostatní? Diskutovat o těchto a dalších problémech by chtěli Pavlů a Vítek nejen s policií, ale hlavně s lidmi, kteří v Praze 1 bydlí. Jen vy totiž víte, co vám nejvíc vadí a jaká byste vítali řešení. „Je potřeba si uvědomit, že nejde ani tak o politické téma, protože problém bezpečnosti občana je problém nejen každé politické strany, ale především problém každého z nás. Za druhé je potřeba pochopit, že je nutné apelovat především na lidskou zodpovědnost. Apatie, která k násilí a nepořádku vzrůstá, tvoří spolu s neschopností policie vražednou kombinaci. Bohužel mezi námi žijí takoví lidé, kterým nezáleží na soukromí, zdraví a životě druhého člověka,“ přibližuje Pavlů své názory. Vítek dodává, že lidé by se hlavně měli začít chovat tak, jak chtějí, aby se chovali ostatní. „Je potře-
Bezpečně do školy Děti, jejich rodiče a učitelé ze základních škol v Praze 1 prozradili, kde se nejvíc bojí přecházet ulice. Vytipovaná nebezpečná místa se budou zástupci první městské části snažit udělat pro chodce co nejbezpečnější. „Samozřejmě neslibujeme, že vyřešíme úplně všechno. Chceme ale, aby se děti cesty do škol bály co nejméně,“ řekl starosta Vladimír Vihan. (ver)
2
Jednička / listopad 2005
ba začít dodržovat zákony. I když spácháme sebemenší přestupek, dává to policii důvod, proč se nám věnovat. A pak třeba nemá čas honit opravdové zloděje,“ doplňuje Vítek. (ver)
CHCEME ZNÁT VAŠE NÁZORY! Vadí vám kriminalita v centru města? Chcete s tím něco dělat? Znáte řešení? Co vás nejvíce trápí? Chtěli byste se o bezpečnosti dozvědět více? Jste spokojeni s prací policie? Chtěli byste se zúčastnit veřejné diskuze s odborníky a členy ODS? PIŠTE, MAILUJTE, TELEFONUJTE: časopis Jednička ODS Praha 1, Haštalská 730/22 110 00 Praha 1 tel.: 224 826 474 e-mail:
[email protected]
Kde se děti bojí: Újezd – nepřehledná situace u tramvajové zastávky z obou směrů Hellichova ulice, Revoluční ulice – přechod pro chodce u tramvajové zastávky Na Poříčí u Bílé labuti Klimentská ulice – rychlost vozidel Křižovatka Újezd – Všehrdova – rodiče by rádi parkovali 15 minut před Církevní základní školou Největší problémy byly zmiňovány v lokalitě tramvajových ostrůvků u Národního divadla
Nadšení Pražané vyzkoušeli minibus
Nadšení neskrývali místní starousedlíci, náhodní kolemjdoucí ani čelní představitelé města. „Je to úžasný zlepšovák. Pro starší lidi především, ale třeba i pro mě. Autobus je to pěkný, malý a tichý. Líbil by se určitě všem. Já v centru pracuju, takže bych se také určitě rád svezl,“ prozradil Jan Hájek, který se minibusem projel jako jeden z prvních. Představení minibusů zorganizovalo oblastní sdružení ODS Praha 1. Jeho předseda Filip Dvořák se totiž už nemohl dívat na to,
jaká mají lidé trápení s cestou do práce, do obchodu nebo k lékaři. „V Římě, Bordeaux nebo třeba v Neapoli už problémy s dopravou historickým centrem dávno vyřešili právě pomocí nízkopodlažních minibusů. Spokojeni jsou všichni. A protože si myslím, že je lepší vidět než slyšet, rozhodl jsem se jeden minibus ukázat Pražanům na vlastní oči,“ vysvětlil Dvořák důvod, proč uličkami Starého Města krouží malinkatý autobus s francouzskými nápisy. Svezli se v něm i ti, kteří o dopravě v hlavním městě rozhodují. Radní pro dopravu Radovan Šteiner si jízdu také nemohl vynachválit. Na Václavském náměstí by se mu minibusy líbily rozhodně
více než tramvaje. „U nás máme zatím zkušenosti s provozem takzvaných midibusů v druhé a páté městské části. Nyní jsme si dokonce pronajali i jeden minibus. Jako jediný totiž díky své malé velikosti zvládne záskok za tramvaj v Trojské ulici, kde je nyní výluka,“ uvedl Šteiner a dodal, že také pro centrum města se minibusy jeví jako nejvhodnější doplněk stávajících druhů veřejné dopravy. „Je to projekt určitě ekonomičtější a časově reálnější než zvažovaná a tolik diskutovaná tramvajová trať na Václavském náměstí,“ prozradil Šteiner svůj názor. Filip Dvořák nyní hodlá prosadit zpracování podrobné studie, která má zjistit, kudy a jak často by přesně minibusy měly jezdit. S analýzou by mohli pomoci také studenti Střední průmyslové školy dopravní. Jejich profesorka Pavla Martinů o přínosu minibusů nepochybuje. „Myslím, že
centrum Prahy si je zaslouží. Díky nim by se také například mohl o něco omezit vjezd projíždějících automobilů,“ řekla Martinů. Předběžně byly zatím vytipovány dvě trasy, jež by se měly protínat na Mariánském náměstí. Jeden z okruhů by mohl vést po Starém Městě a Václavském náměstí. Druhý by pak spojoval například Národní třídu se Staroměstským náměstím a Petrskou čtvrtí.
Téma
Minibus vás historickým centrem Prahy převeze rychle, tiše, pohodlně a ekologicky. Na vlastní kůži si to 27. září přišly vyzkoušet stovky Pražanů. Minibusy byly vidět také ve všech novinách, nechyběly ani reportáže v rádiích a televizích.
Výhodou minibusů je ale také to, že svou trasu mohou postupně měnit podle potřeb obyvatel. Na rozdíl od vybudování nových tramvajových tras se totiž kvůli minibusům nemusejí rozkopávat žádné ulice ani napínat kilometry drátů. Nic ale nebrání ani provozu obou dopravních prostředků současně. Minibusy však mohou být zprovozněny daleko rychleji. V případě, že hlavní město Praha a Dopravní podnik tento projekt podpoří, mohli by se Pražané vozit už koncem příštího roku. Na tramvaje si počkáme minimálně deset let. Všichni, kteří si mohli na konci září jízdu elektrickým minibusem vyzkoušet, byli spokojeni. Chválou nešetřil ani pražský primátor Pavel Bém. „Je to jízda městskou hromadnou dopravou, ekologickým prostředkem a navíc krásnou památkovou rezervací hlavního města Prahy. Takže co lze říci více, než že je to krásný nápad a že přeji jak Praze 1, tak panu Dvořákovi a hlavně Pražanům, aby se jim tento dopravní prostředek líbil a aby se stal běžnou součástí každodenního života,“ řekl primátor, když vystupoval před magistrátem z minibusu. Podle Filipa Dvořáka by pro centrum města bylo ideálních zhruba třicet obdobných ekologických minibusů, které by jezdily v intervalu deset až patnáct minut. (ver)
Jednička / listopad 2005
3
Rozhovor
to v dohledné době neznamená konec vraždění civilistů. Nezbývá nic jiného než trpělivě a důsledně likvidovat teroristické buňky a poskytnout maximální podporu irácké vládě, která získala od voličů demokratický mandát ke správě země. Co byste odpověděl na názor, že by evropské země udělaly nejlépe, kdyby se do boje proti terorismu příliš nezapojovaly a raději se držely „v závětří“?
ROZHOVOR S POSLANCEM JANEM VIDÍMEM, předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Pane poslanče, jedna z prvních věcí, která musela české občany napadnout po teroristických útocích v Londýně, jistě byla: Může se to stát i u nás? Máme se v pražském metru nervózně rozhlížet? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. V současné době neexistují žádné konkrétní indicie, že by takový útok někdo připravoval nebo plánoval. Ale pokud se ptáte, zda je možné, že se Česká republika stane někdy v budoucnu terčem útoku např. ze strany islamistických teroristů, pak zní odpověď bohužel ano, je to možné. Znamená to tedy, že tzv. válka proti terorismu, kterou vedou USA a jejich spojenci, včetně České republiky, selhává?
4
Jednička / listopad 2005
S tím zásadně nesouhlasím. To, co řeknu, bude znít hodně cynicky, ale porovnejme útoky v Londýně s 11. zářím 2001. Pokud je Londýn vrcholem současných možností al-Káidy, pak se podařilo její schopnosti zásadně omezit; rozdíl mezi několika tisíci a několika desítkami zavražděných je podstatný. K tomu nesporně přispěla úspěšná operace v Afghánistánu, která zbavila al-Káidu politického krytí a bezpečného zázemí, které jí poskytoval Tálibán. V této souvislosti se nelze nezeptat na situaci v Iráku, odkud přicházejí zprávy o teroristických útocích prakticky denně... Znovu musím připomenout, že úspěšná ochrana před útoky na civilní cíle je extrémně obtížná, což samozřejmě v Iráku platí mnohonásobně více než třeba v Británii. Představa, že v Iráku začne fungovat demokratická a reprezentativní vláda, je z hlediska teroristů nepřijatelná. Proč? Ideologie islamistů (ale taky bývalých příslušníků baasistického režimu) počítá s tím, že se muslimové chtějí vrátit kamsi do středověku, a za tím účelem se teroristé v Iráku pokusili rozpoutat občanskou válku. Drtivá většina Iráčanů však svou účastí ve volbách ukázala, že touží po normálním životě ve svobodné zemi. Tím byla politická strategie teroristů prakticky poražena, ale bohužel
Odpověděl bych, že jde o velmi krátkozraký názor, který nebezpečně připomíná neblahou politiku appeasementu. Globální terorismus sice primárně útočí na Spojené státy, ale je potřeba stále připomínat, že jeho skutečným cílem jsou instituce a hodnoty, které sdílí celé euroatlantické společenství, jako je ochrana základních práv a svobod, vláda práva nebo třeba rovnoprávnost mužů a žen. A nejde přeci jen o Evropu a USA: Někteří evropští představitelé, kteří se rádi ohánějí úlohou Organizace spojených národů, jako by „zapomněli“, že právě Všeobecná deklarace lidských práv OSN prohlásila zmíněné hodnoty za univerzální a že na počátku této organizace stála aliance států, které tyto hodnoty vojensky bránily proti nacistické hrozbě. Historický kontext se sice změnil, ale příliš nechápu, jak někdo po zkušenosti s Mnichovem může tvrdit, že ideologii zla je lepší ustupovat než se jí aktivně bránit. Přesto si neodpustím otázku: Nevystavuje Česká republika své občany zvýšenému nebezpečí tím, že se vojensky účastní operací v Afghánistánu a Iráku? Jedním ze základních principů, na nichž je založeno NATO, je nedělitelnost bezpečnosti v euroatlantickém prostoru. Jak už jsem řekl, jsem přesvědčen, že ustupovat teroristům je špatná strategie a jejich potlačení je cílem, pro nějž je nezbytné podstoupit určité riziko. Přičemž součástí protiteroristické kampaně samozřejmě musí být i příslušná opatření na úrovni tajných služeb, policie a dalších orgánů, která nebezpečí teroristického útoku v České republice minimalizují. Lenka Nedbálková
Co se známým tvářím líbí a nelíbí v centru Prahy? reprezentuje Českou republiku. Vadí mi ale chodníky. Chodím na vysokých botách, takže když jdu točit třeba na nějaký večírek, tak pak ty boty můžu vyhodit. Takže myslím, že by se ty komunikace měli opravit.
Fejeton Anketa Anketa
Martin Michal a Helena Vondráčková Minulý týden jsme se byli s Helenkou projít, protože jsme měli konečně chvíli čas. Byli jsme doslova šokováni Václavským náměstím, a to v negativním slova smyslu. Z toho se stala pouťová atrakce. V každém evropském velkoměstě jsou v centru luxusní obchody, ale tady se pomalu prodávají trpaslíci. Takže katastrofa. S tím by se mělo něco dělat. Josef Vojtek Vadí mi blbý parkování. Kdysi se asi holt nepočítalo s tím, že tady bude jezdit tolik aut. Jinak centrum se mi líbí, že je tak hezký. V Americe takový nemají. Ale je asi těžký skloubit turistický ruch s osobním bydlením. Starostové chtěj prostě vždycky vydělávat co nejvíc. Takže hospodu jen tak nezrušej. A bydlet vedle ní není žádnej med, to vím, protože v Teplicích mám taky hospodu v baráku. Hospody rušej vždycky okolí, ale s tím se asi nedá nic dělat. Gábina Partyšová Mně se Praha líbí. Když jedu třeba do Paříže nebo do Vídně, tak je vidět, že jsme jako metropole vyrovnali nedostatky z doby komunismu. Rádi sem jezdí cizinci, řadí nás dokonce i před Paříž a Řím. Jsem ráda, že Praha tak hezky
Vzpomínka na Foglara Chcete mít v centru Prahy uličku, která vás na chvíli vrátí zpátky do dětství? Budete! Zatím se Praha vzpomínkám na spisovatele Jaroslava Foglara příliš nevěnovala. Foglar sice je čestným občanem hlavního města, ale ulice se po něm jmenuje jediná – v Praze 13. Zastupitel Filip Dvořák se rozhodl to změnit a zastupitelstvo s ním souhlasilo. Chceme se proto s vámi poradit o tom, jak by se ulička mezi Haštalským náměstím a ulicí U obecního dvora měla jmenovat. Zatím ji totiž nikdo žádné jméno nedal. „Původní zástavba na tomto místě se nepochybně stala předobrazem a inspirací pro románové vypodobnění Stínadel, do kterých spisovatel Jaroslav Foglar situoval příběhy většiny svých děl. Bylo by jistě i svým způsobem zvláštním druhem poděkování autorovi a pedagogovi volného času dětí a mládeže bytostně spojeného s Prahou, jenž nepřímo přivedl svojí stínadelskou trilogií během desetiletí mnoho zájemců ke studiu a hlubšímu poznávání města, jeho historie, tradic a který by se 6. 7. 2007 dožil sta let,“ vysvětluje svůj nápad Dvořák. A jaké jméno by tedy ulička měla nosit? Ulička Jana Tleskače? Stínadelská, Ve Stínadlech nebo snad U Stínadel? Rychlých Šípů nebo Vontská? (ver) PIŠTE, MAILUJTE na adresy uvedené v tiráži na poslední straneˇ casopisu. ˇ
Jednička / listopad 2005
5
BUDEME MÍT LEPŠÍ CHODNÍKY?
Aktualita
Děravé chodníky by měl vyřešit čtyřmilionový příspěvek na zadlažďování, o který by se měla rovným dílem postarat Praha 1 a hlavní město Praha – respektive Technická správa komunikací. „Díky těmto penězům bychom měli dosáhnout rychlého zadlažďování do 24 hodin. V současné době trvá náprava někdy i dva měsíce a déle, takže pak dochází k výpadkům na velkých plochách,“ hrozí se místostarostka Jana Příhodová. (ver)
Už nechceme dýchat prach Centrum se mění před očima. Mezi historickými památkami vznikají snad téměř každý den nové obchody, restaurace a kanceláře. Architektům se daří někdy více jindy méně vymýšlet nové budovy, které svým vzhledem přiblíží Prahu zase o kousek blíž k centrům světových metropolí. Bohužel, nové domy nepadají z nebe, ale stále se musí stavět (i když občas neuvěřitelnou rychlostí), a tak na stavby míří jedno auto s betonem za druhým. A to už tak příjemné rozhodně není. Z aut padá hlína, všude se práší a Pražané tak mají zas o něco více zamořené plíce. Jako by nestačily zplodiny z výfukových plynů od tisíců aut, které denně centrem projedou. Nehledě na to, že přetížené vozy také narušují dlažbu, tramvajové koleje i další komunikace, které se za velké peníze musely po povodních rekonstruovat. První městská část se proto rozhodla s tím něco dělat. „Chceme
hlavně důsledně kontrolovat stavební firmy, aby dodržovaly podmínky staveb. Teď je to bohužel tristní. Náklaďáky jsou přetížené, padá z nich nepořádek a materiál a ještě tady smrdí svými výfuky. Pevné částice prachu přitom ohrožují zdraví lidí více než jiné zplodiny,“ připomíná zástupkyně starosty Prahy 1 Jana Příhodová. To potvrzuje i lékař spolupracující s hnutím Greenpeace, které pro hlavní město Prahu zpracovávalo studii o zdravém ovzduší. „Pevné částice jsou nebezpečné především pro alergiky, astmatiky a lidi s dalšími respiračními problémy. Zdraví však ohrožují u každého z nás,“ uvedl Pavel Šuta. Praha 1 by chtěla prosadit odvoz suti ekologičtější formou než pomocí těžkých automobilů. Nabízí se například lodní doprava. Společnost České přístavy pak vydá potvrzení, že odpad byl odvezen ekologicky. Při chystané rekonstrukci hlavního nádraží by se zas mělo využít železniční vlečky. Doufejme jen, že tento plán nezhatí nějaký křeček, který by se jí připletl do cesty. Stavební firmy se snad začnou chovat lépe, když jim městská část pohrozí vysokými pokutami za nedodržování pořádku. „Krajní možností je i zastavení stavby. Nic jiného nám ostatně nezbývá. Sice ulice umýváme, ale odtokový systém není bohužel tak dokonalý, jaký ho
mají některá světová města. Špína tedy zůstává dál na ulicích, kde vyschne a lidé ji pak dýchají,“ vysvětluje Příhodová. Dokonalému umývaní brání také zaparkované automobily. Není proto divu, že na náměstí Republiky, kde je měřicí stanice imisí, je nejhorší ovzduší z celé republiky. Kam se hrabe třeba pověstný Most. Znečištění takzvaným toxickým prašným aerosolem přitom pořád roste. Limit jeho koncentrací je překračován v podstatě neustále. Vzniká sice hlavně ze starých tipů dieselových motorů, ale velkou část tvoří právě druhotná prašnost. „Nové částice díky změně topných systémů příliš nevznikají. Ale ty staré leží všude po ulicích a neustále se rozviřují. Na vyřešení tohoto problému pracujeme. Důležité je hodně uklízet, což se neděje. To by přitom pomohlo,“ řekl Jaroslav Šantroch z Českého hydrometeorologického ústavu. (ver) Chystané stavby: Hybernská 6/999 - rekonstrukce hotelu Novomlýnská 7/1234 - novostavba Vodičkova 31/710 - stavební úpravy a přístavba „Myšák Gallery“ Václavské nám. 3/841 - celková rekonstrukce a nástavba objektu „Diamant“ Na Poříčí 15/1072 - rekonstrukce hotelu
Centrum města v Evropě Září letošního roku letos opět ožilo Dny evropského dědictví. Zahajovacím městem se tentokrát stala Praha. „Nabídli jsme pomoc Radě Evropy v uspořádání oslav, protože původně to měla být Kazaň, ale ta na akci takového rozsahu nebyla letos připravená. Jsem rád, že letos bylo vybráno Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jehož jsem prvním místopředsedou. Díky tomu, že jsem zároveň starostou, bylo jasné, že zahájení proběhne v centru metropole,“ uvedl Vladimír Vihan. Ceremoniál si proto lidé mohli vychutnat v Zrcadlové kapli Klementina. Zároveň probíhal na Ovocném trhu folklorní festival Jarmak. V rámci národních Dnů evropského dědictví bylo pro širokou veřejnost zpřístup-
6
Jednička / listopad 2005
něno 6 objektů. „Příští rok chceme při stejné příležitosti lidem představit téma Otisky slavných osobností – kde tvořili, bydleli. Jedná se například o nově rekonstruovaný objekt na Maltézském náměstí 11, kde bydlel hudební skladatel Ludwig van Beethoven,“ řekl starosta. PŘÍSTUPNÉ HISTORICKÉ DOMY: Tyršův dům – Michnův palác, Újezd 40 DPS U Zlaté studně 1 Nemocnice Na Františku č. 8 Čs.pojišťovna – Salonek „U Černochů“, Vladislavova ZŠ u sv. Jindřicha, Jindřišská 32 Palác Neubergovský, Panská 5
Z koutu° a zákoutí
Za Masaryčku krásnější Temná a nebezpečná zákoutí bez života jsou k vidění i v samém centru městské památkové rezervace. Vzhled Masarykova nádraží a jeho okolí trápí zástupce první městské části i města už hodně dlouho. „Masaryčka vráží městu nůž do boku,“ říká předseda oblastního sdružení ODS Praha 1 Filip Dvořák. „Každý si snad vybaví „krásu“ ulic Hybernské a Na Florenci, kde se můžete ocitnout během několika kroků ze Staroměstského náměstí. A rázem jste v neuvěřitelném světě kalkatských slumů, s atmosférou naprosto rozdílnou od krásy historického centra,“ rozčiluje se Dvořák.
Se vzhledem Masarykova nádraží se musí něco udělat. O tom už je rozhodnuto a není nikdo, kdo by tento záměr zpochybňoval. Návrhů je několik, o tom vítězném se rozhodne, jakmile budou známy výsledky právě zpracovávané studie. „Téměř jistě se dá říct, že se do roka zahájí projednávání změn nad hotovou studií,“ uvedla pro MF Dnes šéfka Útvaru rozvoje města Světlana Kubíková. O nutnosti řešení svědčí i fakt, že studenti architektury na ČVUT pravidelně sami zpracovávají studie o prodloužení Opletalovy ulice. „V našem ateliéru vznikají každý rok alespoň dvě studie na toto téma,“ potvrzuje architekt Cach z ČVUT. Filip Dvořák vidí jako nejefektivnější radikální změnu. Nádraží je podle něj nejlepší zrušit. Hlavní nádraží, které je nedaleko, by se pak stalo centrem příměstské i městské dopravy. Funkčnost tohoto řešení potvrzuje vznik takzvané S-Bahn v sousedním Německu. Vlaky by v tomto případě pokračovaly z Negrelliho viaduktu do tunelu pod Husitkou ulicí a vyjely by u zadních
nástupišť hlavního nádraží. Tam by v budoucnu měla plynule navázat stanice metra D, která má vést na jihovýchod Prahy. Tím by se dopravě v hlavním městě opět o něco ulehčilo, protože by mohly vznikat další vnitroměstské železniční stanice. Druhou zvažovanou možností je Masarykovo nádraží výrazně zkrátit a umožnit tak plynulý přechod z Opletalovy ulice do ulice Na Florenci. Stará budova by se potom zrekonstruovala a dál předváděla krásu železniční dopravy – jako muzeum. Stejně naložili se svým nádražím například v Paříži. Národní technické muzeum už se vznikem „Masarykova muzea“ počítá. Pozitivním přínosem tohoto řešení by byl vznik jednotného přestupního uzlu mezi vlaky a autobusy. Tramvaje by dál vedly až do Karlína a okolo nádraží by mohl vyrůst krásný park. Třetí možností, která je však podle současných studií nejméně pravděpodobná, je zahloubit nádraží pod zem. Tak si s dopravou poradili například v New Yorku. Filip Dvořák upozorňuje, že nikdo rozhodně nechce ničit historické památky. „Naopak! Chceme je očistit o zpřístupnit. Dopravní systém se musí uspořádat tak, aby splňoval nejvyšší nároky současnosti. Mož-
ná se někomu naše řešení může zdát revoluční, ale i první vlak byl ve své době velkou revolucí. Pokrok jde kupředu a my přece chceme fungující město,“ zdůrazňuje Dvořák Město navíc nemusí kvůli přestavbě Masarykova nádraží ani sahat hluboko do kapsy. České dráhy totiž své pozemky výrazně zhodnotí. Ve spolupráci s komerčními firmami zde plánují také výstavbu bytů a obchodů. (ver)
CO BY SE MOHLO STÁT S „MASARYČKOU“: 1. – nádraží se zkrátí a propojí s uzlem autobusové dopravy na Florenci – vznikne tu park spojený koridorem zeleně až s úpatím Vítkova – podchod nádraží naváže na vestibul trasy metra C 2. – nádraží bude zrušeno, funkci hlavního železničního uzlu převezme hlavní nádraží – dolní nástupiště hlavního nádraží navážou na budoucí stanici metra D – jižní park se bude rozkládat až k Husitské ulici 3. – nádraží se zahloubí pod zem
Jednička / listopad 2005
77
Politika
DESATERO změn ve školství PODLE ODS Počátkem září ODS představila Desatero změn pro oblast školství, které jsou občanští demokraté připraveni uvést do života. Dokument vzbudil značnou pozornost, a to nejen v odborných kruzích. O bližší informace, vztahující se k vybraným bodům DESATERA, jsme proto požádali stínového ministra školství ODS WALTRA BARTOŠE. Co rozumíte pod pojmem možnost ucházet se o přijetí na více středních školách? Jsem přesvědčen, že změna, kterou ministerstvo prosadilo do nového zákona, tedy možnost podat v prvním kole přihlášku jen na jednu školu, byl krok špatným směrem. O tom, že nový zákon zcela zbytečně omezil možnost volby, není pochyb. V důsledku zákon uchazeče nutí preferovat v prvním kole jistotu před zájmem. V opačném případě totiž hrozí, že v dalších kolech bude možnost vybírat si jen z „přebraného zboží“. Ostatně o tom, že to tak v praxi dopadlo, svědčí i výsledky šetření, které provedlo ministerstvo a poskytlo je prostřednictvím náměstka Müllnera „školskému výboru“ Sněmovny. Data hovoří
8
Jednička / listopad 2005
jasně. Oproti minulým rokům se v prvním kole změnil podíl uchazečů o studium na gymnáziích a středních odborných školách, a to ve prospěch SOŠ. V maturitních oborech se navíc oproti minulým letům zvýšilo procento přijatých v prvním kole. Důvod? Ministerstvo tuto skutečnost okomentovalo větou, že o důvodech je možné spekulovat. Dovoluji si tvrdit, že velmi pravděpodobnou příčinou byla „volba na jistotu“. Ani v minulých letech nebyl stav optimální. O tom, že nový zákon situaci pro vzdělávané ještě zhoršuje, je podle ministerstvem zadaného šetření přesvědčena většina dotázaných ředitelů škol. Samotných žáků a rodičů se raději nikdo neptal. Podstatou našeho návrhu je nikoli vrátit stav do podoby před přijetím nového školského zákona, ale v zásadě aplikovat model, který funguje v případě přijímání na vysoké školy. Tedy možnost hlásit se na libovolný počet škol. Chápu, že podobná změna by znamenala vyšší organizační náročnost na straně škol, nicméně byla by výhodnější pro uchazeče o studium. A o vzdělávané a možnost jejich volby by mělo jít podle mého soudu především. V Desateru píšete, že chcete zrušit minimum počtu žáků i kvót maximálního počtu žáků ve školách ... O existenci školy má rozhodovat výlučně její schopnost poskytovat
kvalitní vzdělávání. Kvalitu vzdělávání však určitě neohrožují nízké počty žáků ve třídách a školách. Navíc za předpokladu, že škole jsou peníze na zajišťování veřejné vzdělávací služby poskytovány podle počtu žáků, jak stanoví zákon, nemají limity žádný význam. Pro stanovení minimálních počtů žáků tedy nejsou ani pedagogické, ale ani ekonomické důvody. Pokud si např. školu v místě přejí rodiče dětí, obec není proti a je ochotna vyšší náklady v málopočetných třídách nebo škole uhradit z vlastního rozpočtu, není důvod, aby taková škola nemohla existovat. Podobně je to i s tzv. kapacitami, tedy povolenými počty žáků školy. Pokud jsou správně a kontrolovatelně stanoveny parametry veřejné vzdělávací služby a její cena, je nadbytečné, dokonce škodlivé stanovovat podobná byrokratická omezení. A už vůbec by neměli ministerští úředníci rozhodovat o tom, zda má být konkrétní škola, pokud splnila zákonné požadavky, zařazena do školského rejstříku, či nikoliv. Argument, který je nezřídka v podobných případech používán, a to že podle názoru úředníků je již nabídka dostatečná, je nepřípadný. Pokud škola nebude mít dost žáků, proto ani dostatek prostředků na zajištění závazných podmínek, je to její problém a končí. Podobný přístup samozřejmě nebrání krajům nebo obcím využít vlastních prostředků k podpoře škol, oborů nebo vzdělávacích aktivit podle vlastního rozhodnutí. Dále mluvíte o odstranění nerovnosti ve financování vzdělávání ... Jde o princip. Platí-li, že účelem podpory z prostředků státního rozpočtu je vzdělávání, a platí-li současně, že se jedná o službu poskytovanou ve veřejném zájmu, potom neexistuje důvod, proč poskytování takové služby někde a v některých případech podporovat více a na jiném místě nebo v jiné škole méně. Stejnou výší má být např. podporováno i vzdělávání žáka v soukromé škole, protože i zde žák čerpá veřejnou službu. Rovnost podpory má samozřejmě platit i pro financování zdravotně postižených žáků. A to
Co znamená nepřípustnost změn podmínek pro získání vzdělání v průběhu studia? Jde především o nedomyšlený nápad ministerstva změnit pod-
mínky pro vykonání maturit pro žáky, kteří jsou dnes již ve druhém ročníku. To není korektní, neboť v takovém případě totiž hrozí, že děti budou zkoušeny z něčeho, co ve škole prostě nebraly. Navíc ani dnes ještě nejsou hotovy katalogy klíčových požadavků. Přesto ministerstvo trvá na termínu nových maturit již ve školním roce 2007/08. Aby mi bylo správně rozuměno: nejsem proti tzv. společné části maturity. Jen tvrdím, že tak závažná změna musí být dobře připravena. V předstihu musí být schváleny nové rámcové programy, stanovující znalosti a dovednosti, které mají být maturitou následně ověřovány, a změna se může týkat jen žáků, kteří byli již od 1. ročníku podle rámcových programů vzděláváni. Druhá část vašich návrhů se týká také vysokoškolské oblasti. Zde slibujete vysokoškolské studium pro více uchazečů a zavedení školného. Ano, jsem přesvědčen, že zavedení školného je nezbytné. Paradoxně proto, aby příležitosti studovat na vysoké škole byly méně sociálně diskriminační. Zavedení školného proto musí doprovázet i aktivní ekonomická podpora studentů. Proto navrhujeme zavedení studijních půjček, odkladu školného do doby, kdy ekonomicky zúročí získané vzdělání, sociální stipendia apod. Cílem je motivace vysokých škol přijímat více studentů a motivace studentů ucházet se o obor, o který mají vážný zájem. A co podpora stáží a zahraničního vysokoškolského studia a větší investice do vědy? Ano, to všechno je součástí našeho návrhu a jsem si vědom, že bez peněz slibované nepůjde realizovat. Tedy alespoň bez takového navýšení
veřejných prostředků investovaných do sektoru vysokého školství, výzkumu a vývoje, které by se blížilo průměru zemí OECD. Dnes přes každoročně proklamované zvyšování prostředků investovaných do terciární sféry, výzkumu a vývoje se naše pozice v podobných srovnáních nelepší. Navíc je nezbytné provést takové změny, které umožní lépe využít i zdrojů privátních.
Politika
bez ohledu na to, zda se vzdělávají ve škole speciální nebo jsou integrováni ve škole běžného typu. Povinnost vyhovět jejich speciálním potřebám je totiž vždy stejná. Dnes tomu tak bohužel není. Navíc se stále zřetelněji začíná projevovat i nerovnost finanční podpory nejen podle zřizovatele a typu školy, ale i podle jejího sídla. Výši podpory, stanovením tzv. krajských normativů, totiž určuje podle zákona kraj, a to při zohlednění regionálně různých podmínek. Řešení je prosté. Stát má vedle závazného standardu obsahu a podmínek vzdělávání stanovit i cenu oné služby, která zohledňuje veřejný zájem na jejím poskytování. A právě tato výše prostředků musí následovat žáka, kterému je vzdělávací péče určena. Bez ohledu na místo, zřizovatele nebo typ školy.
Jako poslední bod navrhujete, že vzdělání musí být možné získat kdykoli v průběhu života. Slovně o totéž usiluje i současné vedení ministerstva. Nicméně ambicí ODS není jen možnost získat nějaká osvědčení, což je předmětem ministerského návrhu zákona, ale možnost získat plnohodnotný certifikát o dosaženém vzdělání i v pozdějším věku, a to bez zbytečných byrokratických obstrukcí. Naše představa vychází z jednoduché úvahy, která se ptá: „Co je podstatné pro vydání státem uznávaného certifikátu? Je to chození do školy, nebo prokázání předepsaných znalostí a dovedností?“ A platí-li to druhé, potom je nutné usilovat nikoli o precizaci mechanismu akreditací vzdělávacích institucí, ale o umožnění přístupu ke standardním zkouškám. Tedy i k získání standardního vysvědčení o získaném vzdělání komukoliv, kdo při zkoušce uspěje. Ostatně nejedná se o žádnou revoluční změnu. Do jisté míry je podobný princip aplikován na vysokých školách v programech celoživotního vzdělávání. Jako doplněk Desatera, tedy jakýsi jedenáctý bod, uvádíte změnu názvu ministerstva. Není to zbytečný mediální trik? Určitě ne. Zdánlivě se sice jistě jedná o změnu banální a věcně nepodstatnou. Nicméně název ministerstva o mnohém vypovídá a stojí za to se nad ním zamýšlet. Konkrétně např. o tom, zda smyslem práce onoho ústředního orgánu státní správy má být péče o školy nebo o vzdělávání, o tělovýchovu nebo o sport, případně, zda věda má, nebo nemá být výslovně vyjmenovanou ministerstvem spravovanou oblastí. Lenka Nedbálková
Jednička / listopad 2005
9
Školství Místostarostka Jana Príhodová ˇ potešila prvnácky ˇ ˇ ˇ cokoládou ˇ
Dětská olympiáda rozjásala František Velkým úspěchem skončily Dětské olympijské hry, které se konaly 19. a 20. září v nově zrekonstruovaném multifunkčním sportovním areálu Na Františku. V zimě mladí sportovci změří síly opět – tentokrát na Jesenicku. „Dětské olympijské hry jsou dalším společným projektem naší městské části a partnerských obcí Jesenicka. V zimě se hry budou opakovat v jesenické zimní přírodě, což určitě ocení zejména pražské děti, pro které bude mít akce také významný rekreační charakter,“ uvedl starosta Prahy 1 Vladimír Vihan. Sportovního klání Na Františku se zúčastnilo více než osmdesát mladých sportovců. Soutěžili v individuálních a kolektivních disciplínách: v běhu přes překážkovou dráhu, přetahování lanem, skoku do dálky, malé kopané, vybíjené a ve florbalu. Malé sportovce i jejich rodiče potěšila zejména návštěva olympijského vítěze v desetiboji Romana Šebrleho, který předal dětem medaile. Zimní olympijské hry by se měly uskutečnit v únoru příštího roku. „Na základě úspěchu sportovních klání Na Františku uvažujeme o tom, že bychom do projektu zapojili také ostatní partnerská města naší městské části,“ řekl starosta. (ver)
10
Jednička / listopad 2005
Po mnoha desetiletích prožitých střídavě na Starém Městě a na Malé Straně jen nerad opouštím obvod Praha 1. Nevím, jestli jsem konzervativní – kam jsem chtěl, tam jsem se podíval, a proto nerad cestuji, mám rád věci známé a na svých místech... možná je to obsese. Nebo jiná úchylka. Cesta jinam znamená pro mne trauma, v předtuše mnoha potíží, komplikací a dobrodružství, které se zpravidla naplní, a já si mohu uspokojeně mumlat: Já to věděl, že mám zůstat doma, na Františku! Odolat pozvání přátel se však o víkendu na sklonku léta nedalo – jsou to milí krásní mladí lidé a bydlí v Mnichovicích, kam jezdil kocourek Mikeš na pouť! Tak proč bych tam nedojel já, jednou za čas je takový výlet možná docela dobrá změna. I když nerad cestuji. Předtuchy se však začaly plnit hned ráno – tedy skoro dopoledne, protože jsem zaspal. S batůžkem na zádech jsem vyrazil na čtrnáctku s představou, že jako znalec rafinovaných kombinací tramvajových tras a přestupů, snížím časovou ztrátu na minimum. Na refýži v Revoluční mi asi za deset minut přišlo cosi divné a po definitivním probuzení jsem si přečetl, že uběhly asi 4 hodiny z několika týdnů, kdy tudy žádná tramvaj jezdit nebude ... No, pěšky se to taky dá a jsem konec konců na výletě. Směrem na Wilsoňák jsem přeskakoval betonová svodidla, kličkoval mezi
výkopy a pošilhával k nebi, kde jeřáby přemisťovaly nad mou hlavou několikatunové pytle. Chtěl jsem si zanadávat, ale nic nebylo slyšet, protože obří vrták za plechovou ohradou bušil do země s takovým randálem, že pohled na mne musel každého ujistit, že nejde o turistu kráčejícícho centrem, ale vyšinutce, potloukajícího se po
staveništi a trpícího samomluvou. Na „šervůďáky“ mám taktiku nacvičenou z Národní. Po výzvě k vydání peněz zařvu: „Dlužím šest set miliónů!!!“, což žadatele tak zmate, že mi někteří dokonce nabízejí pomoc ... Ono to totiž připadá lidem normální! Na otázku „Máš žváro, kámo?“ odpovídám Ne, ale kdybys moh, tak pro mě taky vysomruj (i když nekouřím). Zajímavé je, že to mi nikdy nikdo neslíbil. V tom trapu jsem dokonce ani nezaregistroval nabídky sexuálního vyžití na nádražním paloučku. Ale třeba už nejsem přitažlivý... Co mne zarazilo u vchodu, byly nezvykle početné skupinky typických obyvatel postávajících venku. Prokličkoval jsem do budovy a uzřel policejní uniformy, pruhované pásy vymezující prostor před pokladnami a mnoho slušně oděných lidí. Ha, někdo to tu vzal pevně do rukou a nastolil pořádek! Podlezl jsem pruh a u okénka žádal Kolovraty–Mnichovice zpáteční (fígl zájemcům vysvětlím). Tu se za mnou ozvalo hlasité „SHIT (čti šit) !!!“ a já měl chviličku pocit, že pořádek na nádraží přišel nastolit předseda strany ... Ale kdepak! Ti hezcí slušní lidé všude kolem byli filmaři a anglické klení směrovalo na mou adresu, neb jsem vlezl do prostoru kamery a zkazil záběr ... Já chci pryč! Proboha, vlak! Kde je vlak? Informační panel zahrčel a sdělil mi, že na nástupišti č. 7 opustím hranice obvodu Prahy 1. Tak se i stalo. Lidé v kupátkách se znali a hovořili o denních starostech, stařenka na sedadle přede mnou podřimovala. Prošel průvodčí, úpravný a slušný, poděkoval a popřál hezký den. Pantograf přidal a byl to docela fičák. Možná doženu to trapné zpoždění ... „Vy jedete do Mnichovic?“ zeptala se mne podřimující stařenka. Nevím, jak se to dozvěděla, oči měla pořád zavřené, ale já kývl. A znejistěl. Trpím fóbiemi, že přejedu, vystoupím jinde... jak to ta baba
Fejeton
Cesta z Prahy do Prahy
věděla? „Tak to byste měl vystoupit, už jsme tady“, povídá a dříme dál. V panice jsem serval batůžek z poličky a skočil do chodby. Nikde žádná cedule, jen sešlé nástupišťátko a vysoká hradba křoví. Dveře zasyčely a já se vrhl mezi ně. Úhledný průvodčí mne strhl zpět. „Vy jedete do Mnichovic, ne?“ zeptal se, udiven, proč se vrhám do hustého křoví skrze zavírající se pneumatické dveře. „No právě!“ zařval jsem. „Tak ale to musíte dvě zastávky počkat, ještě tam nejsme“, řekl klidně, protože dveře už byly zavřené. Vrátil jsem se k babce, která zase dřímala. Aniž by otevřela oči, poznamenala: ... ale je to odsud taková hezká procházka. Do Mnichovic“. No, nakonec mě v mé cílové stanici přátelé odchytli a bezpečně dovedli domů. Cestu zpět jsem zvládl – drobnosti, že zpáteční noční spoj stíháme autem a já kdesi naskakuji do rozjíždějícího se vlaku, už mi přišly normální. S úlevou prokličkovávám mezi opilci v hale, odmítám nabídky v temném parku a zkratkou kolem luxusních hotelů se vracím přes Kozí plácek a Haštalák domů. Domů! A dlouho nikam nepojedu, ani kdyby na mě troubili Mikeš, Pašík a Bobeš najednou. JAN HOVORKA
Jednička / listopad 2005
11 11
Set í k
Jednička č. 4/2005 Časopis Občanské demokratické strany, Praha 1
Šéfredaktorka:
Veronika Vránová
Foto:
Veronika Šimková
Adresa redakce: Telefon:
Haštalská 730/22 110 00 Praha 1- Staré Město 224 826 474
E-mail:
[email protected]
Ev. číslo:
MK ČR E 11785
Distribuce zdarma Místo vydávání:
Praha 1
Vydavatel:
Občanská demokratická strana Oblastní sdružení Praha 1 Haštalská 730/22, 110 00 Praha 1 IČO: 16192656, DIČ: CZ16192656
