2005. Obsah:

Česká urologie 2/2005 Obsah:

VÝROČNÍ KONFERENCE ČESKÉ UROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP S KURZEM ESU PROGRAM ...................................................................................................................................................................... 6 ABSTRAKTA .................................................................................................................................................................. 16

KURZ ESPU PROGRAM .................................................................................................................................................................... 62 ABSTRAKTA .................................................................................................................................................................. 65

Pro členy ČUS zdarma. Pro ostatní činí předplatné časopisu Česká urologie 420 Kč. Platí pro následující 4 čísla časopisu - jde o tzv. plovoucí předplatné. Úhradu přijímáme složenkou typu C na adrese: Medica Publishing and Consulting, s. r. o., obchodní centrum Media Hall, Bidláky 20, 639 00 Brno, tel./fax: 533 337 311/12. Možná je i fakturace. Vydává:

Česká urologická společnost České lékařské společnosti JEP Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Šéfredaktor: doc. MUDr. František Záťura Redakční rada: doc. MUDr. Michael Urban, CSc. prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. prim. MUDr. Otto Köhler, CSc. doc. MUDr. Petr Morávek, CSc. doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc. prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. doc. MUDr. Ivan Kawaciuk, CSc. doc. MUDr. Ladislav Jarolím, CSc. doc. MUDr. Marko Babjuk, CSc. doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc. MUDr. Pavel Verner Návrh obálky, grafická úprava, sazba a tisk: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Odpovědná redaktorka: Mgr. Kateřina Zachovalová, Ph.D. [email protected] Technická redaktorka: ing. Gabriela Benešová Jazykový korektor: PhDr. Boris Skalka

Čes Urol 2005; 9(2)

Adresa vydavatele: Česká urologická společnost, Ke Karlovu 6, 120 00 Praha 2 Medica Publishing and Consulting, s. r. o. obchodní centrum Media Hall, Bidláky 20, 639 00 Brno Inzerce: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. obchodní centrum Media Hall, Bidláky 20, 639 00 Brnoo tel./fax: 533 337 311/12 Rukopisy zasílejte na adresu: doc. MUDr. F. Záťura Urologická klinika FN Olomouc I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc Zaslané příspěvky se nevracejí, otištěné příspěvky nejsou honorovány. Vydavatel a redakční rada upozorňují, že za obsah a jazykové zpracování inzerátů a reklam odpovídá výhradně inzerent. Redakce neodpovídá za správnost léčebných a diagnostických postupů popisovaných autory. Zkratka pro citace: Čes Urol ISSN 1211-8729, MK ČR E 7798 Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., OZJM Ředitelství v Brně. Č. j. P/2-4174/97 ze dne 17. 9. 1997 Vychází 4x ročně. Toto číslo vychází: 15. září 2005 www.ceskaurologie.cz

3

ČESKÁ UROLOGICKÁ SPOLEČNOST ČESKÁ LÉKAŘSKÁ SPOLEČNOST J. E. PURKYNĚ

VÝROČNÍ KONFERENCE ČESKÉ UROLOGICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP S KURZY ESU A ESPU

12.–14. října 2005 Hotel Andel's, Praha Výroční konference České urologické společnosti ČLS JEP a ESU kurz

15.–16. října 2005 Sídlo firmy Pfizer, s.r.o., Praha ESPU kurz

Čes Urol 2005; 9(2)

5

PROGRAM Středa 12. 10. 2005 08.30-9.30 09.30-12.30 13.30-14.45 SÁL A 15.00-15.30

15.30 - 17.00

SÁL A 17.15-18.00

SÁL B 17.15-18.00

19.30

REDAKČNÍ RADA ČESKÉ UROLOGIE SCHŮZE VÝBORU ČUS JEDNÁNÍ SEKCÍ ČUS (onkologická, urodynamická, laparoskopická, rezidenti, pediatrická) SYMPOZIUM URODYNAMICKÉ SEKCE ČUS Moderace: T. Hanuš, R. Zachoval, J. Doležel Neuromodulation in urology D. Castro-Diaz SYMPOZIUM ONKOLOGICKÉ SEKCE ČUS Onkologická hlášení zhoubných novotvarů - aktuální informace M. Matoušková Diskusní fórum na téma: Karcinom prostaty Moderace: M. Soloway Účastníci panelu: J. Dvořáček, D. Pacík, L. Jarolím, R. Fiala, M. Matoušková, M. Babjuk SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI ASTRAZENECA Téma: Najděte správnou cestu léčby pro „typického“ pacienta… Interaktivní diskuse za použití hlasovacího zařízení Moderátor: L. Jarolím J. Schraml: Léčba pacienta s metastatickým CaP V. Študent: Léčba pacienta s lokalizovaným CaP L. Jarolím: Léčba pacienta s lokalizovaným CaP s rizikovými faktory D. Pacík: Léčba pacienta s lokálně pokročilým CaP SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI ASTELLAS Téma: Epidemiologie, diagnostika a terapie hyperaktivního měchýře (OAB) Moderátor: T. Hanuš J. Zmrhal: Diagnostika a epidemiologie J. Krhut: Farmakoterapie OAB SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ A KONCERT ČESKÉ FILHARMONIE (RUDOLFINUM)

Čtvrtek 13. 10. 2005 SÁL RUBY III 7.30-8.00

SÁL A + B 8.00-8.15 8.15-8.45 8.15 I/1

6

PRACOVNÍ SNÍDANĚ SPOLEČNOSTI ELI LILLY Téma: Novinka v oblasti léčby ED: První velká „head to head“ studie mezi PDE 5 inhibitory Moderátor: D. Pacík D. Pacík: Tadalafil vs. Sildenafil: Jaké mohou být důvody preference léčby (výsledky mezinárodní studie LVFH, která probíhala i v České a Slovenské republice) K. Kočí: Výsledky první velké „head to head“ studie porovnávající účinnost, snášenlivost a preference mezi sildenafilem a tadalafilem ZAHÁJENÍ

I. PŘEDNÁŠKY HOSTŮ Moderace: J. Dvořáček, T. Hanuš EAU Lecture Benign prostatic hyperplasia Ch. Chapple

www.ceskaurologie.cz

8.30 I/2

8.50-9.10 8.50 II/1 8.58 II/2 9.10-10.15 9.10 III/1 9.30 III/2 9.50 III/3 9.58 III/4 10.06 III/5 10.15-10.35 SÁL A + B 10.35-11.30 10.35 IV/1 10,55 IV/2 11.15 IV/3 11.23 IV/4

EBU Lecture Management of neurogenic bladder D. Castro-Diaz

II. BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY Moderace: I. Pavlík, I. Anděl, Ch. Chapple Vplyv medikamentóznej liečby benígnej hyperplazie prostaty na incidenciu prostatektomií v Slovenskej republike J. Švihra, T. Baška, A. Szalayová, D. Bushnell, L. Macko, L. Poliak, J. Ľupták, J. Kliment Jaké jsou parametry Haldovy triády u pacientů poprvé vyšetřených u urologa pro LUTS R. Fiala, L. Domes, A. Vidlář, M. Grepl, M. Král

III. LAPAROSKOPIE V UROLOGII Moderace: V. Študent, J. Všetička, C. Abbou Laparoscopic radical prostatectomy C. Abbou Laparoscopic radical prostatectomy in Slovenj Gradec N. Vodopija Laparoskopická adrenalektomie a její srovnání s otevřenou adrenalektomií V. Študent, F. Záťura, K. Belej, R. Fiala Retroperitoneoskopická operace ledviny a nadledviny J. Všetička, M. Vraný, J. Ľupták Nový laparoskopický přístup v řešení levostranné hydronefrózy J. Sedláček, R. Kočvara, K. Meiner, J. Kopecký, L. Šafařík, J. Dvořáček přestávka

IV. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Moderace: P. Morávek, R. Fiala, A. Borowka The current management and advances in the management of high risk superficial bladder cancer A. Zlotta Cystectomy in the treatment of bladder cancer A. Borowka Radikální cystektomie v léčbě nádorů močového měchýře M. Babjuk, T. Hanuš, L. Šafařík, I. Pavlík, J. Dvořáček, O. Stáňa Radikální cystektomie a močové derivace na urologické klinice FN Olomouc v letech 2003-4 M. Hrabec, R. Fiala, V. Študent, A. Lamla, A. Vidlář, K. Belej, F. Záťura

11.35-12.15

PLENÁRNÍ SCHŮZE ČUS

12.15 - 13.00

Přestávka INSTALACE POSTERŮ SÁL B skupina PVI - Andrologie skupina PVIII - Nádory močového měchýře skupina PX - Benigní hyperplazie prostaty, onkologie, varia PŘÍZEMÍ skupina NP - Nediskutované postery

SÁL A 13.00-14.00 13.00 V/1 13.08 V/2 13.16 V/3 13.24 V/4 13.32 V/5 13.40 V/6

Čes Urol 2005; 9(2)

V. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A ONKOLOGICKÁ VARIA (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: M. Babjuk, M. Matoušková, A. Zlotta Primozáchyty tumorů močového měchýře M. Pešl, M. Babjuk, V. Soukup, H. Smolová, J. Dušková, P. Dundr, J. Dvořáček, T. Hanuš, I. Pavlík, L. Šafařík, E. Votoček, K. Novák, L. Zámečník, J. Stolz, J. Sedláček, P. Pokuta, M. Šincl Prognostický význam T1 subtypizace ve tkáni povrchových nádorů močového měchýře V. Soukup, M. Babjuk, J. Dušková, M. Pešl, J. Dvořáček Význam sekvenčního stanovení testů BTA TRAK a UBC IRMA pro sledování pacientů s povrchovými nádory močového měchýře M. Babjuk, M. Pešl, V. Soukup, M. Koštířová, E. Tejčková, L. Pecen, J. Dvořáček Komorbidita a perioperačné komplikácie pacientov po radikálnej cystektómii V. Novotný, N. Berdjis, U. Heberling, O. W. Hakenberg, M. P. Wirth Jaký je rozdíl v indikacích radikální cystektomie u karcinomu močového měchýře mezi urologickou klinikou v Olomouci a spádovými urologiemi? R. Fiala, A. Lamla, M. Grepl, M. Hrabec, V. Študent , K. Belej, F. Záťura Stanovení kolagen-1-telopeptidázy při detekci metastatického postižení kosti v uroonkologii M. Matoušková, M. Hanuš, V. Dudková , D. Koudelková

7

13.48 V/7

SÁL B 13.00-14.00 13.00 13.15 PVI/1 13.20 PVI/2 13.25 PVI/3 13.30 PVI/4 13.35 PVI/5 13.40 PVI/6 13.45 PVI/7 13.50 PVI/8 13.55 PVI/9 SÁL A 14.00 - 14.45 14.00 VII/1 14.08 VII/2 14.16 VII/3 14.24 VII/4 14.32 VII/5 SÁL B 14.00-15.00 14.00 PVIII/1 14.05 PVIII/2 14.10 PVIII/3 14.15 PVIII/4 14.20 PVIII/5 14.25 PVIII/6 14.30 PVIII/7

8

Dlhodobé skúsenosti s diferencovaným liečebným prístupom u pacientov s neseminomatóznym nádorom testis (NSNT) v I. klinickom štádiu D. Ondruš, M. Ondrušová, M. Horňák

VI. ANDROLOGIE (POSTERY) Moderace: L. Zámečník, J. Heráček, J. Breza „State of the art“ LUTS a sexuální dysfunkce D. Pacík Sexuální dysfunkce u mužů po poranění míchy J. Heráček, M. Urban, V. Sobotka, R. Zachoval, J. Kuncová, M. Lukeš, M. Záleský Erektilní dysfunkce jako první příznak kardiovaskulárního onemocnění T. Šrámková, M. Sutorý, J. Jančík, J. Meluzín Dlouhodobé výsledky mikrochirurgické varikokelektomie souboru 131 pacientů M. Nussir , D. Pacík, R. Beharka Dlouhodobé zkušenosti s technikami MESA/TESE ve FN Brno R. Beharka, D. Pacík, I. Crha Operační a histologické nálezy reprodukčních orgánů u mužů po poranění míchy V. Sobotka, J. Heráček, V. Mandys Změny elektrických parametrů v průběhu elektroejakulace u pacientů se spinální traumatickou lézí a jejich praktický význam M. Sutorý, T. Šrámková, J. Doležel, P. Wendsche, J. Kočiš Vrozená laterální deformace penisu P. Palascak, V. Mašková, N. Nader, W. Gomez-Orozco, R. Grill, M. Urban High flow priapizmus u dětí - 3 kazuistiky, 3 způsoby léčby R. Sobotka, R. Kočvara, J. H. Peregrin, J. Gut, J. Morávek, J. Dvořáček Neobvyklý následek autoerotické stimulace penisu I. Hartmann, V. Študent, F. Záťura, O. Šmakal, K. Belej

VII. REKONSTRUKCE, UROLITIÁZA (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: R. Kočvara, A. Petřík, Ch. Chapple Iatrogenní léze močovodu T. Hanuš, K. Novák, L. Šafařík, M. Babjuk, J. Dvořáček, I. Pavlík Nová chirurgická metoda léčby mužské inkontinence - SLING ARGUS® M. Urban, J. Heráček, S.V. Romano, P. Palascak,W. Gómez-Orozco Vztah urolitiázy a poruch tukového metabolismu K. Bartoníčková, G. Louženský, V. Kaliská Léčba nefrolitiázy dolního kalichu - srovnání litotrypse extrakorporální rázovou vlnou a perkutánní extrakce konkrementu K. Novák, V. Vobořil, M. Pešl, J. Stolz, L. Zámečník, J. Schánilec, K. Fógel, R. Sobotka Ureteroskopické řešení ureterolitiázy pomocí Ho: YAG laseru M. Pešl, K. Novák, V. Vobořil, L. Šafařík, M. Babjuk, I. Pavlík, V. Soukup, L. Zámečník, J. Sedláček, J. Stolz, T. Hanuš, J. Dvořáček

VIII. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE (POSTERY) Moderace: M. Hanuš, V. Soukup, A. Borowka Význam stanovení survivinu v moči pro neinvazivní diagnostiku tumorů močového měchýře M. Pešl, M. Babjuk, V. Soukup, J. Dvořáček Využití stanovení perspektivních laboratorních ukazatelů v diagnostice karcinomu močového měchýře R. Fiala, D. Stejskal Význam UBC a TPA v detekci karcinomu močového měchýře a vliv zpracování vzorku moči na diagnostickou přesnost testů J. Klečka, M. Hora, R. Pikner, O. Topolčan, L. Holubec jr. Neinvazivní detekce nádorů močového měchýře průkazem chromozomálních aberací metodou FISH (Fluorescence in situ hybridization) M. Babjuk, M. Pešl, Z. Zemanová, L. Houšková, L. Pavlištová, V. Soukup, K. Michalová, J. Dvořáček Diagnostika recidiv superficiálního uroteliálního karcinomu močového měchýře pomocí stanovení exprese telomerázy - pilotní studie M. Záleský, M. Urban, J. Křemen, R. Zachoval, J. Heráček, J. Sachová, M. Lukeš, P. Palascak Prognostický význam klinicko-patologických a imunohistochemických markerov (Ki-67, PCNA) u pacientov s povrchovým uroteliálnym karcinómom močového mechúra R. Tomaškin, P. Slávik, B. Eliáš, K. Macháleková, K. Kajó, J. Kliment Klonální původ mnohočetných povrchových uroteliálních nádorů močového měchýře M. Trková, M. Babjuk, V. Soukup, J. Dušková, A. Soukupová, J. Mareš, Z. Sedláček


14.35 PVIII/8 14.40 PVIII/9 14.45 PVIII/10 SÁL A 14.45-16.05 14.45 IX/1 14.55 IX/2 15.05 IX/3 15.15 IX/4 15.25 IX/5 15.35 IX/6 15.45 IX/7 15.55 IX/8

SÁL B 15.00-16.00 15.00 PX/1 15.05 PX/2 15.10 PX/3 15.15 PX/4 15.20 PX/5 15.25 PX/6 15.30 PX/7 15.35 PX/8 15.40 PX/9 15.45 PX/10 16,00-17,00 SÁL A 16.15-17.00

Čes Urol 2005; 9(2)

Imunohistochemické charakteristiky urotelu v organotypických kulturách sliznice močových cest J. Kuncová, S. Papini, C. Selli, M. Urban, R. Revoltella, V. Mandys Přínos laparoskopické pánevní lymfadenektomie pro indikaci orgán šetřícího postupu u uroteliálních karcinomů močového měchýře ve stadiu T2 NX M0 R. Zachoval, E. Kindlová, M.Urban, M. Záleský, J. Heráček, J. Sachová, M. Lukeš Malobuněčný karcinom močového měchýře - kazuistika P. Pauk, J. Beneš, J. Novák

IX. VIDEA Moderace: J. Všetička, J. Kočárek, C. Abbou Antegrádní provedení miniinvazivní nefroureterektomie (laparoskopická nefrektomie s následnou endoskopickou excizí ureterovezikální junkce) M. Hora, J. Klečka, P. Stránský, O. Hes Použití uzamykatelných klipů místo stapleru k přerušení hilových cév při radikální laparoskopické nefrektomii - náklady šetřící přístup M. Hora, J. Klečka jr., P. Stránský, T. Ürge Používané metody extrakce preparátu po radikální laparoskopické nefrektomii ve FN v Plzni J. Klečka, M. Hora, D. Mrkos, O. Hes Extraperitoneoskopická radikální prostatektomie J. Kočárek, P. Režnar, O. Kőhler, J. Pokorný Využití nitinolonové spirály při endoskopickém řešení ureterolitiázy J. Klečka, M. Hora, J. Jambura Laserová ureteroskopická a perkutánní rekonstrukce dutého systému ledviny zajizveného po operacích pro nefrolitiázu O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný Endoskopické řešení striktury levostranné ureteroenterické anastomózy u Motol pouche simultánní antegrádní ureteroskopií a kolonoskopií O. Kőhler, J. Stehlík, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný Kombinované perkutánní a ureteroskopické řešení striktury levé ureteroenterální anastomózy u ortotopické neoveziky podle Studera O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný

X. BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY, ONKOLOGIE VARIA (POSTERY) Moderace: K. Mainer, M. Rosenberg, N. Clarke Enukleace prostaty holmiovým laserem O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný TURP u pacientov s BPH a s chronickou retenciou moču/renálnou insuficienciou J. Marenčák, S. Náter, M. Maskalík Intraprostatická aplikace botulinumtoxinu jako alternativa v léčbě symptomů dolních cest močových u pacientů s benigní hyperplazií prostaty - první výsledky J. Krhut, K. Mainer, J. Kopecký, Z. Häring, D. Němec, R. Král, O. Havránek, P. Fojtík Analýza souboru nemocných s diagnózou prostatitidy K. Bartoníčková, O. Nýč, M. Dendis, F. Flek, M. Pročková High risk HVP zevního genitálu; lokální aplikace 5-FU u podofylin-rezistentních typů M. Matoušková, M. Hanuš, R. Tachezy Nádory uropoetického traktu u dětí I. Novák, L. Janoušková, H. Stefan, J. Koudelka, E. Šimáková, P. Rejtar, J. Hak ZRUŠENO Embryonální rabdomyosarkom ledvinné pánvičky u 19leté dívky - kazuistika M. Chocholatý, I. Kawaciuk, J. Mališ, P. Dušek Exulcerovaný nádor varlete raritní velikosti - kazuistika M. Rejchrt, I. Kawaciuk, J. Novák, L. Jarolím, P. Dušek, J. Jerie, J. Soukup Seminom prostaty - kazuistika M. Urbanová, I. Kawaciuk, L. Jarolím, A. Zuntová Odstranění posterů v sálu B - skupiny PVI, PVIII, PX (nediskutované postery v přízemí zůstávají - skupina NP) SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI ZENTIVA Téma: Medikamentózní léčba benigní hyperplazie prostaty Moderátor: M. Babjuk

9

M. Babjuk: Úvod - BHP v ČR, možnosti léčby a realita J. Schraml: Finasterid v léčbě BHP I. Pavlík: Tamsulosin a alfablokátory v léčbě BHP D. Pacík: Závěr - budoucnost léčby BHP SÁL B 17.10-17.55

19.30

SYMPOZIUM SPOLEČNOSTI PFIZER Téma: Novinky z oblasti OAB a ED Moderátor: F. Záťura F. Záťura: Úvod - novinky v oblasti OAB Interaktivní fórum OAB (panel: L. Zámečník, R. Vrtal, F. Záťura) T. Šrámková: Sexuální zvyklosti českých mužů SPOLEČENSKÝ VEČER (STRAHOVSKÝ KLÁŠTER)

Pátek 14. 10. 2005 SÁL RUBY III 7.30-8.00

SÁL A + B 8.00-8.30 8.00 XI/1 8.15 XI/2

8.30-11.00

PRACOVNÍ SNÍDANĚ SPOLEČNOSTI SANOFI AVENTIS Moderátor: M. Hora Téma: Hormonálně refrakterní karcinom prostaty D. Pacík: Přehled možných léčebných postupů u hormonálně refrakterního karcinomu prostaty J. Katolická: Praktické zkušenosti s léčbou hormonálně refrakterního karcinomu prostaty

XI. PŘEDNÁŠKY HOSTŮ Moderace: D. Pacík, T. Hanuš Přednáška SUS Transplantácie obličiek od žijúcich darcov J. Breza, Z. Žilinská, V. Pribylincová, P. Bujdák ESPU Lecture Pediatric urooncology E. Jaureguizar

ESU COURSE

EUROPEAN SCHOOL OF UROLOGY 4

HIGHLIGHTS IN UROLOGIC ONCOLOGY 8.25 8.30 9.00 9.30 9.50 10.10 10.30 11.00 - 11.20

10

ESU Organized Course at the time of the national congress of the Czech Urological Society Chair: H. Van Poppel, Leuven (B) Welcome and introduction H. Van Poppel, Leuven (B) Advanced renal cell carcinoma: place of surgery and current medical treatment N. Clarke, Manchester (UK) Laparoscopic radical nephrectomy: the standard in 2005 (video) A. Hoznek, Creteil (F) Contemporary radical cystectomy (surgical technique - video) H. Van Poppel, Leuven (B) Robotic surgery in modern urology A. Hoznek, Creteil (P) Adjuvant or neo-adjuvant chemotherapy for bladder cancer? N. Clarke, Manchester (UK) Clinical cases and discussion T. Hanuš, Prague (CZ) Přestávka


SÁL A + B 11.20-12.15 11.20 XII/1 11.40 XII/2 11.48 XII/3 11.55 XII/4 12.03 XII/5 12.15-13.00

13.00 - 14.00 13.00 XIII/1 13.20 XIII/2 13.28 XIII/3 13.36 XIII/4 13.44 XIII/5 13.52 XIII/6

SÁL B 13.00-14.00 13.00 PXIV/1 13.05 PXIV/2 13.10 PXIV/3 13.15 PXIV/4 13.20 PXIV/5 13.25 PXIV/6 13.30 PXIV/7 13.35 PXIV/8 13.40 PXIV/9

Čes Urol 2005; 9(2)

XII. KARCINOM PROSTATY (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: J. Dvořáček, D. Pacík, H. van Poppel University of Miami experience with radical prostatectomy M. Soloway Vyhledávací studie karcinomu prostaty (PSA 2000). Reference souboru 5 744 pacientů M. Hanuš, M. Matoušková Výsledky radikálních prostatektomií v Olomouci (2001-2004) A. Vidlář, R. Fiala, M. Grepl, M. Hrabec, V. Študent, F. Záťura Dynamika poklesu PSA po radikální prostatektomii L. Jarolím, I. Kawaciuk, M. Schmidt, P. Verner, P. Dušek, J. Jerie, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Zhodnocení kvality života u nemocných po radikální prostatektomii J. Stolz, R. Sobotka, K. Fogel, L. Šafařík, M. Babjuk, I. Pavlík, J. Dvořáček, T. Hanuš Přestávka INSTALACE POSTERŮ Sál A: skupina PXIX - Karcinom prostaty Sál B: skupina PXIV - Dysfunkce mikce skupina PXVI - Urolitiáza, varia skupina PXVIII - Laparoskopie, rekonstrukce skupina PXX - Tumory ledvin

XIII. KARCINOM PROSTATY (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: F. Záťura, L. Jarolím, M. Soloway Our experience with 100 radical retropubic prostatectomies I. Romics, J. Pánovics, A. Majoros, P. Riesz Výsledky transrektální biopsie prostaty s ultrazvukovou kontrolou: srovnání detekce karcinomu biopsií 6+2 s odběrem 12 vzorků v periprostatické anastézii P. Verner, L. Jarolím, I. Kawaciuk, M. Rejchrt, M. Schmidt, P. Hanek, P. Dušek, V. Kaliská, J. Soukup Rizikové faktory pro vznik inkontinence po radikální prostatektomii R. Fiala, A.Vidlář, V. Študent, M. Grepl, K. Belej, M. Hrabec, F. Záťura Biochemická recidiva po radikální prostatektomii L. Jarolím, I. Kawaciuk, P. Verner, J. Jerie, P. Dušek, M. Schmidt, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Agresivita karcinomu prostaty u nemocných s nízkou hladinou PSA L. Jarolím, I. Kawaciuk, M. Schmidt, J. Jerie, P. Dušek, P. Verner, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Je obezita rizikovým faktorem pro karcinom prostaty? M. Schmidt, L. Jarolím, I. Kawaciuk, P. Verner, P. Dušek, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská

XIV. DYSFUNKCE MIKCE (POSTERY) Moderace: T. Hanuš, R. Zachoval, D. Castro-Diaz Komplikace TVT při léčbě stresové inkontinence A. Čermák, D. Pacík, K. Karmašová, A. I. Belkov, M. Huser Naše zkušenosti s TOT v léčbě stresové inkontinence u žen P. Palascak, V. Mašková, N. Nader, W. Gomez-Orozco, M. Urban Naše zkušenosti a výsledky s „tension free“ operačními metodami stresové inkontinence u žen V. Hynek, F. Kunec, J. Schraml Vplyv patomechanizmu stresovej inkontinencie moču na výsledok jej operačnej liečby M. Romančík, I. Lutter, F. Goncalves, M. Ondriš, P. Weibl, M. Karwandgar Možnosti využití videourodynamiky při detekci VLPP R.Vrtal, F. Záťura, R. Fiala, A. Vidlář Implantace umělého svěrače AMS 800 po předchozích operacích pro inkontinenci I. Pavlík, D. Pacík Sledování symptomového skóre u pacientek s s intersticiální cystitidou L. Zámečník, T. Hanuš, I. Pavlík, P. Dundr, C. Povýšil Urologické komplikace u 120 pacientů po poranění míchy J. Heráček, M. Urban, V. Sobotka, R. Zachoval, J. Kuncová, M. Lukeš, M. Záleský Výsledky urologické péče na spinální jednotce Krajské nemocnice Liberec - 2 roky zkušeností V. Šámal, J. Mečl

11

13.45 PXIV/10 13.50 PXIV/11 SÁL A 14.00-15.00 14.00 XV/1 14.08 XV/2 14.16 XV/3 14.24 XV/4 14.32 XV/5 14.40 XV/6 SÁL B 14.00-15.00 14.00 PXVI/1 14.05 PXVI/2 14.10 PXVI/3 14.15 PXVI/4 14.20 PXVI/5 14.25 PXVI/6 14.30 PXVI/7 14.35 PXVI/8 14.40 PXVI/9 14.45 PXVI/10 15.00-15.15 SÁL A 15.15-16.10 15.15 XVII/1 15.23 XVII/2 15.31 XVII/3 15.39 XVII/4 15.47 XVII/5

12

Vývoj dysfunkce dolních močových cest u remitentní formy roztroušené sklerózy v závislosti na typu neurologické léčby - průběžné výsledky L. Zámečník, K. Novák, V. Soukup, E. Havrdová, I. Nováková, D. Horáková Symptomy LUTS u žen a použití alfablokátoru R. Staněk, P. Vágner, T. Kokoř

XV. TUMORY LEDVIN (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: I. Kawaciuk, V. Vít, H. van Poppel Matematický model prognózy kurabilního karcinomu ledviny I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Rozměr nádoru, staging a grading malignity v prognóze karcinomu ledviny M. Schmidt, I. Kawaciuk, P. Dušek, L. Hyršl, L. Jarolím, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Vliv věku, pohlaví a ECOG skóre na prognózu karcinomu ledviny M. Urbanová, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý Sledování exprese skupiny PAX genů, věku, BMI a kouření u nemocných s lokalizovaným konvenčním renálním karcinomem J. Stolz, M. Babjuk, J. Mareš, T. Viktorová, J. Dušková, J. Dvořáček Prognostický význam incidentálního záchytu karcinomu ledviny L. Hyršl, I. Kawaciuk, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Sarkomatoidní varianta karcinomu ledviny L. Vilhelmová, J. Bárta, P. Klézl, V. Stáhalová, J. Novák, Z. Gilbert

XVI. UROLITIÁZA, VARIA (POSTERY) Moderace: O. Köhler, K. Novák, I. Romics Korelace mezi účinností extrakorporální litotrypse a frekvencí rázových vln u přístroje Piezolith 3000 D. Pacík, A. Khamzin Efektivita léčby urolitiázy metodou extrakorporální litotrypse v závislosti na frekvenci aplikace rázových vln A. Khamzin, D. Pacík, M. Hajný Subjektivní vnímání bolestivosti při extrakorporální lithotrypsi v závislosti na frekvenci generace rázových vln M. Hajný, A. Khamzin, D. Pacík První výsledky efektu léčby mimotělního drcení s využitím přístroje Piezolith 3000 G. Varga, B. Varga, A. Khamzin, M. Hajný, R. Beharka, D. Pacík, A. Čermák Sulcus nervi dorsalis penis - dosud nepopsaná anatomická struktura L. Jarolím, J. Šedý, O. Naňka, M. Belišová Endometrióza močového měchýře R. Staněk, P. Vágner, J. Palas, E. Sehnálková Emfysematosní cystitida J. Pokorný, O. Köhler, J. Kočárek, P. Drlík, Z. Otava, P. Režnar, O. Kaplan, J Girl Aneuryzmata velkých cév imitující urologická onemocnění M. Trnka, Z. Lavička, M. Drábek, V. Pávek, M. Tesař Neobvyklá příčina akutní ledvinné nedostatečnosti P. Navrátil, M. Vraný, J. Všetička, J. Pacovský Fiibromuskulární dysplazie renální tepny P. Drlík, O. Köhler, J. Kočárek, P. Režnar, Z. Otava, J. Pokorný, O. Kaplan Přestávka

XVII. KARCINOM PROSTATY, POKROČILÉ NÁDORY LEDVIN (PÓDIOVÁ SDĚLENÍ) Moderace: M. Urban, J. Schraml, A. Zlotta Přínos laparoskopické pánevní lymfadenektomie pro rozdělení pacientů s karcinomem prostaty ve stadiu T1c-T3 Nx M0 do různého léčebného schématu (týkajícího se hormonální terapie a rozsahu radioterapie) R. Zachoval, E. Kindlová, M. Urban, M. Záleský, J. Heráček, J. Sachová, M. Lukeš Je možné ovlivnit riziko progrese karcinomu prostaty u pacientů s rizikovými faktory, léčených radioterapií s kurativním záměrem? D. Pacík, V. Vít, A. Čermák, P. Šlampa Porovnanie okamžitej a odloženej liečby u pacientov s karcinómom prostaty nevhodných na kuratívny spôsob liečby J. Kliment, B. Eliáš, R. Tomaškin Výsledky intermitentní androgenní suprese u karcinomu prostaty P. Dušek, I. Kawaciuk, L. Teršípová, M. Pročková Léčba metastazujícího karcinomu ledviny J. Novák, J. Bárta, P. Klézl, L. Vilhelmová


15.55 XVII/6 SÁL B 15.15 - 16.10

Výsledky aktivní onko-urologické léčby pokročilého karcinomu ledviny P. Dušek, I. Kawaciuk, L. Hyršl, L. Jarolím, R. Pospíšil, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová

XVIII. LAPAROSKOPIE, REKONSTRUKCE (POSTERY)

Moderace: J. Krhut, J. Ženíšek, N. Vodopija Laparoskopická transperitoneálna adrenalektómia 15.15 PXVIII/1 J. Ľupták, M. Vraný, B. Eliáš, J. Kliment 15.20 PXVIII/2 Četnost komplikací po laparoskopické varikokelektomii dle Paloma u dětí a adolescentů P. Kuliaček, L. Janeček, I. Novák 15.25 PXVIII/3 Heterotopická neovezika - Hadera pouch K. Mainer, J. Krhut, J. Kopecký, D. Němec, R. Král, Z. Häring, O. Havránek, P. Fojtík 15.30 PXVIII/4 Taguchiho technika implantace močovodu transplantované ledviny do močového měchýře J. Pacovský, P. Navrátil, I. Novák, K. Baker 15.35 PXVIII/5 Rekonstrukce mužské uretry použitím matrix ze submukózy tenkého střeva (SIS) prasete A. Vidlář, R. Fiala, M. Grepl, R. Vrtal, V. Študent, K. Belej, F. Záťura 15.40 PXVIII/6 Rizikové faktory pro vznik recidivy po uretroplastice s použitím acelulární matrix R. Fiala, A. Vidlář, M. Grepl, V. Študent, R.Vrtal, K. Belej, F. Záťura 15.45 PXVIII/7 Výsledky uretroplastiky TIP dle Snodgrasse P. Kuliaček, I. Novák, M. Králová, L. Janoušková, M. Toušek, K. Baker 15.50 PXVIII/8 Extraluminální ultrasonografie v diagnostice striktur penilní a bulbární uretry P. Kutílek, I. Novák 15.55 PXVIII/9 Operace nebo jen kortikoidy v léčbě primární retroperitoneální fibrózy? R. Sobotka, T. Hanuš 16.00 PXVIII/10 Nové trendy v léčbě idiopatické retroperitoneální fibrózy - přehled a kazuistiky J. Sachová, M. Urban, R. Zachoval, A. Fiala, V. Mandys SÁL A 16.10-17.00 16.10 PXIX/1 16.15 PXIX/2 16.20 PXIX/3 16.25 PXIX/4 16.30 PXIX/5 16.35 PXIX/6 16.40 PXIX/7 16.45 PXIX/8 16.50 PXIX/9 16.55 PXIX/10 SÁL B 16.10-17.00 16.10 PXX/1 16.15 PXX/2 16.20 PXX/3 16.25 PXX/4

Čes Urol 2005; 9(2)

XIX. KARCINOM PROSTATY (POSTERY) Moderace: P. Dušek, R. Staněk, I. Romics Zhodnocení metody intraprostatické anestezie při multiplicitní biopsii prostaty A. Čermák, D. Pacík, V. Vít Senzitivita oktantovej biopsie prostaty pri detekcii T1c karcinómu prostaty B. Eliáš, R. Tomaškin, J. Ľupták, K. Kajo, J. Kliment Je PSA nad šedou zónou naléhavou indikací k opakovaným biopsiím? M. Hanuš, M. Matoušková Fenotypová a funkční charakteristika dendritických buněk pacientů po radikální prostatektomii pro karcinom prostaty I. Minárik, R. Špíšek, Z. Tobiásová, J. Bartůňková, I. Kawaciuk Naše zkušenosti s léčbou bicalutamidem 150 mg u rizikového pacienta s karcinomem prostaty J. Schraml, J. Liehne, V. Hynek, M. Hálek, P. Ondráček Postižení skeletu u karcinomu prostaty - efekt mezioborové spolupráce I. Kolombo, T. Hanuš, R. Štuková, J. Kolombová, J. Porš Zhodnocení kontinence a erektilní funkce u pacientů po radikální prostatektomii M. Lukeš, M. Urban, R. Grill, M. Záleský, J. Heráček, J. Sachová, R. Zachoval Časné použití tadalafilu u pacientů po bilaterální nervy šetřící radikální prostatektomii M. Lukeš, M. Urban, J. Heráček, R. Zachoval, M. Záleský, J. Sachová Erektilní dysfunkce po perineální radikální prostatektomii - možnost farmakologického ovlivnění v prvním roce po operaci V. Vik, V. Vomáčka Apendikulární metastáza karcinomu prostaty P. Palascak, V. Mašková, N. Nader, W. Gomez-Orozco, R. Grill, M. Urban, J.L. Sauvain

XX. TUMORY LEDVIN (POSTERY) Moderace: M. Hora, L. Hyršl, N. Clarke Autotransplantace při resekci vícečetného renálního karcinomu solitární ledviny V. Vik, J. Froněk Resekce ledviny pro tumor s použitím přístroje Helix Hydro-Jet I. Pavlík, J. Dvořáček, T. Hanuš, J. Stolz Smíšený epiteliální a stromální tumor ledviny (SESTL) M. Hora, J. Klečka, O. Hes, M. Michal, L. Boudová, Z. Chudáček, J. Ferda, B. Kreuzberg Membránová a solubilní forma karboanhydrázy IX (CAIX) u nemocných s karcinomem ledviny L. Hyršl, J. Závada, Z. Závadová, I. Kawaciuk

13

16.30 PXX/5 16.35 PXX/6 16.40 PXX/7 16.45 PXX/8 16.50 PXX/9 16.55 PXX/10

Exprese genů PAX2 a PAX8 v konvenčním typu renálního karcinomu a jejich role v prognostice tohoto onemocnění T. Viktorová, M. Babjuk, J. Dušková, J. Stolz, P. Goetz, J. Mareš Význam prognostických faktorov pri karcinóme obličky J. Marenčák, M. Hlavatý, R. Moro, S. Náter, M. Maskalík Vliv body mass indexu na prognózu nemocných po nefrektomii pro lokalizovaný nádor ledviny M. Chocholatý, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Rejchrt Rizikové faktory u karcinomu ledviny a vliv BMI na prognózu nemocných po nefrektomii pro lokalizovaný nádor ledviny M. Chocholatý, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Urbanová Délka anamnézy a symptomatologie v prognóze karcinomu ledviny V. Kaliská, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, M. Chocholatý, M. Urbanová Cysty ledvin - diagnostika a volba léčebné metody P. Hanek, I. Kawaciuk, L. Hyršl, L. Jarolím, P. Verner, M. Schmidt, M. Chocholatý

17.00 17.15 17.15

VYHLÁŠENÍ NEJLEPŠÍ PODIOVÉ A POSTEROVÉ PREZENTACE ZÁVĚR ODSTRANĚNÍ VŠECH POSTERŮ

NP1

Hladiny PSA po RAPE v okrese Opava T. Kokoř, R. Staněk, P. Vágner Srovnání Gleasonova skóre u nemocných s diagnostikovaným adenokarcinomem prostaty modifikovanou oktanovou TRUS biopsií a v prostatě po RP: zhodnocení reprezentativnosti techniky modifikované TRUS Bx R. Sobotka, L. Šafařík, I. Pavlík Diagnostika adenokarcinomu prostaty modifikovaná oktanovou biopsií na souboru 1465 nemocných v rozmezí PSA 0-100 ng/ml L. Šafařík, K. Novák, J. Stolz Predikce biochemické a klinické recidivy adenokarcinomu prostaty v období 5 let u 50 nemocných po radikální prostatektomii L. Šafařík, V. Vachalovský, J. Dvořáček ZRUŠENO Chirurgická léčba lokálně pokročilého karcinomu prostaty - onkologické a funkční výsledky P. Filipenský, A. Rovný, P. Řehořek, J. Katolická, D. Šafář, M. Přerovská, M. Hulová Současný pohled na význam mutací genu pro androgenní receptor v etiopatogenezi karcinomu prostaty J. Sachová, M. Urban, J. Heráček, J. Kuncová, M. Lukeš, R. Zachoval, M. Záleský, B. Bendlová, V. Mandys, V. Eis, M. Minárik, L. Mináriková První předběžné výsledky studie Kapros v Olomouckém kraji V. Študent, R. Fiala Intratubulární neoplazie z germinálních buněk - náhodný nález V. Sobotka, J. Heráček, V. Mandys Naše zkušenosti s totální pánevní eviscerací J. Schraml, V. Lažanská, V. Hynek, M. Hálek, J. Rejholec, V. Pazdera První zkušenosti s metodou fluorescenční in situ hybridizace FISH - Urovision při detekci uroteliálního karcinomu V. Vít, D. Pacík, A. Čermák, Z. Pavlovský, K. Dvořák Raritní benigní tumor močového měchýře M. Drábek, Z. Lavička, V. Pávek, M. Trnka Nádory horních močových cest (HMC) v klinickém materiálu FN Olomouc A. Vidlář, F. Záťura ZRUŠENO Trombus v. cava inferior u adenokarcinomu ledviny - léčba P. Klézl, J. Bárta, E. Šonský, J. Novák, M. Kotlář, V. Dubský, J. Drechslerová, Z. Gilbert Možnosti modelování traumatu ledviny F. Záťura, R. Grill Neinvazívní schéma v diagnostice a terapii dysfunkcí dolních močových cest u pacientů s roztroušenou sklerózou J. Krhut, P. Hradílek, K. Mainer, O. Zapletalová Vasovasoanastomóza v léčbě obstrukční azoospermie D. Pacík, A. Khamzin, M. Nussir Přehled výskytu a rezistence bakterií na urologické klinice FN Brno v roce 2004 A. Čermák, D. Pacík, M. Hanslianová, A. Ševčíková Median raphe cysts K. Javorka, J. Svitač

NEDISKUTOVANÉ POSTERY NP2 NP3 NP4 NP5 NP6 NP7 NP8 NP9 NP10 NP11 NP12 NP13 NP14 NP15 NP16 NP17 NP18 NP19 NP20

14


ABSTRAKTA II. BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY II/1 VPLYV MEDIKAMENTÓZNEJ LIEČBY BENÍGNEJ HYPERPLÁZIE PROSTATY NA INCIDENCIU PROSTATEKTÓMII V SLOVENSKEJ REPUBLIKE J. Švihra1, T. Baška2, A. Szalayová3, D. Bushnell4, L. Macko5, L. Poliak1, J. Ľupták1, J. Kliment1 1 Urologická klinika JLF UK a FN, Martin, Slovenská republika 2 Ústav epidemiológie JLF UK, Martin, Slovenská republika 3 Ústav farmakológie LF UK, Bratislava, Slovenská republika 4 Health Research Associates, Seattle, USA 5 Urologická ambulancia, Levice, Slovenská republika Ciel práce: Porovnať vplyv medikamentóznej liečby benígnej hyperplázie prostaty (BPH) na incidenciu chirurgickej liečby v Slovenskej republike počas desiatich rokov sledovania. Materiál a metódy: Na hodnotenie pacientov s BPH bol využitý register Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky od roku 1995 do roku 2004. Vstupné kritériá tvorili symptómy dolných močových ciest pri BPH, znížený maximálny prietok pod 15 ml/s a zväčšená prostata podľa digitálneho rektálneho vyšetrenia. Pilotná štúdia analyzovala priemernú dĺžku medikamentóznej liečby BPH v dvoch nezávislých centrách, výsledky boli porovnané s registrom. Medikamentózna liečba BPH a prostatektómia bola vypočítaná ako incidencia v každom sledovanom roku u všetkých slovenských mužov starších ako 50 rokov. Výsledky: Vyhodnotených bolo 600 000 záznamov. Základná charakteristika oboch súborov bola zhodná (BPH - medikácia vs BPH chirurgia). Pilotná štúdia (n = 1538) potvrdila priemernú dĺžku liečby 3,7 vs 2,6 vs 3,5 mesiacov u alfa-blokátorov vs finasteridu vs rastlinných extraktov. Väčšina pacientov bola primárne liečená alfa-blokátormi (74,5 % BPH - medikácia) alebo TUR-P (73,0 % BPH - chirurgia). Incidencia medikamentóznej liečby sa zvýšila o 496 % počas sledovaného obdobia desiatich rokov (od 30,5 do 181,8/1 000 mužov). Incidencia chirurgickej liečby BPH poklesla o 19,4 % pre TURP (od 3,1 do 2,5/1 000 mužov) a 53,3 % pre otvorenú prostatektomiu (od 1,5 do 0,7/1 000 mužov). Korelačná analýza potvrdila signifikantnú divergenciu incidencie BPH - medikácie a BPH - chirurgie počas obdobia 1995 až 2004. Záver: Štúdia potvrdila rozdiely medzi incidenciou v medikamentóznej a chirurgickej liečbe pacientov s BPH. Alfa-blokátory signifikantne redukovali počet elektívnych indikácií na TUR-P počas desiatich rokov sledovania. II/2 JAKÉ JSOU PARAMETRY HALDOVY TRIÁDY U PACIENTŮ POPRVÉ VYŠETŘENÝCH U UROLOGA PRO LUTS? R. Fiala1, L. Domes2, A. Vidlář1, M. Grepl1, M. Král1 1 Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc 2 Urologické oddělení, Nemocnice Kroměříž Cíl práce: Vyhodnotit symptomatologii, velikost prostaty, subvezikální obstrukce a kontraktilitu detruzoru u nemocných s LUTS, kteří poprvé přicházejí do urologické ambulance. Materiál a metody: V roce 2002–2003 jsme vyšetřili 494 mužů ve věku 26–89 (průměr 64,5). Symptomy byly vyšetřeny pomocí IPSS, velikost prostaty ultrazvukem (TRUS) a doplněno bylo urodynamické vyšetření. Výsledky: IPSS činilo 6–30 (průměr 14,8), velikost prostaty byla 15,6–36 g (průměr 41g), 17 pacientů (3 %) mělo prostatu normální velikosti do 20 g. Qmax 1,2–48 ml/s (průměr 9), 115 nemocných (23,2 %) nemělo obstrukci, normální kontraktilitu mělo 199 (40,3 %). Kapacita měchýře s věkem klesala. URA, LPURR a AG navzájem nesouvisely. Závěr: Klinické parametry nemocných s LUTS, kteří poprvé navštíví urologa, tvoří různé kombinace. Většinou závisí na věku. Poškození DMC není výrazné. Podle evropských guidelines vyžaduje terapii naprostá většina nemocných.

III. LAPAROSKOPIE V UROLOGII III/3 LAPAROSKOPICKÁ ADRENALEKTOMIE A JEJÍ SROVNÁNÍ S OTEVŘENOU ADRENALEKTOMIÍ V. Študent, F. Záťura, K. Belej, R. Fiala Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Úspěšné klinické výsledky laparoskopické adrenalektomie (LA) byly již zmiňovány, chybí však podrobné srovnání se standardní otevřenou adrenalektomií (OA). Autoři porovnávají výhody a nevýhody laparoskopické a otevřené adrenalektomie. Materiál a metody: Od února 2002 do února 2005 bylo na Urologické klinice LF UP a FN Olomouc provedeno 71 operací nadledvin. Získaná data souborů „otevřená adrenalektomie“ a souboru „laparoskopická adrenalektomie“ byla vyhodnocena. Výsledky: Analýza zahrnuje 71 adrenalektomií. Otevřený přístup byl zvolen u 33 pacientů, laparoskopicky bylo operováno 38 nemocných. Získaná data byla podrobena statistické analýze. Průměrný operační čas byl delší pro OA 163 ±32 min, 127 ±29,5 minut pro LA (p = 0,0001). Krevní ztráty byly významně nižší u LA 44 ±29,5 ml k 213 ±153 ml u OA (p = 0,0001). Množství analgetik podaných v pooperačním období, přepočítaných na 1 mg piritramidu, bylo rovněž výrazně nižší u LA (p = 0,0001). Pooperační zhodnocení bolesti

16


pomocí VAS prokázalo významně nižší výskyt pooperační bolesti ve skupině nemocných po LA (p = 0,0001). Pobyt na JIP byl ve skupině OA v průměru 3,3 ±1,1 dnů a u laparoskopicky operovaných 1,5 ±0,5 dne (p = 0,0001). Celkový nemocniční pobyt byl rovněž výrazně kratší v laparoskopické skupině než v souboru OA 5,7 ±0,8 k 9,9 ±1,5 dne (p = 0,0001). Jiné parametry získaných dat jako velikost tumoru, jeho histologické složení, nebo BMI neovlivnily dosažené výsledky. Závěr: Na základě našich výsledků je laparoskopická adrenalektomie v indikovaných případech jednoznačně vhodnější metodou než klasická otevřená operace, pokud je provedena erudovaným operatérem. Je jedním z laparoskopických výkonů, při kterých nemusí být operační čas nezbytně delší než u klasické operace, přičemž navíc výrazně minimalizuje morbiditu pacientů. Práce podporována grantem IGA ND/7652-3 III/4 RETROPERITONEOSKOPICKÁ OPERACE LEDVINY A NADLEDVINY J. Všetička1, M. Vraný2, J. Ľupták3 1 Urologické oddělení, Nemocnice Jablonec nad Nisou 2 Chirurgické oddělení, Nemocnice Jablonec nad Nisou 3 Urologická klinika JLF UK a FN, Martin, Slovenská republika Cíl práce: Retrospektivní zhodnocení našich zkušeností s odstraněním ledviny a nadledviny retroperitoneoskopickým přístupem v období od ledna roku 2003 do dubna 2005. Materiál a metody: Vytvořili jsme operační prostor v retroperitoneu a polohovali pacienta do klasické lumbotomické polohy. 1. kožní 2cm incize při hrotu XII. žebra 2. prstem provedená preparace prostoru a za jeho kontroly zavedení dalších pomocných trokarů 3. anatomická orientace m. psoas a obnažení pólů ledviny 4. izolování a ošetření jednotlivých cév (svorky a harmonický skalpel) 5. odstranění preparátu v igelitovém sáčku v místě rozšířené incize prvního portu Výsledky: Celkový počet operací

Nefrektomie

Adrenalektomie

Resekce cysty

66

28

16

22

průměrný operační čas

98 min

80 min

50 min

délka hospitalizace

4,8 dne

3,8 dne

4,2 dne

Závěr: Retroperitoneální přístup se nám v indikovaných případech jeví jako velmi efektní zejména pro rychlý přístup k hlavním cévám a pro minimální riziko poškození orgánů dutiny břišní. III/5 NOVÝ LAPAROSKOPICKÝ PŘÍSTUP V ŘEŠENÍ LEVOSTRANNÉ HYDRONEFRÓZY J. Sedláček1, R. Kočvara1, K. Meiner2, J. Kopecký2, L. Šafařík1, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, IPVZ, Praha 2 Urologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba Cíl práce: Při laparoskopické pyeloplastice se doporučuje laterokolický přístup k ledvině s mobilizací a odtažením tlustého střeva mediálně. U levostranné hydronefrózy prezentujeme nový přístup přímo přes mezokolon. Materiál a metody: Ze souboru 65 nemocných řešených laparoskopickou technikou pro hydronefrózu na 2 pracovištích prezentujeme 16 nemocných od 4 do 49 let (průměr 26,5) s levostranným postižením, u kterých jsme použili transmezokolický přístup k ledvině. V 15 případech jsme provedli resekční pyeloplastiku, u jedné nemocné heminefrektomii hypofunkční levé poloviny podkovovité ledviny s hydronefrózou. Po incizi nástěnného peritonea mezi vasa colica sinistra přímo nad ledvinnou pánvičkou je snadno obnažena pánvička, subrenální močovod, nebo kaudálněji uložená podkovovitá ledvina. Preparaci usnadňují: trakční steh za dolní okraj pánvičky, který ji vytahuje z incize v retroperitoneu do operačního pole, u málo dilatované pánvičky trakční steh za laterální část mezokolon umožňuje odtažení sestupného tračníku a lienální flexury bez nutnosti založení dalšího vstupu. Břišní dutinu drénujeme na 1–2 dny. Ureterální stent zavádíme u žen většinou před operací, u dětí a mužů po operaci. Výsledky: Transmezokolickým přístupem lze dosáhnout uvolnění pánvičky a subrenálního močovodu do 30 minut. Minimální disekce tkání v rozsahu 4–5 cm umožnila zkrátit operační čas u posledních 5 nemocných na 105-150 minut. Nezaznamenali jsme žádné peroperační komplikace. V 1 případě jsme zavedli punkční nefrostomii pro urinózní sekreci po operaci. Závěr: Transmezokolický laparoskopický přístup umožňuje snadné provedení levostranné resekční pyeloplastiky s minimální disekcí tkáně u dětí i dospělých, metodu lze použít i pro heminefrektomii podkovovité ledviny.

IV. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE IV/3 RADIKÁLNÍ CYSTEKTOMIE V LÉČBĚ NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE M. Babjuk, T. Hanuš, L. Šafařík, I. Pavlík, J. Dvořáček, O. Stáňa Urologická klinika VFN a 1. LF UK, IPVZ, Praha Cíl práce: Zhodnotit komplikace a onkologické výsledky radikálních cystektomií u pacientů s nádory močového měchýře.

Čes Urol 2005; 9(2)

17

Materiál a metody: V období od ledna 2000 do února 2005 byla na naší klinice provedena radikálních cystektomie pro nádor močového měchýře u 94 pacientů (25 žen a 69 mužů). Indikací byl u 83 pacientů uroteliální karcinom, u 8 spinocelulární karcinom, u 2 malobuněčný karcinom a u 1 pacientky feochromocytom. Do konce roku 2001 byla lymfadenektomie prováděna v rozsahu obturatorní jámy (35 operovaných), poté byla rozšířena i na oblast podél zevních ilických cév a podél větví vnitřních ilických cév (59 nemocných). Derivace byla řešena ortotopickou náhradou u 45 nemocných, metodou sigma-rectum pouch u 16 pacientů a ureteroileostomií ve 31 případech. 2 arenální nemocní byli ponecháni bez derivace. Výsledky: V období do 30 dnů po výkonu zemřel 1 pacient (1,06 %) v roce 2000 v důsledku dehiscence střevní anastomózy a následných komplikací. Nejzávažnějšími časnými chirurgickými komplikacemi byla urinózní sekrece při netěsnosti ureteroenterálních anastomóz u 5 nemocných a sterkorální píštěl ve 3 případech. Nejčastější pozdní komplikací byla stenóza ureteroenterické anastomózy, jejíž frekvence závisela na typu derivace. Nejčastější byla u sigma-rectum pouch v 26,7 %, nejnižší riziko bylo u ortotopické náhrady (4,44 %). Onkologická prognóza závisela na histologickém typu nádoru. Recidiva se objevila u obou pacientů s malobuněčným karcinomem a u 62,5 % nemocných se spinocelulárním karcinomem. Prognóza nemocných s uroteliálními karcinomy se zhoršovala se vzestupem rozsahu onemocnění. Závěr: Radikální cystektomie s derivací moči je v případě včasné indikace bezpečnou a účinnou léčbou progredujících forem uroteliálních nádorů močového měchýře. Práce byla podpořena VZ MSM 0021620808. IV/4 RADIKÁLNÍ CYSTEKTOMIE A MOČOVÉ DERIVACE NA UROLOGICKÉ KLINICE FN OLOMOUC V LETECH 2003–2004 M. Hrabec, R. Fiala, V. Študent, A. Lamla, A.Vidlář, K. Belej, F. Záťura Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Léčebnou metodou lokálně pokročilých a některých povrchových nádorů močového měchýře je radikální cystektomie. Analyzovali jsme výsledky operací provedených na našem pracovišti v letech 2003–2004. Materiál a metody: Retrospektivně jsme hodnotili soubor 61 pacientů - 40 mužů a 21 žen. Průměrný věk v době operace byl 64,6 let (37–79 let) - u mužů 64,3, u žen 65,4 let. Hodnotili jsme TNM a pTNM, typy derivací, sdružené výkony, pooperační komplikace a dobu hospitalizace. Výsledky: Pro uroteliální karcinom bylo operováno 58 (95 %) nemocných, 2 (4 %) pacienti pro adenokarcinom, u 1 (2 %) byl současně nalezen uroteliální a spinocelulární karcinom. V klinickém stadiu T1 bylo celkem 9 (18 %) pacientů, T2 bylo indikací k operaci u 12 (24 %), T3 u 15 (31 %), T4 u 7 (14 %) a CIS u 7 (14 %) pacientů. Klinicky byly nalezeny pozitivní uzliny u 4 pacientů (7 %). Patologické stadium pT0 bylo nalezeno u 3 pacientů (6 %), pTa u 1 (2 %), pT1 u 4 (7 %), pT2 u 12 (26 %), pT3 u 7 (15 %), pT4 u 12 (26 %) a pTCIS u 8 (13 %) pacientů. Stadium pN+ mělo 12 pacientů (26 %). Z derivací byla použita ureteroileostomie u 30 pacientů (61 %), ortotopická náhrada dle Studera u 18 pacientů (37 %) a u 1 byla provedena ileokapsuloplastika (2 %). Nefroureterektomie byla provedena u 4 (7 %) pacientů, apendektomie u 41 (67 %), uretrektomie u 10 (16 %) pacientů. Zaznamenali jsme 3 (6,1 %) časná pooperační úmrtí (plicní embolie, srdeční selhání, metabolický rozvrat). Nejčastější časnou pooperační komplikací byla sekundárně se hojící rána (31 %), další komplikace se vyskytovaly méně. Z pozdních komplikací byly nejčastější komplikace metabolické (6 %) či obstrukce HCM (4 %), další komplikace byly ojedinělé. Průměrná doba hospitalizace byla 18,6 dne. Závěr: Radikální cystektomie je zatížená významnou mortalitou (6,1 %) a časnou i pozdní morbiditou, přestože je frekventovaným výkonem.

V. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A ONKOLOGICKÁ VARIA V/1 PRIMOZÁCHYTY TUMORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE M. Pešl1, M. Babjuk1, V. Soukup1, H. Smolová1, J. Dušková2, P. Dundr2, J. Dvořáček1, T. Hanuš1, I. Pavlík1, L. Šafařík1, E. Votoček1, K. Novák1, L. Zámečník1, J. Stolz1, J. Sedláček1, P. Pokuta3, M. Šincl4 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha 3 Soukromé urologické pracoviště, Praha 4 Soukromé urologické pracoviště, Kralupy nad Vltavou Cíl práce: V období od srpna 2001 do počátku května 2005 bylo na našem pracovišti vyšetřeno 300 pacientů s primozáchytem tumoru močového měchýře. Cílem této práce je zhodnotit epidemiologickou a onkologickou charakteristiku souboru těchto pacientů. Materiál a metody: Do této studie bylo zařazeno 296 mužů a 104 ženy, průměrný věk 66,8 let (18 až 90 let). Ke statistickému zpracování jsme použili program SAS (Cary, USA). Výsledky: Nejčastějším histologickým typem nádoru byl v našem souboru uroteliální karcinom (více než 90 %), dále to byl spinocelulární karcinom, malobuněčný tumor a adenokarcinom, v jednom případě feochromocytom. Ve 182 (60 %) případech se jednalo o povrchový tumor, v 73 (24 %) případech o invazivní tumor a ve 45 (15 %) případech patolog nebyl schopen určit stupeň invaze. T1 tumor byl přítomen u 70 (23 %) pacientů, Ta u 80 (26 %) pacientů a CIS u 22 (7 %) pacientů. Dále jsme hodnotili stupeň nádorové diferenciace. Tumor G1 byl přítomen u 64 (21 %) pacientů, G2 u 98 (32 %), G3 u 79 (26 %) a G4 u 6 (2 %) pacientů. Příznakem vedoucím pacienta nejčastěji k vyšetření byla makroskopická hematurie - ve 192 (63 %) případech. Vztah k nikotinizmu byl v dokumentaci uveden

18


u 182 pacientů, z nich nikotinizmus v současnosti nebo v anamnéze uvedlo 145 (81 %) pacientů, pouze 37 (19 %) pacientů nikdy cigarety nekouřilo. Závěry: Výsledky naší studie stran nádorové invaze a diferenciace odpovídají údajům uváděným ostatními autory. Relativně vysoký počet pacientů s CIS nejspíše souvisí s využíváním fotodynamické diagnostiky na našem pracovišti. V budoucnu plánujeme další sledování rozšiřování tohoto souboru pacientů. Práce byla podpořena granty IGA MZ NC 8095-3 a VZ MSM 0021620808. V/2 PROGNOSTICKÝ VÝZNAM T1 SUBTYPIZACE VE TKÁNI POVRCHOVÝCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE V. Soukup1, M. Babjuk1, J. Dušková2, M. Pešl1, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Katedra urologie IPVZ, Praha 2 Patologicko-anatomický ústav 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Posoudit prognostický význam subtypizace T1 ve tkáni povrchových nádorů močového měchýře a prezentovat metodiku vyšetření. Materiál a metody: V rámci prospektivní studie byla vyšetřena tkáň povrchových nádorů močového měchýře u 76 pacientů (59 T1a, 13 T1b, u 4 nemocných nebylo možno s jistotou určit hloubku nádorové invaze; 23 G1, 37 G2, 16 G3). Všichni pacienti byli následně sledováni dle obvyklých schémat zahrnujících pravidelné cystoskopické a cytologické kontroly. Intravezikální chemoterapie nebo imunoterapie byly indikovány dle obvyklých kritérií. Výsledky byly hodnoceny pomocí statistického systému SAS (Cary, USA). Výsledky: Subtypizace T1 nádorů byla proveditelná u 73 nemocných (tj. v 96 %). Během sledování 3–39 měsíců se objevila ve skupině s T1a tumory recidiva u 28 (47 %) nemocných v průměru za 6,8 měsíců od stanovení diagnózy a progrese u 6 (10 %) nemocných po 10 měsících sledování. Ve skupině s T1b se objevila recidiva onemocnění u 6 nemocných (46 %), v průměru za 6,8 měsíců od stanovení diagnózy a progrese u 4 nemocných (30,1 %) po 7,7 měsících sledování. Závěr: Signifikantní rozdíl v riziku vzniku recidivy tumoru nebyl mezi podskupinami T1 tumorů zaznamenán. Dle našich výsledků koreluje nález T1b tumoru (při srovnání se skupinou tumorů T1a) s vyšším rizikem progrese do invazivního tumoru. T1 subtypizace tak představuje užitečné doplnění standardních prognostických faktorů při stanovení strategie léčby povrchových nádorů močového měchýře. Práce byla podpořena granty IGA MZ NC 8095-3 a VZ MSM 0021620808. V/3 VÝZNAM SEKVENČNÍHO STANOVENÍ TESTŮ BTA TRAK A UBC IRMA PRO SLEDOVÁNÍ PACIENTŮ S POVRCHOVÝMI NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE M. Babjuk1, M. Pešl1, V. Soukup1, M. Koštířová2, E. Tejčková3, L. Pecen4, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Katedra Urologie IPVZ, Praha 2 ÚKBLD 1.LF UK a VFN, Praha 3 Oddělení nukleární medicíny ÚVN, Praha 4 Ústav informatiky AV ČR, Praha Cíl práce: Zhodnotit závislost hodnot jednotlivých markerů na průběh onemocnění a posoudit možnost stanovení individuální prahové hodnoty pro jednotlivé pacienty. Test BTA TRAK je založen na principu detekce proteinu blízkého faktoru H komplementu, test UBC IRMA na stanovení fragmentů cytokeratinů 8 a 18. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 60 pacientů s povrchovými nádory močového měchýře. První odběr spontánní moči ke stanovení markerů byl proveden před vstupní transuretrální resekcí (TUR), další pak vždy před každou kontrolní cystoskopií. V případě suspektního cystoskopického nálezu byl pacient indikován k endoskopii v narkóze a TUR. Hodnota jednotlivých markerů byla korelována s aktuálním cystoskopickým, respektive histologickým nálezem. Pro jednotlivé pacienty a metody byla navíc vytvořena individuální prahová hodnota metodou dle Stieberové. Výsledky: Průměrná hodnota BTA TRAK testu činila při 1. cystoskopii u pacientů s recidivou 23,98 U/ml oproti 18,78 U/ml u pacientů bez recidivy (p = 0,45). Při 3. cystoskopické kontrole dosáhly hodnoty 39,28, respektive 8,10 U/ml (P = 0,002). V případě UBC IRMA dosáhly hodnoty při 1. kontrole 4,24 µg/l u pacientů s recidivou a 3,90 µg/l u nemocných bez recidivy (p = 0,83), při 3. cystoskopii pak 5,13, respektive 2,67 µg/l (p = 0,22). Závěr: Výsledky napovídají větší citlivosti markerů pro hodnocení rizika recidivy s prodlužujícím se odstupem od výkonu. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ND 8095-3 a VZ MSM 0021620808. V/4 KOMORBIDITA A PERIOPERAČNÉ KOMPLIKÁCIE PACIENTOV PO RADIKÁLNEJ CYSTEKTÓMII V. Novotny, N. Berdjis, U. Heberling, O. W. Hakenberg, M. P. Wirth Klinik und Poliklinik für Urologie, Universitätsklinikum Carl Gustav Carus an der TU, Dresden Ciel práce: Zastúpenie starších ľudí v populácii sa neustále zvyšuje. Tento nárast dĺžky života je okrem iného spojený aj so zvýšenim incidencie nádorov typických pre túto vekovú kategóriu. Platí to aj pre nádor močového mechúra. Naskytá sa otázka, či aj starší pacienti so svalovinu infiltrujúcim nádorom močového mechúra možu byť podrobení radikálnej chirurgickej terapii. Na vlastnom klinickom materiáli sme vyhodnotili perioperačné komplikácie pacientov starších ako 70 rokov po radikálnej cystektómii v závislosti od komorbidity. Materiál a metódy: Od septembra 1993 do januára 2005 bolo na našej klinike vykonaných 484 radikálnych cystektómií pre invazívny nádor močového mechúra. Priemerný vek pacientov bol 66 rokov (31–89 rokov). 182 (37,6 %) pacientov bolo starších ako 70 rokov. Túto skupinu pacientov sme porovnali s 302 (62,4 %) pacientami mladšími ako 70 rokov.

Čes Urol 2005; 9(2)

19

Výsledky: Komorbidita u „starších“ oproti „mladším“ pacientom bola vyššia (diabetes mellitus 23,6 % vs 12,9 %, hypertenzia 54,4 % vs 36,8 %, kardio-vaskulárne ochorenia 31,3 % vs 14,9 % a cerebrovaskulárne ochorenia 6,0 % vs 1,0 %). 49 starších pacientov (26,9 %) malo súčastne minimálne 3 ťažké systémové ochorenia v porovnaní iba s 33 pacientami (10,9 %) v mladšej skupine. Perioperačné komplikácie boli častejšie u starších pacientov (sepsa: 2,2 % vs 1,0 %, infarkt myokardu: 2,2 % vs 1,0 %, respiračná insuficiencia: 2,7 % vs 1,0 %, pľúcna embólia: 2,7 % vs 1,0 %, paralytický ileus: 7,7 % vs 1,7 %, enterokolitída: 3,8 % vs 0,7 %). Záver: Vyššiu morbiditu starších pacientov v porovnaní s kategóriou mladších pacientov možno vysvetliť ako následok vyššej, s vekom spojenej, komorbidity. Celkovo naše výsledky ukazujú, že stupeň morbidity a mortality je akceptovateľný aj u pacientov v pokročilom veku. Indikácia na radikálnu cystektómiu by nemala byť stanovovaná s ohľadom na kalendárny vek pacienta, ale viac-menej s ohľadom na jeho aktuálnu a očakávanú mentálnu a fyzickú výkonnosť. V/5 JAKÝ JE ROZDÍL V INDIKACÍCH RADIKÁLNÍ CYSTEKTOMIE U KARCINOMU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE MEZI UROLOGICKOU KLINIKOU V OLOMOUCI A SPÁDOVÝMI UROLOGIEMI? R. Fiala, A. Lamla, M. Grepl, M. Hrabec, V. Študent, K. Belej, F. Záťura Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Radikální cystektomie je metodou volby v terapii karcinomu močového měchýře. Přežívání je závislé na stadiu onemocnění, v kterém je operace provedena. Sledovali jsme, jaké jsou rozdíly v indikaci radikální cystektomie mezi naším a spádovými urologickými pracovišti. Materiál a metody: Retrospektivně jsme hodnotili soubor 180 pacientů, u kterých v letech l997–2004 byla provedena radikální cystektomie s derivací podle Brickera (119 pacientů) nebo Studera (61 pacientů) pro zhoubný nádor močového měchýře. Zjišťovali jsme, jaké období uplynulo od symptomu, od stanovení diagnózy a od prvního TURB k radikální cystektomii, kolik TURB pacient před radikální cystektomií podstoupil a v jakém stadiu onemocnění byla operace indikovaná. Ke statistickému hodnocení, zda existuje rozdíl mezi naším pracovištěm a spádovými urologiemi, byl použit t-test a χ-kvadrát. Výsledky: Na našem pracovišti byl průměrný interval od symptomu k operaci 9 měsíců, ve spádu 15 měsíců (p < 0,001). Od diagnózy k operaci uplynulo u nás 3,6 a ve spádu 10,4 měsíce (p < 0,001), od TURB k RACE 2,8 u nás a 6,2 měsíce jinde (p < 0,001). Počet TURB před cystektomií je na našem pracovišti 1,4 a ve spádu 3,6 (p < 0,001). Z toho vyplývá i rozdíl ve stadiích provedení radikální cystektomie. U pacientů z urologické kliniky bylo lokálně pokročilých případů pT3b-pT4b celkem 18 (22,5 %) z 80 operovaných, u spádových pacientů zjištěno pokročilé stadium zjištěno u 58 (58 %) nemocných. Závěr: Ve spádových urologických pracovištích je radikální cystektomie pro nádor indikována později a po vícečetných TURB než na urologické klinice. Z toho důvodu i stadium onemocnění bývá u referovaných nemocných pokročilejší se všemi důsledky na přežívání. V/6 STANOVENÍ KOLAGEN-1-TELOPEPTIDÁZY PŘI DETEKCI METASTATICKÉHO POSTIŽEENÍ KOSTI V UROONKOLOGII M. Matoušková1, M. Hanuš1, V. Dudková2, D. Koudelková1 1 Urocentrum, Praha 2 PET centrum, Nemocnice Na Homolce, Praha Cíl práce: Cílem studie je využití kolagen-1-telopeptidázy (ICTP) k detekci postižení kostí a následné redukci počtu zobrazovacích metod. Metastatické postižení skeletu s vysokou prevalencí provází pokročilá stadia uroonkologických onemocnění. Diagnostika kostních metastáz se opírá o zobrazovací metody. Kromě nákladnosti je většina z těchto metod spojena s radiační zátěží. Do popředí zájmu se dostává laboratorní diagnostika, zejména degradační produkty kostního metabolizmu (ICTP, C-polypeptid, hydroxyprolin), ale i osteoprotegerin, PTHrP a další. Materiál a metody: V letech 2001–2005 jsme u 436 nemocných s CaP a kontrolní skupiny vyšetřili 2 203 hodnot ICTP. Hledali jsme korelaci ke známému stadiu onemocnění a event. relapsu karcinomu prostaty. Současně jsme měřili hladinu PSA, resp. u indikovaných nemocných sPSA. Výsledky: Průměrná hodnota PSA v souboru je 21,46 ng/ml <0,001;5398>. Hladiny ICTP se pohybovaly mezi 1,39–43,58 µg/l. S kategorií T a M vzrůstají signifikantně hladiny ICTP i PSA. Hormonální léčba významně ovlivňuje hladinu ICTP, stejně tak i terapie bisfosfonáty. Klinická stabilizace onemocnění či parciální remise vedou k regresi hladin ICTP, obdobně jako PSA. Závěry: Kolagen-1-telopeptidáza je na našem pracovišti používána jako pomocný marker při určení stadia onemocnění. U nich však nenahrazuje další zobrazovací metody. Hladiny ICTP považujeme za marker vhodný ke sledování léčebné odpovědi. U nemocných jsou hladiny ICTP pomocným ukazatelem při indikaci scintigrafie kostí, bez závislosti na hladině PSA. Zvláštní postavení má skupina nemocných po radikální léčbě s časnou detekcí kostního postižení. ICTP je na základě naší studie vhodná k zařazení do algoritmu sledování pacientů s možným či prokázaným kostním postižením při generalizaci zhoubných nádorových onemocnění. V/7 DLHODOBÉ SKÚSENOSTI S DIFERENCOVANÝM LIEČEBNÝM PRÍSTUPOM U PACIENTOV S NESEMINOMATÓZNYM NÁDOROM TESTIS (NSNT) V I. KLINICKOM ŠTÁDIU D. Ondruš1, M. Ondrušová2, M. Horňák3 1 I. onkologická klinika LF UK a OÚSA, Bratislava 2 Oddelenie epidemiológie nádorov ÚEO SAV, Bratislava 3 Urologická klinika LFUK a FNsP akad. L. Dérera, Bratislava Ciel práce: V súvislosti s liečbou pacientov s NSNT v I. klinickom štádiu vznikla snaha identifikovať prognostické faktory, pomocou ktorých by bolo možné predpovedať riziko progresie ochorenia. Cieľom tejto štúdie je analyzovať vlastné skúsenosti s diferencovaným liečebným prístupom u týchto pacientov v závislosti na prítomnosti rizikových faktorov.

20


Materiál a metódy: V rokoch 1992–2004 sa liečilo 270 pacientov s NSNT (bez komponentu chorioCa) v I. klinickom štádiu. Pacienti sa po orchiektómii rozdelili do 3 skupín podľa rozdielnych liečebných postupov v závislosti od rizika progresie ochorenia, posudzovaného podľa histopatologických charakteristík primárneho nádoru. Skupina A: 90 pacientov s vaskulárnou inváziou a prevahou komponentu embryCa sa liečilo adjuvantnou chemoterapiou a bolo sledovaných bez progresie ochorenia v priemere 66,7 mesiacov po orchiektómii. Progresia sa zistila u 1 z nich po 19 mesiacoch sledovania. Skupina B: 11 pacientov s vaskulárnou inváziou a prevahou teratómu sa liečilo primárnou RPLA a boli sledovaný bez progresie ochorenia v priemere 103,6 mesiacov po orchiektómii. 1 pacient exitoval z neznámych dôvodov 110 mesiacov po orchiektómii. Skupina C: taktika prísneho dohľadu sa použila u 169 pacientov bez vaskulárnej invázie v primárnom nádore, ktorí sa sledovali bez progresie v priemere 64,7 mesiacov od orchiektómie. Progresia ochorenia sa zistila u 35 (20,7 %) pacientov s mediánom 7 mesiacov po orchiektómii. Výsledky: Z celkového počtu 270 pacientov prežíva 267 (98,9 %) v priemere 78,4 mesiacov od orchiektómie. Závery: Taktika prísneho dohľadu sa odporúča len u pacientov bez vaskulárnej invázie v primárnom NSNT. Publikované vlastné skúsenosti s diferencovaným liečebným prístupom u pacientov s NSNT sa stali podkladom pre „Guidelines“ viacerých národných i medzinárodných odborných spoločností pre diagnostiku a liečbu NSNT.

VI. ANDROLOGIE PVI/1 SEXUÁLNÍ DYSFUNKCE U MUŽŮ Ů PO PORANĚNÍ MÍCHY J. Heráček1,2, M. Urban1,2, V. Sobotka3, R. Zachoval1, J. Kuncová1,4, M. Lukeš1, M. Záleský1 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Androgeos, Praha 3 Sanatorium Pronatal, Praha 4 U.O. Urologia Universitaria, Universita di Pisa, Itálie Cíl práce: Vyhodnotit sexuální dysfunkce u mužů po poranění míchy. Materiál a metody: Do studie bylo v období 10/2002–6/2004 zařazeno 80 mužů po poranění míchy (poranění obratle u 34 pacientů v segmentu C1–7, 15 pacientů v Th1–7, 20 pacientů v Th8–11 a 11 pacientů v segmentu Th12–L5) s průměrným věkem 31,6 (17–53) roků a dobou po úrazu 5,4 (1,5–13) roků. U pacientů jsme vyhodnotili erektilní a ejakulatorní funkce, plazmatické koncentrace sexuálních hormonů a léčbu sexuálních dysfunkcí. Výsledky: 62 (78 %) mužů nežilo od úrazu sexuálním životem. Sexuální styk častěji než 1krát měsíčně mělo 6 (8 %) pacientů. Psychogenní erekce byla zachována u 3 (4 %) pacientů, reflexní erekce u 35 (44 %) a smíšená erekce u 2 (3 %) pacientů. Ejakulace byli schopni dosáhnout 4 (5 %) muži, častěji po poranění dolní hrudní a bederní páteře. MESA/TESE k získání a zamrazení spermií využilo 10 (13 %) mužů. Sníženou hladinu celkového testosteronu 8,4 (3,2–11,0) nmol/l jsme zaznamenali u 12 (15 %) mužů. Erektilní dysfunkci jsme léčili perorální farmakoterapií v 6 (8 %) případech, intrakavernózní aplikací prostaglandinu ve 2 (3 %) a v 1 (1 %) případě podtlakovým erektorem. Závěr: Práce potvrzuje u mužů po poranění míchy vysoký výskyt sexuálních dysfunkcí, které mohou být ovlivněny současně sníženou hladinou sexuálních hormonů. Studie poukazuje na nutnost aktivního přístupu urologa k této problematice, a to nejen pro zlepšení kvality života pacientů po míšním poranění. PVI/2 EREKTILNÍ DYSFUNKCE JAKO PRVNÍ PŘÍZNAK KARDIOVASKULÁRNÍHO ONEMOCNĚNÍ T. Šrámková1, M. Sutorý1, J. Jančík2, J. Meluzín3 1 Klinika traumatologie Úrazové nemocnice, Brno 2 Klinika funkční diagnostiky FN U sv. Anny, Brno 3 I. interní klinika FN U sv. Anny, Brno Cíl práce: Sledovat výskyt kardiovaskulárních onemocnění u nemocných s ED v sexuologicko-andrologické ambulanci. Materiál a metodika: Od listopadu 2004 do dubna 2005 jsme v sexuologicko-andrologické ambulanci indikovali kardiologické vyšetření u 28 mužů ve věku 36–74 let. Stupeň ED jsme verifikovali dotazníkem IIEF-5. Provedli jsme biochemické vyšetření včetně stanovení hladin celkového, HDL i LDL cholesterolu, hormonální profil a somatické vyšetření. U všech jsme indikovali zátěžový test, echokardiografii a u 3 mužů koronarografii. Léčebný efekt perorální i intrakavernózní léčby jsme sledovali dotazníkem IIEF-5 a vyhodnotili statisticky neparametrickým testem. Výsledky: Dyslipidemii jsme zjistili u 75 % nemocných. U 2 mužů jsme pro kolísavou hypertenzi provedli Holterovo monitorování. U 3 mužů pro pozitivní zátěžový test (němá ischemie) jsme indikovali koronarografii. 3 nemocní udávali atypické bolesti na hrudi, bicyklovou ergometrií byl vyloučen kardiovaskulární původ. 30 % nemocných trpělo nadváhou či obezitou. IIEF-5 byl před léčbou v průměru 9 bodů, po léčbě v průměru 21 bodů. Závěr: U všech mužů, u nichž jsme indikovali kardiologické vyšetření, bylo nalezeno koronární riziko, z toho u 2 mužů velmi vysoké (vyústilo v naložení aortokoronárních bypassů). Je nutné říci, že všichni se cítili zdrávi a žádný z nich neměl subjektivní příznaky svědčící pro kardiovaskulární onemocnění, vyjma ED. Všem byly v konečné fázi předepsány inhibitory PDE5, u 2 intrakavernózní injekce PGE1. Léčba ED je úspěšná a probíhá bez komplikací. Doporučujeme u mužů s ED starších 50 let či mladších s pozitivní rodinnou anamnézou kardiovaskulárních chorob stanovit koronární riziko, indikovat zátěžový test a při léčbě spolupracovat s kardiologem.

Čes Urol 2005; 9(2)

21

PVI/3 DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY MIKROCHIRURGICKÉ VARIKOKELEKTOMIE V SOUBORU 131 PACIENTŮ M. Nussir, D. Pacík, R. Beharka Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Prezentace výsledků léčby mikrochirurgické varikokelektomie (MVE) u mužů infertilních, se symptomatickou varikokélou a mužů, u kterých byla provedena operace pro nález hypotrofického varlete. Materiál a metodika: Od dubna 1998 do května 2005 bylo na naší klinice operováno metodou MVE celkem 342 pacientů s varikokélou. Byly vyhodnoceny výsledky prvních 131 dostatečně dlouho prospektivně sledovaných pacientů. Z uvedeného souboru 131 pacientů byla u 119 pacientů (90,84 %) operace provedena z důvodu infertility. U 10 pacientů (7,63 %) s varikokélou byla operace provedena pro dyskomfort a u 2 pacientů (1,53 %) byla operace provedena pro nález hypotrofického varlete při varikokéle. U 108 pacientů (82,44 %) byla varikokéla na levé straně, u 21 pacientů (16,03 %) byla bilaterální a u 2 pacientů (1,53 %) byla diagnostikována na pravé straně. Výsledky: Při pooperačním sledování spermiogramu (Spg) v 3měsíčních intervalech u 99 pacientů (75,57 %) došlo k signifikantnímu zlepšení Spg (jak v počtu, tak i v pohybu spermií). K největšímu procentu zlepšení došlo v intervalu 9 měsíců po operaci. U 18 pacientů (13,74 %) byl výsledek beze změn Spg. U 10 pacientů (7,63 %) jsme nemohli vyhodnotit Spg, a tedy ani efekt operace, protože pacienti se nedostavili ke kontrole. U 4 pacientů (3,05 %) došlo k mírnému zhoršení Spg po operaci. U všech 10 pacientů s dyskomfortem došlo po operaci k ústupu potíží (100 %). Z hlediska hodnocení pooperačního průběhu bylo 123 pacientů (93,89 %) bez komplikací, u 4 pacientů (3,05 %) byla rána zhojena per secundam, u 2 pacientů (1,53 %) se po operaci vyskytla pooperačně hydrokéla a u 2 pacientů (1,53 %) došlo k recidivě varikokély. Závěr: V prezentovaném souboru operovaných mužů metodou MVE pro infertilitu došlo ke zlepšení Spg v 75,57 % a pro symptomatickou varikokélu došlo k ústupu subjektivních potíží v 100 %. PVI/4 DLHODOBÉ SKÚSENOSTI S TECHNIKAMI MESA/TESE VO FN BRNO R. Beharka1, D. Pacík1, I. Crha2 1 Urologická klinika LF MU a FN Bmo 2 Centrum asistovanej reprodukcie (CAR Ol) FN Bmo Ciel práce: Prezentácia výsledkov operačných výkonov MESA/TESE vo FN Brno v multiodborovej spolupráci. Materiál a metódy: Od roku 1996 sa vo FN Brno uskutočňujú operačně výkony „Microsurgical Epididymal Sperm Aspiration“ a „Testicular Sperm Extraction“ (d'alej len MESA/TESE). Do apríla 2005 bolo uskutočnených celkovo 104 uvedených výkonov v indikácii liečby infertilného páru. Priemerný vek probandov bol 33 rokov. V uvedenej prezentácii hodnotíme typ azoospermie, typ operačného výkonu, počty gravidít a abortov. Výsledky: U 104 operovaných pacientov/klientov v priebehu 9 rokov bolo uskutočnených 32 výkonov MESA/TESE, 68 TESE a 4 výkony MESA. Počet gravidit bol 24, z toho boli 2 extrauterinné gravidity a 1 abort. Záver: 20 % azoospermických mužov malo pomocou metódy MESA/TESE šancu stať sa biologickým otcom. Ů PO PORANĚNÍ MÍCHY PVI/5 OPERAČNÍ A HISTOLOGICKÉ NÁLEZY REPRODUKČNÍCH ORGÁNŮ U MUŽŮ V. Sobotka1, J. Heráček2, V. Mandys3 1 Sanatorium Pronatal, Praha 2 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 3 Ústav patologie 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Porovnat klinický stav u pacientů po poranění míchy (PM) s operačním nálezem na varleti, nálezem andrologické laboratoře a s histologickým obrazem. Materiál a metody: Během 12 měsíců byl soubor 10 pacientů s anejakulací po PM v různých úrovních kompletně urologicko-andrologicky vyšetřen a připraven k operaci pro získání kanálků varlete obsahujícího spermie. Operace byly provedeny v Sanatoriu Pronatal ve svodné anestezii nebo analgosedaci, podle přání pacienta a reakce na iritaci skróta, vždy tzv. otevřenou cestou. Nejdříve bylo izolováno a punktováno nadvarle, vždy bez zisku spermií, proto byla proťata tunica albuginea na konvexitě a varle rozevřeno. Pod 25násobným optickým zvětšením mikroskopu Zeiss byly hledány a vypreparovány kanálky jevící známky dilatace se žlutavým zbarvením a ty byly přímo předány do andrologické laboratoře, kde byly zpracovány a vyhledány spermie, které byly zamraženy. Paralelně byly odebrány vzorky k histologickému vyšetření, vždy minimálně 100 kanálků v každém vzorku. Výsledky: Ani v 1 případě nebyly nalezeny spermie v nadvarleti, vždy byly nalezeny a kryokonzervovány spermie z varlete. Ve všech histologicky vyšetřených vzorcích tkáně byly výrazné poruchy spermatogeneze různého stupně, vždy se sníženým počtem maturovaných spermií. Závěr: Práce potvrzuje vysoký výskyt poruch spermatogeneze u mužů po PM. V našem souboru jsme zaznamenali poruchu spermatogeneze u všech mužů, obstrukční azoospermii jsme nezachytili. Z tohoto pohledu vnímáme operační přístup k dilatovaným kanálkům varlete, které lze vyhledat pod optickou kontrolou, jako metodu volby. I když na prezentovaném souboru nelze vztáhnout míru poškození k době od úrazu, lze předpokládat v tomto vztahu přímou úměru a doporučit zajištění a kryokonzervaci spermií do 2 let po úrazu.

22


PVI/6 ZMĚNY ELEKTRICKÝCH PARAMETRŮ V PRŮBĚHU ELEKTROEJAKULACE U PACIENTŮ SE SPINÁLNÍ TRAUMATICKOU LÉZÍ A JEJICH PRAKTICKÝ VÝZNAM M. Sutorý, T. Šrámková, J. Doležel, P. Wendsche, J. Kočiš Úrazová nemocnice, Brno Cíl práce: Sledování změn elektrických parametrů v průběhu elektroejakulace (EEJ) a stanovení závislostí. Vytvoření optimálního stimulačního režimu pro pacienty s retrográdní ejakulací. Materiál a metody: U 38 pacientů po traumatickém míšním postižení byly provedeny průměrně 3 EEJ. Autoři sledovali hodnoty elektrických a teplotních parametrů během každého výkonu. Práce hodnotí změny velikosti proudu během výkonu, zejména při dosažení ejakulace. Výsledky: U pacientů s prográdní ejakulací byl zjištěn statisticky významný vzestup proudových hodnot v okamžiku těsně před a při ejakulaci, který přetrvával ještě po dobu 1-2 stimulačních cyklů. Po 2 cyklech od začátku ejakulace již další stimulací odcházel ejakulát pouze u 10 % případů. Při aplikaci tohoto poznatku na pacienty s retrográdní ejakulací (n = 23) byla při stimulaci ukončené po dvou cyklech od vzestupu proudových hodnot nalezena ve 100 % přítomnost spermatu v moči vycévkované bezprostředně po ukončení stimulace. Závěr: Sledování proudových změn během EEJ umožňuje předvídání doby ejakulace. To umožňuje zejména u pacientů s retrográdní ejakulací snížit počet stimulačních cyklů při EEJ, a tím snížit jak subjektivní nepříjemnost výkonu, tak možnost vzniku obecně udávaných komplikací. PVI/7 VROZENÁ LATERÁLNÍ DEFORMACE PENISU P. Palascak1, V. Mašková2, N. Nader1, W. Gomez-Orozco1, R. Grill2, M. Urban2 1 Vesoul CHI Paul More, France 2 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Kazuistika vzácného onemocnění, jehož podkladem je vrozená hypotrofie jednoho z kavernózních těles penisu s následnou laterální deviací penisu při erekci. Materiál a metody: 26letý pacient vyšetřený pro nebolestivou deformitu penisu pozorovanou dlouhodobě a narušující jeho sexuální život. Pro mladý věk je vyloučena Peyroniho nemoc a anamnéza nesvědčí pro získanou etiologii onemocnění. Vyšetření Power-Dopplerem potvrdilo diagnózu hypotrofie pravého kavernózního tělesa a po podání vazoaktivní látky (prostaglandinu) laterální angulaci penisu vlevo. Nález je operačně řešen modifikovanou operací dle Nesbita. Výsledky: Výsledkem je kompletní pooperační korekce penilní deformace. Závěr: Z naší skromné zkušenosti chceme potvrdit úspěšnost modifikované operace dle Nesbita při tomto onemocnění, udávanou autory Campbell's urology (edition 6). PVI/8 HIGH-FLOW PRIAPIZMUS U DĚTÍ - 3 PŘÍPADY, 3 ZPŮSOBY LÉČBY R. Sobotka1, R. Kočvara1,5, J. H. Peregrin2, J. Gut3, J. Morávek4, J. Dvořáček1,5 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Radiologická klinika, IKEM, Praha 3 Oddělení pediatrie, nemocnice Česká Lípa 4 Klinika dětské chirurgie FN Motol, Praha 5 IPVZ, Praha Cíl práce: High-flow priapizmus byl poprvé popsán v roce 1960 Burtem, dodnes je v dětském věku v anglicky psané literatuře publikováno pouze 39 případů. Prezentujeme skupinu 3 dětí s neischemickým high-flow priapizmem následkem perineálního traumatu, každý případ byl řešen rozdílným způsobem. Materiál a pacienti: Mezi roky 1994 a 2002 byli ošetřeni 3 chlapci s nebolestivým high-flow priapizmem, který se rozvinul do 24 hodin od traumatu. Případ 1: 8letý chlapec. Po selhání glandulo-kavernózního (Al-Ghorab) shuntu byla stanovena diagnóza arteriokavernózní píštěle při levostranné pudendální superselektivní angiografii. Během 2. týdne hospitalizace byla úspěšně provedena unilaterální embolizace s použitím Gelasponu . Případ 2: 6letý chlapec. Arteriokavernózní píštěl byla detekována s použitím barevné dopplerovské sonografie. Po 3měsíční konzervativní terapii pacient podstoupil opakovanou superselektivní embolizaci větví penilní arterie s použitím kovových spirál, avšak pouze s dočasným efektem. K definitivnímu vyřešení priapizmu vedla otevřená ligace píštěle. Případ 3: 8letý chlapec. Diagnóza priapizmu byla stanovena s pomocí dopplerovské sonografie a magnetické rezonance. Priapizmus vymizel spontánně do 3 týdnů od úrazu. Výsledky: Sledování probíhalo 10, 4 a 3 roky, všichni pacienti mají zachovanou erekci s adekvátním prokrvením penisu a bez recidivy priapizmu. Závěr: Konzervativní terapie priapizmu je možná v průběhu několika prvních týdnů od vzniku traumatu, selektivní embolizaci je však třeba při neúspěchu indikovat včas. Příliš dlouho odkládaná terapie může vést k neúspěchu a chirurgická léčba je pak nezbytná.

Čes Urol 2005; 9(2)

23

PVI/9 NEOBVYKLÝ NÁSLEDEK AUTOEROTICKÉ STIMULACE PENISU I. Hartmann, V. Študent, F. Záťura, O. Šmakal, K. Belej Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Autoři popisují případ neobvyklého poranění kavernózních těles penisu při autoerotické stimulaci. Materiál a metody: Mladý muž (22 let) se pokusil při déletrvající autoerotické stimulaci penisu (masturbaci) o korekci jeho deviace. Zakřivení penisu při erekci se snažil upravit jeho prudkým ohnutím. Po tlumeném křupavém zvuku se objevila prudká bolest provázená vznikem hematomu. Mikce nebyla narušena. Pro přetrvávající bolest penisu a narůstající hematom muž navštívil urologickou kliniku. Byla diagnostikována ruptura kavernózního tělesa vlevo. Následovala operační revize se suturou ruptury a zavedena punkční epicystostomie. Výsledky: Po 2 týdnech odeznívá hematom, epicystostomie je odstraněna. Později se objevuje ranní erekce. Kontrolní vyšetření dopplerovskou ultrasonografií prokazuje dobré prokrvení kavernózních těles. Závěr: Neobvyklý případ fraktury penisu vzniklý při masturbaci.

VII. REKONSTRUKCE, UROLITIÁZA VII/1 IATROGENNÍ LÉZE MOČOVODU T. Hanuš, K. Novák, L. Šafařík, M. Babjuk, J. Dvořáček, I. Pavlík Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Katedra urologie IPVZ, Praha Cíl práce: Zhodnotit účinnost různých typů iniciální a definitivní léčby iatrogenní léze ureteru s ohledem na etiopatogenezi poranění. Materiál a metody: V letech 2000 až 2004 bylo ošetřeno 70 močovodů u 62 pacientů (53 žen a 9 mužů) s iatrogenní lézí močovodu. Léze vznikly nejčastěji při abdominální hysterektomii pro benigní afekci (32 pacientek), dále při ureteroskopii (10), při radikální hysterektomii (7), při operaci pro kolorektální karcinom (6), po radioterapii pánve (4), při vaginální hysterektomii (2) a při ureterolitotomii (1). Morfologicky se jednalo až na 1 případ avulze o strikturu ureteru. Výsledky: V iniciální léčbě byla nejčastěji indikována perkutánní nefrostomie (u 52 pacientů) nebo ureterální stent (15 ureterů). Ve 2 případech byla provedena časná ureteroneocystostomie a u 1 pacienta ureterolýza. Jako definitivní rekonstrukce byla nejčastěji (u 26 pacientů) provedena ureterorafie, dále u 9 nemocných reimplantace, endoskopická ureteroureterostomie u 8, ileální ureter u 7, transureteroureterostomie u 4, Boariho lalok byl použit u 4 pacientů, u 3 nemocných byla provedena interpozice apendixu, u 3 ileální konduit, u 1 bylo nutné provést nefrektomii a ostatní mají nefrostomii nebo stenty. U 5 pacientů striktura ureteru recidivovala. Závěr: Je nezbytné lézi ureteru diagnostikovat co nejdříve. Perkutánní nefrostomie nebo ureterální stent je optimální iniciální léčba ureterální léze jakékoliv etiologie. Definitivní léčba léze ureteru záleží na etiologii, rozsahu, intervalu od vzniku léze apod. Léze pánevního ureteru jsou obvykle indikací k reimplantaci s nebo bez Boariho laloku, zatímco léze abdominálního úseku lze řešit ureterorafií, transureteroureterostomií či náhradou ureteru. Práce byla podpořena VZ MSM 111100005. VII/2 NOVÁ CHIRURGICKÁ METODA LÉČBY MUŽSSKÉ INKONTINENCE - SLING ARGUS® M. Urban1,2, J. Heráček1,2, S.V. Romano3, P. Palascak4,W. Gómez-Orozco4 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Androgeos, Praha 3 Urologie Hospital Duran, Buenos Aires, Argentina 4 Urologické oddělení Vesoul, Francie Cíl práce: Vyhodnotit novou operační léčbu mužské inkontinence metodou slingu ARGUS. Materiál a metody: ARGUS sling vyvinul v Argentině prof. Romano, který do současné doby operoval více než 50 pacientů. Prof. Romano ve skupině 50 mužů (skupina I) se stresovou inkontinencí III. stupně po operacích na prostatě provedl bulbouretrální slingovou operaci metodou ARGUS (Adjustable Male Sling). Transperineálním přístupem je speciální 100% silikonový polštářek se závěsem umístěn pomocí ocelové zahnuté jehly pod bulbární uretru. Vstup pro jehlu je laterálně od bulbární uretry a m. bulbospongiosus, prochází diafragmou urogenitale do retropubického prostoru a podél zadní plochy symfýzy do stěny břišní v místě jedné suprapubické incize. Předoperační vyšetření zahrnovalo panendoskopii a urodynamické vyšetření. Průměrná doba sledování byla 21 (12–36) měsíců. Na našem pracovišti jsme operovali metodou ARGUS 6 pacientů (skupina II.) se stejnými kritérii. Výhodou metody ARGUS je možnost pooperačně přitáhnout nebo uvolnit tah závěsu pod bulbární uretrou. Výsledky: V I. skupině je 37 (73 %) plně kontinentních pacientů, 5 (10 %) zlepšeno na stresovou inkontinenci I. stupně a 8 (17 %) zůstalo nezlepšeno. Ve II. skupině byli 4 (67 %) pacienti plně kontinentní, 1 (16,5 %) pacient zlepšen a 1 (16,5 %) nezlepšen. Nezaznamenali jsme žádné vážnější komplikace. Závěr: Bulbouretrální slingová operace ARGUS s použitím 100% silikonového polštářku je novým, jednoduchým a efektivním řešením močové inkontinence u muže. Jeho výhoda spočívá v možnosti pooperačně upravit tah pod bulbární uretrou. Ve studii jsme využili naše zkušenosti se slingovou operací TBT (Tension Bulbourethral Tape).

24


VII/3 VZTAH UROLITIÁZY A PORUCH TUKOVÉHO METABOLIZMU K. Bartoníčková1, G. Louženský2, V. Kaliská1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 OKBH Kartouzská s.r.o., Praha Cíl práce: Sledování výskytu jednotlivých druhů močových konkrementů a poruch tukového metabolizmu. Materiál a metodika: Byla sledována skupina 350 pacientů, dispenzarizovaných v metabolické poradně pro urolitiázu od 5/2002 do 5/2005. Průměrný věk pacientů v souboru byl 42 let. Podkladem vyšetření byla detailní anamnéza včetně dietních zvyklostí, údaje o příjmu tekutin, fyzické aktivitě, přidružených onemocněních, chronické medikaci, dosavadních výkonech pro urolitiázu, rozbor konkrementů, biochemické vyšetření séra a moče, kultivační vyšetření moči a posouzení stavu ledvin a vývodných cest močových sonograficky, IVU a spirálním CT. Tukový metabolizmus byl monitorován hodnotami cholesterolu, LDL-cholesterolu, HDL-cholesterolu, triacylglycerolů a aterogenním indexem. Výsledky: Poruchy tukového metabolizmu byly sdruženy s výskytem kalcium-oxalátové litiázy u 68 % pacientů, u urátové litiázy u 72 % pacientů. U pacientů s infekční litiázou byly poruchy tukového metabolizmu přítomny u 5 % a u „medullary sponge kidney“ u 3 % pacientů. Poruchy tukového metabolizmu ve sledovaném souboru nebyly u nemocných s cystinurií, PHPT a RTA. Pozitivní rodinná anamnéza byla u 49 % sledovaných. Závěr: Poruchy tukového metabolizmu, vyskytující se s urátovou a kalcium-oxalátovou litiázou, považujeme za projevy rozsáhlejšího a závažnějšího metabolického syndromu. Většinou se jedná o důsledky nesprávných režimových návyků. VII/4 LÉČBA NEFROLITIÁZY DOLNÍHO KALICHU - SROVNÁNÍ LITOTRYPSE EXTRAKORPORÁLNÍ RÁZOVOU VLNOU A PERKUTÁNNÍ EXTRAKCE KONKREMENTU K. Novák1, V. Vobořil2, M. Pešl1, J. Stolz1, L. Zámečník1, J. Schánilec1, K. Fógel1, R. Sobotka1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Urologické oddělení Nemocnice Kolín Cíl práce: Srovnání účinnosti léčby nefrolitiázy dolního pólu ledviny litotrypsí extrakorporální rázovou volnou (LERV) a perkutánní extrakcí konkrementu (PEK). Materiál a metody: Retrospektivně (1/2001–4/2005) jsme zhodnotili výsledky léčby solitární nefrolitiázy dolního pólu u 396 pacientů (276 mužů a 120 žen) ve věku 5–91 let, 221 pacientů bylo indikováno k LERV a 175 k PEK. LERV byla prováděna postupně na 3 přístrojích: Lithostar Siemens (54 pacienti), Piezolith 3000 (Wolf) (18 pacientů) a Medilith LT 1001 (Medipo EM) (149 pacientů). Výsledky léčby byly zhodnoceny v 3měsíčním intervalu po výkonu ve skupinách dle velikosti konkrementu: < 10 mm, 10–20 mm, > 20 mm. Výsledky: Po LERV bylo ve stavu bez litiázy (stone free rate) ve skupinách dle velikosti dosaženo u 96 (66 %), 43 (38 %) a 2 (25 %) výkonů, po PEK u 48 (84%), 75 (76%) a 25 (74%) výkonů. Bez ohledu na velikost litiázy a s přítomností nesignifikantních fragmentů (< 4 mm) byla efektivní litotrypse u 176 (66 %) a jednodobá perkutánní extrakce u 156 (82 %) výkonů. Závěr: PEK je výrazně efektivnější metodou v léčbě nefrolitiázy dolního pólu než LERV, a to zejména u konkrementů > 10 mm. VII/5 URETEROSKOPICKÉ ŘEŠENÍ URETEROLITIÁZY POMOCÍ HO: YAG LASERU M. Pešl1, K. Novák1, V. Vobořil2, L. Šafařík1, M. Babjuk1, I. Pavlík1, V. Soukup1, L. Zámečník1, J. Sedláček1, J. Stolz1, T. Hanuš1, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Urologické oddělení Nemocnice Kolín Cíl práce: Retrospektivně zhodnotit výsledky řešení ureterolitiázy pomocí laserové dezintegrace s přímou vizuální kontrolou při ureteroskopii. Materiál a metody: V období od ledna 1996 do dubna 2005 bylo na našem pracovišti léčeno 342 pacientů (226 mužů a 116 žen) s ureterolitiázou ve věku 11–82 let, u kterých byla při ureteroskopii provedena dezintegrace konkrementu holmiovým laserem (Ho: YAG laser). K dezintegraci bylo použito vlákno 200 nebo 365 µm silné, energie 0,5–1,0 J při frekvenci 5–10 pulzů/sekundu. Výsledky: U 280 pacientů byl přítomen pouze 1 konkrement, v 59 případech se jednalo o vícečetnou ureterolitiázu, u 3 pacientů bylo postižení oboustranné. U 121 (35 %) pacienta byl konkrement uložen subrenálně, ve 26 (8 %) případech za SI skloubením a ve 195 (56 %) případech se jednalo o pánevní ureterolitiázu. Velikost konkrementů se pohybovala od 3 do 17 mm. Reziduální fragmenty po 3 měsících od léčby byly při kontrolním vyšetření zaznamenány pouze u 14 (4 %) pacientů. Zopakování ureteroskopie bylo nutno ve 22 (5 %) případech. Další léčebná modalita byla potřeba u 20 (6 %) pacientů (11x LERV a 9krát PEK). U 286 (83 %) pacientů byl na závěr výkonu zaveden ureterální stent na 3 až 99 dní. V 16 (5 %) případech byla ponechána ureterální cévka (na 1–2 dny). V 7 (2 %) případech jsme jako dočasnou derivaci moči využili již předoperačně založenou nefrostomii. Pouze 33 (10 %) pacientů jsme po výkonu ponechali bez intubace močovodu. Závěr: Dezintegrace holmiovým laserem je moderní, bezpečná a vysoce účinná metoda řešení ureterolitiázy v kterékoli etáži močovodu bez ohledu na velikost konkrementu.

Čes Urol 2005; 9(2)

25

VIII. NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE PVIII/1 VÝZNAM STANOVENÍ SURVIVINU V MOČI PRO NEIVAZIVNÍ DIAGNOSTIKU TUMORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE M. Pešl, M. Babjuk, V. Soukup, J. Dvořáček Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Zjistit význam stanovení hladiny survivinu v moči pro diagnostiku tumorů močového měchýře. Materiál a metody: Do této studie bylo zařazeno celkem 100 pacientů (74 mužů, 26 žen), průměrný věk 66,2 let. Pacienti byli rozděleni do několika skupin: 1. pacienti s prokázaným tumorem močového měchýře (primozáchyty i recidivy), 2. pacienti s anamnézou tumoru močového měchýře v minulosti, tč. bez známek recidivy onemocnění. Jako kontrolní skupina sloužilo 13 pacientů s nenádorovým urologickým onemocněním. Výsledky: Průměrná hladina survivinu v moči ve skupině 1 byla 37,48 pg/ml, ve skupině 2 44,70 pg/ml a v kontrolní skupině 36,45 pg/ml. U pacientů s povrchovým uroteliálním nádorem byla průměrná hladina survivinu v moči 31,35 pg/ml, oproti 49,60 pg/ml u pacientů s infiltrujícím tumorem močového měchýře. Průměrná hladina survivinu u pacientů s CIS činila 42,3 pg/ml. Dále jsme hodnotili hladinu survivinu u pacientů s tumorem močového měchýře v závislosti na jeho gradingu (G1, G2 resp. G3). Průměrná hladina survivinu v těchto skupinách byla 31,69 pg/ml, 31,72 pg/ml, resp. 44,77 pg/ml. Ke statistickému zpracování jsme použili program SAS (CARY, USA). Závěry: Naše výsledky ukazují, že zvýšená hladina survivinu koreluje s hloubkou nádorové invaze, mírou histologické diferenciace a přítomností CIS. Práce byla podpořena granty IGA MZ NC 8095-3 a VZ MSM 0021620808. PVIII/2 VYUŽIITÍ STANOVENÍ PERSPEKTIVNÍCH LABORATORNÍCH UKAZATELŮ V DIAGNOSTICE KARCINOMU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE R. Fiala1, D. Stejskal2 1 Urologická klinika LF UP a FN,, Olomouc 2 OLM, Nemocnice Šternberk Cíl práce: Diagnostika a sledování terapie karcinomu močového měchýře (CaVU) je založena na histologickém průkazu a opakovaných cystoskopických vyšetřeních. V poslední době se hovoří o možnosti využít v diagnostice i terapii CaVU laboratorní ukazatele; bohužel očekávání kladená na stanovení survivinu (S) a TPS v moči nebyla naplněna. V kontextu s maligním bujením se nedávno objevily zmínky o možném využití stanovení midkinu (MK), livinu (L) a EFABP. Cílem bylo odhadovat efektivitu stanovení MK, S, L a EFABP v moči u pacientů s podezřením na CaVU. Materiál a metody: Vyšetřili jsme 96 pacientů; 41 s CaVU, 23 s anamnézou CaVU v remisi, 47 probandů bez známek CaVU (kontroly). U všech byla provedena cystoskopie s biopsií močového měchýře. U všech byl vyšetřen S, L, EFABP a MK v moči a séru s uspokojivými analytickými charakteristikami. Výsledky: Ani 1 z jedinců neměl měřitelné hodnoty S ani L v moči, a to ani v případě, že byla mez stanovitelnosti snížena na hodnoty 100 ng/l pro survivin a 30 ng/l pro L. Ani jeden z pacientů neměl měřitelné hodnoty L v séru. Pouze 2 pacienti měli měřitelné hodnoty S v séru; nešlo však o pacienty s CaVU. Hodnoty MK v séru, EFABP v séru a moči se u definovaných skupin nelišily. Hodnoty MK v moči byly u pacientů s CaVU významně vyšší (mediány 0,55 vs 0,2 vs 0,3 ng/ml pro CaVU, CaVU v remisi a kontrolní skupinu). Senzitivita pro odhad CaVU při MK > 0,6 ng/l činila 44 % a specifičnost 82 %. Závěr: Nebyla potvrzena hypotéza o diagnostickém využití stanovení survivinu a livinu (S+L) v séru a moči u pacientů s CaVU. Hodnoty EFABP v moči i séru se mezi sledovanými skupinami nelišily. Vůbec poprvé byla měřena koncentrace MK v moči. Pacienti s CaVU měli hodnoty MK významně vyšší. Lze spekulovat o možném diagnostickém využití tohoto stanovení. PVIII/3 VÝZNAM UBC A TPA V DETEKCI KARCINOMU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE A VLIV ZPRACOVÁNÍ VZORKU MOČI NA DIAGNOSTICKOU PŘESNOST TESTŮ J. Klečka1, M. Hora1, R. Pikner2, O. Topolčan2, L. Holubec jr.2 1 Urologická klinika LF UP a FN, Plzeň 2 Oddělení imunodiagnostiky LF UP a FN, Plzeň Cíl práce: Zhodnotit význam UBC a TPA pro diagnostiku karcinomu močového měchýře a ovlivnění přesnosti UBC a TPA testu v závislosti na různých metodikách zpracování moči. Materiál a metody: V naší studii jsme hodnotili potenciální vliv různých metodik zpracování moči na přesnost testu. Celkem bylo zpracováno a vyhodnoceno 150 vzorků moči, které byly rozděleny do 4 klinických skupin (pacienti s karcinomem močového měchýře, ověřeným cystoskopicky, jiné malignity urogenitálního traktu vyjma karcinomu močového měchýře, pacienti s benigním onemocněním urogenitálního traktu a vzorky moči zdravých dobrovolníků). Vzorky moči byly zpracovány 4 různými metodikami : Metodika A: nezcentrifugovaná moč bez přídavku diluentů, zamražena při -20 °C. Metodika B: zcentrifugovaná moč bez přídavku diluentu, zamražena při -20 °C. Metodika C: moč s přidáním diluentu před zamražením s následným zamražením při -70 °C. Metodika D: moč s přidáním diluentu před zamražením s následným zamražením při -20 °C. Všechny hodnoty UBC a TPA byly korigovány na hodnotu kreatininu v moči.

26


Výsledky: Po zpracování byly vypočteny senzitivity při 95% specifitě. V rámci hodnocení UBC se nejlépe osvědčil typ zpracování D bez přepočtu na kreatinin v moči, který dosáhl 62,5% senzitivity. Pro TPA se nejlépe jeví typ zpracování A bez přepočtu na kreatinin, který měl 85% senzitivitu. Závěr: Na základě dosažených výsledků jsme potvrdili, že způsob zpracování moči signifikantně ovlivňuje jak celkovou hladinu UBC a TPA, tak klinickou signifikanci testu. Pro klinickou praxi je z obou uvedených markerů vhodnější TPA než UBC. TPA vykazuje lepší korelaci s klinickým stavem než UBC. PVIII/4 NEINVAZIVNÍ DETEKCE NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE PRŮKAZEM CHROMOZOMÁLNÍCH ABERACÍ METODOU FISH (FLUORESCENCE IN SITU HYBRIDIZATION) M. Babjuk1, M. Pešl1, Z. Zemanová2, L. Houšková2, L. Pavlištová2, V. Soukup1, K. Michalová2, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, katedra Urologie IPVZ, Praha 2 Centrum nádorové cytogenetiky ÚKBLD 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Posoudit možnost využití kitu UroVysion (UroVysion Bladder Cancer Recurrence Kit) k neinvazivní detekci nádorů močového měchýře. Kit obsahuje - satelitní centromerické sondy pro detekci aneuploidií chromosomů 3, 7, a 17 a lokus-specifickou sondu pro detekci delecí genu p16 lokalisovaném v oblasti 9p21. Materiál a metody: Vyšetřována je spontánní moč pacientů s nádory močového měchýře získaná před transuretrální resekcí. Moč je odebírána běžným způsobem, ze vzorků je připraven mikroskopický preparát, který je zpracován metodou FISH výše zmíněným kitem. Fluorescenční signály jsou hodnoceny ve fluorescenčím mikroskopu Zeiss Axioplan 2 vybaveném příslušnými optickými filtry, obraz je zpracováván pomocí softwaru ISIS (MetaSystems™). Výsledky jsou korelovány s histologickou diagnózou. Výsledky: Zpracována byla moč 22 pacientů s prokázanými nádory měchýře (8x Ta, 6x T1, 1x Tis, 7x T2-4; 8x G1, 5x G2, 9x G3). Pozitivní byl nález u 16 pacientů (63,6 %), z toho u všech 9 pacientů s nádory G3. Negativní byl nález u 5 tumorů G1 a 3 G2. Závěr: První výsledky ukazují dobré výsledky kitu UroVysion při detekci špatně diferencovaných nádorů. Nálezy jednotlivých aberací slibují mít i prognostický význam - posouzení tohoto aspektu umožní teprve rozšíření souboru a další sledování pacientů. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ND 8095-3 a VZ MSM 0021620808 PVIII/5 DAIGNOSTIKA RECIDIV SUPERFICIÁLNÍHO UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE POMOCÍ STANOVENÍ EXPRESE TELOMERÁZY - PILOTNÍ STUDIE M. Záleský1, M. Urban1, J. Křemen2, R. Zachoval1, J. Heráček1, J. Sachová1, M. Lukeš1, P. Palascak1 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Ústav biochemie a patobiochemie 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Srovnání výsledků stanovení exprese mRNA katalytické podjednotky telomerázy (hTERT) v moči a výplachu z močového měchýře a výsledků cytologie u pacientů s anamnézou superficiálního uroteliálního karcinomu močového měchýře (UKMM) a kontrol. Materiál a metody: Metodou RT-PCR byla kvalitativně vyhodnocena exprese mRNA hTERT v moči a výplachu z močového měchýře u 49 pacientů. 41 pacientů bylo dispenzarizováno pro superficiální UKMM a 8 pacientů (3 s BHP, 3 s recidivující cystitis a 2 se stresovou inkontinencí) tvořilo kontrolní skupinu. U všech pacientů bylo provedeno cytologické vyšetření moče a výplachu z močového měchýře a cystoskopické vyšetření. U pacientů se suspektním cystoskopickým nálezem byla provedena transuretrální resekce s histologickým vyšetřením. Výsledky testů exprese mRNA hTERT a cytologie byly porovnány s výsledkem cystoskopického a eventuálně bioptického vyšetření močového měchýře. Výsledky: Z 41 pacientů s anamnézou UKMM byla u 13 histologicky potvrzena recidiva UKMM (8x G1, 4x G2 a 1x G3). Srovnání senzitivity a specificity stanovení hTETR a cytologie je uvedeno v tab. hTERT v moči

cytologie moči

hTERT z výplachu

výplachová cytologie

Senzitivita

0,23

0,31

0,54

0,38

Specificita

0,89

0,89

0,92

0,69

S výjimkou exprese mRNA hTERT stanovené ve výplachu močového měchýře nedosahuje žádné vyšetření uvedené v tabulce statistické významnosti. Exprese telomerázy stanovená z výplachové tekutiny je statisticky signifikantní a to na 1% hladině statistické významnosti (p < 0,01). Závěr: Pilotní studie ukázala, že z výše uvedených vyšetření pouze stanovení exprese hTERT ve výplachové tekutině bylo statisticky signifikantní při diagnostice superficiálního UKMM. PVIII/6 PROGNOSTICKÝ VÝZNAM KLINICKO-PATOLOGICKÝCH A IMUNOHISTOCHEMICKÝCH MARKEROV (KI-67, PCNA) U PACIENTOV S POVRCHOVÝM UROTELIÁLNYM KARCINÓMOM MOČOVÉHO MECHÚRA R. Tomaškin1, P. Slávik2, B. Eliáš1, K. Macháleková2, K. Kajó2, J. Kliment1 1 Urologická klinika JLF UK a MFN, Martin 2 Ústav patologickej anatómie JLF UK a MFN, Martin Cieľ práce: Zistiť vzťah medzi klinicko-patologickými faktormi a proliferačnými markermi (PCNA, Ki-67) a určiť ich prognostický význam pri predikcii vzniku recidív povrchových karcinómov močového mechúra (SBC). Materiál a metody: Súbor tvorí 50 pacientov s primárnym SBC (31–85 rokov, median 65,5 rokov), sledovaných po TURB minimálne 36 mesiacov. Hodnotili sme grading, pT štádium, počet nádorov, imunohistochemicky sme hodnotili pozitivitu PCNA a Ki-67 (> 5 % po-

Čes Urol 2005; 9(2)

27

zitívnych buniek). 1. skupinu tvorilo 22 pacientov bez recidívy SBC, 2. skupinu 28 pacientov s recidívou do 12 mesiacov od TURB alebo s minimálne 3 recidívami počas sledovania. Výsledky: Proliferačné markery PCNA a Ki-67 signifikantne korelovali s gradingom nádoru (p < 0,01). Bola prítomná tendencia k pozitivite PCNA a Ki-67 u pT1 oproti pTa nádorom, avšak rozdiel nebol signifikantný. Medzi obidvoma skupinami nebol zistený signifikantný rozdiel v gradingu, pT štádiu ani počte nádorov (χ2-test, p > 0,05). Signifikantný nebol ani rozdiel v pozitivite Ki-67 a PCNA (p = 0,063, p = 0,068). Riziko recidívy však bolo pri pozitivite Ki-67 a PCNA 3násobné. Regresná analýza nepreukázala signifikantný vplyv žiadneho sledovaného faktora na vznik recidívy. Pri hodnotení G2 nádorov nebol zistený medzi skupinami signifikantný rozdiel v pT, počte nádorov ani PCNA. Signifikantný rozdiel bol v pozitivite Ki-67 (χ2-test, p = 0,03, OR 6,8). V regresnej analýze len pozitivita Ki-67 mala signifikantný vplyv na vznik recidívy. Záver: Imunohistochemické farbenie Ki-67 sa zdá byť užitočné v predikcii vzniku recidív SBC a to najmä u G2 nádorov. U Ki-67 pozitívnych nádorov je opodstatnené prísnejšie sledovanie, prípadne agresívnejšia intravezikálna liečba. PVIII/7 KLONÁLNÍ PŮVOD MNOHOČETNÝCH POVRCHOVÝCH UROTELIÁLNÍCH NÁDORŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE M. Trková1, M. Babjuk2, V. Soukup2, J. Dušková3, A. Soukupová1, J. Mareš1, Z. Sedláček1 1 Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF UK, Praha 2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 3 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Typickými znaky povrchových uroteliálních nádorů močového měchýře (NMM) jsou jejich multifokální charakter (u více než 20 % pacientů) a recidiva po transuretrální resekci (u až 80 % pacientů). Pro vysvětlení těchto jevů byly vysloveny dvě, v různých studiích různě favorizované teorie: monoklonální, která přisuzuje vznik mnohočetných tumorů buněčnému potomstvu jedné geneticky transformované buňky, a polyklonální, která považuje vývoj mnohočetných nádorů za důsledek plošného působení karcinogenu. Mutace genů a ztráta heterozygozity (loss of heterozygosity, LOH) v chromozomálních oblastech asociovaných s karcinogenezí představují charakteristický genetický obraz každého nádoru. Nález identického obrazu u všech nádorů od jednoho pacienta by svědčil pro klonální původ mnohočetných NMM. Materiál a metody: U 84 nádorů (51x Ta, 31x T1 a 3xT2 a 1xT3) od 25 pacientů (3 ženy, 22 muži, průměrný věk 69,8 let) se 2 až 8 NMM jsme provedli sekvenování exonů 5-9 genu TP53 a analysu LOH v nejméně jednom informativním markeru z oblasti 9p a nejméně jednom markeru ze 17p, dvou oblastí reprezentujících časnější a pozdější změny v uroteliální karcinogenezi. Výsledky: Mutaci genu TP53 jsme našli u 4 pacientů (16%). Ve všech nádorech od jednoho pacienta byla nalezena vždy jedna a tatáž mutace. Ztráta nebo zachování heterozygosity u všech nádorů jedné osoby byla potvrzena u 19 pacientů, přičemž LOH pouze v oblasti 17p byla zjištěna u 3 pacientů, LOH pouze v 9p u 4 pacientů a LOH v obou oblastech u 3 pacientů. U nádorů od 6 pacientů byl zjištěn rozdílný genetický obraz, u 3 z nich ve smyslu LOH u později vzniklých recidiv. U 8 z 9 pacientů, u kterých proběhla v průběhu studie progrese a/nebo generalizace onemocnění, byla zjištěna ztráta heterozygosity alespoň v jednom markeru. Závěr: Uvedené výsledky podporují spíše monoklonální teorii vzniku multifokálních a recidivujících povrchových uroteliálních NMM. Ztráta heterozygosity u nádorů koreluje s progresí a/nebo generalizací onemocnění. PVIII/8 IMUNOHISTOCHEMICKÉ CHARAKTERISTIKY UROTELU V ORGANOTYPICKÝCH KULTURÁCH SLIZNICE MOČOVÝCH CEST J. Kuncová1,2,3, S. Papini3, C. Selli2, M. Urban4, R. Revoltella3, V. Mandys1 1 Ústav patologie 3. LF UK a FNKV, Praha 2 U.O. Urologia Universitaria, Universita di Pisa, Itálie 3 Istituto di Technologie Biomediche, CNR, Pisa, Itálie 4 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Na podkladě morfologického hodnocení a imunohistochemické detekce vybraných markerů (adhezívních molekul CD44s, CD44v6, cytokeratinů 7, 19 a 20 a proteinu p63) definovat charakteristiky chování uroteliálních buněk v podmínkách trojrozměrné (3-D) kultivace. Materiál a metody: Vzorky urotelu kultivované dříve popsanou metodou in vitro 3-D orgánových kultur byly po barvení v H-E a imunohistochemické detekci vybraných antigenů vyšetřeny v optickém mikroskopu. Hodnotili jsme charakteristiky růstu uroteliálních buněk přežívajících in vitro a proliferujících z původního urotelu, jejich chování ve vztahu ke stromatu a k substrátu a imunohistochemickou reaktivitu markerů buněčné diferenciace. Výsledky: Exprese CD44s a CD44v6 v nenádorovém urotelu kultivovaných fragmentů byla shodná s expresí pozorovanou v původních tkáňových vzorcích in vivo. V proliferujících epitelových buňkách, obrůstajících fragmenty v jedné vrstvě, byla zřejmá bazolaterální exprese obou antigenů. Při růstu ve více vrstvách byla častá negativita povrchových buněk odpovídající negativitě terminálně diferencovaných „umbrella cells“ (UC) normálního urotelu. CK-20 (marker UC benigního urotelu), fokálně pozitivní v superficiální vrstvě primárního urotelu, byl ojediněle exprimován i v povrchové vrstvě buněk obrůstajících stroma. Exprese CK7, CK19 a p63 byla obdobná jako v urotelu in vivo. Závěr: V 3-D kulturách nedochází k podstatnější změně exprese sledovaných markerů oproti situaci in vivo. Výsledky ukazují na možné dosažení terminální diferenciace v části nově proliferujících buněk v 3-D podmínkách. Podpořeno projekty KONTAKT a VZ MŠMT ČR „Onkologie“, MSM0021620808

28


PVIII/9 PŘÍNOS LAPAROSKOPICKÉ PÁNEVNÍ LYMFADENEKTOMIE PRO INDIKACI ORGÁN ŠETŘÍCÍHO POSTUPU U UROTELIÁLNÍCH KARCINOMŮ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE VE STADIU T2 NX M0 R. Zachoval1, E. Kindlová2, M. Urban1, M. Záleský1, J.Heráček1, J. Sachová1, M. Lukeš1 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Zjistit, zda má laparoskopická pánevní lymfadenektomie (L-PLA) u pacientů s uroteliálním karcinomem močového měchýře ve stadiu T2 NX M0 přínos při indikaci orgán šetřícího postupu. Materiál a metody: Indikací k L-PLA (oboustranně odběr veškeré lipolymfatické tkáně z obturátorové oblasti a oblasti zevních ilických cév) byl prvozáchyt solitárního UKMM, kde TUR a CT diagnostikovali nádor T2 N0, kde po TUR nezůstal makroskopicky žádný reziduální nádor a kde lokalizace a rozsah oblasti po TUR byly vhodné pro provedení radioterapie. V případě nálezu pozitivních uzlin byla pacientům provedena radikální cystektomie. V případě nálezu negativních uzlin byla provedena chemoradioterapie do dávky 45 Gy po dobu 8 týdnů a poté reTUR. Při nálezu pozitivní spodiny byla indikovaná radikální cystektomie. Při nálezu negativní spodiny byla dokončena radiochemoterapie do dávky 65 Gy a pacienti byli dále pečlivě sledováni. Při průměrné době sledování 17 měsíců (rozmezí 4–29) jsme podle popsaného schématu postupovali u 12 pacientů (6 mužů a 6 žen) v průměrném věku 69 let (rozmezí 52–75). Výsledky: Průměrná délka operace byla 105 minut, krevní ztráta nepřesáhla u žádného pacienta 50 ml a pooperační komplikace nebyly pozorovány. Nález pozitivních uzlin byl zaznamenán u 2 pacientů a nález pozitivní spodiny po reTUR u 1 pacienta, který je po následné radikální cystektomii bez recidivy onemocnění. Ostatních 9 pacientů je onkologicky v remisi. Závěr: Pro určitou, přesně definovanou skupinu pacientů s UKMM ve stadiu T2 NX M0, by mohla být L-PLA přínosným stagingovým vyšetřením, které zkvalitňuje kritéria pro zařazení pacientů do strategie orgán šetřícího postupu. PVIII/10 MALOBUNĚČNÝ KARCINOM MOČOVÉHO MĚCHÝŘE - KAZUISTIKA P. Pauk, J. Beneš, J. Novák Urologické oddělení Nemocnice Kladno Cíl práce: Malobuněčný karcinom v mimoplicní lokalizaci je vzácné onemocnění. Autoři předkládají kazuistiku pacientky s malobuněčným karcinomem močového měchýře. Materiál a metody: V prosinci 2004 byla na urologickém oddělení Nemocnice Kladno vyšetřena 62letá pacientka s makrohematurií. V rodinné anamnéze byl údaj o tumoru močového měchýře u otce pacientky. V osobní anamnéze byla zjištěna hypertenze, hyperlipemie, stav po operaci pro extrauterinní graviditu. Provedená vyšetření stanovila diagnózu tumoru močového měchýře. Dle CT byl patrný tumor močového měchýře vpravo bazálně se suspektním prorůstáním do dělohy, afunkce pravé ledviny, zvětšená lymfatická uzlina při pravostranné a. iliaca externa. Pacientka absolvovala parciální transuretrální resekci tumoru. Histologicky byla zachycena malobuněčná varianta uroteliálního tumoru močového měchýře s anaplazií. Stagingová vyšetření neprokázala vzdálené metastázy. Pacientka byla indikována k radikální cystektomii, derivaci dle Brickera. V preparátu z cystektomie byl histologicky malobuněčný karcinom močového měchýře infitrující stěnu měchýře, prorůstání do dělohy nebylo potvrzeno, 2 levostranné pánevní uzliny byly infiltrovány malobuněčným karcinomem - staging T3N2M0. Pacientka absolvovala adjuvantní zevní aktinoterapii v celkové dávce 50 Gy, 2. série chemoterapie etoposid, cisplatina - vzhledem ke sníženým renálním funkcím v redukované dávce. Výsledky: V současné době pokračují další série chemoterapie. Závěr: Malobuněčný karcinom močového měchýře je vzácný, velmi agresivní typ nádorového onemocnění. Dle dostupné literatury, i přes léčbu kombinující chirurgický výkon, aktinoterapii a chemoterapii, zůstává prognóza pacientů s tímto typem nádoru nepříznivá.

IX. VIDEA IX/1 ANTEGRÁDNÍ PROVEDENÍ MINIINVAZIVNÍ NEFROURETEREKTOMIE (LAPAROSKOPICKÁ NEFREKTOMIE S NÁSLEDNOU ENDOSKOPICKOU EXCIZÍ URETEROVEZIKÁLNÍ JUNKCE) - VIDEO M. Hora1, J. Klečka1, P. Stránský1, O. Hes2 1 Urologická klinika LF UK a FN, Plzeň 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN, Plzeň Cíl práce: Metodik provedení nefroureterektomie (NUE) pro tumor horních cest močových je celá řada. Otevřené přístupy jsou ale příliš invazivní. Miniinvazivní postupy jsou poté často příliš komplikované, např. „clevelandská technika“ počáteční excize ureterovezikální junkce za pomoci 2 laparoskopických portů v měchýři. Jiné metody jako např. endoskopická excize ureterovezikální junkce s následnou laparoskopickou nefrektomií mají riziko diseminace tumoru. V práci se snažíme popsat náš postup eliminující zmíněné nevýhody. Materiál a metody: Po eventuální diagnostické uretroskopii se po přetočení do lumbotomické polohy provede laparoskopická (retroperitoneoskopická) nefrektomie, močovod je nepřerušen. Pacient je přetočen na záda, Collinsovým nožem se obřízne ureterovezikální junkce. Z krátkého pararektálního či Gibsonova řezu se extrahuje preparát ledviny a distální ureter se uvolní za kontroly zraku a nejdistálnější část ureteru se naslepo exstirpuje. Rána se drénuje. Močový katétr je ponechán po dobu 5–7 dní. Celý postup je názorně prezentován na videu. Závěr: Popsaná metoda si zachovává miniinvazivitu, je relativně jednoduchá, bezpečná a minimalizuje riziko diseminace.

Čes Urol 2005; 9(2)

29

IX/2 POUŽIITÍ UZAMYKATELNÝCH KLIPŮ MÍSTO STAPLERU K PŘERUŠENÍ HILOVÝCH CÉV PŘI RADIKÁLNÍ LAPAROSKOPICKÉ NEFREKTOMII - NÁKLADY ŠETŘÍCÍ PŘÍSTUP - VIDEO M. Hora, J. Klečka jr., P. Stránský, T. Ürge Urologická klinika LF UK a FN, Plzeň Cíl práce: Standardní přerušení hilových cév při radikální nefrektomii se provádí pomocí endoGIA stapleru. Přerušení hilu staplerem en bloc je metodika rychlá a bezpečná, neboť není nutno hilus detailně preparovat, ale je finančně náročná. Při rozpreparování hilu lze většinou artérii uzavřít pomocí titanových klipů, ale na žílu je nutno stejně užít stapler. Na videu se snažíme prezentovat novou techniku okluze jak artérie, tak hlavně i žíly pomocí uzamykatelných klipů Hem-o-lok® Weck. Materiál a metody: Hilus ledviny je rozpreparován. Artérie je zaklipována pomocí 3 uzamykatelných klipů (2 + 1) a je přerušena. U žíly, které je širší než klip, je nutno užít jemný tlak koncem klipu a u širších žil ještě protitlak na kraniální konec žíly zahnutým cévním disektorem, čímž zúžíme žílu a to nám umožní ji uzavřít do klipu velikosti L, jehož šířka je 10 mm. U větších renálních žil lze užít i klipy velikosti XL šíře 15 mm. Cena jednoho klipu je přibližně 79,- Kč. Výsledky: Cena náplně do endoGIA stapleru je asi 4000–7000,- Kč, nepočítaje cenu aplikátoru. Cena při přerušení pomocí uzamykatelných klipů je již od necelých 500,- Kč (při přerušení 1 artérie a 1 žíly technikou 2 + 1), přičemž artérii lze eventuálně přerušit i o něco levnějšími titanovými klipy. Závěr: Technika přerušení hilových cév pomocí uzamykatelných klipů je technicky náročnější, neboť je nutno rozpreparovat celý hilus a hlavně uzavřít širokou renální žílu do užšího klipu. Technika je však výrazně levnější než pomocí endoGIA stapleru. IX/3 POUŽÍÍVANÉ METODY EXTRAKCE PREPARÁTU PO RADIKÁLNÍ LAPAROSKOPICKÉ NEFREKTOMII VE FN V PLZNI - VIDEO J. Klečka1, M. Hora1 , D. Mrkos1, O. Hes2 1 Urologická klinika LF UK a FN, Plzeň 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN, Plzeň Cíl práce: V práci hodnotíme naše metody extrakce preparátu po radikální laparoskopické nefrektomii z dutiny břišní z pohledu různých typů sběrných sáčků a z pohledu volby incize resp. extrakce z těla pacienta. Materiál a metody: Za rok 2004 a prvních 5 měsíců roku 2005 bylo na Urologické klinice FN v Plzni provedeno více jak 50 radikálních nefrektomií pro parenchymový nádor. Jako extrakční sáčky byly použity výrobky: EndoCatch®, mtp®, Lapsac®, AMI Dock® a MemoBag®. K vynětí preparátu byly zvoleny přístupy rozšířením incize po 12mm portu v podbřišku a vytvoření střídavého řezu, dále pararektální řez, Pfannestielův řez a u 1 pacientky byl preparát extrahován transvaginálně, protože v rámci jednoho výkonu pacientka podstoupila radikální levostrannou nefrektomii a laparoskopicky asistovanou vaginální hysterektomii. Výsledky: Hodnocení komfortu metod extrakce preparátu z dutiny břišní je subjektivní záležitostí operatéra a odpovídá i jeho zvyklostem. Jako sběrné sáčky se nejlépe jeví sáčky se samoexpandabilním okrajem, které usnadňují a urychlují vložení ledviny spolu s tukovým pouzdrem do sáčku. Vlastní místo extrakce se zdá u laparoskopie nejvýhodnější rozšíření 12mm portu na střídavý řez. U větších tumorů je vhodnější pararektální řez. U indikovaných případů lze využít i Pfannestielův řez a výjimečně extrakci vagínou. Všechny zmíněné metody umožňují uchovat intaktní svalová vlákna celé stěny břišní. Závěr: Využití bezpečného sáčku k extrakci tumoru je drahá nutnost (dle typu 1600,- až 5500,- Kč), která minimalizuje riziko diseminace tumoru v průběhu portu stěnou břišní. Jako řez k vlastnímu vynětí musí být volena co nejmenší incize šetřící svalová vlákna stěny břišní. IX/4 EXTRAPERITONEOSKOPICKÁ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIE - VIDEO J. Kočárek, P. Režnar, O. Kőhler, J. Pokorný Urologické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Zařadit miniinvazivní postup do spektra operačních výkonů k radikální léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty. Materiál a metody: Na videozáznamu ukazujeme radikální extraperitoneoskopickou prostatektomii u 55letého pacienta s karcinomem prostaty, GS 3+3, PSA 5,6 a objemem prostaty 45 g. Demonstrujeme umístění operačních portů, digitální disekci preperitoneálního prostoru a po vytvoření kapnopreperitonea nastřižení endopelvické fascie. Komplex dorzální žíly zajišťujeme propichovou ligaturou 00 vicrylem a přerušujeme. Přední stěnu hrdla měchýře oddělujeme od prostaty. Prostatu elevujeme tahem za katétr zavedený uretrou. Po oddělení báze prostaty od hrdla měchýře uvolňujeme semenné váčky, klipujeme a přestřihujeme chámovody. Mírným tahem za chámovody dobře vizualizujeme pedikly. Před přerušením ošetřujeme pedikly bipolární koagulací. Při uvolňování prostaty směrem k apexu oboustranně šetříme nervově cévní svazky. Uretru přerušujeme těsně pod apexem prostaty. Preparát vkládáme do extrakčního sáčku a incisí po videoportu odstraňujeme. Následně šijeme uretro-vezikální anastomózu 000 vicrylem stehy na 5/8 jehle při zavedeném Folysil katétru 22 F. Výsledky: Operace trvala 330 minut. Krevní ztráta byla 550 ml. Použili jsme 3 x 5mm a 2 x 10mm trokar. Pacient měl před operací zavedený epidurální katétr pro analgetika, který jsme extrahovali 1. pooperační den, dále již analgetickou léčbu nevyžadoval. Drenáž operační rány jsme odstranili 2. pooperační den. Pacient byl schopen propuštění do domácího léčení 4. pooperační den. Měchýřový katétr jsme ponechali 10 dní. Závěr: Extraperitoneoskopický přístup splňuje všechna kritéria miniinvazivní chirurgie. Přestože operační prostor je menší než při laparoskopickém transperitoneálním postupu, lze po získání základních zkušeností touto technikou značně omezit indikace pro klasickou retropubickou radikální prostatektomii.

30


IX/5 VYUŽIITÍ NITINOLONOVÉ SPIRÁLY PŘI ENDOSKOPICKÉM ŘEŠENÍ URETEROLITIÁZY - VIDEO J. Klečka, M. Hora, J. Jambura Urologická klinika FN a LF UK, Plzeň Cíl práce: Metodik destrukce litiázy při ureteroskopii je celá řada. U konkrementů v proximálním ureteru může snadno dojít k nechtěné relokaci konkrementu při trypsi zpět do dutého systému ledviny. Použijeme-li klasických „košíčkový“ extraktor, může lehce dojít k relokaci fragmentů směrem proximálním zpět do pánvičky ledvinné. Na videu je prezentována nová metoda užití nitinolové spirály (STONE CONE®, Boston Scientific), která eliminuje zmíněné komplikace. Materiál a metody: V našem příspěvku prezentujeme případ 32letého pacienta s renální tubulární acidózou II. typu spojenou s mnohočetnou oboustrannou nefrolitiázou a nefrokalcinózou. U pacienta došlo k odchodu jednoho z mnoha konkrementů velikosti 16 x 13 mm do proximálního ureteru. Výsledky: Stav byl řešen ureteroskopicky během 15minutového výkonu. Nad konkrement byla zavedena obturační nitinolová spirála. Po snětí rukojeti spirály je ureteroskop vytažen a spirála ponechána in situ. Poté je ureteroskop znovu zaveden podél vodiče spirály a provedena trypse sonotrodou s extrakcí fragmentů klíšťkami. Polohu spirály lze kontrolovat i skiaskopicky. Závěr: Nitinolová spirála je nová, vysoce efektivní pomůcka při ureteroskopickém řešení litiázy, poskytující jistotu dobré trypse konkrementu po rozvinuté spirále a zamezení relokace fragmentů zpět do pánvičky ledvinné. IX/6 LASEROVÁ URETEROSKOPICKÁ A PERKUTÁNNÍ REKONSTRUKCE DUTÉHO SYSTÉMU LEDVINY ZAJIZVENÉHO PO OPERACÍCH PRO NEFROLITIÁZU - VIDEO O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný Urologické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Moderní endoskopické techniky umožňují provést pokus o záchranu ledviny i v situacích, kdy se zdá, že jediným řešením je nefrektomie. Materiál a metody: U nemocné s recidivující oboustrannou nefrolitiázou, 2krát operovanou pro adenom příštítných tělísek, po opakovaných URS a PNL, došlo k rozvoji rozsáhlého jizvení v KPS levé ledviny. Striktury zcela uzavřely krčky horního a středního kalichu, kde se vytvořily velké dilatované dutiny. Výsledky: Ve 3 sezeních byla provedena URS a perkutánní extrakce konkrementů a holmiovým laserem byla vytvořena prostorná komunikace pánvičky s horním a středním kalichem ledviny. Závěr: Moderní semirigidní a flexibilní endoskopické techniky umožňují řešení i extrémně komplikovaných stavů. Problémem zůstávají dlouhodobé výsledky těchto rekonstrukcí. Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující dlouhodobé výsledky patří recidivující močová infekce a špatná funkce ledviny. IX/7 ENDOSKOPICKÉ ŘEŠENÍ STRIKTURY LEVOSTRANNÉ URETEROENTERICKÉ ANASTOMÓZY U MOTOL POUCHE SIMULTÁNNÍ ANTEGRÁDNÍ URETEROSKOPIÍ A KOLONOSKOPIÍ - VIDEO O. Kőhler1, J. Stehlík2, J. Kočárek1, P. Drlík1, P. Režnar1, O. Kaplan1, Z. Otava1, J. Pokorný1 1 Urologické oddělení ÚVN, Praha 2 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN, Praha Cíl práce: Moderní endoskopické techniky umožňují provést endoureterotomii i u kompletně zajizvených ureteroenterických anastomóz. Materiál a metody: U nemocného s kompletní strikturou levé ureteroenterické anastomózy u Motol pouche, která byla již 1krát otevřeně operována, jsme použili simultánní perkutánní flexibilní ureteroskopický a kolonoskopický přístup. Kolonoskopem zavedeným do pouche jsme vybrali místo vhodné pro vytvoření neoanastomózy levého, kompletně zajizveného močovodu do pouche. Flexibilním ureteroskopem jsme zavedli 365 mikronů silné vlákno holmiového laseru, kterým jsme ve zvoleném místě vytvořili novou anastomózu, kterou jsme rozšířili s ohledem na možný reflux střevního obsahu jen na 12 F a zavedli jsme endoureterostomický stent. Ponechali jsme kromě stentu i perkutánní nefrostomii. Výsledky: 3 týdny po operaci jsme stent extrahovali kolonoskopicky a nefrostomii o týden později. Operace i pooperační období bylo zajištěno antibiotiky a nemocný byl v celém průběhu afebrilní. Závěr: Kombinací antegrádní, perkutánní flexibilní ureteroskopie s kolonoskopií bylo možné vyřešit kompletní uzavření ureteroenterické anatomózy u nemocného s Motol pouchem, který byl již 1krát pro strikturu této anastomózy otevřeně operován. IX/8 KOMBINOVANÉ PERKUTÁNNÍ A URETEROSKOPICKÉ ŘEŠENÍ STRIKTURY LEVÉ URETEROENTERÁLNÍ ANASTOMÓZY U ORTOTOPICKÉ NEOVEZIKY PODLE STUDERA - VIDEO O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný Urologické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Moderní endoskopické techniky umožňují minimálně invazivní řešení komplikací i u nemocných se strikturami ureteroenterálních anastomóz u ortotopických neovezik podle Studera. Materiál a metody: U nemocného s ortotopickou neovezikou podle Studera došlo rok po operaci k rozvoji striktury levé ureteroenterální anastomózy. Pro dilataci levého KPS byla založena punkční nefrostomie vlevo. Poté byla pomocí flexibilní antegrádní renoureteroskopie a holmiového laseru provedena incize anastomózy. Perkutánně byla do neoveziky založena single pig-tail „pauchostomie".

Čes Urol 2005; 9(2)

31

Výsledky: Měsíc po perkutánním výkonu byla provedena flexibilní endoskopie neoveziky. Podél pig-tailu se podařilo zavést flexibilní cystoskop přívodnou kličkou k implantovanému močovodu a ověřit volnou průchodnost anastomózy. Film ukazuje endoskopickou dosažitelnost pravého i levého močovodu z retrográdního přístupu při omezené náplni neoveziky. Závěr: Moderní semirigidní a flexibilní endoskopické techniky umožňují řešení komplikací i u ortotopických neovezik. Jednodušší je řešení komplikací u neoveziky podle Hautmanna, kde je snadnější dosažitelnost ureteroenterálních anastomóz než u neoveziky podle Studera.

X. BENIGNÍ HYPERPLAZIE PROSTATY, ONKOLOGIE VARIA PX/1 ENUKLEACE PROSTATY HOLMIOVÝM LASEREM O. Kőhler, J. Kočárek, P. Drlík, P. Režnar, O. Kaplan, Z. Otava, J. Pokorný Urologické oddělení Ústřední vojenské nemocnice, Praha Cíl práce: Enukleace prostaty holmiovým laserem (HoLEP) představuje novou minimálně invazivní techniku operační léčby benigní hyperplasie prostaty, která je svými výsledky zcela srovnatelná s TURP i s otevřenou prostatektomií (PE). Materiál a metody: V letech 2001 až 2004 jsme provedli na urologickém oddělení ÚVN Praha celkem 110 HoLEP holmiovým laserem Coherent o výkonu 100 wattů. Porovnali jsme předoperační a pooperační hodnoty IPSS, Qmax, postmikčního rezidua (PMR), hmotnost prostaty (PV), hmotnost resekátů, délku operace, krevní ztráty, dobu ponechání katétru po operaci, spotřebu irigační tekutiny a lubrikancií a komplikace a výsledky léčby HoLEP s výsledky TURP a PE. Výsledky: IPSS před a 12 měsíců po operaci bylo u TURP 13,3 a 8,8, u HoLEP 13,8 a 7,7, u PE 13,8 a 5,6. Qmax před a 12 měsíců po operaci bylo u TURP 10,5 a 14,8 ml/sec., u HoLEP 12,4 a 20,4 ml/sec. a u PE 12,2 a 21,8 ml/sec. Operační čas TURP byl 63,7 min. (PV 42,3 g), HoLEP 96,8 min. (PV 60,9 g) a PE 33,7 min. (PV 105,8 g). Doba ponechání katétru po operaci byla u TURP 5,7 dne, po HoLEP 3,1 a po PE 9,1 dne. Spotřeba irigační tekutiny byla u TURP 18 l, u HoLEP 52,8 l. Z vážnějších komplikací jsme v začátcích HoLEP zaznamenali 1krát perforaci pouzdra prostaty, 1krát perforaci močového měchýře při morcelaci a 2krát bylo nutné podat krevní převod pro krvácení. Závěr: Ve zlepšení IPSS, Qmax a PMR má HoLEP srovnatelné výsledky s PE a je lepší než TURP. Doba ponechání katétru i doba hospitalizace je po HoLEP nejkratší. Také krevní ztráty při HoLEP jsou minimální a nevyžadují podání krevní transfuze. Nevýhodou HoLEP je delší operační čas, dlouhá doba nácviku operační techniky a v našich podmínkách i cena operace. PX/2 TURP U PACIENTOV S BPH A S CHRONICKOU RETENCIOU MOČU/RENÁLNOU INSUFICIENCIOU J. Marenčák, S. Náter, M. Maskalík Urologické oddelenie NsP, Skalica Cieľ práce: Zhodnotenie vlastného súboru pacientov s chronickou retenciou moču a RI spôsobenou BPH. Materiál a metody: V období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2004 bola urobená TURP 24 mužom (priemerný vek 67, 5 rokov/rozpätie 56–78 rokov) s RI na základe chronickej retencie moču. Priemerná hmotnosť prostaty 45 g (33–78 g), IPSS: 28 (23–34), postmikčné reziduum > 300 ml (350–1100 ml), všetci muži mali dokázanú stázu (USG) v horných močových cestách, hodnoty sérového kreatinínu boli > 200 µmol/l (240–820 µmol/l). Všetci pacienti mali pred operáciou zavedený katéter (na 21–42 dní) a všetkým bolo pred TURP urobené urodynamické vyšetrenie: hypotónia mechúra u 17/24, atónia u 2/24 a normotónia u 5/24. Všetkým mužom bola urobená TURP v čase, keď sérový kreatinín bol nižší ako 200 µmol/ l. (95–160 µmol/ l). Výsledky: Bezprostredne po vytiahnutí katétra (na 5. deň po TURP) spontánne močilo 19/24 (79,2 %), ale bez signifikantného rezidua (< 150 ml) len 9/24 (37,5 %) pacientov. Po 12 týždňoch uspokojivo močilo 22/24 (91,7 %) mužov (postmikčné reziduum < 150 ml (20–140 ml), IPSS 11 (9–20), sérový kreatinín 150 µmol/l (85–170 µmol/l). 2 pacienti (so súčasnou hypertenziou + DM) sú na permanentnom katétri. Renálne funkcie boli signifikantne zlepšené u 16/24 (66,7 %) pacientov po TURP. Záver: U väčšiny pacientov s chronickou retenciou moču a s chronickou RI dáva TURP dobré výsledky pri dodržaní niektorých zásad dôležitých pre minimalizáciu komplikácií endoskopickej operácie. PX/3 INTRAPROSTATICKÁ APLIKACE BOTULINUMTOXINU JAKO ALTERNATIVA V LÉČBĚ SYMPOMŮ DOLNÍCH CEST MOČOVÝCH U PACIENTŮ S BENIGNÍ HYPERPLAZIÍ PROSTATY - PRVNÍ VÝSLEDKY J. Krhut, K. Mainer, J. Kopecký, Z. Häring, D. Němec, R. Král, O. Havránek, P. Fojtík Urologické oddělení FNsP, Ostrava Cíl práce: Botulinumtoxin je neurotoxin široce používaný v léčbě dysfunkcí dolních cest močových, zejména u pacientů s hyperaktivitou detruzoru. Způsobuje presynaptickou blokádu neuromuskulárního přenosu, byla popsána i postdenervační atrofie prostaty po intraprostatické aplikaci botulinumtoxinu. Autoři prezentují první zkušenosti s použitím intraprostatické aplikace botulinumtoxinu v léčbě symptomů dolních cest močových u pacientů s benigní hyperplazií prostaty. Materiál a metody: Soubor zahrnuje celkem 12 pacientů s významnými obstrukčními symptomy při benigní hyperplazii prostaty. U všech pacientů selhala konzervativní medikamentózní terapie a případná chirurgická terapie by byla spojena s neúměrně vysokým rizikem. Ve 2 případech se jednalo o pacienty s chronickou retencí a zavedeným permanentním katétrem. Pod sonografickou kontrolou jsme intraprostaticky aplikovali transrektální cestou celkem 500 UI botulinumtoxinu A (Dysport®). Vzhledem k použití tenké spinální jehly nevyžadoval výkon jakoukoliv anestezii ani analgezii.

32


Výsledky: Hodnotili jsme subjektivní spokojenost pacientů, klinický stav, IPSS skóre, mikční karty, výsledky uroflowmetrických měření, postmikční reziduum, biometrii prostaty měřenou pomocí transrektální sonografie a hladinu PSA. U 5 pacientů jsme dosáhli subjektivní spokojenosti s výsledkem léčby, u 3 pacientů zlepšení stavu, u 4 pacientů nedošlo ke změně stavu. V souboru došlo ke poklesu IPSS o 4,7 bodů (p 0,05), zvýšení hodnoty Qmax o 3,4 ml/s (p 0,05) a snížení objemu prostaty o 13, 6 ml (p 0, 0,05). Oba pacienti s permanentním katétrem byli po výkonu schopni spontánní mikce s akceptovatelným reziduem. V souboru jsme nezaznamenali komplikace, nebo nežádoucí účinky. Závěr: Intraprostatická aplikace botulotoxinu je možná alternativa v léčbě dysfunkcí dolních cest močových u pacientů s benigní hyperplazií prostaty. Ke zhodnocení účinnosti a bezpečnosti je třeba dalších studií. PX/4 ANALÝZA SOUBORU NEMOCNÝCH S DIAGNÓZOU PROSTATITIDY K. Bartoníčková1, O. Nýč2, M. Dendis3, F. Flek3, M. Pročková1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Mikrobiologický ústav 2. LF UK a FN Motol, Praha 3 Referenční laboratoř pro vyšetření nukleových kyselin, Blansko Cíl práce: Zjištění kauzální bakteriální etiologie při diferenciální diagnostice prostatitid a syndromu bolestivé pánve. Materiál a metody: Sledován soubor 50 mužů, odeslaných k dalšímu vyšetření s diagnózou prostatitida v období 5/2002–5/2005. Všichni pacienti měli kultivační vyšetření moče, výtěru z uretry, prostatického sekretu a/nebo spermatu. Dále vyšetření moče, výtěru z uretry a prostatického sekretu na DNA Chlamydia trachomatis a výběrově podle anamnézy na Mycoplasmata, Ureaplasmata a HSV1/2. Rutinně měli pacienti proveden RTG dolní Th a LS páteře, výběrově CT/MR pánve, podle obtíží urodynamické vyšetření, neurologické, rehabilitační a proktologické vyšetření. Z biochemických parametrů byl sledován CRP, PSA, výběrově jaterní testy a KO. Výsledky: Pouze u 3 pacientů v souboru byla potvrzena bakteriální etiologie (E. coli, Proteus sp., Klebsiella sp.). U 4 pacientů byla potvrzena Chlamydia trachomatis DNA metodikami v sekretech, po přeléčení přetrvávaly protilátky. Většina pacientů měla pouze pozitivní paměťové protilátky proti Chlamydia trachomatis. Hladiny CRP a PSA byly zvýšené pouze u akutních exacerbací bakteriální prostatiky, nikoliv chlamydiové! Závěr: Podle našeho názoru dostávají pacienti antibiotika při nálezu kolonizace přední uretry (Streptococcus viridans, Staphylococcus epidermidis), při nálezu paměťových protilátek Chlamydia trachomatis nebo druhově nespecifických protilátek. Skutečná bakteriální etiologie se vyskytuje velmi řídce. Pro její potvrzení je nutný nález původce v prostatickém exprimátu a ve spermatu. Rozšířené vyšetření pacientů s obdobným spektrem obtíží odliší pacienty, kteří potřebují jinou, rozhodně ne antibiotickou léčbu. PX/5 HIGH RISK HVP ZEVNÍHO GENITÁLU; LOKÁLNÍ APLIKACE 5-FU U PODOFYLIN-REZISTENTNÍCH TYPŮ M. Matoušková1, M. Hanuš1, R. Tachezy2 1 Urocentrum, Praha 2 Národní referenční laboratoř pro papilomaviry, Praha Cíl práce: Papilomaviry vyvolané infekce představují nejčastější sexuálně přenosné onemocnění (STD) na světě. Ve Spojených státech onemocnění ročně více než 5,5 milionu lidí. Prevalenční data v ČR nejsou známa. V současnosti známe více než 100 typů HPV a přibližně 30 z nich se přenáší sexuálním stykem. HPV napadají mitoticky aktivní bazální epiteliální buňky sliznic a kůže. V závislosti na onkogenním potenciálu rozlišujeme high a low risk typy. Podíl HG HPV na vzniku a rozvoji cervikálního karcinomu, ale i dalších zhoubných nádorů v oblasti anogenitálu a laryngu, je významný. Mužský faktor bývá často opomíjen a po infekci urolog často ani nepátrá. Cílem práce je upozornit na mužský faktor papilomavirových infekci a předložit možnost léčby u podofylin rezistentních typů HPV. Materiál a metody: V letech 2002–2004 jsme léčili 13 mužů s papilomatózou genitálu či HR HPV ze skupiny 16, 18, u nichž nález nereagoval na léčbu 25% roztokem podofylinu. Antimetabolit 5-fluorouracil je v onkologické praxi frekventně využíván v léčbě solidních nádorů, včetně nádorů kůže. 5-FU jsme aplikovali nejprve v ambulanci a posléze poučený pacient sám doma. Výsledky: Průměrná doba aplikace byla 6 týdnů. Sliznice jsme pak opakovaně vyšetřili po aplikaci TCO. Léze v močové trubici jsme opakovaně endoskopovali. Relaps jsme zaznamenali u jediného pacienta, který na opakovanou aplikaci znovu reagoval remisí onemocnění. Zevní aplikaci 5-FU je u poučeného pacienta bezpečnou modalitou léčby. Závěr: Mnohdy pouze kosmetická afekce může být východiskem pro rozvoj zhoubného nádorového onemocnění. Vysoká incidence zhoubných nádorů děložního čípku v České republice by nás měla vést k detekci možných lézí a jejich adekvátní léčbě. Aplikace 5-FU je jednou z možnosti farmakologické léčby HR HPV s vysokou účinností. PX/6 NÁDORY UROPOETICKÉHO TRAKTU U DĚTÍ I. Novák1, L. Janoušková1, H. Stefan1*, J. Koudelka2, E. Šimáková3, P. Rejtar4, J. Hak5 1 Urologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové (*emeritní profesor) 2 Oddělení dětské chirurgie a traumatologie LF UK a FN, Hradec Králové 3 Fingerlandův PAÚ LF UK a FN, Hradec Králové 4 Radiodiagnostická klinika LF UK a FN, Hradec Králové 5 Dětská klinika LF UK a FN, Hradec Králové Cíl práce: Upozornit na méně častá nádorová onemocnění močové soustavy u dětí a jejich symptomatologii. Materiál a metody: Retrospektivně byl zpracován klinický soubor nádorů urotraktu u dětí, vyjma Wilmsova tumoru. V letech 1993–2004 bylo na dětském urologickém oddělení LF UK a FN Hradec Králové léčeno 5 nemocných (3 chlapci, 2 děvčata) s nádory uro-

Čes Urol 2005; 9(2)

33

traktu. Histologicky šlo o papilom močového měchýře (3), papilární karcinom ledviny (1) a rabdomyosarkom prostaty (1). Karcinom ledviny byl náhodným sonografickým nálezem při screeningovém vyšetření. U 4 nemocných se nádor manifestoval makrohematurií. Všechna onemocnění byla primárně zjištěna sonograficky, následně potvrzena doplněním dalších vyšetření (uretrocystoskopií, cystografií, IVP, CT). V době diagnózy byli nemocní ve věku 3 roky (1), 9let (2), 15 let (2). V případě papilomů močového měchýře bylo provedeno snesení tumoru, u karcinomu ledviny nefrektomie s adjuvantní aktinoterapií lůžka, tumor prostaty byl léčen neoadjuvantně chemoterapií s následným snesením a adjuvantní chemoterapií. Výsledky: Nemocný s rhabdomyosarkomem zemřel během adjuvantní chemoterapie. Ostatní nemocní jsou trvale dispenzarizováni (7 měsíců–8,5 roku), všichni v plné remisi, bez známek recidivy onemocnění (laboratorně, uretrocystoskopicky, sonograficky, RTG plic). Závěr: Kromě nejčastějšího Wilmsova nádoru se mohou v dětském věku výjimečně vyskytovat i jiná nádorová onemocnění urotraktu. Nejčastěji se projevují krvácením do močových cest. Prognóza onemocnění závisí na typu nádoru. V případě časné léčby jsou výsledky dobré u nádorů urotelu a nejisté u karcinomu ledviny a prostaty. PX/8 EMBRYONÁLNÍ RABDOMYOSARKOM LEDVINNÉ PÁNVIČKY U 19LETÉ DÍVKY - KAZUISTIKA M. Chocholatý1, I. Kawaciuk1, J. Mališ2, P. Dušek1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Rabdomyosarkom patří mezi mezenchymové nádory s výskytem především u dětí (4-8 % zhoubných nádorů dětského věku). Ve 20–25 % postihují urogenitální trakt, zejména prostatu, močový měchýř, pochvu a šourek. Autoři referují o nálezu a léčbě rabdomyosarkomu ledvinné pánvičky u 19leté pacientky. Materiál a metody: 19letá nemocná s nálezem embryonálního rabdomyosarkomu ledvinné pánvičky byla prvotně vyšetřena chirurgem s 14denní anamnézou rychle se zvětšující rezistence v pravé polovině dutiny břišní a nechutenstvím. Byla zjištěna tuhá nebolestivá rezistence v pravém hypochondriu a mezogastriu, při CT vyšetření hypodenzní expanze pravé ledviny s četnými septy. Bylo vysloveno podezření na nádorové postižení ledviny. Výsledky biochemického vyšetření séra, krevního obrazu a RTG hrudníku byly bez patologických změn. Diferenciálně diagnosticky připadal v úvahu Wilmsův nádor, multilokulární cystický nefrom a renální karcinom. Z transperitoneálního přístupu byla provedena pravostranná radikální nefrektomie. Výsledky: Extrémně dilatovaný dutý systém ledviny byl kompletně vyplněn krevními koaguly a při histologickém vyšetření byl ve stěně ledvinné pánvičky zjištěn pseudocysticky změněný embryonální rabdomyosarkom. Nález na CT hrudníku, PET a scintigrafii skeletu byl negativní. Byla zahájena onkologická léčba podle protokolu EpSSG RMS 2005 (9 cyklů systémové chemoterapie v kombinaci ifosfamid, vinkristin, aktinomycin D s plánem konkomitantní radioterapie od pátého cyklu). Závěr: Embryonální rabdomyosarkom je v dospělém věku raritním nádorem. Jde o 3. publikovaný rabdomyosarkom ledvinné pánvičky u dospělého jedince. Podle literárních zkušeností mají nemocní s nádorem tohoto typu 70% šanci na 5leté přežití. PX/9 EXULCEROVANÝ NÁDOR VARLETE RARITNÍ VELIKOSTI - KAZUISTIKA M. Rejchrt1, I. Kawaciuk1, J. Novák1, L. Jarolím1, P. Dušek1, J. Jerie1, J. Soukup2 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Prezentujeme kazuistiku nemocného (61 let) s exulcerovaným nádorem varlete raritní velikosti. Materiál a metodika: Nemocný pozoroval 4 roky postupně se zvětšující rezistenci v pravé polovině skróta. 1 měsíc před návštěvou urologa se objevily kožní exulcerace se sekundární infekcí. Při fyzikálním vyšetření byla zjištěna objemná (30 x 20 cm) rezistence v oblasti šourku. CT vyšetření zjistilo nádor o rozměru 14 x 22 cm propagující se do pravého třísla, bez známek postižení mízních uzlin v retroperitoneu nebo podél semenného provazce. Hodnota AFP byla výrazně zvýšená (19885 ug/l) a hladinou bHCG byla normální. Nebyly zjištěny plicní ložiskové změny. Nemocný byl indikován k radikální orchiektomii. Výsledky: Nádor byl radikálně odstraněn. Peroperačně nebylo zjištěno postižení struktur penisu a septa šourku. Histologické vyšetření: smíšený germinální nádor se složkou embryonálního karcinomu, žloutkového váčku a seminomu. Odstraněné tříselné uzliny nebyly postižené nádorem (pT4 pN0 M0). Vyšetření celotělovou PET neprokázalo patologická ložiska hypermetabolizmu glukózy svědčící pro neoplazii. U nemocného bylo stanoveno klinické stadium IS a podle kritérií IGCCCG byl zařazen do skupiny se střední prognózou. Vzhledem k rozsahu nádoru jsme podali nemocnému 2 cykly adjuvantní chemoterapie v kombinaci - bleomycin, etopozid, cisplatina, po které nemocný podstoupil modifikovanou retroperitoneální lymfadenektomii. Histologické vyšetření retroperitoneálních uzlin: bez postižení nádorem. Nemocný je 14 měsíců bez známek onemocnění a je dispenzarizován. Závěry: Přes nepříznivý nález je nemocný po úspěšné komplexní léčbě v remisi onemocnění. PX/10 SEMINOM PROSTATY - KAZUISTIKA M. Urbanová1, I. Kawaciuk1, L. Jarolím1, A. Zuntová2 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Prezentujeme 29letého pacienta se seminomem prostaty. Materiál a metody: Nemocný s Klinefelterovým syndromem (47, XXY) byl vyšetřen pro ledvinnou koliku s náhodným nálezem zvětšení prostaty. Při TRUS prostaty nález hypoechogenního ložiska o průměru 30 mm, prostata celkově o velikosti 70 x 40 mm. Provedena biopsie prostaty s nálezem anaplastického nádoru, poté TUR biopsie. Bylo vysloveno podezření na anaplastický seminom.

34


Z markerů bylo bHCG a AFP v normě, LH 22,29 (norma do 10), PSA nízké. Na CT MP popsána prostata 85 x 55 x 70 mm, infiltrace semenných váčků, uzlin MP a retroperitonea. RTG S + P bez meta ložisek. Nemocný byl indikován k neoadjuvantní chemoterapii. Výsledky: Byly podány 4 cykly BEP, po kterých byla na CT zjištěna regrese počtu i velikosti uzlin v MP a retroperitoneu, zmenšení prostaty i semenných váčků. Následně byla provedena radikální prostatektomie, kterou pacient zvládl bez komplikací. Histologicky je preparát bez nádorových struktur. Kontrolní vyšetření PET bylo bez suspekce z recidivy onemocnění. RTG plic bez ložiskových změn. Beta HCG, AFP, LDH v normě. Subjektivně pozorována porucha kontinence, která se postupně zlepšuje, ED s dobrým efektem na blokátory PDE1. Závěr: Pacient s raritním seminomem prostaty po neoadjuvantní CHT, radikální prostatektomii, se nachází t.č. 14 měsíců v remisi onemocnění. Subjektivně ED, porucha kontinence.

XII. KARCINOM PROSTATY XII/2 VYHLEDÁVACÍ STUDIE KARCINOMU PROSTATY (PSA 2000). REFERENCE SOUBORU 5 744 PACIENTŮ M. Hanuš, M. Matoušková Urocentrum, Praha Cíl práce: Zlepšení záchytu karcinomu prostaty formou systematické spolupráce s praktickými lékaři podle vypracovaného protokolu. Materiál a metody: Jsou prezentovány výsledky 5leté vyhledávácí studie PSA 2000, prováděné ve spolupráci se 48 praktickými lékaři. Sledování zahrnovalo muže mezi 50–65 lety věku, při hereditární zátěži i muže po čtyřicítce. Vyšetření probíhalo v ordinaci praktického lékaře. Po klinickém vyšetření a informovaném souhlase pacienta následoval odběr PSA. Nemocní s hodnotami přes 4ng/ml byli odeslání do Urocentra. Zde podstoupili fyzikální vyšetření, laboratorní testy a TRUS. Indikační rozvaha zahrnuje PSA-denzitu, PSA-velocitu, poměr celkového a volného PSA, medikaci, nález p.r. a TRUS. Výsledky: Vyšetřili jsme 5744 mužů s průměrným věkem 66,3 roku <40;82>. Průměrná hodnota PSA v souboru byla 3,86 ng/ml <0,01;1687>. PSA < 4 ng/ml mělo 4372 mužů, PSA > 10 ng/ml mělo 684 mužů a hodnoty > 20 ng/ml jsme nalezli u 289 mužů. Hmotnost prostaty byla v průměrně 31,8 g, <10;212>. Průměrný počet vyšetření PSA na pacienta činil 4,7. U 833 pacientů jsme provedli 997 biopsií prostaty. Prokázali jsme karcinom prostaty u 486 mužů, tj. ve 48 % z případů indikovaných k biopsii. V celém souboru 5744 byl karcinom zachycen v 8,46 %. Klasifikace 486 záchytů karcinomu prostaty v rámci studie PSA 2000 je následující: stadium I-II - 186 případů, stadium III - 218 případů, stadium IV- 82 případů. Závěr: Rozložení počtu případů dokladuje přesun směrem k časnějším fázím onemocnění, svědčí pro efektivitu studie a správnost indikační rozvahy. Je podtržena účelnost spolupráce s praktickými lékaři, nutnost vytvoření indikačních algoritmů i význam zkušeností urologa při hodnocení nálezů. Z hlediska poměru cost/benefit, vychází studie příznivě. Včasnější diagnóza u podstatného počtu nemocných přestavovala lepší prognostické závěry. XII/3 VÝSLEDKY PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII 2001–2004 A.Vidlář, R. Fiala, M. Grepl, M. Hrabec, V. Študent, F. Záťura Urologická klinika LF MU a FN, Olomouc Cíl práce: Jednou z možností léčby karcinomu prostaty (KP) je radikální prostatektomie (RP). V našem souboru jsme hodnotili výsledky RP provedené na naší klinice v letech 2001–2004. Materiál a metody: Retrospektivně jsme hodnotili výsledky RP u 263 mužů ve věku 50-74 let (průměr 61,9 let). Doba sledování byla 6–53 měsíců (průměr 34,9 měsíců). Analyzovali jsme tyto parametry: důvod vyšetření, vstupní PSA, kategorii T, Gleasonovo skóre (GS) před operací, typ operačního výkonu, kategorii pT, kategorii pN, GS po operaci, časné a pozdní komplikace, kontinenci. Výsledky: KP zjištěn jako náhodný nález u 88 (33,4 %), při preventivní kontrole u 82 (31,2 %), při vyšetření pro potížíe s močením (LUTS) 86 (32,7 %), jiné u 7 (2,7 %) pacientů. Vstupní PSA bylo od 1,2 do 60 ng/ml (průměr 11,05). Tab. 1. Korelace GS z biopsie a preparátu po RP (n = 242). GS - biopsie

korelace

podhodnoceno

nadhodnoceno

2-6 (201 pac)

30 (14,9 %)

11 (5,5 %)

160 (79,6 %)

7-10 (41 pac)

22 (53,7 %)

8 (19,5 %)

11 (26,8 %)

pT0 okraj +

pT2 okraj +

pT3a okraj +

pT3b okraj +

pT4 okraj +

T1 (157 pac.)

2 (1,3 %) 0

114 (72,6 %) 6

16 (10,2 %) 5

20 (12,7 %) 1

5 (3,2 %) 1

T2 (93 pac.)

1 (1,1 %) 0

56 (60,2 %) 4

8 (8,6 %) 0

23 (24,7 %) 3

5 (5,4 %) 0

T3 (13 pac)

0 (0 %) 0

7 (53,8 %) 0

2 (15,4 %) 1

4 (30,8 %) 0

0 (0 %) 0

Tab. 2. Korelace T a pT (n = 263).

Čes Urol 2005; 9(2)

35

Lymfadenektomie byla provedena u 150 (57 %) pacientů, pozitivní uzliny byly u 18 (6,8 %) pacientů. Nervy šetřící RP bilaterálně u 175 (66,5 %), nervy šetřící unilaterálně 61 (23,2 %), nervy nešetřící u 27 (10,3 %) pacientů. Časné komplikace: sekundární hojení rány u 25 (9,5 %), pooperační krvácení u 1 (0,4 %), sutura rekta u 1 (0,4 %) pacienta. Pozdní komplikace: stenóza anastomózy u 7 (2,7 %) pacientů. Inkontinentních bylo 45 (17 %) pacinetů. Nezaznamenali jsme žádné úmrtí v souvislosti s operací. Závěr: po RP na našem pracovišti downstaging u T3 je 53,8 %, upstaging u T1-2 činí 30,8 %. Korelace v GS je pouze 21,5 %. Mortalita je nulová a morbidita nízká, kontinence dobrá. XII/4 DYNAMIKA POKLESU PSA PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII L. Jarolím, I. Kawaciuk, M. Schmidt, P. Verner, P. Dušek, J. Jerie, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Běžně se uvádí, že do 3 týdnů po radikální prostatektomii poklesne prostatický specifický antigen (PSA) u nemocných s lokalizovaným onemocněním a negativními okraji na nulu. Poločas PSA je totiž krátký a pohybuje se od 2,2 do 3,2 dne. Cílem studie bylo prokázat, že pokles hladiny PSA k tzv. nulové hodnotě trvá minimálně 2 měsíce. Materiál a metodika: Do prospektivní studie bylo zařazeno 56 nemocných, u nichž byla provedena od února 2004 do března 2005 radikální prostatektomie. U nemocných byla hodnocena hladina PSA 2, 4 a 8 týdnů po výkonu pomocí ultrasenzitivního testu. Výsledky: U 35 nemocných byla sledována dynamika poklesu PSA na hodnoty menší než 0,02 ng/ml 4 a 8 týdnů po radikální prostatektomii, jejich medián předoperační hodnoty PSA byl 7,61 ng/ml. U 21 nemocných byl pokles hladiny PSA na hodnoty vyšší než 0,02 ng/ml. Medián předoperační hodnoty byl u této skupiny také vyšší - 13 ng/ml. U nemocných v této skupině byla indikována adjuvantní léčba, nebo jsou dále pozorně sledováni. Závěry: Postupný pokles hladiny PSA v séru nemocných po radikální prostatektomii lze sledovat do 2 měsíců, výjimečně i do 3 měsíců po výkonu. Pokud se rozhoduje o časné adjuvantní léčbě, je vhodné vyčkat až do doby dosažení nejnižší pooperační hodnoty PSA, to znamená 2–3 měsíce po operaci. XII/5 ZHODNOCENÍ KVALITY ŽIIVOTA U NEMOCNÝCH PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII J. Stolz, R. Sobotka, K. Fogel, L. Šafařík, M. Babjuk, I. Pavlík, J. Dvořáček, T. Hanuš, Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Karcinom prostaty je druhou nejčastější neoplazií v mužské populaci v České republice. Radikální prostatektomie u lokalizovaného onemocnění poskytuje nemocným ve vysokém procentu dlouhodobou remisi onkologického onemocnění. Na druhou stranu je nemocný zatížen možným zhoršením kvality života ve smyslu inkontinence moči a erektilní dysfunkcí (ED). Cílem práce je zhodnotit kvalitu života a ED u nemocných po retropubické radikální prostatektomii. Materiál a metody: V období leden 2001 až prosinec 2004 podstoupilo na Urologické klinice VFN v Praze celkem 228 mužů retropubickou radikální prostatektomii pro lokalizovaný karcinom prostaty. V dubnu 2005 bylo dotazníkovou metodou osloveno190 nemocných. Byl hodnocen stupeň inkontinence moči, možné erektilní dysfunkce (IIEF- dotazník) a celková spokojenost nemocných se stávajícím stavem. Výsledky: Ze 180 dotazovaných nemocných odpovědělo 128 mužů (71 % dotazovaných). U 73 % nemocných byl stav kontinence moči plně uspokojivý, 21 % nemocných užívá v průměru maximálně 1-2 vložky na 24 hodin. Inkontinence moči vyžadující průměrně 6 vložek byla zaznamenána u 6 % nemocných. Dle IIEF dotazníku 35 % nemocných trpělo určitou formou ED již před operaci. ED v období menším 12 měsíců od operace udávalo 75 % nemocných na rozdíl od 58 % nemocných operovaných před 12 a více měsíci. Spokojenost se stávající kvalitou života (inkontinence moči, ED) udává 88 % nemocných . Závěr: Nutnost zachování uspokojivé kvality života je vedle onkologické radikality na čelném místě při chirurgickém řešení lokalizovaného karcinomu prostaty. U hodnocení definitivního stupně eventuálně inkontinence moči a ED je nutný delší časový horizont od operační terapie.

XIII. KARCINOM PROSTATY XIII/1 OUR EXPERIENCE WITH 100 RADICAL RETROPUBIC PROSTATECTOMIES I. Romics, J. Pánovics, A. Majoros, P. Riesz Department of Urology, Semmelweis University, Budapest, Hungary Aim: To determine the effectivity of radical retropubic prostatectomy and to estimate it's early and late complications Methods: Between January 1998 and June 2005 100 radical retropubic prostatectomies (RRP) were carried out in our department. In the first five years (group1) 26 patients, in the next 2,5 years (group 2) 74 patients were operated. Results: The mean patient's age (at the time of the operation) was 61,6 ±5,23 years. The mean follow up: 25 months. Preoperative PSA value was 13,6 ±8,8 ng/ml. The duration of the operation was 139 ±34 min (group1) and 110 ±16 min (group 2), p < 0,001. A blood loss more than 500 ml was detected in 52 % of patients. The necessity of transfusion also showed significant difference (group 1: 20/26 patients (77 %) vs. group 2: 26/74 patients (35 %). Pathological stages were the followings: pT2: 68 %, pT3: 27 %, pT4: 2 %. Average postoperative Gleason score was 6,2 ±1,8. Lymphnodes metastasis in 3 cases positive margin in 33 % were found. Postoperative continence rate was 84 % and anastomotic stricture developed in 22 % of patients (all of them were treated endoscopically). The postoperative potency rate was the following: (measured by the questionnaire IIEF) none: 19 %, weak: 56 %, medium: 19 %, good: 6 %. Disease progression were observed in 12 cases. Conclusion: Our results are similar compared to large series published in international literature.

36


XIII/2 VÝSLEDKY TRANSREKTÁLNÍ BIOPSIE PROSTATY S ULTRAZVUKOVOU KONTROLOU: SROVNÁNÍ DETEKCE KARCINOMU BIOPSIÍ 6 + 2 S ODBĚREM 12 VZORKŮ V PERIPROSTATICKÉ ANESTEZII P. Verner1, L. Jarolím1, I. Kawaciuk1, M. Rejchrt1, M. Schmidt1, P. Hanek1, P. Dušek1, V. Kaliská1, J. Soukup2 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Porovnáváme výsledky klasické biopsie 6 + 2 bez anestezie s odběrem 12 vzorků v lokální periprostatické anestezii. Materiál a metody: Soubor 718 pacientů: 412 nemocných, kteří absolvovali biopsii s odběrem 6 + 2 vzorků v letech 1999-2003 a 306 pacientů, u kterých byla provedena periprostatická anestezie v letech 2004-2005 s následným odběrem 12 vzorků. Výsledky: Ve skupině biopsií 6 + 2 byl nalezen karcinom u 147 nemocných (35,7 %), negativní nález v 265 případech (64,3 %), z toho u 112 nemocných byla zachycena PIN (27,2 %). U skupiny biopsií s odběrem 12 vzorků byl karcinom zachycen u 131 nemocných (42,7 %), z toho u 42 nemocných při re-biopsiích (13,7 %): u 22 nemocných po prvotní sextantové biopsii, u 20 nemocných až po vícečetných negativních biopsiích. U 7 nemocných duodecimálního souboru byl nalezen karcinom pouze v jediném bioptickém vzorku (5,5 % případů). Negativní bioptický nález byl zachycen u 175 nemocných (57,3 %), z toho byla PIN přítomna u 68 nemocných (22,3 %). U 64 bioptovaných nemocných (20,9 %) byly nalezeny histopatologické známky chronické prostatitidy. Rektální i ultrazvukové vyšetření podhodnotí nález ve srovnání s definitivní histologií až v 50 % případů. Bolestivost výkonu je hodnocena při 10 stupňové škále bolesti hodnotou 5,7 u biopsii 6 + 2 a u duodecimálních biopsií v periprostatické anestezii 2,1. Závěry: Naše výsledky jsou v souladu s literaturou: odběr 12 vzorků je pokládán za standard bioptického vyšetření, který signifikantně zvyšuje záchyt karcinomu prostaty ve srovnání s klasickou oktantovou biopsii. Periprostatická anestezie významně redukuje bolestivost výkonu. XIII/3 RIZIKOVÉ FAKTORY PRO VZNIK INKONTINENCE PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII R. Fiala, A. Vidlář, V. Študent , M. Grepl, K. Belej, M. Hrabec, F. Záťura Urologická klinika LF UP a FN,Olomouc Cíl práce: Jednou z možností léčby karcinomu prostaty je radikální prostatektomie. Tato operace je provázena různými komplikacemi. Jednou z nich je močová inkontinence, která se vyskytuje u 3–26 % pacientů. Analyzovali jsme výskyt inkontinence v našem souboru a zkoumali jsme rizikové faktory ovlivňující její výskyt. Materiál a metody: V prospektivní studii byl při dispenzárních návštěvách sledován výskyt inkontinence (jakýkoliv únik moče) a její stupeň (lehký - několik kapek, vložky nenosím, střední - jedna vložka za 24 hodin, těžký stupeň - 2 a více vložek za 24 hodin) u 205 pacientů operovaných v letech 2002–2004. Definovali jsme potenciální rizikové faktory vzniku inkontinence (stadium pT2 vs. pT3, Gleasonovo skóre 2–6 vs. 7–10, věk do 65 let, nad 65 let, předoperační PSA do 10 vs. nad 10 ng/ml, typ operace nervy šetřící vs. nervy nešetřící, operatér 1 vs. 2). Jako statistickou metodu jsme použili test shodnosti rozdělení podle χ-kvadrát. Výsledky: Celkem bylo inkontinentních 30 (14,6 %) pacientů. Lehký stupeň inkontinence se vyskytoval u 21 (10,2 %), střední u 9 (4,4 %) a těžký u 0. Z potencionálních rizikových faktorů byl nalezen statisticky významný rozdíl v incidenci inkontinence u Gleasonova skóre (p = 0,01), typu operace (p = 0,016) a operatéra (p = 0,023), naopak nevýznamný je u stadia, předoperačního PSA a věku. Závěr: Počet středně a těžce inkontinentních pacientů je v našem souboru nízký. Na jejím vzniku se nejčastěji podílí tyto rizikové faktory: operatér, věk nad 60 let, GS 7 a více. Přestože jsou tyto faktory známé, jsou těžko ovlivnitelné. Snad časná detekce svým posunem ve stadiu a Gleasonově skóre a dobrá erudice operatéra mohou tyto počty ještě snížit. XIII/4 BIOCHEMICKÁ RECIDIVA PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII L. Jarolím, I. Kawaciuk, P. Verner, J. Jerie, P. Dušek, M. Schmidt, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Biochemická recidiva po radikální prostatektomii se definuje nejčastěji jako nárůst hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA) z nuly na 0,2 ng/ml. Nález biochemické recidivy znamená vznik lokální recidivy nebo generalizaci onemocnění. Pro generalizaci svědčí rychlejší elevace a kratší odstup od výkonu. Cílem práce je ověření hypotézy, zda lze biochemickou recidivu diagnostikovat dříve, než dostoupí PSA hodnoty 0,2 ng/ml. Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo zařazeno 148 z 310 nemocných operovaných v letech 2001–2004. U nemocných byla sledována opakovaná elevace PSA. Pro stanovení hodnoty PSA byl užit ultrasenzitivní test s rozlišovací schopností na tisíciny ng/ml. Výsledky: Opakovanou elevaci PSA jsme zaznamenali u 43 z 148 (29 %) nemocných sledovaných 8–42 měsíců. Hodnotu PSA 0,2 ng/ml dosáhlo 16 pacientů v intervalu 3–24 měsíců po radikální prostatektomii, 27 pacientů mělo trvalou elevaci od 0,003 ng/ml s časem zdvojnásobení kratším nežli 1 rok a hodnoty 0,2 ng/ml nedosáhlo ani za nejdelší období sledování (42 měsíců). Závěr: Získané výsledky nastolují otázku možnosti stanovení diagnózy biochemické recidivy pomocí ultrasenzitivního testu na PSA s více než 3letým předstihem před diagnózou s použitím hranice hodnoty PSA 0,2 ng/ml. XIII/5 AGRESIVITA KARCINOMU PROSTATY U NEMOCNÝCH S NÍZKOU HLADINOU PSA L. Jarolím, I. Kawaciuk, M. Schmidt, J. Jerie, P. Dušek, P. Verner, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Prostatický specifický antigen (PSA) jako nádorový marker má objektivně vyšší hodnotu pro sledování dynamiky onemocnění než jako prostředek časné diagnózy. Přesto je PSA jedním z parametrů, podle nichž se empiricky nebo s použitím různých nomo-

38


gramů rozhoduje o způsobu léčby. Vyšší hodnota PSA se považuje za rizikový faktor, a naopak hodnota nižší za dobrou prognostickou známku. Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit význam nízké hodnoty PSA pro prognózu karcinomu prostaty, srovnat ji s charakterem a rozsahem onemocnění. Studie má ukázat, zda mohou mít i nemocní s nízkou hodnotou PSA agresivní karcinom. Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo zařazeno 369 nemocných, u nichž byla provedena v letech 2001 až 2005 radikální prostatektomie. Nemocní byli rozděleni do 3 skupin podle předoperační hodnoty PSA - do 6,0 ng/ml, mezi 6,01 a 8 ng/ml a skupina s více než 8 ng/ml. V jednotlivých skupinách byly hodnoceny parametry kategorie T, Gleasonovo skóre a uzlinový nález. Výsledky jednotlivých skupin byly srovnány. Výsledky: Ve skupině nemocných s předoperační hodnotou PSA do 6 ng/ml byla kategorie pT3 a více u 22 % (11/49) a Gleasonovo skóre 7 a více u 8 % (4/49). Ve skupině s PSA od 6,2 do 8 ng/ml byla kategorie pT3 u 15 % (7/46) a Gleasonovo skóre 7 a více u 9 % (4/46). Ve skupině nemocných s PSA nad 8 ng/ml byla kategorie pT3 a více u 33 % (80/240) a Gleasonovo skóre 7 a více u 27 % (65/240). Pozitivní uzlinový nález byl jen u 1 % (3/240) nemocných ve skupině s PSA nad 8 ng/ml. Závěr: Karcinom prostaty s PSA do 8 ng/ml v době diagnózy může být velmi agresivní. Histopatologický nález prokázal nádor kategorie pT3 u 19 % a Gleasonovo skóre 7 a vyšší u 8 %. XIII/6 JE OBEZITA RIZIKOVÝM FAKTOREM PRO KARCINOM PROSTATY? M. Schmidt, L. Jarolím, I. Kawaciuk, P. Verner, P. Dušek, P. Hanek, L. Hyršl, V. Kaliská Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Obézní muži mívají nižší hladinu testosteronu, která bývá sdružena s agresivnější formou karcinomu prostaty. Obezita se pojí se zvláštními dietními zvyklostmi a snížením fyzické aktivity. Cílem studie bylo retrospektivní zhodnocení vztahu body mass indexu (BMI) s charakteristikou karcinomu u nemocných po radikální prostatektomii. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 350 z 369 nemocných, u nichž byla provedena v letech 2001 až 2005 radikální prostatektomie. Nemocní byli rozděleni do 2 skupin podle BMI < 30 kg/m2 a BMI ≥ 30 kg/m2 a výsledky byly srovnány s rizikovými faktory agresivity karcinomu - patologickou kategorií T a Gleasonovým skóre definitivního preparátu. Výsledky: Ve skupině s BMI < 30 kg/m2 byla zastoupena kategorie pT3 a pT4 u 28,5 % (79/277) nemocných a ve skupině s BMI ≥ 30 kg/m2 u 35,6 % (65/73) nemocných. Gleasonův grade 4 a 5 v definitivním preparátu u nemocných ve skupině s BMI < 30 kg/m2 byl nalezen ve 27,8 % (77/277) a u nemocných ve skupině s BMI ≥ 30 kg/m2 byl stanoven ve 31,5 % (23/73). Závěr: Karcinom prostaty u obézních pacientů s BMI ≥ 30 kg/m2 může mít častěji agresivnější biologický charakter než u pacientů s nižším body mass indexem.

XIV. DYSFUNKCE MIKCE PXIV/1 KOMPLIKACE TVT PŘI LÉČBĚ STRESOVÉ INKONTINENCE A. Čermák1, D. Pacík1, K. Karmašová1, A. I. Belkov2, M. Huser2 1 Urologická klinika LF MU a FN Brno 2 Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Cílem práce je analýza výskytu komplikací „tension-free vaginal tape“ (TVT) techniky při léčbě ženské stresové inkontinence (SUI) na více pracovištích a prezentace našich zkušeností při řešení komplikací. Porovnání našeho souboru s literárními údaji. Materiál a metody: Provedli jsme retrospektivní rozbor souboru 261 pacientek, kterým byla v letech 1999–2005 provedena technika TVT na urologických a gynekologických pracovištích. Průměrný věk 56,8 let, průměrná délka operace 35 minut. Výsledky: Peroperační komplikace se objevily u 12,1 % pacientek, časné pooperační komplikace u 4,7 % a pozdní komplikace u 0,9 %. Peroperační komplikace zahrnují poranění stěny močového měchýře u 29 pacientek (11,1 %), krvácení z parauretrálních plexů u 2 (0,7 %) a krvácení v Retziově prostoru u 1 (0,3 %). Krevní ztráty byly > 500 ml (0,3 %). Časné pooperační komplikace - retence močová se objevila u 12 pacientek > 24 hod pooperačně, 4,6 %). U 8 pacientek probíhala retence močová déle než 48 hod. a byla řešena zavedením katétru (4krát), epicystostomií (2krát) nebo čistou intermitentní katetrizací (2krátt). U 8 pacientek došlo k úpravě močení do 2 týdnů, u 2 pacientek do 3 měsíců. Hyperkorekce (2krát, 0,7 %) byla řešena protětím pásky. Eroze pásky do pochvy se vyskytla 1krát (0,3 %), protruze pásky do močového měchýře 2krát (0,7 %) a protruze pásky do uretry 1krát (0,3 %). Prezentujeme způsoby řešení komplikací. Došlo také k výskytu uroinfekce (0,6 %), infekce suprapubické rány (0,3 %) a plicní embolizace (0,7 %). Závěr: TVT je efektivní, minimálně invazivní metoda pro řešení SUI s možným výskytem komplikací. Peroperačně vzniklé a odhalené komplikace lze ve většině případů řešit v jedné době jednoduchým způsobem bez vlivu na funkci a neprodlužují dobu hojení. Některé komplikace jsou závažné a mohou mít zásad vliv na zdraví a život pacientky. Zhodnocení každé jednotlivé komplikace pomůže zlepšit operační výsledky a snížit morbiditu pacientek. PXIV/2 NAŠE ZKUŠENOSTI S TOT V LÉČBĚ STRESOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN P. Palascak1, V. Mašková2, N. Nader1, W. Gomez-Orozco1, M. Urban2 1 Vesoul CHI Paul More, France 2 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Zhodnocení morbidity a úspěšnosti metody TOT, použité při léčbě stresové inkontinence, u 90 pacientek. Materiál a metody: Páska z monofilamentního neelastického polypropylenu byla implantována transobturátorovým přístupem v horizontální poloze pod střední uretru bez napětí (tenze). Perkutánní pasáž pásky byla umožněna speciální tvarovanou jehlou (bodcem). Provedení cystoskopie nebylo nutné. Všechny pacientky byly předoperačně urodynamicky a klinicky vyšetřeny.

Čes Urol 2005; 9(2)

39

Výsledky: Střední doba sledování pacientek byla 14 měsíců (6–23), od června 2003 do května 2005. 53 (59 %) pacientek bylo sledováno 12 měsíců, 37 (41 %) pacientek pak méně než 1 rok. Úspěšnost (vyléčení) byla zaznamenána v 93 %, resp. 97 % případů. Střední doba délky operace byla 15 minut. Doba hospitalizace byla 24 hodin v 80 % případů. Peroperačně nebyla pozorována žádná z publikačně uváděných komplikací - uretrální nebo měchýřová eroze. U 2 (2,2 %) pacientek jsme zaznamenali komplikace pooperační, jednalo se o vaginální erozi a u 1,08 (1,3 %) tranzitorní dysurie. Do současné doby jsme nezaznamenali žádnou komplikaci, která by souvisela s operační TOT technikou - močová retence, reziduální bolest. Závěr: Metoda transobturátorově implantované pásky je metodou miniinvazivní s nízkou morbiditou a s nízkým výskytem pozdních komplikací (dysurie, dyspareunie atd) u velkého počtu pacientů. Tyto výsledky budou dále potvrzeny novými studiemi. PXIV/3 NAŠE ZKUŠENOSTI A VÝSLEDY S „TENSION FREE“ OPERAČNÍMI METODAMI STRESOVÉ INKONTINENCE U ŽEEN V. Hynek, F. Kunec, J. Schraml Urologické oddělení Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem Cíl práce: Autoři formou posteru referují o zkušenost s „tension free“ operačními technikami řešení stresové inkontinence u žen. Autoři srovnávají použité metody z hlediska výsledného efektu a komplikací. Materiál a metody: Celkem bylo operováno 255 pacientek. Operace proběhly v době od září 2001 do května 2005. Pacientky byly operovány retropubickou variantou TVT, IVS a transobturatorní variantou TVT-O, Uretex-TO. Věk pacientek byl 28–81 let. Indikací k výkonu byla stresová inkontinence I.–III. stupně, či smíšená inkontinence s převahou stresové složky. 206 výkonů bylo primooperacemi, 49 reoperací po předchozích výkonech. Výsledky: Metodou TVT bylo operováno 78 pacientek. Zcela bez komplikací bylo 51 pacientek. U 1 pacienty přetrvala inkontinence ihned po výkonu. U 2 pacientek došlo po roce k recidivě inkontinence. Metodou IVS bylo operováno 96 pacientek. Bez komplikací bylo 59 pacientek. K trvání inkontinence po výkonu došlo u 4 pacientek. Recidiva po 1 roce se objevila u 4 pacientek. U 2 došlo po více než půl roce ke vzniku uretrovaginální píštěle. U 1 pacientky došlo k samovolné protruzi pásky do m.m. Metodou TVT-O bylo operováno 174 pacientek. Zcela bez komplikací bylo 125 pacientek. Inkontinence po výkonu přetrvávala u 2. Recidiva inkontinence po 1 roce se objevila u 2 pacientek. Bolesti v oblasti třísel a vnitřní stany stehen mělo 50 pacientek. Metodou Uretex-TO bylo operováno 7 pacientek. Bez komplikací bylo 5 pacientek. 1 pacientka měla významné bolesti v oblasti třísel a stehen. Závěr: U metody IVS jsme měli nejvíce závažných komplikací včetně uretrovaginálních píštělí a protruze pásky do m.m. Nejlepší efekt v podobě plné kontinence měly obě obturatorní varianty operací, které se jeví jako velmi vhodné při reoperacích po výkonech v retropubickém prostoru. Relativně častou komplikací obturatorních metod byly bolesti v tříslech a vnitřní strany stehen. PXIV/4 VPLYV PATOMECHANIZMU STRESOVEJ INKONTINENCIE MOČU NA VÝSLEDOK JEJ OPERAČNEJ LIEČBY M. Romančík1, I. Lutter1, F. Goncalves2, M. Ondriš1, P. Weibl1, M. Karwandgar1 1 Urologické oddelenie (pracovisko Petržalka) FNsP, Bratislava, Slovenská republika 2 Urologická klinika (pracovisko Kramáre) LF UK a FNsP, Bratislava, Slovenská republika Cieľ štúdie: Posúdiť vplyv patomechanizmu stresovej inkontinencie moču (SUI) na výsledok implantácie transobturatórnej pásky (TOT). Materiál a metódy: 23 pacientiek, operované v období 03/2004–10/2004. Vstupné kritériá: urodynamicky verifikovaná SUI, dobrá kontraktilita detruzora. Vylučujúce kritériá: hyperaktívny detruzor, hypoaktívny detruzor, genitálny prolaps, signifikantné postmikčné reziduum. Všetkým pacientkam bol pred operáciou stanovený abdominálny únikový tlak (VLPP), zhodnotil sa špecifický dopad močovej inkontinencie na kvalitu ich života (I-QOL) a objektivizovalo sa množstvo uniknutého moču (PWT). Na základe predoperačného VLPP boli pacientky stratifikované do 3 skupín: 1. skupina - pacientky s VLPP ≤ 60 cmH2O/SUI na podklade insuficiencie uretrálneho zvierača; 2. skupina - pacientky s VLPP ≥ 90 cmH2O/SUI na podklade hypermobility uretry; 3. skupina - pacientky s 60 cmH2O < VLPP < 90 cmH2O /koincidencia oboch porúch SUI. 6 mesiacov po operácii sa zhodnotil špecifický dopad močovej inkontinencie na kvalitu života operovaných pacientiek a množstvo uniknutého moču. Subjektívny výsledok operácie sa vyhodnotil ako zmena kvality života pacientiek pred a po operácii (∆I-QOL). Objektívny výsledok operácie sa vyhodnotil ako zmena množstva uniknutého moču pred a po operácii (∆PWT). Výsledky: 23 pacientiek, priemerný vek 55 ±9,7 roka; priemerná parita 2,1 ±0,4; priemerný BMI 25,3 ± ,4 kg/m2; predchádzajúce operácie: 1 pacientka už bola pre SUI operovaná, u ostatných pacientiek išlo o primárny výkon. Vzhľadom na malý počet pacientiek v 3. skupine, je štatisticky relevantne možno porovnať len 1. a 2. skupinu, pričom dostávame: pre ∆I-QOL t = 0,40; pre ∆PWT t = 0,43; t.j. test rozdielu priemerov je štatisticky nevýznamný. Záver: Výsledky poukazujú na vysokú účinnosť implantácie TOT v liečbe SUI bez ohľadu na jej patomechanizmus. NOSTI VYUŽIITÍ VIDEOURODYNAMIKY PŘI DETEKCI VLPP PXIV/5 MOŽN R.Vrtal, F. Záťura, R. Fiala, A. Vidlář Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Hodnocení bodu úniku se stalo jedním z nejdůležitějších testů při hodnocení stresové inkontinence. Zatímco měření tlaku se zdá být vyřešeno, stanovení přesného okamžiku úniku moči je problematické. Proto jsme se rozhodli využít ke zvýšení validity stanovení okamžiku úniku videourodynamického synchronního záznamu. Materiál a metody: Po naplnění močového měchýře 300 ml kontrastního roztoku (Betadine) jsme snímaly tlak v měchýři synchronně s videozáznamem obrazu ústí uretry. Bod úniku byl odečten z videourodynamického záznamu, spolu s korespondujícím intravezikál-

40


ním tlakem. Srovnali jsme okamžik stanovení úniku moči třemi metodami: uroflowmetrem, přímým pozorováním a analýzou VUD záznamu. Do souboru jsme zařadili 59 žen se stresovou inkontinencí, u kterých jsme provedli VLPP současně se třemi záznamy okamžiku bodu úniku. Výsledky: Reproduktivita měření při vizuální detekci úniku tekutiny byla 62 %. Průměrné zpoždění oproti odečtu video-VLPP činilo 0,78 s (reference 0,2–2,3 s). Při použití externí kamery vzrostla reproduktivita na 91 %. Hodnocení okamžiku úniku tekutiny pomocí uroflowmetru bylo pro praxi zcela nepoužitelné. Reproduktivita měření byla jen 12 % a zpoždění činilo 1,2–4,4 s. Jako kriterium validity jsme použili i vyhodnocení senzitivity detekce bodu úniku všemi 3 použitými metodami. Při vizuálním odečtu VLPP byla senzitivita testu 88 % ve srovnání se 100 % Video-VLPP detekcí. Senzitivita uroflowmetru byla jen 21 %. Pomocí této techniky jsme nebyli schopni zachytit menší a středně významný únik, jenž se na urodynamické křivce vůbec nezobrazil. Závěr: Video-VLPP detekce bodu úniku tekutiny ze zevního ústí uretry použitím externí kamery simultánně spojené s urodynamickým záznamem představuje novou alternativu VLPP detekce. Dle našich zkušeností a výsledků jde o jednoduchou neinvazivní metodu s vynikající senzitivitou a reproduktivitou. Práce podporována Grantem NR 7811-3/2004 PXIV/6 IMPLANTACE UMĚLÉHO SVĚRAČE AMS 800 PO PŘEDCHOZÍCH OPERACÍCH PRO INKONTINENCI I. Pavlík1, D. Pacík2 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN,, Praha 2 Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Ve svém sdělení upozorňujeme na možnost úspěšného řešení závažné stresové inkontinence u mužů implantací umělého svěrače AMS 800 i po předchozí neúspěšné alternativní operaci. Materiál a metody: 6 pacientům po předchozích operacích pro inkontinenci moče byl implantován umělý svěrač AMS 800. Ve 2 případech podstoupili nemocní slingový závěs bulbární uretry ze syntetického materiálu, 1krát byl pro suspenzi uretry použit smotek syntetického materiálu formovaný do podpůrné destičky, 3krát předcházela Hauriho plastika. U všech nemocných bylo možné manžetu umístit na zdravou uretru tak, že nebyla ohrožena její výživa. Výkon byl usnadněn i tím, že uretra nenesla výraznější stopy eroze. U obou pacientů po slingových závěsech došlo zřejmě ke sklouznutí pásky za vertikální část uretry pod trigonum, takže v oblasti bulbární nebyla nalezena. U nemocného s podpůrnou destičkou bylo nezbytné její odstranění. U pacientů po Hauriho plastice byla manžeta umístěna vysoko do oblasti bulbosfinkterické bez nutnosti rozpreparování kavernózních těles. Výsledky: U všech pacientů bylo po aktivaci svěrače dosaženo uspokojivého stupně kontinence a žádný nepoužívá zevní absorpční pomůcky. Závěr: I předchozí neúspěšná operace neznemožňuje následné efektivní řešení stresové inkontinence u muže standardní metodou implantací umělého svěrače AMS 800. Správná indikace operačního výkonu a časná implantace svěrače nepochybně snižují potenciální rizika reoperace, ale zejména přináší pacientovi dřívější skutečně účinnou variantu řešení tohoto závažného medicínsko-sociálního problému. PXIV/7 SLEDOVÁNÍ SYMPTOMOVÉHO SKÓRE U PACIENTEK S INTERSTICIÁLNÍ CYSTITIDOU L. Zámečník1, T. Hanuš1, I. Pavlík1, P. Dundr2 , C. Povýšil2 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Katedra urologie IPVZ, Praha 2 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Intersticiální cystitida (IC) je chronické zánětlivé onemocnění postihující stěnu močového měchýře. Histopatologické změny stěny močového měchýře u pacientů s IC způsobují syndrom chronické pánevní bolesti a mohou výrazně zhoršovat kvalitu života u většiny těchto pacientů. Validovaný O´Leary-Sant dotazník (OSQ) je užíván pro screening a monitorování aktivity IC. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení korelace OSQ s klinickým nálezem před a po léčbě a s histopatologickým nálezem. Materiál a metody: Od dubna 2004 do dubna 2005 bylo dotázáno 20 pacientek (34-68 let, průměrný věk 48,6 roku) s histologicky ověřenou IC pomocí OSQ. Histopatologický nález byl hodnocen podle protokolu ESSIC (European Society for the Study of Interstitial Cystitis): hodnocení epitelu, podslizničního vaziva, detruzoru, mastocytů atd. Dotazník OSQ obsahuje celkem 8 otázek: 4 otázky zahrnují dotazy na symptomy IC (frekvence mikcí, bolesti, urgence), 4 se týkají kvality života. Dotazník byl použit před a po léčbě (perorální farmakoterapie či intravezikální instilace). Průměrná doba sledování byla 6 měsíců po léčbě. Výsledky: OSQ skóre před a po terapii prokázalo signifikantní změny. Maximální kapacita měchýře zjištěná při urodynamickém vyšetření a při cystoskopii v anestezii korelovala se stupněm morfologických změn v biopsii detruzoru u všech pacientek. Závislost mezi symptomovým skóre a histologickým nálezem ani mezi histologickým a endoskopickým nálezem jsme nezaznamenali. Závěr: Korelace mezi symptomovým skóre OSQ a klinickým nálezem (před a po léčbě IC) byla statisticky významná, zatímco závislost mezi OSQ skóre a histopatologickým nálezem u pacientek s IC jsme neprokázali. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NR/8098-3 a VZ MSM 111100005.

Čes Urol 2005; 9(2)

41

PXIV/8 UROLOGICKÉ KOMPLIKACE U 120 PACIENTŮ PO PORANĚNÍ MÍCHY J. Heráček1,2, M. Urban1,2, V. Sobotka3, R. Zachoval1, J. Kuncová1,4, M. Lukeš1, M. Záleský1 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Androgeos, Praha 3 Sanatorium Pronatal, Praha 4 U.O. Urologia Universitaria, Universita di Pisa, Itálie Cíl práce: Vyhodnotit urologické komplikace u pacientů po poranění míchy. Materiál a metody: Do studie bylo v období 3/2002–10/2004 zařazeno 120 pacientů po poranění míchy (poranění obratle u 61 pacientů v segmentu C1-7, 18 pacientů v Th1-7, 22 pacientů v Th8-11 a 19 pacientů v segmentu Th12-L5). 98 (82 %) mužů a 22 (18 %) žen mělo průměrný věk 34,9 (15–82) roků a dobu po úrazu 4,1 (9 měsíců–28 roků) roků. Výsledky: Při vstupním vyšetření jsme zjistili uroinfekci u 105 (88 %) pacientů, dilataci horních močových cest na podkladě dysfunkce dolních močových cest u 3 (3 %) pacientů, asymptomatickou nefrolitiázu u 11 (9 %) pacientů, cystolitiázu u 8 (7 %) pacientů, strikturu uretry u 15 (13 %) mužů a endokrinopatii u 20 (17 %) pacientů. Dysfunkci dolních močových cest jsme řešili farmakoterapií u 56 (47 %) pacientů, čistou intermitentní katetrizací u 32 (27 %) pacientů, operací u 2 (2 %) pacientů a derivací cévkou nebo epicystostomií u 3 (3 %) pacientů. 70 (71 %) mužů a 10 (45 %) žen nežilo od úrazu sexuálním životem, erektilní dysfunkci jsme zaznamenali u všech pacientů, ejakulatorní dysfunkci u 94 (96 %) mužů. MESA/TESE k získání a zamrazení spermií využilo 10 (10 %) mužů. Závěr: Práce potvrzuje vysoký výskyt urologických komplikací u pacientů po poranění míchy. Specializovaná centra s úzkou spoluprací urologa, neurologa, rehabilitačního lékaře a internisty jsou naprosto nezbytná. PXIV/9 VÝSLEDKY UROLOGICKÉ PÉČE NA SPINÁLNÍ JEDNOTCE KRAJSKÉ NEMOCNICE LIBEREC - 2 ROKY ZKUŠENOSTÍ V. Šámal, J. Mečl Urologické oddělení, Krajská Nemocnice Liberec Cíl práce: Autoři hodnotí vlastní výsledky urologické péče o pacienty po spinálním traumatu s neurogenní dysfunkcí dolních močových cest od vzniku spinální jednotky (SJ) v Liberci. Materiál a metody: Za období od I/2003 do VI/2005 bylo zhodnoceno 210 pacientů. U 75 % pacientů se jednalo o neurogenní dysfunkci po akutním úraze, 25 % pacientů bylo po starším traumatu nebo s netraumatickou poruchou. Pro léčbu a diagnostiku byly vypracovány standardy časné pooperační péče, urodynamického vyšetření, léčby a následné dispenzarizace. V souboru bylo provedeno rozdělení dle výšky míšní léze, dále na traumatickou a netraumatické etiologii. Výsledky: Při příjmu na SJ bylo 95 % pacientů s trvalou derivací moči či inkontinentních, při propuštění jen 4 % pacientů zůstává s trvalou derivací moči, nikdo není inkontinentní. Výsledky srovnány u pacientů s poraněním míchy před vznikem SJ a po zavedení našeho standardu. Závěr: Naše zkušenosti ukazují, že vznik specializovaných center pro pacienty s poraněním páteře byl správným krokem k zlepšení komplexní péče, včetně problematiky urologické. U pacientů s neurogenními poruchami dolních močových cest před vznikem spinálních jednotek byla urologická péče často suboptimální nebo žádná. Kvalitní celoživotní dispenzarizace těchto pacientů je stejně důležitá jako akutní a časná fáze urologické péče. PXIV/10 VÝVOJ DYSFUNKCE DOLNÍCH MOČOVÝCH CEST U REMITENTNÍ FORMY ROZTROUŠENÉ SKLERÓZY V ZÁVISLOSTI NÉ VÝSLEDKY NA TYPU NEUROLOGICKÉ LÉČBY - PRŮBĚŽN L. Zámečník1, K. Novák1, V. Soukup1, E. Havrdová2, I. Nováková2, D. Horáková2 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Roztroušená skleróza (RS) je demyelinizační onemocnění, které má u 10–15 % pacientů neurologicky benigní (remitentní) průběh. Stupeň vezikouretrální dysfunkce však nebývá v korelaci s relativně příznivým neurologickým nálezem. Cílem prospektivní studie je posoudit ojediněle popisovaný pozitivní vliv neurologické léčby interferonem-beta na vývoj mikční dysfunkce ve srovnání s kombinovanou imunosupresí u pacientů se stejnou formou RS. Materiál a metody: Soubor tvoří 38 pacientů s remitentní formou RS ve věkovém rozmezí 21–44 let (průměr 32,4 let) vyšetřených a neurologicky léčených od roku 2002 do roku 2005. 20 pacientů bylo léčeno autoaplikací interferonu-beta (skupina 1) - doba trvání neurologické léčby 5–30 měsíců, zbývajících 18 pacientů kombinovanou imunosupresí (skupina 2) - neurologická léčba trvala 5–28 měsíců. Pacienti obou skupin byli urolgicky vyšetřeni, včetně urodynamiky, byla stanovena adekvátní urologická terapie (sledování, medikamentózní léčba, medikamentózní léčba + autokatetrizace). Výsledky: U skupiny pacientů léčených interferony bylo možno pozorovat příznivější typ dysfunkce dolních močových cest (izolovaná hyperreflexie detruzoru bez postmikčních reziduí), a včasnější pozitivní reakci na nasazenou medikamentózní léčbu než u pacientů léčených kombinovanou imunosupresí. Závěr: Doposud se podařilo zjistit příznivější vývoj dysfunkce dolních močových cest u pacientů léčených interferonem-beta v porovnání s léčbou kombinovanou imunosupresí u relativně malého počtu pacientů. Definitivní výsledky bude možno posoudit na základě dlouhodobého sledování většího počtu pacientů. Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR 8188-3.

42


PXIV/11 SYMPTOMY LUTS U ŽEEN A POUŽIITÍ ALFABLOKÁTORU R. Staněk, P. Vágner, T. Kokoř Urologické oddělení, Slezská nemocnice, Opava Cíl práce: Provedli jsme retrospektivní zhodnocení terapie alfa-blokátory u souboru žen léčených pro mikční potíže a zhodnotili indikace a efektivitu terapie. Materiál a metody: V letech 2000–2005 jsme na urologické ambulanci SN Opava léčili alfa-blokátory 46 žen. 90 % ženám bylo provedeno urodynamické vyšetření. V případě patologické mikce jsme prováděli PQ studii s EMG ke zhodnocení detruzorosfinkterické dyssynergie. Průměrný věk žen byl 50,3 let (17–78 let). Průměrná doba medikace byla 8,8 měsíce (1–78). Hodnotili jsme subjektivní efekt terapie po l, 3, 6 měsících. Indikace jsme rozdělili na neurogenní a nonneurogenní příčiny dysfunkce mikce. Výsledky: Po 1. měsíci udávalo pozitivní subjektivní efekt terapie 87 % žen, po 3 měsících byl pozitivní subjektivní efekt udáván u 71 % žen a po 6 měsících u 60 % žen. V 15 % případů jsme zaznamenali vysazení terapie pro nežádoucí účinky. 43 % žen mělo iritační příznaky, 28 % obstrukční a 26 % smíšené příznaky LUTS. 28 % žen mělo neurogenní poruchu mikce. Při urodynamickém vyšetření jsme nalezli ve 24 % detruzorosfinkterickou dyssynergii. Závěr: Alfa-blokátory jsou léky s pozitivním efektem v terapii LUTS u žen. Nejvyšší efektivitu jsme dosáhli u žen s nálezem neurogenní dysfunkce a detruzorosfinkterické dyssynergie.

XV. TUMORY LEDVIN XV/1 MATEMATICKÝ MODEL PROGNÓZY KURABILNÍHO KARCINOMU LEDVINY I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Vytvořit matematický model prognózující přežití nemocných s kurabilním karcinomem ledviny retrospektivní analýzou dlouhodobě sledovaného souboru. Materiál a metody: Do analyzovaného souboru 265 nemocných operovaných v letech 1982–1998 nebyli zařazeni nemocní s inoperabilním nádorem a se vzdálenými metastázami. Kritériem bylo celkové 5leté přežití. Ke grafickému zobrazení přežití byla použita KaplanMeierova metoda. Rozdíl mezi křivkami přežití byl porovnán log rank testem. Ke stanovení prognózy jednotlivých nemocných a zhodnocení vlivu rizikových faktorů na přežití byl použit model Coxovy regrese. Optimální množina faktorů ovlivňující přežití byla nalezena kombinací klinické zkušenosti a automatických metod zpětné a dopředné postupné regrese. Výsledky: 5leté přežití v celém souboru (n = 265) bylo 73,2 %. Podle výsledků mnohorozměrné analýzy lze seřadit jednotlivé faktory podle statistické významnosti jejich vlivu na 5leté přežití do pořadí: grading malignity, postižení uzlin, věk, staging nádoru, pohlaví a ECOG skóre na hranici signifikantnosti. Na základě finálního modelu byl odvozen predikční nomogram. Přesnější prognózu přežití doby t po operaci (St) lze získat na základě rovnice: St = S0(t)exp(Xb), kde Xb = 0,429 {Muž} + 0,027 {Věk} + 0,440 {ECOG 1} + 0,674 {ECOG 2, ECOG 3} + 0,390 {pT1b} + 1,157 {pT2} + 1,303 {pT3a} + 1,279 {pT3b} + 1,040 {pN1, N2} + 0,392 {G2} + 1,197 {G3, G4}. Hodnoty funkce základního přežití S0(t) jsou uvedeny v tabulce. Závěr: Předpovědní schopnost modelu měřená indexem konkordance c, a vyhodnocená zpětně na souboru, na kterém byl model zkonstruován, je c = 0,77. Nezkreslený odhad získaný s pomocí metody bootstrap je c = 0,73. Prezentovaný model diskriminuje lépe nebo srovnatelně přesně s dalšími publikovanými studiemi. XV/2 ROZMĚR NÁDORU, STAGING A GRADING MALIGNITY V PROGNÓZE KARCINOMU LEDVINY M. Schmidt, I. Kawaciuk, P. Dušek, L. Hyršl, L. Jarolím, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Vyhodnotit prognostický význam rozměru nádoru, stagingu a gradingu malignity v dlouhodobě sledovaném souboru nemocných s karcinomem ledviny. Materiál a metody: Celkové 5leté přežití v celém souboru (n = 316) bylo 62,7 %, v souboru nemocných po odstranění nádoru (n = 302) 65,2 % a u nemocných s nádory T1a-T3b N0 M0 (n = 250) 76,4 %. Retrospektivní analýza byla statisticky vyhodnocena Coxovou jednorozměrnou a mnohorozměrnou regresí a log rank testem. Výsledky: Po odstranění karcinomu (n = 302) bylo 5leté přežití s nádory < 5 cm 83,1 %, s nádory ≥ 5 cm a < 10 cm 59,4 % a s nádory ≥ 10 cm 54,5 %. Signifikantně (p < 0,01) lepší bylo přežití s nádory < 5 cm. 5leté přežití (n = 316) podle stadií TNM klasifikace (2002) bylo ve stadiu I-IV 88,9 %, 81,6 %, 63,3 % a 10 %. V souboru nemocných po odstranění karcinomu (n = 302) bylo u nádorů T1a 93,3 %, T1b 81,3 %, T2 68,8 %, T3a 58 % a T3b 39,1 %. V souboru nemocných s nádory N0 M0 (n = 250) bylo 5leté přežití s nádory T1a 93,2 %, T1b 84,8 %, T2 81,6 %, T3a 69,6 % a T3b 53,3 %. Po odstranění karcinomu (n = 302) bylo 5leté přežití s nádory N0 70,5 % a při N1 + N2 11,1 %. 5leté přežití nemocných po odstranění karcinomu (n = 302) bylo s nádory G1, G2 a G3 + G4 79,7 %, 61,5 % a 40,4 % (rozdíly p < 0,01). 5leté přežití s nádory N0 M0 (n = 250) bylo s gradingem G1, G2 a G3 + G4 87,8 %, 69,1 % a 60,5 % (rozdíly - p < 0,01). Závěr: Lepší prognózu mají nemocní s nádory < 5 cm. Diskriminace prognózy nemocných s nádory jednotlivých stadií (p < 0,001), T kategorií (p < 0,01) a N kategorií (p < 0,01) je signifikantní. Také závislost 5letého přežití na gradingu malignity byla signifikantní jak v jednorozměrné (p < 0,01), tak v mnohorozměrné analýze (p < 0,01).

Čes Urol 2005; 9(2)

43

XV/3 VLIV VĚKU, POHLAVÍ A ECOG SKÓRE NA PROGNÓZU KARCINOMU LEDVINY M. Urbanová, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Zjistit vliv pohlaví, věku a ECOG skóre na prognózu nemocných s karcinomem ledviny retrospektivní analýzou dlouhodobě sledovaného souboru. Materiál a metody: V souboru 316 nemocných (191 mužů a 125 žen - 1,5 : 1) bylo analyzováno celkové 5leté přežití mužů a žen v souvislosti s některými patologickými faktory. Průměrný věk v souboru byl 61,5 roku (muži 60,9 let - ženy 62,3 let). Křivka přežití nemocných byla porovnána s přežitím hypotetické populace, které bylo dopočítáno podle údajů Českého statistického úřadu. Celkové přežití nemocných bylo vyhodnoceno jak v souvislosti s ECOG skórem samotným, tak v koincidenci se stadiem nádoru. Výsledky: 5leté přežití mužů a žen bylo 59,7 % a 67,2 % (p = 0,18). Vzdálené metastázy a inoperabilní nádor mělo 14,1 % a 6,3 % mužů a 12 % a 1,6 % žen. Četnost incidentálních karcinomů byla u žen nesignifikantně vyšší (31,2 vs. 25,1 %; p = 0,24). Porovnání ukázalo vyšší četnost nádorů stadia I (TNM 2002) u žen (36,8 vs. 23 %) a naopak vyšší četnost nádorů ve stadiu IV u mužů (20,4 vs. 16,8 %). Rozdíl byl na hranici významnosti (p = 0,05). 5leté přežití nemocných klesalo teprve od 8. dekády v souvislosti s křivkou přežití v běžné populaci s obdobným poměrem mužů a žen a věkovým složením. Nemocní s ECOG skóre 0, 1 a 2 měli 5leté přežití 76,4 %, 60,2 % a 40 %. 5leté přežití s nádory ve stadiu I bylo při ECOG skóre 0 98,3 % a 70 % při skóre 1-2. U nádorů ve stadiu II bylo přežití 95,7 % při ECOG skóre 0 a 60 % při skóre 1-2. U nádorů ve stadiu III bylo přežití 64,6 % při ECOG skóre 0 a 65 % při skóre 1-2. Závěr: Pohlaví prognózu významně neovlivňuje. Věk je nepominutelným faktorem celkového přežití. ECOG skóre výrazně ovlivňuje přežití ve stadiích I a II, zatímco ve stadiích III nebo IV nemá na přežití vliv. XV/4 SLEDOVÁNÍ EXPRESE SKUPINY PAX GENŮ, VĚKU, BMI A KOUŘENÍ U NEMOCNÝCH S LOKALIZOVANÝM KONVENČNÍM RENÁLNÍM KARCINOMEM J. Stolz1, M. Babjuk1, J. Mareš2, T. Viktorová2, J. Dušková3, J. Dvořáček1 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Ústav biologie a lékařské genetiky FN Motol, Praha 3 Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Česká republika je na 1. místě ve světě v incidenci karcinomu ledviny (RCC). Etiologie RCC je multifaktoriální s významným vlivem genetických mutací, životního stylu a prostředí. Cílem práce je zhodnotit význam exprese PAX 2 a PAX 8 genů a možné korelace k body mass indexu (BMI), kouření a věku nemocných s lokalizovaným konvenčním renálním karcinomem. Materiál a metody: Do studie bylo v období od února 2002 do dubna 2005 zařazeno celkem 64 nemocných s histologicky potvrzeným lokalizovaným konvenčním renálním karcinomem (43 mužů, 21 žen, průměrný věk 63 let), u kterých byla provedena radikální nefrektomie nebo resekce ledviny. Detekce exprese PAX 2, 8 genů bylo provedeno použitím metody relativní kvantifikace real time PCR s genem GAPDH jako endogenní kontrolou. Analýza byla provedena na přístroji ABI Prism 7000. Dále byl hodnocen věk, BMI, velikost nádoru, grade nádoru dle Fuhrmanové. Vztah mezi expresí genů PAX 2 a PAX 8 a klinicko-histologickými ukazateli byl statisticky zhodnocen pomocí χ-square nebo Fischerova exact testu. Výsledky: Metodou real time PCR byla detekovaná exprese PAX 2 genu u 97 % nemocných a PAX 8 genů u 89 % nemocných. V souboru byla zaznamenaná nižší exprese PAX 2 u kuřáků (rs = - 0.25985, p = 0,0351). Věkový průměr záchytu RCC u kouřících nemocných byl nižší proti skupině nekuřáku s RCC (rs = -0.24481, p = 0,0476). Nebyla zachycena žádná statisticky významný korelace mezi expresí sledovaných genů a BMI. Pouze statisticky hraniční významnost negativní korelace byla zachycena mezi expresí PAX 2 genu a velikostí nádoru (rs= - 0,31453, p = 0,07). Závěr: Exprese PAX 2 byla detekována v 97 % a exprese PAX 8 v 89 % souboru nádorových vzorků. Mezi expresí cílových genů a klinicko-histologickými parametry nebyla nalezena žádná statisticky významná závislost. Pro zhodnocení prognostického významu je nutné pokračovat ve sběru dalších klinických dat. Práce byla podpořena grantem IGA MZ NC 7519-3. XV/5 PROGNOSTICKÝ VÝZNAM INCIDENTÁLNÍHO ZÁCHYTU KARCINOMU LEDVINY L. Hyršl, I. Kawaciuk, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Chocholatý, M. Urbanová Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Zhodnocení prognostické významnosti incidentálního záchytu karcinomu ledviny v souboru dlouhodobě sledovaných nemocných. Materiál a metody: V letech 1982–1998 bylo operováno 316 nemocných. Inoperabilní nález byl zjištěn u 4,4 % nemocných. Nádor byl odstraněn u 302 nemocných. Mezi nemocnými se vzdálenými metastázami (13,3 %) měli jenom 2 (4,8 %) incidentální karcinom, ostatní měli nádorovou symptomatologii. V retrospektivní studii byl pomocí log rank testu analyzován výskyt patologických faktorů (rozměr nádoru, T kategorie TNM klasifikace 2002, grading malignity) u nemocných s incidentálním a symptomatickým nádorem. Výsledky: V celém souboru (n = 316) bylo 27,5 % incidentálních a 72,5 % symptomatických nádorů. 5leté přežití s incidentálními nádory bylo signifikantně lepší (82,8 % vs. 55 %; p < 0,01).

44


V souboru nemocných s odstraněným nádorem (n = 302) bylo 28,8 % incidentálních a 71,2 % symptomatických nádorů. Průměrný rozměr symptomatických nádorů byl signifikantně větší (5,6 vs. 7 cm; p < 0,001). Nemocní s incidentálními nádory měli 64,4 % nádorů nižšího stagingu (T1a-T2) a 35,6 % nádorů vyššího stagingu (T3a-T3b). Naopak nemocní se symptomatickými karcinomy měli 39,5 % nádorů nižšího stagingu a 60,5 % nádorů vyššího stagingu (T3a-T4). Nemocní s incidentálními karcinomy měli 56,3 % nádorů G1 a 12,6 % nádorů G3 + G4. Nemocní se symptomatickými karcinomy měli 36,7 % nádorů G1 a 21,4 % nádorů G3 + G4. Rozdíly ve stagingu a gradingu byly signifikantní (p < 0,01). Závěr: Způsob záchytu karcinomu ledviny je významným prognostickým faktorem. Rozdíly v přežití incidentálních a symptomatických nádorů korespondují s jejich patologicko-anatomickými charakteristikami. Výsledky podporují důležitost alespoň nesystematického screeningu. XV/6 SARKOMATOIDNÍ VARIANTA KARCINOMU LEDVINY L.Vilhelmová1, J. Bárta1, P. Klézl1, V. Stáhalová2, J. Novák1, Z. Gilbert1 1 Urologické oddělení FN Bulovka, Praha 2 Ústav radiační onkologie FN Bulovka, Praha Cíl práce: Zhoubné nádory ledvin jsou tvořeny různými histologickými typy s rozdílnou biologickou aktivitou. Na základě publikovaných literárních údajů se jednoznačně prognosticky nejhorší jeví sarkomatoidní varianta karcinomu ledviny. Vyhodnocujeme vlastní soubor 17 nemocných s touto diagnózou s cílem porovnat různé varianty léčby s ohledem na přežití. Materiál a metody: Na urologickém oddělení FN Bulovka byl v letech 1999–2004 tento typ nádoru prokázán u 17 nemocných. U 14 z nich byla provedena nefrektomie a u 3 nemocných byla provedena pouze biopsie pro rozsáhlý lokální nález. Nemocní byli komplexně vyšetřeni laboratorně i zobrazovacími technikami. Výsledky: Soubor se skládá z 6 žen a 11 mužů průměrného věku 60 let. 6 (35,3 %) pacientů mělo již v době stanovení diagnózy vzdálené metastázy, nejčastěji v plicích a skeletu. Předoperačně jsme u nich nalezli váhový úbytek, vysokou hodnotu FW a trombocytózu. Po provedené operaci nebo biopsii byli nemocní indikováni ke kombinované onkologické léčbě. Z daného souboru přežívá déle než 1 rok bez známek další progrese 5 nemocných (29,4 %). Závěr: I přes komplexní léčbu je prognóza nemocných se sarkomatoidní variantou nádoru ledviny krajně nepříznivá.

XVI. UROLITIÁZA, VARIA PXVI/1 KORELACE MEZI ÚČINNOSTÍ EXTRAKORPORÁLNÍ LITOTRYPSE A FREKVENCÍ RÁZOVÝCH VLN U PŘÍSTROJE PIEZOLITH 3000 D. Pacík, A. Khamzin Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Korelace mezi pomalejší frekvencí rázových vln (RV) a vyšší efektivitou extrakorporální litotrypse již byla publikována. Před zavedením do klinické praxe s litotryptorem Piezolith 3000 jsem ji chtěli nejprve prokázat in vitro. Materiál a metody: Byl vytvořen model extrakorporální litotrypse in vitro. K desintegraci ve všech 30 případech byly použity fragmenty o průměru 6 mm konkrementu odstraněného cystolitotomií (50 % kyselina močová, 50 % whewellit). Extrakorporální litotrypse těchto fragmentů byla provedena rázovými vlnami o stejné energii a byly vytvořeny 3 skupiny, z nichž každá obsahuje 10 fragmentů, podle frekvence aplikovaných rázových vln: A) 1 RV/sec, B) 2 RV/sec a C) 3 RV/sec. Byl zaznamenán počet rázových vln, při kterých byl konkrement kompletně desintegrován. Výsledky: Kompletní fragmentace konkrementů bylo dosaženo po průměrné aplikaci následujícího počtu rázových vln: 750 RV, 2150 RV a 3150 RV ve skupinách A, B, C. Závěr: Lepší efektivita pomalé frekvence RV byla prokázána in vitro také u přístroje Piezolith 3000 a podle našich informací se jedná o 1. podobnou publikaci s tímto zařízením. Tyto poznatky hodláme přenést do klinické praxe a podobné rozdíly účinnosti prokázat také in vivo. Po změně nastavení výrobce hodláme ještě testovat frekvenci 1 RV/2 sec. PXVI/2 EFEKTIVITA LÉČBY UROLITIÁZY METODOU EXTRAKORPORÁLNÍ LITOTRYPSE V ZÁVISLOSTI NA FREKVENCI APLIKACE RÁZOVÝCH VLN A. Khamzin, D. Pacík, M. Hajný Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Již zjištěnou korelaci mezi frekvencí rázových vln (RV) extrakorporální litotrypse (ESWL) přístroje Piezolith 3000 a její efektivitou „in vitro“ jsme se rozhodli prověřit také „in vivo“. Materiál a metody: Soubor 30 pacientů s urolitiázou srovnatelné velikosti i lokalizace jsme léčili extrakorporální litotrypsí přístrojem Piezolith 3000 rázovými vlnami stejné intenzity. Pacienti byli rozděleni do 3 srovnatelných skupin (po 10 pacientech) podle frekvence aplikovaných RV - A (1RV/sec), B (2RV/sec), C (3RV/sec). Efektivitu léčby jsme hodnotili podle stupně fragmentace (prostý snímek a sonografické vyšetření) po každé době (aplikace 3000 RV) a stejně tak i počínajícím odchodem konkrementů do doby posledního sezení ESWL. Výsledky: Ve skupině A byla jak fragmentace tak i odchod litiázy pozorovány u všech pacientů (100 %), po aplikaci průměrně 4500 RV. Ve skupině B byla fragmentace litiázy pozorována u všech pacientů (100 %) po aplikaci průměrně 5700 RV. Odchod litiázy byl pozorován u 8 pacientů (80 %), po aplikaci průměrně 6000 RV. Ve skupině C byla fragmentace litiázy pozorována u 8 pacientů (80 %), po aplikaci průměrně 6000 RV. Odchod litiázy byl pozorován u 6 pacientů (60 %), po aplikaci průměrně 8000 RV.

Čes Urol 2005; 9(2)

45

Závěr: Výsledky našeho pozorování potvrzují skutečnost, že efektivita extrakorporální litotrypse je lepší při nižší frekvenci RV „in vivo“ stejně jako „in vitro“. Studie probíhá dále ke zhodnocení většího počtu pacientů a rozšiřujeme ji dále také pro frekvenci 1 RV/2 sekundy „in vitro“ tak i „in vivo“ a plánujeme zhodnocení počtu pacientů bez konkrementů - „stone free“ za 1 a 3 měsíce po léčbě. PXVI/3 SUBJEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ BOLESTIVOSTI PŘI EXTRAKORPORÁLNÍ LITHOTRYPSI V ZÁVISLOSTI NA FREKVENCI GENERACE RÁZOVÝCH VLN M. Hajný, A. Khamzin, D. Pacík Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Autoři hodnotí stupeň subjektivního vnímání prahu bolestivosti při extrakorporální litotrypsi piezoelektrickým litotryptorem Piezolith 3000 v závislosti na různé frekvenci aplikovaných rázových vln (RV). Materiál a metody: V zatím nevelkém zkoumaném souboru 30 pacientů s obdobnou lokalizací konkrementu v kališích ledvin s indikací k provedení extrakorporální litotrypse jsme testovali subjektivní vnímání bolestivosti výkonu s využitím 10stupňové škály „Visual scale of pain“ (VSP) při různé frekvenci generovaných RV. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin podle frekvence RV (1/s, 2/s, 3/s ). Pacienti jednotlivých skupin absolvovali po 3000 RV na 1 cyklus. Počet cyklů se řídil efektem na desintegraci litiázy, tzn. 2-5 v daném souboru pacientů. Výsledky: Při hodnocení souboru 10 pacientů, u kterých byla litiáza řešena RV s frekvencí 3/s bylo průměrné vnímání bolestivosti 3,49 dle VSP při průměrném počtu cyklů 3,6 , ve 3 případech bylo nutné aplikovat analgosedaci. Při hodnocení další skupiny pacientů, u kterých byla litiáza řešena RV s frekvencí 2/s bylo průměrné vnímání bolestivosti 2,88 dle VSP při průměrném počtu cyklů 3,4, ve 3 případech bylo nutné aplikovat analgosedaci. V poslední skupině s frekvencí RV 1/s bylo průměrné vnímání bolestivosti 1,02 dle VSP při průměrném počtu cyklů 2,8, ve všech případech bez nutnosti aplikace analgosedace. Závěr: Naše výsledky nasvědčují celkově na výrazně lepší subjektivní toleranci rázového vlnění při frekvenci 1/s při současně průměrně nižším počtu cyklů, bez nutnosti dalšího tlumení bolesti, rozdíly mezi frekvencí RV 2/s a 3/s byly méně markantní. PXVI/4 PRVNÍ VÝSLEDKY EFEKTU LÉČBY MIMOTĚLNÍHO DRCENÍ S VYUŽIITÍM PŘÍSTROJE PIEZOLITH 3000 G. Varga, B. Varga, A. Khamzin, M. Hajný, R. Beharka, D. Pacík, A. Čermák Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Autoři hodnotí efekt léčby mimotělního drcení (ESWL) konkrementů v močových cestách s využitím přístroje Piezolith 3000, který generuje rázové vlny (RV) na piezoelektrickém principu. Přístroj je v provozu na našem pracovišti od října 2004. Materiál a metody: V souboru je zahrnuto celkem 120 pacientů léčených v období od října 2004 do ledna 2005, s velikostí konkrementu do 2 cm, kteří byli primárně indikováni k ESWL. Pacienti byli stratifikování do 5 skupin podle lokalizace urolitiázy - skupina s litiázou v horním kalichu (HK), středním kalichu (SK), dolním kalichu (DK), pánvičce a ureteru. Efekt ESWL byl sledován nativním nefrogramem a ultrazvukovým vyšetřením a hodnoceno dosažení stavu bez konkrementu za 3 měsíce. Počet aplikovaných RV na 1 pacienta při jednom sezení byl 3000. Počet sezení závisel od efektu při kontrole, ale maximální počet za jedné hospitalizace byl 5. Výsledky: Lokalizace konkrementu

Pánvička

Ureter

HK

SK

DK

25

23

18

11

43

Počet RV/pacienta Počet sezení/pacienta

8260 2,75

9456 3,15

5945 1,98

8591 2,86

8300 2,67

Průměrná intenzita RV (1-20)

19,4

19,5

19,2

17,6

18,7

Průměrná velikost litiázy(mm)

9,4 (4-18)

7,9 (3-15)

8,2 (3-12)

7,6 (3-10)

6,3 (3-14)

RTG známky fragmentace

24 (96 %)

17 (73,9 %)

15 (83,3 %)

10 (90,9 %)

32 (74,4 %)

Stone-free rate

17 (68 %)

14 (60,9 %)

13 (72,2 %)

4 (36,4 %)

16 (37,2 %)

RTG fragmentace s reziduem

7 (28 %)

3 (13 %)

2 (11,1 %)

6 (54,5 %)

16 (37,2 %)

Bez známek fragmentace

1 (4 %)

6 (26,1 %)

3 (16,7 %)

1 (9,1 %)

11 (25,6 %)

Počet pacientů

Závěr: Dosavadní výsledky ukazují na dobrou efektivitu s výhodou minimální bolestivosti a hlučnosti přístroje. Pokud vezmeme v úvahu fragmentaci jako projev efektivity, s předpokladem odchodu drtě za určitý čas, lze dosáhnout efekt až u 74-96 % pacientů. PXVI/5 SULCUS NERVI DORSALIS PENIS - DOSUD NEPOPSANÁ ANATOMICKÁ STRUKTURA L. Jarolím1, J. Šedý2, O. Naňka2, M. Belišová2 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Anatomický ústav 1. LF UK, Praha Cíl práce: Potřeba znalosti topografické anatomie n. dorsalis penis (NDP) v souvislosti s konverzí pohlaví u transsexuálních osob si vyžádala anatomické studie pánve. Detailní průběh NDP při opouštění pánve nebyl dosud uspokojivě popsán a pilotní anatomická studie ukázala, že nerv tvoří na stydké kosti otisk. Cílem studie byla objektivizace přítomnosti anatomické struktury - sulcus nervi dorsalis penis/clitoridis (SNDP/SNDC).

46


Materiál a metody: Pro účel studie bylo pitváno 12 kadaverů fixovaných ve formolu (6 mužských, 6 ženských) ve věku 52–86 let. Na pitvaných pánvích byl sledován vztah nervu a SNDP/SNDC k měkkým tkáním pro stanovení hranic chirurgické intervence týkající se nervu. Ve druhé části studie byl SNDP/SNDC studován na 286 izolovaných dospělých pánvích (168 mužů, 118 žen). Byla sledována četnost nálezu sulku, jeho morfologie a možnost určení pohlaví podle přítomnosti SNDP nebo SNDC na izolované stydké kosti. Výsledky byly statisticky zhodnoceny. Výsledky: NDP/n. dorsalis clitoridis (NSC) pokračuje po opuštění pudendálního kanálu dopředu a kraniálně v těsném kontaktu s ramus inferior ossis pubis a dále v kontaktu s dolní hranicí a přední plochou těla stydké kosti. Pod dolní hranicí stydké kosti jde nerv v sousedství začátku kavernózního tělesa a pak mezi kavernózním tělesem a přední plochou stydké kosti k dorzu penisu. U muže vytváří na kosti otisk - sulcus nervi dorsalis penis. U ženy vytváří (NDC) spolu s a. dorsalis clitoridis sulcus nervi dorsalis clitoridis. S NDC je díky současné přítomnosti arterie o 32 % širší než sulcus nervi dorsalis penis. Závěr: Byl popsán detailní průběh NDP a NDC k přesné chirurgické orientaci při rekonstrukčních operacích genitálu. Nerv vytváří ve svém průběhu na přední straně stydké kosti otisk - sulcus n. dorsalis penis/clitoridis. PXVI/6 ENDOMETRIÓZA MOČOVÉHO MĚCHÝŘE R. Staněk1,2, P.Vágner2, J. Palas3, E. Sehnálková3 1 Urologická ambulance NB, Bruntál 2 Urologické oddělení Slezské nemocnice, Opava 3 Oddělení patologie Slezské nemocnice, Opava Cíl práce: Prezentujeme sporadický výskyt endometriózy močového měchýře, její symptomatologii, diagnostiku a terapeutický postup. Materiál a metody: 29letá žena, nulipara, ve sterilním manželství přichází pro půl roce opakované strangurie, polakisurie, cystalgie, s maximem v období menze. V osobní anamnéze udává endometriózu diagnostikovanou a řešenou laparoskopicky před 3 lety. Praktickým lékařem opakovaně léčena antibiotiky. V moči dominuje nález leukocyturie s negativním nálezem v kultivaci. Sonografický nález na ledvinách je negativní. Při sonografii močového měchýře nalézáme na zadní stěně patologické vyklenutí, které se při následné cystoskopii jeví jako solidní tumor se širokou bází. Byla provedena jeho endoresekce a histologicky byla prokázána endometriální tkáň. Výsledky: 3 a 6 měsíců po endoresekci tkáně a při terapii Depo Proverou je pacientka zcela bez potíží. Závěr: Upozorňujeme na sporadický výskyt endometriózy močového měchýře - benigního onemocnění, které může probíhat pod obrazem zánětu močových cest a může se jevit jako nádorové onemocnění. Diagnostika této formy je plně v rukou urologa, v terapii je nutno spolupracovat s gynekologem. PXVI/7 EMFYSEMATÓZNÍ CYSTITIDA J. Pokorný1, O. Köhler1, J. Kočárek1, P. Drlík1, Z. Otava1, P. Režnar1, O. Kaplan1, J Girl2 1 Urologické oddělení ÚVN, Praha 2 Radiodiagnostické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Emfyzematózní cystitida je raritní onemocnění charakterizované akumulací CO2 v lumen nebo stěně močového měchýře. Ženy bývají postiženy 2krát častěji než muži, významným predispozičním faktorem je diabetes mellitus. V kasuistickém sdělení autoři předkládají prezentaci onemocnění u 86leté pacientky. Materiál a metody: 86letá pacientka, která byla hospitalizována na kožním oddělení pro rozsáhlé, nehojící se bércové vředy, byla odeslána k urologickému vyšetření pro makroskopickou hematurii a bolesti podbřišku trvající několik dnů. Při vyšetření bylo vysloveno podezření na hemorrhagickou cystitidu a pro nepřehledný ultrazvukový nález při renální insuficienci bylo doporučeno CT vyšetření, na kterém byly popsány drobné cysty vyplněné plynem prostupující stěnu močového měchýře. Kultivačně v moči byla prokázána Klebsiella pneumonie v množství 106/ml, v močovém sedimentu 8násobné množství leukocytů. Vzhledem k urologickému nálezu a celkovému zdravotnímu stavu pacientky bylo indikováno sledování základních vitálních a laboratorních funkcí, derivace moči permanentním močovým katétrem a zahájení intensivní cílené antibiotické terapie. Pacientka byla během hospitalizace afebrilní, biochemicky kompensována, dále bez přítomnosti hematurie. Výsledky: S týdenním odstupem bylo provedeno kontrolní CT vyšetření, kde byl popsán na stěně močového měchýře normální nález. Vzhledem k nehojícím se bércovým vředům při oboustranném tepenném uzávěru byla pacientce provedena amputace obou dolních končetin. Po odstranění infekční kožní léze nemocná zůstává nadále bez recidivy onemocnění. Závěr: Adekvátní antibiotická terapie, močová derivace a monitoring základních vitálních a laboratorních hodnot zůstává základním terapeutickým přístupem u nemocných s emfyzematózní cystitidou. PXVI/8 ANEURYZMATA VELKÝCH CÉV IMITUJÍCÍ UROLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ M. Trnka, Z. Lavička, M. Drábek, V. Pávek, M. Tesař Urologické oddělení Nemocnice Jihlava Cíl práce: Prezentace souboru 5 pacientů s aneuryzmaty velkých cév. Materiál a metody: Autoři popisují soubor 5 pacientů s klinicky symptomatickými aneuryzmaty velkých cév, které byly primárně diagnostikovány při urologickém vyšetření. Srovnávají prognózu pacientů podle toho, jak rychle bylo aneuryzma diagnostikováno a řešeno od doby vzniku příznaků. Výsledky: Aneuryzmata velkých cév jsou ve 30 % náhodným nálezem při sonografickém vyšetření. U 45 % případů je přítomna symptomatologie - bolest v zádech nebo v boku, která může imitovat ledvinnou koliku či lumbágo. 25 % aneuryzmat se projeví primárně spon-

Čes Urol 2005; 9(2)

47

tánní rupturou s hypovolemickým šokem. Je velmi důležité na diagnózu aneuryzmatu cév vůbec pomyslet, a to v případě nejednoznačného urologického nálezu, nebo pokud urologický nález nevysvětluje příčinu obtíží. V našem souboru došlo u 2 případů ke spontánní ruptuře aneuryzmatu ještě před převozem na operační sál, z toho 1 pacient zemřel. 3 pacientům byla úspěšně provedena cévní operace. Závěr: U symptomatických aneuryzmat dochází k ruptuře v 90 % během 1-2 let a ruptura je podle lokalizace letální v 50–80 %, proto je třeba správnou diagnózu stanovit rychle a přesně. PXVI/9 NEOBVYKLÁ PŘÍČINA AKUTNÍ LEDVINNÉ NEDOSTATEČNOSTI P. Navrátil1, M. Vraný2, J. Všetička2, J. Pacovský1 1 Urologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové 2 Urologické oddělení NsP, Jablonec nad Nisou Cíl práce: Subrenální obstrukce jako příčina akutního ledvinného selhání je obvykle spojena s bohatou symptomatologií a její příčinou jsou nejčastěji konkrementy, tumory a iatrogenní poškození, eventuelně chronická subvezikálním obstrukce. Materiál a metody: Za vzácnou příčinu lze považovat bilaterální paraureterální endometriózu. Onemocnění mělo anamnesticky 7 let trvající průběh. První manifestací byla ledvinná kolika, bez průkazu a odchodu konkrementu. Na IVP provedené po této kolice byla popsána hypotonie systému. Následovalo bezproblémové období, které po 7 letech přešlo během 2 týdnů symptomatologie nastupující urémie k akutnímu ledvinnému selhání. Hladina kreatininu při prvním vyšetření dosahovala 700 a rychle stoupala. Bilaterální neobjasněná ureterohydronefróza byla vyřešena celkem snadným stentováním močovodů. Zdravotní stav se rychle upravil. Hladina kreatininu klesla k normě. Dle scintigrafie však pravá ledvina byla bez funkce. Ascendentní ureterografie odhalily nespecifické změny v terminálních 5 cm močovodů. Rozhodli jsem se pro laparoskopické deliberaci močovodů a pravostranné nefrektomii. Výsledky: Zkušený operatér dle nálezu na peritoneu v oblasti sousedící s vezikovaginálním septem ihned vyslovil podezření na endometriózu a zvolil i odpovídající operační taktiku, deliberaci a odstranění plastromu. Endometrióza byla histologicky potvrzena. Závěr: Obstrukce močovodu endometriózou je vzácným nálezem a bilaterální obstrukce močovodu způsobená endometriózou není dosud popsána. Pánevní endometrióza je vzácné onemocnění projevující se bolestmi v pánvi a polymorfní pánevní symptomatologií je doménou gynekologů. Urolog ji řeší vlastně jen v souvislosti s výše popsanou komplikací. Otázkou je, kolik žen s pánevními bolestmi a hypotonií močovodu může mít tyto problémy spojeny s endometriózou a zda laparoskopická metoda nerozšíří náš náhled na zmíněnou symptomatologii. PXVI/10 FIBROMUSKULÁRNÍ DYSPLAZIE RENÁLNÍ TEPNY P. Drlík, O. Kohler, J. Kočárek, P. Režnar, Z. Otava, J. Pokorný, O. Kaplan Urologické oddělení ÚVN, Praha Cíl práce: Cílem naší práce je prezentace kazuistiky akutní trombózy renální tepny při fibromuskulární dysplazii. Materiál a metody: Na chirurgické oddělení okresní nemocnice byl přijat 35letý pacient s náhle vzniklou bolestí levé bederní krajiny a zvýšenou teplotou. Při příjmu bylo provedeno ultrazvukové vyšetření ledvin, které neodhalilo žádný patologický proces. Vyšetření moči bylo negativní. Na CT ledvin byla popsána snížená denzita ledvinového parenchymu vlevo s podezřením na infarkt ledviny. Provedená angiografie levé ledviny potvrdila trombózu levé renální tepny s plněním větve k hornímu pólu ledviny. Pacient byl léčen klidovým režimem, antibiotiky, infuzemi a analgetiky. Po 14 dnech od příhody byl přeložen na naše oddělení v dobrém klinickém stavu. V laboratorním vyšetření jsme nalezli elevaci kreatininu 169 a kyseliny močové 548. Provedli jsme dopplerovské ultrazvukové vyšetření ledvin, kde byl patrný výpadek cévního zásobení levé ledviny, kromě horního pólu. Pacienta jsme odeslali ke kontrolní CT angiografii ledvin na OIR IK+EM, kde byla popsána těsná stenóza na podkladě fibromuskulární dysplazie levé renální tepny krátce za odstupem z aorty. Za stenózou se nacházela rozsáhlá trombóza, za kterou odstupovala jedna drobná funkční tepna k hornímu pólu.Vedlejším nálezem bylo nevelké aneuryzma pravé renální tepny a levé hepatické tepny. Výsledky: Na základě výsledků CT angiografie a klinického nálezu jsme se rozhodli postupovat konzervativně. Po 2 letech od této příhody je pacient bez obtíží, normotenzní, s normálními hodnotami renálních funkcí. Závěr: V diferenciální diagnostice akutních lumbalgií je nutné v případě pochybností a ne zcela jasných výsledků uvažovat i o cévním původu bolestí a provést dopplerovské ultrazvukové vyšetření ledvin a CT angiografii ledvin.

XVII. KARCINOM PROSTATY, POKROČILÉ NÁDORY XVII/1 PŘÍNOS LAPAROSKOPICKÉ PÁNEVNÍ LYMFADENEKTOMIE PRO ROZDĚLENÍ PACIENTŮ S KARCINOMEM PROSTATY VE STADIU T1C-T3 NX M0 DO RŮZNÉHO LÉČEBNÉHO SCHÉMATU (TÝKAJÍCÍHO SE HORMONÁLNÍ TERAPIE A ROZSAHU RADIOTERAPIE) R. Zachoval1, E. Kindlová2, M. Urban1, M. Záleský1, J. Heráček1, J. Sachová1, M. Lukeš1 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Zjistit, zda má laparoskopická pánevní lymfadenektomie (L-PLA) u pacientů s karcinomem prostaty ve stadiu T1c-T3 NX M0 přínos pro rozdělení do různého léčebného schématu týkajícího se hormonální terapie a rozsahu radioterapie. Materiál a metody: U pacientů s CaP ve stadiu T1c-T3 NX M0 plánovaných k radioterapii jsme na základě Kattanova nomogramu (T, Gleason skóre a PSA) provedli vyhodnocení míry pravděpodobnosti výskytu metastáz v období 5 let po radioterapii. U skupiny s pravděpodobností výskytu metastáz 10–40 % byla provedena L-PLA (oboustranně odběr veškeré lipolymfatické tkáně z obturátorové

48


oblasti a oblasti zevních ilických cév). Při nálezu negativních uzlin pacienti podstoupili radioterapii prostaty, při nálezu pozitivních uzlin radioterapii malé pánve a hormonální terapii. Při průměrné době sledování 19 měsíců (rozmezí 2–34) jsme podle popsaného schématu postupovali u 22 pacientů v průměrném věku 63 let (rozmezí 54–72). Výsledky: Průměrná délka L-PLA byla 105 minut, krevní ztráta nepřesáhla u žádného pacienta 50 ml. U 1 pacienta došlo k poranění močovodu, které si vyžádalo provedení ureterocystoneoanastomózy. Nález pozitivních uzlin byl zaznamenán u 8 pacientů, z nichž u 1 došlo po léčbě k progresi onemocnění. Nález negativních uzlin byl zaznamenán u 14 pacientů, u žádného z nich k progresi onemocnění nedošlo. Závěr: Pro určitou, přesně definovanou skupinu pacientů s CaP by mohla být L-PLA přínosným stagingovým vyšetřením, které zkvalitňuje kritéria pro zařazení pacientů do různých léčebných postupů týkajících se radioterapie a hormonální terapie. NÉ OVLIVNIT RIZIKO PROGRESE KARCINOMU PROSTATY U PACIENTŮ S RIZIKOVÝMI FAKTORY, XVII/2 JE MOŽN LÉČENÝCH RADIOTERAPIÍ S KURATIVNÍM ZÁMĚREM? D. Pacík1, V. Vít1, A. Čermák1, P. Šlampa2 1 Urologická klinika LF MU a FN, Brno 2 Oddělení radiační onkologie, Masarykův onkologický ústav, Brno Cíl práce: Riziko recidivy karcinomu prostaty u pacientů léčených s kurativním záměrem i u velmi pečlivě indikované skupiny činí cca 30 % během 10 let. Rizikové faktory (PSA > 10 ng/ml, Gleason skóre > 7, stadium onemocnění pT2b a vyšší) toto riziko zvyšují. Bicalutamid 150 (Casodex) je jediným preparátem, který na základě vědecky podložených informací může riziko progrese snížit. Materiál a metody: Autoři hodnotí progresi u celkem 89 pacientů s karcinomem prostaty, kteří podstoupili kurativní zevní radioterapii po předchozí neoadjuvantní androgenní deprivaci. Pro přítomnost alespoň 1 z rizikových faktorů byl adjuvantně nasazen bicalutamid 150. Průměrná hodnota PSA před terapií byla u pacientů indikovaných k radioterapii 23,99 ng/ml, průměrná hodnota Gleasonova skóre byla 5,84 (2–10). Pacienti měli dle Partinových nomogramů před léčbou pravděpodobnost nádoru lokalizovaného na žlázu 43,86 %, pravděpodobnost extrakapsulárního šíření 41,41 %, pravděpodobnost postižení semenných váčků 7,69 % a pravděpodobnost postižení lymfatických uzlin 6,92 %. Průměrná doba sledování je 17,87 měsíce. Výsledky: U 1 pacienta došlo během sledování ke klinické progresi základního onemocnění. Všichni ostatní sledovaní pacienti mají při medikaci bicalutamidu doposud stále stabilizované hodnoty PSA, bez jakýchkoliv známek biochemické progrese. Závěr: Naší snahou musí být detekovat pacienty s karcinomem prostaty včas, tedy ve fázi, kdy onemocnění můžeme vyléčit. Ani tak se nevyhneme diagnóze u pacientů s přítomnými rizikovými faktory, které snižují pravděpodobnost kurability. I když doba sledování našeho souboru je zatím relativně krátká, lze konstatovat, že progrese onemocnění pouze u 1 z 89 pacientů s rizikovými faktory (1,12 %) při adjuvantní medikaci Casodexem 150 představuje velmi dobrý efekt, který potvrzuje doposud známá data z klinických studií. XVII/3 POROVNANIE OKAMŽIITEJ A ODLOŽEENEJ LIEČBY U PACIENTOV S KARCINÓMOM PROSTATY NEVHODNÝCH NA KURATÍVNY SPÔSOB LIEČBY J. Kliment, B. Eliáš, R. Tomaškin Urologická klinika JLF UK a MFN,, Martin Cieľ: Posúdiť vplyv okamžitej a odloženej liečby karcinómu prostaty na vznik progresie ochorenia a celkové prežívanie u pacientov nevhodných na kuratívny spôsob liečby. Materiál a metodika: Od roku 1993 do roku 2001 bolo randomizovaných 44 pacientov vo veku 63–84 rokov (median 72 rokov) s T1b-T3, NX, M0 karcinómom prostaty na okamžitú liečbu orchiektómiou alebo na odloženú liečbu. Odložená orchiektómia bola vykonaná pri progresii ochorenia, za ktorú sme považovali vývin kostných metastáz alebo lokálnu progresiu (TUR-P, zavedenie PK, obštrukcia horných močových ciest). Celkový čas sledovania bol 9-140 mesiacov (median 78 mesiacov). Hodnotené boli nasledovné parametre: vek, PSA, cT, grading, celkový stav, výskyt progresie ochorenia, celkové prežívanie a príčiny exitu. Výsledky: V oboch sledovaných skupinách nebol signifikantný rozdiel vo veku, PSA, gradingu nádoru, cT štádiu a ani v celkovom stave. Celkovo progredovalo 8 (18 %) pacientov, z toho v skupine s okamžitou liečbou 1 pacient a v skupine s odloženou liečbou 7 pacientov (hranične nesignifikantný rozdiel, χ2 test, p = 0,058). Celkovo exitovalo 22 (50 %) pacientov, z toho v skupine s okamžitou liečbou 8 a v skupine s odloženou liečbou 14 pacientov. Nezistili sme signifikantný rozdiel v prežívaní pacientov (χ2 test, p = 0,272). KaplanMeierovou analýzou sme nepreukázali ani signifikantný rozdiel v dĺžke celkového prežívania (log rank test, p = 0,368). Z 22 pacientov len 1 pacient (2,2 %) exitoval na progresiu karcinómu prostaty, ostatní zomreli z iných príčin. Záver: Naša klinická štúdia nepreukázala štatisticky významné rozdiely v skupine pacientov s okamžitou alebo odloženou liečbou vo výskyte progresie ochorenia a ani v celkovom prežívaní. XVII/4 VÝSLEDKY INTERMITENTNÍ ANDROGENNÍ SUPRESE U KARCINOMU PROSTATY P. Dušek, I. Kawaciuk, L. Teršípová, M. Pročková Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Zhodnotili jsme výsledky intermitentní androgenní suprese (IAS) ve skupině nemocných s generalizovaným karcinomem a ve skupině nemocných bez generalizace. Materiál a metody: V době od dubna 1997 do května 2004 jsme použili IAS u 73 nemocných. Ve skupině 49 nemocných s generalizací jich bylo 26 léčeno kompletní IAS kombinací LHRH agonistů s antiandrogenem (průměr 62,38 let). Medián Gleasonova skóre (GS) v této skupině byl 5 a medián vstupního PSA 95,95 ng/ml. Cyproteron acetátem bylo léčeno 23 nemocných (průměr 72,22 let). Medián

Čes Urol 2005; 9(2)

49

hodnoty GS byl 7 a vstupního PSA 44 ng/ml. Ve skupině 24 nemocných bez generalizace (průměr 66,54 let) bylo léčeno 12 nemocných pro biochemické selhání po radikální prostatektomii a 12 nemocných pro biochemické selhání po radioterapii. Medián GS byl 6 a vstupního PSA 1,46 ng/ml. Iniciální léčba trvala 3–9 měsíců. Léčba byla přerušena při stabilizaci nadir hladiny PSA a obnovena při PSA 10–20 ng/ml nebo nadir PSA + 50 %. Výsledky: Ve skupině nemocných s generalizací nádoru jsme zaznamenali selhání léčby u 21 nemocných (42,8 %), z nichž 10 zemřelo (20,4 %). U 9 z těchto nemocných byla hodnota GS 5, u jednoho 8. Ve skupině nemocných bez generalizace nádoru jsme zaznamenali selhání léčby u 3 (12,5 %) nemocných, kteří zemřeli na progresi onemocnění. Hodnoty GS u těchto nemocných byly 5, 9 a 6. První 2 nemocní byli po radikální prostatektomii, 3. byl léčen konformní radioterapií. Závěr: IAS je moderní léčbou vyžadující přísné sledování nemocných. Ve shodě s literaturou jsme zaznamenali lepší výsledky u nemocných bez generalizace onemocnění. U více jak 40 % nemocných s generalizací léčba selhala. Nezaznamenali jsme v této skupině nemocných souvislost selhání léčby s vysokou hodnotou Gleasonova skóre. Lepší odpověď na léčbu měli nemocní s nižším vstupním PSA. XVII/5 LÉČBA METASTAZUJÍCÍHO KARCINOMU LEDVINY J. Novák, J. Bárta, P. Klézl, L. Vilhelmová Urologická klinika FN Bulovka, Praha Cíl práce: Dosavadní výsledky léčby pacientů s generalizovaným karcinomem ledviny jsou neuspokojivé. Významným úkolem se jeví nalezení adekvátního způsobu léčby u tohoto závažného onemocnění. Nové poznatky v oboru molekulární biologie a zavedení chemoimunoterapie do léčby zhoubných nádorů ledvin umožňují aktivní způsob léčby. Materiál a metody: 146 nemocných z celkového počtu 1987 bylo primárně generalizovaných. Po zhodnocení celkového stavu bylo 47 indikováno k aktivní léčbě. Byla provedena transperitoneální nefrektomie a následně podána systémová chemoimunoterapie. Dosažené výsledky byly porovnány se skupinou nemocných léčených chemoimunoterapií bez provedené nefrektomie. Výsledky: Bylo zaznamenáno 38 % příznivých odpovědí u nemocných léčených operací a následně podáním chemoimunoterapie kombinací dle Atzpodiena oproti 16 % ve skupině, kde nefrektomie nebyla provedena. Tolerance léčby byla dobrá. Zvláště dobré výsledky byly dosaženy u nemocných s plicními metastázami. Nezaznamenali jsme žádnou příznivou odpověď u nemocných s kostními a jaterními metastázami. Závěr: U nemocných v relativně dobrém klinickém stavu s minimem vedlejších onemocnění lze zlepšit životní prognózu nemocných provedením nefrektomie a následným podáním systémové chemoimunoterapie. XVII/6 VÝSLEDKY AKTIVNÍ ONKO-UROLOGICKÉ LÉČBY POKROČILÉHO KARCINOMU LEDVINY P. Dušek1, I. Kawaciuk1, L. Hyršl1, L. Jarolím1, R. Pospíšil2, M. Schmidt1, V. Kaliská1, M. Chocholatý1, M. Urbanová1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 I. Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Od roku 1999 převzala urologická klinika také onkologickou léčbu nemocných s pokročilým karcinomem ledviny. V retrospektivní studii jsme zhodnotili vliv aktivní léčby na jejich prognózu. Materiál a metody: V letech 1999–2003 jsme léčili 61 nemocných (40 mužů a 21 žen - průměr 58,5 let). Adjuvantní léčba byla aplikována u 22 nemocných (13 mužů a 9 žen - průměr 55,1 let) po radikální nefrektomii pro karcinom bez prokazatelné generalizace, ale s vysokým rizikem relapsu. Celkem 19 nemocných dostávalo IFN-alfa v dávce 5 MIU/m2/den 3krát týdně po dobu 6-12 měsíců a 3 nemocní imunochemoterapii (IFN-alfa + IL-2 + 5-FU). Celkem 39 nemocných (27 mužů a 12 žen - průměr 60,4 let) s generalizací karcinomu mělo monoterapii IFN-alfa nebo imunochemoterapii (IFN-alfa + IL-2 + 5-FU). Výsledky: Při sledování (< 65 měsíců) nemocných s adjuvantní léčbou byl medián přežití 34,5 měsíců a medián beznádorového intervalu 33 měsíce. Relaps onemocnění měli 3 nemocní se sarkomatoidní variantou světlobuněčného karcinomu za 9, 9 a 12 měsíců. Medián přežití nemocných s generalizací nádoru byl 16 měsíců. Skupina 17 nemocných bez metastázektomie měla medián přežití 15 měsíců. 5 nemocných (29,4 %) mělo OR v mediánu 13 měsíců. 2 nemocní (11,8 %) měli CR trvající 50 a 9 měsíců a 3 (17,6 %) PR v mediánu 9 měsíců. Skupina 22 nemocných s metastázektomií měla medián přežití 17 měsíců. Medián do progrese byl 13 měsíců. V přežití nemocných bez metastázektomie a s metastázektomií nebyl signifikantní rozdíl (p = 0,61). Závěr: Aktivní léčba přináší dlouhodobý profit úzké skupině nemocných, kterou nejsme schopni předem definovat. Prognóza je závislá spíše na ECOG skóre a špatných rizikových faktorech jednotlivých nemocných.

XVIII. LAPAROSKOPIE, REKONSTRUKCE PXVIII/1 LAPAROSKOPICKÁ TRANSPERITONEÁLNA ADRENALEKTÓMIA J. Ľupták1, M. Vraný2, B. Eliáš1, J. Kliment1 1 Urologická klinika JLF UK a MFN, Martin 2 Chirurgické oddělení NsP, Jablonec nad Nisou Cieľ práce: Laparoskopická adrenalektómia sa v posledných 10 rokoch stala štandardnou liečbou pri ochoreniach nadobličiek. Autori retrospektívne vyhodnotili štvorročné výsledky laparoskopickej adrenalektómie transperitoneálnym prístupom.

50


Materiál a metódy: V čase od 3/2001 do 4/2005 sme urobili celkove 28 laparoskopických transperitoneálnych adrenalektómii u 27 pacientov (15 vpravo a 13 vľavo). Z uvedeného počtu bolo 14 mužov a 13 žien vo veku 31–73 rokov (medián 47,3 roka). U 1 pacienta s centrálnym Cushingovým syndrómom sme súčasne urobili obojstrannú adrenalektómiu. Ostatní pacienti mali buď hormonálne aktívny nádor, alebo tumor nadobličky väčší ako 3 cm v priemere. Sprievodná hypertenzia sa vyskytovala u 12 (42,9 %) pacientov. Z 28 pacientov malo 11 (39,7 %) pred laparoskopiou urobenú laparotómiu pre iné ochorenie v dutine brušnej. Výsledky: Celkove sme transperitoneálnou laparoskopiou odstránili tumory veľkosti 1,1–8,7 cm (medián 4,1 cm). Operačný čas u nášho súboru pacientov bol 47–280 min. (medián 136 min.), pričom u druhej polovice pacientov sa priemerne skrátil o jednu tretinu. 2 pacienti (7,2 %) vyžadovali podanie transfúzii. U jedného (3,6 %) sa jednalo o poranenie v. cava inferior, u druhého (3,6 %) o krvácanie z lôžka po adrenalectomii. Prvú komplikáciu sme museli ošetriť chirurgicky a druhú sme úspešne revidovali laparoskopicky. Histologickým vyšetrením bola potvrdená nodulárna hyperplázia u 11 (39,2 %), feochromocytóm u 7 (25 %), adenóm u 5 (17,9 %), myelolipóm u 3 (10,7 %) a ganglio-neuróm a metastáza adenokarcinómu obličky zhodne u 1 pacietna (3,6 %). Záver: Laparoskopická adrenalektómia patrí v súčasnosti medzi základné liečebné modality u pacientov s ochorením nadobličiek. Menšia invázia tkanív umožňuje skrátenie hospitalizácie a včasný návrat pacienta do pracovného procesu. Úspešnosť liečby ako aj komplikácie sú porovnateľné s klasickými operáciami, technika však vyžaduje väčšiu zručnosť operatéra. PXVIII/2 ČETNOST KOMPLIKACÍ PO LAPAROSKOPICKÉ VARIKOCELEKTOMII DLE PALOMA U DĚTÍ A ADOLESCENTŮ P. Kuliaček1,2, L. Janeček1, I. Novák2 1 Oddělení dětské chirurgie a traumatologie LF UK a FN, Hradec Králové 2 Oddělení dětské urologie, Urologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové Cíl práce: Laparoskopická varikocelektomie se stala běžnou metodou řešení varikokély na našich pracovištích. Je při použití této metody procento komplikací nižší nebo srovnatelné s ostatními metodami? Materiál a metody: Za 5 let v období 2000–2004 jsme laparoskopicky operovali 60 pacientů s levostrannou varikokélou. Věk pacientů byl v rozmezí 10–19 let, průměr 12 let. Při laparoskopii jsme provedli koagulaci spermatických cév s následným přerušením všech cév včetně arterie (Palomo). Výsledky: V retrospektivní studii jsme zjistili 6krát výskyt hydrokély varlete na levé straně (10 %), která si vyžádala operaci a dále 1krát recidivu varikokély (1,4 %). Nezjistili jsme žádnou atrofii varlete nebo závažnou peroperační komplikaci. Závěr: Laparoskopická varikocelektomie je bezpečnou metodu řešení varikokély. Procento komplikací je srovnatelné nebo i nižší ve srovnání s klasickými metodami. PXVIII/3 HETEROTOPICKÁ NEOVEZIKA - HADERA-POUCH K. Mainer, J. Krhut, J. Kopecký, D. Němec, R. Král, Z. Häring, O. Havránek, P. Fojtík Urologické oddělení FNsP, Ostrava Cíl práce: Heterotopická neovezika je pro některé pacienty ideální formou močové derivace. Hlavní problém je vytvoření mechanizmu zajišťujícího kontinenci. Uvádíme naše zkušenosti s heterotopickou neovezikou podle D. Yachii z Hadery v Izraeli, kterou autor nazval Hadera-pouch. Materiál a metody: Neovezika je vytvořena z céka a colon ascendens. Apendix je vyšit do pupku a slouží ke katetrizaci neoveziky. Kontinence je dosaženo protažením apendixu mezi 3 izolovanými snopci musculus rectus abdominis. (U pacientů po apendektomii, užíváme plikovaný segment ilea resp. Montiho postup). Hadera-pouch jsme v letech 2001–2004 provedli u 11 pacientů, ve věku od 15–70 let (průměr 39 let). V souboru byli 3 muži a 8 žen. 3krát byla neovezika indikována pro uroteliální karcinom stadia T2-T3b, 3krát pro painfull-bladder, 3krát pro meningomyelokélu a 2krát pro hyperaktivitu detruzoru při lézi horního motoneuronu. Výsledky: Funkční kapacita neoveziky se pohybovala od 250 do 700 ml, průměrně 440 ml, frekvence autokatetrizací 4–6x/24 hodin, sledování od 6 do 24 měsíců (průměrně 11,7). Všichni pacienti jsou plně kontinentní, 1 pacientka vyřešila noční inkontinenci obturací apendikostomie. U 2 pacientů jsme v pooperačním období zaznamenali ataky pyelonefritidy. 1 pacientka měla počáteční problémy s autokatetrizací. U další pacientky pro trvalé bolesti abdominální krajiny a nemožnost autokatetrizace byla provedena po roce konverze na cékální konduit. Ostatní pacienti jsou s touto formou derivace maximálně spokojeni. Závěr: Hadera-pouch nabízí vynikající formu heterotopické neoveziky. Kontinence je dosaženo jednoduchým mechanizmem permanentního napětí svalových vláken, mezi jejichž snopci je apendix resp. ileální segment protažen. PXVIII/4 TAGUCHIHO TECHNIKA IMPLANTACE MOČOVODU TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY DO MOČOVÉHO MĚCHÝŘE J. Pacovský, P. Navrátil, I. Novák, K. Baker Urologická klinika LF UK a FN,, Hradec Králové Cíl práce: Na našem pracovišti jsme použili Taguchiho techniku implantace močovodu. Jde o kombinovanou extravezikální implantaci s intravezikální fixací močovodu. Metoda spočívá v protažení podélně nastřiženého močovodu do měchýře a jeho ukotvení jediným stehem založeným přes celou stěnu měchýře. Materiál a metody: Na našem pracovišti jsme provedli Taguchiho implantaci močovodu transplantované ledviny u 22 pacientů. Soubor 22 pacientů s použitím Taguchiho techniky je srovnán se skupinou 25 pacientů s použitím standardní techniky dle Lich-Gregoira. Byla porovnána délka pooperační makroskopické hematurie, typ použité imunosuprese, použití ureterálního stentu, výskyt rejekce, výskyt obstrukce či refluxu a nutnost reoperace anastomózy.

Čes Urol 2005; 9(2)

51

Výsledky: Pooperačně byla makroskopická hematurie v Taguchiho (T) skupině 1–13 dnů (medián 4), ve skupině Lich-Gregoira (LG) 0–6 dnů (medián 3). Imunosuprese byla v obou skupinách shodná (cyklosporin A, takrolimus, sirolimus). Ureterální stent byl použit u skupiny T 5krát (22,7 %), u LG 1krát (4 %). Rejekce se ve skupině T objevila 11krát (50 %), v LG skupině 15krát (60 %). Reoperace ureterocystoanastomózy byla provedena v T skupině 5krát (22,7 %) (1krát nekróza distálního močovodu, 4krát stenóza), v LG skupině byla reoperace provedena 4krát (16 %) (2krát nekróza, 2krát stenóza). Při zjištěné dilataci systému byla provedena cystografie, u žádného pacienta nebyl neprokázán reflux. Závěr: Tato metoda je velmi rychlá a jednoduchá. Hematurie je podle literárních zdrojů častá, delší, ale nezávažná. Výskyt komplikací je v obou skupinách srovnatelný. Jde o přijatelnou alternativu běžně používaným technikám. Otázkou zůstává role ureterálního stentu. PXVIII/5 REKONSTRUKCE MUŽSSKÉ URETRY POUŽIITÍM MATRIX ZE SUBMUKÓZY TENKÉHO STŘEVA (SIS) PRASETE A.Vidlář, R. Fiala, M. Grepl, R.Vrtal, V. Študent , K. Belej, F. Záťura Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Zhodnocení střednědobých výsledků operační léčby striktur močové trubice pomocí acelulární kolagenní matrix. Materiál a metody: V roce 2003–2004 jsme provedli rekonstrukci močové trubice pomocí acelulární kolagenní matrix u 24 mužů ve věku 29–74 let (průměr 52,1 let). Doba sledování byla 7–20 měsíců (průměr 14,9 měsíců). Při kontrole byla hodnocena UFM křivka, eventuálně dle výsledku uretrografie a uretroskopie. Výsledky: Operace byla úspěšná u 19 (79,2 %) pacientů, recidiva se vyvinula 5 (20,8 %) pacientů od 2 do 6 měsíců po operaci. Časné komplikace (píštěl, hojení p.s., infekce, rozpad plastiky) se vyskytly pouze u 1 (4,17 %) pacienta. V ráně se vytvořil absces, který se po drenáži vyhojil. Pozdní komplikace nebyly pozorovány žádné. Závěr: Uretroplastika s použitím acelulární matrix je perspektivní metoda bez potřeby odběru štěpu či přípravy laloku. Není přítomna morbidita odběrového místa, časné komplikace se vyskytly pouze u 1 pacienta. Otázkou zůstává indikace rekonstrukce (typ striktury, předešlá operace, typ rekonstrukce, dlouhodobé výsledky). Podporováno grantem IGA MZ ČR č.NR/7764-3. PXVIII/6 RIZIKOVÉ FAKTORY PRO VZNIK RECIDIVY PO URETROPLASTICE S POUŽIITÍM ACELULÁRNÍ MATRIX R. Fiala, A. Vidlář, M. Grepl, V. Študent , R. Vrtal, K. Belej, F. Záťura Urologická klinika LF UP a FN, Olomouc Cíl práce: Během sledování po uretroplastice pomocí acelulární matrix se objevila recidiva u 5 (20,8 %) nemocných z 24. Zjišťovali jsme příčinu vzniku recidiv. Materiál a metody: Definovali jsme potenciální rizikové faktory (etiologie striktury, předešlá terapie striktury, délka štěpu z matrix, lokalizace striktury). Jako statistickou metodu jsme použili test shodnosti rozdělení podle χ-kvadrát. Výsledky: Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v incidenci recidivy striktury u etiologie (zánět, instrumentace, trauma), předešlé terapie (dilatace, optická ureterotomie), délky štěpu (do 5 cm, delší jak 5 cm) a lokalizaci striktury (bulbární vs. penilní). Jediným statisticky významným faktorem byla osoba operatéra (p = 0,05). U 4 nemocných s recidivou byla zjištěna přítomnost 3–4 faktorů. Závěr: Osobní zkušenosti hrají v rekonstrukci močové trubice významnou roli. Operatér s většími operačními zkušenostmi má statisticky významně méně recidiv struktur, i když se jedná o operaci, kde není potřeba odebírat štěp z jiné oblasti těla a operace se jeví jednodušší. I když ostatní faktory neprokázaly statisticky významný podíl na recidivitě striktur, přesto u 4 (80 %) nemocných byly přítomny současně 3–4 faktory. PXVIII/7 VÝSLEDKY URETROPLASTIKY TIP DLE SNODGRASSE P. Kuliaček1,2, I. Novák2, M. Králová1, L. Janoušková2, M. Toušek1, K. Baker2 1 Oddělení dětské chirurgie a traumatologie LF UK a FN, Hradec Králové 2 Oddělení dětské urologie, Urologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové Cíl práce: Uretroplastika dle Snodgrasse (tubularized incised plate-T.I.P. ) je poměrně novou operační metodou řešení hypospadie. Cílem studie bylo zjistit výsledky této nové techniky. Materiál a metody: Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 93 chlapců operovaných na našem oddělení v letech 2000–2004 s distální nebo penilní hypospadií. Výsledky: Operovali jsme 93 pacientů ve věku 7 měsíců až 17 let (medián 4,0 let) s těmito výsledky: 4krát píštěl uretry, 2krát rozpad glanduloplastiky, 1krát striktura meatu. Procento komplikací je 7,4 % za celé období. Závěr: Uretroplastika dle Snodgrasse se stala v posledních letech naší nejčastější metodou při řešení distální penilní hypospadie. Procento komplikací po uretroplastice dle Snodgrasse je srovnatelné s ostatními metodami nebo i nižší. Nejčastější komplikací je píštěl uretry v místě původního ústí. Kosmetické výsledky operace jsou vynikající. Doporučujeme tuto metodu k řešení distální hypospadie.

52


PXVIII/8 EXTRALUMINÁLNÍ ULTRASONOGRAFIE V DIAGNOSTICE STRIKTUR PENILNÍ A BULBÁRNÍ URETRY P. Kutílek, I. Novák Urologická klinika LF UK a FN,, Hradec Králové Cíl práce: Zhodnotit přínos extraluminální ultrasonografie močové trubice jako alternativního vyšetření striktur indikovaných k operačnímu řešení. Materiál a metody: V letech 2004–2005 bylo na Urologické klinice LF UK a FN v Hradci Králové sonograficky (UZ) vyšetřeno 20 pacientů s diagnózou striktury močové trubice. Vyšetření byla standardně prováděna lineární 13 MHz sondou Siemens po náplni uretry fyziologickým roztokem. Nemocní byli současně vyšetřeni retrográdní uretrocystografií (UCG) a uretroskopií. Zjištěné délky defektů uretrální stěny (UZ, UCG) byly porovnány s peroperačními nálezy při následných uretroplastikách a retrográdně vyhodnoceny. Výsledky: Délka striktury získaná UCG vyšetřením odpovídala skutečnosti ve 3 (15 %) případech, UZ stanovené výsledky se shodovaly s operačními nálezy u 16 (80 %) pacientů. 1krát (5 %) se sonograficky ani uretrocystografií nepodařilo určit délku stenózy lokalizované těsně za fossa navicularis. Závěr: Rutinně používaná UCG zobrazuje pouze délku nepravidelnosti kontury lumina močové trubice v kontrastní náplni. Sonograficky je možné s větší přesností stanovit rozsah a stupeň postižení stěny uretry a periuretrálních tkání spongiofibrózou. Z tohoto důvodu lze extraluminální sonografii doporučit jako standardní vyšetření před uretroplastikou. PXVIII/9 OPERACE NEBO JEN KORTIKOIDY V LÉČBĚ PRIMÁRNÍ RETROPERITONEÁLNÍ FIBRÓZY? R. Sobotka1, T. Hanuš1,2 1 Urologická klinika 1. LF UK a VFN,, Praha 2 Katedra urologie IPVZ, Praha Cíl práce: Primární retroperitoneální fibróza (PRF) je vzácné zánětlivé onemocnění retroperitonea, způsobující především ureterální obstrukci. Etiologie je neznámá. Cílem sdělení je prezentovat výsledky léčby u 3 pacientů s primární PRF. Materiál a metody: V letech 2001 až 2005 byli na urologické klinice léčeni 3 pacienti s PRF ve věku 47, 56 a 70 let (2 muži a 1 žena). Standardními metodami byl diagnostikován fibrotický proces retroperitonea s útlakem obou močovodů. Primární léčba spočívala v inzerci ureterálních stentů a zahájení aplikaci kortikoidů (prednison 60 mg/d p.o.). Kompletní remise byla navozena po 3měsíční léčbě kortikoidy jen u 70leté ženy. Léčba kortikoidy byla následně přerušena, avšak při kontrole za půl roku byla diagnostikována recidiva PRF. Operační revizí byla histologicky potvrzena PRF, nález byl inoperabilní a bylo pokračováno v léčbě kortikoidy. Po 3 měsících je pacientka v částečné remisi, má bilaterálně zavedeny ureterální stenty. U obou mužů po primárně indikované 3měsíční léčbě kortikoidy s částečnou remisí PRF byla provedena bilaterální ureterolýza s transpozicí obou ureterů intraperitoneálně a omentoplastika (u 1 současně provedena parciální náhrada pravého ureteru apendixem). Výsledky: Doba sledování je 2 až 4 roky, 1 pacient je po chirurgické terapii zcela bez progrese PRF, u 1 přetrvává jednostranná dilatace a zvýšená kreatininemie. Pacientka léčená pouze kortikoidy je po jejich znovunasazení pro relaps PRF nyní částečně v remisi dle CT obrazu a má normální renální funkce Závěr: PRF může způsobit sekundární obstrukční megauretery až renální selhání. Neexistuje konsensus, jaká léčebná modalita je prioritní, zda chirurgická deliberace ureterů či farmakologická terapie nebo jejich kombinace. PXVIII/10 NOVÉ TRENDY V LÉČBĚ IDIOPATICKÉ RETROPERITONEÁLNÍ FIBRÓZY - PŘEHLED A KAZUISTIKY J. Sachová1, M. Urban1, R. Zachoval1, A. Fiala2, V. Mandys3 1 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Soukromá urologická ambulance, Benešov 3 Patologický ústav 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Idiopatická retroperitoneální fibróza (IRF, morbus Ormond) je vzácné onemocnění s neznámou etiologií, které může vzhledem k nespecifickým příznakům vyvolat značné diagnostické rozpaky. Pro toto onemocnění dosud neexistuje kauzální léčba. Stejně tak neexistují větší soubory pacientů, u nichž by bylo možno porovnat dosud používané léčebné metody. Většina literárních odkazů vychází z publikovaných kazuistik, případně z retrospektivních ministudií zahrnujících jen desítky pacientů. V příspěvku podáváme zprávu o 3 klinických případech pacientů s IRF léčených úspěšně antiestrogenem (tamoxifen) po v průměru 19 měsících sledování a přehled dostupných informací o současných terapeutických možnostech tohoto onemocnění. Materiál a metody: Rešerše literárních odkazů s použitím veřejně dostupných databází - PubMed, Medline. Soubor 3 pacientů, kteří podstoupili komplexní léčbu Morbus Ormond na našem pracovišti v letech 2003–2005. Výsledky: Soubor zahrnuje 2 ženy a 1 muže, průměrného věku 60 let. U všech proveden pokus o otevřenou operační deliberaci ureterů resp. ureterolýzu. U 2 z nich byl tento způsob léčby neúspěšný. Následně u všech nasazena standardní léčba s přidáním antiestrogenu (tamoxifen). Touto léčebnou strategií jsme po 6 měsících a v následujících kontrolách dosáhli zlepšení klinického stavu pacienta, sonografického a CT nálezu. Průměrná celková doba sledování 19 měsíců. Závěr: Antiestrogeny v terapii idiopatické retroperitoneální fibrózy představují perspektivní cestu pro pacienty s tímto vzácným onemocněním, pro něž dosud neexistuje kauzální léčba. Pro dlouhodobé vyhodnocení bude potřeba zhodnocení větších souborů pacientů.

Čes Urol 2005; 9(2)

53

XIX. KARCINOM PROSTATY PXIX/1 ZHODNOCENÍ METODY INTRAPROSTATICKÉ ANESTEZIE PŘI MULTIPLICITNÍ BIOPSII PROSTATY A. Čermák, D. Pacík, V. Vít Urologická klinika LF MU a FN Brno Cíl práce: Cílem prospektivní, randomizované studie bylo zhodnocení vjemu bolesti a výskytu komplikací při transrektální ultrazvukem vedené multiplicitní biopsii prostaty bez použití anestezie a při použití techniky intraprostatické lokální anestezie. Materiál a metody: V období od ledna 2000 do května 2005 bylo na Urologické klinice v Brně-Bohunicích provedeno 720 biopsií prostaty. Rozhodli jsme se provést prospektivní studii, do které bylo zařazeno 180 pacientů. Od ledna 2004 do května 2005 byli pacienti indikovaní k biopsii prostaty randomizováni do dvou skupin: A - multiplicitní biopsie (12 a více b.) s použitím intraprostatické anestezie a B - multiplicitní biopsie bez použití anestezie. Ihned po ukončení biopsie byl hodnocen vjem bolesti podle 10 stupňové škály (VAS skóre). Pacienti obdrželi dotazník, který obsahoval 5 otázek týkající se charakteru a délky bolesti a 4 otázky týkající se morbidity. Dotazník pacienti vyplnili doma s odstupem 2 týdnů po biopsii. Výsledky: Průměrné VAS skóre bolesti při použití intraprostatické anestezie je 2,6. Ve skupině bez anestezie bylo skóre bolesti 7,1. Další charakteristiky - stupeň bolesti po biopsii, délka trvání bolesti a její lokalizace a potřeba analgetik nebyly signifikantně rozdílné ani pro 1 ze skupin. Nebyl prokázán rozdíl u jednotlivých skupin ve výskytu komplikací včetně hematurie, hemospermie a rektálního krvácení. Závěr: Intraprostatická lokální anestezie signifikantně snižuje bolestivost multiplicitní biopsie prostaty. Technika je velmi rychlá, jednoduchá a bezpečná, neprodlužuje samotné provedení biopsie prostaty a není zatížena vyšší mírou komplikací ve srovnání s výkonem bez anestezie. Metoda by měla být rutinně použita u všech pacientů indikovaných k multiplicitní nebo opakované biopsii prostaty. PXIX/2 SENZITIVITA OKTANTOVEJ BIOPSIE PROSTATY PRI DETEKCII T1c KARCINÓMU PROSTATY B. Eliáš1, R. Tomaškin1, J. Ľupták1, K. Kajo2, J. Kliment1 1 Urologická klinika JLF UK a MFN, Martin 2 Ústav patológickej anatómie JLF UK a MFN, Martin Cieľ práce: Vyhodnotiť senzitivitu oktantovej biopsie prostaty a riziko falošne negatívneho výsledku u pacientov s T1c karcinómom prostaty (CaP) a identifikovať klinické faktory, ktoré toto riziko ovplyvňujú. Materiál a metódy: Vyhodnotili sme 38 pacientov, u ktorých bola urobená radikálna prostatektómia pre histologicky potvrdený T1c CaP. Okamžite po odstránení prostaty sme urobili in vitro oktantovú biopsiu prostaty. Prostatické vzorky boli separátne fixované a histologicky vyšetrené jedným patológom. Vyhodnotené boli klinické prognostické faktory, ktoré môžu mať vplyv na výsledok biopsie: vek, PSA, PSAD a objem prostaty. Výsledky: Vek sledovaných pacientov bol 54–74 rokov (medián 63,5). Koncentrácia PSA v sére bola 3,0–17,0 ng/ml (medián 8,2) s hodnotami PSAD 0,08–0,49 (medián 0,21). Predoperačný objem prostaty bol 19–76 ml (medián 37,5). Hoci všetci pacienti mali po RP patologicky potvrdený CaP, až u 17 (45 %) sme zistili falošne negatívny výsledok biopsie urobenej in vitro po RP. Senzitivita oktantovej biopsie bola len 55 %. Nezistili sme signifikantné rozdiely vo všetkých sledovaných klinických parametroch pri jednofaktorovej analýze (Mann-Whitney test) pri porovnaní skupín s pozitívnou a falošne negatívnou biopsiou prostaty. Multifaktorová regresná analýza nezistila žiadny prognostický klinický parameter so signifikantným vplyvom na riziko falošne negatívneho výsledku oktantovej biopsie. Záver: Z našich výsledkov vyplýva, že skutočná senzitivita oktantovej biopsie prostaty u pacientov s T1c karcinómom bola 55 %. Riziko falošne negatívneho výsledku napriek prítomnosti CaP je vysoké. Žiadny klinický faktor nedokázal predpovedať riziko falošne negatívnej biopsie. Tieto výsledky poukazujú na limitovanú schopnosť oktantovej biopsie zachytiť nehmatné CaP. PXIX/3 JE PSA NAD ŠEDOU ZÓNU NALÉHAVOU INDIKACÍ K OPAKOVANÝM BIOPSIÍM? M. Hanuš, M. Matoušková Urocentrum, Praha Cíl práce: Analýza pro a proti při indikačních rozhodnutích k biopsiím prostaty. Strategie algoritmu. Indikace, zvláště k opakovaným biopsiím, mohou činit problémy i zkušenému urologovi. Závažné komplikace, jež biopsie někdy provázejí, vyžadují uvážlivá rozhodnutí. Na druhé straně pozdní diagnóza karcinomu je pro pacienta osudnou a pro lékaře mementem profesního neúspěchu. Materiál a metody: Rutinně užívané metody (DRE,PSA,TRUS) k průkazu přítomnosti karcinomu prostaty mají nedostatečnou specifitu. Specifitu lze zlepšit unifikací postupů - pečlivá anamnéza, stejná poloha při DRE, jednotné zásady odběru krve, manipulace se vzorky, jednotné technické postupy zpracování materiálu, zkušenost s interpretací TRUS, praxe při odebírání vzorků a stálá referenční histopatologická laboratoř. Tyto vlivy jsme se snažili minimalizovat vypracováním indikačního algoritmu. Výsledky: Předkládáme soubor pacientů, u kterých významně kolísaly hodnoty PSA v hrubě patologickém rozmezí, který jež nebylo možné vysvětlit pouze technickými příčinami. Skupina 37 nemocných byla sledována průměrně 64 měsíců. Hodnoty PSA se pohybovaly v rozpětí <4,0 229>. Žádný z nemocných neměl stabilní elevaci hodnot PSA. Věk pacientů v době zahájení sledování byl 68 let, v době hodnocení 63 let. Celkem jsme odebrali 98 biopsií s průměrem 2,65 na pacienta za více než 5 let sledování. Všechny byly negativní. U žádného pacienta nedošlo k rozvoji symptomů karcinomu prostaty. Závěry: Elevace hodnot PSA přes šedou zónu (10 ng/ml) představuje asi ve 30 %–60 % vzestupnou pravděpodobnost přítomnosti karcinomu. PSA nad 20 ng/ml značí 80% možnost lokálně pokročilého onemocnění. Hodnoty však mohou být významně ovlivněny zmíněnými vlivy. Uvážlivé indikace biopsií mohou pacienta ušetřit závažných zdravotních komplikací a urolog se může vyhnout nepříjemným iatrogenním poškozením nemocného. Prezentaci doplňují graficky zpracované zajímavé případy.

54


PXIX/4 FENOTYPOVÁ A FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA DENDRITICKÝCH BUNĚK PACIENTŮ PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII PRO KARCINOM PROSTATY I. Minárik1,2, R. Špíšek2, Z. Tobiásová2, J. Bartůňková2, I. Kawaciuk1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Z monocytů periferní krve pacientů po radikální prostatektomii získat kultivací in vitro dendritické buňky (DC). Ověřit funkci a fenotyp takto získaných DC a zhodnotit možnost jejich využití při přípravě protinádorové vakcíny. Materiál a metody: Do naší studie jsme zahrnuli 10 pacientů s Ca prostaty, indikovaných k RAPE, s vyšším předoperačním PSA nebo pooperačně prokázaným lokálně pokročilým onemocněním. Ze vzorku periferní krve jsme nejdříve izolovali pomocí centrifugace na Ficollu periferní krevní mononukleární buňky (PBMC), jež jsme nechali adherovat na dně lahvičky po dobu 2 hod. Takto získané monocyty jsme podrobili diferenciaci v přítomnosti GM-CSF a IL-4 po dobu 6 dní. Část ze vzniklých nezralých dendritických buněk jsme nechali maturovat v přítomnosti poly I:C. U takto izolovaných buněk jsme stanovili na průtokovém cytometru expresi CD14, CD11c, CD83, CD80, CD86, HLA-DR a jejich schopnost fagocytózy FITC-značeného dextranu. Výsledky: Fenotyp DC pacientů odpovídá normálnímu fenotypu charakteristickému pro skupinu nezralých i zralých DC: nezralé DC CD14-, CD11c+, HLA-DR+, CD83-, CD80low, CD86low; zralé DC - CD14-, CD11c+, HLA-DRhigh, CD83+, CD80+, CD86+. Schopnost fagocytovat FITC-značený dextran byla u nezralých DC vyšší než u zralých DC. Závěr: Dendritické buňky pacientů po radikální prostatektomii připravené z monocytů periferní krve jsou funkčně i fenotypicky normální, což umožňuje jejich využití při přípravě nádorové vakcíny z dendritických buněk, na jejímž vývoji pracujeme. PXIX/5 NAŠE ZKUŠENOSTI S LÉČBOU BICALUTAMIDEM 150 mg U RIZIKOVÉHO PACIENTA S KARCINOMEM PROSTATY J. Schraml1, J. Liehne2, V. Hynek1, M. Hálek1, P. Ondráček3 1 Urologické oddělení Masarykovy nemocnice, Ústí nad Labem 2 Ústecké urocentrum, Ústí nad Labem 3 Privátní urologické praxe, Teplice Cíl práce: Zhodnotit význam adjuvantní léčby bicalutamidem (Casodex 150 mg) u rizikového pacienta s karcinomem prostaty po předchozí radikální terapii: retropubické prostatektomii nebo aktinoterapii. Materiál a metody: Za posledních 3,5 roku bylo na našem pracovišti indikováno k adjuvantní léčbě Casodexem 150 mg 100 pacientů. Indikováni k této léčbě byli všichni pacient s Gleason grade 4 a více, s přihlédnutím k věku, celkovému stavu, výchozímu PSA, TMN klasifikaci a postreatment PSA. Soubor byl taktéž modifikován v důsledku úhrad plátců zdravotní péče a ochotě pacientů k finanční spoluúčasti na své léčbě. Výsledky: V našem souboru je 90 % pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii, zbytek podstoupil radikální aktinoterapii. U všech před nasazením Casodexu 150 mg bylo provedeno terapeutické ozáření prsou, přesto 95 % pacientů udává zvýšenou nepříjemnou citlivost prsou a z nich u 4 % došlo ke vzniku gynekomastie. U 2 pacientů došlo k nadprodukci testosteronu, než na kterou byli zvyklí, a to se u nich projevilo zvýšenou sexuální stimulací a předrážděností. Hladina testosteronu u těchto 2 pacientů musela být sekundárně korigována LHRH analogem, i na přání rodiny pacientů. S jinými nežádoucími účinku výše zmíněného preparátu jsme se zatím nesetkali. 1 pacient zemřel na alergickou reakci po včelím bodnutí. Počet biochemických a klinických relapsů onemocnění ukazují statické tabulky posteru. V případě progrese karcinomu prostaty došlo k změně hormonální terapie i s ohledem na aktuální hodnoty testosteronu. V našem souboru zatím došlo ke 3 úmrtí na progresy karcinomu prostaty. Úmrtí v důsledku léčby Casodexem 150 mg jsme nezaznamenali. Závěr: V našem souboru, který je zatím sledován krátkou dobu, jsme shledali progresy onemocnění u těchto rizikových pacientů ve shodě s literaturou do 11%. Tento výsledek je ve srovnání s naším malým historickým souborem lepší. PXIX/6 POSTIŽEENÍ SKELETU U KARCINOMU PROSTATY - EFEKT MEZIOBOROVÉ SPOLUPRÁCE I. Kolombo1, T. Hanuš2, R. Štuková3, J. Kolombová4, J. Porš1 1 Urologie a chirurgie Městské nemocnice, Turnov 2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Katedra urologie IPVZ, Praha 3 Onkologická poradna Městské nemocnice,Turnov 4 Osteologická poradna Městské nemocnice, Turnov Cíl práce: Skeletální komplikace (SRE- skeletal related events) navozené metastázami či protinádorovou léčbou u pacientů s karcinomem prostaty (PC) zhoršují kvalitu života a statisticky významně zkracují dobu jejich přežití. Při významném patologickém nálezu ohrožujícího skelet (metastázy, osteoporóza nebo „bone hunger syndrom“) s rizikem vzniku SRE je indikována komplexní léčba ve spolupráci urologa s onkologem a osteologem. Cílem práce bylo ověřit recentně doporučený postup ke snížení rizika skeletálních komplikací. Materiál a metody: V roce 2005 bylo vyšetřeno 41 nemocných s PC, průměrný věk 73 (54–90) let, průměrné Gleason skóre 4 (2–9), u nichž byla na základě anamnézy, klinického či laboratorního vyšetření, suspekce na skeletální postižení. Kromě scintigrafie skeletu a stanovení PSA byla dále doplněna denzitometrie skeletu (DEXA) a vyšetření kostního metabolizmu osteomarkery. Metastázy ve skeletu byly potvrzeny u 11 nemocných, osteoporóza u 12 nemocných a kombinovaný nález u 4 pacientů. Kromě běžných medikamentózních režimů zaměřených na zlepšení stavu skeletu (kalcium, vitamin D, perorální bisfosfonáty, kalcitonin), byl intravenózně aplikován zoledronát ve 4týdenních intervalech v dávce 4 mg u 15 pacientů, tedy u 37 % všech nemocných. Výsledky: Uvedené komplexní léčebné schéma vedlo k potlačení skeletálních bolestí u všech nemocných kromě 2, u nichž byla následně ještě provedena aplikace radioizotopu Samaria.

Čes Urol 2005; 9(2)

55

Závěr: Komplexní přístup k prevenci a léčbě SRE u nemocných s PC je nemocnými dobře tolerován a je realizovatelný i v ambulantní mezioborové praxi. PXIX/7 ZHODNOCENÍ KONTINENCE A EREKTILNÍ FUNKCE U PACIENTŮ PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII M. Lukeš, M. Urban, R. Grill, M. Záleský, J. Heráček, J. Sachová, R. Zachoval Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Zhodnocení kontinence a erektilní funkce u 120 pacientů, kteří podstoupili na našem pracovišti v letech 2003–2004 radikální retropubickou prostatektomii. Materiál a metody: V roce 2003 jsme provedli 45 a v roce 2004 75 radikálních retropubických prostatektomií. Věk nemocných se pohyboval od 49 do 77 let s průměrem 63,2 let. Předoperační hodnoty PSA byly 2,6–34,4 ng/ml, průměrná hodnota byla 9,2 ng/ml, doba sledování 6–29 měsíců. Všichni nemocní byli před výkonem kontinentní. Předoperačně udávalo 48 pacientů erektilní dysfunkci, z toho 20 pacientů bylo schopno erekce umožňující koitus s podpůrnými prostředky, 28 pacientů rezignovalo na pohlavní život. Předoperačně mělo 24 pacientů GS ≥ 7 a/nebo T3 susp. U 34 pacientů pro pooperační nález pT3 a/nebo pozitivní okraje byla následně provedena hormonální terapie a/nebo radioterapie. Nervy nešetřící typ operace jsme provedli u 71 pacientů, nervy šetřící výkon u 49 pacientů, u 26 šetřící oba svazky a kupuly váčků, u 23 jednostranně šetřící svazek a váček. Výsledky: Erekce použitelná k imisi je zachována celkem u 24 nemocných, z toho u 12 pacientů (46,2 %) s oboustranně šetřenými a u 6 pacientů (26,1 %) s jednostranně šetřenými neurovaskulárními svazky se zachováním kupul váčků. Po neurovaskulární svazky nešetřícím typu operace se erekce navrátila u 6 pacientů (8,5 %). Kontinence bez potřeby vložek se navrátila do 3 měsíců u 87 pacientů (72,5 %), do 6 měsíců u 17 pacientů (14,2 %) a do 12 měsíců u 4 pacientů (3,3 %). Pouze 10 pacientů (8,3 %) má stresovou inkontinenci I. stupně a 2 pacienti (1,6 %) stresovou inkontinenci II. stupně. Závěr: Erekce dostatečná pro imisi byla zachována u 46,2 % pacientů při oboustranném šetření neurovaskulárních svazků se zachováním kupul váčků. Kontinence bez potřeby vložek se navrátila v intervalu 0-12 měsíců u 90,1 % pacientů. PXIX/8 ČASNÉ POUŽIITÍ TADALAFILU U PACIENTŮ PO BILATERÁLNÍ NERVY ŠETŘÍCÍ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII M. Lukeš, M. Urban, J. Heráček, R. Zachoval, M. Záleský, J. Sachová Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Časná aplikace intrakavernózní injekce PG E1 u pacientů po radikální prostatektomii vede ke zlepšení celkové erektilní funkce a k výraznému snížení průměrné dávky dostačující k pohlavnímu styku. Jedná se však o metodu invazivní, kterou řada pacientů neakceptuje. Naše hypotéza - zda časné použití tadalafilu přináší u pacientů po oboustranné nervy šetřící radikální prostatektomii větší šanci na návrat spontánní erekce. Materiál a metody: V měsících 1–8/2004 byla provedena u 18 pacientů mladších 65 let bilaterální, nervy šetřící radikální prostatektomie. Všichni pacienti byli před výkonem schopni erekce umožňující koitus. Žádný z pacientů neměl ischemickou chorobu srdeční ani diabetes mellitus. Byly vytvořeny 2 skupiny po 9 pacientech. 1. skupina dostávala od 28. dne po operaci tadalafil 20 mg 2krát týdně po dobu 3 měsíců. Věk nemocných se pohyboval od 49 do 64 let s průměrem 58,3 let, předoperační PSA od 2,6 do 8,7 ng/ml, průměrná hodnota byla 4,9 ng/ml. 2. skupina byla po dobu 6 měsíců od operace bez medikace. Věk nemocných se pohyboval od 51 do 63 let s průměrem 59,2 let, předoperační PSA od 2,8 do 9,1 ng/ml, průměrná hodnota byla 5,2 ng/ml. Návrat erektilní funkce byl u obou skupin hodnocen s ohledem na schopnost imise a koitu po 6 a 9 měsících od operace. Výsledky: Po 6 měsících mělo v 1. skupině erekci použitelnou pro imisi 6 pacientů, z toho 2 pacienti bez medikace, 4 pacienti s medikací tadalafilu 20 mg, ve druhé skupině 3 pacienti s medikací tadalafilu 20 mg. Po 9 měsících se navrátila erekce použitelná pro imisi v 1. skupině u 7 pacientů (77,7 %), z toho u 3 pacientů bez medikace, ve 2. skupině u 4 pacientů (44,4 %), z toho u 1 pacienta bez medikace. Celkem po 9 měsících od operace se erekce navrátila u 11 z 18 pacientů (61,1 %). Závěr: Časné použití tadalafilu po oboustranné nervy šetřící radikální prostatektomii v našem souboru vede k rychlejšímu návratu spontánní erekce a ke zlepšení celkové erektilní funkce. NOST FARMAKOLOGICKÉHO OVLIVNĚNÍ PXIX/9 EREKTILNÍ DISFUNKCE PO PERINEÁLNÍ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII - MOŽN V 1. ROCE PO OPERACI V. Vik, V. Vomáčka Urologické oddělení Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha Cíl práce: Snahou autorů je seznámit českou urologickou obec s největším souborem pacientů po perineální radikální prostatektomii v Čechách se zaměřením na 1 z nejčastěji sledovaných parametrů - pooperační erektilní dysfunkci a její možnost farmakologického ovlivnění. Materiál a metody: Do hodnocení byli zahrnuti pouze ti pacienti, kteří před operační léčbou nejevili známky erektilní dysfunkce, dle standardizovaného dotazníkového průzkumu. Identické dotazníky byly pacientům vydány v pooperačním období společně s 2 baleními Cialis 20 mg, v rozmezí mezi 6–12 měsícem po operaci. Erektilní funkce byly hodnoceny pacienty při a bez použití podpůrné léčby, takto získané dotazníky byly použity pro vyhodnocení a získání definitivních výsledků.

56


Výsledky: Celkem bylo hodnoceno 27 pacientů z toho 24 s nemožností dosažení erekce umožňující koitus mezi 6–12 měsícem po operaci. Z podpůrné léčby profitovali další 2 pacienti. Závěr: S ohledem na malou velikost souboru, krátkou dobu sledování a nutnost zohlednění postupného zdokonalování nové operační techniky na našem pracovišti nelze představit jasně definované závěry. Přesto jsme přesvědčeni, že naše výsledky a sledování jasně ukazují, že u mladších pacientů, při kvalitním osvojení si techniky perineální radikální prostatektomie lze dosáhnout dobrých výsledků pro prezervaci erektilních funkcí, které je možné dále zlepšit farmakoterapií. PXIX/10 APENDIKULÁRNÍ METASTÁZA KARCINOMU PROSTATY P. Palascak1, V. Mašková2, N. Nader1, W. Gomez-Orozco1, R. Grill2, M. Urban2, J.-L. Sauvain1 1 Vesoul CHI Paul More, France 2 Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha Cíl práce: Dokumentace vzácné lokalizace metastázy karcinomu prostaty v apendixu, která nebyla dosud publikována. Materiál a metody: 52letý pacient byl urgentně operován pro náhlou příhodu břišní. Peroperačně byla zjištěna přítomnost perforace periapendikálního abscesu s lokalizovanou peritonitidou. Výsledkem histologického vyšetření byl nález apendikální tkáně infiltrované karcinogenními buňkami prostatického původu (dokumentace v prezentaci práce). Výsledky: Pooperační hodnota PSA 2430 ng/ml, biopsie prostaty potvrdila přítomnost nediferencovaného adenokarcinomu prostaty Gleason 9, CT m. pánve s obrazem disseminované lymfadenopatie, scintigrafie skeletu s mnohočetnými metastázami. Pacient byl před operací zcela asymptomatický. Závěr: Tento ojedinělý případ potvrzuje nutnost provádění screeningu adenokarcinomu prostaty se stanovením hodnoty PSA u mužské populace od 50 let věku (v USA prováděno více jak 10 let, ve Francii od roku 2002, v Čechách se skutečný screening dosud neprovádí, ve většině případů se jedná spíše o časnou detekci).

XX. TUMORY LEDVIN PXX/1 AUTOTRANSPLANTACE PŘI RESEKCI VÍCEČETNÉHO RENÁLNÍHO KARCINOMU SOLITÁRNÍ LEDVINY V. Vik1, J. Froněk2 1 Urologické oddělení Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha 2 Chirurgické oddělení, Institut Klinické a Experimentální Medicíny, Praha Cíl práce: Snahou autorů je představit unikátní operační postup u pacienta se solitární ledvinou s 2násobným renálním karcinomem, který s ohledem na anatomické poměry nebylo možné resekovat in situ. Maximální snahou autorů je upozornění na specifické problémy této ojedinělé operační techniky a upozornění na možné problémy, se kterými se většina urologů ve své praxi nesetkala. Materiál a metody: Byla provedena extraperitoneální nefrektomie z ventrálního přístupu, resekce tumorů na hypotermické ledvině, transplantace ledviny do jámy kyčelní s anastomózou na ilické cévy s antirefluxní extravezikální implantací močovodu. Pacient byl ve shodě s doporučeními pro dispenzarizaci pro pacienty po resekci ledviny pro renální karcinom sledován rok po operaci. Výsledky: 12 měsíců po autotransplantaci byl pacient bez známek progrese nádorového onemocnění a bez známek renální insuficience. Závěr: Autotransplantace ledviny z důvodu mimotělní resekce tumoru či tumorů je v současné době zcela výjimečný operační výkon zejména s ohledem na velmi propracovanou a standardizovanou in situ resekční techniku renálního karcinomu. Přesto se domníváme, že v ojedinělých případech tato technika představuje alternativu pro pacienta, která mu může zajistit radikální ošetření nádorového onemocnění při zachování kvality života bez nutnosti hemodialyzační terapie. S ohledem na fakt, že tento operační postup nepředstavuje rutinní operační řešení věříme, že naše zkušenosti mohou být pro ostatní kolegy přínosem. PXX/2 RESEKCE LEDVINY PRO TUMOR S POUŽIITÍM PŘÍSTROJE HELIX HYDRO-JET I. Pavlík, J. Dvořáček, T. Hanuš, J. Stolz Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Pooperační komplikace záchovných operací na ledvině pro tumor souvisí s peroperačním krvácením a vznikem urinózních píštělí. K minimalizaci krvácení byly vyzkoušeny různé techniky. Patří mezi ně také technologie řezu vodním paprskem. Materiál a metody: U 4 pacientů s tumorem v dolním pólu ledviny jsme provedli operaci s použitím přístroje Helix Hydro-Jet (Erbe Medical Systems, Germany). Ve 3 případech šlo o nádor z vodojasných buněk, 1krát byl odstraněn chronický absces s konkrementem. Výkon jsme provedli v lokální hypotermii ledovou tříští při dočasném omezení krevního průtoku ledviny na hilové cévy naloženými turnikety. Po naříznutí ledvinného pouzdra klasickým způsobem jsme dále pokračovali v resekci vodním paprskem opouštějícím trysku o průměru 120 mikronů rychlostí přes 50 m/sec pod tlakem 20–25 barů. Při pečlivém postupu bylo dosaženo rozdělení tkání v zamýšlené rovině bez poranění elastických cév. Ty byly poté ošetřeny elektrokoagulací nebo podvazy a následně přerušeny. Čas resekce se pohyboval od 15 do 40 minut. Výsledky: Krevní ztráta byla vždy do 300 ml a hojení všech nemocných bezproblémové. Nezaznamenali jsme žádnou komplikaci. Závěr: Technologie tkáňové resekce vodním paprskem je vhodnou a šetřící alternativou resekce parenchymu ledviny. Umožňuje diferenciaci a následné ošetření elastických cévních struktur před jejich poraněním. Chirurgovi poskytuje přehledné operační pole a pro nemocného přináší výhodu dalšího snížení krevních ztrát.

Čes Urol 2005; 9(2)

57

PXX/3 SMÍŠENÝ EPITELIÁLNÍ A STROMÁLNÍ TUMOR LEDVINY (SESTL) M. Hora1, J. Klečka1, O. Hes2, M. Michal2, L. Boudová2, Z. Chudáček3, J. Ferda4, B. Kreuzberg4 1 Urologická klinika LF UK a FN, Plzeň 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN, Plzeň 3 Radiodiagnostické oddělení LF UK a FN, Plzeň 4 Radiodiagnostická klinika LF UK a FN, Plzeň Cíl práce: V roce 2000 definovali patologové histologická kritéria SESTL - nové jednotky mezi nádory ledvin. Nádor byl zatím popsán jen u perimenopauzálních žen. V roce 2004 byl zahrnut do WHO klasifikace nádorů ledvin. Většina popsaných SESTL byly benigní nádory, pouze 4krát bylo popsáno maligní chování. Práce chce prezentovat tento tumor z pohledu klinika. Materiál a metody: Od ledna 1991 do května 2005 byl mezi více než 800 histologicky verifikovanými tumory operovanými ve FN Plzeň nalezen SESTL pětkrát. Výsledky: SESTL byl nalezen pouze u žen. Jejich průměrný věk byl 61 let. 2 ženy byly vyšetřovány pro bolesti břicha, u 3 se jednalo o náhodný nález. Na CT se tumory jevily jako multilokulární cystická léze s nízkou denzitou a bez zvýšení denzity po podání kontrastní látky. Septa byla silnější (Bosniak typ III) 4krát, 1krát velmi tenká (Bosniak typ II). U všech žen byla provedena nefrektomie (NE). Ledvinu šetřící výkon nebyl možný pro rozměr tumoru (70–130 mm) a kvůli lokalizaci vždy s těsným vztahem k hilovým cévám. U 2 žen byla nejdříve provedena laparoskopie s následnou otevřenou transperitoneální NE (tumor velikosti 13 cm) či laparoskopickou NE (7 cm). 3 ženy podstoupily rovnou otevřený výkon. Všechny ženy jsou bez známek generalizace 1, 9, 20, 97 a 123 měsíců (v průměru 50 měsíců) od operace. Závěr: SESTL je rozsáhle cystický tumor klasifikovaný dle CT v Bosniakově klasifikaci jako typ III či vzácněji jako typ II. Předoperační rozlišení SESTL od multilokulárního cystického renálního karcinomu, benigního cystického nefromu či multilokulární cysty není možné. Díky velkým rozměrům a lokalizaci blízko hilu nebyl ledvinu šetřící výkon nikdy možný. PXX/4 MEMBRÁNOVÁ A SOLUBILNÍ FORMA KARBOANHYDRÁZY IX (CAIX) U NEMOCNÝCH S KARCINOMEM LEDVINY L. Hyršl1, J. Závada2, Z. Závadová2, I. Kawaciuk1 1 Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Institut molekulární genetiky České akademie věd, Praha Cíl práce: CAIX protein se ektopicky, jako nádoru přidružený antigen, vyskytuje u některých humánních karcinomů, zejména u karcinomu ledviny (RCC), karcinomu hrdla děložního a některých dalších. Jeho syntéza u RCC je spuštěna ztrátou nebo mutací supresorového VHL genu. Membránová forma CAIX se proteolyticky uvolňuje do tkáňových tekutin jako solubilní CAIX (s-CAIX). Cílem naší studie bylo vyvinout vhodnou metodu a stanovit s-CAIX v séru a moči nemocných s RCC. Materiál a metody: Stanovení s-CAIX jsme prováděli metodou Western blot a kvantifikovali metodou ELISA. Použili jsme vlastní monoklonální protilátky specifické ke 2 různým, nepřekrývajícím se epitopům. s-CAIX jsme stanovili ve 4 skupinách: 1. nemocní s RCC (n = 31), 2. nemocní s jiným nádorem než RCC (n = 13), 3. nemocní s nenádorovými urologickými onemocněními (n = 6) a 4. skupina zdravých dárců krve (n = 42). Výsledky: Na Western blotech se s-CAIX zobrazuje jako 2 proužky o molekulové hmotnosti 50 a 54 kDa. V 1. skupině bylo s-CAIX pozitivních 13 z 31 (42 %) vzorků krevního séra. Ve zbylých skupinách jsme s-CAIX neprokázali. Vyšší počet s-CAIX pozitivních vzorků než v séru jsme zjistili v moči nemocných s RCC. Zde bylo 19 z 27 (70 %) pozitivních. Molekulová hmotnost s-CAIX v moči je stejná jako v séru. Závěr: U nemocných s RCC je ve 42 % případů přítomný s-CAIX protein v séru. V moči je toto procento ještě vyšší a dosahuje 70 %. Vhodnou, vysoce specifickou a senzitivní metodou ke stanovení s-CAIX je Western blot, vyvolaný pomocí potencované chemiluminiscence. Tato metoda je ale velmi pracná, semikvantitativní a nehodí se ke zpracování většího množství vzorků. Další studie jsou nutné k pochopení metabolizmu CAIX v organizmu a možnosti jeho využití v klinické praxi. PXX/5 EXPRESE GENŮ PAX2 A PAX8 V KONVENČNÍM TYPU RENÁLNÍHO KARCINOMU A JEJICH ROLE V PROGNOSTICE TOHOTO ONEMOCNĚNÍ T. Viktorová1, M. Babjuk2, J. Dušková3, J. Stolz2, P. Goetz1, J. Mareš1 1 Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF UK Motol, Praha 2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 3 Ústav patologické anatomie 1. LF UK a VFN, Praha Cíl práce: Renální adenokarcinom patří mezi nejčastější nádorová onemocnění ledvin v dospělém věku (85 %). Česká republika zaujímá 1. místo na světě ve výskytu i úmrtnosti na tento typ nádoru, ale jeho incidence vzrůstá v poslední době i v ostatních průmyslových zemích. 5leté přežívání pacientů s RCC nepřesahuje 70 % a jako hrubý prognostický ukazatel se používá TNM-klasifikace a nukleární grading. Prognostika RCC je ale stále obtížná - celých 30 % pacientů má metastázy již v době diagnózy a dalších 30 % recidivuje v různě dlouhé době po chirurgickém zákroku. RCC je velmi heterogenní a to geneticky i fenotypově. Geny PAX2 a PAX8 kódují transkripční faktory ovlivňující vývoj ledviny v embryonálním stadiu. Jejich patologická exprese v buňkách RCC souvisí se stimulací proliferace a/nebo inhibicí apoptotického programu buňky. Předpokládá se, že exprese genů z rodiny PAX by mohla být vhodným a přesnějším prognostickým ukazatelem. Materiál a metody: U 64 vybraných nádorových vzorků a 10 vzorků „normální renální tkáně“ byla izolována mRNA a provedeno měření exprese genů PAX2 a PAX8 použitím metody relativní kvantifikace real-time PCR s genem GAPDH jako endogenní kontrolou. Analýza byla provedena na přístroji ABI Prism 7000.

58


Výsledky: Exprese PAX2 byla detekována v 97 % a exprese PAX8 v 89 % souboru nádorových vzorků. Ve vzorcích „normální“ renální tkáně byla detekována exprese obou sledovaných genů ve všech případech a u 8 z 10 byla exprese cílových genů významně vyšší než jejich exprese v nádoru samotném. Závěr: Mezi expresí cílových genů a klinicko-histologickými parametry nebyla nalezena žádná statisticky významná závislost. Pro zhodnocení prognostického významu je nutné pokračovat ve sběru dalších klinických dat. PXX/6 VÝZNAM PROGNOSTICKÝCH FAKTOROV PRI KARCINÓME OBLIČKY J. Marenčák1, M. Hlavatý2, R. Moro1, S. Náter1, M. Maskalík1 1 Urologické oddelenie NsP, Skalica 2 Oddelenie rádiodiagnostiky NsP, Skalica Cieľ práce: Retrospektívne zhodnotiť vplyv rôznych (najmä tzv. klasických) prognostických faktorov na prežívanie pacientov s karcinómom obličky (RCC). Materiál a metódy: Od 1. 1. 1983 do 30. 5. 2005 bolo operovaných 421 pacientov (297 mužov a 124 žien, priemerný vek 62,7/1881/ r.) s histologicky dokázaným RCC. Od r. 1994 sa robí aj tzv. sekundárny USG skríning RCC v spolupráci s ďalšími oddeleniami v NsP Skalica. Retrospektívne boli zhodnotené nasledovné prognostické faktory zaznamenané v čase diagnózy RCC: 1. v súvise s pacientom (celkový stav - asymptomatickí vs. symptomatickí, dialyzovaní vs. nedialyzovaní, vek), 2. v súvise s nádorom (pTNM štádium, veľkosť tumoru, histologický typ RCC - konvenčný vs. sarkomatoidný, mikroskopická cievna invázia, stupeň bunkovej diferenciácie (G), biomolekulárny marker - DNK aneuplodita, incidentálne zistené tumory), 3. v súvise s operáciou (ponechanie nadobličky pri tumore dolného pólu obličky, resekcia obličky). Výsledky: Asymptomatické (incidentálne) RCC boli: signifikantne menšie, zistené v priaznivejšom T štádiu, mali lepšiu diferenciáciu (G), vykazovali menej metastáz do LU a menej vzdialených metastáz a dlhšie (5 aj 10 ročné) prežívanie v porovnaní s RCC symptomatickými už v čase zistenia. Nepriaznivé predpovedné ukazovatele: signifikantná strata hmotnosti 6 mesiacov pred zistením primárneho nádoru, anémia (Hb < 10 dag/ l) a snáď aj nižší vek a dlhodobá dialýza pacientov s CHRI. U pacientov s RCC lokalizovaným na obličku (T1-T2) bolo zaznamenané signifikantne horšie prežívanie pri histologickom dôkaze mikroskopickej invázie do cievneho (najmä venózneho) systému obličky. Nebola potvrdená lepšia prognóza tzv. "euploidných" tumorov pomocou DNK cytofotometrie. Záver: Zaznamenanie a zhodnotenie prognostických faktorov v čase diagnózy primárneho karcinómu obličky je potrebné nielen pre odhad prežitia postihnutých jedincov, ale aj zváženie použitia tzv. adjuvantných liečebných postupov u vysoko rizikových pacientov, prípadne orgán zachovávajúcej operácie u tzv. nízko rizikových pacientov. Ultrasonografia (najmä tzv. sekundárny skríning) je veľmi efektívnym vyšetrením pri včasnej diagnostike karcinómu obličky. PXX/7 VLIV BODY MASS INDEXU NA PROGNÓZU NEMOCNÝCH PO NEFREKTOMII PRO LOKALIZOVANÝ NÁDOR LEDVINY M. Chocholatý, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Rejchrt Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Zjistit vliv BMI (body mass index) u nemocných po nefrektomii pro lokalizovaný nádor ledviny na jejich 5leté přežití. Materiál a metody: V našem souboru bylo 201 nemocných (průměrný věk 62 let) operovaných pro lokalizovaný nádor ledviny v letech 1987–1998. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin podle jejich BMI: obézních s BMI nad 30 kg/m2 bylo 31, nadváhu s BMI 25–30 kg/m2 mělo 91 a normální BMI pod 25 kg/m2 mělo 79 nemocných. Při hodnocení vztahu mezi 5letým přežitím nemocných a jejich BMI jsme použili χ2-test. Výsledky: Zjistili jsme statisticky signifikantní závislost mezi BMI a 5letým přežitím (p < 0,035). 5leté přežití dosáhlo 27 (87,1 %) nemocných s obezitou, 75 (82,4 %) s nadváhou a 54 (68,3 %) s normálním BMI. Nebyl prokázán statisticky signifikantní rozdíl mezi jednotlivými skupinami v souvislosti s T kategorií a gradingem (p = 0,6; resp. p = 0,7) Závěr: Naše výsledky jsou v souladu s literárními údaji a potvrdili prognostickou výhodu u nemocných s nadváhou a obezitou proti nemocným s normálním BMI po nefrektomii pro lokalizovaný nádor ledviny. PXX/8 RIZIKOVÉ FAKTORY U KARCINOMU LEDVINY A VLIV BMI NA PROGNÓZU NEMOCNÝCH PO NEFREKTOMII PRO LOKALIZOVANÝ NÁDOR LEDVINY M. Chocholatý, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, V. Kaliská, M. Urbanová Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Porovnat incidenci rizikových faktorů, zejména kouření, obezity a hypertenze u nemocných s karcinomem ledviny proti hypotetické populaci odpovídajícího věku a pohlaví a zjistit vliv BMI (body mass index) na prognózu nemocných po nefrektomii pro lokalizovaný nádor ledviny. Materiál a metody: 1. soubor tvořilo 316 nemocných operovaných pro karcinom v letech 1982–1998. 2. soubor byl jako hypotetická populace odpovídajícího věku a pohlaví vytvořen dopočítáním z dat ÚZIS ČR. Za těžké kuřáky byli považováni lidé kouřící více než 20 cigaret denně a za obézní lidé s BMI ≥ 30 kg/m2. Incidence rizikových faktorů v obou skupinách byla analyzována log rank testem. Nemocné po nefrektomii s lokalizovaným nádorem jsme rozdělili do 3 skupin podle jejich BMI (BMI > 30 kg/m2, BMI 25–30 kg/m2 a BMI < 25 kg/m2). Při hodnocení vztahu mezi 5letým přežitím nemocných a jejich BMI jsme použili χ2-test. Výsledky: Obézních nemocných bylo v souboru 12,7 % (40/316), silných kuřáků 20,6 % (65/316) a hypertoniků 36,1 % (114/316). Ve srovnatelné hypotetické populaci, stejného věkového složení a poměrů mužů a žen jako v souboru nemocných, bylo 4,3 % obézních,

Čes Urol 2005; 9(2)

59

5,9 % kuřáků a 33,3 % hypertoniků. V souboru nemocných byla signifikantně vyšší incidence silných kuřáků (p < 0,01) a obézních nemocných (p < 0,01) než ve srovnatelné populaci. Ve výskytu hypertenze nebyl statisticky významný rozdíl (p = 0,22). Zjistili jsme statisticky signifikantní závislost mezi BMI a 5letým přežitím (p < 0,035). Závěr: Výsledky potvrdili literární údaje o etiopatogenetických souvislostech kouření a obezity s karcinomem ledviny a lepší prognózu nemocných po nefrektomii pro lokalizovaný nádor v závislosti na BMI. PXX/9 DÉLKA ANAMNÉZY A SYMPTOMATOLOGIE V PROGNÓZE KARCINOMU LEDVINY V. Kaliská, I. Kawaciuk, L. Hyršl, P. Dušek, L. Jarolím, M. Schmidt, M. Chocholatý, M. Urbanová Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: V retrospektivní studii jsme u dlouhodobě sledovaných nemocných s karcinomem ledviny zjišťovali vliv délky anamnézy a jednotlivých symptomů na jejich prognózu. Materiál a metody: V letech 1982–1998 bylo operováno 316 nemocných. Kritériem prognózy bylo celkové 5leté přežití. Analýza byla vyhodnocena log rank testem. Výsledky: V celém souboru (n = 316) bylo 5leté přežití nemocných bez nádorové symptomatologie 83,1 %, při anamnéze < 1 měsíce 61,7 %, 1–6 měsíců 47,6 % a > 6 měsíců 61,1 %. Rozdíly mezi skupinami byly signifikantní. Lepší přežití (p < 0,01) měli nemocní s asymptomatickými nádory a horší (p < 0,01) nemocní s anamnézou 1–6 měsíců. U asymptomatických nemocných bylo nižší procento nádorů vyššího stadia, při anamnéze 1-6 měsíců bylo vyšší procento nádorů vyššího stadia. V souboru nemocných s odstraněným nádorem (n = 302) koreloval grading s délkou anamnézy (p = 0,03). Procento nádorů vyššího gradingu bylo nejvyšší ve skupině s anamnézou 1–6 měsíců. Známkou horší prognózy byla vysoká sedimentace erytrocytů (p = 0,04), anémie (p = 0,01) a celkové projevy nádoru (p < 0,01). Prognóza nemocných s bolestí (p = 0,80) a horečkou (p = 0,83) se od přežití nemocných s hematurií prakticky nelišila a s hmatným nádorem (p = 0,13), při klasické nádorové trias (p = 0,09) a hepatopatii (p = 0,38) byla nevýznamně horší. Nevýznamně lepší prognózu měli nemocní s erytrocytózou (p = 0,82) a s hypertenzí v souvislosti s nádorem (p = 0,12). Špatné bylo přežití nemocných s metastázou jako prvním projevem onemocnění (p < 0,01). Závěr: Nejlepší prognózu mají nemocní s asymptomatickými karcinomy, které jsou ve výrazně vyšším procentu lokalizované a dobře diferencované. Horší prognózu věští vysoká sedimentace erytrocytů, anémie a celkové projevy nádoru. PXX/10 CYSTY LEDVIN - DIAGNOSTIKA A VOLBA LÉČEBNÉ METODY P. Hanek, I. Kawaciuk, L. Hyršl, L. Jarolím, P. Verner, M. Schmidt, M. Chocholatý Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Cíl práce: Cysty ledvin jsou onemocněním diagnostikovaným většinou náhodně při USG vyšetření. Cysty označované jako „komplexní“ mohou představovat riziko malignity různého stupně. Volba diagnostické a léčebné metody je u nich často problematická. Materiál a metody: V průměru se na naší klinice diagnostikuje 59 nových cystických útvarů ledvin ročně. Přibližně 9 % z nich indikujeme k řešení. Sledovali jsme percentuální zastoupení prostých a komplexních cyst a riziko malignity s přihlédnutím k Bosniakově klasifikaci. Výsledky: V letech 1985–2005 jsme indikovali k řešení celkem 62 cystických útvarů ledvin u 59 nemocných. Z nich 48 (77,4 %) byly prosté cysty typu Bosniak I operované pro bolesti nebo útlak horních močových cest, 10 (16,1 %) cysty typu Bosniak IIF a III. V této skupině byla malignita potvrzena u 2 (20 %) nemocných. U 4 (6,5 %) nemocných s cystami typu Bosniak IV byla malignita potvrzena ve 100 %. K řešení cyst jsme 28krát (45,2 %) volili sklerotizaci, 13krát (21 %) laparoskopickou marsupializaci, 9krát (14,5 %) otevřenou marsupializaci, 4krát (6,4 %) nefrektomii, 3krát (4,8 %) otevřenou resekci ledviny, 2krát (3,2 %) endoskopickou marsupializaci, 2krát (3,2 %) prostou punkci a 1krát (1,6 %) pólovou resekci ledviny. Závěr: Při rozhodování o způsobu léčení cystických útvarů ledvin je významným vodítkem Bosniakova klasifikace cyst. Diagnostika a volba léčebné strategie u cyst typu I., II. a IV. nečiní potíže. Svízelná je skupina cyst typu IIF a III, ve které bylo riziko malignity v našem souboru 20 %. Pro řešení symptomatických benigních cyst ledvin je vhodná sklerotizace cysty, nebo retroperitoneoskopická či laparoskopická marsupializace. Otevřené operace jsou zatím metodou volby u cyst vysoce suspektních z malignity.

60


ESPU Educational Committee Course with International Conference on Pediatric Urology Prague 15.-16. October 2005 SCIENTIFIC PROGRAM 15 October 2005 Saturday 8:45 - 09:10 09:15 - 11:00

Opening remarks Welcome adresseses

R. Kočvara, S.Tekgül

Session I

E. Jaureguizar, J. Dvořáček D. Rohrmann 20+5 min disc. C. Radmayr 20+5 min H. Olsen 20+5 min 30 min

Imaging in pediatric urology Pre- and postnatal evaluation in hydronephrosis Conservative and surgical management of neonatal hydronephrosis Case discussion: C. Radmayr, P. Lopez Pereira, D. Rohrmann, P. Zerhau 11:00 - 11:20 11:20 - 12:35

Coffee break

Session II Primary non refluxing megaureters and ureteroceles Initial and long-term management of posterior urethral valves Case discussion: H. Olsen, E. Jaureguizar, E. Merlini, J. Dvořáček

12:35 - 13.20

Session III Wilms and other GU tumors in children

G. Manzoni, Z. Dítě E. Merlini 20+5min P. Lopez Pereira 20+5 min 25 min E. Merlini, P. Zerhau E. Jaureguizar 20+5 min

Poster presentations I

20 min

1. UROTHELIAL TUMORS OF THE URINARY BLADDER IN CHILDHOOD Z. Dítě, R. Kočvara, J. Dvořáček 2. AN ISOLATED MALIGNANT LYMPHOMA OF TESTIS I. Novák, J. Hák, K. Dědič, P. Rejtar, J. Krejsek 3. POSTERIOR URETHRAL VALVES, DIAGNOSTICS AND TREATMENT J. Kříž, J. Morávek 4. SERUM LEVELS OF ADHESION MOLECULES IN CHILDREN WITH HYDRONEPHROSIS P. Geier, O. Šmakal, T. Tichý, K. Michálková, H. Flögelová 13:20 - 14:20 14:20 - 15:50

Lunch

Session IV Cryptorchidism Anomalies of the penis Laparoscopy in Pediatric Urology Casel discussion: A. El Ghoneimi, H. Olsen, Ch. Radmayr, R. Kočvara

15:50 - 16:10 16:10 - 17:50

D. Rohrmann, J. Kříž CH. Radmayr 20+5 min R. Subramaniam 15+5 min A. El Ghoneimi 20+5 min 20 min.

Coffee break

Session V Hypospadias Child with ambiguous genitalia

M. Baka-Ostrowska, J. Svitač G. Manzoni 20+5 min P. Hoebeke 20+5 min

Poster presentations II

20 min

5. UROLOGICAL SCREENING OF MALE GENITALIA IN NEWBORN - THREE YEAR EXPERIENCE J. Svitač, K. Javorka, J. Kliment 6. HIGH FLOW PRIAPISM IN CHIlDREN - 3 CASES, 3 WAYS OF TREATMENT R. Sobotka, R. Kočvara, J.H. Peregrin, J. Gut, J. .Morávek, J. Dvořáček

62


7. CONTRALATERAL ECTOPY OF THE TESTIS S. Tichý , K. Jiroušová, M. Machart 8. NEW LAPAROSCOPIC APPROACH IN SURGERY OF LEFT-SIDE HYDRONEPHROSIS J. Sedláček, R. Kočvara, K. Meiner, J. Kopecký, L. Šafařík, J. Dvořáček Case discussion: R. Subramaniam, M. Baka-Ostrowska, G Manzoni, T. Boemers, J Kříž 19:00

30 min

Gala dinner

16 October 2005 Sunday 09:00 - 11:00

Session VI Urinary tract infections in children Vesicoureteral reflux Wet child

S. Tekgül, J. Doležal M. Riccabona 20+5 min S. Tekgül 20+5 min R Nijman20+5 min

Poster presentations III 15 min 9. OUR EXPERIENCE OF THE TREATMENT OF VUR WITH DEFLUX B. Ludwikowski, C. Schimke, M. Ardelean, T. Boemers 10. SURGICAL TREATMENT OF VUR ACCORDING TO LICH - GREGOIR - 20 YEARS´ EXPERIENCE D. Martinčok 11. OCCURENCE OF DYSFUNCTIONAL MICTURITION AFTER COMBINED EXTRAVESICAL AND INTRAVESICAL URETERONEOCYSTOSTOMY IN INFANTS I. Hartmann, O. Šmakal, J. Vrána, F. Záťura, K. Belej Case discussion: S Tekgül, R Nijman, M. Riccabona , I. Novák 30 min 11:00 - 11:20 11:20 - 12:50

Coffee break

Session VII Urodynamic investigations Neurogenic bladder dysfunction

R. Nijman, T. Hanuš T. de Jong 20+5 min D. Rohrmann 20+5 min

Poster presentations IV 10 min 12. THE ROLE OF VIDEOURODYNAMICS IN THE STRATEGY OF EVACUATION OF THE NEUROPATHIC BLADDER IN CHILDREN J. Doležal, J. Ženíšek 13. UROLOGICAL MANIFESTATIONS OF THE DOWN SYNDROME S. Brookman-Amissah, A.K. Ebert, W. H. Rösch Case discussion: R. Nijman, T de Jong, P. Hoebecke, R. Subramaniam , J. Doležal 30 min 12:50 - 13:50 13:50 - 15:40

Lunch

Session VIII Exstrophy-epispadias complex Anorectal anomalies and urological complications Augmentation and urinary diversion in children

P. Hoebecke, I. Novák M. Baka-Ostrowska 20+5 min T. Boemers 20+5 min W. Roesch 20+5 min

Poster presentations V 5 min 14. MECHANICAL COMPLICATIONS OF URINE VOIDING IN CYSTOPLASTIES AND CONTINENT URINARY DIVERSIONS IN CHILDREN P. Zerhau, M. Husár Case discussion: T. Boemers, W. Roesch, D. Rohrmann , M. Baka-Ostrowska , J. Morávek 30 min 15:40 - 16:00 16:00 - 17:20

17:20

Čes Urol 2005; 9(2)

Coffee break

Session IX Paediatric urolithiasis What a pediatric urologist should know about renal failure? Renal transplantation in children Case discussion: T. De Jong, P. Lopez Pereira, S. Tekgül, J. Janda

W. Rösch, J. Morávek R. Kočvara 15+5 min J. Janda 15+5 min. P. Lopez-Periera 15+5 min 20 min

Closing remarks

S. Tekgül

63

ABSTRACTS 1. UROTHELIAL TUMORS OF THE URINARY BLADDER IN CHILDHOOD Z. Dítě, R. Kočvara, J. Dvořáček Department of Urology, 1st Medical School and General University Hospital, Institute for Postgraduate Medical Education, Praha, Czech Republic Aim of study: Carcinoma of the bladder is uncommon in patients less than 20 years of age and only 200 cases were reported from 1956 to 1998 in patients less than 30 years of age (Yusim). We report our own experience with the treatment of six children with urothelial bladder tumor. Material and methods: Between 1996 and 2005 5 boys and 1 girl, aged 10-18, were operated because of urothelial tumor of urinary bladder. 5 patiens presented with gross hematuria and 1 with abdominal pain. Tumors were diagnosed in all cases by ultrasonography at first. 4 tumors were solitary, 4 lesions up to 7 mm, the biggest one 30 mm of diameter. All children were treated by transurethral resection (TUR) and followed by periodic cytological and endoscopic investigation from 1-9 year (average 4,3 years). Results: Tumors in all patiens were low grade - T1G1 (in 2), Ta G1 (in 2) and TxG1 (in 2). Praeoperative cytology did not show any significant pathology. 1 patient underwent a repeated tumor resection, which was histologically classiffied as dysplastic and metaplastic epithelium. No recurrence appeared in the follow-up. Conclusion: Urothelial tumor of the bladder in children and adolescents is a minimally aggresive disease with favourable prognosis and low recurrence rate allowing for a modified less aggresive follow-up 2. AN ISOLATED MALIGNANT LYMPHOMA OF TESTIS I. Novák1, J. Hák2, K. Dědič3, P. Rejtar4, J. Krejsek5 1 Department of Urology, Teaching hospital, Hradec Králové, Czech Republic 2 Department of Paediatrics, Teaching hospital, Hradec Králové, Czech Republic 3 Fingerland´s department of Patology, Teaching hospital, Hradec Králové, Czech Republic 4 Department of Radiology, Teaching hospital, Hradec Králové, Czech Republic 5 Department of Clinic Imunology, Teaching hospital, Hradec Králové, Czech Republic Aim of study: A malignant lymphoma of testis is common in adulthood and also in children. It is very rare as an isolated disease of testis. There are only 7 cases described in the literature. Material and methods: A child was sent to urologist because of tough expansion of the left testis, which was investigated by ultrasound and confirmed as a tumor. Blood was sent for tumor markers investigation and the testis was indicated to acute surgical revision. During operation a biopsy was taken. The diagnosis was established as a malignant lymphoma. The testis was retained in the original place. The definitive histological and flowcytometric diagnosis was determined as a non-Hodgkin lymphoma from frequent B cellular line. Detailed investigation (bone marrow, radioisotopic, CT) couldn´t find any other lymphoma focus. We began a two-year long cytostatic treatment according to the protocol NHL-NB-BFM-95. Results: Now, the boy is 5 years old after cytostatic therapy in full remission of disease. He is regularly followed up by urologist and hematologist. The affected testis is normal in echo structure, slightly smaller than the other healthy one by palpation and ultrasonic investigation. Conclusion: We mentioned a very rare case of an isolated malignant lymphoma of testis in a two-year old child.. The testis was preserved, the boy is in full remission of the disease after five years. 3. POSTERIOR URETHRAL VALVES, DIAGNOSTICS AND TREATMENT J. Kříž1, J. Morávek2 1 Department of Paediatric Surgery, Teaching Hospital Motol, Praha, Czech Republic 2 2nd Medical Faculty, Charles University, Praha, Czech Republic Aim of study: The possibility to diagnose posterior urethral valves in children prenatally as well as to obtain a proper time plan of its treatment. Material and methods: We demonstrate a prenatal diagnosis of posterior urethral valve in a boy with oligohydramnios, chronic urinary retention and secondary megaureters. The early diagnosis has led to induction of the pre-term delivery and early incision of the valve. Results: A child of 4th pregnancy, his mother was 34 years old, the father 41 years, the family history was inapparent. In the 30th week of pregnancy an oligohydamnios was found, grossly dilates megaureters, urinary stasis in the bladder and dilatation of the posterior urethra with valve was subsequently confirmed on US and MRI. After genetic counselling (normal results from his umbilical blood) a pre-term delivery was indicated and caesarian section was done on the 34th week of the pregnancy. The birth weight of the child was 2580 grams. He was breathing spontaneously without a ventilator support and adapted well. The 3rd postnatal day a vesicostomy via puncture set was introduced and micturating cystography was performed. The bladder was grossly hypertrophied and bilateral vesicorenal reflux was found. At 6 months of age after urosepsis he was operated on and bilateral ureterostomies of the modified "Y" were introduced. After this procedure the boy was thriving. In 12 months a transurethral insicion of the valve was performed. We plan a complete urodynamic investigation and closure of the ureterostomies.

Čes Urol 2005; 9(2)

65

Conclusion: MRI may explain the cause of the oligohydramnios. After sufficient development of the pulmonary system in the child a pre-term delivery may be indicated as well as temporary urinary diversion. In our experience a urethra of the newborn boy is not wide enough so as to accomodate an 8,5 French instrument. We make incision of the valve as soon as possible after spontaneous development of the urethra. Chronic urosepsis and renal insufficiency often require urinary diversion - ureterostomy even in secondary megaureters with reflux. VZ MZO 00064203/6310 4. SERUM LEVELS OF ADHESION MOLECULES IN CHILDREN WITH HYDRONEPHROSIS P. Geier1, O. Smakal2, T. Tichý3, K. Michalková4, H. Flogelová1 1 Department of Pediatrics, University Hospital, Olomouc, Czech Republic 2 Department of Urology, University Hospital, Olomouc, Czech Republic 3 Department of Patology, University Hospital, Olomouc, Czech Republic 4 Department of Radiology, University Hospital, Olomouc, Czech Republic Aim of study: In most children with congenital hydronephrosis, the urine outflow impairment is transient and spontaneous remission occurs with time. The obstruction is present only in a minor group of children, and if untreated, might lead to renal parenchyma damage. Early detection of renal parenchyma damage is important, but very difficult at the same time. On a model of chronic obstructive uropathy, several studies detected increased expression of intercellural adhesion molecule (ICAM) and vascular cell adhesion molecule (VCAM) in interstitium of the affected kidneys. The aim of our study was to find out, whether there is correlation of the serum level of adhesive molecules and the degree of renal parenchyma damage. Material and methods: A wedge renal biopsy was obtained from 50 infants, who underwent surgery because of hydronephrosis in the time period 2000-2003. The histological findings were classified in 4 grades according to Zhang. Grade 1 and 2 is a normal histological finding, or mild histological changes, respectively. These patients were in group A. Grade 3 and 4 represent more or less serious renal parenchyma damage (glomerulosclerosis, tubulointersticial fibrosis). These patients were in group B. Prior to surgery, a serum level of ICAM and VCAM was obtained from all children using ELISA kits produced by Imunotech, France. Results: In our group of 50 children, 20 of them had histological findings of grade 1 or 2 (group A), 30 children had histological findings of grade 3 or 4 (group B). Mean serum level of ICAM in group A was 886,7 ±196,3 ng/ml, in group B 810 ±162,7 ng/ml (p = 0,175). Mean VCAM level in group A were 1566,4 ±389,05 ng/ml, in group B 2180.05 ±373 ng/ml (p = 0,004). Conclusion: Our study showed statistically significant higher serum levels of VCAM in children with obstructive uropathy. This parameter might serve as an early marker of renal damage in newborns with congenital hydronephrosis. 5. UROLOGICAL SCREENING OF EXTERNAL GENITALIA IN NEWBORN BOYS - THREE-YEAR EXPERIENCE J. Svitač, K. Javorka, J. Kliment Department of Urology, Faculty Hospital, Martin, Slovakia Aim of study: The aim is to study congenital anomalies of external genitalia (CAE) in newborn boys, delivered at Martin´s Faculty Hospital in 1991, 1997 and 2004. Material and methods: During the screening of CAE, we examined all boys by palpation and looking at external genitalia. We compared the incidence of CAE between years 1991, 1997 and 2004. In the first year of screening - 1991, we examined 814 boys, in the year 1997 - 664 and in 2004 - 466 newborns. Total number of examined boys was 1944. Results: The incidence of CAE for undescended testicle (UT) was 2,2% - 1,4% - 1,1% respectivelly. Hydrocele of testis was diagnosed at 0,9% - 4,0% - 4,7%. The incidence of hypospadias was 0,4% - 0,4% - 0,4%. Conclusion: The difference of CAE among 3 different years in period of 14 years is without statistical difference. Total incidence at group of 1944 newborn boys for UT is 1,7%, for hydrocele 2,9% and for hypospadias 0,4%. The incidence of CAE at our area is not rising during the interval of the last 14 years. 6. HIGH FLOW PRIAPISM IN CHIlDREN - 3 CASES, 3 WAYS OF TREATMENT R. Sobotka1, R. Kočvara1,5, J. H. Peregrin2, J. Gut3, J. Morávek4, J. Dvořáček1,5 1 Department of Urology, General University Hospital, Praha, Czech Republic 2 Department of Radiology, IKEM, Praha, Czech Republic 3 Department of Pediatrics, Hospital, Česká Lípa, Czech Republic 4 Department of Pediatric Surgery, Teaching Hospital Motol, Praha, Czech Republic 5 Postgraduate Medical School, Praha, Czech Republic Aim of study: High-flow priapism was defined by Burt in 1960 and only 39 cases have been documented in children so far. We present a group of 3 children with a non-ischemic priapism caused by perineal trauma, each managed by a different method. Material and methods: Between 1994-2002, we treated 3 boys with a painless high-flow priapism, which developed within 24 hours after a perineal trauma. Case 1: 8-year-old boy. After failed Al-Ghorab (glans-cavernosal) shunt, diagnosis of an arterio-cavernosal fistula was confirmed during left-side pudendal superselective angiography. Unilateral embolisation with Gelaspon was performed 2 weeks after trauma and the priapism resolved.

66


Case 2: 6-year-old boy. Arterio-cavernosal fistula was detected on color doppler ultrasound. After 3 months of observation, penile artery branches were superselectively embolized using coils with a temporary effect. Definite resolution of priapism was achieved by open surgical ligation. Case 3: 8-year-old boy. Diagnosis of a high-flow priapism was made by doppler ultrasound and MRI. Partial spontaneous detumescence was observed after 10 days with a complete resolution of the priapism within 3 weeks. Results: After a follow-up of 10, 4 and 3 years, respectively, all boys declare good erections with an adequate penile vascularization and without any recurrence of priapism. Conclusion: Conservative treatment of high-flow priapism in children may be adopted for the first few weeks after trauma before selective embolization is considered. However, far too delayed embolization may be ineffective and an open surgical repair is required. 7. TRANSVERSE TESTICULAR ECTOPY S. Tichý1, K. Jiroušová2, M. Machart1 1 Department of paediatric surgery and traumatology, 3rd Medical School and Thomayer University Hospital, Praha, Czech Republic 2 Department of Paediatrics, 1st Medical School and Thomayer University Hospital, Praha, Czech Republic Aim of study: A case report of a 2-year-old boy with transverse testicular ectopy is presented. Material and methods: The patient with empty right hemiscrotum was admitted and thoroughly examined because of suspected unilateral absent testicle. However, 2 identical testes of normal size were found in the left-side hemiscrotum. The diagnosis was confirmed by ultrasound. Results: The anatomic conditions were restored by orchiopexy of the upper left-side ectopic testicle into right hemiscrotum. Conclusion: 5 major sites of ectopy are superficial inquinal pouch, femoral canal, perineum, suprapubic area and contralateral hemiscrotum. Transverse testicular ectopy is extremely rare. Since its first description in 1886, less than 1 hundert of cases have been reported. 8. NEW LAPAROSCOPIC APPROACH IN SURGERY OF LEFT-SIDE HYDRONEPHROSIS J. Sedláček1,3, R. Kočvara1,3, K. Meiner2, J. Kopecký2, L. Šafařík1,3, J. Dvořáček1,3 1 Department of Urology, 1st School of Medicine and General Teaching Hospital, Praha, Czech Republic 2 Department of Urology, Teaching Hospital, Ostrava-Poruba, Czech Republic 3 Postgraduate Medical School, Department of Urology, Praha, Czech Republic Aim of study: During laparoscopic pyeloplasty, a laterocolic approach with medial retraction of the colon is usually recommended. We present a novel approach through the mesocolon in left-side hydronephrosis. Material and methods: From a group of 65 patients treated laparoscopically for hydronephrosis, 16 patients (age 4 to 49 years) with a left-side disease underwent transmesocolic approach to the kidney. 15 dismembered pyeloplasties and 1 partial nephrectomy of a non-functioning left part of horseshoe kidney with hydronephrosis were performed. After incision of the peritoneum between left colic vessels, renal pelvis and ureter or horseshoe kidney is exposed. Dissection is facilitated by a traction stitch on distal margin of the pelvis, which pulls it up from the retroperitoneum. Anothor traction stitch on lateral mesocolon can retracts the colon and lienal flexure laterally, thus avoiding insertion of another trocar. Peritoneal cavity is drained for 1-2 days. A double-J catheter is usually inserted in women before, in men and children after the procedure. Results: Transmesocolic approach allows for exposure of renal pelvis and subrenal ureter within 30 minutes. Minimal tissue dissection enabled to reduce operation time to 105-150 minutes in our last 5 cases. No complications were encountered during surgery, in 1 case a nephrostomy was inserted because of urinary leakage postoperatively. Conclusion: Transmesocolic laparoscopic approach facilitates easy and fast performance of the left dismembered pyeloplasty with minimal tissue dissection. The method can be also used for partial nephrectomy of a horseshoe kidney. 9. OUR EXPERIENCE OF THE TREATMENT OF VUR WITH DEFLUX B. Ludwikowski, C. Schimke, M. Ardelean, T. Boemers Department of Pediatric Surgery, Paracelsus Medical Private University - Salzburger Landeskliniken, Salzburg, Österreich Aim of study: We want to evaluate the outcome of patients treated for vesico-ureteral reflux with Deflux at our institution. Material and methods: Between 01/2002-05/2005, 54 patients (I° = 7, II° = 50, III° = 34, IV° = 3) were treated. The control after treatment was between 6-40 months. Additional urological disease are: solitary kidney 1x, double kidney on one side 7x, both sides 1x, neurogenic bladder with MMC 2x, cloacal malformation 2x, bladder exstrophy 2x, bladder trabeculation 4x. Age at treatment was 2-12 years. Injection was performed under general anesthesia, bolus was between 0.2 -3.2 ml. 2 patients were additionally treated with Botox. Results: 42 (78%) patients were cured after 1 Deflux injection, 9 (16.5%) needed a second injection and 7 were cured. In 2 patients with neurogenic bladder and MMC it did not work and they need further treatment. In 3 patients (5.5%) reflux worsened and a Cohen operation was performed. Conclusion: In cases of moderate reflux with no neurogenic bladder it is an excellent method to treat reflux. In cases of neurogenic bladder, we can not recommend it and cases with bladder trabeculation need an additional medical treatment or operation with a higher success rate.

Čes Urol 2005; 9(2)

67

10. SURGICAL TREATMENT OF VUR ACCORDING TO LICH-GREGOIR-20-YEAR EXPERIENCE D. Martinčok Department of Urology, University Hospital L. Pasteur, Košice, Slovakia Aim of study: VUR is being defined as a reverse flow of urine from urinary bladder into kidney. There are still ongoing discussions on the most suitable way of reflux surgical treatment. In the course of 20-year cooperation with nephrologists, step by step an opinion has been formed on indications of VUR surgical treatment. Material and methods: The author analyses results of surgical treatment of VUR on 268 patients being treated in the years 1982-2001 by Lich-Gregoir extravesical ureteroplastic surgical method. Results: During the course of the follow-up period, there were no findings of relapses in 246 patients (92%). Progression of renal scarification were in 113 patients (45%) and late complications that would demand the kidney removal occured in case of 17 patients (7%). Conclusion: In the course of the 20-year watched period, opinion on surgical VUR treatment in children have been gradually corrected in sense of prolonging conservative treatment in persistant VUR. Despite that fact in case of suitable indications, the ureteroplastic surgical correction has always its meaningful place in surgical treatment of VUR. 11. OCCURENCE OF DYSFUNCTIONAL MICTURITION AFTER COMBINED EXTRAVESICAL AND INTRAVESICAL URETERONEOCYSTOSTOMY IN INFANTS I. Hartmann, O. Šmakal, J. Vrána, F. Záťura, K. Belej Department of Urology, University Hospital, Olomouc, Czech Republic Aim of study: Evaluation of changes in lower urinary tract function after combined extra- and intravesical ureterocystoneostomy in infants. Materiál and methods: 28 children (24 boys, 4 girls) who underwent combined extra- and intravesical ureterocystoneostomy in their 1st year of life for vesicoureteral reflux or megaureter were evaluated in their 7th year of life using noninvasive urodynamic examination of lower urinary tract. History of micturition quality, continence, UTI was asessed and parents filled micturition diary. Thickness of the bladder wall and residual urine volume were evaluated by ultrasound and uroflowmetry was performed in all patients. Videourodynamic study was performed in children with pathological findings. Results: We obtained normal results in 26 children. Videourodynamic study was performed and showed functional infravesical obstruction in 2 boys. Conclusion: Combined extra- and intravesical ureterocystoneostomy in infants does not increase incidence of dysfunctional micturition in children. 12. THE ROLE OF VIDEOURODYNAMICS IN THE STRATEGY OF EVACUATION OF THE NEUROPATHIC BLADDER IN CHILDREN J. Doležal, J. Ženíšek Department of Urology, Hospital České Budějovice, Czech Republic Aim of study: Choosing the correct way of urine evacuation in neuropathic bladder patients can prevent complications as clinical significant urinary tract infections, pyelonephritis and deterioration of the upper urinary tract and can increase continence rate. Material and methods: 42 neuropathic bladder patients (30 males and 12 females, average age of 6.7 years) underwent videourodynamics investigation. Current way of evacuation of urine was evaluated. According to results of the videourodynamics investigation the way of evacuation of urine was accepted or changed. The ICS system of classification was used. Results: The low pressure, high capacity non obstructed bladder was presented in 8 cases and Valsalva or Crede manoeuvre were recommended. In a group of 32 patients with findings of striated sphincter dyssynergia as a cause of functional subvesical obstruction, clean intermittent catheterisation was indicated. In 2 patients with a normal capacity and normal contractility and no subvesical obstruction, the taping and triggering was chosen. Conclusion: The Crédé manoeuvre, which is still very popular among paediatricians and parents, should be used only in cases where functional subvesical obstruction is not present. Striated sphincter dyssynergia was found in 76% of cases, in which intermittent catheterisation is recommended. 13. UROLOGICAL MANIFESTATIONS OF THE DOWN SYNDROME S. Brookman-Amissah, A. K. Ebert, W. H. Rösch Department of Paediatric Urology, University of Regensburg, Klinik St. Hedwig, Regensburg, Germany Aim of study: Various urological malformations, such as cryptorchidism, hypospadias, megaureter and renal hypoplasia associated with Down Syndrome are well known in the literature. Additionally dysfunctional voiding and urinary retention with the risk of irreversible renal injury seem to be more often than expected. Material and methods: A total of 15 patients (14 male/1 female; age 3 months to 15 years) with Down Syndrome with other urological malformations than cryptorchidism were refered to our department during the last 6 years. Results: There were cases of urethral valves (2), hypospadias (1), bladder exstrophy (1) and renal hypoplasia (1). Remarkably often we found dysfunctional voiding or urinary retention mostly associated with obstructive uropathy or secundary vesicoureteral reflux (VUR). Unfortunately in 2 cases unilateral nephrectomy was necessary.

68


Conclusion: Down Syndrome is remarkably often associated with urological malformations and secondary deterioration of the upper urinary tract. Hence we recommend early sonographic evaluation of the urinary tract also in asymptomatic patients to prevent longterm damage of the upper urinary tract. 14. MECHANICAL COMPLICATIONS OF URINE VOIDING IN CYSTOPLASTIES AND CONTINENT URINARY DIVERSIONS IN CHILDREN P. Zerhau, M. Husár Department of Urology, Clinic of Paediatric Surgery, Orthopaedics and Traumatology, University Hospital, Brno, Czech Republic Aim of study: To assess complications of intermittent catheterization and spontaneous micturition in patients with various types of cystoplasties, urinary bladder replacements and continent stomas, and to assess possibilities for preventing such complications. Material and methods: 51 children aged 2-18 years were treated between 1991 and 2004: cystoplasty (32), urinary bladder replacement (13), continent stoma with no urinary bladder adjustment (6). Follow-up periods: 9 months to 14 years. Surgical results with a particular attention to the function of the continent stoma or the urethra, mucous retention, calculus formation and ruptures of the neobladder were assessed on the basis of data from questionnaires mailed to relevant patients and from their medical documents. Results: A total of 35 patients (69 %) are catheterized through continent stomas, the urethra is used for catheterization or micturition in 16 children. Complete continence was achieved in 45 (88 %) patients. A re-operation of the appendical stoma for stenosis was performed in 2 cases, a re-operation of ileal stoma for difficult catheterization in 3. In the follow-up period, 13 (25%) patients complained of excessive mucus production, 3 of which had to seek medical help because of troublesome catheterization. Problems of all of them were completely resolved by regular lavages of the urinary bladder. Lithiasis in the urinary bladder was found in two cases. The neobladder rupture in 2 patients with ileocaecal replacement was due to insufficient care for bladder evacuation. Conclusion: Although continent urinary diversion using intestinal or gastric segments may improve the quality of life in severely affected patients, it remains an imperfect solution requiring significant cooperation from patients. Problems related to catheterization of continent stomas may be prevented by the use of suitable surgical techniques, the mucus production and lithiasis by regular catheterization and lavages of the urinary bladder. The recommended procedures are, however, sometimes neglected even by properly instructed patients or their parents.

SEMINÁŘE Urologická klinika UK 2. LF Praha a FN Motol 2005–2006

29. 9. 2005

VARLE A NADVARLE - BOLEST, ZÁNĚT A NÁDOR prim. Verner: Orchialgie - diferenciální diagnostika a léčba as. Hanek: Záněty varlete a nadvarlete - nádory nadvarlete

20. 10. 2005

MOČOVÉ CESTY - PARAZITÁRNÍ A ATYPICKÉ INFEKCE as. Bartoníčková: Diagnostika a léčba parazitárních infekcí v urologii as. Matoušková: Virové a mykotické infekce v urologii

10. 11. 2005

KARCINOM PROSTATY - LOKALIZOVANÝ A LOKÁLNĚ POKROČILÝ as. Kindlová: Možnosti a výsledky radioterapie doc. Jarolím: Možnosti a výsledky operační léčby

8. 12. 2005

KARCINOM LEDVINY - UPDATE doc. Kawaciuk: Lokalizovaný a pokročilý karcinom prim. Dušek: Metastázektomie a imunochemoterapie

12. 1. 2006

KARCINOM PROSTATY - BRACHYTERAPIE, LAPAROSKOPIE prim. Soumarová: Brachyterapie karcinomu prostaty dr. Kočárek: Laparoskopická RAPE

9. 2. 2006

LEDVINY - CYSTY prim. Kříž: Cystická degenerativní onemocnění ledvin prim. Verner: Diferenciální diagnostika atypických cyst

9. 3. 2006

UROLITIÁZA - METABOLISMUS, ENDOSKOPIE A ESWL as. Bartoníčková: Metabolické faktory urolitiázy prim. Köhler: Flexibilní ureterorenoskopie dr. Schmidt: Perkutánní nefrolitotomie dr. Drlík: ESWL

13. 4. 2006

ONKOUROLOGIE - LYMFATICKÝ SYSTÉM doc. Jarolím: Relevantnost operací na lymfatickém systému prim. Dušek: Adjuvantní léčba při nádorovém postižení uzlin

11. 5. 2006

DOKTORANDSKÉ STUDIUM - TEZE as. Hyršl: Exprese CA IX antigenu u karcinomu ledviny dr. Minárik: Imunoterapie karcinomu prostaty dendritickými buňkami dr. Drlík: Profilometrie horních močových cest

8. 6. 2006

RAPE - INKONTINENCE A EREKTILNÍ DYSFUNKCE as. Hyršl: Příčiny inkontinence a možnosti léčby as. Hanek: Příčiny erektilní dysfunkce a možnosti léčby

doc. MUDr. I. Kawaciuk, CSc. přednosta kliniky

70

doc. MUDr. L. Jarolím, CSc. zástupce přednosty kliniky


2005. Obsah:

Recommend Documents