9. TŘÍDA Šupková Danuše 2000/2001 ÚVOD V roce 2001 jsem v měsících únor a březen měla možnost navštěvovat 9. třídu základní školy v malém městě. V této škole je celkem 18 tříd, tj. 2 x 9 ročníků. Vzhledem k tomu, že cílem mého poznání byl herní folklór v ročníku devátém, měla jsem možnost výběru ze dvou tříd. Po vznesení mého požadavku na vedení školy mi byla dána možnost výběru mezi dvěma uvedenými třídami. Byla jsem však upozorněna, že třída 9. A je vhodnější pro jakoukoliv práci i vstřícnější ke všem pedagogům. Třídu 9. B předcházela pověst nejen nejhorší třídy na škole, ale "nejhorší třídy v historii školy", jak řekl jeden z pedagogů. Vstoupila jsem tedy do třídy 9. B. Pro své první dvě návštěvy jsem zvolila roli neznámého návštěvníka, tzn. že jsem poprosila pedagogický sbor o to, aby mne žákům nikdo nepředstavoval. První dva dny jsem přišla do třídy společně s dětmi a sedla jsem si do poslední lavice první řady, strávila jsem tak s nimi dvakrát tři první vyučovací hodiny a přestávky. Při mé třetí návštěvě jsem se žákům představila a poprosila je o spolupráci. Rozdala jsem dětem dotazníky, ve kterých odpovídaly na otázky týkající se jejich třídního kolektivu a oblíbených činností. Ve sledování hodin a přestávek jsem však pokračovala. Mé návštěvy zde jsem měla možnost ukončit příjemnou diskusí s žáky 9. B, kterou jsme strávili více než jednu vyučovací hodinu, na kterou určený pedagog třídu opustil, aby děti mohly mluvit bez zábran. Třídu jsem navštívila celkem šestkrát. Pětkrát jsem s dětmi strávila tři vyučovací hodiny a přestávky, šestá návštěva byla rozloučením s dětmi formou diskuse. PASPORTIZACE TŘÍDY Třídu 9. B navštěvuje 6 dívek a 16 chlapců, tj. celkem 22 žáků. Protože budu v sociometrii třídy používat jména jednotlivých dětí, vypíši zde jejich seznam. Pro další přehledné rozpracování vztahů ve třídě je totiž rozlišení důležité. Kolektiv tvoří: 6 dívek: Jana, Jitka, Kateřina, Kristýna, Petra, Veronika, 16 chlapců: Dan, Honza, Ivo, Jarda, Jirka, Lukáš, Martin, Michal, Miloš, Patrik, Pavel S., Pavel Z., Petr J., Petr N., Petr Š., Štěpán. Většina žáků už dovršila věku patnácti let. Michal a Pavel Z. jsou dvojčata. Jana, Jitka, Veronika, Dan, Honza, Ivo, Martin, Michal, Miloš, Patrik, Pavel Z., Petr Š. a Štěpán jsou přímo z města, kde je ZŠ, ostatní děti dojíždějí z okolních vesnic. Na závěr pasportizace uvedu ještě zasedací pořádek ve třídě. Jen na dvě vyučovací hodiny mají žáci zasedací pořádek určen, nebudu ho zde přesně popisovat, je rozdílný od zasedacího
pořádku, který si zvolili žáci sami na všechny ostatní hodiny. Dobrovolně zvolený zasedací pořádek vypadá takto: všechny lavice v prvních dvou řadách obsadili chlapci, ve třetí řadě jsou v první lavici dva chlapci a ve zbývajících třech lavicích jsou všechny dívky, za nimi už nikdo nesedá. Sociometrie Sociogram třídy během pobytu ve škole:
Michal
Dan
Lukáš
Kateřina
Pavel Z. Petr J.
Kristýna
Petr Š.
Honza
Miloš
Jirka
Patrik
Martin
Ivo
Štěpán
Jarda
Petr N.
Jitka
Veronika
Jana
Petra
Pavel S.
V sociogramu třídy se projevila i blízkost místního soužití, která je důležitá hlavně pro vztahy některých žáků, kteří do školy společně dojíždějí. Dojíždí celkem 9 žáků, z nejbližší vesnice: Jitka, Kateřina, Lukáš, Jirka, z další vesnice: Jarda, Pavel S. a Petr N., z vesnice nejvzdálenější a velmi malé jsou: Kristýna a Petr J. Pro sociometrii třídy použiji výsledky dotazníku, který všichni žáci ve třídě zodpověděli. V kolektivu nejoblíbenější jsou: Lukáš (vybrán 19 spolužáky), Pavel Z. a Petr J. (oba vybráni 11 spolužáky), další jména se v dotazníku objevují 2 x - 9 x, nestalo se, že by některé ze jmen nenapsal nikdo. Otázka zjišťující oblíbenost zněla: S kterými spolužáky byste chtěl/a/ trávit část prázdnin? Odpověď nebyla omezena počtem, tzn. respondent nemusel označit ani jednoho ze spolužáků, ale mohl vypsat klidně všechny. Oblíbená činnost o přestávkách podle žáků: stolní tenis, svačina, toaleta, čtení, "hromádky" a jiné odpovědi. Uvádím zde jen některé z odpovědí, zejména ty, které se objevily více než jednou, z těch ojedinělých stojí za zmínku snad: "zmlácení jednoho, či dvou žáků jiné třídy", "nic", "učení". Musím však připojit, že život ve třídě o přestávkách je mnohem pestřejší, než sami respondenti uvedli v dotazníku. Oblíbená činnost mimo školu: fotbal, jízda na kole, volejbal, počítačové hry, internet, jízda na koni, pálení ohně a opékání buřtů s kamarády a jiné odpovědi. Opět uvádím odpovědi zapsané víckrát než jednou, z ojedinělých zmíním: "diskotéky", "procházky s mým klukem", "pěstování bylinek /marihuany/" a další vtipné odpovědi. Poslední dvě otázky se týkají užšího vztahu mezi některými spolužáky, který se nemusel zřetelně projevit v třídním kolektivu v rámci školy. Byly to otázky: S kterými spolužáky trávím nejvíce času mimo školu a jakou činností nejraději? V odpovědích se zde projevila i blízkost místního soužití, která je důležitá hlavně pro vztahy některých žáků, kteří do školy společně dojíždějí.
Výsledky:
Jana
nejčastěji: Petra, činnosti: procházíme se, povídáme si, občas se jedeme na kolech podívat, jak hrají Lukáš, Michal a Pavel Z. volejbal a někdy chodíme na diskotéky
Jitka
nejčastěji: Veronika, činnosti: s Veronikou jezdíme na koni, tzn. že nejvíce času strávíme na statku
Kateřina
nejčastěji: Lukáš, Jirka, činnosti: jezdíme společně do školy, v zimě autobusem a v létě na kolech, občas hrajeme volejbal i s dalšími spolužáky, kteří k nám přijedou, protože máme dobré volejbalové hřiště a někdy zase Jirka s Lukášem jedou hrát fotbal do města na školní stadion a já jezdím fandit
Kristýna
nejčastěji: Petr J., činnosti: jezdíme spolu do školy, dříve jsme spolu chodili na ryby, teď k nám domů přijde Petr, když něco potřebuje, nebo přijede někdo ze spolužáků na návštěvu a všichni si povídáme, posloucháme muziku, když je pěkně, třeba se s Petrem domluvíme a jedeme na kolech za klukama na fotbal, nebo děláme oheň
Petra
nejčastěji: Jana, činnosti: chodíme na procházky, někdy já a můj kluk a Jana a její kluk jedeme na výlet autem a občas jdeme společně na diskotéku
nejčastěji: Jitka, činnosti: jezdím na koni a s Jitkou chodíme většinu volného času Veronika pracovat na statek a jezdit, když je čas, jedu se na kole podívat za Jitkou a ostatními z vesnice a zahrát si volejbal ještě s Lukášem a Jirkou a dalšími Dan
nejčastěji: Honza, Miloš, Patrik, činnosti: po škole se u nás často scházíme a hrajeme počítačové hry, "četujeme" a blbneme, někdy se domluvíme s více klukama a jdeme hrát fotbal
Honza
nejčastěji: Dan, Ivo, činnosti: u Dana hraju počítačové hry, nebo si píšeme přes internet a s Ivem chodíme na fotbal - hrát i koukat - to jezdíme i na ligu, když jsou peníze
Ivo
nejčastěji: Honza, činnosti: s Honzou jezdíme fandit Spartě na fotbal, nebo se domluvíme s Lukášem a dalšíma a zahrajeme si fotbal na školním stadioně
Jarda
nejčastěji: Petr N., Pavel S., činnosti: jezdíme na kole, občas si jedeme zahrát fotbal, nebo někam za holkama
Jirka
nejčastěji: Lukáš, činnosti: volejbal, fotbal, manévry
Lukáš
nejčastěji: Michal a Pavel Z., Jirka, Kateřina, činnosti: s klukama hrajeme fotbal, jezdíme ven na kolech a někdy se domluvíme s Katkou a dalšími a zahrajeme si volejbal, nebo jen tak "kecáme", někdy se připojíme ke Štěpánovi a jeho bráchům, když pořádají manévry
Martin
nejčastěji: Štěpán, činnosti: baví nás zbraně, sbíráme makety, jezdíme se staršími kamarády na manévry
Michal
nejčastěji: brácha Pavel Z., Lukáš, činnosti: volejbal, fotbal, holky
Miloš
nejčastěji: Dan, Honza, Patrik, činnosti: hrajeme na počítači
Patrik
nejčastěji: Miloš, Dan, činnosti: počítačové hry, fotbal
Pavel S.
nejčastěji: Jarda a Petr N.,scházíme se, občas zajdeme mezi lidi, hrajeme fotbal
Pavel Z.
nejčastěji: Michal, Lukáš, činnosti: sportujeme, někdy se ale domluvíme skoro celá třída a uděláme třeba oheň
Petr J.
nejčastěji: Kristýna, Petr Š., činnosti: s Petrem jezdíme na kolech, pořádáme ohně i pro ostatní a občas si zahrajeme fotbal, s Kristýnou jezdíme do školy a občas i ze školy společně a to se hlavně pereme (jen tak lehce)
Petr N.
nejčastěji: Jarda a Pavel S., někdy i s Lukášem, Petrem Š. a Petrem J., činnosti: chodíme ven, hrajeme fotbal
Petr Š.
nejčastěji: Petr J., činnosti: jezdím na kole Petra J. navštěvovat, v zimě zůstává zase častěji on po škole ve městě a něco vymýšlíme, někdy jezdíme na manévry
Štěpán
nejčastěji: Martin, činnosti: čteme válečné knížky, jezdíme ještě s mými staršími bráchy na různá setkání a manévry
Volnočasová sociometrie spolužáků /tj. mimo školu/:
Jana
Petra Kristýna
Jitka
Petr J.
Petr Ś.
Veronika
Kateřina
Lukáš
Pavel Z. Martin
Jirka
Michal Štěpán
Dan
Honza
Ivo
Miloš Jarda Patrik
Petr N.
Pavel S. Z naznačeného schématu vyplývá zvláštní postavení dvou dívek: Kristýny a Kateřiny. Kristýna ve třídě zcela zapadá do kolektivu dívek, které s ní sdílejí všechna dívčí třídní tajemství, ve volném čase však dlí často ve společnosti Petra J., což není nic podivného vzhledem k jejich společnému bydlišti. V jejich malé vesnici bydlí hlavně chlapci, proto je s
nimi často a některými hochy je zvána "chlapem", což ji ovšem nevylučuje z kolektivu dívek ve třídě - naopak je znát, že se při příchodu do třídy okamžitě k ostatním dívkám ráda připojí a ony v ní uznávají "svou mluvčí" v kolektivu. Kateřina do dívčího kolektivu zcela nezapadá, v lavici sedí s dívkou, s Veronikou, nemá s ní, ani s ostatními děvčaty, žádný otevřený konflikt, do jejich her a povídání se ovšem nezapojuje a zcela automaticky je ostatními děvčaty z některých činností vyloučena, působí velmi žensky, ve škole o velkých přestávkách se ovšem nepřipojuje k dívčím intimním rozhovorům, občas s nimi sedí ve třídě a poslouchá je bez aktivního zapojení a ostatní dívky to přijímají bez jakéhokoliv odporu, občas se jde podívat do haly na spolužáky k tenisovým stolům, nebo si sama čte. Není však v kolektivu neoblíbená, děvčata o ní nemluví s despektem a v třídním kolektivu má důležité postavení zachránkyně třídy, co se jejích školních vědomostí týká a ona, zdá se, toto postavení automaticky přijímá. Během návštěv této třídy jsem samozřejmě pátrala i po původu pověsti "nejhorší třídy v historii školy". Legenda o nejhorší třídě Do konce pátého ročníku plynul život této třídy poměrně klidně, bez nějaké strhující pověsti. Co se prospěchu týká, proběhly plné čtyři roky prvního stupně dobře, třída 1.- 4. B byla jen o málo horší, než třída 1.- 4. A. V pátém ročníku se situace dokonce obrátila, 5. B měla lepší prospěchový průměr než 5. A. Chování kolektivu, ale ani jednotlivých žáků, nijak výrazně nevychylovalo. Ve třetím ročníku dostala Jitka třídní důtku, protože rozbila sněhovou koulí okno třídy a v témže ročníku stejnou důtku dostal i Petr Š. za to, že měl více než deset poznámek za neukázněnost při vyučování. V pátém ročníku se objevily opět dvě třídní důtky: za špatné chování opět Petr Š. a za neustálé zapomínání domácích úkolů Ivo. Toť vše, nic omračujícího. Obrat nastal v ročníku šestém, kdy při hodině tělocviku zlomil Lukáš svému spolužákovi Petrovi Š. klíční kost. Chlapci měli zkoušet jednoduchou sestavu na gymnastických kruzích, Petr Š. se na ně zavěsil dle pokynu učitele, za jeho nohy se však z legrace zavěsil i Lukáš, Petra strhl k zemi a ještě na něj upadl. Výsledek? Fraktura. Lukáše neminula dvojka z chování a celou třídu zákaz třídního výletu. Sedmý ročník této třídy už tuto třídu v myslích učitelů "odepsal na dobro". Ze žáků základní školy se totiž stali "vrazi" Ivo dostal o hodině matematiky poznámku, protože nepřinesl domácí úkol, kromě toho se i značně zhoršil prospěchově a následující den byly třídní schůzky, paní učitelka matematiky, která je zároveň třídní učitelkou této třídy, připsala k Ivově informaci o schůzkách, že účast jeho rodičů je mimořádně nutná, protože syn se zhoršil v prospěchu i chování. Reakce tohoto žáka na zápis poté, co si sedl do lavice a přečetl si ho, byla slovní, ale bohužel polohlasná, takže třídní učitelka vše slyšela a mohla vyvodit důsledky. Ivo totiž procedil mezi zuby: "Já jí zabiju...". Třídní schůzky "stály za to". Ivo obdržel v sedmé třídě trojku z chování. Třída opět nejela na výlet a ředitel školy zakázal účast žákům 7. B na veškerých mimoškolních aktivitách. V průběhu osmého ročníku se nestala žádná mimořádná událost, jen prospěch všech žáků (až na výjimky) se ke konci roku značně zhoršil, od pololetí sedmého ročníku se opět ustálil za prospěchem 7. A a už se ani "nesnažil" prospěch ročníkových rivalů dohnat. Děti opět bez výletu, třídní učitelka dokonce odmítla doprovodit žáky na profesní exkurze, takže pan ředitel doporučil rodičům samostatnou informovanost. Devátý ročník všem pracovníkům školy potvrdil, že dobře činí, když už se snaží jen přežít ten rok, než 9. B opustí školu, protože přišel další úraz. Tentokrát se Petr Š. porval o přestávce
s Milošem a Miloš to odnesl zlomeninou zápěstí. Vzhledem k tomu, že incident nebyl spuštěn při hodině, dostal Petr Š. "jen" dvojku z chování a Miloš třídní důtku a sádru na ruku. Sociální rozvrstvení z hlediska prestiže a ekonomické situace rodičů Z velké části jsou žáci 9. B z rodin z nižší střední sociální vrstvy. Toto rozložení dětí ve třídě nebylo účelem. Je to spíše zapříčiněno oblastí: jedná se o město jihu středních Čech, které není ani městem okresním a kde zůstávají jen rodiny, které mají šanci dostat nějakou práci, tzn. že je zde jen pomálu lékařů, právníků, majitelů prosperujících firem, zato mnohem více zaměstnanců těchto firem atd. Mezi nejlépe finančně situované děti patří v této třídě Ivo, jehož otec je úspěšný podnikatel (obchoduje s pevným palivem - Ivova přezdívka "uhlobaron"), Petra a Kateřina. Přesto jsem v tom nespatřila důvod k nějakým rozepřím mezi dětmi. Jen Ivova situovanost se může zdát důvodem k iniciování různých sázek a hazardních her, ostatní chlapci však obvykle nepřistoupí na částky vyšší než je pět korun. Výrazné postavy ve třídě z pohledu učitelů Za premiantku třídy je považována Kateřina, je spolehlivá, pečlivá, nemívá jiné známky než jedničky a je velmi tichá. Za třídní krásku je zde Petra. Třídní kverulant je Petr Š. Ti, "na které je nutné dávat pozor", jsou Petr Š., Petr J., Ivo a Miloš. SEZNAM HER 1. Obíhačka - stolní tenis 2. Ping-pong bez pálek do zdi 3. Hromádky 4. Sázky 5. Antijednobarevný den 6. Hra na telefonování 7. Hra na vzornou službu 8. Jako Saxana 9. Posílání vlaštovek 10. Posílání SMS zpráv 11. Posílání psaníček POPIS HER 1. Obíhačka – stolní tenis Název - užíván hráči, odpovídá herní činnosti. Hráči - hra nejčastěji začíná s 10 hráči. Potřeby - pálka na stolní tenis pro každého hráče a jeden míček do hry, stůl se síťkou pro stolní tenis.
Herní pole - hala školy s tenisovými stoly. Herní postup - nejvhodnější doba pro hráče, žáky ZŠ, na tuto hru je velká přestávka. Chlapci, kteří chtějí hrát, si připraví své pálky a míček a připraví se do haly ke stolu, obvykle se jich velice snadno sejde 10 z jedné třídy. Všech 10 hráčů se rozestaví v přibližně stejných odstupech kolem celého stolu s připravenými pálkami. Hráč s míčkem stojí v jedné ze dvou rozehrávajících částí stolu umožňující první podání přes síťku. Hráč mající první podání rozehrává hru tím, že míček "podá", míček se však musí při podání dotknout jednou půlky stolu podávajícího a jednou půlky stolu odpalujícího. Hráč, který má za úkol míček "odpálit" zpět na rozehrávající polovinu, už musí zvolit takový "odpal", aby se míček dotkl jen jednou půlky stolu "protihráče". Je nutné, aby se každý hráč, který míček "vybere", vždy odsunul od herní části stolu k bokům stolu a tím dal prostor pro "vybírání" míčku dalšímu hráči. Tzn. že každý hráč se může míčku pálkou dotknout jen jednou, hráči tzv. obíhají kolem stolu a každý hraje "na každého". Komu se nepodaří správně míček odehrát, musí ze hry odstoupit, tím se neustále zmenšuje počet obíhajících a finále patří dvěma nejlepším hráčům hry, kteří všechny míčky mířené na sebe odehráli a pak následuje boj o prvenství v klasickém stolním tenise, kdy jde o to, přehrát soupeře. Pravidla jsou však jiná, nejde zde o hru "na sety", ale o to, kdo první hru zkazí podle již předem vytyčených pravidel, tj. kdo první neodehraje míček, nebo kdo ho odehraje špatně (např. míček se při odehrání nedotkne soupeřovy poloviny stolu). Vítězí hráč, který odehrál všechny míčky a tím zůstal nejdéle "ve hře". Pointa hry - vítězit může vždy jen jeden z hráčů. Hráči si v této hře tříbí postřeh a příjemně se mezi vyučováním rozhýbají. Varianty hry - nesejde-li se plný počet hráčů (což se stává velice zřídka), hraje se obíhačka s menším počtem obíhajících, stane-li se, že některý z hráčů nemá pálku, používá učebnici, nejčastěji německého jazyka. Podobné hry - nemají-li hráči dostatek času na obíhačku, příp. vyzbyde-li jim čas před hodinou ve třídě, používají ke hře pouze ping-pongový míček a své tělo (viz popis následující hry). 2. Ping – pong bez pálek do zdi Název - neužíván hráči, hru jsem tak nazvala podle herní činnosti. Hráči - min. 2, max. 3 hráči, vždy chlapci. Potřeby - jeden ping-pongový míček. Herní pole - cca 1 - 2 m prostoru kolem části zdi nejčastěji ve třídě. Herní postup - nejčastěji je tato hra rozehrávána o malé přestávce. 2 až 3 chlapci se postaví před zeď a jeden z nich hodí míček proti zdi, kde se míček odrazí a padá zpět směrem k hráčům, další z hráčů ho odrazí kteroukoliv částí svého těla opět ke zdi a postup se opakuje. Míček musí být vždy odehrán tělem hráče a nesmí spadnout na zem, hráči se v odehrávání pravidelně střídají, jeden hráč nesmí odehrát dva míčky za sebou. Hráč, kterému se odehrát míček nepodaří, však nevypadává. Vzhledem k tomu, že hra trvá vždy jen několik minut, se chlapci snaží odehrát co nejvíce míčků a proto při nepodařeném odehrání hráč opět hru rozehrává. Pointa hry - hráčům zde nejde o vítězství jednoho z hráčů, ale o využití času příjemnou hrou, která zaměstnává jejich postřeh a tělo. Varianty hry - někdy se stane i při vyučování, že některý z chlapců využije nepozornosti vyučujícího a hodí míček z lavice proti jedné z bočních zdí (podle toho, která je vyučujícím
méně sledovaná) a čeká, na koho se míček odrazí. Ten žák, kterého míček trefí, však hru dále nerozehrává, obvykle rozehrávajícímu ani míček do konce vyučovací hodiny zpět nevrátí. Podobné hry - pravidla mohou připomínat squash, který však používá jiné pomůcky a jde v něm o body, ani jeden z žáků této třídy, však tuto hru neuvádí ve svém repertoáru her. 3. Hromádky Název - užíván hráči, hromádky jsou označením pro rozložení souboru karet do pěti částí hromádek. Hráči - 5 hráčů, nejčastěji chlapců. Potřeby - 32 ks jednohlavých (nebo dvouhlavých) hracích karet, tj. celý soubor tzv. mariášových karet. Herní pole - jedna školní lavice ve třídě. Herní postup - jeden z hráčů, obvykle ten, který hru vyhlásí, se označí jako bankéř a přizve další čtyři hráče k sázkám. Bankéř míchá karty, po rozmíchání je položí na stůl a vyzve prvního hráče, aby ze souboru karet sejmul určitou část a bez odhalení spodní karty sejmuté části položil svou hromádku před sebe, pak vyzve druhého, třetího i čtvrtého, postup se opakuje, nikdo nesmí vidět, co sejmul za karty. Podmínkou je, aby po čtvrtém sejmutí zbyla i hromádka pro bankéře. Uzavřou se sázky, chlapci sází obvykle jednu korunu na jednu sázku. Potom všichni hráči otočí obrácené karty spodní stranou navrch a přesvědčí se, jaké hodnoty sejmuli. Bankéř musí vyplatit jednou korunou každého, kdo sejmul karetně vyšší hodnotu, než má on sám a přijímá jednu korunu od každého hráče, který sejmul karetně nižší hodnotu, než má on sám. Hra trvá do té doby, dokud jsou hráči ochotni sázet, popř. bankéř přijímat sázky. Pointa hry - jako v každé hazardní hře jde o výhru, zde peněžní a o napětí, které je součástí čekání na odhalení karetních hodnot. Varianty hry - někdy se stane, že chlapci hrají hromádky bez určení bankéře a nesází. Podobné hry - určitou podobnost shledávám s hazardní karetní hrou dospělých "gotes", kde jde obvykle o vysoké peněžní částky, ale chlapci z 9. B tuto hru ani neznají. 4. Sázky Název - užívaný hráči, hra často začíná zvoláním: "uzavřeme sázky na ...". Hráči - v této třídě jenom chlapci, počet není omezen, obvykle se jí neúčastní více než 5, 6 hráčů. Potřeby - peníze. Herní pole - nejčastěji třída. Herní postup - nejčastějším důvodem uzavírání sázek je v této třídě fotbalová prvoligová, popř. hokejová extraligová soutěž. Obvykle se spouští tím, že určití chlapci začnou mluvit o chystaném ligovém odpoledním, popř. večerním zápasu, což je inspiruje k tomu, aby se dohadovali o možném výsledku. Jeden z nich navrhne uzavření sázek a to stačí k tomu, aby se dohodli, jak vysoké sázky budou. Výška sázek závisí vždy na možnostech chlapců, ale obvykle se pohybuje kolem tří korun. Mezi sebou se hráči demokraticky dohodnou, komu nejvíce důvěřují a tomu svěří své peníze, druhý den se vyplácí výhry podle výsledku a předem daného kurzu na výhru. Důležité ovšem je, aby sázející byli přibližně na polovinu rozděleni, co se vyjádření opozičního vítězství týká, protože vyplácení výher jde z peněz prohravších. Pointa hry - v této hře jde nejen o peněžní výhru, ale i o potvrzení toho, že mužstvo, do
kterého hráč vkládá své naděje, ho nezklamalo. Zároveň je ochota sázejících vložit své peníze důkazem, že jsou schopni pro svůj klub něco obětovat, popř. že výhře svého mužstva důvěřují natolik, že neváhají něco vsadit. Varianty hry - někdy se stane, že není důvod k sázkám na opoziční vítězství, protože u většiny chlapců má sympatie jen jedno mužstvo, v tom případě se při ochotě sázet objevuje návrh na sázky na výsledky, tj. určit, s jakým přesným výsledkem zápas skončí. Podobné hry - sázkové kanceláře mají mnoho podobných her. 5. Antijednobarevný den Název - hráči neužívají žádný název pro tuto akci, já jsem jej užila na základě oficiálního názvu školy vždy jednoho dne v měsíci jako Den barevný, kdy následuje přídavné jméno podle barvy, která je na ten který den určena /př. Den barevný - modrý/, vzhledem k tomu, že pro žáky 9. B je důležité, aby tento den byl jakýkoliv, jen ne vyjádřený určenou barvou, nazvala jsem jej Antijednobarevný den. Hráči - celá třída, tj. 6 dívek a 16 chlapců. Potřeby - účelově zvolené oblečení. Herní pole - budova školy. Herní postup - vždy jeden den v měsíci škola vyhlašuje tzv. barevný den ve znamení určité barvy. Pro lepší vysvětlení použiji př. Den barevný modrý. Všichni žáci školy by měli vyjádřit svou modrou náladu oděvem, povoleny jsou i kresby na obličej, vlasy atd. Třída 9. B se tedy den předtím ve škole dohodne, že v „modrý den" si vezmou jakékoliv oblečení, jen si dají pozor, aby si neoblékli nic modrého. Pointa hry - vyjádření vztahu studentů ke škole a jejím akcím, zároveň vyjádření schopnosti třídy samostatně uspořádat svou privátní akci za účasti všech v ročníku (podrobnější vyjádření k této akci viz Analýza akce "Antijednobarevný den"). Varianty hry - oblékání vždy jiné podle vyhlášené barvy školou. Podobné hry - jiné "reakční" hry, jako např. Hra na telefonování. 6. Hra na telefonování Název - hráči hru nijak nenazvali, název odvozen od činnosti. Hráči - chlapci vlastnící pouzdra od mobilních telefonů. Potřeby - pouzdra od mobilních telefonů. Herní pole - učebna při vyučování. Herní postup - hra byla iniciována o suplované hodině českého jazyka, která studenty příliš nezaujala, a proto se zabývali jinými záležitostmi. Jeden ze studentů začal posílat zprávu SMS svým telefonem, aniž vypnul zvuk. Učitelka reagovala zabavením mobilního telefonu. To bylo spouštěcím mechanismem této hry, kdy nejdříve dva žáci uklidili své telefony, ale vyndali si pouzdra od nich a začali si polohlasně povídat do svých pouzder, dělali, že telefonují. To vedlo k zabavení i těchto dvou pouzder. Hra měla velký úspěch a další hodinu se opakovala, jen hráči a pouzdra se vyměnili, ale výsledek byl stejný. Pointa hry - radost ze hry a určitá forma protestu, kdy se potrestaný může na chvíli cítit i hrdinou (v majoritě školy parta disidentů.- 9.B - potrestaný disident = hrdina pro komunitu). Varianty hry - nezjištěny.
Podobné hry - z hlediska pointy i Hra na vzornou službu. 7. Hra na vzornou službu Název - odvozen hráči od herní činnosti. Hráči - dva žáci mající třídní službu. Potřeby - žádné. Herní pole - budova školy. Herní postup - dva žáci, kteří jsou určeni pro určitý týden jako třídní služba pro zajištění pomůcek před vyučováním, si v této třídě obvykle nedostatku nějakých pomůcek nevšímají. Stačí ale, že se určitá dvojice domluví a určitý den je ve třídě všechno ve vzorném pořádku. Služba má zajistit i dostatečný počet kříd u tabule a tato služba si obzvlášť zakládá na křídách. Každou malou přestávku oba žáci docházejí do sborovny a pokaždé zvoní na jiného vyučujícího, aby ho slušně požádali o několik kříd do zásoby ve třídě. Konec vyučování je zpravidla poznamenán vyčerpáním zásob kříd ve sborovně a tím i problémem pro ostatní třídy, jen 9. B je vzorná a může svým vyučujícím celý následující den křídy nabízet. Pointa hry - radost ze hry a vlastního "chytráctví", pro některé může být i zadostiučiněním k přístupu pedagogů. Varianty hry - cokoliv může "vzorná služba" vymyslet. Podobné hry - viz výše. 8. Jako Saxana Název - odvozen od přirovnání hráče přihlížejícími. Hráči - jeden hráč a všichni přihlížející /žáci třídy/. Potřeby - žákovská knížka na učitelově stole. Herní pole - žákovská lavice a učitelův stůl při vyučování. Herní postup - aktivní hráč je zde jen jeden, ale zapojen je v podstatě celý kolektiv třídy, který hráče pobaveně sleduje. Hráč, kterému byla zabavena žákovská knížka za účelem zapsání poznámky, se po přijetí trestu (ve formě poznámky) rozhodne situaci zlehčit tím, že použije známý manévr z filmu "Dívka na koštěti". Hráč sedí ve druhé lavici první řady, schová se pod svou lavici v okamžiku, kdy je vyučující otočen směrem k tabuli a nesleduje žáky. Z pod lavice druhé se posune pod lavici první a plazí se rukou po celé ploše stolu, až pohmatem najde svou žákovskou knížku, kterou uchopí a sune se s ní na své místo. Vyučujícímu lze později už jenom říci, že žákovskou knížku už studentovi dal, i když si to nepamatuje. Pointa hry - udělat vtip (zde převládá nad úmyslem dělat vtip na úkor učitele). Varianty hry a podobné hry - všechny jednorázové vtipné nápodoby. 9. Posílání vlaštovek Název - běžně užívaný podle názvu předmětu, jímž se hází. Hráči - neomezený počet, chlapci i dívky. Potřeby - složená vlaštovka z papíru. Herní pole - školní třída, nejlépe při vyučování.
Herní postup - jako nejzajímavější se hra jeví, když všichni žáci sedí na svých místech, tj. při vyučování a některý z žáků, nebo více žáků vytvoří z papíru asi tak 3 vlaštovky, které následně posílají po třídě. Žák, ke kterému vlaštovka doletí se tím stává dalším hráčem a posílá ji dál. Účelem je, aby vlaštovky obletěly co nejvíce hráčů a přitom nebyly zabaveny vyučujícím. Pointa hry - radost ze hry a též radost z toho, když sestrojená vlaštovka létá. Dále je důležité let promyslet a vystihnout okamžik, kdy je nejmenší nebezpečí ukončení hry zabavením předmětu učitelem. Varianty hry - vlaštovky mohou létat i o přestávkách. Podobné hry - posílání psaníček mezi spolužáky. 10. Posílání sms zpráv Název - neužívaný, použitý jen podle činnosti. Hráči - chlapci i dívky s mobilním telefonem. Potřeby - mobilní telefon. Herní pole - třída při vyučování. Herní postup - posílání SMS zpráv lze zařadit mezi hry jen v případě, který zde uvádím. Třídu čekala písemná práce z matematiky a 5 spolužáků se už před vyučováním dohodlo, že mobilní telefon použijí ke spolupráci. Mobilním telefonem si však jen kontrolovali výsledky. Při sbírání písemné práce jeden z "hráčů" poslal ostatním jako poděkování vtip. Pointa hry - radost z možnosti zakázané spolupráce. Varianty hry a podobné hry - jistě nějaké existují, ale interakce mezi lidmi pomocí telefonu nelze vždy charakterizovat jako hru. 11. Posílání psaníček Název - hráči název nepotřebují, je přiblížením činnosti. Hráči - 5 dívek. Potřeby - papír a tužka. Herní pole - jednotlivé lavice ve třídě. Herní postup - rozehrávač napíše během vyučování na volný papír svou myšlenku, kterou chce sdělit dalšímu spoluhráči, popř. dalším spoluhráčům a zpravidla očekává odpověď, během dopisování se může do "hry" zapojit více lidí. Pointa hry - dát touto činností najevo, s kým má hráč chuť udržovat nějaké tajemství, což se projevuje i v tom, že v některých vzkazech je výslovně napsáno "hlavně to nedej číst ..." a jméno. Touto činností se dá vyjádřit před ostatními sounáležitost, nebo naopak "okaté" nesdílení tajemství s někým jiným. Varianty hry a podobné hry - tzv. dívčí tajemství.
ANALÝZA HRY „ANTIJEDNOBAREVNÝ DEN“ Výše uvedenou akci jsem se rozhodla analyzovat na základě faktu, že se stala celokolektivní akcí 9. B, tzn., že se jí účastnili zcela všichni žáci třídy. V průběhu školního roku 2000/2001 vedení této základní školy vyhlásilo vždy jednou v měsíci jeden den ve znamení určité barvy. Žáci školy měli v tento den možnost vyjádřit co nejlépe svůj barevný nápad na svém těle (oděvem, barvou vlasů, pomalováním obličeje, rukou atd.) popř. i na pomůckách. Akce byla zcela založena na dobrovolnosti. Žáci z nižších ročníků se však účastnili zpravidla všichni a ve vyšších vždy alespoň část žáků nějak barevný den podpořila. O velké přestávce se konala vždy prezentace barvy předstoupením učitelky výtvarné výchovy v oděvu dané barvy do přední části haly, kde nejsou umístěny tenisové stoly a vyzváním žáků, aby se k ní připojili. Učitelka potom, s dvěma dalšími kolegyněmi, vyhodnotila deset žáků, kteří podle nich nejlépe "ukázali barvu" a odměnila je novými psacími potřebami a temperami. Uváděná třída zprvu tento den vůbec neregistrovala, jako jiné akce vyhlášené školou. Jak už jsem uvedla, v dřívějších obdobích měly tyto děti dokonce zakázáno účastnit se školních aktivit a ony se naučily nevšímat si takovýchto akcí i pro pozdější dobu. Při první a druhé akci byl tedy oděv jednotlivých žáků naprosto v souladu s tím, co nosí obvykle. Když se však při druhé akci ve třídě ozvalo, že Katka půjde o velké přestávce do haly, protože má červené triko /byl Den červený/, čehož si všiml Petr Š. a následovalo provokování dalších dvou spolužáků, kteří měli nějakou část oděvu červenou, napadlo Lukáše, že příště mohou školní hru obrátit ve svou třídní verzi. Uvedení tři žáci se samozřejmě neoblékli do červeného oděvu úmyslně (nebyl celočervený), ale proto, že nesledovali, proč se tak oblékají. Sledování toho, co si kdo obléká, bylo tedy základním bodem této akce. Den před třetí "barevnou" akcí tedy Lukáš a Pavel Z. oslovili své spolužáky a požádali je, aby následující den přišli do školy v jakémkoliv oblečení, nesmí ovšem mít na sobě ani modrý puntík /byl Den modrý/. Toto upozornění se opakovalo každý měsíc současně s vyhlášením barvy vedením školy. Dohru měla tato "antiakce" vždy o velké přestávce v hale. Chlapci z 9. B při vyhlašování nejlepších "masek" jako jediní hráli obíhačku a okolního veselí a tleskotu si zásadně nevšímali. Protože akce vyhlášená školou byla naprosto dobrovolná, nebyla neúčast na ní, ani nezájem o ní jakkoliv sankcionován. I vedení školy tedy nezájem 9. B o "barvy" naprosto respektovalo. Tato třída však využívala tento den i k vzájemným prohlídkám spodního prádla, které mělo být též prosto veřejně vyhlášené barvy. Účast na ukázkách trenýrek, tílek a dámského prádla však byla naprosto dobrovolná a nikdo k této prezentaci nebyl násilím nucen. Zpravidla to proběhlo tak, že Petr Š. se hned ráno pochlubil tím, že si dal pozor i na to, jaké si bere slipy a ptal se Lukáše, jako iniciátora akce, zda se zabýval i těmito detaily. Samozřejmě se přidali i další hoši a pozornost se obrátila k jednotlivým dívkám. Dívky jako skupina obvykle neměly problém s nějakou vtipnou odpovědí, ale k ukázkám nepřistupovaly. Kluci se obvykle s vtípky úplně spokojili. I ukázky u chlapců byly spíše symbolické. Většinou proběhly Tak, že některý z chlapců, který se nechal strhnout hecováním, poodhalil část slipů nebo trenýrek vysunutím okraje prádla nad horní ukončení kalhot. Tato hra je vyjádřením postoje této třídy:
a) k autoritám b) k jiným třídám c) k vlastním spolužákům
Dle Cailloisova rozlišení her /1998/ patří tato hra k mimésis, dle Millarové /1978/ je
sociální hrou. Antijednobarevný den je celotřídním aktivnějším vyjádřením postoje třídy na škole, kde funguje mezi 9. B a zbytkem školy "studená válka" bez vyhraněných konfliktů, ale s jasně vymezenými hranicemi, do čeho se tato třída zapojit nesmí. Zde dává kolektiv třídy najevo, že si vytvořil svůj vlastní svět, ve kterém nepotřebuje své akce organizovat někým jiným. Protest vyjádřením "jiné barvy" je historicky a kulturně znamením otevření konfliktu, nový "prapor" začátkem revoluce. "Jinak barevný" člověk může být nepochopen a vyobcován z dané společnosti. Na druhou stranu, jiná barva bývá vyjádřením nesouhlasu s uniformní barvou ostatních v majoritě - tj. ti, co nejsou stejně barevní jako majorita, jsou "mí lidé". Teprve v druhé linii je zde možné vypozorovat jistý sexuální podtext. Tento podtext je však důležitý jen pro určitou skupinu chlapců, ostatní vtipkování ohledně prádla baví, ale nepřikládají mu takovou důležitost. Dívky a chlapci, kteří se jeví jako vyzrálejší, obracejí narážky na spodní prádlo ve slovní humor, který jim nečiní potíže, nestydí se. Druhá skupina chlapců je skutečně nabuzena a doufající, že něco zahlédne. Nabízí se tedy otázka, proč je zde tak málo důležitý sexuální motiv během her, zvláště ve styku obou pohlaví, který se zdá pro Lidi tohoto věku naprosto normální. Díky postavení této třídy na škole je zřejmě důležitější udržovat kolektivní soudržnost a potvrzovat si ji i ve vzájemných hrách. Proto jsem pro analýzu zvolila právě Antijednobarevný den, který je jedním z vyjádřeních, která ukazují "světu", že "my z 9. B jsme skupinou, která si vystačí sama - pro ochranu před světem i pro zábavu". TAXONOMIE HER Pro klasifikaci vybraných her (tj. 11) jsem zvolila hlediska: participace členů třídy na hře, obsah hry, cíl hry. Tabulka č. 1 Hra 1. Obíhačka – stol. tenis 2. Ping – pong bez pálek do zdi 3. Hromádky 4. Sázky 5. Antijednob. den 6. Hra na telefonování 7. Hra na vzornou službu 8. Jako Saxana 9. Posílání vlaštovek 10. Posílání sms zpráv 11. Posílání psaníček
Iniciátor ♂ libovolný
Hrají ♂
♂ libovolný
♂
♂ Ivo, Miloš, Patrik ♂ Ivo ♂ Lukáš, Pavel Z.
♂ ♂ ♂♀
♂ libovolný
♂
♂ Lukáš, Petr J.
♂
♂ Petr Š. ♂ libovolný ♀ libovolný ♀ libovolný
Poznámky
♂♀ ♂♀ ♀
aktivní účast celé třídy libovolný ve smyslu, kdo má pouzdro iniciátoři aktivní, třída pasivně zapojena aktivní jeden, pasivní spoluúčast třídy libovolný s mob. telefonem všechny dívky kromě Kateřiny
Z tabulky je možné vyčíst: 9 her iniciováno mužem, z toho do 2 z 9 zapojeny dívky 2 hry iniciovány dívkou, z toho do 1 ze 2 zapojeni muži, 3 hry s aktivním zapojením obou pohlaví, 1 hra s aktivním zapojením pouze ženského pohlaví, 6 her s aktivním zapojením pouze mužského pohlaví Logicky vyplývá, že většinu her ve třídě hrají společně kluci. Hry lze rozdělit i podle iniciátorů: Lukáš (nejoblíbenější v kolektivu) s Petrem J. a Pavlem Z. (v oblíbenosti hned za Lukášem) iniciují kolektivní protestní akce - č.5 (aktivně zapojena celá třída), č.7 (dva iniciátoři vzorně sehrají "představení" pro celou třídu). Jejich aktivita a intence vůči svému kolektivu jistě hraje v oblíbenosti u spolužáků svou roli. Ivo ("uhlobaron") aktivuje zpravidla obě hry hazardní - č.3, 4 (svou roli zde může sehrát výše jeho kapesného, která je zřejmě ve třídě nejlepší). Petr Š. - třídní šašek, pro pedagogy kverulant - č.8. Tabulka č. 2 - Klasifikace obsahová dle Cailloisova vymezení (bez her typu ilinx) Přesnost Agon Alea Mimikry struktury 6. Hra na telefonování 9. Posílání vlaštovek 9. Posílání vlaštovek 8. Jako Saxana Paidia 7. Hra na vzorou 11. Posílání psaníček službu 10. Posílání sms 5. Antijednob. den zpráv
Ludus
2. Ping – pong bez pálek 1. Obíhačka
3. Hromádky 4. Sázky
Ad 9) náhodně vypuštěná vlaštovka se při připojení dalších může dostat do soutěže, která déle vydrží ve hře, která trefí konkrétně vybraného člověka atd. podle situace. Tabulka č. 3 – Klasifikace dle cílenosti her Hry podtrhující výjimečné postavení třídy ve Hry důležité jen pro skup. uvnitř škole třídy 1. Obíhačka 1. Obíhačka 5. Antijednobarevný den 2. Ping – pong 6. Hra na telefonování 3. Hromádky 7. Hra na vzornou službu 4. Sázky 8. Jako saxana 6. Hra na telefonování 9. Posílání vlaštovek 8. Jako Saxana 10. Posílání sms zpráv 9. Posílání vlaštovek 10. Posílání sms zpráv 11. Posílání psaníček
Hry č. 1, 6, 8, 9, 10 zapadají do kontextu s postavením třídy ve škole, přesto si je lze představit i jako pouze skupinové hry, které mají za cíl podtrhnout užší vztahy v kolektivu třídy. Hry č. 5 a 7 vyjadřují postavení třídy ve škole zcela otevřeně. Obě hry iniciuje muž, do jedné z těchto dvou (č. 5) se zapojují obě pohlaví aktivně. Ze všech tří tabulek lze shrnout: Mužské hry: 1., 2. - aktivní sport (soutěž) 3., 4. - hazard 6., 7. - mimikry jako protestní akce Ženské hry:
11. - náhoda
Smíšené hry: 5. - protest 9., 10. – náhoda ZÁVĚR Kultura této třídy je značně ovlivněna zejména jejím postavením ve škole, dále její strukturou, tj. značnou převahou chlapců nad dívkami, a, zdá se, že i místními poměry, tzn. sociálními podmínkami rodičů a zároveň možností dětí trávit čas mimo školu společně různými sporty,v přírodě atd. V porovnání s jinými studiemi (Špetová - Kurjakovová, 2000, Fenwicková - Smith, 1994) jsou žáci této třídy více zaměstnáni mírnými provokacemi podporujícími jejich roli ve škole, před hrami obvyklými pro sexuální dospívání. Pro lidi tohoto věku bývá sexualita něčím převratným, zpravidla ovládá nejen jejich myšlení, ale své představy často uplatňují i v hrách a pouští se do různých výzkumů v této oblasti. U těchto sledovaných dětí není jistě vývoj odlišný a sílící sexualita je pro ně důležitá, ale ve škole má prioritu demonstrovat dospívání akceptací vtištěné role školou a vyjadřovat své postavení neagresivním protestem. Protest k tomuto věku zcela přirozeně také patří a cit studentů pro meze "zákona", které jsou udržovány vůdčími osobnostmi třídy, zejména Lukášem, svědčí jistě o vytříbenosti sociálního cítění, které je znakem dospělosti v sociální oblasti. Děti ve třídě odporují často, ale se zachováním pravidel hry. Vždy jde o snahu triumfovat, ale bez vedlejších prospěchových cílů, které by vítězství poznamenaly ziskem, příkladem je akce Petra Š. "jako Saxana", který nejdříve počkal, až ho učitel potrestá, a teprve potom vtipně žákovskou knížku odstranil, dále i již analyzovaná akce směřující "proti všem", ale jen z cílem ukázat svůj názor, aniž je komukoliv ublíženo. Také z těchto důvodů lze akce zařadit mezi hry. Společnými akcemi, zejména mimo školu (domluva na volejbal, fotbal, pálení ohně aj.), dokazují svou vzájemnou soudržnost a schopnost udržet si organizovanost vnitřní proti "infantilní" organizaci z vnějšku. Ve škole mezi dětmi probíhají v běžném hovoru erotické narážky a vtipy, ty se ovšem velmi podobají humoru dospělých, také reakce na ně jsou u částí žáků dospělé (mají pohotové odpovědi, nestydí se, nemají potřebu předvádět svou zvědavost), část chlapců ovšem reaguje ještě "zběsilým" smíchem, zbytečným používáním vulgarismů a rádoby světáctvím. Malý
počet dívek v této třídě, už od samého počátku nástupu do školy, je zřejmě i důvodem, že své lásky směřují členové třídy mimo oblast 9. B (př. Jana i Petra mají chlapce starší, Petr J. věnuje svou náklonnost dívce z 9. A). Svým způsobem se jedná o rodinu, kde není možné tolerovat "incest". Třída je v postavení "brothers in arms", kteří k sobě musí být loajální, i když má každý svůj určitý zájem, spojuje je společný "svatý" boj. Tato role třídy ve škole se tříbila během let a tudíž by nebylo snadné zcela ji změnit. Toto postavení se stalo zvykem, chování školy k 9. B a chování této třídy ke škole se vypracovalo do oboustranně akceptovatelného stavu. Druhé pololetí posledního ročníku už probíhá v duchu čekání na rozloučení. Přesto si lidé žijící v této jedné třídě zachovali živost, nerezignovali na dění ve škole a reagují na ně svým "dospělým" způsobem. POUŽITÁ LITERATURA Caillois, R.: Hry a lidé. Studio Ypsilon, Praha 1998 Fenwicková, E. - Smith, T.: Kniha o dospívání. INA, Bratislava 1994 Kurjaková, L. - Špetová, E.: Výzkum herního folklóru žáků 8. třídy. (Seminární práce z Psychologické metodologie II., akademický rok 1999/2000.) Millarová, S.: Psychologie hry. Panorama, Praha 1978
