1. TŘÍDA Piskáčková Petra, Zelenková Sylvie 2000/2001 ÚVOD Pro účely této výzkumné práce jsme si zvolily jednu církevní školuv Praze. Při rozhodování sehrálo roli několik faktorů, nejpodstatnějším z nich byl fakt, že se jedná o školu ne zcela klasickou. Na škále „výjimečnosti“ by se nacházela někde na půli cesty mezi školou waldorfskou a klasickou základní školou. Považovaly jsme ji tedy za vhodné výzkumné prostředí, kde lze získat zajímavá data o herním folklóru. Vzhledem k tomu, že také osobně znám několik vyučujících, měly jsme organizační stránku výzkumu značně usnadněnou, protože personál nám ochotně vycházel vstříc a umožnil nám účast např. i na koncertě. To bylo velmi zajímavé především z hlediska sociometrického, protože celá třída byla vytržena z běžného denního rámce. Realizovaly jsme celkem 5 návštěv (včetně koncertu). Během prvních tří vstupů jsme děti pouze pozorovaly během vyučování a přestávek a nezačínaly hovor pokud k nám děti samy nepřišly. Na koncert, což byla právě třetí návštěva, jsme šly jako pomocný pedagogický dozor. Během posledních dvou vstupů jsme naopak samy s dětmi začínaly hovor, hrály jsme spolu hry, děti nám vysvětlovaly pravidla a realizovaly jsme „herní posezení s dětmi za účelem zjištění sociometrických vztahů (viz dále). PASPORTIZACE TŘÍDY Na této škole funguje jen první stupeň, takže žákovská populace je relativně dětská a v rámci školy chybí srovnávání a napodobování dětí z vyšších ročníků (rozuměj z druhého stupně). Školní prostředí působí na první pohled velmi přátelsky, je orientované na děti (např. veselé označení tříd a vůbec všech dveří ve škole). Například i na chodbě, kde je umístěna první třída, jsou vedle velkých i přiměřeně malé „odpočívací“ lavičky pro prvňáky. Tuto školu navštěvují jednak děti rodičů aktivně činných v nějaké církvi, jednak děti s poruchami učení a chování, pro které by prostředí běžné školy bylo daleko více stresující. Jejich rodiče volí tuto školu dále i proto, že přístup zdejších pedagogů je (dle našeho názoru) více individuální a méně represivní než v běžné ZŠ. Zbývá dodat, že nedostatek disciplíny byl druhou stranou mince – zřejmě daň za příliš vstřícný postoj k žákům. Výzkum herního folklóru jsme prováděly v první třídě. Kolektiv prvňáků není nijak zvláštní ani nápadný, ať v kladném nebo záporném smyslu slova. Jejich třída je umístěna v přízemí naproti šatně, herně a druhé třídě; nejsou tedy nijak výrazně izolováni od dění na škole, ačkoli v druhém patře je kromě zbytku tříd také sborovna, kde se o přestávkách scházejí vyučující, takže podle našeho názoru je druhé patro sociálně výhodnější. Zbývá dodat, že dětský kolektiv první třídy se nám z počátku jevil pro tento výzkum jako mimořádně nevhodný a nezajímavý, protože hlavní náplní o přestávkách bylo zpočátku především mírumilovné pojídání svačinky, eventuelně pomalá procházka mezi lavicemi a sem tam prohozené slovo s kamarádem. Později (částečně druhá a zejména pak třetí návštěva) se
ukázalo, že to bylo pravděpodobně způsobeno neobvyklou situací ve třídě (nemocná třídní učitelka a třetina třídy, suplování). Sociometrie V této části naší práce jsou nejprve uvedeny tři sociogramy mapující vývoj našeho pohledu na vztahy ve sledované třídě. První dva jsou vypracovány na základě pozorování, třetí byl vytvořen prostřednictvím přibližně půlhodinového fantazijního povídání s dětmi. K jednotlivým sociogramům je připojen krátký komentář. Následuje shrnující sociometrická analýza vytvořená podle celkového dojmu a zkušeností nasbíraných během jednotlivých návštěv ve třídě. Na sociální sociometrii poté navazuje sociometrie herní. Sociogram č.1 - vytvořený na základě pozorování ze dne 14. 3. 2001 (první návštěva ve třídě)
Karolína
Štěpánka
Adéla
Sára II.
Doubravka
Šimon
František
Kája Klára Ester
V uvedený den bylo ve třídě poměrně málo žáků. Chování některých z nich bylo navíc ovlivněno naší přítomností (některé dívky se snažily upoutat na sebe naši pozornost). Ve třídě se vytvářely menší skupinky. Čistě chlapeckou skupinu tvořili Šimon a František. Dívky Klára a Ester tvořili druhou skupinu, ke které se vícekrát připojil Kája. Třetí, největší skupina sestávala z Doubravky, Sáry II., Adély, Štěpánky a Karolíny.
Sociogram č.2 - vytvořený na základě pozorování ze dne 29. 3. 2001 (třetí návštěva ve třídě) Štěpánka Karolína Sára II.
Adéla
Kája Noemi
Doubravka
Ester Klára Mirek
Šimon
Dorotka
František
Sára I.
Bernard Uvedený sociogram naznačuje tyto vztahy ve třídě: Do vzájemného kontaktu vstupují chlapci Bernard, Šimon, Mirek, často se k nim připojuje i František. Druhá skupinka, která se ve třídě toho dne vytvářela, zahrnovala Ester, Kláru, Noemi a Káju, přičemž Kája dával přednost především kontaktu s Klárou a Ester. Noemi zase komunikovala zejména s Klárou. Také se ale zároveň připojovala k dvojici dívek – k Sáře II. a k Doubravce. Další dvojici poté vytvářely Karolína a Štěpánka, Karolína však vstupovala do kontaktu i s Kájou (hráli spolu jednu hru pro dvojici). Stranou kolektivu zůstávala Dorotka a Sára I.. Dorotka se nesměle pokoušela získat přízeň Noemi, která však na její snahy nijak pozitivně nereagovala. Sára I. se zase snažila získat pozornost Kláry a Noemi, přičemž párkrát našla pozitivní odezvu u Kláry. Sociogram č.3 – vytvořený dne 10.4. na základě dotazování formou her „Komu bych ukázal své tajné oblíbené místo“ a „Kdybych byl zvířátko, komu bych chtěl patřit“ Jméno dítěte Klára Doubravka Ester Dorotka František Kája Sára II. Noemi Adéla
Kamarád 1 Kája Kája Klára Noemi Ester Noemi Adéla Kája Sára
Kamarád 2 Ester Noemi František Šimon Doubravka Doubravka Máma Doubravka
„Páníček“ Kája Kája František Noemi Noemi Klára Adéla Klára Doubravka
Vysvětlivky: Ve sloupci „jméno dítěte“ je seznam všech dětí, které byly toho dne přítomny na vyučování (jen těch se tento sociogram týkal). Na řádku každého dítěte jsou jména dětí, které dotyčné dítě během zmíněných fantazijních her uvedlo. Význam jednotlivých položek v tabulce viz dále. Chtěly jsme při vytváření sociogramu vyzkoušet ještě další metody než pouhé pozorování. S ohledem na fakt, že se jednalo o děti z první třídy, nepoužily jsme klasickou dotazníkovou metodu (jako naši kolegové provádějící výzkum ve vyšších ročnících základních škol), ale fantazijní hru na „Představ si, co kdyby…“. Zjišťovaly jsme jednak kladné vazby mezi dětmi (= kamarádské vztahy, v tabulce uvedeny jako „kamarád 1“ (=větší preference) a „kamarád 2“), podobně jako u obou předchozích sociogramů získaných pozorováním. Navíc jsme chtěly zjistit, koho děti mezi sebou považují za spolehlivého, důvěryhodného a zodpovědného. Toto jsme zjišťovaly hrou na „Kdybych byl zvířátko, komu bych chtěl patřit“ (v tabulce uvedeno jako „páníček“). Tematicky se to hodilo do programu dne, protože dvě děti přinesly do vyučování svá domácí zvířátka, křečka a králíčka. Zjištěné výsledky zachycuje uvedená tabulka. Podle očekávání se tento sociogram podstatně liší od již předtím odpozorovaných sociogramů. Jednou z příčin bude patrně fakt, že se do výsledků výraznou měrou promítají fantazie a přání, které se nemusí shodovat s pozorovanou skutečností. Tak je to například u třídního outsidera Dorotky - zajímavé je, že Dorotka odmítla uvést druhého kamaráda, kterého by s sebou vzala na své tajné místo, takže v tabulce figuruje pouze Noemi (stejně tak by jako zvířátko chtěla patřit pouze Noemi). Jak bylo již uvedeno výše, Dorotka usiluje o její přízeň, ale jejich interakce jsou ve skutečnosti nesmírně řídké, charakteristicky jednostranné a iniciované Dorotkou. Noemi naproti tomu Dorotku vůbec neuvedla, proti instrukcím však uvedla jako druhého kamaráda svojí matku. Do analýzy tohoto faktu jsme se z časových důvodů nepouštěly. Bylo by to však jistě zajímavé – rozhodně se nejedná o nedostatek sociálních kontaktů v rámci skupiny (Noemi patří ve třídě mezi oblíbené děti); tento fakt může naopak signalizovat výjimečně kvalitní vztah mezi dcerou a matkou. Noemi je také jednou z mála dětí, u nichž se shodují dříve pozorované interakce s těmi „fantazijními“, které mapuje tento sociogram. Další děti, které vykazovaly tuto shodu, jsou Kája, Adélka a Sára II. Jsou to děti sociálně úspěšné, možná proto není v jejich případě rozpor mezi realitou a „fantazií“. Sociometrická analýza Šimon – vůdce mezi kluky, rebelant - zkouší, co si může ve třídě o hodině dovolit, o přestávkách vytváří s kluky skupinku (především s Mirkem a Bernardem, posmívá se Dorotce Mirek – blízký kamarád Šimona, nechá se jím ovlivňovat, posmívá se Dorotce Bernard – dotváří chlapeckou skupinku František – kamarádí převážně s kluky, ale neodmítá i kontakt s dívkami (především s Ester), rád komunikuje s dospělými Kája – kamarádí s dívkami (především s Klárou, Ester, Noemi, někdy i s Karolínou), dívky ho mezi sebe rády přijímají a hrají si s ním, nepřipojuje se ke skupince chlapců, někdy dokonce kluky napomíná, aby nezlobili Dorotka – „outsider“, izolovaná, tichá, na otázku zda si s dětmi o přestávce hraje odpověděla, že ne, protože jí u sebe nechtějí, usiluje o přízeň Noemi Noemi a Klára – kamarádky, obě mají tendenci prosadit se mezi dívkami, být vůdkyněmi (Noemi je o něco úspěšnější), jsou často organizátorkami her
Sára I. – nepatří ve třídě k oblíbeným, snaží se na sebe upozornit výkřiky o hodině, rebelantstvím, často se chce připojit k rozehraným hrám – někdy ji děti přijmou (např. při honěné), někdy ne Ester – je hodně hravá, někdy se dorozumívá pomocí různých zvuků, vykřikuje o hodině, ráda si hraje sama (jako by byla ve svém vlastním fantazijním světě), někdy vyprovokuje k hraní Kláru Adéla, Doubravka, Sára II. – kamarádky, chovají se již jako „slečny“, zajímají je kluci, nehrají příliš dětinské hry jako např. Na pejsky, hry s Pokémony, Doubravka a Sára II. se navíc kamarádí s Noemi Karolína a Štěpánka – kamarádky, někdy se baví s Adélou, Štěpánku také příliš nezajímají dětinské hry, Karolína se výjimečně přidává i k ostatním dívkám nebo si hraje s Kájou
Štěpánka Karolína
Adéla
Doubravka
Kája
Sára II.
Noemi Dorotka
Ester
Klára Sára I.
Mirek
Šimon
František
Bernard
Herní sociometrie Skupina dětí Ester, Klára, Noemi, Kája Ester, Klára, Noemi Ester, Klára, Noemi, Sára I., Doubravka, Sára II. Karolína Všechny dívky + Kája Adéla, Štěpánka, Karolína, Doubravka, Sára II. Šimon, Bernard, Mirek, František Všechny děti Noemi, Sára II., Doubravka, Šimon, Mirek, Bernard, František
SEZNAM HER 1. Bouchání do rukou 2. Honěná s domečkem se dvěma domečky v kruhu na pruhovaném koberci 3. Kdo bude první 4. Koza 5. London Bridge 6. Na pejsky 7. Plácání po zadku 8. Pokémoni Na pokémony Hry s nálepkami a kartičkami Pokémonů 9. Pějme píseň dokola 10. Přetlačování 11. Točení s pytlíky na TV 12. Zajíček
Hry Na pejsky, Na Pokémony Hry s kartičkami a nálepkami Pokémonů, Bouchání do rukou Pějme píseň dokola, London Bridge Všechny druhy honěné Přetlačování, Zajíček Plácání po zadku Kdo bude první, Točení s pytlíky na TV Koza
POPIS HER 1. Bouchání do rukou Název: odvozen od činnosti během hraní Hráči: dva, většinou dívky Herní pole: třída Čas: přestávka Pomůcky: židle Průběh, pravidla, strategie: hráči sedí za sebou v lavicích. Hru vyprovokuje hráč sedící vzadu tím, že své dlaně opakovaně pokládá na opěradlo židle, na které sedí hráč před ním. Ten se snaží vší silou bouchnout svými pěstmi do rukou protivníka - snaží se je trefit ve chvíli, kdy jsou položeny na opěradle. Hráč vzadu uhýbá před ranami a zase pokládá dlaně zpět na opěradlo. Hráči vepředu jde o to, aby se co možná nejvícekrát trefil do rukou protihráče. Hráč vzadu usiluje o to, mít ruce na opěradle co možná nejčastěji, ale zároveň se vyhnout ranám a nebýt trefen pěstmi protihráče. Hra většinou končí tím, že to některého z hráčů omrzí. Podobné hry: hra Plácání po zadku je velmi podobná v tom, že si její účastníci poměřují vlastní hbitost a obratnost. V obou hrách jde o to, trefit se do určité části těla protivníka, přičemž protivník se snaží úderům vyhnout. Rozdíl je však v tom, že ve hře Plácání do zadku dochází ke střídání role útočníka mezi hráči, ve hře Bouchání do rukou tomu tak není. Mezi podobné hry by se také dala zařadit hra Přetlačování. Stejně jako u her Bouchání do rukou a Plácání po zadku se jedná o hru „jeden na jednoho“, v níž si účastníci poměřují své schopnosti. U hry Přetlačování se však hráči snaží ukázat svou fyzickou sílu, spíše než mrštnost. Své schopnosti (především fyzickou zdatnost) si děti dále poměřují ve hře Kdo bude první. Idea hry: vyprovokovat hráče vepředu k nějaké akci, zatáhnout ho do hry a poměřit si, kdo je obratnější a vytrvalejší 2. Honěná Různé varianty; název „honěná“ je vždy doplněn podle určitého výrazného znaku, kterým se hra odlišuje od ostatních druhů honěných. Honěná s domečkem Název: odvozen od možnosti skrýt se před honícím Hráči: tři a více, především dívky - někdy se zapojí dokonce všechny dívky ze třídy a často se k nim přidá Kája, ostatní kluci ne; iniciátorem bývá Karolína, Štěpánka nebo Adéla Herní pole: chodba Čas: přestávka Pomůcky: podlaha na chodbě strukturovaná dlaždicemi různých barev Průběh, pravidla, strategie: hra začíná tím, že se dívky o velké přestávce domluví, že půjdou hrát na chodbu honěnou. Nejprve si určí pravidla. To znamená, že si především stanoví místo, které bude sloužit jako tzv. domeček, tedy úkryt před tím, kdo honí. Honění začne tím, že některý z hráčů plácne jiného do libovolné části těla (nejčastěji do ruky, ramene
nebo zad) a vykřikne „Máš babu!“. Tím se hra rozehraje a honící hráč, který je označen jako baba, má za úkol zbavit se tohoto označení plácnutím jiného hráče. Pokud se mu to podaří, baba se přenáší na plácnutého a ten má nyní za úkol honit ostatní a zbavit se baby. Baba je pro hráče něco jako hanlivé označení, které se snaží ze sebe co nejdříve sejmout, tedy plácnutím je předat někomu jinému. Hráči, kteří jsou honěni babou, mají možnost se skrýt do tzv. domečku (na chodbě je to výklenek, který je oddělen od ostatního prostoru čárou na podlaze vytvořenou z tmavých dlaždic). Sem baba nesmí vkročit, ani nesmí plácnout hráče, který se již nachází za čárou, v domečku. Jestliže se stane, že jsou všichni honění hráči v domečku, musí stát baba vždy v určité vzdálenosti od dělící čáry, je to přibližně 1,5 metru. Pokud by se baba příliš přiblížila, považuje se to za porušení pravidel a honění hráči odmítají z úkrytu vylézt. Hra většinou končí počátkem další vyučovací hodiny. Pravidlo typu „oplátky se nepečou“ hráči při honěné nemají. Podobné hry: hra Zajíček se Honěné podobá v tom, že obě tyto hry pracují se „značkováním“. V Honěné se jedná o označení baba, u Zajíčka je to zesměšňující označení vztyčeným ukazováčkem a prostředníčkem nad hlavou spoluhráče. U hry Zajíček však může být označeno více jedinců najednou a sejmutí označení ze své osoby není tak nápadné a přesně dané jako u Honěné. Lze předpokládat, že jedinec se tohoto označení zbaví tehdy, když stejné udělá nad hlavou některého z dalších hráčů, ale toto není v pravidlech přesně stanoveno. Hra Honěná je dále podobná hře Kdo bude první, a sice v rychlých pohybech a běhání. Do hry Honěná se promítají reálné vztahy ve třídě (viz Analýza hry na honěnou a jejích variant), k čemuž dochází částečně i u hry Pějme píseň dokola, při které si vůdce hada volí, kdo z hráčů se stane další součástí „jeho“ hada. Volba je však v tomto případě omezená svým svázáním s poslední slabikou v písni. Ostatní druhy Honěné bych zařadila spíše mezi různé varianty téže hry, než mezi hry podobné. Idea hry: odreagovat se, vybít energii, zažít závrať z rychlého pohybu, vzrušení při opuštění bezpečného domečku a vydání se napospas babě Honěná se dvěma domečky Název: odvozen od počtu skrýší před honícím Hráči: tři a více, především dívky + Kája; iniciátorem bývá Karolína, Štěpánka nebo Adéla Herní pole: chodba Čas: přestávka Pomůcky: dvoje dveře Průběh, pravidla, strategie: začátek i průběh hry je obdobný jako u předchozí honěné. Rozdíl je v počtu domečků a v jejich umístění. Tentokrát jsou za domeček označeny dvoje dveře, které se nacházejí nejčastěji na protilehlých stěnách chodby. Honění hráči střídavě přebíhají od jedněch dveří ke druhým. Při tomto přebíhání je může baba plácnout. Jakmile se však dotknou rukou jedněch nebo druhých dveří, baba na ně nemůže. Podobné hry: viz. Honěná s domečkem Idea hry: tamtéž Honěná v kruhu Název: odvozen od způsobu honění Hráči: dvě dívky nebo Kája s některou z dívek; někdy mají diváky Herní pole: zadní část třídy
Čas: přestávka Pomůcky: žádné, popřípadě jedna nebo čtyři bačkory Průběh, pravidla, strategie: hra začíná domluvou hráčů. Hráči si vymezí kruh, který má v průměru přibližně 2 metry. Tento kruh je buď pouze imaginární (někdy dojde k hádce kvůli podezření, že si při běhání protihráč kruh zmenšuje), nebo se vytvoří střed kruhu pomocí jedné bačkory, nebo se umístí čtyři boty po obvodu kruhu. Každé kolo začíná tak, že ten kdo honí si stoupne na vzdálenost 1 metru od kruhu, odpočítává „tři, dva, jedna, teď“ a vyběhne. Během odpočítávání druhý hráč obíhá kolem kruhu a v okamžiku slova „teď“ se snaží být po obvodu kruhu co nejdále od honícího. Poté se hráči honí kolem kruhu, přičemž honící může kdykoliv změnit směr běhání a překvapit tak protihráče. Když honící předá plácnutím babu, hra končí, ale v zápětí začíná další kolo, při kterém se úlohy hráčů vymění. Hra končí začátkem vyučovací hodiny nebo vyčerpáním jednoho či obou hráčů. Podobné hry: v této variantě Honěné hraje velkou roli závrať z rychlého běhání v kruhu. V tomto ohledu bych ji proto přirovnala ke hře Točení s pytlíky na TV, ve které se objevuje závrať v důsledku otáčení se kolem své osy. U Honěné v kruhu má dále svůj význam okamžik náhlé a nečekané změny, když honící změní směr svého běhání a překvapí tak spoluhráče. Tento moment se vyskytuje také ve hře Pějme píseň dokola, ve které hráč vedoucí hada může libovolně a nečekaně volit směr pohybu hada a dotknout se jakéhokoliv spoluhráče v kruhu. U hry Pějme píseň dokola však nejde o překvapení spoluhráče za účelem jeho přemožení a vlastní výhry. Vedoucí hada si naopak vybírá, kdo bude jeho spoluhráčem, kdo bude další součástí „jeho“ hada. Idea hry: prožít závrať z rychlého běhání v kruhu, vybít energii - „vyběhat se“, nečekanou změnou přelstít protihráče a dát mu babu Honěná na pruhovaném koberci Název: odvozen od místa hry Hráči: tři a více, především dívky, někdy s Kájou Herní pole: zadní část třídy, kde se nachází koberec Čas: přestávka Pomůcky: pruhovaný koberec Průběh, pravidla, strategie: hra začíná domluvou hráčů. Určí se jeden pruh na koberci (šířka necelý metr), ve kterém stojí ten kdo honí, tedy baba. Ostatní hráči stojí nalevo či napravo od vymezeného pruhu a snaží se přeběhnou přes tento pruh, aniž by je baba plácla. Baba se smí pohybovat pouze v určeném pruhu a smí protihráče plácnout pouze při přebíhání. Někdy se ti, co jsou honění, domlouvají, že jeden odláká pozornost baby a druhý mezitím přeběhne. Hra končí začátkem vyučovací hodiny nebo omrzením hráčů. Podobné hry: viz. Honěná s domečkem + u této varianty Honěné jsme vysledovaly vysoký stupeň spolupráce honěných hráčů, kteří se jakoby spikli proti babě a snažili se ji přelstít tím, že některý z hráčů odlákal její pozornost a mezitím ostatní přeběhli po vyhrazeném pruhu koberce. Taková spolupráce se nevyskytovala ani u jedné z ostatním variant Honěných, i když by byla teoreticky možná u Honěné s domečkem a Honěné se dvěma domečky. Velký stupeň spolupráce se dále vyskytl u hry Koza, proto bych ji označila za hru v tomto ohledu podobnou hře Honěná na pruhovaném koberci. I když u hry Koza šlo o spolupráci všech hráčů, nikoli jen některých za účelem přelstít dalšího hráče. Idea hry: přelstít babu, odreagovat se běháním, závrať z rychlého přeběhnutí „nebezpečného“ území, vzrušení při vstupu do „nebezpečného“ území
3. Kdo bude první Název: odvozen od hlavního cíle hry Hráči: tři a více, dívky i chlapci, hrají většinou všechny děti Herní pole: třída Čas: vyučovací hodina Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: přestože se nejedná o hru organizovanou učitelkou, impuls k této hře dává učitelka výzvou typu „Děti, pojďte k tabuli!“ nebo „Běžte si sednout na koberec!“. V takovém okamžiku nastane mezi dětmi snažení o to, být na určeném místě první. Děti běží na stanovené místo a ten, komu se podaří být první, zvolá „První!“. Ten, kdo doběhne druhý, vykřikne „Druhý/á!“ a další zvolá „Třetí!“. Zde obvykle hra končí, i když někdy děti takto počítají a volají až do pěti. Ten, kdo doběhl jako první, je považován za vítěze. Podobné hry: je zde podobnost s různými variantami Honěné, a sice v rychlém běhání a radosti z rychlého pohybu, z možnosti po dlouhém sezení při hodině vybít nashromážděnou energii. Ve hře Kdo bude první jde hráčům o to vyhrát, být první, ukázat ostatním žákům a možná i učitelce svou fyzickou zdatnost. Toto dokazování vlastních schopností se vyskytuje také ve hrách Bouchání do rukou, Plácání do zadku a Přetlačování. Ve vyjmenovaných hrách však hráč poměřuje své schopnosti v jednom okamžiku pouze s jediným protihráčem. Idea hry: ukázat ostatním svou fyzickou zdatnost, možnou ideou hry je také co nejlépe splnit příkaz učitelky a zajistit si tak její přízeň, určitou roli hraje také rychlý pohyb 4. Koza Název: vlastní pojmenování dětí odvozené od jedné z postav ve hře; tato hra je známá pod názvem „Hobl“ Hráči: čtyři až šest, chlapci i dívky; součástí hry je i obecenstvo Herní pole: zadní část třídy Čas: přestávka Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: hra vyplyne ze situace, kdy se děti o přestávce různě pošťuchují a povalují po koberci v zadní části třídy. Hru začne jedno z dětí, které dostane nápad a zvolá „ Uděláme kozu!“. Vybere se hráč, který bude dělat kozu a ten, kterým bude o kozu hoblováno (ani jedna z rolí není chápána jako obět, děti se v nich střídají). Koza si klekne a opře se rukama o zem. Dva až čtyři hráči uchopí dalšího spoluhráče za nohy a za ruce a postaví se s ním bokem k tělu kozy. Poté ho rozhoupou ze strany na stranu tak, že při houpání jeho tělo na jedné straně vždy narazí do těla kozy; takzvaně s ním hoblují o kozu. Přibližně po třech až čtyřech nárazech s hoblováním skončí, protože jsou již vysílení a spoluhráče neuzvednou. Hra se opakuje ještě jednou až dvakrát, přičemž si hráči vymění role. Podobné hry: hra Koza se podobá hře Na pejsky v tom ohledu, že u obou her se objevuje napodobování zvířátek (klečící hráč = koza). U hry Koza však není hlavním smyslem hry nápodoba kozy. Dále se u hry Koza vyskytuje vysoký stupeň spolupráce a nutnost vzájemné domluvy, stejně jako u Honěné na pruhovaném koberci. Hra Koza je však jedinou hrou, ve které spolupracují chlapci a dívky.
Idea hry: vzájemný kontakt chlapců a dívek - jelikož se jedná o hru, co se týče pohlaví hráčů, smíšenou a probíhá v ní poměrně úzký tělesný kontakt, závrať houpaného, pobavení hráčů i přihlížejících diváků 5. London Bridge Název: podle prvních dvou slov písně, která se při hře zpívá; tato hra je známá pod názvem „Zlatá brána“ Hráči: větší počet, dívky Herní pole: zadní část třídy Čas: přestávka Pomůcky: anglická píseň London Bridge Průběh, pravidla, strategie: tuto hru se děti naučily na hodinách angličtiny, ale hrají ji i samy o přestávkách. Nejprve se určí dva hráči, kteří budou dělat tzv. bránu. Ti se postaví čelem proti sobě na vzdálenost přibližně půl metru, zvednou ruce nad hlavu a navzájem je spojí. Tím vytvoří bránu. Ostatní hráči se jeden za druhým chytnou se za ruce a tím udělají kruh. Poté opakovaně prochází bránou a všichni hráči přitom zpívají anglickou píseň „London Bridge“. Píseň končí rýmem „my fair lady“. Při zpívání posledního slova - „lady“ - hráči, kteří tvoří bránu, spustí své ruce dolu (stále se však drží) a uvězní tak právě procházejícího spoluhráče mezi svýma rukama. Tento je ze hry vyřazen. Hra pokračuje dále, děti znovu zpívají píseň od začátku a znovu je na konci jeden hráč vyřazen. Takto se postupuje až do chvíle, kdy zbude pouze jediný hráč, který ještě nebyl chycen do brány. Tím hra končí. Celou hru již většinou děti znovu neopakují. Podobné hry: hře London Bridge je velice podobná hra Zlatá brána. Průběh obou her je shodný. Rozdíl je pouze v písni, která se během her zpívá. Hra Zlatá brána, i když ji děti, jak samy uvedly, znají, se však ve třídě nevyskytovala. Děti dávaly přednost zpívání London Bridge, neboť byly nejspíš ovlivněné hodinami angličtiny. Podobné znaky má dále níže uvedená hra Pějme píseň dokola. Stejně jako u hry London Bridge je její nezbytnou součástí píseň. V obou hrách se také objevuje moment náhody v souvislosti s významem poslední slabiky v písni. Idea hry: jedná se hru čistě dívčí, jemnou – určitou roli zde hraje nejspíš pocit sounáležitosti mezi dívkami, významný je i moment náhody, který činí hru více atraktivní 6. Na pejsky Název: odvozen od hlavních postav ve hře Hráči: původní podoba hry je pro dva hráče – hrají dvě dívky (Klára, Ester), někdy se však hra vyvine v honičku, které se účastní i další děti, a to především Kája a jiné dívky; iniciátorem hry bývá Klára nebo Ester Herní pole: třída Čas: přestávka Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: hra začíná tak, že obě dívky jsou v zadní části třídy na koberci a jedna z nich začne na tu druhou štěkat a kňučet jako pejsek. Druhá jí stejným způsobem odpovídá a tím se obě uvedou do hry. Zpočátku si hrají na malá štěňátka a již běžnou mluvenou řečí se předhánějí v tom, kdo je mladší štěňátko, tedy kdo se narodil před kratší
dobou. Střídavě říkají: „Já jsem se narodila před týdnem.“, „A já před dvěma dny.“, „A já včera.“ apod. Takto pokračují až do chvíle, kdy se obě shodnou na tom, že jsou právě čerstvě narozená štěňátka. A jako malá štěňátka začnou kníkat a válet se po zemi. Zkoušejí se postavit na nožičky, ale nejde jim to. Říkají, že nic nevidí, že jsou to ještě slepá štěňátka. Postupně se štěňátka začnou vyvíjet a růst – dívkám se pomalu daří postavit se na čtyři. Lezou po kolenou a pomocí zvuků si spolu „povídají“. Rozhovor pejsků se různě mění – chvíli si tiše pokňourávají, poté na sebe hlasitě štěkají, vrčí a cení zuby apod. V tomto okamžiku se k dívkám často přidává Kája a povídá si s nimi také jako pejsek. Snaží se však dát hře spád. Vnese do hry tělesný kontakt, začne do dívek strkat rukou. Hra se většinou vyvine v honičku, do které se zapojí i další děti. Všichni lezou po kolenou po celé třídě, i pod lavicemi, honí se a při tom štěkají. Hra končí začátkem vyučovací hodiny. Podobné hry: hra Na pejsky se velmi podobá hře Na Pokémony, v obou případech se jedná o výrazně mimetické hry. Určitá podobnost je i s hrou Koza – nápodoba zvířete. Pokud se hra vyvine v honičku, podobá se samozřejmě hře Honěná, nebo se jí přímo stane. Idea hry: vyjádření emocionálních vztahů ke spoluhráčům, v této hře zažívá Kája úzký tělesný kontakt s dívkami – sám jej iniciuje, domnívám se, že u této hry je pro Káju tělesný kontakt s dívkami cílem jeho snažení a vpádu do hry 7. Plácání po zadku Název: odvozen od činnosti během hry Hráči: dva, chlapci Herní pole: třída Čas: přestávka Pomůcky: žádné Průběh, pravidla strategie: hru vyprovokuje jeden z chlapců tím, že druhého plácne rukou do zadku. Ten mu to musí oplatit, tedy také ho plácnout do zadku. Protihráč se však již brání tím, že uhýbá a uskakuje do stran (nikdy neutíká). Kluci se takto střídají v oplácení až do doby, kdy to některého z nich, nebo oba přestane bavit. Varianty hry: hra bývá obměňována tím, že se kluci do zadku místo plácání kopají. Podobné hry: podobné této hře jsou hry Bouchání do rukou a Přetlačování, které bychom mohli označit za dívčí varianty vzájemného poměřování sil a obratnosti. Idea hry: poměření si obratnosti mezi chlapci 8. Pokémoni Na pokémony Název: odvozen od označení postaviček ze seriálu Pokémoni Hráči: libovolný počet; nejčastěji hrají tři dívky (Klára, Ester, Noemi); chlapci na Pokémony nikdy nehrají, výjimkou bývá Kája Herní pole: třída Čas: přestávka Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: pravidla této hry jsou poněkud volnější a hra může mít různý průběh. Hra většinou začíná tím, že některé z dětí zvolá „Já jsem Pikaču!“ (Picachu je mezi
dětmi nejoblíbenější Pokémon). Děti, které chtějí hrát také, si vyberou jiné Pokémony (Bulbasaur, Ratata aj.) a v ty se promění. Všichni poté různým způsobem chodí a lezou po zemi a vydávají rozličné zvuky podle toho, kterými Pokémony jsou. Pomocí zvuků si spolu povídají. Někdy také naznačují boj, především po sobě šlehají blesky, což je hlavní způsob boje Pokémona Picachu. Vše se děje podle japonského televizního seriálu Pokémoni. Hra může také vypadat tak, že každý hráč je Picachu. Všichni lezou, pobíhají a skáčou a volají na sebe „Pika, Pikačů, Pikačů.“ A takto si jen tak povídají. Podobné hry: hře Na Pokémony se podobá výše uvedená hra Na pejsky. Hráči si v obou hrách přemění v někoho jiného (ve zvíře, v Pokémona) a napodobují ho pomocí pohybů a zvuků, které jsou pro něj typické. Jedná se o výrazně mimetické hry. Idea hry: tato hra je výrazně ovlivněná oblíbeným dětským seriálem Pokémoni, ideou hry by proto mohlo být ztvárnění oblíbených postaviček, nápodoba jejich způsobu pohybu a boje, zvuků, které produkují Hry s nálepkami a kartičkami Pokémonů Hráči: libovolný počet; hrají dívky, které vlastní nálepky či kartičky s Pokémony Herní pole: třída – podlaha, lavice Čas: přestávka Pomůcky: nálepky a kartičky s Pokémony Průběh, pravidla, strategie: děti si do školy nosí kartičky a nenalepené nálepky Pokémonů, které si rozkládají na zem či na lavici. Společně je pak třídí do skupin podle různých kritérií – např. podle barvy pozadí na kartičkách, podle vývojových stádií Pokémonů. Dále mezi dívkami probíhají výměny nálepek Pokémonů. Chlapci nálepky také sbírají, ale nenosí je do školy a nevyměňují je. Podobné hry: uvedené hry s nálepkami a kartičkami Pokémonů jsou tématicky shodné s hrou Na Pokémony. Žádné další podobné hry jsme v dané třídě nenalezly. Idea hry: vymýšlet a respektovat logická pravidla, podle kterých lze kartičky a nálepky Pokémonů třídit, v některých případech i dokázat své znalosti o Pokémonech 9. Pějme píseň dokola Název: odvozený od prvního verše písně, která se při hře zpívá Hráči: hru hraje vždy alespoň šest hráčů – pouze dívky; mohl by být i menší počet hráčů, hra by však byla příliš krátká a ztratila by svůj půvab; hru iniciuje Noemi Herní pole: zadní část třídy Čas: přestávka Pomůcky: píseň Pějme píseň dokola Průběh, pravidla, strategie: tuto hru se děti naučily při hodinách hudební výchovy, ale hrají ji i bez učitelky o přestávkách, často však právě po hodině HV. Hra začíná tím, že někdo z dětí navrhne (bývá to Noemi), že si tuto hru zahrají. Hráči se chytnou za ruce a vytvoří kruh. Jeden hráč si stoupne doprostřed kruhu a ti, kteří tvoří kruh, zvednou spojené ruce nad hlavu. Všichni poté začnou zpívat Pějme píseň dokola a hráč, který je uprostřed kruhu, začne probíhat pod zvednutýma rukama. Může běhat různými směry, v probíhání není žádná pravidelnost. Při zpívání poslední slabiky písně (píseň končí slabikami „la, la, la“) se
probíhající hráč dotkne rukou zad, ramene či ruky některého spoluhráče v kruhu. Tento se uvolní z kruhu a zezadu se chytne pasu hráče, který se ho dotkl. Znovu se začne zpívat píseň a nyní se již ve dvou probíhá pod zvednutými pažemi. Na konci písně se opět přední probíhající hráč dotkne dalšího spoluhráče v kruhu a ten se zapojí za druhého – děti tak postupně tvoří delšího a delšího hada. Poslední kolo hry vypadá tak, že had, obíhá okolo posledního hráče, který z kruhu zbyl. Nakonec se však hráč vedoucí hada dotkne i jeho a tím hra končí. Podobné hry: této hře se podobá výše uvedená hra London Bridge. Obě využívají nějaké písně, přičemž důležitou roli hraje poslední slovo či slabika, při které dochází ve hře ke změně. U hry Pějme píseň dokola však podoba změny (kdo se připojí k hadovi) není v plném rozsahu náhodná. To, kdo se stane další součástí hada, je částečně, v rámci určitých mezí ovlivňováno volbou vůdce hada, koho si vybere. Do této hry se tedy jistě promítají reálné vztahy ve třídě, kamarádství, oblíbenost a neoblíbenost jednotlivých dětí, stejně jako u Honěné. Idea hry: stejně jako u hry London Bridge pocit dívčí sou náležitosti, náhoda 10. Přetlačování Název: odvozen od hlavní činnosti při hře Hráči: dva – hrají proti sobě, dívka proti dívce; chlapci tuto hru nehrají Herní pole: třída Čas: přestávka Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: dívky spojí své dlaně (propletou si vzájemně prsty) ve výši očí, někdy o něco výše či níže. Tlačí proti sobě a přitom na sebe cení zuby a vrčí. Vyhrává ta, která prokáže větší sílu a přetlačí svou protihráčku. Podobné hry: podobnými hrami jsou, jak jsem již dříve uvedla, Bouchání do rukou a Plácání do zadku. Pouze u Přetlačování však hraje velkou roli fyzická síla. Jedná se o jakýsi souboj, ve kterém má být prokázána protivníkova podřazenost. Idea hry: ve věku, v jakém se nachází děti v první třídě, hraje velkou roli síla a tělesná zdatnost. Ten, kdo je tělesně zdatný, bývá ve třídě respektován, obdivován. Možná právě proto si dívky poměřují svou sílu a zápasí tak o uznání a obdiv od ostatních dívek, popřípadě všech spolužáků. 11. Točení s pytlíky na TV Název: odvozen podle činnosti při hře Hráči: libovolný počet, chlapci i dívky Herní pole: chodba ve škole Čas: přestávka Pomůcky: pytlík nebo igelitová taška s věcmi na cvičení Průběh, pravidla, strategie: hra probíhá ve chvíli, kdy děti čekají ve škole na chodbě, až půjdou na tělocvik do tělocvičny, která se nachází mimo budovu školy. Hru zahájí jedno dítě tím, že se začne s pytlíkem v ruce točit kolem své osy. Po několika vteřinách točení hráč náhle pustí pytlík z rukou a ten odstředivou silou odlétne. Hráč si ho najde, zvedne a znovu opakuje točení. Postupně se přidávají další děti, každé zvlášť se točí se svou taškou či pytlíkem. Hra
končí buď příchodem učitelky, nebo když točení již děti omrzí. Podobné hry: určitou podobnost lze nalézt u Honěné v kruhu – závrať z točivého pohybu Idea hry: závrať, náhoda, kterým směrem pytlík poletí a kam dopadne 12. Zajíček Název: vlastní pojmenování dětí Hráči: libovolný počet, hrají pouze dívky; iniciátorem je Karolína Herní pole: hra není vázána na určité místo, hraje se ve třídě, na chodbě, při cestě na oběd apod. Čas: kdykoliv mimo vyučovací hodinu Pomůcky: žádné Průběh, pravidla, strategie: hra začíná tak, že jedna dívka v nepozorovaném okamžiku jedné či dvěma jiným dívkám udělá za jejich hlavami pomocí ruky symbol „zajíčka“ (vztyčený ukazováček a prostředníček). Toto označení je považováno za směšné, a proto se mu hráčky snaží vyhnout ucuknutím hlavy, nebo se brání opětováním označení – udělají „zajíčka“ iniciátorce hry. Popřípadě také šíří označení dál. Tak jsou do hry vtahovány další hráčky. Kdo hru hrát nechce, označení ignoruje a do hry se tak nezapojí. Cílem hry je udělat „zajíčka“ co nejvíce hráčům, ale zároveň se vyhýbat označením své osoby. Hra končí opadnutím zájmu. Podobné hry: podobnost, co se týče označování, s Honěnou (viz výše). Podobnou hrou, která se však v této třídě nehraje, je hra s hanlivým označováním „paroháč“ (vztyčený ukazováček a malíček za hlavou hráče). Idea hry: pobavení se, rozptýlení se, legrace ANALÝZA HRY „NA HONĚNOU“ A JEJÍCH VARIANT V naší klasifikaci her podle Cailloise jsme zařadily honěnou a její varianty mezi hry vertigonální (=ze závratě). Veškeré pokusy o klasifikaci však nikdy nejsou plně vystihující a většinou jsou poplatné hledisku autora. Domníváme se proto, že honěnou by bylo možno s jistou výhradou přiřadit i ke hrám napodobování a hraní rolí (R. Caillois zavádí kategorii mimetické hry, B. Sutton-Smith má tuto kategorii rozšířenou právě o hraní rolí). Své stanovisko vysvětlujeme a ilustrujeme níže. Zároveň se domníváme, že klasifikace do jisté míry souvisí také s interpretací hry: Na hru na honěnou je možno pohlížet také jako na hru na „outsidera“, vyvrhele, což je ten s „babou“. Musí se spoléhat sám na sebe, není členem skupiny, ve většině pravidel honěné (minimálně ve variantách hraných ve zkoumané třídě) nemá žádná privilegia nebo úlevy (např. možnost úkrytu v „domečku“ platí jen pro honěné apod.). Baba zakouší pocity spojené s „vyobcováním z tlupy“, zatímco „tlupa“ se zbavuje nežádoucího člena a jako celek zakouší pocit znechucení a „strachu“ před jinakostí, před něčím nežádoucím, před „babou“. A navíc bytí „babou“ může postihnout kohokoli. Nabízí se zde určitá souvislost se „sociálním tancem“ (přibližováním a oddalováním se, vymezováním rolí, jejich prolínáním, přenosem, ztrátou a získáváním) a navazováním vztahů (koho bude která „baba“ honit, koho ušetří, kdo komu pomůže…). Právě toto je moment prolínání hry a skutečnosti - do světa her vstupuje a s pravidly hry na honěnou se mísí svět
reálný, skutečný, ve kterém mají aktéři hry své kamarády, oblíbence, chráněnce i nepřátele. Dynamika hry - a to je velmi zajímavé - však rychle ztrácí, pokud je „baba“ neschopná, pomalá, sociálně neatraktivní (např. Dorotka) atd. Taková „baba“ byla většinou vyměněna nebo hra vyzněla do ztracena a aktéři se rozešli. Přestože se tedy svět reality se světem hry prolíná, nesmí být v podstatě hra přesným zrcadlením skutečnosti, protože pak ztrácí napětí, které ji udržuje, abychom tak řekli, při životě, a zaniká. Honěnou můžeme chápat i jako nácvik osamostatňování. „Baba“ je většinou jen jedna, musí spoléhat sama na sebe, není členem skupiny, pravidla jí většinou nepřinášejí žádné výhody atd. Z tohoto hlediska je zajímavé, že iniciátory a aktéry této hry byly výhradně dívky (s tou výjimkou, že se k nim v průběhu hry přidával Kája), které jsou v tomto věkovém období vývojově před chlapci. Při interpretaci této dynamické hry rozhodně nesmíme zapomínat na fakt, že během přestávky mají děti potřebu vybít energii v pohybu, k čemuž jim honěná dává výbornou příležitost. V této souvislosti nás překvapilo, že se hry neúčastní chlapci a že ani nemají jiný způsob jak se o přestávce „vyřádit“. Různé varianty této hry interpretujeme a) jednak jako výsledek tvořivosti, b) jednak jako potřebu pevného bodu, „domečku“ (v souvislosti s vývojovou psychologií je možné vidět souvislost s potřebou bazální jistoty), eventuelně jako definování nebezpečného území (varianta na koberci). Varianta honěné v kruhu zvyšuje nevíc míru pociťované závratě.
TAXONOMIE HER V první části herní taxonomie sledujeme podílení se dívek a chlapců na jednotlivých hrách, přičemž nás zajímá zejména výše analyzovaná hra Na honěnou. Tabulka č.1 – klasifikace her na dívčí, chlapecké, smíšené Název hry
♀
♂
♀+♂
Bouchání do rukou
+
-
-
Honěná s domečkem
+
K
-
Honěná s 2 domečky
+
K
-
Honěná v kruhu
+
K
-
Honěná na pruhovaném koberci
+
K
-
Kdo bude první
-
-
+
Koza
-
-
+
London Bridge
+
-
-
Na pejsky
+
K
-
Pějme píseň dokola
+
-
-
Plácání do zadku
-
+
-
Na Pokémony
+
K
-
Hry s kartičkami a nálepkami Pokémonů
+
-
-
Přetlačování
+
-
-
Točení s pytlíky na TV
-
-
+
Zajíček
+
-
-
Celkem
12
1
3
Vysvětlivky: +
účastní se hry
-
neúčastní se hry
K
hry se účastní z chlapců pouze Kája
Z uvedené tabulky vyplývá, že ve třídě jednoznačně převažují hry dívčí. Jedná se celkem o dvanáct her. Zároveň se však šesti z těchto dvanácti dívčích her účastní chlapec Kája. Tyto hry bychom přesto neoznačily za smíšené. Stejně jako všechny ostatní „čistě“ dívčí hry je iniciují a organizují samy dívky a Kája se ke hře připojí, až když je rozběhnutá a pokud se mu zdá zajímavá. Zároveň se vždy přidává k takovým hrám, kterých se účastní určité dívky (především Klára, Noemi, Ester). Dívky ho do svých her spontánně přijímají, je to jejich oblíbený kamarád. Jedinou čistě chlapeckou hrou bylo Plácání do zadku. Hráli ji různí chlapci, nikdy se jí však neúčastnil Kája. Ten trávil přestávky s dívkami. Oproti očekávání si chlapci (kromě Káji) o přestávkách více povídali, nebo se jen tak pošťuchovali. V jejich počínání jsme nevysledovaly žádné znaky hry. Ve třídě se vyskytly celkem tři hry, kterých se účastnili jak chlapci, tak i dívky. Z těchto tří her by se však pouze hra Koza dala označit za hru společnou, ve které chlapci a dívky vcházeli do kontaktu. V ostatních dvou hrách se nevyskytovala žádná spolupráce, každý jedinec zde vystupoval sám za sebe. Všechny varianty hry Na honěnou se řadí mezi hry dívčí s účastí Káji, ostatní chlapci se na nich nepodílejí. Kája však nikdy nevynechá příležitost se do honění zapojit. Má rád dívčí hry, pro které je typický rychlý pohyb, změna a tělesný kontakt. Ve třídě tedy jednoznačně převažují hry dívčí. Chlapci, jak jsme již dříve uvedly, dávali před hraním přednost společnému povídání či pošťuchování. Trochu nás překvapilo, že se ve třídě vyskytuje tak málo smíšených her. Přitom dívky i chlapci o hodinách i o přestávkách vstupovali do vzájemného kontaktu, bavili se spolu, oslovovali se křestními jmény. Vypadalo to, že se spolu běžně kamarádí (domníváme se, že určitý podíl na této vzájemné přátelskosti mají učitelé zdejší školy, kteří se snaží k tomuto děti vést). Při hraní však chlapci a dívky dávaly přednost oddělenosti.
Druhá část taxonomie si všímá zastoupení Cailloisových herních principů v herním folklóru zkoumané třídy. Opět je zajímavé sledovat, co je – dle Cailloisovy klasifikace – pro jednotlivé varianty hry Na honěnou charakteristické, zda jsou spojeny s určitým herním typem.
Tabulka č.2 – klasifikace her dle Cailloise Název hry
Agón
Alea
Mimikry
Ilinx
Bouchání do rukou
+
-
-
-
Honěná s domečkem
-
-
+
+
Honěná se 2 domečky
-
-
+
+
Honěná v kruhu
-
-
-
+
Honěná na pruhovaném koberci
-
-
+
+
Kdo bude první
+
-
-
+
Koza
-
-
+
+
London Bridge
-
+
-
-
Na pejsky
-
-
+
+
Pějme píseň dokola
-
+
+
-
Plácání po zadku
+
-
-
-
Na Pokémony
-
-
+
-
Hry s kartičkami a nálepkami Pokémonů
+
-
-
-
Přetlačování
+
-
-
-
Točení s pytlíky na TV
-
+
-
+
Zajíček
+
-
+
-
Celkem
6
3
8
8
Vysvětlivky: +
hra splňuje charakteristiky daného typu her
-
hra nesplňuje charakteristiky daného typu her
Z předchozích dvou tabulek lze vyvodit tyto závěry: Dívčí hry jsou ohledně Cailloisových herních typů zastoupeny takto – Agón 4x, Alea 2x, Mimikry 7x, Ilinx 5x. Výrazněji zastoupené jsou tedy hry mimetické. Zároveň z tabulek vyplývá, že dívčích her typu Agón a Alea se neúčastní Kája. Ten má naopak plnou účast v dívčích hrách typu Ilinx, a také se často podílí na dívčích hrách typu Mimikry ( 5x ze 7). Jediná čistě chlapecká hra má charakter Agónu. Nese v sobě prvky soutěžení a zápasu, při kterém však nehraje velkou roli síla, ale spíše mrštnost. Mezi hrami smíšenými se Cailloisovy typy her vyskytly takto – Agón 1x, Alea 1x, Mimikry 1x, Ilinx 3x, přičemž u hry Kdo bude první se zároveň vyskytl Agón a Ilinx, u Kozy Mimikry a Ilinx a u Točení s pytlíky na TV Alea a Ilinx. Všechny smíšené hry jsou tedy, každá svým způsobem, spojeny se závratí. U všech variant hry Na honěnou se shodně vyskytuje herní typ Ilinx. K prožitku závratě přitom dochází v různých okamžicích hry, zejména však při změně směru či rychlosti běhu (podrobněji viz následující tabulka). Vyjma Honěné v kruhu, jsou všechny varianty Honěné hrami mimetickými, a to v tom smyslu, že v nich dochází k přehrávání reálných vztahů mezi jednotlivými dětmi ve třídě. Proto nám i tyto hry napomáhaly při vytváření sociometrie. Je zajímavé, že dívčí hry s účastí Káji mají, až na jednu výjimku – hra Na Pokémony, vertigonální charakter. Jedná se o všechny varianty Honěné a hru Na pejsky. Rozdíl mezi Honěnými a hrou Na pejsky je v tom, že u hry Na pejsky se závrať vyskytuje až tehdy, když do hry vstoupí Kája a rozpoutá honičku; převede hru z mimetické podoby do podoby vertigonální. Dalo by se tedy předpokládat, že přítomnost závrati ve hře je pro Káju důležitá, a proto dává přednost dívčím hrám typu Ilinx, nebo se dívčí hry snaží na vertigonální alespoň převést.
Doplňující tabulka k tabulce č.2 – upřesnění, ve které části hry se uvedený herní typ projevuje Název hry Bouchání do rukou
Herní typ agón mimikry
Honěná s domečkem
ilinx mimikry
Honěná se 2 domečky Honěná v kruhu
ilinx ilinx mimikry
Honěná na pruh. koberci Kdo bude první
ilinx agón ilinx
Koza
mimikry ilinx
London Bridge Na pejsky Pějme píseň dokola Plácání po zadku Na Pokémony Hry s kartičkami a nálepkami Pokémonů Přetlačování Točení s pytlíky na TV
alea mimikry ilinx alea mimikry agón mimikry agón agón alea ilinx agón
Zajíček mimikry
Místo ve hře poměřování, kdo je obratnější, komu se lépe daří zasáhnout či uhnout, kdo déle vydrží přehrávání vztahů ve třídě v souvislosti s rolí baby (viz Analýza) při rychlém vybíhání či vracení se do domečku, při uhýbání před rukama baby přehrávání vztahů ve třídě v souvislosti s rolí baby (viz Analýza) při rychlém přebíhání mezi domečky, hl. při snaze rychle dosáhnout na dveře, uhýbání před babou při samotném obíhání po obvodu kruhu, při změně směru běhu přehrávání vztahů ve třídě v souvislosti s rolí baby (viz Analýza) při přebíhání přes pruh, při zvládání rychlosti soutěž – kdo první doběhne na stanovené místo při zvládání rychlého běhu mezi lavicemi, při vyhýbání se ostatním dětem klečící hráč = koza, nápodoba zvířete houpaný hráč – tělo ve vodorovné poloze houpané ze strany na stranu náhoda, na koho spadne brána při zpívání poslední slabiky písně nápodoba psů pomocí zvuků a pohybů při honičce, pokud k ní dojde náhoda (částečná), kolem koho bude při zpívání poslední slabiky písně vůdce hada procházet a přehrávání vztahů ve třídě ve spojení s volbou vůdce hada, koho se dotkne poměřování, kdo je mrštnější a lépe se trefuje, kdo déle vydrží nápodoba Pokémonů pomocí zvuků, pohybů, způsobu boje třídění kartiček dle určitých logických pravidel poměřování, kdo má větší sílu a přetlačí protivníka náhoda, kam pytlík po puštění dopadne při opakovaném otáčení se kolem své osy soupeření, kdo nejvícekrát udělá ostatním „zajíčka“ a sám se pře tímto označením ubrání v označení je podobnost se vztyčenýma ušima zajíce
Třetí část herní taxonomie se zabývá přítomností či absencí tělesného kontaktu u
jednotlivých her. Zejména nás zajímá tělesný kontakt u hry Na honěnou, ve které vystupuje jediný chlapec Kája, který má ve skupině dívek zvláštní postavení. Tabulky č.3 a č.4 – klasifikace her podle přítomnosti tělesného kontaktu
žádný
Tělesný kontakt lehký
těsný
Bouchání do rukou
-
+
-
Honěná s domečkem
-
+
-
Honěná s 2 domečky
-
+
-
Honěná v kruhu
-
+
-
Honěná na pruhovaném koberci
-
+
-
Kdo bude první
+
-
-
Koza
-
-
+
London Bridge
-
-
+
Na pejsky
-
+
-
Pějme píseň dokola
-
-
+
Plácání do zadku
-
+
-
Na Pokémony
+
-
-
Hry s kartičkami a nálepkami Pokémonů
+
-
-
Přetlačování
-
-
+
Točení s pytlíky na TV
+
-
-
Zajíček
+
-
-
Celkem
5
7
4
Název hry
Vysvětlivky: Tělesný kontakt: žádný lehký – chvilkový tělesný kontakt (např. plácnutí) těsný – déletrvající tělesný kontakt Z výše uvedené tabulky č.3 lze vysledovat toto: Většina her ve sledované třídě je spojena s tělesným kontaktem (11 her ze 16). Převládá tělesný kontakt lehký, který má nejčastěji podobu plácnutí či bouchnutí. Ve čtyřech hrách se vyskytuje déletrvající tělesný kontakt, který zde označujeme jako těsný. Celkem pět her je
zcela bez tělesného kontaktu. Ve spojení tabulky č.3 s předchozími tabulkami č.1 a č.2 můžeme vysledovat toto: Hry bez tělesného kontaktu, kterých je celkem pět, jsou ve dvou případech hrami smíšenými a ve zbylých případech hrami dívčími, přičemž v jedné z nich vystupuje Kája. Do her s lehkým tělesným kontaktem spadá jediná čistě chlapecká hra Plácání do zadku. Všechny ostatní hry s lehkým tělesným kontaktem jsou dívčí; je jich šest a v pěti z nich vystupuje Kája. Hry s těsným tělesným kontaktem jsou tři čistě dívčí a jedna hra smíšená. Co se Cailloisových herních typů týče, nenacházíme výraznější souvislosti mezi jednotlivými herními typy a tělesným kontaktem. Snad jen mimetické a vertigonální hry jsou častěji spojeny s určitým stupněm tělesného kontaktu. Všechny varianty hry Na honěnou jsou spojeny s lehkým tělesným kontaktem, tedy s plácnutím při předávání baby. Přítomnost tělesného kontaktu v Honěné by mohla být jedním z kritérií, kterými se řídí Kája při svém výběru dívčích her, do kterých se zapojí. Tělesný kontakt s dívkami je pro Káju nejspíš velmi významný, neboť i další dívčí hra – Na pejsky, které Kája se účastní, v sobě obsahuje tělesný kontakt. A většinou je to právě Kája, který v této hře ostatní spoluhráčky k tělesnému kontaktu vyprovokuje. Možná by se o něco podobného snažil i ve hře Na Pokémony. Bohužel tuto hru jsme ho viděly hrát pouze jednou (při jiných návštěvách, kdy se hrála hra Na Pokémony byl nepřítomen), přičemž se v ní o žádný tělesný kontakt nepokusil, jednalo se o boj na dálku. ZÁVĚR Závěrečné zhodnocení celého výzkumu bychom rády uvedly citací, která dle našeho názoru vhodně vystihuje samotnou podstatu jakékoli hry: „Hra je záležitost svobodného a dobrovolného rozhodnutí zúčastněných a měla by vždycky zůstat především hrou. To znamená zábavou a potěšením… Nechce-li dítě hrát, nehraje – a nemusí zdůvodňovat, proč nechce. Hra není povinná.“ (1) Diskuse k metodám a okolnostem výzkumu Pro získání pestřejší sbírky herního folklóru by bylo výhodné pokračovat ve výzkumu (eventuálně ho prodloužit o 1-2 měsíce a počkat na očekávaný nárůst her před letními prázdninami). Výzkum herního folklóru této třídy byl samozřejmě ovlivněn mnoha vnějšími činiteli jako např. zvýšenou nemocností v době, kdy jsme výzkum prováděly, a s tím související unavitelností dětí častým suplováním a změnami v rozvrhu nepřítomností vyššího počtu dětí (což ovlivnilo zejména sociogramy, ale bezpochyby i repertoár her). Během výzkumu jsme byly asi nejvíce překvapeny relativní chudostí herního repertoáru. Položily jsme si proto hned na počátku našeho výzkumu otázku „Je tato škola něčím výjimečná?“ Ještě jednou opakujeme – školu navštěvují děti věřících rodičů a dále děti s SPU a SPCH, které by v klasických třídách ZŠ měly výrazné problémy. Tato škola nemá žádnou speciální třídu; koncentrace těchto dětí je dána spíše ochotou školy je přijmout a trpělivostí pedagogů. Ve zkoumané první třídě však není žádné dítě se SPU nebo SPCH. A i kdyby byla koncentrace dětí se SPCH a SPU ve zkoumané třídě vyšší než je obvyklé, nebyl by tento fakt dle našeho názoru adeptem na vysvětlení relativní chudosti herního repertoáru. Jediné racionální vysvětlení, které nás napadlo, je možnost, že jednou z příčin chudšího herního
repertoáru je obecně nižší počet dětí ve třídě než je běžné na normálních základních školách, navíc ještě snížený nemocností v době výzkumu. Z toho vyplývá, že na obecné závěry vyvozené výše je třeba pohlížet s určitou dávkou skepse, protože reprezentativnost vzorku byla s ohledem na výše uvedené okolnosti relativně nízká. V diskusi bychom neměly zapomenout zmínit možné slabiny a jistá omezení vyplývající z našeho vlastního přístupu při sbírání dat. Bezpochyby jsme měly určitá, možná naivní a schematizující očekávání. Trvalo nějakou dobu, něž jsme si vzájemně definovaly jaké aktivity budeme rozumět pod pojmem hra. Některé hry, které jsme do souboru zařadily, by jiný výzkumník třeba nezařadil a naopak. Přesto se domníváme, získané výsledky a jejich interpretace přináší zajímavý a hodnotný materiál, který může obohatit náš pohled na problematiku hry v psychologii a pedagogice. Jak systém her odpovídá na témata života v této třídě Domníváme se, že námi subjektivně pociťovaný nedostatek her je dán také vývojovou situací, ve které se dětský kolektiv nachází. Vrstevnická soudržnost se teprve pomalu vytváří (ačkoli opoziční postoj k učitelce je u některých dětí již relativně rozvinutý). Mnohé děti ještě neopustily stadium určitého zbožštění pedagoga a skupina (a její mínění) pro ně není zatím tolik důležitá. Toto jsou – domníváme se – dva hlavní protipóly života této třídy: Božská učitelka versus božská parta (rozuměj skupina vrstevníků). A herní repertoár na tato témata odpovídajícím způsobem reaguje; v této souvislosti bychom poukázaly zejména na hru „Kdo bude první“ a „Na honěnou“ – rády bychom v závěru našeho výzkumu poskytly určité shrnutí. Božská učitelka versus božská parta Tato dvě témata spolu zdánlivě nesouvisí, dokonce jakoby si odporovala, ale opak je pravdou. Jsou zdrojem dynamiky života třídy a akcelerátorem psychického vývoje. Potřeba být přijímaným členem (většinou vrstevnické) sociální skupiny se u dětí v tomto věkovém období krok za krokem postupně vynořuje a nenápadně nastupuje na místo pomalu slábnoucí potřeby po uznání a pochvale dospělé autority. Vlastně se možná ani tak moc nejedná o změnu potřeby, jako spíše o proměnu autority: Zbožštěná učitelka je svržena, na její místo nastupuje božská skupina vrstevníků; a běda tomu, koho do svého středu nepřijme. Bude bloudit sám, vyvržen ze středu ostatních jako ubohá „baba“ a ostatní před ním budou utíkat do domečku. Ale to vše se teprve vytváří a připravuje, ještě je to nehotové a „božská učitelka“ ještě neztratila, respektive nepředala plně svou kontrolu a moc. A proto pozor, „já budu první!!“, kdo provede její instrukce, kdo splní její požadavky, kdo jí snese modré z nebe. „A ona mě pochválí a budu její miláček, héč, héč“. Jednoho dne se ale mazánek stane opovrhovanou a vysmívanou „babou“; někdo o tom ještě nemá ani ponětí a tak pokaždé spěchá, aby „byl první“, někdo už pomalu začíná tušit a proto nespěchá úplně pokaždé a spíš se pomalu začíná držet zpátky; tam, kde s jazykem na vestě dobíhá většina davu, která nemá šanci být první. A je jich vždycky většina, protože první může být – dokonce i ve hře – jen jeden... V této třídě jsou aktuální vývojová témata dětí reprezentována hrou „Kdo bude první“, která je řazena do kategorie Agon, a „Na honěnou“, která může patřit jak do kategorie Ilinx, tak do Mimikry (naše důvody pro tuto kategorizaci uvádíme v analýze této hry). Dovolte nám poslední, možná trochu filozofické zamyšlení nad sebraným materiálem: Agon a Mimikry. Soutěž versus předstírání, respektive nápodoba, event. umělé zabarvení. Soutěž dává vyniknout jednotlivcům, těm nejlepším, výjimečným, prvním. Je to závod. Nápodoba evokuje slova jako kopírování, „jakoby“, splynutí, nedává vyniknout nikomu, naopak všechny pojme do milosrdně stejnosti, uniformity. Jsou to dva opačné póly, které jsou přesto spojeny –
jednotlivcem, který občas vystoupí z bezpečného davu, vynikne, a zase se tam vrátí. Jak jsme již zmínily na začátku, většina autorů se shoduje v tom, že hry jsou přiměřenou reakcí na realitu života, kterou pomáhají odpovídajícím způsobem zvládnout, usnadňují adaptaci a navozují zdravý směr a tempo vývoje dítěte. Dovolily bychom si v našem závěru citátem i skončit – přestože je mu již několik století a jazyk, kterým se vyjadřuje, na nás působí dnes tak trochu směšně, neztratil nic ze své aktuálnosti: „Sumou, s čímkoli neškodným děti hráti chtějí, pomáhati jim raději nežli překážeti náleží. Nebo není dobré znamení, když dítě příliš tiše sedí a chodí: vždycky běhati a vždycky něco dělati zdravého těla a čerstvé mysli jistým důvodem jest.“ (2) SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Příhoda, V. : Ontogeneze lidské psychiky. SPN, Praha 1963 Langmeier, J. : Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Avicenum, Praha 1991 Výrost, J. et Slaměník, I. : Aplikovaná sociální psychologie I. Portál, Praha 1998 Šimanovský, Zd. et Mertin, V. : Hry pomáhají s problémy. Portál, Praha 1996 Citace: (1) Šimanovský, Zd. a Mertin, V. : Hry pomáhají s problémy, Portál, Praha 1996, str. 8 (2) Komenský, J. A. : Informatorium školy mateřské. Kalich, Praha 1992
