Často kladené dotazy k nové úpravě zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a souvisejících předpisů s ohledem na solární panely Datum poslední aktualizace: 15. 3. 2013
OBSAH 1.
Obecné ................................................................................................................ 1
2. Výrobce a jeho povinnosti .................................................................................... 4 3.
Provozovatel solární elektrárny a jeho povinnosti ................................................ 5
4.
Provozovatel kolektivního systému a jeho povinnosti .......................................... 7
1. Obecné
Jaké předpisy se vztahují na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů? a) zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých předpisů, ve znění zákona č. 7/2005 Sb. a pozdějších předpisů (§ 37f - § 37m) a ve znění zákona č. 165/2012 Sb. a pozdějších předpisů (§ 58, § 59 a § 62, respektive § 37g, § 37h, § 37k a § 37p zákona o odpadech) a b) vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady). Kdy bude vydán prováděcí předpis k novele zákona o odpadech (zákon č. 165/2012 Sb.)? K vydání předpisu by mělo dojít v prvním polovině roku 2013, přičemž by se mělo jednat o změnu vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Vedle samotného provedení zmocňovacích ustanovení dle § 37p zákona o odpadech se na elektroodpad ze solárních panelů vztahuje obecně celý díl 8 zákona o odpadech, tj. např. zmocňovací ustanovení dle § 37h odst. 3, § 37i odst. 7, § 37l odst. 7. S tímto ohledem budou provedeny i související změny vyhlášky. Do vydání novely vyhlášky je třeba postupovat striktně dle zákona o odpadech a relevantní ustanovení vyhlášky aplikovat přiměřeně. Plnění povinností vyplývajících z dílu 8 zákona o odpadech musí výrobce zajistit bez ohledu na podání návrhu na zápis do Seznamu, a to jedním ze tří způsobů uvedených v § 37h odst. 1 zákona o odpadech.
1
Jaký by měl být budoucí systém financování? Zajištění financování nakládání se solárními panely nebylo do vydání zákona č. 165/2012 Sb. ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních předmětem veřejnoprávní úpravy. Pokud byly vytvořeny komplexnější systémy v EU, pak na dobrovolné bázi a převážně na principu „pay as go“, tedy průběžném způsobu financování. Při uvedení panelu na trh se tedy potenciálně jednalo o výběr příspěvku na nakládání se solárními panely pouze do výše provozních nákladů v daném kalendářním roce. Jinými slovy – pokud byl příspěvek mezi lety 2008 – 2010 z cca 150 000 t panelů instalovaných v ČR zaplacen výrobci, tak pouze na sběr a zpracování řádově stovek tun panelů v celé EU, z hlediska ČR i EU. Jde tedy o marginální částku, která pravděpodobně nebyla v ČR téměř vůbec uplatněna. Budoucí konstrukce zajištění financování by měla odrážet pokrytí budoucích rizik týkajících se zajištění nakládání se solárními panely, zejména zániku nebo ukončení činnosti dodavatele solárních panelů na trh nebo ukončení provozu velké solární elektrárny bez zajištění povinností. V neposlední řadě by měl být v ČR vytvořen dlouhodobém horizontu funkční model sběru a recyklace s dostatečnou sběrnou sítí pro domovní instalace tak, aby bylo zaručeno, že vlastník nevytěží z panelu pouze rentabilní části a za ostatní složky a komponenty panelu předané do systému sběru a nakládání s komunálním odpadem nebudou muset nést náklady obce. Nová směrnice 2012/19/EU a její faktické legislativní začlenění problematiky solárních panelů do problematiky elektroodpadů znamená přechod na řešení na úrovni národních legislativ ve všech státech EU, řešení budoucích nákladů, nikoliv aktuálně vzniklých, tomu se budou nuceny přizpůsobit v souladu s připravovanou legislativou v každém členském státě EU všechny nadnárodní systémy. Nový § 37k odst. 6 hovoří v případě solárních panelů jak o zpětném odběru, tak o odděleném sběru elektroodpadu ze solárních panelů. Jaký režim by měl být skutečně aplikován? Současná právní úprava vychází z premisy, že konečnými uživateli solárních panelů jsou výhradně podnikající osoby – B2B (není doposud počítáno s tzv. grid-off stacionárními systémy, ačkoliv ty mohou představovat minimální množství, případně se solárními panely vázanými na mobilní aplikace), a to na základě zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Dle tohoto zákona vzniká na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem fyzickým a právnickým osobám oprávnění k podnikání v energetických odvětvích. Z tohoto důvodu bude nutné počítat spíše s variantou režimu odděleného sběru, tj. s potřebou režimu dle obecné části zákona o odpadech, nikoliv aplikací § 38 a souvisejících ustanovení v § 37k zákona o odpadech.
2
Při přeshraniční přepravě solárního panelu, kterého se konečný uživatel zbavil, do zpracovatelského zařízení musí být každopádně uplatněn režim vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1013/2006 o přepravě odpadů.
3
2. Výrobce a jeho povinnosti
Jsem výrobce solárních panelů (dovozce panelů do ČR), od začátku roku 2013 jsem na trh v ČR uvedl solární panely. Jaké mám v současnosti povinnosti, jak je mám zajistit? a) Zápis do Seznamu výrobců dle § 37i odst. 2 zákona o odpadech Termín pro podání návrhu na zápis do Seznamu výrobců dle odst. 2 § 37i zákona, je nejpozději do 60 dnů od vzniku povinnosti stanovené v dílu 8 zákona o odpadech. K předmětné povinnosti se současně váže přechodné ustanovení dle § 59 zákona č. 165/2012 Sb., které říká, že výrobce solárního panelu splní svoji povinnost podle § 37i odst. 1 zákona o odpadech do dvou měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že povinnost podat návrh na zápis do Seznamu může být skutečně vázána k 1. březnu 2013, v závislosti na datu, kdy osoba v letošním roce naplní jedno z definičních kritérií výrobce dle § 37g písm. e) zákona. To platí například i pro skladové zásoby (vytvořené před 1. lednem 2013), které výrobce doposud nepředal jiné osobě v ČR. Při zápisu do Seznamu se prokazuje zajištění povinností stanovených zákonem. b) Způsob podání návrhu na zápis do Seznamu výrobců Výrobce může plnit svoje povinnosti, které vyplývají z ustanovení § 37i, § 37k, § 37l a § 37m zákona o odpadech buď individuálně, solidárně nebo v rámci kolektivního systému. Pokud je schopen zajistit dostatečnou sběrnou síť podle § 37k odst. 6 zákona o odpadech, stanovit reálnou kalkulaci budoucích nákladů a zajistit vedle systému logistiky zpracování v oprávněných zařízeních, která splňují požadavky § 37l a § 37m zákona o odpadech (zajištění smluvního vztahu se zpracovatelským zařízením, zajištění a sledování úrovně recyklace jednotlivých výstupních složek z recyklace solárních panelů, předpokládané zajištění standardů vyplývajících ze směrnice 2012/19/EU), zajištění odpovídající evidence a podání ročních hlášení, potom podává návrh na zápis do Seznamu výrobců individuálně na formuláři, který je uveden v příloze č. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb. Pokud uzavře smlouvu o zajištění povinností s provozovatelem kolektivního systému, podává návrh na zápis do Seznamu za výrobce provozovatel kolektivního systému (viz body v části kolektivní systémy). Návrh na zápis do Seznamu výrobců se podává Ministerstvu životního prostředí s náležitostmi podle § 37i odst. 2 a 3 zákona o odpadech. c) Najdu někde dostupný editovatelný formulář pro účely zápisu do Seznamu? Aktuální formulář je zveřejněn na webových stránkách ministerstva na adrese http://www.mzp.cz/cz/solarni_panely . 4
d) Jak mám postupovat ohledně stanovení záruky na zajištění nakládání se solárními panely? Povinnost poskytnout záruku na zajištění povinností uvedených v § 37p odst. 1 zákona o odpadech podle zákona o odpadech připadá již na okamžik před uvedením solárních panelů na trh, tedy nezávisle na provedení zápisu do Seznamu, pokud nezajišťuje tyto povinnosti prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Do vydání novely vyhlášky není způsob její kalkulace striktně stanoven, nicméně logicky je třeba zahrnout předpokládané náklady na veškeré operace, které budou s panelem prováděny (zajištění sběrných míst v dostatečné dostupnosti, zajištění svozu a zpracování a veškerých souvisejících administrativních operací). Při kalkulaci existuje samozřejmě řada neznámých, nicméně co lze s jistotou aplikovat jsou v prvé řadě legislativní požadavky revidované směrnice 2012/19/EU. Ta v čl. 8 odkazuje na přípravu standardů pro nakládání s elektroodpady, v tomto směru již Evropská komise učinila první kroky a připravila mandát pro Evropské standardizační orgány (CENELEX, CEN). Vedle potřeby vyhovět novým standardům zvyšuje dle čl. 11 a přílohy V minimální cíle pro využití solárních panelů od 15. srpna 2015 na 80 %. Recyklace panelů tedy nespočívá pouze ve vytěžení hliníku nebo oceli z rámu panelu, ale i v zajištění odbytu pro ploché sklo jako hmotnostně nejvýznamnější součásti (cca 60 – 85 % hmotnostních solárního panelu) a oddělení a environmentálně šetrném zajištění nakládání s fotoaktivní vrstvou panelu, která v případě druhé generace solárních panelů může v určitém množství obsahovat i toxické kadmium nebo sloučeniny stříbra, které lze také považovat za nebezpečný odpad. K tomu je potřeba připočíst požadavky na zajištění celého procesu sběru a nakládání se solárními panely, zejména zajištění dostatečné sběrné sítě dle § 37n odst. 6 zákona o odpadech, s logickým nárůstem cen energií nejen v dlouhodobém horizontu (přeprava, zpracování) a s možným rizikem poklesu výkupních cen druhotných surovin v budoucnosti (viz razantní pokles cen křemíku).
3. Provozovatel solární elektrárny a jeho povinnosti Jsem provozovatel solární elektrárny. Jaké mám v současnosti povinnosti, jak je mám zajistit? Zákon o odpadech ve znění zákona č. 165/2012 Sb. ukládá nově provozovatelům solárních elektráren v § 37p odst. 2 (na provozovatele solárních elektráren se vztahuje pouze toto ustanovení zákona) pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistit financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností prostřednictvím provozovatele kolektivního systému dle § 37h odst. 1 písm. c). Časově lze rozdělit povinnosti na dvě fáze.
5
1) Do 30. června 2013 uzavření smluvního vztahu s jedním z provozovatelů kolektivního systému (viz část 4 tohoto dokumentu). 2) Od 1. ledna 2014 do 1. ledna 2019 zajistit v rovnoměrných splátkách financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností. Vztahuje se zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení dle § 37i zákona o odpadech také na provozovatele solárních elektráren? Nikoliv, povinnost zapsat se do Seznamu výrobců se vztahuje pouze na (nové) výrobce solárních panelů, zjednodušeně na osoby, které v ČR vyrábí nebo které do ČR dováží solární panely, a to od 1. ledna 2013. Existují nějaké výjimky pro malé solární elektrárny Zákon platí od 1. ledna 2013 bez výjimky pro všechny provozovatele solárních elektráren, definované v § 37g písm. l) jako držitele licence na výrobu elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření, v intencích § 37p zákona o odpadech. Jsem provozovatelem solární elektrárny, panely si chci po ukončení jejich životnosti ponechat nebo si zajistit nakládání s nimi sám. Proč musím zajistit financování nakládání s panely již nyní? Hrazení nákladů na zajištění budoucího nakládání s odpadem není v odpadovém hospodářství nestandardním postupem. Mezi toky, které jsou takto v různé míře regulovány, patří například obaly, baterie a akumulátory, pneumatiky, nebo elektrozařízení (mezi která jsou nyní podle směrnice 2012/19/EU řazeny i solární panely). Multikomponentní výrobky obsahující kovové součásti znamenají na jedné straně předmět, který ve větší nebo menší míře umožňuje redukci nákladů na sběr a zpracování, na druhé straně z hlediska celého systému odpadového hospodářství přináší potenciální rizika jak v celém systému logistiky a sběru, tak již na místě konečného uživatele. Demontáž kovových složek z již nefunkčního výrobku jako jsou například vychylovací cívky z televizorů nebo chladící okruh z lednic může vést k úniku provozních náplní, jako jsou oleje, chladicí kapaliny, regulované látky, luminofory, atp. do životního prostředí. Nerentabilní složky a komponenty nicméně navíc mohou být následně ukládány mimo místa k tomu určená. V takovýchto případech náklady na zajištění svozu, resp. využití příslušných částí výrobku nese provozovatel sběrného systému, tedy např. obec. U skla, které může být předmětem neodborné demontáže solárních panelů, mohou náklady obce na svoz 1 t skla převyšovat i částku 2500 Kč. Z tohoto důvodu se dnes například i definitivní odhlášení vozidla z registru silničních vozidel prakticky váže na doložení ekologické likvidace autovraku. V případě solárního panelu není provozovatel solární elektrárny nucen se těchto panelů bezprostředně zbavovat. Musí být ale zajištěno, že nedojde 6
k neoprávněnému nakládání např. s CdTe panely a že provozovatel elektrárny nezpeněží kovové složky, zatímco s ostatními komponenty, jako je ploché sklo, bude nakládáno v rámci odpadového systému obce, kdy by potom náklady na sběr a svoz nesly plošně i ostatní občané.
4. Provozovatel kolektivního systému a jeho povinnosti Který z provozovatelů kolektivních je v současnosti zapsán do Seznamu pro zajištění povinností souvisejících se solárními panely? V současnosti probíhá správní řízení o zápisu (respektive změně zápisu) několika provozovatelů kolektivních systémů do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů v souladu s § 37i zákona o odpadech, a to v souladu s § 5 odst. 7 vyhlášky č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízením a elektroodpady. Ani jedno z těchto řízení doposud nebylo pravomocně ukončeno, po uzavření budou plná znění těchto rozhodnutí zveřejněna na webu MŽP (http://www.mzp.cz/cz/solarni_panely ) a doplněn v tomto smyslu přehled všech kolektivních systémů pro elektroodpady s vyznačením oprávnění pro zajištění povinností pro solární panely na adrese: http://www.mzp.cz/cz/kolektivni_systemy_oeez . Správní řízení o zápisu provozovatele kolektivního systému do Seznamu výrobců probíhá v souladu s § 5 vyhlášky č. 352/2005 Sb. jako součást zápisu jednotlivých výrobců. Od 1. ledna 2013 dochází u skupiny č. 4 dle přílohy č. 7 zákona o odpadech ke změně názvu ze „Spotřebitelská zařízení“ na „Spotřebitelská zařízení a solární panely“. Vztahuje se dosavadní zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení pro kolektivní systémy (rozsah jejich oprávnění) ve skupině 4 před 1. lednem 2013 i na tato zařízení? Nikoliv. Dosavadní zápis do Seznamu byl realizován pouze na základě zajištění povinností pro zpětný odběr, oddělený sběr, zpracování a využití spotřebitelských zařízení (§ 37k – 37m) a na základě zajištěného financování pouze podle ustanovení § 37n a § 37o. V případě solárních panelů je třeba splnit jak požadavky financování specificky stanovené pro solární panely dle § 37p, tak zajistit specifický sběr a nakládání s tímto druhem elektroodpadu dle obecné části dílu 8 zákona o odpadech (naplnění požadavků pro § 37k – 37m). Dosavadní sběrná místa a zpracovatelské kapacity byly schváleny pro uvedená spotřebitelská zařízení, nicméně svými technickými parametry nemusí odpovídat požadavkům stanoveným pro elektroodpad ze solárních panelů (rozměry sběrných nádob, šířka dopravníků, drtičů a separátorů v rámci linek na zpracování elektroodpadu, zajištění odpovídající separace fotoaktivní vrstvy atp.). 7
Navíc lze předpokládat v případě prováděcího předpisu k novele zákona o odpadech požadavek na oddělené financování pro solární panely s ohledem na riziko křížového financování a použití příspěvků na jiné účely, než na jaké byly vybrány. Provozovatelé kolektivních systémů, kteří budou zajišťovat nakládání se solárními panely a jejich financování, si musí z výše uvedených důvodů muset spolu s výrobci zažádat a nový zápis nebo změnu v zápisu do Seznamu.
8
