20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Sborník konference na téma Potřeba a možnosti podpory manželství a rodiny v současnosti

KROMĚŘÍŽ 7. ÚNORA 2009

Vydání sborníku je podpořeno v rámci projektu „Manželská setkání“ Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Konferenci pořádá YMCA Setkání

www.setkani.org

ve spolupráci s: Centrum pro rodinu o.s. www.centrumprorodinu.cz Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.

www.prorodiny.cz

Církev adventistů sedmého dne

www.ceskesdruzeni.cz

Genea – sdružení pro rodinu

www.genea-spr.cz

Manželské stretnutia

www.mstretnutia.sk

YMCA - Živá rodina

www.zr.ymca.cz

© YMCA Setkání, Brno 2009

III

OBSAH MILOŠ A GITA VYLEŤALOVI: . . . . . . . . . . . . . . . 7 20 LET ZKUŠENOSTÍ S PROGRAMEM MANŽELSKÁ SETKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU.

K ARI TÖRMÄ:

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13

ŽIVOTOPIS

TOMÁŠ HOLUB: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15 CÍRKEV VAŠI LÁSKU POTŘEBUJE

JOSEF BRTNÍK: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 RODINA JAKO ZÁKLADNÍ JEDNOTKA CÍRKVE A SPOLEČNOSTI, PŘÍKLADY KONKRÉTNÍCH AKTIVIT NA PODPORU MANŽELSTVÍ A RODINY, PŘÍPRAVA SNOUBENCŮ.

LUDMILA BARTŮŠKOVÁ: . . . . . . . . . . . . . . . . .23 PROGRAM „MANŽELSKÁ SETKÁNÍ“ OČIMA PSYCHIATRA

JOSEF ZEMAN: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 DOKÁŽEME REAGOVAT NA DOPAD RADIKÁLNÍCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚN NA SOUČASNOU RODINU?

MARIE OUJEZDSKÁ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29 NĚKTERÉ PROGRAMY NA PODPORU MANŽELSTVÍ A RODINY NEJEN V ČR – VÝSLEDKY A VIZE

TOMÁŠ KVAPIL: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35 PODPORA RODINY ZE STRANY STÁTU – POLITICKÉ KONCEPTY PŘÍSTUPU K RODINĚ A MANŽELSTVÍ

5

20 LET ZKUŠENOSTÍ S PROGRAMEM MANŽELSKÁ SETKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU. MILOŠ A GITA VYLEŤALOVI

ÚVOD V současné době se potýkáme s mimořádně vážným problémem - krizí rodiny. Manželství ztratilo tradiční společenské opory. Občanské právo uznává široce pojaté důvody k rozvodu a všeobecné společenské mínění je velmi tolerantní k rozvodu, k uzavření opakovaného sňatku nebo společnému životu bez dlouhodobého závazku. Vznikla naléhavá potřeba pastorační pomoci církve při podpoře rodin a rodinného života. Člověk pro svůj zdravý růst a vývoj potřebuje, aby jeho rodina plnila své funkce – poskytovat bezpečí, lásku, vzory jednání, solidaritu, ocenění, smysluplnost ad. Stále méně lidí je však připraveno na vstup do manželství a na odpovědné, celoživotní rozvíjení rodinného života. Je nutná trpělivá výchova a vzdělávání na tomto poli, stejně jako citlivé doprovázení, povzbuzování, motivace nebo pomoc v různých obdobích manželského a rodinného života. Je to velmi náročný, ale potřebný úkol. Je velmi dobré, že se takovéto práci a službě věnuje stále více různých skupin, aktivit a hnutí podporovaných církví a jejími autoritami. Je to praktická pastorace, která plně odpovídá potřebě a očekávání lidí. Příkladem mohou být v Čechách: Centra pro rodinu, manželské a rodinné programy hnutí Fokoláre, Schönshtattského hnutí, program Kána komunity Chemin Neuf nebo víkendové obnovy komunity Emanuel. V současnosti nejrozvinutějším je program Manželská setkání.

MANŽELSKÁ SETKÁNÍ (MS) MS jsou svépomocnou iniciativou samotných křesťanských manželů, kteří usilují o obnovu, zlepšení a upevnění vztahů v manželství i širší rodině. Zároveň vytvářejí společenství manželů a rodin, ve kterém se navzájem sdílejí, vyměňují si zkušenosti a pomáhají si nést případné bolesti a těžkosti. Opírají se o přesvědčení, že právě hloubka a kvalita vzájemných vztahů budovaných v lásce podle Božího řádu je jednou ze základních podmínek prožívání lidského štěstí. Vychází z dlouholeté zkušenosti manželských táborů a seminářů helsinské YMCA*  s programem „Směřujeme k lepšímu manželství“. Tento program vytvořil a úspěšně rozvíjel již od roku 1973 pastor a programový pracovník YMCA Helsinky, Kari Törmä, se svojí manželkou Terttu a týmem spolupracovníků. Postupně, přibližně od roku 1986, se již propracovaný program dostával i do jiných zemí (Anglie, Německo, Itálie, Rusko, Ukrajina, * YMCA – Young Men’s Christian Association – Křesťanské sdružení mladých lidí, celosvětově rozšířená křesťanská organizace zaměřena na práci s mladými lidmi

6

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Indie, Uganda ad.), od devadesátých let již s názvem Whole Marriage Ministries. Díky vstřícné nabídce a pomoci finských organizátorů se první český pár mohl seznámit s jeho obsahem a prožít týden na letním manželském kurzu ve Finsku v roce 1987. Po dvou letech příprav se v létě roku 1989 uskutečnil první manželský kurz u nás (v Kokorách u Přerova) a tak neoficiálně vznikla Manželská setkání v Československu.

Za uplynulých dvacet let se hlavního programu, letních kurzů a víkendových obnov, zúčastnilo přes 4300 manželských párů, s celkovým počtem 8600 účastí párů jenom na letních táborech. V posledních pěti letech se uskutečňují letní kurzy s celkovou kapacitou kolem 500-600 párů. Z toho v Čechách a na Moravě 300-350 párů a na Slovensku 250-300 párů. Mnozí z účastníků akcí MS byli natolik osloveni obsahem a atmosférou setkání, že se rozhodli použít tento model a organizovat podobné kurzy a setkání ve svém regionu, aby byly MS dosažitelné co nejširšímu okruhu zájemců. Tak vzniklo postupně mimo původní skupinu (YMCA Manželská setkání) osm samostatných skupin, z nichž šest organizuje své vlastní aktivity i v současnosti. Jsou to: Centrum pro rodinu (Severní Čechy, 1992), České sdružení CASD (1992), Manželské stretnutia (Slovensko, 1993), Genea-sdružení pro rodinu (Brno, původně YMCA Klatovy, 1994), Centrum pro rodinu a sociální péči (Ostrava, 1995), YMCA-Živá rodina (Praha, 1996). Jiní vytvořili alespoň místní společenství manželů z účastníků MS a svých přátel. Tím položili základ pro vznik neformální sítě několika desítek „klubů“ manželů nebo celých rodin na místní úrovni. Pod pojmem klub chápeme místní společenství rodin, které spojuje společný zájem o rodinnou problematiku, blízký cílům sdružení MS, reprezentované aktivitami a zaměřením (pravidelné setkávání rodin nebo jejich členů, organizování přednášek, besed, společných výletů, duchovních, kulturních, sportovních nebo jiných akcí, burzy věcí, služeb, vzájemné pomoci a podobně). Aktivitami MS se snažíme přiblížit model a ideál křesťanského manželství rodinám a prohloubit duchovní podstatu manželství, vysvětlit, v čem spočívá úloha muže a ženy v rodině. Usilujeme o to, abychom rozvinuli vzájemné vztahy v rodině, dovedli je k hlubšímu sjednocení a připravili manžele na zvládnutí a řešení krizových situací. Povzbuzujeme je a vedeme k obnovování a hlubšímu prožívání svátosti manželství. Motivujeme a vzděláváme rodiče k cílevědomé výchově dětí v rodinách. Těchto cílů dosahujeme zejména organizováním kurzů, seminářů, přednášek, tématických setkání a dalšími aktivitami. Vydáváme informační bulletin MS. Jednotlivým manželům nebo rodinám se snažíme individuálně, podle jejich potřeby a našich možností, pomoci v jejich těžkých životních situacích. Organizujeme služby vzájemné pomoci. Přitom úzce spolupracujeme s kněžími a odborníky, psychology, pedagogy, lékaři apod.

Z ÁKLADNÍ FORMY PRÁCE: Manželská setkání je celoroční cyklus obsahově na sebe přímo navazujících akcí: Týdenní letní kurz, víkendová podzimní obnova I. a víkendová jarní obnova II. Nutnou součástí je také dlouhodobá příprava a duchovní formace vedoucích párů a animátorů na samostatných akcích. Hlavní program MS je doplňován aktuálně dalšími akcemi pro specifická témata a životní situace formou víkendových akcí, rodinných táborů nebo přednášek.

MILOŠ A GITA VYLEŤALOVI

7

LETNÍ KURZY MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Náplní kurzů jsou přednášky ze širokého okruhu vzájemných vztahů muže a ženy v manželství, doplněné skupinovou prací nebo samostatně ve dvojici, podle toho, o jakou problematiku se jedná a jaké vzájemné problémy lze očekávat. Na každé téma, tj. přednášku a práci ve skupinách nebo ve dvojici je vyhrazeno 3,5 hodiny. Obsahem přednášek jsou tato témata: Krize v manželství, Křesťanské manželství a priority, Zdravé sebevědomí, Odpuštění, Rozdíly mezi mužem a ženou, Základy komunikace, Vzájemné porozumění, Vyjadřování pocitů, Naplňování potřeb, Pozornosti a romantika, Sexualita. Přednášejí je manželské páry, které na příkladech z vlastního života svědčí o tom, jak využít daných možností v praxi. Po přednášce se ve skupinkách 3-4 párů společně zamýšlíme nad tématikou přednášek a nad svými vlastními vztahy a situací podle předem připravených úkolových listů. Vzájemně se obohacujeme o zkušenosti, sdílíme se s ostatními o úspěchy a neúspěchy, a tímto způsobem si pomáháme řešit své konkrétní problémy. To vše se děje v duchu modlitby a důvěry v Boží přítomnost a milost. Při skupinové práci je vždy jeden z párů ve skupince vedoucí/ provázející. Jsou to manželé, kteří se už kurzu zúčastnili a vlastním příkladem ostatní povzbuzují a provázejí při plnění stanovených úkolů. Je respektováno soukromí a možnost svobodně vyjádřit osobní názor, zkušenost, pocity. Během celého kurzu je snahou využít maximálně času a možností jak pro vlastní práci, tak pro odpočinek a rekreaci, pro sebe navzájem a pro naše děti. Pro děti, které přijedou s rodiči, je připraven bohatý program různých soutěží, her, zábavy a katecheze. Po celou dobu účasti na přednáškách a ve skupinkách se o děti postarají vyškoleni pečovatelé/ animátoři. Podle stáří jsou také děti rozděleny do skupin. Péče o děti na kurzech umožňuje účast i manželům, kteří by se jich jinak nemohli zúčastnit, včetně maminek s malými dětmi do 6 let. Pro mladé pečovatele o děti, je pobyt a služba na kurzech současně formou přípravy na rodinný život. Každý večer mají svůj program, jehož součástí jsou workshopy s tématikou manželského a rodinného života, ale i tématy jejich aktuální životní situace. Lektory a moderátory večerů jsou přizvaní odborníci nebo zkušené manželské páry. Nedílnou součástí kurzu je duchovní prohloubení, s nímž má obnova našich vztahů velmi úzkou souvislost. Denní program zahrnuje společné modlitby a bohoslužby. Manželská setkání jsou ekumenickým setkáním, na němž se neřeší konfesní rozdíly, ale hledá se jednota muže a ženy v lásce, která je spojuje a všichni společně pak jednotu v lásce Kristově.

VÍKENDOVÉ OBNOVY - PODZIMNÍ A JARNÍ Celoroční program MS je připravený tak, aby byla možnost neustále opakovat, prohlubovat a rozvíjet znalosti, získané na týdenních seminářích, chápaných jako základní výuková setkání. Na ně navazují čtvrtletní víkendová setkání manželských párů. Témata se znovu vrací k základní problematice partnerských vztahů, jednak z pohledu poznatků načerpaných při přednáškách a týmové práci v létě, jednak z pohledu osobních zkušeností získaných v uplynulém čtvrtroce, jejich aplikací ve vlastním životě a ve vzájemných vztazích. Při každém dalším setkání je připraven i navazující blok s novou tématikou, zaměřený zejména na duchovní formaci, výchovu dětí a vztahy v rodině. Např. hranice v manželském životě,

8

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ výchova dětí, hranice ve výchově, rodinný rozpočet a hospodaření, schopnost domluvit se, sladění osobního, rodinného a profesního života, mezigenerační vztahy, ad...

ŠKOLÍCÍ PROGRAMY Nezbytnou nutností existence i dalšího rozvoje projektu jsou aktivní spolupracovníci, lektoři a vedoucí v různých úrovních vedení. Cílem programů je příprava a zvyšování kvality práce těchto spolupracovníků a jejich duchovní formace. Školení a semináře jsou diferencovány podle typu jejich činnosti. Je pamatováno také na ocenění, povzbuzení, společnou formu odpočinku, regenerace sil, motivaci pro další práci. Přednáší zde více odborníků, specialistů. Workshopy slouží také ke společnému formulování dosavadních zkušeností a přípravě na další službu. V průběhu ročního cyklu pořádáme celkem 8 víkendových školení s různým programem podle typu vedoucích a spolupracovníků. -

školení vedoucích/provázejících párů skupin - VPS I. (začátečníci) = stálá témata: metodika práce v malých skupinách; modelové páry a situace na MS; používání pracovních listů ve skupině; vždy je zařazeno také jedno duchovní, formační téma kněze.

-

seminář vedoucích párů skupin - VPS II. (pokročilí) = obsah má více seminární formu, sdílení zkušeností s přípravou a vedením programu MS, se zpětnou vazbou, vyhodnocením a tvorbou zásad a metodických materiálů pro další období. Součástí jsou vždy 1-2 odborné přednášky externistů a motivační program pro další službu.

-

Bálintovská – supervizí skupina VPS = víkendové setkání 8-10 párů se zkušeným supervizorem k reflexi prožívání své služby, pocitů, postojů, vztahů ve skupince na kurzech MS nebo i v osobním životě.

-

seminář lektorů = zaměřený na rozvíjení schopnosti poutavě přednášet daná témata. Kromě teorie přípravy a prezentace přednášky si účastníci zkusí vlastní krátký projev. Součástí je také workshop s diskusí o obsahu stálých témat letního kurzu se snahou reagovat na aktuální změny a potřeby účastníků kurzů.

-

seminář organizačních vedoucích kurzů MS = svým obsahem je zaměřený na praktické stránky přípravy a vedení jednotlivých typů akcí, výměnu zkušeností a konsensus při rozhodování o důležitých a větších změnách programu MS tak, aby si zachoval svůj charakteristický obsah a metody práce a přitom dokázal reagovat a přizpůsobit se aktuální potřebě.

-

semináře pro vedoucí a pečovatele dětí = jedná se o vzdělávací a motivační víkendová setkání zaměřené na přípravu vedoucích a pečovatelů o děti, prohloubení jejich znalostí a dovedností za pomoci přizvaných odborníků a kněze. Součástí programu školení je jak duchovní formace a přednášky z oboru pedagogiky, psychologie dětí, medicíny, volnočasových aktivit, tak i praktické vyzkoušení potřebných činností.

DOPLŇKOVÉ PROGRAMY Víkendy pro muže, víkendy pro ženy, víkendy pro otce s dětmi, víkendy pro matky s dětmi, tábory pro rodiče s dětmi, samostatné přednášky a besedy, tématicky specializované víkendy (například problematika: mateřství a zaměstnanost žen, role mužů a žen v současné rodině, krize středního věku, sladění profesního růstu s rodinným životem ad.).

MILOŠ A GITA VYLEŤALOVI 9 Při základních setkáních na týdenních seminářích, případně čtvrtletních obnovách je nutná přítomnost obou partnerů. To však někdy není možné. Z tohoto důvodu se pořádají ještě víkendová setkání pro jednotlivé manžele samostatně.

I na těchto víkendových setkáních se přednášejí poznatky ze základních oblastí partnerských vztahů, zaměřující se k lepšímu pochopení odlišných postojů a názorů. Dále jsou zde zařazeny bloky týkající se mateřství, otcovství, rodičovské výchovy, odpovědnosti a priorit v životě, příčin napětí v rodině, poslání muže a ženy v křesťanské rodině ad. Ač to jsou setkání kratší a neúplná (z hlediska účasti manželů), jsou silným impulsem k duchovnímu prohloubení osobního života, a též vynikající formou aktivního odpočinku. Především jsou vhodné pro mladé matky a ženy v domácnosti, vystavené často dlouhodobému odloučení od veřejných aktivit a naopak připoutané ke stálé péči o děti i jiným domácím činnostem a také vystavené jednostrannému psychickému zatížení. Mužům zase pomáhají ujasnit si jejich žebříček hodnot a rozhodnout se, v jaké míře a jakým způsobem se chtějí věnovat své rodině a svému, častokrát mimořádně náročnému zaměstnání nebo jiným důležitým církevním a společenským aktivitám. Akce pro rodiče s dětmi jsou zaměřeny na vytváření a upevnění vzájemných vztahů prožitky (kreativní, hravé, dobrodružné ...). Jsou určeny jak těm, kteří mají někdy problém si najít čas na své děti, tak i těm, kteří svůj vztah s nimi chtějí ozdravit a upevnit. Jsou stejně důležité pro rodiče (otce/matky) i pro jejich děti. Koncepce těchto akcí je však zásadně jiná. Většina času je vyplněná společnými hrami, soutěžemi, tvořením, povídáním, zpíváním a aktivitami kde se nenápadně buduje pocit hrdosti dětí na jejich rodiče, a rodičů na jejich děti, solidárnost, láska a posléze touha být spolu jeden pro druhého častěji.

VÝSLEDKY Na základě dotazníkových akcí a diplomových prací zpracovaných na jejich základě víme, že je mimořádně vysoké procento (70-90%) účastníků, kteří hodnotí kladně svoji účast na kurzech MS a následný vliv na své manželství i osobní život. Na kurzech MS nejvíce oceňují velkou osobní otevřenost přednášejících a vedoucích párů skupin při svědectví a sdílení své životní zkušenosti, bez ohledu na témata; prostředí přijetí a tolerance; a společenství povzbuzující a uzdravující modlitby. Mgr. K. Faltysová ve své práci uvádí: „Nezávisle na věku a počtu dětí respondenti sdělují, že po návratu domů se snaží pracovat více než dříve na svém partnerském vztahu, na vztahu s dětmi a jejich výchově, vztahu s Bohem tak, aby s blíženskou láskou oslovovali nebo příkladem svědčili svému okolí. Projevují známky fungující rodiny. Pastorační přínos Manželských setkání je veliký. Z dotazníku vyplývá, že se rodina scelí a začne růst a rozvíjet se. Muž si uvědomí svoji úlohu otce a svého kněžského povolání v rodině, žena také najde svoje místo, ocenění a poslání v rodině. Zlepší se jejich sebevědomí a sebepřijetí, vzájemně si naplňují svoje potřeby, hodně komunikují o všech oblastech společného soužití. Jsou k sobě tolerantní a hledají na sobě kladné vlastnosti. Snaží se o štěstí svého partnera. Snaží se žít v duchu spirituality rodin, kterou poznali na MS, případně začnou v různých podobách svou pastorační činnost ve své farnosti.“ Samozřejmě, že zůstává skupina manželů (5-10 %), kteří prožívají krizi svých vztahů a ani účast na kurzech MS jim podstatným způsobem nepomáhá. Někdy dojde k otevření problémů a bolestí, se kterými si neumí sami poradit a je nutná odborná, někdy i dlouhodobější péče a pomoc. V takových případech se snažíme jim aktivně tuto pomoc nabídnout

10

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ

a zprostředkovat v okruhu kněží, křesťanských psychologů, psychoterapeutů, psychiatrů nebo lékařů, se kterými spolupracujeme. Považujeme za pozitivní, že se takto dostanou k odborníkům lidé, kteří by bez účasti na MS nenašli odvahu jejich pomoc vyhledat.

Z ÁVĚR Příprava, organizování a vedení kurzů a akcí MS jsou mimořádně náročné. Vyžaduje to široký tým připravených a vyškolených spolupracovníků, ochotných současně neustále pracovat na svém manželství, rodinných vztazích a osobním životě a při tom doprovázet a pomáhat druhým. A to vše u většiny spolupracovníků zdarma a významně financované z vlastního rodinného rozpočtu. Každý rok se jedná o cca 150-170 manželských párů, kolem 300 mladých animátorů a desítky kněží a odborníků-specialistů. Tak náročná služba je možná jenom díky naší osobní zkušenosti a přesvědčení, že je to služba smysluplná a užitečná, kterou se stáváme aktivní součástí Kristova těla - církve a jejího poslání přinášet radostnou zvěst a uzdravovat (Lk 9,2 a 6). V naší práci se uzavírá kruh, kdy ti, kdo se s živým Kristem setkali a prožili jeho uzdravující dotek, předávají tuto zkušenost dalším, kteří ho potřebují a očekávají. Nejednou se tyto role vymění a podpíráme se, ve vědomí Boží blízkosti a lásky, navzájem.

LITERATURA: Kolektiv autorů, 2007: Manželská setkání, sborník přednášek; YMCA Setkání, Brno. Faltysová Kristýna, 2003: Manželská setkání a jejich přínos pro pastoraci; Univerzita Palackého v Olomouci, CMTF, Diplomová práce. Smékalová Irena, 2006: Manželská setkání jako specifická forma svépomoci; Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Diplomová práce.

O AUTORECH Mgr. Miloš Vyleťal, Ing. Margita Vyleťalová Jedni ze zakladatelů a dlouholetí vedoucí kurzů Manželská setkání pořádaných sdružením YMCA Setkání. Současně se věnují dalším programům na podporu manželského a rodinného života. Kontakt: [email protected]

11

ŽIVOTOPIS K ARI TÖRMÄ Stručný životopis zakladatele hnutí Whole Marriage Ministries, programu nazývaném česky Manželská setkání a slovensky Manželské stretnutia. Kari Törmä (narozen 1939) je pastorem v důchodu v evangelikálním sboru YMCA v Helsinkách, který založil. Pro YMCA pracoval 32 let. Je ženatý s Terttu (zubařka, nar.1939), která je zároveň jeho nejbližším spolupracovníkem. Mají dvě děti, Teemu (nar. 1966, v roce 1988 se oženil s Kaisou, mají tři děti) a Marii (nar. 1968, v roce 1991 si vzala Marka Pitkonen, mají dvě děti). Kari vystudoval magisterské studium teologie na Helsinské univerzitě (1967). V YMCA působil jako vedoucí programů pro rozvoj manželství, na posílení dovedností vedoucích, organizoval tábory pro muže, semináře na posílení mezilidské komunikace a vzájemných vztahů, semináře o evangelizaci pro laiky a rozvoj života v Církvi. Je jedním ze zakladatelů Křesťanského studentského sdružení (OPKO) ve Finsku (196066). Založil a šest let pracoval pro organizaci Mission Operation, kde se věnoval evangelizaci evropských zemí rozšiřováním literatury a vyučováním křesťanů v učednictví a misijní práci (1965-71). Během těchto let spolupracoval i s iniciativou Operation Mobilisation, která začala své působení ve Finsku v roce 1965. V letech 1971-74 absolvoval tříletý intenzivní kurz evangelizace, pořádaný organizací The Navigators. Od té doby se věnoval zejména práci na růstu církve a sborů a získávání učedníků, jejímž cílem bylo pěstovat hlubší vztah s Bohem skrze Slovo a modlitbu, což zahrnovalo vyučování v křesťanském smýšlení, křesťanském manželství, vedení, mezilidské a skupinové komunikaci, vnitřním uzdravení. Hlavní vizí jeho služby je znásobení následovníků Krista a budování sborů, které budou dále získávat učedníky. Kari obzvláště usiluje o vytváření sítě živých buněk církve, malých domácích společenství. Božím povoláním v jeho životě je i práce na modlitebním a misionářském probuzení. Kari je také zakladatelem Finských poboček mezinárodních hnutí World Vision (1982) a DAWN (1987), jejichž cílem je také evangelizace přes růst církví a sborů. Je také členem Mezidenominačního výboru pro evangelizaci v Helsinkách (obdoba Evangelické Aliance). Zatímco jeho zázemí je luterské, většina jeho aktivit jsou mezidenominační. Pět z jeho služeb má celostátní charakter: Whole Marriage Ministries (WMM - Manželská setkání, od roku 1974), Semináře o růstu církve (od 1978-79), Modlitební školy (od 1985 do 1990), Semináře pro vedoucí (od 1986) s tisíci účastníků a projekt DAWN (od 1987). Nejsilnější ze všech uvedených hnutí jsou právě WMM, které přináší přesvědčivé výsledky a dlouhotrvající ovoce. WMM se rozšiřují stále do dalších zemí, dnes fungují v 17 zemích. Nejlepší a nejmocnější jsou WMM - Manželská setkání v České republice a na Slovensku. Jednou z posledních novinek WMM je vyučování manželů, které proběhlo v Indii (VMEI) s cílem vychovat profesionální rodinné pracovníky. VMEI je podporována finským Ministerstvem zahraničí. Výsledky v Indii byly stejně tak ohromující jako ve Finsku a ostatních evropských zemích.

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Práce s manželskými páry ve Finsku byla několikrát nafilmována a vysílána v TV (přes 2 milióny diváků). Na středních školách se snažíme o sexuální výchovu a vzdělávání o partnerských vztazích mladých lidí. Kari napsal dvě knihy o manželství (Lepší manželství, části I a II). Publikoval také brožury a články o vedení, sborovém růstu a vnitřním uzdravení. Jeho práce s muži přinesla také rozšíření Křesťanských seminářů a táborů pro muže v letech 1974-2009.

Jenom v roce 2002 bylo ve Finsku osloveno přes 30 000 lidí, kteří se zúčastnili setkání a seminářů, v rámci projektů založených nebo vedených Kari Törmä.

POČET ÚČASTÍ MANŽELSKÝCH PÁRŮ NA LETNÍCH KURZECH MANŽELSKÁ SETKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU V LETECH 1989 - 2008

1998

1997

1996

90 180 220 240 220 200 180 140

1995

40

1994

1991

10

1993

1990

YMCA Setkání

1992

Rok konání

1989

Tabulka je přílohou k článku manželů Vyleťalových (obsahuje zaokrouhlené počty)

CPR Severní Čechy

50

60

70

80

80

60

60

CASD

30

30

30

30

30

30

30

20

30

40

40

30

20

30

30

20

30

20

40

60

70

80

40

50

60

70

80

90 100

YMCA Jindř.Hradec Genea (YMCA Klatovy) CPRSP Ostrava YMCA-Živá rodina Manželské stretnutia 40

60

90 260 380 460 510 550 540 510

2006

2007

80

80

80

90

90 100

2495

1 248

60

30

30

40

40

40

40

50

45

50

885

443

CASD

30

30

30

30

30

30

30

30

35

40

525

263

210

105

30

20

30

20

30

20

20

20

370

185

YMCA Setkání

120 120 120

2008

2005

95

CPR Severní Čechy

Rok konání

2001

2004

odhad počtu účastníků

2003

celkový počet účastí

2002

10

2000

Celkem

50

1999

12

YMCA Jindř.Hradec

30

Genea (YMCA Klatovy)

30

20

CPRSP Ostrava

70

60

70

60

70

80

70

60

65

60

915

458

YMCA-Živá rodina

70

70

60

70

70

70

70

80

75

75

860

430

Manželské stretnutia

110 120 130 140 150 160 230 280 280 290

2340

1 170

Celkem

520 450 470 455 470 480 550 610 610 635

8600

4 300

Zpracoval Miloš Vyleťal

13

CÍRKEV VAŠI LÁSKU POTŘEBUJE TOMÁŠ HOLUB Společenství církve čerpá z pohledu na vzájemný vztah manželů inspiraci pro svůj konkrétní vztah ke Kristu. Krize manželství se proto zásadním směrem dotýká víry společenství církve v reálnost Božích zaslíbení. Přiznám se, že už vůbec nevím, od koho jsem poprvé slyšel větu, která se od té doby stala jedním ze základních pravidel pro můj život a pro moji službu v církvi a která zní: „Je třeba ztratit iluze a zachovat si ideály.“ Od koho jsem ji ale prvně slyšel, už vlastně není vůbec podstatné. Podstatné však zůstalo, že mi toto pravidlo trvale moc a moc pomáhá v úsilí o realistické a přitom radostné přebývání v mých vztazích a v mé službě. Na jedné straně mi totiž otevírá prostor poctivě a svobodně pojmenovat mnohé mé velmi silné zážitky, má zažitá pravidla a mé emoce, které se mi v minulosti jevily jako naprosto zásadní v mém životě, ale byly mnou z mého dnešního pohledu nahlíženy zúženě, naivně a tedy byly i značně iluzorně prožívané. Moudrost věty: „Je třeba ztratit iluze a zachovat si ideály,“ mi dnes umožňuje se od těchto úzkých a svazujících skutečností oprostit. Na druhé straně mne připomínka o potřebě a možnosti zachovat si skutečné ideály stále nově povzbuzuje v tom, abych toto své prozření z různých svých iluzí nenahradil rádoby zkušeným nadhledem, který už se nechce nechat překvapit a na jakoukoliv nadšenost ve svém okolí reaguje povýšeným skepticismem. Proč o tomto zde mluvím, když tématem mého referátu má být reflexe nad vztahem Manželských setkání, církve a společnosti. Mluvím zde o tom ze dvou důvodů. Tím prvním, a jistě méně důležitým, je důvod osobní. Pro mne osobně jako pro katolického kněze žijícího v celibátu byla má služba na Manželských setkáních jedním z důležitých momentů, ve kterých jsem se učil rozlišovat mezi svými vlastními iluzemi a ideály o plnosti a hloubce svého vztahu s Bohem i s druhými lidmi, a jsem za to velmi vděčný. Druhý důvod – ten hlavní, a věřím, že všeobecně uchopitelný – s tím mým osobním však bezprostředně souvisí. Domnívám se, že křesťansky žitá manželství jsou právě v naší společnosti a zároveň ve společenství církve jedním ze základních prostředí, skrze která je možné o praktickém a plodném rozlišování mezí iluzí a ideálem svědčit tam, kde jde o nejzákladnější hodnoty lidských vztahů: o lásku, úctu a věrnost. A možnost tohoto účinného svědectví považuji za nesmírně důležitou. My přece nemůžeme říci, že svět kolem nás dnes nevěří na lásku, nemůžeme říci, že když dnes potkáváme zamilované dvojice, které se možná k sobě chovají s bezprostředností

14

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ pro nás snad někdy až šokující a pohoršující, že potkáváme lidi, kteří nevěří lásce a na lásku. Já osobně to alespoň říci neumím a ani nechci. A bojím se, že někdy tak jednoznačné odsuzování většinového stylu v partnerských vztazích, které zaznívá docela často ze strany uvědomělých křesťanských moralistů a mravokárců, je mnohdy hodně nespravedlivé. A navíc stojí mimo skutečné pochopení intenzivního a zoufale poctivého hledání opravdové partnerské lásky dnešního mladého člověka. A také se bojím, že tato naše kritika je naprosto kontraproduktivní, protože neprávem odpírá těm, kterým je určena, něco zcela zásadního: jejich poctivé hledání. A tak nemůže vůbec pomoci v tom podstatném: aby se toto hledání neutápělo v iluzi, která člověka může zcela zničit a zotročit - a také mnohdy zcela zničí a zotročí - a aby tak nekončilo v naprosté ztrátě ideálů, která nakonec vede ke vztahům, jež také tak dobře kolem sebe známe: k partnerským vztahům pouze formálním a egoisticky vypočítavým, založeným otevřeně na pohodlnosti a drsném výměnném obchodu.

A já jsem osobně přesvědčen, že právě styl rozlišování mezi iluzí a ideálem, který je obsažen v jádru know how Manželských setkání, je právě na rozdíl od teoretického přístupu různých přednášek a poučení jednou z nadějných a účinných forem široce přijatelného svědectví. Jakákoliv přednáška, ať je sebevíce pravdivá a fundovaná, totiž nemůže obsahovat jednu podstatnou charakteristiku, jež je vlastní namáhavému týdnu Manželských setkání: konkrétnost a jedinečnost tohoto rozlišování mezi iluzí a ideálem v reálném světě, rozlišování pro nás dva dnes a tady. Tato mnohdy dramatická autentičnost je totiž dle mého soudu jednou z mála možností jak se snažit účinně bojovat proti obrovskému současnému pokušení: dát rovnítko mezi všeobecnou skepsi a lidskou zralost. A reakce mnoha pečounů na to, co se děje na manželáckém týdnu, jsou myslím tím nejlepším svědectvím, jak reálně tento příklad působí. Nicméně nejde jen o ty, kteří stojí teprve na začátku svého hledání Stejně důležité je i svědectví, které účastníci manželských setkání dávají svému okolí, párům, které jsou konfrontováni s rozjasněním vztahu u těch, kteří, jak dobře věděli, se prali a i nadále perou s obdobnými problémy, jako oni a našli nové směřování právě skrze „manželáky“. I zde je svědectví znovuobjevení ideálů, které nejsou nepravdivou iluzí, ale zásadní nosnou hodnotou života, obrovsky cenné a myslím, že Vy sami byste dokázali mnohem lépe než já svědčit o té požehnané multiplikační síle Vašeho osobního příkladu. Abych se však vrátil k nadpisu svého referátu: A církev Vaši lásku potřebuje. Tato věta je v katolickém obřadu přijetí svátosti manželství součástí textu, který oddávající buď může přímo přečíst, nebo se jím může nechat inspirovat při přivítání snoubenců na začátku, hned po jejich vstupu do kostela. Já se musím přiznat, že jsem tuto větu dlouhou dobu vůbec neměl rád, protože jsem ji chápal jako takovou docela nefér zištnost ze strany církve. Něco v tom smyslu: „Církev Vaši lásku potřebuje pro své fyzické zachování. Potřebuje, abyste vy, kteří nežijete v celibátu, plodili a rodili další děti, abychom my kněží měli nadále své ovečky, a nad to pak ještě společně potřebujeme, abychom jako církev nevymřeli. A protože se mi toto mé vlastní vysvětlení, jež jsem tomuto textu podsunul, velmi příčilo, tak jsem ho vlastně vůbec nepoužíval. Vítal jsem snoubence svými vlastními slovy a důraz kladl na požehnání pro jejich lásku a jejich vzájemný vztah. Nicméně musím se přiznat, že jsem na tuto větu během své kněžské služby zásadně změnil názor.

TOMÁŠ HOLUB 15 Církev skutečně moc a moc potřebuje manželskou lásku a to vůbec ne v první řadě pro biologické rozmnožování svých členů a tím pro zachování své historické kontinuity. Ale církev Vaši lásku mnohem více, a v první řadě, potřebuje pro zachování své vlastní identity, pro zachování ideálů, ke kterým je, jak pevně věřím, Bohem pozvána. Církev příklad konkrétní partnersky žité lásky moc a moc potřebuje jako kriterium pro rozpoznání mnoha nepravdivých iluzí o podobě lásky, iluzí, které ji neustále ohrožují a nebezpečně deformují.

Jestliže apoštol Pavel napsal v listě do Efezu v 5. kapitole, že tajemství vztahu mezi Kristem a Církví má církev ve vrcholné formě kontemplovat při pohledu na plně žitý intenzivní vztah mezi mužem a ženou, tedy při pohledu na vztah mezi manželem a manželkou, pak jsem přesvědčen, že tento text inspirovaný, jak věříme, Božím Duchem není jen pouhou vznešenou proklamací, ale zcela konkrétní výzvou, kde má církev a její pastýři hledat inspiraci pro to, aby mnohé řeči o Boží lásce k člověku a o lásce člověka k Bohu nebyly tak infantilně naivní, tak nabubřelé či tak manipulativní. A znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že příklad, který církvi nabízí konkrétní úsilí většiny účastníků Manželských setkání, a pohled na konkrétní plody tohoto úsilí mohou být skutečně velmi inspirativní právě pro pravdivé a účinné svědectví o Kristově lásce k jeho církvi i pro pochopení praktických cest, které vedou k posílení vztahu mezi člověkem a Bohem, mezi ženichem Kristem a církví jako jeho milující nevěstou. Pro rozlišení mezi iluzí o prožívání tohoto vztahu a mezi ideálem, ke kterému společně směřujeme jako k reálně dosažitelnému cíli. Moje povídání bych až do teď asi mohl zcela pravdivě nazvat ódou na Manželská setkání a také jsem tuto část takto vědomě formuloval, protože jsem přesvědčen, že je to óda o hodnotách nikoli pouze iluzorních. Nicméně nemohl bych mít za svého patrona pochybovačného Tomáše, abych nepřipojil i několik svých otazníků, které se týkají pokušení záměny iluze a ideálu v samotném hnutí Manželská setkání a která by mohla více či méně - a domnívám se, že mnohdy i více - tuto hodnotnou službu Manželských setkání pro společnost i církev zásadně oslabit. Nicméně o mém patronu apoštolu Tomášovi se také právem říká, že byl i prvním existencionalistou, tedy že použitím slůvka „můj“ ve svém vyznání „Pán můj a Bůh můj“ položil jako první důraz na subjektivní rozměr víry. A tak prosím berte i mé otazníky s důrazem na slůvko mé, jako můj subjektivní názor a spíše jako podnět k diskusi. Tím prvním mým otazníkem je, jak úspěšně Manželská setkání bojují s iluzí exkluzivity, a to jak ve vztahu k jedinečnosti své cesty při společném úsilí církve o obnovu hloubky křesťanského manželského života, tak i ve vztahu k jednotlivým domácím církevním společenstvím, farnostem či sborům. Mám někdy dojem, že iluze o kvalitativně vyšší formě křesťanského společenství v rámci Manželských setkání a v rámci iniciativ, které jsou s nimi spojeny, mohou vést právě k povýšené skepsi nad mnohým, co se děje tam, kde jsme skutečně doma. A tím i k malé ochotě nést právě doma horko a tíhu dne a k určitému uzavření se jednotlivých kursů manželských setkání navenek. Druhý můj otazník se týká iluze o jakési všemocnosti a vševědoucnosti doprovázejících kněží. Tento můj otazník míří jistě i do našich kněžských řad: nakolik tuto iluzi dostatečně vehementně potíráme, protože její nebezpečí vzniká jako naprosto nevyhnutelný rub obětavé a vstřícné kněžské služby pro druhé.

16

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ A třetím mým otazníkem je otazník nad možnou iluzí jistoty, že věci v partnerském vztahu jsou řešitelné podle určitých šablon, které můžeme, když je známe, nasadit na druhé. Ptám se, zda různá v rámci Manželských setkání populární know how někdy nezastiňují originalitu a neutlačují prostor pro poctivou modlitbu, pro vydání problémů Hospodinu a pro evangelijní obrácení a pokání.

Název mého referátu, jak víte, zní: A církev Vaší lásku potřebuje. Moc bych si přál na závěr svého povídání tuto větu právě po příkladu svého patrona sv. Tomáše existenciálně podtrhnout a zdůraznit: Osobně vnímám jako ten, kterému nyní byla v církvi svěřena služba a podíl na vedení Božího lidu, že Vaši vzájemnou lásku moc potřebuji pro pravdivost a reálnost své služby, a také vnímám, že mnohé, co ke své službě nyní potřebuji, jsem již získal díky Manželským setkáním. A za to Bohu i Vám díky.

O AUTOROVI Mons. ThLic. Tomáš Holub Th.D. Generální vikář biskupství královehradeckého. Spolupracoval jako duchovní s YMCA-Živá rodina při pořádání kurzů MS. Kontakt: [email protected]

17

RODINA JAKO ZÁKLADNÍ JEDNOTKA CÍRKVE A SPOLEČNOSTI, PŘÍKLADY KONKRÉTNÍCH AKTIVIT NA PODPORU MANŽELSTVÍ A RODINY, PŘÍPRAVA SNOUBENCŮ.

JOSEF BRTNÍK Milé dámy, vážení pánové, všichni milí bratři a sestry v Kristu, všechny vás srdečně zdravím. Moje téma, na které k vám promluvím zní: Rodina jako základní jednotka církve a společnosti, příklady konkrétních aktivit na podporu manželství a rodiny, příprava snoubenců. Začnu od konce – přípravou snoubenců – a zároveň „od Adama“, to je od toho, jak jsem já sám k tomu osobně přišel. Když jsem se vrátil z vojny, to už je hodně dávno – v minulém století a dokonce tisíciletí, ženil se předčasně, protože dítě bylo na cestě, jeden z mých spolužáků ze základní školy. A po roce manželství se chtěl rozvádět. Nějak to na čas ustáli a rozvedli se až po deseti letech. Pro mne to byl první silný podnět k přemýšlení co dělat, aby tomu tak nebylo. V téže době probíhal v mé rodné farnosti cyklus májových čtení od výborného kněze, pastoralisty Ladislava Simajchla s názvem Láska pod lupou. Byla to příprava na manželství ve dvaadvaceti zamyšleních v lidovém a velmi srozumitelném podání. Tehdy ve mně také zesíleněji vyvstala otázka: Nechtěl by ses stát knězem a také v tomto směru pomáhat mladým lidem? Ve třiceti letech jsem se jím stal a na svém prvním místě v Jihlavě jsem během dvouletého kaplanování připravoval 32 párů snoubenců do manželství. Byla to důkladná průprava. Měl jsem přísného šéfa, který mi nařídil, že s každým párem musím mít dvanáct hodinových setkání s hlavním důrazem na náboženskou formaci. Bylo to velmi náročné, ale užitečné. Velmi rychle jsem poznal, s jak malou vybaveností náboženskou i lidskou mladí lidé, tehdy většinou kolem dvaceti roků svého věku, přicházejí. Tříměsíční příprava měla – a doposud má – zhruba toto schéma: První setkání bylo hlubší vzájemné představení se v širším kontextu života s cílem navázat osobní vztah, aby vznikla možnost otevřeného dialogu v následujících setkáních. Při tom jsem udělal také snubní zápis. Pak jsme v dalším setkání pokračovali úvahou o smyslu života a existenci Boha v jednoduchém filosoficko-psychologickém pohledu. Dále následovalo poznávání zjevujícího se Boha v dějinách Izraele a pak hlavně v osobě Ježíše Krista (viz. Žid 1, 1–4). Potom o církvi a jejím poslání, o svátosti manželství, o duchovním životě v manželství a rodině s nabídkou a výzvou k utváření malých manželských a rodinných společenství. K tomu mě hodně inspirovalo moje druhé působiště v Boskovicích v Moravském krasu. Jeden ze spolubratří salesiánů mě uvedl do společenství pěti rodin, kam jsem tři roky dojížděl, a z jejich inspirace potom podobná společenství v dalších farnostech spoluvytvářel. Dalším silným podnětem pro práci se snoubenci bylo mé působení ve Šlapanicích u Brna na začátku 90. let. Tam jsem se poprvé setkal s účastníky Manželských setkání a přijal další impulsy pro práci s manželskými páry. A také jsem pro velké množství snoubenců a možnosti „svobodného podnikání“ v církevně náboženském směru zatoužil do přípravy snoubenců za-

18

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ pojit manželské páry z farnosti. Vybral jsem pět párů a poslal je na víkendový kurz pořádaný celonárodním centrem pro rodinu vedeným PhDr. Josefem Zemanem. Byla to velká pomoc i škola života jak pro ty konkrétní manželské páry, tak pro snoubence. V Brně Žabovřeskách, kde jsem následně působil sedm roků, se podařilo s velkým podílem služby dlouholetých aktivních účastníků MS v Kroměříži, manželů Šlachtových a dalších, tyto služby pro snoubence, manžele a rodiny s dětmi intenzivněji rozvinout. A jsem velmi rád, že stále trvají. Nyní působím sedmý rok v Praze, v salesiánské farnosti sv. Terezie v Kobylisích, která je početně největší pražskou farností. Jako priority naší pastorační služby máme mládež a mladé rodiny s dětmi. Stručně popíši příklady konkrétních aktivit pro snoubence a rodiny. Všem snoubencům mimo výše popsanou přípravu (v příloze přikládám podrobný popis) nabízím možnost přípravy ve třech konkrétních rodinách naší farnosti ve snoubeneckém společenství. Nebo snoubence posílám k dalším manželským párům v Praze např. manželům Imlaufovým, kteří v rámci apoštolátního poslání salesiánů spolupracovníků konají přípravu ve snoubeneckém společenství v rodinách s desítkami dalších rodin po celé republice již nejméně patnáct roků. Také některé směřuji do Pastoračního střediska v Praze Dejvicích, kde v centru pro rodinu probíhají podobné přípravy pro větší počet lidí několikrát během roku. Výše zmíněných nabídek využijí více než dvě třetiny snoubenců. Ve farnosti pro rodiny s dětmi předškolního a nižšího školního věku konáme pravidelné týdenní bohoslužby pro děti. Rodičům dvakrát za rok – v adventu a postní době – nabízíme celodenní duchovní obnovu a také zveme na několikadenní duchovní cvičení. Ve farnosti je asi 10 manželských společenství, kterým poskytujeme – nabízíme – duchovní doprovázení. Také pořádáme pro tato společenství rodin s dětmi týdenní společné prázdninové dovolené s přítomností kněze. Ve fázi zrodu je pastorační skupinka několika manželských párů, které se budou věnovat individuální přípravě snoubenců na manželství a mladých rodičů na křest jejich dětí ve svém domácím prostředí. Hlavním smyslem je slovem a sdílenou zkušeností formovat ke křesťanskému způsobu života v rodině a také snadněji vstoupit do farnosti a začlenit se. (Za posledních osm roků se do naší farnosti přistěhovalo nebo dojíždí minimálně 50 nových rodin). Převážná část rodičů jsou smíšená manželství – pokřtěný, nepokřtěný. Ze snoubenců, které jsem loni připravoval, takto byli všichni. Proto ještě mnohem silněji vnímám potřebu základní evangelizace a náboženské formace. Samozřejmě s velkou citlivostí a pokorou. Ideovým podkladem k práci s rodinami je jeden ze stěžejních dokumentů II. vatikánského koncilu, pastorální konstituce o církvi Gaudium et spes s kapitolou o rodině (GS 47-52). Dále posynodální encyklika Jana Pavla II., Familiaris Consortio, z roku 1981 a jeho list rodinám k světovému roku rodiny z roku 1994. Velký důraz klademe na vznikání a doprovázení malých společenství mladých manželů a rodin, ve kterých mohou snáze vyzrávat lidsky i křesťansky a být si vzájemně oporou jak v rovině praktického, tak duchovního života. Rodina je v předešlých dokumentech nazývána „Eclessia domestica“ – domácí církev. A ta potřebuje podporu církve větší – farnosti, diecéze a celé univerzální církve. A tak aby mohla rodina být tím, čím má být, je potřebné vším, co je dobré a možné, ji podpořit. Jsem velmi rád, že každá diecéze má centrum pro rodinu s poměrně velkou nabídkou aktivit pro rodiny. Moc děkuji, že už deset let mohu být účastníkem Manželských setkání v Kroměříži ve službě kněze. Manželská setkání považuji za velké dílo Boží pro dobro manželství a rodiny v dnešní době. Proto je všude propaguji a účast na nich všem doporučuji. Bůh ať žehná všem, kdo se podílejí na jejich přípravě, organizování a vlastním uskutečňování, i všem, kdo je spoluutvářejí svou účastí s velkou upřímností a otevřeností srdcí. Děkuji vám všem za pozornost.

JOSEF BRTNÍK

19

PŘÍPRAVA SNOUBENCŮ P. Josef Brtník, Praha – Kobylisy, leden 2005

A. JEDNÁ- LI SE O DVA PRAKTIKUJÍCÍ KŘESŤANY (což je dnes spíše vzácná výjimka) tak asi čtyři setkání s těmito tématy: 1. Výklad manželského slibu. 2. Duchovní život v manželství (osobní, společný, v malých společenstvích, ve farnosti) 3. Přijetí a výchova dětí. 4. Vlastní svatební obřad v kostele (varhaník, zpěvy, sami vybrat čtení, výzdoba kostela, průběh obřadu…)

B. POKŘTĚNÝ X POKŘTĚNÝ BEZ NÁBOŽENSKÉ VÝCHOVY, POKŘTĚNÝ X NEPOKŘTĚNÝ Budeme mít řadu setkání, ve kterých budeme společně uvažovat o Bohu a jeho místě v našem životě, protože chcete mít svatbu v kostele a v manželském slibu budete říkat, „k tomu, ať mi pomáhá Bůh“. Aby to nebylo jen formální a prázdné slovo, je třeba, abyste vykročili na cestu poznání Boha a vztahu s ním. 1. Vzájemné představení se v širším kontextu svého života: začíná kněz (z jaké rodiny jsem – rodiče, sourozenci, víra v naší rodině, prostředí, kde jsem žil, co jsem dosud dělal, jaké mám záliby a koníčky… Totéž potom každý ze snoubenců – pomáhat případně otázkami – pak se ptám, proč chtějí mít svatbu v kostele a nakonec položím otázku, v čem vidí smysl svého života. Nakonec uzavřu rozhovorem mezi otcem a synem na toto téma. (Končíš školu, co chceš dělat? Co potom? Co potom? … nakonec umřu. A co potom? Otázka po nejhlubším smyslu života – Bůh, věčný život). 2. Existuje Bůh? Cesty k poznání existence Boha – existence vesmíru, světa, člověka. Bytostná touha člověka po nehmotných hodnotách, dobru, pravdě, lásce… Všeobecné přesvědčení lidstva o existenci bohů, Boha – mnohobožství, nesčetná náboženství, jednobožství – židovství, křesťanství, islám. 3. Bůh Abrahamův, Izákův, Jakobův, Mojžíšův… Kratičce o Bibli SZ – co je a co není – pak ve zkratce dějiny spásy SZ od Abraháma po prorocké ohlašování Mesiáše – Krista. 4. Ježíš Kristus – prameny k poznání historicity jeho osoby - pohanské, křesťanské – stručné uvedení do NZ – vznik, autenticita, části – evangelia, skutky, listy, Apokalypsa. 5. Začátek Ježíšova veřejného života: křest, pobyt na poušti s pokušením, vystoupení v synagoze v Nazaretu, naplňování Izaiášova proroctví – slepí vidí, hluší slyší, malomocní … první znamení, že se přiblížilo Boží království - Jan 9 – více rozebrat – proces víry. 6. V Ježíši přichází spása (salus = zdraví celého člověka). Uzdravení ochrnutého, Zacheus a jeho proměna, setkání s cizoložnou ženou, setkání s nevěstkou v domě farizee Šimona, podobenství o ztracených (peníz, ovce, syn).

20

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ 7. Ježíš – nový Mojžíš – a víc než Mojžíš. Některé pasáže horského kázání - Slyšeli jste… Já vám říkám… Pak několik výroků z Janova evangelia – Já jsem … (světlo světa, vzkříšení a život, cesta, pravda a život, Dobrý pastýř… Ježíš se ztotožňuje s Bohem.

8. Ježíš na cestě do Jeruzaléma - „a blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší“, vzkříšení Lazara, vjezd do Jeruzaléma, vyhnání kupců, poslední večeře, zatčení, odsouzení, poprava 9. Ježíš žije - vysvobozuje člověka z otroctví utrpení, smrti, zla i ducha zla – ďábla; setkání se vzkříšeným – novost života – vidí a nevidí, dotýkají a nedotýkají – snaha vyjádřit nevyjádřitelné. Zjevení ve večeřadle, na cestě do Emauz, u jezera Galilejského – Šimon Petr – trojí zapření, trojí vyznání lásky. 10. Ježíš darem svého Ducha uvádí v život církev. Seslání Ducha svatého – Sk. ap. 2 – poslání církve – prorocké, královské, kněžské. JK – Cesta, Pravda, Život. Jděte a učte, křtěte, učte zachovávat … Církev hlásá zvěst o živém Bohu, který se dává poznat v JK. Církev projevuje lásku Krista skrze gesta církve – svátosti, církev učí, jak žít v duchu horského kázání a podle nejvyššího přikázání. 11. Svátost manželství - svatba v Káně – voda x víno, přirozená a nedostatečná lidská láska x Ježíšova láska, výklad manželského slibu, výběr čtení, prakticky jak v kostele. 12. Duchovní život v manželství a rodině. Jak žít z Ježíšovy moudrosti a lásky – četba Písma, modlitba, svátostný život, život v konkrétním společenství církve – „malé společenství rodin“, farnost, diecéze.

POMŮCKY A LITERATURA: Bible, obrázková Bible, Naše víra, Odvaha k víře 1 a 2 Marek Orko Vácha: Tančící skály, Šestá cesta Kašparů: Malý kompas víry Powel: Štěstí začíná uvnitř Quist: Povídej mi o lásce Chapman: Pět jazyků lásky A. Opatrný: Příprava snoubenců… vždy snoubencům nabízím - knihy k přečtení doma - kurz přípravy snoubenců v Pastoračním středisku - nebo v rodině

SNOUBENECKÁ SETKÁNÍ V RODINĚ - PROGRAM PŘÍPRAVY NA MANŽELSTVÍ Probíraná témata: Psychologie muže a ženy, Komunikace a konflikty, Boží plán pro manželství, Sexualita, Plodnost a rodičovství, Finance a hospodaření, Společný život s Bohem, Rodiče, přátelé, volný čas, Manželský slib http://snoubenci.acsczech.cz

O AUTOROVI P. Josef Brtník, SDB Farář farnosti sv.Terezičky. Dlouhodobě se věnuje přípravě snoubenců na manželství a účastní se jako duchovní kurzů MS v Kroměříži. Kontakt: [email protected]

21

PROGRAM „MANŽELSKÁ SETKÁNÍ“ OČIMA PSYCHIATRA LUDMILA BARTŮŠKOVÁ Přednosti a limity programu MS při obnově a rozvíjení zdravých manželských a rodinných vztahů z pohledu psychologie a psychiatrie. Podíváme-li se v běžné společnosti kolem sebe, jsme svědky toho, že manželství – pokud je vůbec uzavřeno – už dávno není chápáno jako nerozlučitelné celoživotní pouto mezi mužem a ženou. Statistiky posledních let hovoří následovně: Rozvodem dnes končí již polovina z původně uzavřených manželství. Nejvyšší úrovně rozvodovost stále dosahuje ve třetím a čtvrtém dokončeném roce trvání manželství. Průměrná délka trvání manželství od jeho vzniku do ukončení rozvodem je v současnosti kolem dvanácti let (12,1 roku v roce 2004). Něco málo přes osmdesát procent připadá stabilně (v případě mužů i žen) na první rozvody, kolem 16-17 % pak na druhé rozvody. Zaznamenávají se i příčiny rozvratu manželství na straně muže a ženy. Zhruba v polovině případů dominuje u obou pohlaví „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. Od devadesátých let mladí lidé postupně oddalují vstup do manželství, stále častěji také žijí s partnerem před sňatkem po určitou dobu nesezdaně, přesto však i svazky vzniklé v devadesátých letech vykazují vysokou intenzitu rozvodovosti. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří Česká republika mezi země s nadprůměrnou intenzitou rozvodovosti (srov. www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost.) Zatímco rozvodů v EU přibývalo, ubývalo v průměru svateb. V roce 2005 lidé v 27 nynějších unijních zemích uzavřeli zhruba o 200.000 sňatků méně než před deseti lety. (srov. www.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=327879&id_seznam=903) „Filozofie manželství“ současné doby se dá shrnout následovně: „Zkusíme to spolu, vyjde-li to, bude to fajn. Nevyjde-li to, co se dá dělat, třeba to vyjde s někým jiným ...“. Je vůbec možné vydržet celý život s jedním člověkem, v jednom vztahu – a nejen vydržet, ale svůj život skutečně prožívat ve spojení s druhým, společně růst a zrát, abychom oba došli k „plnosti lidství“? Naštěstí jsou to opět životní příběhy manželů kolem nás (bohužel však již ne tak četné), které nás ujišťují, že to možné je a že „to“ za „to“ stojí. „Co“ za „co“ stojí? Zažívání životního společenství jednoho muže a jedné ženy stojí za práci s porozuměním druhému, stojí za práci s porozuměním sobě, stojí za práci s vytvářením společného dorozumívacího jazyka páru, kultury a atmosféry vztahu, stojí za práci s přetvářením sebe. Jedním z velkých mýtů současnosti je totiž jakási „fatálnost“ vztahu – buď to vyjde, nebo nevyjde. Nedá se s tím celkem nic dělat. Samozřejmě, že jsou určité osobnostní kombinace partnerů, u nichž se dá předpokládat, že vztah patrně dlouho nevydrží. Existují i

22

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ určité osobnostní charakteristiky, které nejsou pro partnerský vztah přínosem. Bohužel je skutečností, že někdo není z nejrůznějších důvodů partnerského vztahu vůbec schopen. Tím důležitější je věnovat pozornost výběru partnera. Je až s podivem, že ačkoliv se jedná o tak závažné životní rozhodnutí, o volbu partnera, o způsob života s ním, jsou jen malé možnosti, jak se na život v partnerství připravit. S trochou nadsázky je možno konstatovat, že na toto celoživotní povolání neexistuje učební obor, střední ani vysoká škola, natož postgraduální studium.

Program MS pomáhá zaplňovat toto bílé místo. A to sice ne jako „příprava na manželství se zaměřením na výběr partnera“, ale jako program, který pomáhá manželům žít svůj každodenní vztah. Jestliže se totiž již vyskytují „vlaštovky“, pomáhající rozpoznat vhodného životního partnera, programů, jak v manželství žít, je poskrovnu. Tiše se předpokládá, že to prostě nějak každý ví ... A přitom „zhruba v polovině rozvodů dominuje u obou pohlaví „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. Manželská setkání jsou podle mého názoru založena na jednoduchém a zároveň velmi náročném principu. Jsou místem setkání se sebou samým a se svým partnerem, ovšem v jiném prostoru a rámci, než se běžně pohybujeme. Během programu MS se otevírají témata, která často v běhu všedních i svátečních dní doma dost dobře z nejrůznějších důvodů otevřít nejdou, témata, o kterých jeden nebo druhý z partnerů možná ani netušil, že jsou pro manželství tak důležitá. A to všechno ne na teoretické úrovni, ale na podkladě životní zkušenosti, tak jak ji ve svých přednáškách předávají manželské páry a jak je možné ji zažívat při práci ve skupinkách. Zažití sounáležitosti (tedy toho, že někdo jiný nebo hodně lidí kolem mne či dokonce vlastně všichni zažívají/zažíváme věci ve vztahu podobně, i když na druhou stranu zase originálně) je velmi důležitou součástí programu Manželských setkání. Vědomí toho, že i ostatní mají ve vztahu problémy, že to znají, že se jim to či ono podařilo překonat, nám může dodat naději. Zjištění, že patrně každý si ve vztahu a v životě neseme i nějaké své trápení, které prostě nelze (alespoň ne teď) změnit, nám dodává vytrvalost. Jakýmsi „vedlejším“, i když velmi důležitým produktem MS jsou setkání s ostatními lidmi, navazování kontaktů, které pak přetrvávají i mimo týdenní soustředění. MS mohou být – z hlediska životní zkušenosti a formace – velmi přínosná i pro děti, mládež a o ně pečující „pečouny“. Tento aspekt a tato náročná práce nebývá bohužel někdy dostatečně doceněna… MS jsou programem, který podle svědectví mnoha lidí pomohl zkvalitnit, lépe prožívat a někdy i zachránit jejich manželství. Přesto však i tato chvályhodná aktivita není samospasitelná, není jedinou životní cestou pro manžele (ve smyslu: „ Nejezdíš na Manželská setkání, nemůžeš tedy prožívat své manželství naplno…“.), nemůže vyřešit všechny problémy. Jinými slovy: i MS mají své limity. Manželská setkání jsou koncipována jako program preventivní – tedy pro více či méně fungující partnerský vztah. Z opakovaných zkušeností vyplývá, že nemohou suplovat odborníky v manželských poradnách, kvalifikované rodinné terapeuty a psychiatry. Tento program by též neměl být používán jako manipulativní donucovací prostředek (byť míněný v dobrém) ve stylu: „Buď pojedeš na Manželská setkání, nebo se s tebou rozvedu, nebo ....“. Případně: „Máš-li mě opravdu rád, pak se mnou pojedeš na Manželská setkání…“ Jsou-li totiž partneři ve vážné krizi a jejich vztah je vážně narušen, může jim konfrontace se situací v ostatních párech spíše uškodit. Účastníci by měli být předem alespoň rámcově seznámeni s tím, jak program probíhá. Sdílení ve skupinkách může být pro neinformovaného člověka nepříjemným překvapením. Provázení párů ve skupinkách je samo o sobě velkým tématem: jak být autentickým párem

LUDMILA BARTŮŠKOVÁ 23 ve skupině, jak vnímat sebe, svého partnera, svěřené páry, čas, atmosféru, téma tak, aby to bylo k dobru všech zúčastněných? Jak patrno, služba provázejících/vedoucích párů skupinek je náročná a je důležité, aby pro tyto páry byla zajištěna nejen kvalitní formace, ale též podpora, uznání, ocenění, možnost anonymní supervize.

CO ŘÍCI ZÁVĚREM? Zkušenosti ukazují, že program Manželských setkání je koncipován opravdu nadčasově. Zahrnuje témata, která jsou aktuální pořád, ve všech vývojových etapách vztahu. Podíváme-li se totiž na naše (a vůbec partnerské) problémy z odstupu, zjistíme, že v partnerském vztahu vlastně není příliš témat k řešení. Přesto nás však tato témata většinou zaměstnávají v různých obměnách celý život.

O AUTORCE MUDr. Mgr. Mgr. Ludmila Bartůšková Lékařská fakulta UK Praha. Spolupracuje jako psychiatr a rodinný terapeut na kurzech MS pořádaných YMCA - Živá rodina. Kontakt: [email protected].

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ

DOKÁŽEME REAGOVAT NA DOPAD RADIKÁLNÍCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚN NA SOUČASNOU RODINU? JOSEF ZEMAN Rodina byla ještě v nedávné minulosti založená na kvalitě fungování a naplňování společenských norem, rodina v současnosti je založena na kvalitě vztahů. Tato radikální změna a patrně pozitivní vývoj však přinášejí rizika, kterým ve skutečnosti neumíme účinně čelit. Svědčí o tom množící se případy rodinných havárií i mezi křesťany. Většinová společnost čelí těmto rizikům stále zřetelněji jiným způsobem, než odpovídá křesťanské tradici. Preferuje příliš jednostranně a zúženě individuální hodnoty před rodinnými. Zároveň je stále bezradnější, jak pozitivní společenské hodnoty reprodukovat. Vynořuje se nutnost vytvořit a uvést do života nový model křesťanského vztahového soužití, který bude odlišný od světského a při tom nebude odmítat nově se vynořující prvky svobodného a nezávislého osobnostního růstu všech. Cesta patrně povede přes novou definici takových tradičních křesťanských pojmů jako je oběť, služba a autorita. Manželská setkání představují jedinečnou příležitost, jak tuto cestu hledat, protože se mohou opřít o obrovský kapitál zkušeností, které se podařilo za 20 let činnosti nakumulovat.

Rodina byla ještě v nedávné minulosti založená na kvalitě fungování a naplňování společenských norem, rodina v současnosti je založena na kvalitě vztahů. Čím byla tato změna způsobena? Zásadním rozdílem oproti minulosti je nové postavení ženy v manželství, v rodině a ve společnosti. Idea rovnoprávnosti, podložená realitou stejného vzdělání žen a mužů a uznáním plnohodnotnosti ženského myšlení, ženského prožívání a ženského vnímání světa, přinesla nové nároky prostě v tom, že zatímco dříve existoval na většinu událostí jeden pohled, mužský, dnes existují dva. Téměř automaticky vzniká soutěž, který z nich je platnější, užitečnější, rozumnější, křesťanštější atd. Tato soutěž zatěžuje vztahy, zároveň je však může zkvalitňovat, pokud to dvojice zvládne. Sami však dobře víme, jak často se to zvládnout nedaří. Občas slýcháme, že je to naopak. Že dříve panovaly v rodinách lepší vztahy a proto bylo méně konfliktů. Nechci tento názor popírat, nemohu však nevidět jeho omezenou použitelnost pro současnost. Fungoval dobře pouze v podmínkách faktické podřízenosti ženy vůči muži, která byla daná její všestrannou závislostí. Fyzicky náročná práce v domácnosti a koloběh těhotenství, porodů a péče o malé děti vyřazovaly vdané ženy z většiny forem mimorodinného společenského života, což bylo nespravedlivě interpretováno jako nedostatek ženského myšlení a z něho plynoucí neschopnost se k podstatným otázkám vyjadřovat. Dobré vztahy byly podmíněny bezpodmínečným přijetím tohoto stavu. A ještě jednu skutečnost vidím jako podstatnou. Na rozdíl od dneška, manželství na základě kvality vztahu v minulosti nevznikala. Výběr partnerů podléhal silné společenské kontrole. Za horší předpoklady pro manželství se však nepovažovaly ani tolik nepříznivé osobnostní rysy mladých lidí, ale na prvním místě jejich nerovnost majetková, společenská a náboženská. Šlo tedy o akcent na dobrou ekonomickou, výchovnou a společenskou funkci

JOSEF ZEMAN 25 rodiny. Dobrý vztah mezi manžely byl z tohoto pohledu vedlejším produktem. Samozřejmě, že žádoucím, nikoli však nezbytným. Pokud se nedařil, byla k dispozici řada nástrojů, které donutily dvojici ve vztahově problematickém manželství setrvat.

Bohužel dodnes neumíme s faktickou rovnoprávností mužů a žen uspokojivě zacházet. Tušíme, že větší náročnost rovnoprávného manželství je přínosem pro osobnost obou partnerů a že i společnost, která respektuje ženský pohled na svět, může být lidštější. My muži však prožíváme nejistotu, jak vlastně nová mužská a otcovská role vypadá a ženy si často neví rady s novými příležitostmi, které se týkají mimorodinné angažovanosti, profese, nových nároků mateřství atd. Výsledkem je labilita manželství a rodin, rezignace na nároky výchovy dětí, různé formy útěku od nezdařených plánů. Většinová společnost se ve snaze zmenšit problém zaměřila na co nejdůkladnější odstranění formální nerovnosti a pomocnou ruku státu. Zpochybňuje rozdíly mezi muži a ženami, některým se vysloveně nelíbí pojem mužský a ženský pohled na svět. Snaží se o budování společnosti nezávislých jedinců, kteří nalézají svoji oporu v systému občanských práv, nikoli v systému vztahů. Vztahy jsou tedy na jedné straně žádoucí a rozhodující pro setrvání v dnešním manželství, na druhé straně se jim nedůvěřuje a člověk se zabezpečuje jinak. Individuální svoboda dostává přednost před rodičovskou, rodinnou a společenskou odpovědností. Člověk v tomto pojetí má na prvním místě právo na svobodu a potom záleží jen na něm, zda si zvolí život ve vztahu a jak dlouho v něm setrvá. Křesťanská antropologie naproti tomu klade vztah na první místo. Člověk byl stvořen z lásky a k lásce, a je tedy k životu ve vztahu povolán. Dnes víme, že je pro toto povolání též důležité být i vychováván s láskou a ve stabilním vztahovém prostředí. Nevěřící nám v tomto pojetí v zásadě neodporují, cítí se však být svobodnými autory vztahu, jeho tvůrci, zatímco my připouštíme, že jsme jenom (hříšnými a nedokonalými) vykonavateli Boží vůle. Že plníme lépe nebo hůře svoji povinnost. Víme totiž, že jsme si nezvolili Boha, on si zvolil nás. Proto může mít požadavky. A jak je to s manželským partnerem? Zvolili jsme si ho? Většina zkušenějších manželů připustí, že žije s někým jiným, než koho si pro život vybrali. Jednak v zamilovanosti viděli druhého jinak, jednak nemohli předpokládat, jaké změny nastanou. Někteří tuto skutečnost přijímají, jíní se cítí podvedeni. Nevěřící se cítí oprávněni z neuspokojivého manželství odejít, věřící volí dnes, s větším váháním, avšak nečekaně často, stejnou cestu. Kořen problému vidím v jisté nedůslednosti, s jakou o současném křesťanském manželství uvažujeme. Jsme samozřejmě ovlivněni občanským pojetím, které si vysoce cení dobrého manželství jako něčeho, co obohacuje život. Souhlasíme, máme pro to oporu i v Písmu: „Ženu statečnou kdo nalezne….“ (Př 31.10) Ale co s tím, kdo nenalezne? Máme tendenci říkat „musíš“. Musíš se naučit lépe komunikovat, musíš se více o druhého zajímat, musíš lépe pochopit rozdíly mezi mužem a ženou, musíš, musíš, musíš…. A až to všechno dokážeš, budeš mít krásné manželství. Nedokázals? Tak nemáš!! Nechceme být přece jen více tvůrci vztahu, který se nám líbí, než pokornými vykonavateli vztahu, který po nás asi Bůh chce? Někteří manželé to mají spolu určitě těžší, než jiní. Jistá trvalá míra nedorozumění a nepochopení může v některých vztazích odolávat všem snahám o odstranění a osud takového manželství bude záležet jen na rozhodnutí, zda jej přijmeme, nebo odmítneme. Jsme postaveni nejen před velmi zrádnou otázku, „kdo to zavinil?“ ale především před otázku, jaký smysl má setrvání v méně uspokojivém, nebo přímo neuspokojivém manželství. Obvyklá odpověď – „kvůli dětem“ – je sporná. Dlouhé setrvání v konfliktním vztahu vede

26

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ téměř vždy ke stupňování nespokojenosti a končí destruktivním rozchodem po dvaceti a více letech manželství, jak nás o tom současné statistiky přesvědčují.

Manželství a rodina založená na kvalitě vztahů tedy čelí zcela novým výzvám. Jak na ně odpovídáme jako křesťané? Není pro nás kvalita vztahu něco jiného než pro nevěřící? Podle mého názoru jsme se dosud nedostatečně snažili vytvořit přijatelnou psychologickou teorii a proveditelnou pomáhající praxi, která odpoví na otázku proč a jak setrvat v náročném manželství a kde na to vzít sílu. Jak šířeji chápat kvalitu vztahu, aby nároky vztahu manželství nelabilizovaly? Jaksi se nám to nechce vyslovit, ale nemůže být alespoň v některých případech život v náročném manželství pro věčnost záslužnější než pohodlí dobrého vztahu na základě nezaslouženě šťastné volby? Tuto tezi nepopíráme, občas se o určité ženě nebo určitém muži neváháme vyjádřit, že půjdou rovnou do nebe. Častější jsou však méně radostné konce. Neříkáme totiž, jak to udělat, aby neodstranitelně konfliktní manželství nevyčerpalo postupně všechny síly a neuvrhlo člověka buď do zhoubné samoty, nebo do problematického vztahu. Zjednodušující tvrzení, že každou chybu lze napravit, je prostě v tomto případě nepravdivé. Potřebná psychologická teorie by měla podle mého názoru překročit obtížně uchopitelnou šíři pojmu láska a zpřístupnit přijatelnost a užitečnost dosud velmi nejasně chápaných dalších dílčích pojmů, které mají svůj původ v biblickém a obecně křesťanském myšlení. Jde podle mě hlavně o pojmy služba v manželství, oběť v manželství, autorita v manželství a další spíše popisný pojem: těsnost manželského vztahu. Předpokládám, že lepší pochopení těchto pojmů umožní např. odlišit skutečnou a žádoucí oběť od oběti umělé a manipulační a nabídne uvidět smysl tam, kde dosud panovala bezradnost a nespokojenost. Obrovský prostor vytvoří i lepší pochopení pojmu služba v manželství, protože ukáže, jak musí reálná služba v manželství vypadat, aby byla společně i individuálně obohacující. Obohacující, i když jejím výsledkem nebude uniformě nazíraný „krásný vztah“. Jsem hluboce přesvědčen, že kvalita manželského vztahu není jen v jeho nekonfliktnosti a harmonii, ale i ve schopnosti ohleduplně, statečně a pokorně nést obtíže a připouštět, že se chci stále snažit o jejich zmírňování, i když jsou dosavadní výsledky nevalné. Je-li stabilita dnešní rodiny zajišťována více kvalitou vztahů než represivními společenskými mechanismy, pak je nezbytné dobře pochopit, v čem všem kvalita manželského vztahu spočívá. Možná jsme dokonce jako křesťané povoláni, abychom to objevili i pro většinovou společnost! Dosavadní úspěšná cesta, kterou manželská setkání zvolila, není jediná potřebná. Programy, jak si lépe v manželství porozumět, jsou jen jedna kategorie nástrojů pomoci. Druhá kategorie by mohla jít cestou takříkajíc „odzbrojení“ neodstranitelných těžkostí. Zmírňování jejich dopadu, ale především zabránění jejich eskalaci. V individuálních případech se opakovaně podařilo, že jiná interpretace trvalého neporozumění mezi manželi podstatně snížila osobní utrpení a zvýšila schopnost zůstat a nehroutit se. Prakticky by asi bylo potřebné, aby těm, kteří opakovaně žádají účast na letním týdenním kurzu MS, byla nabídnuta možnost zvážit, jestli chtějí absolvovat to, co již absolvovali, nebo zkusit alternativu ve výše uvedeném smyslu. Dvacet let vaší úspěšné práce dává naději, že jste schopni takovýto alternativní program vytvořit. Děkuji za pozornost!

O AUTOROVI PhDr. Josef Zeman, CSc Dlouholetý ředitel Národního centra pro rodinu a psychologické poradny Bethesda v Brně. Kontakt: [email protected]

27

NĚKTERÉ PROGRAMY NA PODPORU MANŽELSTVÍ A RODINY NEJEN V ČR – VÝSLEDKY A VIZE MARIE OUJEZDSKÁ Děkuji za možnost vystoupit na dnešní Slavnostní konferenci k 20. výročí vzniku programu Manželská setkání v Československé republice. Z programu je zřejmé, že cílem konference je zhodnotit, co Manželská setkání za současných podmínek přinášejí. Myslím proto, že nebude od věci se zamyslet nad úkoly dnešního manželství. Tématem řady řečníků je zamyšlení nad krizovými situacemi, které dnešní rodinné a manželské soužití komplikují, a nad jejich dopady. Já jsem dostala za úkol v těchto zamyšleních pokračovat, a to z pohledu na rodinu ve společnosti, s cílem dávat do souvislostí poslání manželů pro společnost a příklady možností pro realizaci tohoto poslání. Domnívám se, že jsme velmi obdarováni už samotnou možností hovořit o manželství jako o poslání, tedy o něčem, co má svoji identitu, a tím i svoje úkoly a od nich se odvozující nároky na podmínky pro jejich realizaci. Dovolte mi dvě bližší vysvětlení: 1. Chtěla jsem si připomenout, v jakých souvislostech se nejčastěji o rodině hovoří, a dala jsem si do vyhledávače Google heslo rodina/rodiny, za 20 či 16 sekund jsem zmíněná hesla našla v souvislostech, jako: (G) (G) (G) (G) (G) (G)

rodiče a děti rodina a dětské potřeby rodina a nákupy, ale i rodina u soudu tradiční rodina dotace na podporu rodiny

(G)

X se chystá vystěhovat první čtyři rodiny

Možná, že bude pro leckoho tento výčet charakterizovat společenské klima, které rodinu považuje za důležitou, ale blíže nespecifikovatelnou veličinu, jejíž nároky nahánějí hrůzu stále většímu počtu (nejen) mladých lidí. 2. Ani sociologové a politikové se příliš často o rodině (její identitě, úkolech) nezmiňují, za problém však označují důsledky jejího nedostatečného fungování. Hovoří se nejčastěji o nízké porodnosti a s ní související demografické krizi, a tím i o blížící se krizi důchodového systému, o mladistvých delikventech nebo o potřebě dostatečného počtu jeslí pro děti od jednoho roku atd. Takové formulace prozrazují, že jejich autoři nemají na mysli v první řadě rodinné soužití, ale to, co rodinné soužití může a má přinášet pro fungující ekonomiku, stručně řečeno pro trh. Profesor Mlčoch poměrně nedávno charakterizoval postavení rodiny následovně:

28

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Instituce rodiny je starší než instituce tržní ekonomiky, ekonomie ve svém původním řeckém pojmenování (oikos nomikos) znamenala rodinné hospodářství, správu „domu“. Teprve průmyslová společnost vedla ke vzniku moderní ekonomie a k oddělení rodiny a „firmy“. Neúprosný kalkul tržní ekvivalence byl vyrovnáván sférou solidarity v rámci rodiny. Rodina v době post-moderní je charakterizovaná prolomením předchozích etických hranic trhu: „finacializovaná rodina“ hospodaří v modu „zobecněné ekvivalence“, která už zahrnuje i „produkci dětí“ jako konkurenčních statků dlouhodobé spotřeby (přednáška na konferenci pořádané NCR, 21. 4. 2008). . . .

Abych trošku odlehčila slovník univerzitního profesora, nabídnu mnohem prozaičtější způsob pro vyjádření toho, co bylo řečeno: Zhruba ještě před 250 lety byla rodina začleněna do společenského, tedy i z dnešního pohledu profesního života. Děti byly proto považovány za společenskou výhodu. Rodina byla autonomním celkem založeným na vztazích a její kontakt s trhem byl minimální. Z tohoto úhlu pohledu – tedy z pohledu postavení rodiny ve společnosti – byla rodina společností více ceněna, možná i proto, že její postavení a z něho vyplývající úkoly byly zřejmější. Myslím, že dopady uvedených změn prožíváme všichni. Intimita rodiny je společností intenzivně ovlivňována, zvláště: – médii, – profesními nároky, – nabídkou spotřeby. Naopak trpíme tím, když prožíváme izolovanost rodinného života od života společnosti tzn. o rodině se v profesním světě hovoří jen okrajově, zaměstnavatel by se neměl na rodinné poměry ptát atd. Připadáme si nepochopeni, když je naše rodičovství považováno za naši soukromou záležitost a naše děti přítěží pro naše image u zaměstnavatelů. Kladu si ale otázku, zda často nejsme v pokušení přistoupit na toto řešení, když se snažíme veřejný život minimalizovat a věnovat se pouze naší manželské či rodinné spiritualitě nebo když naši práci pro rodinu nevnímáme jako příležitost pro vyjádření vztahu, ale pouze jako výkon, který nestíháme v uspokojivé míře uskutečňovat. Za této situace není divu, že se pojem rodiny stává pro společnost i politiky velmi nepřehledně-rozmanitým jevem. Velmi obecně řečeno, setkáváme se s trojím pohledem na rodinu: ● Na úrovni státu se hovoří o rodinné politice, tedy o účinně činné pozornosti státu vůči rodinám, a to vůči rodinám, které jsou tzv. normální, tedy které plní svoje funkce a které jsou označovány za fungující rodiny. Stát by měl být partnerem nejen rodinám, ale - a to je v současné době velmi aktuální - i EU. EU ponechává rodinnou politiku jako úkol národním státům právě pro její úzkou provázanost se specifickými potřebami dané společnosti. ● Na státní rodinné politice potom závisí, nakolik a jak bude život rodin ovlivňován i nutnými rozhodnutími EU, která je (stále ještě) primárně hospodářským uskupením, a proto svým jednáním posiluje ekonomistní pohled na rodinu. ● Třetí pohled na rodinu nabízí křesťanství. Jsem přesvědčena, že křesťané mají za této situace jedinečný úkol: nabídnout svůj úhel pohledu na celou záležitost. Je na nich, nakolik se budou cítit být k takové nabídce samotným Bohem vyzýváni. V knize Genesis v 1,26–28 verši čteme:

MARIE OUJEZDSKÁ 29 Gn 1,16 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. “

Gn 1,27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Gn 1,28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ Pozvání ze strany společnosti je celá řada. Zmíním se, také vzhledem ke stávajícímu českému předsednictví v Radě EU, o jednom z nich, o Lisabonské smlouvě: V preambuli Smlouvy se prohlašuje, že se nová etapa evropské integrace „INSPIRUJE evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem“. Mrzí mě, že slova o evropském náboženském odkazu jsou vzhledem k existující hluboké neznalosti tohoto odkazu v plné míře srozumitelná spíš jen pro příslušníky dvou velkých evropských náboženství – židovství a křesťanství, nicméně platí, že se má stát tento odkaz inspirací. Možná bude užitečné si stručně toto východisko vymezit. Pro všechny křesťany je nejdůležitější inspirací, v plném smyslu tohoto slova, slovo, které vdechuje Boží duch – slovo Bible. Při čtení z knihy Genesis si uvědomujeme, že muž a žena jsou Bohem vybaveni a ustanoveni k tomu, aby vytvářeli vzájemné společenství. Tato výbava není dílem náhody, ale, jak věříme, dílem Božím. S tím souvisí trojí úkol: 1) být společně Božím obrazem 2) vychovat potomstvo a 3) spravovat zemi. I tady se dá vnímat, jak neživý je poukaz na náboženský odkaz v Lisabonské smlouvě ve srovnání s poukazem na Boha, od něhož denně tento trojí úkol jako jednotlivci i jako manželé znovu dostáváme. A právě toto vědomé přijímání úkolu je tím, co dává řád, který můžeme nabídnout. Nejedná se však o řád, který by připomínal strnulost, spíš naopak. Denně přijímáme úkol ke vztahu. Tento vztah má dva rozměry: budování vztahu mezi manželi a péče, tedy starost, o stvoření. Jeho, dnes bychom řekli, výstupem je naše (manželská) společná svatost a vytvořené společenství – s našimi dětmi i našimi bližními, můžeme říct s naší společností. Víme, že za svatého bývá člověk prohlášen až po smrti, nemůžeme si tedy namlouvat, že se v tomto případě vyhneme namáhavé cestě a že nebudeme většinou vidět pouze tuto cestu. Můj referát považuji za doplňující. Budu se proto převážně věnovat druhému a třetímu úkolu manželství – vytváření/práci pro společenství s dětmi i s okolím, v němž manželé žijí, potřebám z tohoto úkolu vyplývajícím a naopak opatřením rodinu v tomto smyslu podporujícím. Myslím, že nebude nezajímavé, když si ukážeme, zvláště na zahraničních příkladech, jak pravdivé je, když hovoříme o trojím úkolu, který zahrnuje péči o vztah k manželskému partnerovi a dětem, ale i péči o věci veřejné. Zkušenost ukazuje, že dobré, rodinu podporující společenské klima vzniká nejen tehdy, když společnost na rodinu pamatuje (k čemu jsme došli i podle hesel na Googlu), a čemu se říká, že rodina je objektem rodinné politiky, ale že pro-rodinné klima vzniká tehdy, když si samotná konkrétní rodina uvědomuje, že je to ona a hlavně ona, která společnosti dává, a podle toho i jedná.

30

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Často se stává, že manželství není dáváno do nutné souvislosti s rodinou. Myslím, že žádné další společenství dvou lidí nemá takto jednoznačně vymezený úkol a že má proto takto vymezené manželství právo na uznání svého jedinečného významu pro založení rodiny.

Dostáváme se k vyjádření základních potřeb, které manželství potřebuje pro realizaci svého poslání. Můžeme je shrnout do 4 bodů: 1. První potřeba je současně základním principem rodinné politiky. Hovoří se o tzv. svobodné volbě konkrétních životních aranžmá. Jako každá svoboda volby předpokládá i tato svoboda, že jsou manželé schopni a ochotni rozhodovat se. O jaká rozhodování se jedná: - např. zda rodině zůstane dostatek finančních prostředků po zdanění výdělku nebo zda se rodině dostane podpory ve formě sociálních dávek, - zda stát rodičům umožňuje volit míru svého profesního, případně studijního, a rodinného zapojení, - zda mohou rodiče svobodně rozhodovat o způsobu péče o svoje děti, zda mají volbu ve výběru typu školního vzdělávání, - zda mají výběr ve volbě pracovní doby a pracovního místa, které bere ohled na jejich rodinné povinnosti, - zda je možná volba forem péče o nemocné členy rodiny atd. Je zřejmé, že tam, kde je „volba“, musí být blízko i svoboda a odpovědnost. Ta se dá dobře uplatnit za předpokladu 2. náležité informovanosti spojené se vzděláváním. Z přípravy kurzu pro vysokoškolačky vím, jak se citelně snížila informovanost o přínosu rodičovství pro osobní růst, díky které se rodičovství stalo jednou z možných variant životních cílů, nejednou se vytrácí vědomí jedinečnosti příležitosti založit rodinu. 3.

Informovanost předpokládá vzájemný kontakt, a tím i propojení nabídek. Takovým velmi výrazným příkladem jsou Centra pro rodinu. Z práce rodin pro sebe navzájem se rozšiřoval okruh nabídek i pro další rodiny, které se stávají v určitém smyslu slova zákazníky či klienty.

4. Docházíme tím ke čtvrté potřebě: aktivní spoluutváření nabídek pro rodiny. Říká se proto, že se rodiny stávají nejen objektem rodinné politiky, ale i jejím subjektem. Tam, kde rodiny začínají spolupracovat s existujícími nabídkami, velmi brzo dochází k jejich vlastní angažovanosti. Víme, že Centra postupně vedle stále ucelenější nabídky programů pro rodiny začínají zasahovat do rodinné politiky v obcích a podílejí se výraznou měrou na vzniku regionální rodinné politiky. Pokud bych měla hovořit o všech konkrétních existujících programech či opatřeních pro rodiny na základě uvedeného výčtu čtyř skupin potřeb, přesáhla bych nejen daný časový rámec, ale určitě i svoji znalost a možná i Vaši trpělivost. Omezím se proto na několik konkrétních příkladů z naší i zahraniční rodinné politiky, které mají jedno společné východisko: podporují, či alespoň nevylučují, že mateřství či otcovství je základní identitou člověka, a tím i společným jmenovatelem veškerého životního úsilí ženy a muže, které se samozřejmě neomezuje jen na úzký rodinný kruh, ale při veškerém úsilí klade důraz na jeho vztahovou dimenzi (vytváření trvalých, živých vztahů a na jejich usmiřování).

MARIE OUJEZDSKÁ 31 Příklady prorodinných opatření jsem uspořádala podle výše vymezených skupin potřeb:

ad 1) Opatření založená na principu svobodné volby. Tato opatření předpokládají, že za práci společensky důležitou nebude považována pouze práce prováděná za úplatu v profesi. Prakticky to znamená, že lze stěží hovořit o společenském uznání práce pro rodinu a o svobodě volby prostředků pro harmonizaci rodiny a zaměstnání, pokud by byla apriori považována práce na rodičovské dovolené nebo péče o závislého člena rodiny za období stagnace růstu profesionálních kvalit se všemi důsledky při návratu do zaměstnání z tohoto postoje plynoucími. Pro práci NCR a dalších Center pro rodinu se stal významným stimulem zahraniční koncept tzv. rodinných kompetencí, na němž jsme vybudovali vzdělávací program pro ženy. Cílem tohoto programu je umožnit ženě, aby mohla vědomě zakomponovat mateřství do svého osobnostního, tedy i profesionálního růstu. ad 2) Princip svobodné volby předpokládá náležitou informovanost nebo lépe řečeno vzdělávání. Do této skupiny opatření bych zařadila nabídky od: - přípravy na partnerský život v manželství a možnosti doprovázení manželů přes - přípravné kurzy pro rodiče na posilování rodičovských kompetencí až po - kurzy na aktivizaci všech 50+ (v období, kdy děti začínají opouštět rodinné „hnízdo“). Pro zajímavost bych uvedla: •

nabídku Arcidiecéze vídeňské, kde v rámci vzdálené přípravy na manželství nabízeli jako pomoc při volbě povolání formaci k schopnosti rozhodovat se. Tím, že nabízeli setkání na posílení obecné schopnosti dělat rozhodnutí, tedy i v zaměstnání, byla tato setkání oslovující i pro lidi mimo církev;

•

EPL – partnerský výukový program komunikace (www.institutkom.de) – není obsahově církevně orientovaný, ale nabízí prohloubení základních partnerských komunikačních dovedností (z Mnichova);

•

přípravy na manželství v nabídce referátu pro rodinu v Dolním Rakousku, které jsou určeny i těm, kteří se připravují na uzavření civilního sňatku.

ad 3 a 4) Opatření vedoucí k propojení nabídek až po vznik (regionální) rodinné politiky. Do této skupiny patří široká paleta příkladů programů jako například: •

již zmíněná Centra pro rodinu, která v zahraničí nabízejí i institucionální péči o děti. V praxi fungují tato centra tak, že se věnuje péče nejen dětem, ale i potřebám jejich rodičů, při zvládání nároků partnerského a rodičovského života;

•

tzv. Kindergruppen (dětské skupiny), které jsou zakládány skupinami rodičů dětí, které jsou společně pečovány vybraným personálem. Rodiče s učitelkami společně zpracovávají výchovné plány na dané časové období a společně zajišťují chod skupiny;

•

k tomuto typu opatření bych zařadila i nabídku vzájemné rodičovské výpomoci, která spojuje řešení pro rodiče pečovaného dítěte i profesní uplatnění poskytovatelky;

•

k nejrozsáhlejším opatřením patří tzv. lokální uskupení pro rodinu, která díky svému rozsahu se mohou stát důležitým stimulátorem prosperity obce tím, že díky spolupráci institucí, jednotlivců i rodin vytvářejí propojenou nabídku s cílem pomoci rodinám naplňovat svoje funkce, a tím napomáhají prosperitě obce.

32

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Lokální uskupení poukazují na potřebu spoluutvářet regionální rodinnou politiku ve spolupráci s reprezentanty zájmů rodin. Jak jsem již zmiňovala, nejedno Centrum pro rodinu se podílí na vytváření komunitních plánů či přímo na vzniku rodinné politiky ve svém regionu.

Pro nás jsou v tomto ohledu stále ještě nedostižným vzorem rodinné svazy západní Evropy, např. více než 100letý francouzský katolický rodinný svaz nebo o padesát let mladší katolické rodinné svazy v Rakousku či Německu nebo vlivný rodinný svaz v Itálii. Tyto rodinné svazy jsou považovány za partnera politických reprezentací nejen pro svoje politické zkušenosti, ale právě pro onu zakotvenost v identitě manželství, o níž jsem hovořila na začátku. Pro nás, jako Centra pro rodinu sdružená v Asociaci center pro rodinu, se nabízí možnost s těmito svazy spolupracovat ve Federaci katolických rodinných svazů v Evropě (FAFCE). Tato Federace se snaží o spolupráci s evropskými institucemi. Při pozorování činnosti těchto svazů je zřejmé, jak moc je kvalita pro-rodinného klimatu závislá na velkorysé štědrosti a odvaze jednotlivců a jejich rodin, kterou vynakládají, když hledají stále znovu rovnováhu mezi prací pro vlastní rodinu i pro společnost, včetně pozornosti tomu, jak je veřejnost vnímavá k potřebám člověka jako jednotlivce. Děkuji vám za pozornost

O AUTORCE Marie Oujezdská, PhDr. Ing. Ředitelka Národního centra pro rodinu, Brno. Dlouhodobě se věnuje problematice slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Kontakt: [email protected]

33

PODPORA RODINY ZE STRANY STÁTU – POLITICKÉ KONCEPTY PŘÍSTUPU K RODINĚ A MANŽELSTVÍ

TOMÁŠ KVAPIL Dobrý den, dámy a pánové, vážení hosté. A dovolím si říci také – milí přátelé! Zúčastnil jsem se již mnoha konferencí, ale mohu říct, že snad na žádnou z nich jsem nepřijal pozvání tak rád a nesetkal se na ní s tolika dlouholetými přáteli, jako na této konferenci u příležitosti 20. výročí manželských setkání. Ve svém příspěvku se pokusím v krátkosti představit téma vztahu státu a rodiny a koncepty jednotlivých politických stran – jak řeší podporu manželství a rodiny. V první části bych shrnul současný stav manželství a rodiny v ČR, ve druhé části se zastavím u koncepcí parlamentních politických stran a ve třetí části se pokusím identifikovat hlavní společenské hrozby pro rodinu a manželství. V závěrečné části pak uvedu představu toho, jak by stát a politici měli k rodině přistupovat. Nazval bych ji křesťansko-demokratickou představou.

SOUČASNÝ STAV – RODINA A MANŽELSTVÍ V ZÁKONECH ČR, KONCEPČNÍCH MATERIÁLECH A PRAXI

Když na úvod uvedu, že rodina založená na manželství je základ státu, bude to znít téměř jako klišé, avšak jsem přesvědčen, že je to tvrzení zcela pravdivé a přesné. Všechny rodiny a veškerá manželství se pohybují v určitém zákonném rámci, žijí v právním prostředí, které je ovlivňuje. A právní prostředí v ČR do jisté míry tezi o rodině jako základu státu podporuje. Nejvyšší normou je ústavní zákon – jeho součástí je i Listina základních práv a svobod. Ta v článku 32 konstatuje několik důležitých práv: 1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. 2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. 3) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. 4) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. Současný zákon o rodině hned ve svém úvodu v §1 praví: 1. Manželství je trvalé společenství muže a ženy. 2. Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.

34

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ Budeme-li číst tento paragraf odzadu, je v něm vysloven zájem státu na dětech a jejich výchově, protože děti znamenají budoucnost celé společnosti. Současně se dá dovodit, že stát považuje za nejlepší prostředí pro jejich výchovu rodinu založenou na manželství jako trvalém společenství. Proto tedy stát přiznává manželství určité výhody, které všichni občané paušálně nemají, a proto se snaží podporovat rodinu. Mohu říci, že osobně jsem s takovýmto pojetím zákona spokojen. Dnes již bohužel není samozřejmostí prohlásit, že manželství je trvalé společenství muže a ženy a rodina je pak trvalé společenství manželů a jejich dětí. I v našem právním řádu se již taktikou opakovaných pokusů prosadil zákon, který přiznává mnohé výhody i jiným druhům soužití, která však společnosti nepřinášejí stejný užitek jako rodina založená na manželství.

Ústava a zákon o rodině jsou obecnými zákony a z jejich principů by měly vycházet konkrétní opatření v daňových zákonech, státní sociální podpoře, důchodovém systému atd. V posledních letech jsme byli svědky poměrně razantních změn. V oblasti daní došlo ke zrušení institutu společného zdanění manželů, který s jednotnou sazbou daně z příjmu ztratil smysl. Novela daňového zákona ale razantně zvýšila slevu na dani, kterou může poplatník uplatnit v případě, že jeho manžel či manželka nemá vlastní příjmy, respektive má příjmy pouze do určité roční výše. Došlo také k zvýšení slevy na dani na vyživované dítě. Těsně před koncem minulého roku jsem prosadil novelu zákona o daních z příjmů, která se týká oné slevy na manželku. Zvyšuje limit přivýdělku z 38 040 Kč nově až na 68 000 Kč. Účelem je, aby možnost využít tuto daňovou úlevu měly i rodiny, kde „nevýdělečný“ partner přeci jen nějaké příjmy v průběhu roku měl. Stávalo se totiž, že nízko nastavený limit překročily i maminky, které dostávaly peněžitou pomoc v mateřství, nebo měly drobný přivýdělek k rodičovskému příspěvku. Velké změny nastaly v předchozích letech i v oblasti státní sociální podpory – největší změnou bylo zavedení tří rychlostního čerpání rodičovského příspěvku. V současné době se projednává tzv. prorodinný balíček, který se snaží podpořit neinstitucionální péči o malé děti a zavádí tzv. otcovské – týden placený z nemocenského pojištění, který může otec využít na péči o matku a dítě těsně po porodu. Součástí balíčku je i návrh na podporu zaměstnavatelů, kteří budou zaměstnávat na kratší pracovní úvazek. V souvislosti s důchodovou reformou jsme svedli velký, ale vítězný boj o zachování dřívějšího odchodu do důchodu pro ženy, které vychovaly alespoň 2 děti. To je jen velmi stručný výčet ustanovení, která se v praxi dotýkají rodiny. V takovém prostředí české rodiny žijí. Ze statistik by se pesimistovi mohlo zdát, že „přežívají“. V roce 2007 bylo uzavřeno něco přes 57 000 manželství a rozvedeno okolo 31 000 manželství. Ukazatel úhrnné rozvodovosti tak dosáhl stejně jako v roce 2006 hodnoty 48,7 % manželství končících rozvodem. Poněkud optimističtější je konstatování, že v posledních letech dochází k nárůstu počtu narozených dětí. Již několikrát byla překonána hranice 100 000 dětí za rok, ale ani hodnota ukazatele úhrnné plodnosti 1,49 dítěte na ženu během jejího reprodukčního věku v roce 2007, ani 1,53 v roce 2008 nestačí na prostou reprodukci (2,1 dítěte na ženu). Demografové navíc očekávají postupný pokles počtu narozených dětí, až populačně silné ročníky 70. let naplní své většinou jediné mateřství. Z nově narozených dětí se pak podle čísel statistického úřadu v roce 2008 téměř 36% narodilo nevdaným ženám. S takovýmto stavem rodiny a manželství se potýká vláda i parlament. Současná rodinná politika je souborem zděděných opatření z předchozích let a mixu návrhů jednotlivých vládních stran. První pokus o ucelený a systematický přístup k rodinné politice byl uskutečněn počátkem roku 2002, kdy jsme spolu s uznávaným odborníkem na rodinnou proble-

TOMÁŠ KVAPIL 35 matiku Dr. Josefem Zemanem v rámci KDU-ČSL připravili a prosadili dokument Rodinná politika KDU-ČSL. Ten se pro nás tehdy stal základem volebního programu a byl pobídkou i pro ostatní politické strany k formulování jejich vlastního přístupu k rodině. Následně pak vláda v roce 2004 předložila Národní zprávu o rodině, na které se také podílel už zmíněný Josef Zeman. Ta zmapovala stav rodiny v České republice, existující opatření na její podporu a navrhla určitá řešení. Navázala na ni koncepce rodinné politiky z dílny ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2005 a 2006. S nástupem současné vlády byl přístup k rodině poněkud přehodnocen, stávající koncepční materiály pozměněny, ale v zásadě všechny dosavadní dokumenty konstatovaly důležitost manželské rodiny a její podpory. Lišily se snad pouze v důrazu na podporu ostatních forem soužití. Jak jsem již řekl, při rozhodování o přístupu státu k rodině soupeří jednotlivé politické koncepty. Podívejme se tedy na jejich základní charakteristiky.

PŘÍSTUP POLITICKÝCH STRAN K RODINĚ A MANŽELSTVÍ Pokud začnu ODS, mohu její přístup k rodině charakterizovat jako pravicový – co nejmenší zasahování státu do soukromé sféry občanů, kam rodina a rozhodnutí mít děti nepochybně patří. Důraz v podpoře rodiny je kladen na politiku bydlení a zaměstnanosti. V oblasti finanční podpory se ODS zaměřuje především na daňová opatření, v programu má také nahrazení stávajících sociálních dávek tzv. rovnou sociální dávkou. Myslím, že hodnotově jsou stále mnozí politici ODS konzervativní, přestože právě ODS pomohla schválit zákon o registrovaném partnerství. ČSSD je naproti tomu typickým představitelem socialistického přístupu k rodině. Důraz je kladen na propopulační prvky a stimuly především v oblasti sociálních dávek, snaha o co nejrychlejší zapojení obou rodičů malých dětí do pracovního procesu, prosazování kolektivní péče o dítě a poměrně liberální přístup k tak zvaným „moderním“ formám rodiny – podpora samoživitelek (osamělých rodičů), podpora registrovaného partnerství atd. Pokud bych měl charakterizovat rodinnou politiku komunistické strany, vybral bych tři teze. Poměrně stručné zpracování v programových dokumentech, ve kterých je kladen důraz na podporu neúplných rodin a rodin druhů a družek a propopulační opatření. Druhým poznatkem je poměrně konzervativní hodnotové zaměření jednotlivých politiků v osobním životě, které ale v klíčových momentech, jako bylo např. hlasování o registrovaném partnerství, nedojde svého potvrzení. A konečně můj stále přetrvávající dojem, že kolektivní výchova od nejútlejšího věku a důraz na pracovní nasazení všech občanů, jak jsme je znali v podání bývalého komunistického režimu, stále pro ně není minulostí. Nováčkem na parlamentní scéně je Strana zelených a o jejich přístupu k rodině hovoří v programu v oddíle výmluvně nazvaném „Moderní rodina“. Východiskem je tzv. širší pojetí rodiny, které k rodině řadí nejen společenství rodičů a dětí, ale jakékoliv „společenství lidí, kteří pro sebe navzájem tvoří domov“. Tento koncept je dokonce širší než liberální pojetí rodiny jako místa, kde jsou vychovávány děti. Zelení chtějí proto i takto rozšířit právní zakotvení rodiny a výslovně odmítají preferování manželské rodiny. Výkony úplných i neúplných rodin a homosexuálních partnerů při péči o dítě jsou dle zelených stejné a stejně ohodnotitelné. Důraz je kladen na slučitelnost rodiny a zaměstnání, v péči o dítě pak podporují větší dostupnost jeslí. Poslední, křesťansko-demokratický přístup k rodině si s dovolením nechám na později. Nejprve se pokusím identifikovat největší současné hrozby, kterým rodina čelí. A na křes-

36

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ ťansko-demokratickém programu se pak pokusím ukázat, jak si představuji účinnou pomoc rodině.

SOUČASNÉ SPOLEČENSKÉ HROZBY RODINĚ A MANŽELSTVÍ V celé Evropě se v souvislosti se vznikem sociálního státu vytvořilo prostředí velmi znevýhodňující rodinu a život v rodině oproti jiným formám života. Význam dětí v rámci mezigenerační solidarity jako investice pro hmotné existenciální zajištění ve stáří byl omezen systémem sociální péče a důchodového pojištění, které eliminovaly bezprostřední závislost rodičů na dětech. Význam dítěte pro rodiče se tak posunul do roviny emocionální, což snížilo přímou materiální nezbytnost přítomnosti dětí v rodině a naopak umožnilo jejich nahrazování některými aspekty splňujícími emocionální uspokojení. V současné době to vidíme velmi zřetelně – vzdělání, kariéra, cestování, zábava, tomu všemu děti v uvozovkách překážejí a navíc nejsou potřeba, protože ve stáří se postará stát. Vzrůstající důraz na roli jedince ve společnosti a jeho ekonomické výkony vedl současně k poklesu hodnoty přikládané rodině jako přirozenému základnímu článku společnosti. Výchova dětí je přes svůj nesporný význam pro společnost pojímána jako důsledek svobodného rozhodnutí rodičů a jejich preferencí, nikoli jako činnost prospěšná pro všechny. Rozhodnutí mít či nemít děti je považováno za soukromou věc rodičů, kterou společnost nijak neovlivňuje ani neupřednostňuje. To se pak projeví v nedostatečné preferenci manželské rodiny v daňové oblasti a nedostatečném ocenění výkonů péče o dítě ve formě nízkého rodičovského příspěvku. Také do důchodového systému rodiče narozdíl od bezdětných přispívají de facto dvakrát. Jednak platí sociální pojištění stejně jako poplatníci bez dětí a přitom rodiče na své náklady vychovají nové přispěvatele do tohoto systému. A tak bychom mohli pokračovat. V tomto kontextu indiferentního postoje společnosti k rodině, řekl bych strukturálního nezájmu, pak nepřekvapí snahy o podporu nesezdaných soužití, homosexuálních párů včetně snah o povolení adopce dětí těmito páry, či dokonce snahy o povolení eutanazie namísto důrazu na rodinnou péči o seniory. Eutanazie totiž není ničím jiným než cestičkou jak eliminovat z pohledu společnosti nevýkonné jedince, kteří zatěžují napjatý rozpočet – stále více starých lidí čerpá z balíku, do kterého přispívá stále méně výdělečně činných. S pokusy o legalizaci eutanazie jsme se setkali už i u nás, registrované partnerství máme, snahy o adopci a přiznání statutu manželství těmto párům jsou jen otázkou času a na příkladu úpravy rodinného práva v návrhu nového občanského zákoníku jsme v nedávné době mohli vidět, že ani v oblasti manželství a rodiny si dosavadním pojetím nemůžeme být jisti a oslabování pozice tradiční rodiny se děje takříkajíc při každé vhodné příležitosti.

JAK BY SPOLEČNOST MĚLA K RODINĚ PŘISTUPOVAT? Jak těmto nebezpečím čelit, jak pomoci manželství, rodině a tím i celé společnosti? Jsem přesvědčen, že nejlepší recept nabízí křesťansko-demokratický přístup. Ten, který stojí na křesťanských základech, váží si tradice, chápe manželskou rodinu jako přirozený celek a prostředí nejvhodnější pro zdravý růst a vývoj dítěte, je si vědom hodnoty každého jedince, ale zároveň důležitosti většího celku, chápe potřebu oběti, láskyplné péče o potřebné, nutnost pracovat na vztazích a překonávat obtíže. Co ale může, nebo spíše má dělat vláda a parlament, potažmo tedy stát? Mé postoje k dané problematice vycházejí ze tří premis:

TOMÁŠ KVAPIL 1. co nejmenší přímé zasahování státu do svobodné volby životních strategií občanů

37

2. ocenění a uznání výkonů, které rodina společnosti odvádí 3. ochrana nejslabšího člena rodiny – dětí K prvnímu bodu trochu podrobněji – jsem přesvědčen, že stát má umožnit každému svobodnou volbu životní strategie odstraněním legislativních a finančních překážek, nemá určovat rozdělení rolí v rodině, nemá určovat optimální poměr mezi rodinou a prací nebo někoho do něčeho nutit. Jeho právem a zároveň povinností je ale nastavit systém tak, aby zohledňoval přínosy jednotlivých životních strategií pro celek, pro společnost. Jsem příznivcem řekněme neinvazivních metod a opatření – žádné kvóty či nařízení, ale pozitivní motivace, ocenění za výkon. Tím se dostávám k bodu druhému – stát by měl dostatečně ocenit výkony rodiny a manželství. Výchova a péče o novou generaci by měla být zohledněna také finančně, ať již daňovými úlevami, nebo dostatečně vysokým rodičovským příspěvkem. KDU-ČSL v současné době přichází s novou strategií – veškerou péči rodiny o děti bere z ekonomického pohledu jako investici do lidského kapitálu, kterou se zajišťuje přežití společnosti jako celku, a chce tyto investice zrovnoprávnit se všemi jinými investicemi. Bezdětní mají totiž více prostředků a času pro budování kariéry a dosažení vyšších příjmů a tím později i důchodu, mohou více investovat do finančních produktů, tvořit úspory a později je čerpat. Podnikatelé a firmy investují do svého businessu a tyto investice si odečtou od daňového základu. Rodiče si úspory nevytvářejí jako bezdětní, investici do dětí si odečíst nemohou, nebo alespoň ne v dostatečné výši, a při tom zátěž v souvislosti s péčí o děti mají nesrovnatelně vyšší. Proto tedy tento nový pohled KDU-ČSL. A jsme u třetího bodu – ochrany dětí. Poskytování stabilního prostředí dětem je velkou devizou manželství. V útlém věku dítěte je osobní péče rodičů nenahraditelná, v dalších letech se pak dítě v rodině učí všemu, co potřebuje k řádnému životu. Dnes je již nutné zdůrazňovat, že pro zdravý vývoj dítěte je nezbytné výchovné působení matky i otce, jejich role jsou komplementární – nejsou libovolně zastupitelné či nahraditelné. Nejlepší zájem dítěte by měl být hlavní motivací státu v jeho podpoře manželství a rodiny.

Z ÁVĚR Koncepce a politické programy ale nestačí. Jejich účinnost je omezená. Dalším úkolem, do kterého musí být zapojeny všechny společenské subjekty, je vytváření prorodinné atmosféry ve společnosti. Je potřeba dosáhnout celospolečenského konsenzu o nutnosti podpory tradiční rodiny. Některé instituce, političtí činitelé i občanské iniciativy se o to snaží. Ministerstvo práce a sociálních věcí se snaží podpořit neziskové organizace podporující fungující rodinu svým dotačním programem. Stálá komise pro rodinu, MPSV, Síť mateřských center a Asociace center pro rodinu uspořádaly minulý rok soutěž Obec přátelská rodině, která má motivovat starosty k podpoře rodiny a k prorodinným aktivitám na komunální úrovni (mimochodem - již se chystá druhý ročník soutěže). Další neziskové organizace pracují ve prospěch rodin, jmenujme například Manželská setkání, iniciativu Národní týden manželství a další. Konečné slovo je ale vždy na konkrétním jedinci a záleží pouze na něm, jaké má životní hodnoty, jak si nastavil priority. Jestli je ochoten přijmout na sebe závazek manželského slibu a jestli jsou pro něj děti náplní života. Zde bychom snad nemuseli být tak pesimističtí, protože z mnoha výzkumů veřejného mínění, které zkoumaly hodnoty a aspirace mladých lidí, vyplývá, že manželství a rodina má stále velmi dobrý zvuk a na hodnotovém žebříčku

38

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ zaujímají přední místa. Mladí lidé chtějí vstoupit do manželství a chtějí mít děti. Manželství má stále v naší společnosti své místo a jako jeho hlavní účel uvádějí mladí lidé založení rodiny a starost o ni – tedy výchovu dětí. Skutečnost je ale pak odlišná a k realizaci těchto přání dochází v omezenější míře.

Politické programy by tak měly směřovat k tomu, aby stát odstranil překážky, které existují při rozhodování o vstupu do manželství a založení rodiny. Aby celý systém, který působí na rodiny (systém právní, sociální, daňový a důchodový), byl vyladěn tak, aby pozitivně motivoval k rozhodnutí vstoupit do manželství a mít děti, aby dostatečně ocenil výkony, které rodina společnosti přináší, a aby tak každý mohl realizovat své představy o manželství a dětech. To přeji nám všem. Vážení a milí přátelé, dovolte, abych poděkoval vám všem, kteří se již tak úctyhodnou dobu snažíte učit manželským a partnerským dovednostem. Snažíte se, aby muži i ženy poznali svoji specifickou roli v manželství a tuto hodnotu rozvíjeli pro dobro celé rodiny. Několika kurzů Manželských setkání jsem se zúčastnil se svou manželkou Olgou a vím, jak obohacující význam to pro naše manželství a rodinu mělo. Moc vám všem i osobně děkujeme.

O AUTOROVI Ing. Bc. Tomáš Kvapil Poslanec Parlamentu České republiky a předseda stálé komise pro rodinu. Kontakt: [email protected]

�������� ����� �� �����������������

���������� ������������������������������������� ���� ������ � ������������������������ ����� ������� ��!������� ���������"� � ��� � ������� � ���� � � � ����# � ��� � ���� � �� � ��������� � ������� � ��!�������� � ���$�� � � ����� � %��������&� � ����!�� � �� � � � �!�� �'�������� � ��� � � ��� ( �))) � ��������&� � �!��� ������ ��� � �� ��� ����� ��� ������������������������ � ������������������� ���������� ��!�� � ��!���#����� �������*�������������&����� ������������� �������������������� !��������� ��" ����#$�%&��'()�**(+(�������������� ���������� ������������������������������ !"������!��#������ $%������$�&��'��(���$��"���)*��+,-�./��(���(�0 ���������*,)�+1+�2+-���������222�)3)�-,-0 �4������$%�����!$�������(�5"�6���!�6�

,����-�����&�'()**(+(�������������7�����8�"��%��������������% ������������������������������ !#����4"��!�6������ 9��������������$�"��(���:�"����"���)2��,/+�..��:���0� �������2/+�+/2�//-��222�1**�*,-0��4����������"��"��5#����!���

.����/01�&�*�()*�(+(������������������(���(����"�;�"���<������ �������������������������������"!��"��"��%6���!�6������ =���>?���� !� �?���(<�-,��+*)�.)�9�%���(0 ���������*3*�3*2�1/3���������213�1*+�,2,0��4������?!�?��5"�6���!�6 2� �01�&�**()*3(+(������������������%�����������%���"��!�<'���!"! ������������������������������ !���������!�6������ $%������@�A���(������B���C"���(���@�"������)��2/-�./�C"���(��)0� ���������+3,�)),�+//D��!/1/���������22+�,**�/*,0� �4�������������(�5���!�6�����5���!�6�

�0����45&��*3()�6(+(������������������%�����������%��!"! ������������������������������ !�����%���������%!�6������ E(����F���������B;��'��(���G%"��"���)/-D1/��*)2�*)�@�%����10� ���������*)2�-+/�1)+���������21)�)+-�3/*0� �4�������%6����(�5�����%���������%!�6� �$�47�����58�&�*'()��(3(�������������� ���H�(�������� ������������������������������ !6�!����!�6�������� � ��4H�(����������G�����������(����I������'��)/��)).�..�������)0�� ���������//*�-2/�*/)���������,.,�2*+�.*-0� �4����������!��"����(�5�������!�6

20 LET MANŽELSKÝCH SETKÁNÍ, SBORNÍK PŘEDNÁŠEK Vydalo občanské sdružení YMCA Setkání, Talichova 53, 623 00 Brno v roce 2009 Redakce Miloš a Gita Vyleťalovi Jazyková korektura Eva Jelínková Překlad životopisu Kari Törmä Alice Bezoušková Typografie a sazba Martin Šmídek Tisk Matice Cyrilometodějská, Olomouc Další informace o programech YMCA Setkáni, pozvánky a svědectví naleznete na www.setkani.org