2. ročník listopad 1994 (zanikací oheň T.O.P. Yellowstone)

Historie Bloude ˇ nı´ 1. roc ˇnı´k – cˇerven 1993 (IV. Vy´rocˇnı´ ohenˇ T.O.P. Yellowstone) – sraz u Koneˇ na Va´clava´ku ˇ esky´ les – oblast C – cı´l: zrˇ´ıcenina hradu Sˇelmberk 2. roc ˇnı´k – listopad 1994 (zanikacı´ ohenˇ T.O.P. Yellowstone) – sraz v papı´rnictvı´ v obchodnı´m domeˇ Kotva – oblast Novohradske´ hory – cı´l: zanikly´ hrad Kamenec 3. roc ˇnı´k – 1995 (zakla´dacı´ ohenˇ T.O. Dobre´ cˇiny) – sraz opeˇt v Kotveˇ – oblast V.V.P. Libava ˇ erny´ Du˚l – cı´l: C – osada se rozru˚sta´ o dalsˇ´ıho cˇlena: Blue Woody, Chemik, Bublina a prˇibyl Tony 4. roc ˇnı´k – Velikonoce 1996 (Bloudeˇnı´ s T.O.D.Cˇ.) – sraz prˇed velkou obrˇadnı´ sı´nı´ Strasˇnicke´ho krematoria – V.V.P. Doupov – cı´l: hrad Hartensˇtejn u Bochova – do osady prˇijat Indy

5. roc ˇnı´k – Velikonoce 1997 – tentokra´t se scha´zı´me coby piony´rˇi pod Orlojem – V.V.P. Vysˇkov – cı´l: zrˇ´ıcenina hradu Vildenberk – prvnı´ dorazil Sˇipi s Dzˇ´ınˇa´kem, do osady prˇijat Dzˇ´ınˇa´k

6. roc ˇnı´k – Velikonoce 1998 (3. vy´rocˇnı´ ohenˇ T.O. Dobry´ch cˇinu˚) – sraz v Praze ve Vrsˇovicı´ch na na´drazˇ´ı – Bloudeˇnı´ po hranicı´ch – A´dr I – do cı´le prˇisˇla najednou veˇtsˇ´ı skupinka, k ohnisˇti prˇisˇla jako prvnı´ Sˇ amanka, a tak byla prˇijata do osady 7. roc ˇnı´k – Velikonoce 1999 – sraz s cihlami prˇed Na´rodnı´m divadlem – Bloudeˇnı´ prˇes hranice - A´dr II – novy´m sˇt’astny´m cˇlenem T.O.D.Cˇ. se stal Hynek

8. roc ˇnı´k – Velikonoce 2000

– sraz na vrchu Vı´tkoveˇ pod koneˇm Jana Zˇizˇky z Trocnova – V.V.P. Boletice – do cı´le jako prvnı´ dorazil Pavel

9.roc ˇnı´k – Velikonoce 2001 – sraz – prˇed Synagogou v Jeruzale´mske´ ulici v Praze, sekce Plzenˇ v Plzni u Hutnı´ka – N.P. Sˇumava – jediny´, kdo se v nedeˇli ve 23 hodin dopota´cel do cı´le, byl Dudlı´k

10. roc ˇnı´k – Velikonoce 2002 – sraz – III. na´dvorˇ´ı Prazˇske´ho hradu ˇ eska´ republika ??? –C – cı´l: nezna´my´ – Pra´veˇ ty, It‘ s you! ** 1 **

1.roc ˇnı´k

ˇ Selmberk

aneb Bloude ˇ nı´ s T.O.P.Yellowstone

Prolog: „Na zalesneˇne´m vrchu asi 2 km od pohranicˇnı´ osady Ostru˚vku je patrne´ hradisˇteˇ s obranny´m valem, prˇ´ıkopem a s velky´mi balvany uprostrˇed. Podle A. Sedla´cˇka tu sta´val nedokoncˇeny´ hrad Sˇelmberk, ktery´ si budoval koncem 50. let 14. stoletı´ bavorsky´ rytı´ˇr Oldrˇich Valdaner. Kdyzˇ se vsˇak zjistilo, zˇe hrad je staveˇn na cˇeske´m u´zemı´, byla stavba na popud Karla IV. tachovsky´mi many kolem roku 1389 poborˇena.“ Hrady – za´padnı´ Cˇechy str. 330

koukejte vypadnout na vlak – jede za pu˚l hodiny. Jo´, a abych nezapomneˇl – kupte si lı´stky smeˇr Tachov!“ Tak tohle jsem nevydrzˇel zase ja´ – trochu jsem ztratil barvu, dech, sebeveˇdomı´ a na´ladu. Ja´ blbec, ja´ trouba, ja´

, se zˇenu do Prahy z Plzneˇ, abych se dozveˇdeˇl, zˇe se jede prˇes Plzenˇ. A to jsem tvrdil kluku˚m na „vozejcˇka´ch“, zˇe do Tachova tutoveˇ nepojedu. Vsˇichni, vsˇichni azˇ na meˇ, tusˇili cˇi spı´sˇe veˇdeˇli jizˇ tejden cˇi dva, zˇe se jede neˇkam do Tachova a okolı´. A jen ten, co to meˇl nejblı´zˇ

– no jasneˇ, kdyzˇ zˇertı´k, tak kanadskej. A to jsem s sebou ta´hnul vojenske´ specia´lky skoro celejch Cˇech, jenom Tachovsko nechal v sˇuplı´ku. Ale mapku jsme vyfa´sli vsˇichni – para´dnı´, cˇernobı´lou, naxeroxovanou, s vynechany´mi na´zvy vesnic a ne moc cˇitelnou.

I. Cela´ tahle sˇ´ılena´ story zacˇala vlastneˇ drˇ´ıve, II. nezˇli se zhruba 30 trempu˚ slezlo pod Koneˇm. Mı´sto deˇje – Tachov – Pernolec. Datum – cˇerven Sˇutrhendi (T. O. P. Yellowstone - pozn. redak- 1993. Cˇas – 23.00. Cı´l – Sˇelmberk ce) vyslali do e´teru zpra´vu o tom, zˇe v den ten Vzda´lenost – asi tak 15 km vzduchem. a ten pry´ u´dajneˇ znicˇı´ vy´kveˇt trampske´ho na´- Ovsˇem cteˇnı´ prˇedstavitele´ Sˇutrhendu˚ jaksi zaroda ubloudeˇnı´m v neˇktere´m pralese kra´lovstvı´ pomneˇli prˇistavit mu˚j osobnı´ vrtulnı´k. No co, cˇeske´ho. Vydali dokonce skveˇle´ zvady´lko. Kra´- stejneˇ v neˇm nenı´ benzı´n. Temnou nocı´ sˇlape sa pohledeˇt – ta nostalgie, ten na´dech tajuplna trojice zoufalcu˚ ve slozˇenı´ Indy, Tony a Pa´ter ´ jezd. Sveˇte, zborˇ se – v te´hle Bo– no prosteˇ ... „To chce trochu upravit,“ a tajna´ na Dlouhy´ U organizace pro rozvrat T. O. P. Yellowstone se hem zapomenute´ vı´sce funguje Non stop Modala do pra´ce. Vy´sledek sta´l za to. Ta vostuda, tel. Vpadli jsme dovnitrˇ. Chuda´k majitel v te´ ten varujı´cı´ obra´zek a ideologicky´ text – no pro- chvı´li zapomneˇl na danˇove´ prˇizna´nı´, bernˇa´k, steˇ, kdyzˇ se chce, i sˇutry padajı´. (Dodnes jsou hygienu, manzˇelku a vsˇech trˇicet milenek. Nalil origina´lnı´ padeˇlana´ zvadla vysoce ceneˇna na na´m, acˇ nerad, ale nalil. Cˇtyrˇiacˇtyrˇicı´tka se sˇesti trampsky´ch slezina´ch.) bozˇ´ımi prˇika´za´nı´mi, tvrde´, nesmlouvave´ pohlePotom jizˇ nastal den urcˇeny´. Davy trempı´- dy a tvrda´ meˇna hovorˇily jasnou rˇecˇı´. Dostali ku˚, vyzbrojeny´ch spı´sˇe jako specia´lnı´ jednotky jsme od slicˇne´ slecˇny pa´r cenny´ch informacı´, rozvojovy´ch sta´tu˚ Kambodzˇe a Konga nezˇli pro ktere´ se vsˇak staly cˇasem bezcenny´mi, a vyra´procha´zku po vlastech cˇesky´ch, se zacˇaly hou- zˇ´ıme zpeˇt – tak vo dva kilometry. fovat pod „vocasem“. Mezi teˇmito zoufalci pobı´Je okolo cˇtvrte´ hodiny rannı´ a my trˇi stojı´me halo neˇkolik navza´jem se nesna´sˇejı´cı´ch psu˚ a prˇed kostelem v Lesne´. A zde se stal ten kolotı´m zpu˚sobilo u´lek nejednoho turisty. Pro pra´veˇ sa´lnı´ omyl – zameˇnili jsme v mapeˇ na´zvy Lesna´ prˇijı´zˇdeˇjı´cı´ zahranicˇnı´ delegaci jsme znamenali a Ostru˚vek. Takzˇe se stalo asi toto – jste-li tam, skoro mezina´rodnı´ pru˚ser. Mı´sto polozˇenı´ veˇn- kde ma´te bejt, ovsˇem jen dle skutecˇnosti, a kouce k pomnı´ku se odva´zˇila jen k nejblizˇsˇ´ı odkla´- ka´te na neˇco, co tam vu˚bec nema´ bejt, a vy si dacı´ plosˇe a za spolupra´ce ochranky se tisˇe, myslı´te, zˇe to tam bejt ma´. Cozˇ znamena´, zˇe dle ale velice rychle vyparˇila. mapy jste u´plneˇ neˇkde jinde, ale ve skutecˇnosti „Jestli neprˇijde Blu˚ma do peˇti minut, tak to sˇpatneˇ a hleda´te neˇco, co dle mapy tu je, ale balı´m a jedu do Tachova na vandr se Sacra- prˇitom vu˚bec nenı´ – takzˇe se ocita´te podle mament’a´kama!“ V te´ chvı´li se Tony a Chemik za- py za ta´mhle tı´m kopcem! A to jste vu˚bec ra´di, cˇali sˇ´ıleneˇ sma´t. „Co se krˇenı´te, krˇeni! Vlak mi zˇe v tu chvı´li jste tam, kde jste, i kdyzˇ vlastneˇ jede za pu˚l hodiny!“ To uzˇ nevydrzˇeli – v krˇe- vu˚bec nevı´te, kde jste a mu˚zˇete bejt ra´di, zˇe cˇı´ch tloukli peˇstmi o dlazˇbu. Vtom se zjevil Blue- vu˚bec existujete, a i o tom pochybujete. VzpoWoody – o´o´o´ sa´m velky´ sheriff. mı´na´te na toto – vsˇechno je vlastneˇ relativnı´. „Ahoj, kamara´di, je kra´sne´ na va´s cˇumeˇt vod I to, kde ted’ jste. Nevı´m, jestli jsi to pochopil, muzea. Vı´ta´m va´s, deˇkuji sobeˇ, zˇe jste prˇisˇli a va´zˇeny´ cˇtena´rˇi, no nic si z toho nedeˇlej – my ** 2 **

to taky nepochopili a dodnes je to cˇernou dı´rou v nasˇ´ı pameˇti. Stalo se toto – krouzˇ´ıme okolo Lesne´, omylem povazˇovane´ za Ostru˚vek a hleda´me Sˇelmberk. Krouzˇ´ıme, krouzˇ´ıme v soustrˇedny´ch kruzı´ch, sta´le krouzˇ´ıme. Zacˇı´na´ svı´tat a my zna´me okolı´ Lesne´ le´pe nezˇ mı´stnı´ hajnej. Ovsˇem ˇ elmberk nikde. Slejza´me neslezitelne´ kopce, S brodı´me se bazˇinama, nacha´zı´me dvoumetrove´ ja´my, trˇ´ımetrove´ koprˇivy a cˇas ubı´ha´. Vesnicˇane´ zacˇı´najı´ vsta´vat do chladive´ho ra´na. Pta´me se na smeˇr. Utekli. Ani se jim nedivı´m. Cˇ eskej les je kra´snej – moc kra´snej – ale! Nesmı´te mı´t v nohou 50 km, nesmı´ bejt horke´ letnı´ dopoledne, nesmı´ bejt 25 ˚C ve stı´nu, nesmı´ va´s doprova´zet milio´ny koma´ru˚, nesmı´te zapadat po kanady do bazˇin – no prosteˇ nesmı´te toho mı´t plny´ zuby, ale hlavneˇ musı´te veˇdeˇt, kde vlastneˇ jste a kam jdete. A nesmı´te se navza´jem poztra´cet – jako my. Tony s Pa´terem zmizeli. Poslednı´ zoufalej pokus – vstupuji do sa´mosˇky. Jedine´ v okruhu 20 km. „Prosı´m va´s – Sˇelmberk, takovy´ sˇutry na hromadeˇ, pa´r deˇr, neˇjakej prˇ´ıkop – nevyskytuje se tu neˇco takove´ho v okolı´?“ Panı´ u pokladny, ta, co jsem se jı´ optal, jen zavrtı´ hlavou, prej zˇe nenı´ mı´stnı´. Ale zavolala: „Prosı´m va´s, obcˇane´, kde je tady neˇjakej hrad?“ Ra´zem bylo v sa´mosˇce jako v u´le. Vyslechnul jsem na´zvy zna´me´ i nezna´me´. Radyni, Krˇivokla´t a Karlsˇtejn jsem zavrhnul a zbylo neˇco okolo dvaceti hradu˚. Jediny´, co meˇ dojalo k slza´m, byla skutecˇnost, zˇe hrad Sˇelmberk se vyskytuje v Neˇmecku. Peˇt kilometru˚ od hranic. Smı´rˇen s tı´m, zˇe nema´m pas, a zˇe Sˇutrhendi jsou dost velcı´ cvoci na to, aby na´s sˇtvali azˇ za hranice, mı´rˇ´ım do Neˇmecka. Teprve na hranicı´ch mi dosˇlo, zˇe by ty hrady mohly existovat dva – hura´. Vsˇechno sˇpatneˇ, zpa´tky na stromy.

– ja´ o koze“ jsem z nı´ vydupal, zˇe byla coby skautka na neˇjaky´ch skaliska´ch u Ostru˚vku – asi tak sedm kilometru˚ odtud. No teˇbu˚h – ta pamatovala Foglara coby batole. A sedm kilometru˚? V te´to chvı´li jsem byl ochoten ujı´t tak sedm metru˚ – k nejblizˇsˇ´ımu patnı´ku. Popojdu tedy krokem prˇipomı´najı´cı´m lachtany za znacˇku Lesna´ a stopuju. Ovsˇem – stopujte na lesnı´ cesteˇ. Jedno auto za den, ale sˇteˇstı´ prˇeje blbcu˚m! Zastavı´m ho i kdybych mu meˇl prostrˇelit gumy. Zastavila trˇiapu˚le. Jawa. „Sedej – neˇjak se vejdesˇ.“ Jedem – ve trˇech. Rovinka – kilometrova´. V da´li dveˇ se navza´jem podpı´rajı´cı´ postavy. „Prosı´mteˇ, prˇidej, nebo na´s umla´tı´!“ „To jsou tvı´ kamara´di?“ „Jo, ale v te´hle chvı´li by na to mohli zapomenout.“ Prosvisˇteˇli jsme okolo stovkou. Odpoveˇdı´ mi byl vzteklej rˇev. Ani se nedivı´m. Poznali tu postavicˇku, co vla´la na stupacˇka´ch za motorkou. Jak pozdeˇji prohla´sil Tony, kdyzˇ videˇli, jak se na neˇ rˇ´ıtı´ motorka se trˇema lidma na palubeˇ a jak ten trˇetı´ se drzˇ´ı zadnı´ho sveˇtla, v klobouku, maska´cˇı´ch a s kve´rem u boku, bylo jim jasne´, zˇe ma´ neˇjaky´ cı´l, asi ˇ elmberk. S Oni uzˇ takovej cı´l nemeˇli – byli celou dobu na tom, zˇe Sˇelmberk prosteˇ neexistuje, zˇe si ho Blu˚ma´k vymyslel a do mapy prosteˇ nakreslil. A tak se pota´celi jen proto, zˇe kdyby si sedli, tak uzˇ by se nezvedli. Byl na neˇ u´zˇasnej pohled – dveˇ postavicˇky pohybujı´cı´ se stylem tucˇnˇa´ku˚, navza´jem se opı´rajı´cı´ a tupeˇ zı´rajı´cı´ do da´li. Pocˇkal jsem na neˇ. Poslednı´ dva kilometry jsme se plazili spolu.

IV. Sˇelmberk Pada´me vysı´lenı´m na zem. Jsme druzı´. Jedina´ slova, ktera´ z nasˇich u´st vysˇla, se nedaj zapsat. „Chemiku, Blu˚ma´ku – vy dva

“ Usı´na´me vysı´lenı´m. Vzbudili na´s na ohenˇ. I ten byl III. na´mi pojat zcela tragicky. Chteˇl-li po na´s neˇkdo, Opeˇt v Lesne´: Dotaz na babicˇku okopa´vajı´cı´ brambory: „Pro- abychom se zvedli – byl to ra´zem na´sˇ u´hlavsı´m va´s, panı´, kde je tady v okolı´ neˇjakej hrad. nı´ neprˇ´ıtel. Snad jen na Vlajku – ale i to na´s ˇ elmberk by se to meˇlo jmenovat.“ „V Neˇmec- museli podpı´rat. Pa´terovy pı´snicˇky vyjadrˇovaly S ku, mla´dencˇe, v Neˇmecku. A kolik va´s je?“ (Sak- vsˇe: „Vesely´ nezpı´va´m – nelı´bı´ se mi. Nenı´-li ra, zrˇejmeˇ jsem narazil na konfidentku KGB.) v nı´ alesponˇ 10 mrtvejch, stojı´ za prd.“ Jedna „Ne, ja´ nechci do Neˇmecka, ma´ to bejt tady, z mnoha: „Mrtvoly, mrtvoly – i nebozˇtı´ci musej ˇ echa´ch.“ „Mla´dencˇe, kolik ti je let?“ „Moc. chodit do sˇkoly, mrtvoly, mrtvoly, mrtvoly, cˇervi vC Panı´, kde je ten hrad?“ „Vzˇdyt’ ti rˇ´ıka´m, zˇe v Neˇ- uzˇ s mojı´m teˇlem za´polı´.“ Usı´nali jsme s pomecku – ma´te pistole?“ „Ne, panı´ – neˇjaka´ hro- citem teˇzˇce sedrˇene´ho poutnı´ka v cizı´ vlastnı´ mada sˇutru˚ to ma´ bejt!“ „To musı´sˇ prˇes hranice, zemi. A prˇ´ısˇteˇ – prˇ´ısˇteˇ si beru s sebou skla´dacı´ vzducholod’. ale at’ va´s nechytnou!“ Indy, Plzen ˇ Po pu˚lhodinove´m rozhovoru „ona o voze ** 3 **

Uka´zka z origina´lnı´ho zvadla na prvnı´ Bloudeˇnı´:

Uka´zka z padeˇlane´ho zvadla na prvnı´ Bloudeˇnı´:

** 4 **

2.roc ˇnı´k

Zanikacı´ ohen ˇ T.O.P. Yellowstone aneb Jak dojı´t a neztratit se

Ano, je to tak, po vı´ce nezˇ rocˇnı´m cˇeka´nı´ prˇisˇlo morbidnı´ zvady´lko plne´ lebek a koster lezˇ´ıcı´ch v posmrtne´ krˇecˇi. Kazˇde´mu bylo hned jasne´, zˇe den zu´cˇtova´nı´ nadesˇel a na sve´ jizˇ 2. Bloudeˇnı´ vsˇechny zve TOPY. Sraz byl 4. listopadu v 18:15 hodin v Kotveˇ v papı´rnictvı´. Takzˇe kazˇdy´ si doka´zˇe prˇedstavit ten chaos, ktery´ v tomto slavne´m na´kupnı´m strˇedisku vypukl pote´, co si tu zacˇalo la´mat palce na 40 trampu˚ a trampic z cele´ republiky – Prahy, Plzneˇ, Znojma, Ta´bora, Liberce, Chomutova, M. Boleslavi, Desne´, Cˇesky´ch Budeˇjovic, atd. Kazˇdy´ prˇ´ıchozı´ obdrzˇel cˇestne´ prohla´sˇenı´, ve ktere´m jeho pra´vnı´ za´stupce (nutno sehnat v okolı´) vyplnil, zda dotycˇny´ je schopen stra´vit vı´kend bez jeho prˇ´ıtomnosti, anizˇ by toto bylo na u´jmu jeho psychice, udrzˇ´ı se nad vodou de´le nezˇ 5 minut, jestli dusˇevnı´ stav dı´tka je alesponˇ uspokojivy´, zda-li prodeˇlalo kurdeˇje, dnu, psinku, je zablesˇeno, hnidopich, ma´ chlupate´ zuby, atd. Za za´meˇrne´ manipulova´nı´ s trampskou verˇejnostı´ (Avalon Camp podal protest) byl oznacˇen poslednı´ bod dotaznı´ku: „Nasˇe rodina ma´ kladny´ vztah k TOPY a jejı´m cˇlenu˚m.“ Protest byl zamı´tnut, ovsˇem veˇtsˇina uveˇdomeˇly´ch trampu˚ u tohoto bodu nemilosrdneˇ sˇkrtla obeˇ ANO. Tak byl vcˇasneˇ zmarˇen hned v za´rodku tento propagandisticky´ Chemiku˚v tah. Dotaznı´k vsˇak nabyl platnosti teprve po orazı´tkova´nı´ v neˇktere´ blı´zke´ provozovneˇ, a to v kolonce „Vy´sˇe jmenovany´ nema´ u Va´s zˇa´dne´ dluhy.“ A tak jsme se mohli kochat kra´sou razı´tek – Kino Kotva, knihkupectvı´, apod. Sˇpicˇkou vsˇeho bylo razı´tko mı´stnı´ho Sexshopu. Nakonec se udeˇlalo kolektivnı´ foto a razilo se da´l na Hlavnı´ na´drazˇ´ı. A da´l uzˇ jenom neˇktere´ postrˇehy a pru˚sery dalsˇ´ıch dvou dnı´.

V samotne´m vlaku jsme obsadili skoro cely´ vago´n. Jedna civilnı´ spolucestujı´cı´ vsˇak dostala hystericky´ za´chvat, kdyzˇ kolem nı´ zacˇal po okolnı´ch trampech ska´kat 20 cm gumovy´ pavouk za vy´krˇiku˚: „Vetrˇelec!“ Po zkontrolova´nı´ jı´zdenek a odchodu sˇtı´plı´stka bylo spocˇı´ta´no, zˇe skoro polovina z cele´ smecˇky jela zdarma nebo drobet levneˇji. Ztra´ty – nula. Smyslem cele´ho Bloudeˇnı´ bylo to, zˇe mezi Kaplicemi a Psˇenicı´ (jednalo se asi o 4 stanice) budou zu´cˇastneˇnı´ nesˇt’astnı´ci po skupinka´ch vyhozeni z vlaku. V noci kolem 23. hodiny, v kraji, kde veˇtsˇina z nich v zˇivoteˇ nebyla, se slepou mapou a cı´lem vzda´leny´m 25 – 30 km. Tı´m byla zrˇ´ıcenina hradu Kamenec v nejzazsˇ´ı cˇa´sti Novohradsky´ch hor. Specialitou jizˇ zmı´neˇne´ cˇernobı´le´ mapy byly prˇedeˇlane´ cˇi vymazane´ silnice, na´zvy vesnic (pokud neˇjake´ byly), kopcu˚, atd. Prosteˇ slast. Organiza´torˇi, tedy Blue-Woody jako sheriff a jeho pochop Chemik (Bublina prˇijela s malou Zuzkou pozdeˇji), vystoupili uzˇ ve vy´sˇe zminˇovane´ Psˇenici. Tam svy´m zjevem vzbudili za´jem ochra´ncu˚ za´kona. Po nezbytne´ kontrole dokladu˚ a neˇkolika dotazech odjeli prycˇ. Asi po dvaceti minuta´ch byli zpeˇt, a to s ota´zkou: „Slysˇeli jsme, zˇe pry´ porˇa´da´te neˇjakou akci

“ Ani po velke´m vypta´va´nı´ u sobotnı´ho slavnostnı´ho ohneˇ nebylo zjisˇteˇno, kdo je vlastneˇ pra´sknul. Dle vypra´veˇnı´ Tonyho pry´ vesnicˇane´ prˇi pru˚chodu hord jejich vesnicı´ zavı´rali dcery, okenice a nabı´jeli brokovnice. Prˇesto se Tonyho bandeˇ podarˇilo vyzˇebrat na ubohe´ vesnicˇance hubenou slepici. Jak hladovı´ vlci se na ni pote´ vrhli a zbasˇtili ji. Berusˇka s Indym zase vysˇkemrali v Kaplicke´ peka´rneˇ ve dveˇ ra´no u´plneˇ horkej chleba a jesˇteˇ za tepla pojedli.

Po odtajneˇnı´ mı´sta Bloudeˇnı´ byl pry´ v sˇoku „Ty Berusˇko, to vopravdu chcesˇ azˇ do toho ˇ esky´ch Budeˇjovic. Uznejte, vla´cˇet Boubelı´n z C zatraceny´ho Pohorˇ´ı sˇlapat peˇsˇky?“ „No – nese takovou da´lku do Prahy jenom proto, aby vı´m – vidı´m hospu˚dku – poprˇemy´sˇlı´me.“ „No se dozveˇdeˇl, zˇe cela´ akce zacˇne pa´r stanic za jiste´ je jedno – teˇch peˇtatrˇicet po silnici – to asi jeho bydlisˇteˇm – to je na infarkt. neujdeme.“ Pada´ rozhodnutı´ pokusit se prˇekecat neˇjake´ho taxı´ka´rˇe a prˇedevsˇ´ım prˇesveˇdcˇit ** 5 **

ho, zˇe za 118 Kcˇ se mu opravdu vyplatı´ na´s odve´zt do lesa. Pta´me se vy´cˇepnı´: „No – tady jezdı´ jenom pan Mencl a ten bude na diskote´ce.“ Jdeme pro neˇj. Vstupujeme do rockote´ky. Docela slusˇnej na´rˇez. Nasˇe tvrde´ nesmlouvave´ pohledy, macˇeta v usa´rneˇ a Manˇu˚v bramborovy´ pytel – to je zas du˚vod pro sˇepot nezna´me´ho obsahu. Taxı´ka´rˇe jsme nasˇli u vy´cˇepu. Rˇ´ıdit jesˇteˇ mohl. O hodinu pozdeˇji jizˇ vystupujeme v Pohorˇ´ı na Sˇumaveˇ. Nikdy nezapomenu na u´div Chemika, ktery´ ra´no dorazil na Kamenec a zjistil, zˇe tam uzˇ jsme. Kdyzˇ si to totizˇ secˇetl, snadno dosˇel k za´veˇru, zˇe on sˇlapal tak kolem dvaceti a tudı´zˇ jsme ho ani omylem nemohli prˇedbeˇhnout a navı´c ho uvı´tat u horˇ´ıcı´ho ohneˇ.

Slavnostnı´ ohenˇ se konal na jizˇ zmı´neˇne´m Kamenci, kde jsme se do tmy ve zdravı´ vsˇichni sesˇli – k velke´mu smutku TOPY. Samotne´ zapa´lenı´ ohneˇ se da´ teˇzˇko popsat. Prˇedstavte si dı´ru ve ska´le, na dneˇ ktere´ je hranice. Na okolnı´ch skalka´ch lezˇ´ı, sedı´, cˇi visı´ hromada trampu˚ a prˇes neˇ je ladny´m obloukem prˇeta´hnuta fagule o de´lce asi sedmi metru˚. Prˇesneˇ dostatecˇneˇ dlouha´ k tomu, aby neˇkde tam dole pod na´mi s nı´ mohl Indy zapa´lit ohenˇ, o ktery´ se pak staral kamara´d Dlouha´n. U slavnostnı´ho ohneˇ se na´m Ka´cˇula snazˇila na´sledovat Jana Palacha a sveˇdomiteˇ se co pu˚l hodiny ka´cela ve spa´nku do ohneˇ. Trpı´ totizˇ velice vza´cnou chorobou – takzvanou spavostı´ – vzˇdy a vsˇude. Dle tajny´ch zdroju˚ toho neˇkterˇ´ı jedinci i vyuzˇ´ıvajı´! O pu˚lnoci se dostavil ky´zˇeny´ okamzˇik. BlueWoody se rozloucˇil dojemnou rˇecˇı´, vsˇichni plakali (ten kourˇ na´m dal teda zabrat) a Chemik zahra´l na fle´tnu smutecˇnı´ pochod. Bublina se tva´rˇila strasˇneˇ va´zˇneˇ a neˇkde ve skrytu dusˇe jisteˇ pla´novala obnovenı´ pra´veˇ zanikle´ osady.

Tom A. C. a Egon zase trhli rekord co do nasˇlapany´ch kilometru˚. Jejich cesta trvala bez spanı´ neˇco kolem 30 hodin a podle jejich vypra´veˇnı´ poznali opravdu odlehle´ kraje. A azˇ se neˇkdy Tony bude dusˇovat, zˇe neˇkam urcˇiteˇ trefı´, Tony a Indy zeptejte se ho, jak to tenkra´t bylo s tı´m Bloudeˇnı´m v Novohradka´ch. Anebo se radeˇji zeptejte Puckyho, Mirky a Pı´d’i, co zˇe se to po teˇch trˇech hodina´ch ozy´valo znovu u toho same´ho Jenom tak pro zajı´mavost: Ty´den prˇed Bloudeˇnı´m prˇisˇel na Indyho adresu od rozcestı´. Asi to nebylo nic chva´lyhodne´ho. Tonyho napsany´ dopis na´sledujı´cı´ho zneˇnı´: „Ahoj Indy. Z tajny´ch zdroju˚ blı´zky´ch T.O.P.Y. (Sˇutrhendu˚) se mi doJinak hrad Kamenec – nic takove´ho tam neneslo, zˇe Bloudeˇnı´ bude na tutovku neˇkde v Pı´skovcı´ch nı´ a nikdy nebylo, jen na vrcholu kopce se vy– tecˇka – bla – bla – bla. Takzˇe si s sebou prosı´mteˇ vem skytuje rozeklane´ zˇulove´ skalisko, v jehozˇ pukmapy vsˇech pı´skovcovejch meˇst v Cˇecha´ch.“ A Indy nelineˇ se rozdeˇla´val slavnostnı´ ohenˇ. Takte´zˇ Pova´hal a opravdu teˇch dvacet specia´lek s sebou ta´hnul – horˇ´ı na Sˇumaveˇ – ten slavny´ kostel – ten uzˇ u´plneˇ zbytecˇneˇ. nestojı´, neˇkdy kolem roku 1998 se zrˇ´ıtil.

** 6 **

** 7 **

3.roc ˇnı´k

Libava

Zakla ´ dacı´ ohen ˇ T.O. Dobre ´c ˇiny Ano, ano, tak tady byly zalozˇeny Dobre´ cˇiny. A nikdy uzˇ zˇa´dne´ Bloudeˇnı´ nebude takove´ jako na Libaveˇ. Pa´r vy´nˇatku˚ ze zvadla: Prˇed ohneˇm samy´m probeˇhne dvoudennı´ hra po vzoru Foglarovcu˚. Vezmeˇte s sebou KPZ – hazarde´rstvı´ nenı´ hrdinstvı´m. Doufa´me, zˇe poctı´te svojı´ prˇ´ıtomnostı´ mladou zacˇ´ınajı´cı´ osadu a pomu˚zˇete jı´ v jejı´ch nelehky´ch zacˇa´tcı´ch. S kamara´dsky´m ahoj T.O.P. Dobre´ cˇiny. To jsme tehda´ vu˚bec netusˇili, co na´s cˇeka´. Vyhazujou na´s po cˇtyrˇech a me´neˇ z vlaku na pokraji V.V.P. Libava. Neˇkde na zasta´vce Hlubocˇky. Proti na´m se tycˇı´ hradba lesu˚ a prˇedevsˇ´ım neskutecˇnej kopec. To na´m ten vejkend peˇkneˇ zacˇı´na´. Dle kvı´zu ma´me najı´t pramen Odry. Tedy alesponˇ doufa´me, zˇe jsme to vylusˇtili spra´vneˇ. ˇ lapem si to teplou jarnı´ nocı´ vstrˇ´ıc sve´mu S osudu. Je neˇco po pu˚lnoci a zacˇı´na´ drobneˇ prsˇet. A v tom – sveˇte zborˇ se – Berusˇka nacha´zı´ lesa´ckej senı´k, s pu˚dicˇkou plnou vonˇavy´ho sena. Je odhlasova´no. Dnes koncˇı´me tady, zı´tra je taky den. Zale´za´me do sena a venku leje. A vtom na´hle kapky prˇesta´vajı´ bubnovat na strˇechu. Neˇkdo z na´s trˇ´ı vsta´va´ a vykoukne ven: „Tedy nechci va´s strasˇit, ale venku sneˇzˇ´ı!“ A tu se stala nepochopitelna´ veˇc. Zrˇejmeˇ z prˇedstavy, jak jsou na tom vsˇichni ostatnı´, se zacˇı´na´me vsˇichni nahlas sma´t. Senı´k se jesˇteˇ dlouho otrˇa´sa´ smı´chem.

vypusˇteˇny´m rybnı´kem. Cestou potka´va´me dalsˇ´ı zajı´mavy´ prˇ´ırodnı´ u´kaz – rozstrˇ´ıleny´ kostel. A da´le spoustu nevybuchle´ munice. Berusˇka dokonce jeden grana´tek zveda´ a po zjisˇteˇnı´, zˇe se mu nelı´bı´, jej odhazuje v da´l. Ryjeme drzˇkou v bahneˇ a snazˇ´ıme se by´t co mozˇna´ nejhloubeˇji. Teˇsneˇ prˇed pramenem Odry jsou na´dherne´ agitacˇnı´ cedule zobrazujı´cı´ u´tocˇı´cı´ vzˇdy vı´teˇznou Rudou arma´du – neskutecˇna´ ky´cˇovka. Pramen Odry. Lusˇtı´me zpra´vu a ja´ odcha´zı´m tam, kam i kra´love´ sami. A tehdy vznikla tradice – za´hadne´ mizenı´ map teˇsneˇ prˇed tı´m, nezˇ se k nim dostane konkurence. Jedna mapa totizˇ kousek od Odry visela. A na´hle zmizela. Jen v da´li za sebou jsem slysˇel zoufaly´ vy´krˇik pra´veˇ docha´zejı´cı´ho Lachtana, ktery´ ihned pochopil, cozˇe to mizı´ nena´vratneˇ v lese. Cestou potka´va´me Vejra s jeho KPZ. Jo, jo, by´valy´ cˇlen T.O. Studena´ strzˇ (alias Smrduta´ skruzˇ) – nasˇ´ı sprˇa´telene´ osady – vzal zvadlo zcela doslovneˇ. A tak bylo mozˇno na silnici potkat chodı´cı´ krabici s na´pisem KPZ. Je pravda, zˇe v nı´ meˇl u´plneˇ vsˇechno, co krabicˇka poslednı´ za´chrany mı´t ma´ – vcˇetneˇ dvou lahva´cˇu˚ a badmintonove´ pa´lky. Jedna z kontrol se meˇla nale´zat ve sˇtole. My ze z Plzneˇ a Prahy zvyklı´ na plazivky Lazurove´ho vrchu jsme cˇekali neˇjakou takovou podobnou. Ale zˇe najdeme sˇtolu - hanga´r, ze ktere´ho by mohly startovat bombarde´ry, to na´s tedy ani ve snu nenapadlo. Chteˇl jsem si posvı´tit na strop, ale asi jsem meˇl slabou baterku. Tohle Bloudeˇnı´ meˇlo konec v Cˇerne´m dole, cozˇ je by´valy´ lom a sˇtoly na brˇidlici. Slavnostnı´ ohenˇ byl tedy ora´mova´n posva´tnou brˇidlicovou sˇerifskou spira´lou a seda´tka byla te´zˇ z brˇidlice. A jelikozˇ se na brˇidlici dobrˇe pı´sˇe, padlo rozhodnutı´ na malou tasˇkarˇici – napsat jme´na vsˇech Bludicˇu˚ na sˇutry. Alesponˇ se uvidı´, koho zˇe uzˇ to nikdy neuvidı´me. Cela´ tato legrace meˇla jesˇteˇ jeden zcela necˇekany´ happyend. Bylo to totizˇ zrovna v dobeˇ, kdy se smecˇka lidicˇek formovala do pa´ru˚ a tady se nasky´tala jedinecˇna´ prˇ´ılezˇitost sedeˇt nena´padneˇ hned vedle sve´ vyhle´dnute´ „obeˇti“. Slovy jednoho u´cˇastnı´ka: „To jsem va´m videˇl poprve´ – levitovat pu˚lmetra´kove´ sˇutry. Kouka´m na jeden sˇutr vedle sebe, a pak jsem si nabral z esˇu˚su. A nezˇ jsem polknul, uzˇ tam byl jinej, a to v okolı´ sta kroku˚ nikdo nebyl.“

Ra´no Vsˇechno kolem pokryl snı´h. Za noc ho napadlo tak dvacet cˇı´sel. Brodı´me se tou tajı´cı´ sracˇkou da´l, smeˇr dopadove´ plochy. Mı´jı´me rozstrˇ´ılene´ bara´ky, za´kopy a bunkry. Ocita´me se na planineˇ Psancu˚. Na´hoda tomu chteˇla, zˇe zrovna v dobu na nekonecˇne´ plosˇe rozstrˇ´ıleny´ch postavenı´ a v krajineˇ plne´ kra´teru˚ se v tu jednu chvı´li setka´va´me se trˇemi skupinami. A aby prˇekvapenı´ nebylo jen takove´ male´, tak z opusˇteˇne´ho bunkru – zemljanky pra´veˇ ted’ vyle´za´ Tom Pı´skomil s otevrˇenou hubou a kourˇ´ıcı´m esˇu˚sem v ruce. Snı´h taje. Vsˇude pu˚l metru sracˇek a bahna. Za´veˇr vecˇera patrˇil ohni a vypra´veˇnı´ z cest. Za pu˚l hodiny si prˇipada´me jak vojsko u´tocˇı´cı´ ** 8 **

A zde ma´te onu slavnou pı´senˇ, slozˇenou v potu tva´rˇe a prachu cest, skupinkou okolo Alvy, jenzˇ doklopy´tala do cı´le polomrtva´:

Ja´ trva´m na tom, zˇe z Chemika nezbude ani atom. S tanky a s deˇly, trempove´ se na neˇ sjeli. Ten Abelman Woody, co ma´ chlupaty´ zuby, se prˇa´telsky tlemı´ jen dva metry pod zemı´. O kus da´l ze za´honku˚ ru˚zˇe, visı´ z Bubliny ku˚zˇe. A nasˇe hla´sky zpı´vajı´ sborem: „Vybalte kudly, jsou tady ty trˇi zru˚dy. Vybalte kudly, Bublina, Chemik, Woody.“ A jedna perlicˇka nakonec. Mozˇna´ si neˇkterˇ´ı jesˇteˇ vzpomenou, zˇe zpa´tecˇnı´ jı´zdenku tenkra´te sponzorovalo sˇidicˇske´ komando T.O.D.Cˇ . za laskave´ho prˇispeˇnı´ CˇD. Tyto jı´zdenky v ceneˇ 4500 Kcˇ dodnes zdobı´ sbı´rky Dobry´ch cˇinu˚.

Zˇiju! Povolenı´ T.O.D.Cˇ. ma´m.

Doupov aneb Hlavne ˇ nena ´ padne ˇ!

To tenkra´t v devadesa´tom pa´tom, to jsme byli sˇpatneˇ na tom. K cı´li jsme speˇli, na mapu vzteky nevideˇli. Jak pestry´ krovky, cˇumeˇly gumy ze sˇkodovky.

ˇ tı´mto deˇkujı´ C ˇ D. DC

4.roc ˇnı´k

„Vy krete´ni, vy hovada!“ ozy´va´ se zpod hradu zoufale´ narˇ´ıka´nı´ prvnı´ho dosˇle´ho Bloudicˇe, skucˇı´cı´ho prˇi pohledu na uvı´tacı´ slavobra´nu. Nahorˇe na zrˇ´ıcenineˇ Hartensˇtejna po teˇchto vy´krˇicı´ch sadisticky zaplesala srdce cˇtyrˇ posluchacˇu˚ z rˇad porˇa´dajı´cı´ T.O.D.Cˇ. Uff, vsˇak taky bylo nacˇase. Je nedeˇle vecˇer a zatı´m nikde ani noha. To by byl peˇkny´ lyncˇ osady, kdyby se uka´zalo, zˇe trasa nenı´ rea´lna´

O co vlastneˇ sˇlo? No prˇece o cˇtvrte´ Bloudeˇnı´, ktere´ se konalo letos na Velikonoce ve vojenske´m vy´cvikove´m prostoru Doupov. Na padesa´t odva´zˇny´ch lidicˇek stra´vilo trˇi dny pochodem v hluboke´ mlze, tajı´cı´m sneˇhu, sˇkra´ba´nı´m se na ru˚zne´ velkosˇtı´ty, lusˇteˇnı´m sˇifer a nada´va´nı´m na porˇadatele. Nezaha´leli ani nasˇi hrdı´ obra´nci vlasti – o tom se pa´r nasˇich kamara´du˚ rovneˇzˇ prˇesveˇdcˇilo, stejneˇ jako o tom, zˇe chu˚ze po minove´m poli mezi napnuty´mi dra´ty nenı´ to prave´ orˇechove´. Cela´ trasa meˇla cˇtyrˇi stycˇne´ body, chodilo se podle slepy´ch map skoro 60 km krˇ´ızˇem kra´zˇem prostorem. Byli ovsˇem i tacı´, kterˇ´ı dobloudili azˇ do Kadaneˇ!!! Da´ se rˇ´ıci, zˇe kazˇdy´ u´cˇastnı´k si navı´c nachodil 10 – 20 i vı´ce kilometru˚. O na´rocˇnosti trasy nejle´pe mluvı´ tyto pocˇty. Z padesa´ti vesmeˇs zkusˇeny´ch Bloudicˇu˚ jich dorazilo 29 – tecˇka. Jo´, a kdo zˇe to byl ten zoufaly´ vykrˇikovatel teˇch u´vodnı´ch slov? Bohuzˇel, byl to Indy, nynı´ novy´ cˇestny´ cˇlen T.O. Dobry´ch cˇinu˚. TONY

Nepodstatne ˇ podstatna ´c ˇa ´ st za ´ ˇzitku˚ vı´te ˇ ze tohoto Bloude ˇ nı´:

ˇ tvrte´ Bloudeˇnı´ meˇlo tentokra´te sraz prˇed prazˇC Vza´cna´ je doba, kdy mu˚zˇesˇ deˇlat, co chcesˇ a mluvit, co sky´m krematoriem. Vskutku origina´lnı´ - podı´vat cı´tı´sˇ. se hned na zacˇa´tku na konecˇnou stanici teˇch, (na´pis v hyde parku) co nedojdou. Morbidnı´ fo´rky a hla´sˇky byly velmi pu˚sobive´. Takte´zˇ pozna´mka ve zvadle „Vemte s sebou kveˇta´k!“ byla prˇijata s velky´m pochoPlavem proti proudu – da´l se neda´ jı´t. penı´m. Ostatneˇ takovej kveˇta´k, ten se mu˚zˇe vzˇdycky hodit. Nikdy nevı´sˇ, co Woody vymyslı´. Trˇeba se kveˇta´kem potrˇe kus mapy nebo se jı´m bude lusˇtit kvı´z! Kdo vı´? No a v nejhorsˇ´ım se Lenin: Ucˇit se, ucˇit se, ucˇit se. ˇ sez ˇ ere. T.O.D.C.: Bloudit, bloudit, bloudit. ** 9 **

Po zkusˇenostech z Sˇelmberku, Novohradek a Libavy jsem se rozhodl nic neponechat na´hodeˇ. Jizˇ trˇi meˇsı´ce prˇedem jsem vrtal, svarˇoval a piloval v dı´lneˇ, jsa rozhodnut sestrojit Tleskacˇovo le´tajı´cı´ kolo. Bohuzˇel, nepodarˇilo se mi dostat jezˇka z klece. Takzˇe na Bloudeˇnı´ jsem meˇl prˇipravenou pouze skla´dacı´ tere´nnı´ kolobeˇzˇku s rˇ´ıdı´tkama vzor chopper a bantamovy´ma kolama. To cele´ se dalo rozlozˇit do sedmdesa´tky Gemmy a s pomocı´ dvou trˇina´ctek klı´cˇu˚ slozˇit opeˇt dohromady. Vystupujeme z vlaku na okraji Doupovske´ho vojenske´ho vy´cvikove´ho prostoru na zasta´vce Bocˇ. Prvnı´m cı´lem je zrˇ´ıcenina hradu Himlsˇtejn. Ostatnı´ odcha´zejı´ vstrˇ´ıc sve´mu osudu. Zu˚sta´va´m na zasta´vce a v nadcha´zejı´cı´ noci montuji stroj. Vyra´zˇ´ım za neuveˇrˇitelny´ch dvacet minut. Cesta vede dolu˚ z mı´rne´ho kopce. Prvnı´ setka´nı´ s Bludicˇi probeˇhlo dobrˇe – jen do zad mi znı´ Lachtanovo: „Ty ..... stu˚j!“ Dalsˇ´ı kontrola byl zapomenuty´ hrad Klejnsˇtejn. Kolobeˇzˇku necha´va´m dole pod kopcem. Takhle mizerneˇ objevitelnej hrad – to jsem jesˇteˇ nevideˇl – ale po dvou hodina´ch – ura´ – ma´a´m ho. Bohuzˇel nejsem prvnı´. Je neˇkdy k ra´nu a na hradeˇ je Vajgl s Rozbusˇkou. A lusˇtı´. Kupodivu po pu˚lhodineˇ jsme spolecˇneˇ vylusˇtili onu strasˇnou zveˇst. Dalsˇ´ı kontrola je cca 20 km prˇes cely´ vy´cvikovy´ prostor. Jmenuje se Krˇecˇov a nezˇ tam dolezem, tak budeme mı´t urcˇiteˇ krˇecˇovy´ zˇ´ıly. Ra´no – svı´ta´. Balı´m a kolobeˇzˇmo vyra´zˇ´ım vprˇed. Dle vypra´veˇnı´ Dra´kuly a Kyselinky, ktere´ zrovna v tu dobu deˇlaly ohenˇ nedaleko silnice, po nı´zˇ jsem projı´zˇdeˇl: „Hele, nenı´ to tvu˚j bra´cha, podle hlasu?“ „Jo, je.“ „A to beˇzˇ´ı, nebo co?“ „Ne, jede na kolobeˇzˇce!“ „Aha, tak to je jasny´

“ Celou cestu jsem si totizˇ prˇi jı´zdeˇ zpı´val „Vod hradu ke hradu putujem“, cˇi spı´sˇe nehudebneˇ rˇval na lesy. Mı´sto deˇje: ta´hla´ cesta donekonecˇna klesajı´cı´ do hloubky vojenske´ho prostoru. Osoby dramatu: Indy jedoucı´ na kolobeˇzˇce (zcela potichu) a dveˇ ma´tozˇne´ postavicˇky opı´rajı´cı´ se po celonocˇnı´m pochodu o sebe – Vajgl a Rozbusˇka.

a drama vrcholı´ – jezdec na kolobrnde ˇ v nejvysˇsˇ´ı mozˇne´ rychlosti mı´jı´ oba kla´tı´cı´ se pocˇestne´ pocestne´ a do ticha za sebe rˇve: „Stoparˇe neberu

“ Odpoveˇd’ do pra´zdna: „Ty ....“

O pa´r desı´tek minut pozdeˇji

Kolobeˇzˇka´rˇ se sta´le rˇ´ıtı´ po cesteˇ z kopce, kdyzˇ v tom jej mı´jı´ zelena´ sˇkodovka. A ze stazˇeny´ch zadnı´ch oke´nek rˇvou na´m jizˇ zna´me´ drzˇky Vajgla a Rozbusˇky: „Stoparˇe neberem!!!“ O deset minut pozdeˇji se vsˇechny trˇi osoby dramatu spolecˇneˇ opı´jı´ v te´ jedine´ hospodeˇ, co byla po cesteˇ. A rˇidicˇ sˇkodovky? Ten tam deˇlal vy´cˇepa´ka! Hledat hrad Krˇecˇov na brˇehu rybnı´ka by napadlo ma´lokoho. Pote´, co jsem zaparkoval „dveˇ kola“ do koprˇiv, oble´za´m vsˇechny kopce v okolı´, kde by se mohl vyskytovat hrad. Po dvou hodina´ch sta´le nic. Ovsˇem dveˇ hodiny na Bloudeˇnı´, to nic nenı´. To je jen pa´r chvil. Teprve, kdyzˇ zcela na´hodou zabloudı´m dolu˚ k potoku a chci obejı´t ten zatracenej rybnı´k, abych vylezl na dalsˇ´ı kopec, tak spatrˇ´ım na hra´zi cosi, co prˇipomı´na´ zborˇenou stodolu. A kupodivu, byl to hrad. A ve sklepenı´ zpra´va – najdeˇte veˇdmu Chemika. Jedna z kontrol se jmenovala Woodyho velkovrch. Zatı´mco vsˇude po Doupoveˇ snı´h ta´l, svı´tilo slunı´cˇko cˇi foukal veˇtrˇ´ık, tak zde bylo vsˇechno sˇpatneˇ. Mlha, silny´ vı´tr a sneˇhova´ kalamita dosahujı´cı´ mı´sty i trˇ´ı metru˚. Nahorˇe navı´c cˇekala zla´ veˇdma Chemik a neu´prosneˇ vyzˇadovala neˇjakou pitomou ba´snicˇku. Myslı´m, zˇe veˇtsˇina Bludicˇu˚ ji dodnes zna´ zpameˇti: „Ja´ v duchu sta´le zrˇ´ım tu vilku na prˇedmeˇstı´,

“ No, nic naplat. Kolobeˇzˇka umrˇela na pı´chlou dusˇi pod velkovrchem, a tak se tedy sˇplha´m nahoru peˇsˇmo. Nasˇteˇstı´! Po rozkrok ve sneˇhovy´ch za´veˇjı´ch, a mı´sty i vy´sˇ. Zla´ veˇdma tu uzˇ nenı´. Mı´sto nı´ pouze zpra´va, zˇe cı´l je na zrˇ´ıcenineˇ hradu Hartensˇtejn. Slabejch patna´ct kilometru˚ na jih – ven z vy´cvikove´ho prostoru. Tak tedy speˇcha´m – vypada´ to, zˇe prˇede mnou uzˇ neˇkdo sˇel – sice ne moc dlouho, ale co kdyby. Konecˇneˇ cı´l – zrˇ´ıcenina Hartensˇtejna. Jesˇteˇ pa´r prˇ´ıveˇtivy´ch slov – a jsem zcela mrtvy´. Ale prvnı´. Jo – a k cˇemu, zˇe byl ten kveˇta´k? No na nic! Tak jsme s nı´m alesponˇ „ukveˇta´kovali“ Woodyho. Indy

** 10 **

Pozn. redakce: To, zˇe uzˇ prˇed nı´m neˇkdo sˇel, tak to meˇl Indy zcela spra´vny´ dojem. Ale meˇl neskutecˇne´ sˇteˇstı´ – dotycˇna´ skupinka si myslela, zˇe uzˇ je da´vno v cı´li, tak se cestou zastavila na dveˇ hod’ky v hospodeˇ. A Indy do cı´le tedy dorazil o pu˚l hodiny drˇ´ıv nezˇ oni



** 11 **

5.roc ˇnı´k

Vysˇkov

aneb Ma ´ me va ´ s ra ´ di, kamara ´ di V.V.P. Vysˇkov – za´klad tohoto Bloudeˇnı´ Takhle perfektnı´ zelenej flek na mapeˇ jinde nenajdete. Dalsˇ´ım bodı´kem do soucˇtu kladny´ch veˇcı´ je dobra´ dosazˇitelnost po zˇeleznici a pokracˇuju da´l – perfektnı´ vy´stupnı´ stanice – uzˇ jenom ta jme´na, to je kra´sa – Lutotı´n, Zdetı´n, ˇ unı´n

, minimum turisticky´ch znacˇek, Ptetı´n, C sta´la´ prˇ´ıtomnost vojska (zrovna v dobeˇ Velikonoc se meˇlo odehra´vat cvicˇenı´ vojsk NATO) a spousta absolutneˇ nezna´my´ch hradu˚, navı´c v rˇadeˇ za sebou. Prosteˇ u´zˇasne´ mı´sto. Mı´sto deˇje - Praha Datum - Velikonoce 1996 Ano, opeˇt byla zde – strˇedneˇ na´rocˇna´ akce, 5. rocˇnı´k BLOUDEˇNI´, porˇa´dane´ T.O.P. DOBRY´CH ˇ INU ˚. C Jelikozˇ cı´l putova´nı´ je jako vzˇdy prˇ´ısneˇ tajny´, tak sraz vsˇech zu´cˇastneˇny´ch Bloudicˇu˚ je pokazˇde´ na jednom mı´steˇ. V minuly´ch letech byla ve velke´ oblibeˇ mı´sta jako Va´clava´k, olsˇanske´ krematorium cˇi papı´rnictvı´ v Kotveˇ, a byla to opravdu „poucˇna´“ setka´nı´. Jelikozˇ tradice se musı´ ctı´t, tak letos byl spich v pa´tek 28. brˇezna v 16:00 prˇed orlojem na Staromeˇstske´m na´meˇstı´. Malou kulturnı´ vlozˇkou bylo rozda´nı´ sˇedesa´ti piony´rsky´ch sˇa´tku˚ dorazivsˇ´ım odva´zˇlivcu˚m, a tak se jak Prazˇane´ tak i turiste´ meˇli na co dı´vat. Promena´da svaty´ch na orloji byla „piony´ry“ prˇivı´ta´na opravdu s nadsˇenı´m a vsˇiml jsem si, zˇe co se ty´cˇe za´jmu kamer a fot’a´ku˚, meˇli jsme u na´vsˇteˇvnı´ku˚ Prahy veˇtsˇ´ı u´speˇch nezˇ staroda´vna´ pama´tka. Chvı´li pote´ jsme utvorˇili pru˚vod a vydali se u´zky´mi ulicˇkami na Va´clava´k a da´l na Hlavnı´ na´drazˇ´ı, a to za zpeˇvu oblı´beny´ch hitu˚ „Piony´rˇi, piony´rˇi, malovane´ deˇti“, „Skal a stepı´ divocˇinou,“

Maly´ dialog po cesteˇ se starsˇ´ı panı´: „Je´, oni piony´rˇi jesˇteˇ existujou?“ „Zˇa´dny´ jesˇteˇ, uzˇ zas! Otocˇilo se to!“ Po te´to asi pu˚lhodinove´ anaba´zi a za diskre´tnı´ policejnı´ asistence jsme si na na´drazˇ´ı sporˇa´daneˇ koupili lı´stky. Kam? Do Prosteˇjova! Hodneˇ lidem to v tu chvı´li zacˇalo by´t jasne´. Vojensky´ prostor Vysˇkov ma´ prˇece jenom svu˚j

zvuk. Cesta samotna´ probeˇhla celkem bez proˇ loveˇk meˇl navı´c opeˇt tu mozˇnost si vyble´mu˚. C chutnat nefalsˇovany´ „trampsky´ vago´n“. Pocˇty na´m jasne´ rˇekly, zˇe akce se u´cˇastnı´ 68 odva´zˇˇ. livcu˚ + T.O.D.C V Prosteˇjoveˇ byli drobet paf z toho vy´sadku, co jim ten nocˇnı´ „prazˇa´k“ prˇivezl, a jali se rˇesˇit proble´m, kde sehnat jesˇteˇ jeden vago´n, protozˇe nikomu nebylo jasne´, jak se spolu s civilisty vejdeme do te´ male´ cˇugaly, navı´c ten den poslednı´. Zameˇstnanci CˇD zapracovali na jednicˇku. Nedivı´m se jim, by´t na jejich mı´steˇ a mı´t tu ba´jecˇnou mozˇnost stra´vit noc s tou rudeˇ osˇa´tkovanou tlupou, tak rovneˇzˇ deˇla´m za´zraky. Cely´ prˇesun do vla´cˇku opeˇt probeˇhl i za diskre´tnı´ asistence muzˇu˚ za´kona, kterˇ´ı si na svoji povinnost udatneˇ vzpomneˇli azˇ ve chvı´li, kdy na pero´nu zbyl poslednı´ trampı´k

Cˇas – o ty´den drˇ´ıve: Hleda´me s Chemikem a Tonym uzˇ asi trˇi hodiny Smilu˚v hrad. „Sakra, kdyzˇ je kreslenej na mapeˇ, tak tady prˇeci bejt musı´!“ „Dobra´, dobra´, ale zatı´m kromeˇ pa´r sˇutru˚ a skal ani t’uk.“ Sle´za´me tedy do dalsˇ´ı rokle a dalsˇ´ı kopec a zase nic. Azˇ – hle – na tom nejnemozˇneˇjsˇ´ım mı´steˇ, v u´dolı´cˇku na soutoku dvou potoku˚ na zcela male´m ostrohu, kde se vzal, tu se vzal sta´l hrad. Tedy alesponˇ to, co z neˇj zbylo. Trˇi prˇ´ıkopy, zbytky veˇzˇe a neˇkolik zdı´. Vsˇechno para´da, jenom jedna malicˇkost to kazı´ – o pa´r kilometru˚ jinde, nezˇ na mapeˇ! Tı´m ovsˇem vyvstal proble´m. Shodou okolnostı´ zrovna tento hrad jsme pro zmatenı´ Bludicˇu˚ na mapeˇ vyznacˇili cˇtyrˇikra´t jinde a pod ru˚zny´mi na´zvy. Bohuzˇel – ani jedna pozice nesedeˇla se skutecˇnostı´. O pa´r hodin pozdeˇji: Vola´me Woodymu: „Ahoj sˇerife

“ „No co, udeˇla´me opravicˇku.“ „Jenzˇe, kdyzˇ opravı´sˇ jeden, tak jim dojde, kterej to byl a vyrazı´ tam. Takzˇe musı´sˇ zmeˇnit pozice vsˇech cˇtyrˇ.“ Fina´le te´to tasˇkarˇice zvane´ Smilu˚v hrad: Kamara´di, tady ma´te opravu kvı´zu cˇ´ıslo 3 – jsou na neˇm 4 hrady. Takzˇe si mu˚zˇete vybrat celkem z osmi zrˇ´ıcenin. Hodneˇ u´speˇchu˚ prˇejı´ T.O.D.Cˇ. Dalsˇ´ı story – kdesi na silnici:

Drzˇkou reju v mokre´m jehlicˇı´ a v ty´ absolutnı´ tmeˇ, co vsˇude kolem je, kdesi uprostrˇed vojenske´ho prostoru, ani nevı´m, jestli je to jenom jehlicˇı´. Hrabu se svahem zpa´tky na silnici, vedle sebe spı´sˇ tusˇ´ım, nezˇ vidı´m, nejasnou si-

** 12 **

luetu Indyho a posloucha´m jeho nada´vky. Rosˇtı´ na druhe´ straneˇ cesty k na´m promluvilo Chemikovy´m hlasem: „Mazda, motor, ktery´ neslysˇ´ıte.“ Smeˇrem na Jezˇu˚v hrad sˇlapem lesem. Na´hle se Chemik zarazı´ a povı´da´: „Koukejme se – zˇe by ryby?“ Ne, to pouze na´strahy vod specia´lnı´ch jednotek jak z americke´ho filmu z Vietnamu. Na´sˇlapne´ pasti, bodce na veˇtvı´ch, vykopane´ ja´my. Sˇla´pnout vedle – nevı´m, nevı´m – veˇtsˇina z nich byla plneˇ funkcˇnı´ch.

A vy prˇece ma´te bı´lou barvu s sebou, zˇe? Takzˇe, co dodat – hra na „opravdove´ kamara´dy“ va´m otevı´ra´ netusˇene´ mozˇnosti. P.S.: Zˇluty´ pruh va´s vracı´ zpeˇt do hracı´ho prostoru.

Zpeˇt v cˇase: uzˇ je po pu˚lnoci

Je uzˇ po pu ˚ lnoci, za na´mi je pa´r zasta´vek, kde skupiny Bloudicˇu˚ byly „vystoupeny“ se slepou mapou, kvı´zem, sˇifrou a vidinou dvoudennı´ho (ti sˇt’astneˇjsˇ´ı) pochodu. V duchu jim prˇejeme hodneˇ sˇteˇstı´ a jdeme spa´t do blı´zke´ho lesa. Pada´ snı´h s desˇteˇm. Zı´tra na´s cˇeka´ bleskovy´ prˇesun do cı´le, kde je trˇeba udeˇlat drˇevo a spoustu dalsˇ´ıch zbytecˇnostı´



Je nedeˇle asi jedna hodina ra´no, v lese, kde cˇeka´me na Bludicˇe, pra´veˇ probı´ha´ spiritisticka´ seance: „Hu˚u˚, Bublino´o´o´, to jsem ja´a´a´, duch Dzˇ´ınˇa´ka, ty jsi meˇ opustilaa´a´,“ ozy´va´ se ze tmy, kde na klacku visı´ dzˇ´ınova´ vesta a lebka srnky. Za´blesky ohneˇ vykreslujı´ na stromech strasˇidelne´ stı´ny. Nikdo z na´s nepochybuje o tom, zˇe ted’ Dzˇ´ınˇa´k spolu se Sˇipim neˇkde bı´dneˇ zdechli, prˇ´ıpadneˇ sedı´ ve vlaku smeˇr Plzenˇ. Na´hle se ozy´vajı´ kroky ze tmy. Urychleneˇ se prˇepocˇı´ta´me. Do peˇti jesˇteˇ umı´me. Krve by se v na´s nedorˇezal. „Kdo je tam?“ „To jsem ja´, Dzˇ´ınˇa´k!“ Prˇicha´zı´, hrdeˇ kulhaje – zˇiv a zdra´v – spolu se Sˇipim po vı´ce nezˇ 24 hodinove´m marato´nu. Jsou prvnı´ dosˇlı´



Teˇm, co se ztratili ve vy´cvika´cˇi mezi brˇ´ızami, se omlouva´me, jak se ostatneˇ zpı´va´ v jedne´ lidove´ pı´sni: „To berjoza, to rjabina, kraj krasivyj nad rekoj

“ Nikdo z nich ostatneˇ nemohl tusˇit, zˇe se octne v brˇezovy´ch pralesı´ch ruske´ tajgy.

Bohuzˇel, Sˇipi s Dzˇ´ınˇa´kem dorazili azˇ hodinu po pu˚lnoci. Nebot’Woody na ota´zku, na co bude ten Balakryl, co ho ma´me mı´t vsˇichni s sebou, odveˇtil, zˇe se jı´m sa´m vlastnorucˇneˇ cely´ natrˇe, pokud neˇkdo dorazı´ uzˇ v sobotu.

Sve´ra´zneˇ vyrˇesˇil orientaci v tere´nu Vajgl, ktery´ sotvazˇe dorazil k prvnı´ civilizaci, neva´hal, zasunul do telefonnı´ho automatu kartu a s pomocı´ manzˇelky zcela bravurneˇ zjistil vsˇe potrˇebne´, vcˇetneˇ nejblizˇsˇ´ı hospody. Zˇ iveˇ si to doka´zˇu prˇedstavit: „U trˇetı´ho smrku doleva prˇes tu velkou louku ke cˇtvrte´mu dubu

Pocˇkej, tady mi koncˇı´ mapa

a´

uzˇ to ma´m, dalsˇ´ı mapa je cˇ. 86 – pokracˇujem

“

Pote´, co dorazili do cı´le Dzˇ´ınˇa´k se Sˇipim, jsme se dozveˇdeˇli zajı´mavou novinku – na rozcestı´, asi 2 km od na´s je na stromeˇ zalaminovana´ specia´lka s vyznacˇenı´m cı´le Bloudeˇnı´ – hradu Vildenberka. Bez nı´ by pry´ do cı´le nedosˇli. Tato za´sadnı´ chyba se jizˇ nesmı´ opakovat, co bychom neudeˇlali pro kamara´dy. O hodinu de´le tam jizˇ nebyla, nynı´ zdobı´ Indyho sbı´rku trofejı´.

Asi nejveˇtsˇ´ı smu˚lu na Bloudeˇnı´ meˇla Veˇrka s Dudlı´kem, kterˇ´ı zamı´rˇili nejkratsˇ´ı mozˇnou cestou k dalsˇ´ı kontrole. Ovsˇem sorry – zrovna tady jsme vynechali jednu podstatnou cˇa´st mapy a nahradili ji lesem – prˇehradu. Celkem velkou. Pote´, co dorazili k vodeˇ, nastalo zdvojna´sobenı´ jejich smu˚ly – mı´sto doprava proti proudu se vydali nalevo a obesˇli ji celou – cca 6 km. Doprava k mostu to bylo tak 300 metru˚.



Nede ˇ le vecˇer – v cı´li uzˇ je cely´ch 13 Blou-

dicˇu˚ a do pu˚lnoci jich dora´zˇ´ı jesˇteˇ neˇkolik, azˇ celkovy´ pocˇet v pondeˇlı´ ra´no deˇla´ dvacet sedm! 27 ze 68, akce byla strˇedneˇ na´rocˇna´. Ale zpeˇt ˇ as u ohneˇ byl stra´ven hlavneˇ vzpomı´k ohni. C na´nı´m na nedosˇle´ a vypra´veˇnı´m za´zˇitku˚ z prostoru. A teˇch bylo dost. Ten, kdo nezabloudil a nasˇel vsˇechna stycˇna´ mı´sta, jako naprˇ. Jezˇu˚v hrad, Smilu˚v hrad atd., tak nat’apkal asi 65 km, ale veˇtsˇinou to bylo vı´ce. Navı´c, kdyzˇ se trasa Jednou z povedeny´ch tasˇkarˇic byla posled- zaryteˇ vyhy´bala vsˇemu mozˇne´mu, jen ne dopanı´ kontrola. Zde je text: dovy´m plocha´m – je o za´bavu postara´no. Nynı´ Ahoj kamara´di, blahoprˇejeme k u´speˇsˇne´mu zdola´nı´ Blou- jesˇteˇ drobet prˇ´ıbeˇhu˚ odposlechnuty´ch u ohneˇ: deˇnı´. K cı´li zby´vajı´ 2 km. Trasa je znacˇena bı´ly´mi pruhy. „A ten chlap na na´s vyjel, prej co tu hleda´me. Jezˇu˚v hrad, my na to. Tak to vyhorˇelo asi ** 13 **

prˇed dveˇma rokama, tam nic nenajdete. Hmm. Ohenˇ ten na´m rozdeˇlajı´ O chvı´li pozdeˇji u dalsˇ´ıho chla´pka: Jezˇu˚v hrad? Azimut na´m pozˇehnaji ˇ No, ten vypa´lil Zizˇka. Aha! No a pak neˇjaka´ staSnı´dani na´m varˇ´ı cˇile neb jsou tva´rˇe roztomile´ ra´ panı´: Kluci, tam nechod’te, ja´ to tam hledala Spravedlnost la´ska cˇest, prˇed trˇiceti lety a nic! Nakonec na´s obvinili, zˇe

v jejich kra´sne´m jme´nu jest jsme Jehovisti, protozˇe se moc pta´me “ Chcete zhebnout mladı´ „Zacˇal na na´s rˇva´t, co tady deˇla´me. Tady je T.O. Dobre´ cˇiny va´m poradı´ vojensky´ prostor a vu˚bec prej zˇe to ma´me za Dobre´ cˇiny? Zna´te je? 50 babek. My na to, cozˇe? Vojensky´ prostor? Kamenama zˇenˇte je! Proboha, to nenı´ mozˇne´, kde jsme? A vrazili jsme mu tu zdechlou slepou mapu pod nos. Chvı´li na nı´ zı´ral a pak rˇekl, zˇe tady. A neˇkdo na to: Tak to jsme dobrˇe. A von hned vyleteˇl, jak Desatero prˇika´za´nı´ dle Dobry´ch cˇinu˚: dobrˇe, jak dobrˇe – ve vojenske´m prostoru!!“ 1.My jsme bohove´ lesu˚, vod a stra´nı´ a budeme s Va´mi zacha´zeti jesˇteˇ hu˚rˇe, nezˇ si to jen doveNa za´veˇr kazˇdy´ dostal jako camra´tko vypl- dete prˇedstavit v teˇch nejhorsˇ´ıch snech. neˇny´ origina´l u´mrtnı´ list, vı´teˇzove´ neˇjakou tu 2.Budeme Vasˇe teˇla ty´rati, neb si nic lepsˇ´ıho cenu a Dzˇ´ınˇa´k se stal dalsˇ´ım cˇestny´m cˇlenem nezaslouzˇ´ıte. ˇ. T.O.D.C

Novy´m sˇerifem se stala Bublina, kdyzˇ v duchu demokraticky´ch osadnı´ch tradic zı´skala ve volba´ch skoro dvojna´sobneˇ vı´c hlasu˚, nezˇ bylo pra´voplatny´ch volicˇu˚. Odstupujı´cı´ sˇerif Chemik se nevyja´drˇil, patrneˇ proto, zˇe prˇi poslednı´ch volba´ch dostal ze cˇtyrˇ mozˇny´ch hlasu˚ rovny´ch dvana´ct.

3.Trˇebazˇe se Va´m to lı´biti nemusı´, cˇasem na´m podeˇkujete. 4.Zˇa´dna´ pravidla nejsou prˇedem da´na – dojı´t nebo zahynout – to je jedno. 5.Neberte jme´na Bozˇ´ıho a T.O.D.Cˇ. nadarmo. 6.Kazˇdy´ den vykonej dobry´ cˇin. 7.Dobre´ cˇiny budizˇ ti otcem i matkou tvou. 8.Jedineˇ Dobry´ch cˇinu˚ budesˇ vzy´vati a k nim se modliti. Ted’ jesˇteˇ ba´senˇ, kterou na´m donesl plzenˇsko-sˇteˇkenˇsky´ ty´m ve slozˇenı´ Dudlı´k, Veˇrka a 9.Dnem i nocı´ budesˇ pameˇtliv 4. prˇika´za´nı´. 10.Bez Bozˇ´ı pomoci vprˇed! Medu´za: ** 14 **

** 15 **

6.roc ˇnı´k

´ dr A

A nemyslete si, zˇe s tı´m Raubschlossem jste to meˇli teˇzˇke´ jenom Vy. My ho hledali trˇi hodiny a kdyby jsme ho u´plneˇ na´hodou nenasˇli pod aneb Za hranice Vasˇich snu˚ a mozˇ- tı´m zatraceny´m pı´skovcovy´m ostrohem, (kde nostı´ ho ostatneˇ hledal kazˇdej,) tak jsme ho tam snad Tento rocˇnı´k byl zcela v rezˇii cestovnı´ kancela´ˇre Good postavili. Acts Travel. A jelikozˇ o tomto Bloudeˇnı´ psali Brcˇomil a Reporta ´ ˇz psana ´ na usa ´ rne ˇ Barba´nek, tak pouze na zacˇa´tek pa´r pozna´mek z pera Kazˇdy´ rok o velikonocˇnı´ch sva´tcı´ch prˇipravuje T.O.D.Cˇ. T.O. Dobre´ cˇiny pro sve´ kamara´dy drsnou, ale Bledne´ ska´ly „Ja´ to rˇ´ıkal hned, Chemiku, to bude pru˚ser, tady to nenajdou ani za dva dny, tady chcı´pne hodneˇ lidı´.“ A skutecˇnost prˇedcˇila vesˇkera´ ocˇeka´va´nı´. Slovy klasika: „Bude hu˚rˇ.“ A bylo. A to jsme ty yellowstony umı´stili opravdu, ale opravdu viditelneˇ a pro sichr dva. Mozˇna´, zˇe jste si toho cestou ani nevsˇimli, ale jednı´m z nejkra´sneˇjsˇ´ıch u´tvaru˚ byla skalnı´ bra´na. Romantika jak vysˇita´. Mozˇna´ taky proto, zˇe ty´den prˇed Bloudeˇnı´m (jak je ostatneˇ pravidlem) bylo slunecˇno a teplo. Naprˇ´ıklad my jsme se v Bledny´ch skala´ch opalovali. Sorry. Mı´sto deˇje: u´tulna´ hospu˚dka ve strˇedu osmicˇky. Vyhrˇ´ıvajı´cı´ se T.O.D.Cˇ. Salo´nek. „A´ ta´mhle na cesteˇ vidı´m dalsˇ´ı trosky – zda´ se zˇe to jest Barba´nek a spol. A zda´ se, zˇe nezastavuje.“ „Jisteˇ – sˇkrta´m dalsˇ´ı skupinku.“ „Panı´ vrchnı´, cˇtyrˇi piva

a´ ta´mhle se sem rˇ´ıtı´ skupina Zajda a spol.“ „Opeˇt jen probı´hajı´ – sˇkrta´m si.“ „Woody sˇkrtej, skupina vedena´ Sˇipim.“ Kouka´ do mapy a velitelsky rozhoduje: „Zˇa´dne´ pivo a vprˇed.“ Jedinı´, kdo na´s v te´to hospu˚dce objevili, byli Brcˇomil a spol.

kra´snou hru nazvanou Bloudeˇnı´. Tato hra podle fa´m, ktere´ se k me´mu sluchu donesly, nema´ s jejich osadnı´m jme´nem nic spolecˇne´ho. Posud’te sami. Prvnı´ fa´ma pravila, zˇe zhruba ze sta u´cˇastnı´ku˚ k cı´li doklopy´talo jen pa´r zubozˇeny´ch jedincu˚, a ta druha´ se zminˇuje o dvou nejmenovany´ch vandra´cı´ch, co za den usˇli 60 km a teprve k vecˇeru zjistili, zˇe celou dobu sˇli opacˇny´m smeˇrem. Takto optimisticky naladeˇn odcha´zı´m v pa´tecˇnı´ ra´no z domu. Ke zlepsˇenı´ na´lady mi slunce svı´tilo patna´ct minut na cestu. Pak se skrylo za sˇedou deku mracˇen, se ktery´mi se prˇihnal silny´ studeny´ vı´tr. Pocˇası´ vylozˇeneˇ idea´lnı´ ke stopova´nı´. Stoupa´m si k vy´padovce na Cˇ eskou Trˇebovou a v duchu se sa´m se sebou sa´zı´m, zda mi drˇ´ıv zastavı´ auto nebo umrzne ruka. Kdyzˇ se mi zda´lo, zˇe zmrzlejsˇ´ı vı´c nezˇ ja´ mu˚zˇe by´t akora´t sobolı´ lejno na Sibirˇi, zastavil mi chla´pek v octavii. Shodou okolnostı´ jede prˇes Hradec Kra´love´, cozˇ je nepatrny´ kousek od me´ cı´love´ stanice. Ta je ve meˇsteˇ Ty´nisˇteˇ nod Orlicı´. Do dnesˇnı´ho ra´na jsem o tom nemeˇl ani potuchy, jelikozˇ utajenı´ cı´love´ stanice azˇ do poslednı´ chvı´le bylo v pla´nu hry. Jenzˇe od u´tery´ ke meˇ pronikaly na´znaky, podle ktery´ch se chytry´ cˇloveˇk mohl zorientovat.

1) Cesta tam stojı´ 72 Kcˇ. 2) Necely´ch 20 km od cı´love´ stanice je velke´ meˇsto na dveˇ slova. ˇ A na za´veˇr cˇtrna´ctidennı´ dovolene´ si udeˇla´me neˇkolika- 3) Ceka´nı´ ve velke´m meˇsteˇ na vlak do cı´le kolem 2 hodin. Ma´me mı´t s sebou pas, cozˇ znameˇsı´cˇnı´ vy´let v za´chranny´ch cˇlunech. (za´pisky kapita´na) mena´, zˇe budeme poblı´zˇ hranic. 5) Prazˇa´ci majı´ sraz na trati do Cˇesky´ch Budeˇjovic, tzn. jedou na jih. Ten, kdo z va´s neveˇdeˇl, zda Vlcˇinec bra´nil 6) Cı´l je blı´zˇ k Brnu nezˇ k Praze. a) slicˇnej fle´tnista Podle teˇchto indiciı´ mi jednoznacˇneˇ vysˇlo b) teplej harfista me ˇ stec ˇko u rakousky´ch hranic Jemnice. Sac) slepej houslista mozrˇejmeˇ, zˇe kdyzˇ jsem ra´no na lavicˇce prˇed d) hluchej basista domem rozdeˇlal zapecˇeteˇny´ vzkaz a dozveˇdeˇl tak ten se opravdu prosˇel. se, zˇe jedu na u´plneˇ druhou stranu republiky ** 16 ** Jo, a za tu zpra´vu na Hejdeˇ, za tu mu˚zˇe sˇerif!

k polsky´m hranicı´m, myslel jsem, zˇe omdlı´m. Nu cozˇ, takovy´ uzˇ je zˇivot. Zahodil jsem pecˇliveˇ nastudovany´ a rozpitvany´ popis trasy do Jemnice a vyhledal si v autoatlasu Ty´nisˇteˇ nad Orlicı´. Nezˇ slunce doputovalo od vy´chodnı´ho obzoru k za´padnı´mu, jizˇ jsem procha´zel ulice Ty´nisˇteˇ. Od neˇkolika mı´stnı´ch domorodcu˚ jsem zveˇdeˇl, kde se nale´za´ na´drazˇ´ı, a vyrazil tı´m smeˇrem. Jesˇteˇ nezˇ jsem k neˇmu stacˇil dojı´t, ozvalo se mi za za´dy: „Brcˇomile, tady jsme!“ Ota´cˇı´m se a na rohu ulice na meˇ ma´va´ Wakiyela. A hned meˇ ta´hne do hospody, kde uzˇ sedı´ Zvı´rˇa´tko a Tom z Prahy. Po male´m osveˇzˇenı´ odcha´zı´me na na´drazˇ´ı a ocˇeka´va´me prˇ´ıjezd kamara´du˚. Konecˇneˇ je vlak tady. To, co ale na´sledovalo, mı´stnı´ zˇeleznicˇnı´ zameˇstnanci jesˇteˇ nezazˇili. Ze dverˇ´ı i oken vagonu vyskakovaly desı´tky vandra´ku˚ ve sˇpinavy´ch, smradlavy´ch a roztrhany´ch, poveˇtsˇinou zeleny´ch odeˇvech. Teda tolik osˇklivy´ch lidı´ pohromadeˇ jsem uzˇ dlouho nevideˇl, povı´da´m si v duchu a mı´sı´m se mezi neˇ. Chvı´li vsˇichni svorneˇ cˇeka´me na motora´cˇek, ktery´m se pokracˇuje da´le. Pak nasta´va´ drama v podobeˇ nasa´cˇkova´nı´ se 70 lidı´ do jednoho male´ho vagonku. Beˇhem pa´r minut to ve vlaku smrdeˇlo, jako kdyby horˇel. Beˇhem jı´zdy dosta´va´me od Bluma´ka poslednı´ informace a prvnı´ oba´lku se zasˇifrovany´m vzkazem. A uzˇ je tu stanice, na nı´zˇ vystupuje neˇkolik prvnı´ch skupinek, potom prˇicha´zı´ druha´ a na te´ trˇetı´ se prˇipravuji k vy´sadku i ja´ s Waki, Visˇnˇa´kem a Tomem. Vlak mizı´ kdesi ve tmeˇ a my zu˚sta´va´me sta´t s neˇkolika dalsˇ´ımi skupinami na opusˇteˇne´m na´drazˇ´ıcˇku. Jmenuje se to tu Police nad Metujı´. Roztrha´va´me oba´lku a pousˇtı´me se do lusˇteˇnı´ prvnı´ zpra´vy. Darˇ´ı se. Podle zpra´vy se musı´me dostat do Bledny´ch skal v Polsku, kde na´s bude cˇekat dalsˇ´ı zpra´va. Na na´steˇnne´ mapeˇ visı´cı´ na hlavnı´ budoveˇ na´drazˇ´ı se cˇa´stecˇneˇ orientujeme, a pak co nejrychleji vyra´zˇ´ıme po silnici do vzda´lene´ vesnice Machov. V nı´ se jizˇ nacha´zı´ dveˇ nasˇe skupinky asi o deseti lidech, jezˇ pra´veˇ zadrzˇela pohranicˇnı´ policie a zrovna jim kontrolovala pasy. Kdyzˇ jsme se k nim prˇiblı´zˇili, vsˇimnul si na´s jeden z pohranicˇnı´ku˚ a zoufale zvolal: „Tady jsou dalsˇ´ı!“ Samozrˇejmeˇ, zˇe jsme se museli postavit do fronty a nechat se zkontrolovat. To trvalo delsˇ´ı dobu, jelikozˇ na kazˇdy´ pas se musel vypsat cely´ jeden formula´rˇ. Nezˇ na na´s dosˇla rˇada, vynorˇilo se ze tmy dalsˇ´ıch 10 trampu˚. Oboum dvoum pohranicˇnı´ku˚m

zmizel u´smeˇv z tva´rˇe a na cˇele vyrazily kru˚peˇje potu. Kdyzˇ si noveˇ prˇ´ıchozı´ vsˇimli pohledu pohranicˇnı´ku˚, zavrsˇili vsˇe slovy: „Za na´ma jde dalsˇ´ıch dvacet deˇcek.“ Pohranicˇnı´ci zrudli, hodili popsane´ blocˇky do auta a odjeli beze slova prycˇ. Ve vesnici se chyta´me turisticke´ znacˇky a necha´va´me se jı´ ve´st azˇ na hranici. Ta vede prˇes vrcholek sˇ´ılene´ho kopce Bor, jehozˇ temeno je posete´ skalami. Do dvou hodin do ra´na zdola´va´me horu. Konecˇneˇ procha´zı´me za patnı´k a jsme v Polsku. Jesˇteˇ maly´ kousek smeˇrˇujeme do vnitrozemı´, nezˇ narazı´me na cestu. U nı´ si leha´me a usı´na´me. Jesˇteˇ nezˇ jsme upadli do spa´nku, cˇi spı´sˇe dı´ky nama´have´mu nocˇnı´mu vy´stupu bychom to mohli nazy´vat bezveˇdomı´m, odsouhlasili jsme si, zˇe ten, kdo ra´no prvnı´ vstane, probudı´ i ostatnı´. K velke´ smu˚le jsem to byl pra´veˇ ja´, kdo si musel o pu˚l sˇeste´ odskocˇit. Samozrˇejmeˇ, zˇe jako spra´vny´ muzˇ jsem dodrzˇel slovo a vsˇechny probudil, cˇı´mzˇ jsem se stal nejveˇtsˇ´ım padouchem, a pu˚l dne se mnou nepromluvila ani kupka hnoje. Ale zase na druhou stranu k Bledny´m skala´m dora´zˇ´ıme mezi prvnı´mi. Shazujeme batohy na okraji a norˇ´ıme se do zmeˇti u´zky´ch skalnı´ch souteˇsek, pru˚chodu˚, skulin, sloupu˚ a hrˇibu˚. Beˇhem chvı´le pozna´va´me, zˇe v tomhle skalnı´m bludisˇti najı´t nastrˇ´ıkanou zˇlutou tecˇku – yellowstone – a u nı´ zpra´vu, je nad sı´ly norma´lnı´ho smrtelnı´ka. Dalsˇ´ıch 5 hodin marne´ho hleda´nı´ na´m dalo za pravdu. Abychom nemeˇli hleda´nı´ tak lehke´, prˇihnala se k tomu vsˇemu husta´ mlha a de´sˇt’. Prˇed polednem se uzˇ skalnı´m meˇstem motalo kolem cˇtyrˇiceti trampu˚. A pak konecˇneˇ Tom objevil pod parˇezem schovane´ zpra´vy. Za´zrak. Slabsˇ´ı jedinci ronı´ slzy a mlade´ nadeˇjne´ autorky omdle´vajı´. Rozlouska´va´me zpra´vu, nabı´ra´me smeˇr a sbı´ha´me z hory do hluboke´ho u´dolı´ na polske´ straneˇ. Mı´jı´me vesnici Pasterka a dosta´va´me se opeˇt k sta´tnı´ hranici. Tentokra´t prˇecha´zı´me k na´m. Hleda´me zrˇ´ıceninu hradu Raubschloss. Podle zpra´vy by meˇla lezˇet poblı´zˇ hranic, ale jak se zda´, zatı´m ji zˇa´dna´ ze skupin nenasˇla. Prˇi te´to zpra´veˇ opeˇt boduje moje skupinka. Jaksi se mi nezda´, zˇe by se hrad nacha´zel na rozeklany´ch skala´ch, ke ktery´m nenı´ mozˇny´ prˇ´ıstup ani peˇsˇky, natozˇ na koni cˇi s vozem, a tak scha´zı´me k pata´m skal. A tam se zvedal na male´ ostrozˇneˇ mezi kmeny stromu˚ na´sep hlı´ny obkrouzˇeny´ valem, jediny´ to na´znak pra´ce lidsky´ch rukou.

** 17 **

Ted’ jizˇ yellowstone se zpra´vou nale´za´me bez obtı´zˇ´ı. Nezˇ jsme sesˇli do u´dolı´, meˇli jsme zpra´vu vylusˇteˇnou. A taky prˇestalo prsˇet, cozˇ na´m opeˇt dodalo novy´ch sil. Kdyzˇ jsme ale vylezli z lesa, podlomily se na´m nohy v bezmezne´ hru˚ze. Prˇed na´mi se tycˇil sˇ´ıleny´ kopec, na jehozˇ vrcholku se meˇla nacha´zet nova´ zpra´va. Dalsˇ´ı hodina chu˚ze zacvicˇila s nasˇimi nozˇnı´mi svalstvy a notneˇ promı´chala porˇadı´ skupinek. Na vrcholku cestu uveˇznila po obou strana´ch hradba skal, prˇipomı´najı´cı´ svy´mi pitoresknı´mi tvary kazˇdou chvı´li neˇktere´ho z my´ch kamara´du˚. Konecˇneˇ prˇicha´zı´me ke Kamenne´ bra´neˇ. Je tu kouzelneˇ. Z bra´ny se na´m nasky´ta´ nevsˇednı´ rozhled do okolnı´ krajiny. Hned vedle nı´ nacha´zı´me pod kamenem trˇetı´ zpra´vu. To, co se z nı´ dovı´da´me, nenı´ moc povzbuzujı´cı´. Ma´me se vra´tit na zacˇa´tek sve´ cesty, tzn. do zˇeleznicˇnı´ stanice Police nad Metujı´, a blı´zko nı´ najı´t zrˇ´ıceninu hradu Vlcˇinec, kde je cˇtvrta´ zpra´va. Nasˇteˇstı´, k nasˇ´ı velke´ u´leveˇ, vyna´lezci turisticky´ch znacˇek nebyli takovı´ zlomyslnı´ fanatici jako T.O. Dobre´ Cˇiny, a tak namalovali znacˇku hned vedle hospody. Jake´ ale bylo nasˇe prˇekvapenı´, kdyzˇ jsme u plny´ch stolu˚ uvideˇli sedeˇt nasˇe proklı´nane´ kamara´dy majı´cı´ prsty v kazˇde´m sˇpatne´m cˇinu. Jenzˇe u´nava je silneˇjsˇ´ı nezˇ nasˇe sveˇdomı´, takzˇe jsme prˇisedli k nim a svlazˇili sva´ vyprahla´ hrdla. Na okraj meˇsta Police nad Metujı´ prˇicha´zı´me podle podivne´ho azimutu skrz pole a louky a s u´plneˇ odrovnany´ma nohama, (ja´ uzˇ meˇl na pata´ch puchy´rˇe velikosti airbagu,) takzˇe kdyzˇ jsme spatrˇil na poli malou motoka´ru, obstoupili jsme ji a zacˇali se na rˇidicˇi dozˇadovat svezenı´ k vlaku, jehozˇ stanice se nale´zala jesˇteˇ asi 3 ˇ idicˇ zprvu nechteˇl o svezenı´ km za meˇstem. R ani slysˇet a vymlouval se, zˇe pozˇil alkohol, ale pak se nad na´mi slitoval a rozhodl se na´s dove´zt alesponˇ na krˇizˇovatku ve meˇsteˇ. My kluci sedli na vykla´pku, Waki k rˇidicˇovi do kabiny a mohlo se jet. Jenzˇe zna´te to. Kam nemu˚zˇe cˇert, tam nastrcˇı´ zˇenskou. A nebo jak rˇ´ıka´va´ deˇda: „Neˇkolik zˇensky´ch pohromadeˇ, trˇetı´ sveˇtova´ na obzoru.“ Waki si s rˇidicˇem neusta´le o neˇcˇem povı´dala a ten se sta´le vı´c a vı´c usmı´val. Prˇitom projı´zˇdı´me meˇstem, mı´jı´me jednu krˇizˇovatku za druhou, pak meˇsto mizı´ za za´krutem u´dolı´ a beˇhem neˇkolika minut prˇijı´zˇdı´me na na´drazˇ´ı. Tam se loucˇı´me s hodny´m rˇidicˇem a maly´ kousek se vracı´me zpeˇt po silnici. Za mostem zata´cˇı´-

me do u´dolı´, nezˇ na´m cestu prˇetı´na´ zˇeleznicˇnı´ trat’. Prˇele´za´me ji a dra´peme se do prudke´ stra´neˇ, na jejı´mzˇ vrcholku se nale´zajı´ nepatrne´ zbytecˇky hra´dku Vlcˇinec. Jizˇ se stmı´va´, kdyzˇ scha´zı´me nazpeˇt do u´dolı´, kde se uta´borˇujeme na brˇehu potoka. Za mihotu plamenu˚ pak s pomocı´ Stary´ch poveˇstı´ cˇesky´ch louska´me zpra´vu z Vlcˇince, o neˇmzˇ je tam mimochodem take´ zmı´nka. Rannı´ chlad, hlad a prˇedstava vyhleda´nı´ dalsˇ´ıch zpra´v na´s vyta´hly ze spaca´ku˚ tak akora´t vcˇas, abychom nestihli vlak. Po hodinove´m cˇeka´nı´ se dalsˇ´ım vlakem prˇesouva´me do Deˇdova. Dı´ky vcˇerejsˇ´ımu pochodove´mu cvicˇenı´ jsme nebyli schopni chodit po vlastnı´ch nohou norma´lnı´m zpu˚sobem, tudı´zˇ tempo chu˚ze se rapidneˇ zpomalilo a navı´c jejı´ zpu˚sob u na´s vyvola´val nevolnost podobnou morˇske´ nemoci. Zpovzda´lı´ jsme museli prˇipomı´nat chumel na´morˇnı´ku˚ opousˇteˇjı´cı´ch prˇ´ıstavnı´ krcˇmu po prohy´rˇene´ noci. Nasˇteˇstı´ Pajda nad na´mi podrzˇel ochrannou ruku a pomohl na´m kurioznı´m zpu˚sobem najı´t dalsˇ´ı zpra´vu. Ta se meˇla nacha´zet ve skalnı´m bludisˇti na Hejdeˇ, prˇ´ımo v hlavnı´ rokli. Jenzˇe, kdyzˇ sem porˇadatele´ da´vali zpra´vy, chytl je de´sˇt’, a tak zpra´vu dali jen k prvnı´m skalka´m na okraji Hejdy. Takzˇe ten, kdo by chteˇl zpra´vu zı´skat, by se nesmeˇl drzˇet zˇlute´ turisticke´ znacˇky. My jsme po nı´ z velke´ cˇa´stı´ take´ sˇli, jenzˇe kdyzˇ jsme pak nahorˇe nad sebou zaslechli radostny´ vy´krˇik: „Ma´me to!“ sesˇli jsme ze znacˇky a prˇ´ımou peˇsˇinkou zamı´rˇili k mı´stu vy´krˇiku. Nikdo tam nebyl, jen pa´r maly´ch skalek. Shazujeme batohy z ramen a prohlı´zˇ´ıme okolı´. Beˇhem trˇ´ı minut je zpra´va objevena´. Bylo schovana´ u campu pod prˇevisem. Za pomoci matematicko-fyzika´lneˇ-chemicky´ch tabulek lusˇtı´me prˇedposlednı´ zpra´vu, jezˇ na´s zava´dı´ nazpeˇt do Broumovsky´ch steˇn. Pomocı´ azimutu lesy, louky, pole a silnice vyle´za´me beˇhem dvou hodin na hrˇeben steˇn. Na chvı´li se zastavujeme v hospu˚dce vedle Hveˇzdy, cozˇ je baroknı´ kaple postavena´ prˇ´ımo na vrsˇcı´ch skal. Z rozhledu jsme dnes moc nemeˇli, jelikozˇ se zata´hlo a mı´rneˇ zacˇalo poprcha´vat. Nezˇ jsme prˇisˇli k Supı´mu hnı´zdu, lilo jak z konve. Objevujeme poslednı´ zpra´vu. Jejı´ rozsˇifrova´nı´ na´m trvalo nejde´le ze vsˇech zpra´v, ale nebylo to zpu˚sobeno obtı´zˇnostı´. Zpra´vu jsme totizˇ meˇli slozˇit z pı´smen knihy, jezˇ patrˇ´ı do cˇervene´ knihovny. A tady se Waki poprve´ projevila jako slaby´ cˇla´nek v nasˇ´ı skupineˇ. Mı´sto toho, aby lusˇtila, s unyly´m vy´razem v oku hltala

** 18 **

stra´nku za stra´nkou a obcˇas, unesena deˇjem, vzdychla: „Jeho ruce zabloudily pod jejı´ blu˚zku a jeho doteky se sta´valy sta´le zˇhaveˇjsˇ´ımi.“ Nebo jesˇteˇ horsˇ´ı podrobnosti. Teprve kdyzˇ dorazila dalsˇ´ı pocˇetna´ skupina hledacˇu˚, prˇerusˇili jsme eroticky´ cˇtena´rˇsky´ club, dolusˇtili zpra´vu a vyrazili k cı´li. Poslednı´ch peˇt kilometru˚. Neˇkterˇ´ı jizˇ nevnı´ma´me kra´su okolı´, ale jen myslı´me na to, zˇe bude konec. Konecˇneˇ prˇicha´zı´me do Suche´ho dolu. Po pa´r metrech nara´zˇ´ıme na znacˇenı´ nasˇich kamara´du˚ z T.O.D.Cˇ. Odpojujeme se z turisticke´ znacˇky a kra´cˇı´me da´l azˇ ke zmeˇti balvanu˚, za nimizˇ se klikatila uzoucˇka´ skalnı´ pru˚rva, z nı´zˇ vyte´kal potok. V zˇivoteˇ by meˇ nenapadlo tam jı´t, jenzˇe na prvnı´ obrovsky´ balvan vedl zˇebrˇ´ık. Vyle´za´me nahoru a po druhe´m zˇebrˇ´ıku scha´zı´me na dno kanˇonu k jezı´rku. Obtraverzova´va´me jej a pomocı´ trˇetı´ho zˇebrˇe, na neˇjzˇ crcˇı´ vodopa´d, vyle´za´me do kra´sne´ho u´dolı´cˇka s mnoha prˇevisy, v jednom z nichzˇ ted’ pla´polal vesele ohenˇ. S blazˇeny´m u´smeˇvem ve tva´rˇi jsme se dopota´celi k ohni a prˇivı´tali se s kamara´dy. Jsme trˇetı´. Brc ˇomil, Brno

** 19 **

A prˇeci tam byl



7.roc ˇnı´k

´ dr II. A aneb K prezidentovi na Hra ´ dec ˇek

„Zatracena´ pra´ce!“ Pu˚l cˇtvrte´ ra´no a auto nelze nastartovat Tak takhle neˇjak zacˇala prˇ´ıprava sedme´ho Bloudeˇnı´. V A´dru. A to, zˇe to bude opeˇt v A´dru, to byl takovej malej zˇertı´k na Bludicˇe. Vsˇichni totizˇ jizˇ meˇsı´c prˇemy´sˇleli, kde a kam, ale zˇe by znovu Teplice n./M. – to nikoho ani ve snu nenapadlo. Zastavuje na´s policejnı´ kontrola v Polici n./M. Prvnı´ z na´sledujı´cı´ch policejnı´ch story:

je na Kobyle. To znamena´ bud’ po cˇa´rˇe 20 km a nebo prˇes Polsko 8 km furt rovneˇ. Volba vsˇech byla jasna´ – furt za nosem. Pointou te´to zpra´vy ovsˇem byla pra´veˇ ta rusˇtina. Celou dobu Bloudeˇnı´ jsme si s Tonym prˇedstavovali ty nasrane´ pohranicˇnı´ky, jak ota´cˇejı´ jeden sˇutr za druhy´m, aby se nakonec dozveˇdeˇli, zˇe ti dva, co je chytili dole u auta, byli opravdu rusˇtı´ prˇevadeˇcˇi. A jak vyplynulo da´le z uda´lostı´, nebyli jsme daleko od pravdy. Jenomzˇe ti tajnı´ byli lı´nı´ a mı´sto nahoru na kopec obesˇli jen ty pohranicˇnı´ sˇutry u hranice, vsˇe vyfotili a podali na na´s trestnı´ ozna´menı´. Zde je jeho cˇa´st:

P: „Pane rˇidicˇi – doklady a rˇidicˇa´k. Co zde deˇOKRESNI´ U´RˇAD PLZENˇ-JIH la´te, azˇ z Plzneˇ?“ I: „Ale jen tak, na procha´zku.“ REFERA´T VNITRˇNI´CH VEˇCI´ P: „A co vzadu ty barely, stan a kolı´ky?“ PRˇI´KAZ I: „To je do kempu!“ P: „Aha.“ Pan Milan Pecl (zvany´ Indy), narozen 1.10. 1969 je A policajt si vsˇe poctiveˇ zapsal a kamsi telefo- vinen prˇestupkem na u´seku ochrany a spra´vy sta´tnı´ch nuje

hranic podle 44 odst. 1, pı´sm. a) prˇestupkove´ho za´kona, ktere´ho se dopustil dne 2.4. 1999 okolo 10:00 hod. v Podarˇilo se na´m s Tonym nepozorovaneˇ oblasti zvane´ Raspenava mezi obcemi Zdonˇov a Libna proniknout ke sta´tnı´ hranici s Polskem a na- tı´m, zˇe posˇkodil na´kresem dvou kulaty´ch zˇluty´ch znacˇek malovat u nı´ cˇtyrˇi yellowstony. Vracı´me se zpeˇt v pru˚meˇru cca 10 cm hranicˇnı´ znak oznacˇujı´cı´ polskou – celı´ od barvy, v ruce igelitku s mapami. Zrov- stranu. na, kdyzˇ se dotkneme dverˇ´ı auta, vyrˇ´ıtı´ se ze ODU˚VODNEˇNI´ zata´cˇky tere´nnı´ vu˚z pohranicˇnı´ policie a z neˇj vyska´cˇou dva hosˇi ostrˇ´ı jako brˇitva: Dne 22.9. 1999 bylo Okresnı´mu u´ˇradu Plzenˇ-jih, spra´vnı ´ mu oddeˇlenı´ refera´tu vnitrˇnı´ch veˇcı´ dorucˇeno ozna´menı´ P: „Tak co jste tam deˇlali pa´nove´?“ ˇ I: „Tak nic, my tady fotı´me bledule – opravdu, policie CR, Oddeˇlenı´ pohranicˇnı´ policie Teplice nad Metujı´ cˇ.j. ORNA-34/SHTE-PRˇ-99 k projedna´nı´ prˇestupku, ktepodı´vejte se – kamara´d ma´ specia´lnı´ fot’a´k.“ re´ho se meˇl dopustit pan Milan Pecl tı´m, zˇe dne dne 2.4. P: „Aha, a co ty plechovky od zˇlute´ barvy?“ 1999 v dopolednı´ch hodina´ch nakreslil dveˇ zˇlute´ kulate´ I: „To my jen tak, abysme nezabloudili.“ znacˇky na hranicˇnı´ znak v mı´steˇ zvane´m Raspenava meP: „Aha, a co ty mapy?“ zi obcemi Zdonˇov a Libna, cˇ´ımzˇ znehodnotil tento hranicˇnı´ I: „No pra´veˇ, abysme nezabloudili.“ znak. Na za´kladeˇ prˇedlozˇene´ho spisove´ho materia´lu beNa trˇetı´ kontrole bylo mozˇno videˇt tuto sizesporu vyplynulo, zˇe obvineˇny´ dne 2.10. 1999 jel splu s tuaci: zˇlutej yellowston a kolem dokola mnoho veˇtsˇ´ıch cˇi mensˇ´ıch volneˇ pohozeny´ch sˇutru˚. prˇ´ıtelem p. Antonym do mı´st Vranı´ch hor, kde znacˇili cestu Otocˇı´sˇ jeden a hle papı´r – zvola´sˇ „Hura´, nasˇel putovnı´ho vy´letu pro sve´ prˇa´tele. Prˇi te´to cˇinnosti oznajsem!“ Prdlacˇku, prˇecˇtesˇ si pouze: „Tady to ne- cˇil p. Pecl zˇluty´mi znacˇkami te´zˇ hranicˇnı´ znak, cˇ´ımzˇ jej nı´ – hledej da´l!“ Otocˇı´sˇ teda dalsˇ´ı a prˇecˇtesˇ si: posˇkodil a dopustil se tak prˇestupku ve smyslu obvineˇnı´. „Tady taky ne!“ Trˇetı´: „Cˇti Puchejrˇ a zvı´teˇzı´sˇ!“ Na´mitka obvineˇne´ho ohledneˇ barvy, kterou pouzˇil s tı´m, ˇ tvrty´ – „Vytrvej,“ dalsˇ´ı: „Nevzda´vej to,“ a dal- zˇe je vodou rozpustna´ a prˇi prvnı´m desˇti se smyje nenı´ C sˇ´ı: „Trpeˇlivost ota´cˇı´ sˇutry,“ „Chytre´mu napoveˇz, pravdiva´. Balakryl je barva vodou ˇreditelna´, po zaschnutı´ Bludicˇe kopni.“ Padesa´ty´ – „Cı´l je na dosah.“ je vsˇak nesmyvatelna´. Konecˇneˇ po ste´m otocˇenı´ najdesˇ zpra´vu – v Prˇestupku na u´seku ochrany a spra´vy sta´tnı´ch hranic ˇ rusˇtineˇ ti T.O.D.C. oznamuje, zˇe dalsˇ´ı kontrola dle 44 odst. 1, pı´sm. a) za´k. o prˇestupcı´ch se dopustı´ ** 20 **

ten, kdo u´myslneˇ znicˇ´ı nebo posˇkodı´ nebo neopra´vneˇneˇ prˇemı´stı´ meno odstranı´ hranicˇnı´ znak nebo vy´strazˇnou Nejveˇtsˇ´ı sˇok na´s ale postihl azˇ na mı´steˇ – tabuli vyznacˇujı´cı´ sta´tnı´ hranici nebo hranicˇnı´ pa´smo. Za teprve tam jsme zjistili, zˇe cı´l Bloudeˇnı´ – zrˇ´ıcetento prˇestupek lze ulozˇit pokutu do vy´sˇe 5000 Kcˇ. nina hradu Brˇecˇsˇtejn – zvana´ te´zˇ Hra´decˇek, je totozˇna´ s onı´m Hra´decˇkem zna´my´m z televize POUCˇENI´ ´ dajneˇ zde coby sı´dlo prezidenta a Da´sˇenky. U Proti tomuto prˇ´ıkazu lze podat odpor do 15 dnu˚ od meˇl pra´veˇ by´t. A jak na´sledoval sled cˇasu – pru˚jeho dorucˇenı´ k Refera´tu vnitrˇnı´ch veˇcı´ okresnı´ho u´ˇradu seru˚ a omylu˚ – tak se potvrdilo, zˇe taky byl. No, ale co s tı´m deˇlat, prˇece nemu˚zˇeme deˇlat ohenˇ Plzenˇ-jih, ktery´ prˇ´ıkaz vydal. ˇ . Havlovi 50 metru˚ od chalupy. No mu˚T.O.D.C ˇ Ing. Vladimı´r Ciha´k zˇeme, ale asi by se to nesetkalo s pochopenı´m vedoucı´ refera´tu vnitrˇnı´ch veˇcı´ teˇch v nepru˚strˇelny´ch vesta´ch a se samopaly. A azˇ by mu pochodovala ta zubozˇena´ sbeˇrˇ, co by se ochranky ptala na kazˇdou blbost – to by byl rachot. A tak posouva´me cı´l o dva kilometry Pozna´mka redakce: na hra´dek Vlcˇice, kterej tam vlastneˇ ani nebyl. Bylo prˇepsa´no doslova (vcˇetneˇ chyb). Teda azˇ na ten prˇ´ıkop. Pozna´mka sˇe´fredaktora: Kecaj – Balakryl je barva smy´vatelna´ – kazˇdy´, Dojeli jsme zˇluty´m d’a´blem azˇ k vratu˚m Havkdo byl v Bledny´ch skala´ch, to vı´! lovy chalupy. Woody vykouknul z oky´nka a poZajı´mavy´ je ten vedoucı´ – neˇjake´ho Cˇiha´ka vı´da´: „Mu˚zˇeme to tady nechat?“ Chlap v nepru˚zna´me, ale u na´s se mu rˇ´ıka´ Chemik. Zˇe by strˇelne´ vesteˇ a sˇkorpio´nem v ruce na okamzˇik prˇ´ıbuzny´? oneˇmeˇl u´zˇasem a zkameneˇl deˇsem. V proteˇjsˇ´ı asi 200 metru˚ vzda´lene´ chalupeˇ se cosi zaA odvola´nı´ zneˇlo ani neˇjak takhle: „Ja´ oprav- blesklo – zrˇejmeˇ skla dalekohledu s nitkovy´m du nevı´m, slavny´ soude, kdo to tam nakreslil. krˇ´ızˇem. Jsme tu peˇkneˇ na ra´neˇ. „Ne,“ znı´ veliPo na´s tam prosˇlo asi 80 lidı´ a vsˇichni meˇli s se- telsky´ to´n. Zneˇlo to tak, jako kdyzˇ dostanete ulbou barvu. Takzˇe mi to dokazˇte!“ A asi o meˇsı´ timatum: „Pocˇı´ta´m do peˇti a strˇ´ılı´m – cˇtyrˇi, peˇt.“ pozdeˇji prˇisˇlo rozhodnutı´, zˇe se prˇ´ıpad odkla´da´ Smykem ota´cˇı´m vu˚z a mizı´me z kopce dolu˚. do prosˇtrˇenı´. Tzn. asi na veˇcˇne´ cˇasy. Po kilometru zabocˇujeme na lesnı´ cestu. Pra´veˇ vcˇas. Teˇsneˇ pote´ po silnici projı´zˇdı´ neoznacˇeny´ vu˚z se zapnuty´m maja´kem. Zrˇejmeˇ posily. Nadsˇenı´ lidicˇek, kdyzˇ jim byl ozna´men cı´l jejich cesty – Teplice n./M. neznalo mezı´. Opeˇt Peˇsˇky a skryteˇ, jak india´ni na va´lecˇne´ steztou samou tratı´ jako loni, no to je ra´na pod pa´s. ce, jak partyza´ni k neˇmecke´mu municˇa´ku – tak Veˇtsˇina z nich odlozˇila nepotrˇebne´ mapy Cˇ ech se plı´zˇ´ıme s Woodym umı´stit zpra´vu na Brˇecˇa Moravy do odpadka´cˇu˚ a pochopila, zˇe ted’ sˇtejn. Co kdyby prˇece jen neˇkdo dorazil

A uzˇ je pozdeˇ sha´neˇt jine´. Dostali vsˇak nasˇe – tak tam mı´sto ohneˇ zbyly jen cedule: „Jsme na lepsˇ´ı. Vynecha´na byla pouze malicˇkost – sta´tnı´ Vlcˇici.“ hranice. Vsˇude kolem bujelo jaro, kvetly bledule, zeZ vy´poveˇdi neˇktery´ch Bludicˇu˚, kdyzˇ je chytli: lenala se tra´va a svı´tilo slunı´cˇko. Teplı´cˇko, pohodicˇka – jen A´dr nezklamal. Vsˇe zamrzle´, metr „A to je norma´lnı´ chodit tady po lese v noci s sneˇhu, skalnı´ meˇsto se nechalo projı´t pouze po batohem?“ cˇtyrˇech a nebo s macˇkami. Peˇkne´ nocˇnı´ vyhlı´d- „A to je norma´lnı´ chodit tady se samopalem a v nepru˚strˇelne´ vesteˇ?“ ky. ˇ eka´me na prˇ´ıjezd vlaku. Otevrˇely se dverˇe, C jesˇteˇ za jı´zdy z nich vyskocˇil kluk v americky´ch Ano – jiz ˇ odcha ´ zejı´. maska´cˇı´ch, na oblicˇeji cˇernozelene´ maskova´nı´, Tato pama´tna´ veˇta, citovana´ te´meˇrˇ u kazˇde´ho s lehky´m batohem na za´dech a s nasˇ´ı mapou ohneˇ, vznikla asi takto: v ruce. Tu otocˇil, podı´val se na ni a s vy´krˇiJeden na´sˇ nejmenovany´ kamara´d se svokem „Zvı´teˇzı´m!“ zmizel ve tmeˇ. Bohuzˇel smeˇr jı´ squaw se vydali na vy´rocˇnı´ ohenˇ T.O.D.Cˇ . Polsko. Jizˇ jsme ho nikdy nevideˇli. ** 21 **

A jelikozˇ mohli azˇ v sobotu, tak tedy vecˇer dorazili prˇ´ımo na Brˇecˇsˇtejn. Nezna´mo jak pronikli obranny´m valem prezidentovy ochranky a niky´m nezpozorova´ni se vysˇkra´bali v noci na hrad. Protozˇe nasˇi zpra´vu nenasˇli, vydali se z kopce dolu˚, hledajı´ce prˇ´ıhodne´ mı´sto na prˇespa´nı´. Mı´sto deˇje: nezna´ma´ zahrada s udrzˇovany´m anglicky´m tra´vnı´kem. Cˇas: okolo pu˚lnoci. Zacˇı´na´ slabeˇ prsˇet. „Kdezˇe to budeme dnes spa´t, mu˚j milovany´?“ „Zde se ulozˇ´ıme ke spa´nku, je zde sucho a pod tuto strˇ´ısˇku nezate´ka´. Vypada´ to tu neobydleneˇ, snad na´s tedy nikdo nevyhodı´.“ Ra´no. Po anglicke´m tra´vnı´ku prˇicha´zı´ muzˇ se dveˇma boxery – jednı´m maly´m a druhy´m veˇtsˇ´ım. Prˇicha´zı´ rychle, oblecˇen v cˇerne´m kompletu a nepru˚strˇelne´ vesteˇ, v ruce samopal. „Vsta´vat!“ „Co – co se deˇje?“ „Vı´te, zˇe spı´te na soukrome´m pozemku?“ „Ne – ne, prosı´m.“ „Okamzˇiteˇ vypadneˇte!“ „Ano, prosı´m.“ Trampove´ sbalili a pomalu se chystajı´ k odchodu. Muzˇ se otocˇil k oknu, postavil se do pozoru a kamsi do otevrˇene´ho okna pronesl: „Ano, pane prezidente, uzˇ odcha´zejı´.“

To jsme tedy neveˇdeˇli. No, ale byla to ohromna´ sranda, ne? Urcˇiteˇ si to neˇkdy ra´di zopakujete. Zˇiveˇ si to doka´zˇu prˇedstavit, jak nada´va´te a nevı´te co kde. Takzˇe – u´mysl byl asi takovej: „Najdeˇte v prostoru kilometr kra´t dva bungr cˇ. 13, ktery´ oznacˇı´me zˇluty´m yellowstonem a kde je zpra´va.“ To, zˇe ty velke´ pevnosti budou znacˇene´ to byla na´hoda – to jsme neveˇdeˇli. Cˇekali jsme tak trˇicet rˇopı´ku˚. Takzˇe – jeden na´hodneˇ vybereme a oznacˇı´me. Cozˇ se take´ stalo. Ale mapy kecaj. Dle vypra´veˇnı´ ted’ jizˇ vı´me, zˇe teˇch ropı´ku˚ bylo vı´c a zˇe se hledaly pouze ty velke´ pevnosti. No co dodat, prosteˇ pru˚ser. Ovsˇem urcˇiteˇ Va´s poteˇsˇil strom „Lahva´cˇovnı´k“ na Kobyle Go´re. Ostatneˇ dalo by se to posuzovat coby neza´konne´ pasˇova´nı´ alkoholu prˇes hranice. Kdo prˇisˇel vcˇas, cˇesal. Kdo ne, pouze lusˇtil.

Bloudeˇnı´ dopadlo celkem dobrˇe. Jako prvnı´ dorazil Hynek se svy´m bendzˇem. Tedy spı´sˇ bendzˇo s Hynkem. A nedlouho po nich supı´cı´ Seycˇek vykrˇikujı´cı´ do vzduchu neˇco o tisı´cı´ch betonovy´ch nesmyslech. A s nı´m cela´ banda ochotna ´ na´s jako vzˇdy lyncˇovat. A nynı´ k dalsˇ´ımu, asi nejveˇtsˇ´ımu pru˚seru Bloudeˇnı´. Nezˇli napı´sˇu prvnı´ rˇa´dku, tak – kamara´di, my jsme opravdu, ale opravdu neveˇdeˇli, zˇe teˇch bungru˚ bude na teˇch dvou kilometrech cˇtverecˇnı´ch tolik – pry´ to neˇkdo pocˇı´tal a vysˇlo mu okolo 150.

** 22 **

8.roc ˇnı´k

Boletice

aneb E.T. se vra ´ til a nenı´ sa ´m Ba´c ho – opeˇt prˇisˇly Velikonoce a s nimi i tradicˇnı´ Bloudeˇnı´ T.O. Dobry´ch cˇinu˚. Tentokra´t byly skupinky Bloudicˇu˚ rozdeˇleny do dvou bloku˚ agentu˚ NATO a Varsˇavske´ smlouvy. Jejich u´kolem bylo nalezenı´ tajny´ch zpra´v na celkem sedmi mı´stech v neprˇehledne´m Boleticke´m vojenske´m prostoru a prˇilehle´m okolı´. S pomocı´ teˇchto zı´skany´ch informacı´ se meˇlo zabra´nit invazi mimozemsˇt’anu˚. Tento u´kol vsˇak agentu˚m vy´razne´ zteˇzˇovala i zhorsˇujı´cı´ se mezina´rodnı´ situace, a tak hned druhy´ den (sobota) vypukla va´lka i mezi nimi. K va´lcˇenı´ poslouzˇily strˇ´ıkacı´ pistole vsˇeho druhu a voda obarvena´ cˇerveny´m (KGB) nebo modry´m (CIA) potravina´rˇsky´m barvivem. Mı´sto pa´tecˇnı´ho setka´nı´ Bludicˇu˚ bylo pod sochou Jana Zˇizˇky z Trocnova a jeho koneˇm na Vı´tkoveˇ. Potom na´sledovala dlouha´ cesta azˇ do Ka´jova za Cˇesky´m Krumlovem, kde byl proveden pu˚lnocˇnı´ vy´sadek. (Organiza´torˇi akˇ D za prˇipojenı´ vagonu k motora´cˇku ce deˇkujı´ C ˇ na trase Ceske´ Budeˇjovice – Ka´jov.) Byly rozda´ny legitimace, zasˇifrovane´ zpra´vy, sˇifrovacı´ mrˇ´ızˇka, barvivo



po vylusˇte ˇ nı´ prvnı´ zpra´vy na´sˇ ty´m ve slozˇenı´ agent Indy (sekce Plzenˇ), agentka Waki (sekce Brno) a ja´ (sekce Praha) vyrazila temnou nocı´ k bodu cˇ. 1 , ktery´m se uka´zal by´t kopec s hradisˇteˇm Raziberkem na sve´m vrcholu. „Stycˇny´ du˚stojnı´k pro vyzveda´va´nı´ zpra´v“ Indy byl vysla´n, aby prozkoumal u´dajne´ mı´sto ukrytı´ zpra´vy, zatı´mco zbytek skupiny sedeˇl na okraji pole a ohromneˇ se bavil sledova´nı´m blikajı´cı´ch baterek po vsˇech mozˇny´ch vy´sˇina´ch v okolı´. Na´mi vybrany´ vrchol byl ten pravy´, a tak po chvilce lusˇteˇnı´ jsme znali dalsˇ´ı cı´l – Holy´ vrch v prostoru Boletice. Po prˇekrocˇenı´ jeho hranice byl poblı´zˇ ustrˇelene´ veˇzˇe z tanku T-34 proveden nocˇnı´ odpocˇinek. Ra´no se razilo da´l. Asi po kilometru chu˚ze jsme minuli neˇkolik spı´cı´ch kolegu˚ a zacˇali se pracne´ sˇplhat vzhu˚ru do kopce. Na´sˇ odhad byl mylny´, ale i tak byl rozhled z Kravı´ hory (880 m) dost dobrej a ska´ly teˇsneˇ pod vrcholkem rovneˇzˇ stojı´ za shle´dnutı´. Omyl byl dalsˇ´ı pu˚lhodinkou pochodu napraven a prˇed skutecˇny´m Holy´m vrchem (801 m) byl opeˇt vysla´n stycˇny´ du˚stojnı´k z plzenˇske´ sekce, ktery´ na vrcholku nasˇel pomnı´k padle´ho

agenta, sˇifrovanou zpra´vu a ozna´menı´ o vypuknutı´ va´lky. Hned si to proto cvicˇneˇ rozdal s jinou skupinou, kterou na tomto fleku nalezl, bohuzˇel se jednalo o jeho utajene´ kolegy z plzenˇske´ sekce KGB a nezˇ se na tento omyl prˇisˇlo, tak na´m Indy vy´razneˇ zcˇervenal od hlavy azˇ k pateˇ. Rozsˇifrovana´ zpra´va z tohoto mı´sta jasneˇ rˇ´ıkala – „Mrtva´ schra´nka, kaplicˇka SZ.“ A nastalo vı´c jak sedmihodinove´ „severoza´padnı´ “ sˇ´ılene´ hleda´nı´ v u´morne´m vedru, lezenı´ prˇes prˇ´ıkopy, bazˇiny, bunkry, hady, zveˇdave´ dozorcˇı´ du˚stojnı´ky, nevrle´ aktivnı´ starce a

a nic. Prˇestozˇe se z na´s stali znalci vsˇech kaplicˇek v sˇiroke´m daleke´m okolı´ – zpra´vu jsme nenasˇli. Bohuzˇel k patrˇicˇne´mu posunutı´ sˇifrovacı´ mrˇ´ızˇky a uprˇesneˇnı´ smeˇru dosˇlo azˇ ve chvı´li, kdy jsme byli docela „vodepsany´“, a tak dalsˇ´ı cestu risknul jen Indy a my zu˚stali v jedne´ osveˇzˇovneˇ v obci Chvalsˇiny, kde se k na´m prˇidali agenti dalsˇ´ıch trˇ´ı skupin. Agent Indy nakonec obha´jil cˇest ty´mu a do cı´le po dvou dnech dosˇel. Ale to uzˇ jsme da´vno sˇlapali Blansky´m lesem kamsi na sever. Hla´sˇenı´ sepsal agent Vladimı´r Syrojezˇkin cˇ. X-58, krycı´ jme´no TONY Neˇkolik dalsˇ´ıch historek a zajı´mavostı´ (vypra´veˇnı´ z davu): „Jo´, cele´ to bylo skveˇle´, jenom by mne zajı´malo, kterˇ´ı samurajove´ zabusˇili na bra´nu toho zatraceny´ho kası´na. To jste nevideˇli ten tanec. Ty zatraceny´ belgicˇtı´ paraga´ni, co to tam meˇli ten tejden pronajate´, se vyrojili jak vosy a zacˇali na´s po tom rozstrˇ´ılene´m vy´cvika´cˇi naha´neˇt v dzˇ´ıpech.“ „A tak se tedy rˇ´ıtı´m na pahorek, proti mneˇ Indy a zacˇal po meˇ pa´lit. Teprve po dvaceti minuta´ch, kdyzˇ na´m dosˇla voda, jsme zjistili, zˇe pa´lı´me do vlastnı´ch rˇad.“ „Sˇlapu si to temny´m lesem rovnou za nosem po lesnı´ cesteˇ. Kdyzˇ vtom proti mneˇ funı´ do kopce jezevec – opravdovej – jak z poha´dky. A ne a ne uhnout. Kdyzˇ dobeˇhnul tak na peˇt metru˚, zastavil se a vycenil sosa´k. Kouka´m na neˇj, on na meˇ a oba vyplasˇenı´. Nakonec jsem zarˇval „Uhni vole!“ No a nekeca´m, on uhnul. Jesˇteˇ sˇteˇstı´, zˇe jezevci neumı´ mluvit.“

„No, procˇ jsme vlastneˇ zabloudili? No, protozˇe na´s teprve po peˇti hodina´ch hleda´nı´ kaplicˇky ** 23 **

SZ napadlo otocˇit mrˇ´ızˇkou a dolusˇtit tu zbylou Sklonˇova´nı´ podle T.O.D.Cˇ.: 1.pa´d Kdo,co cˇa´st – od Prˇ´ıcˇnı´ku.“ Nasˇi kamara´di Dobre´ cˇiny 2.pa´d Koho cˇeho „Vystupujeme v zasta´vce Ka´jov. Okamzˇiteˇ – Bez Dobry´ch cˇinu˚ nelze zˇ´ıt prvnı´ veˇc, ktera´ mi blejskla do ocˇı´ – byla na zdi 3.pa´d Komu, cˇemu zasta´vky vylepena´ papı´rova´ specia´lka Boletic Deˇkujeme Dobry´m cˇinu˚m (cˇa´sti) a kolem nı´ pa´r lidicˇek, kterˇ´ı zrˇejmeˇ byli 4.pa´d Koho,co na Bloudeˇnı´ poprve´. Ovsˇem nezˇ jsem se dostal Oslavujeme Dobre´ cˇiny k mapeˇ, abych si neˇco opsal, tak se tam prˇirˇ´ıtily 5.pa´d Vola´me Dobre´ cˇiny v cˇele s Indym a Tonym a s vy´krˇikem Veˇcˇna´ sla´va Dobry´m cˇinu˚m „Zvı´teˇzı´me za kazˇdou cenu!“ servaly mapu ze 6.pa´d O kom, o cˇem zdi a zmizeli ve tmeˇ. Dle vypra´veˇnı´ starsˇ´ıch O Dobry´ch cˇinech jen dobrˇe to pry´ nebylo poprve´.“ (A ani naposledy – pozn. 7.pa ´ d S ky´m, cˇ´ım T.O.D.Cˇ.) S Dobry´mi cˇiny na veˇcˇne´ cˇasy a nikdy jinak!

** 24 **

9.roc ˇnı´k

ˇ Sumava

aneb „Chte ˇ l jsem se hejbat, ale nesˇlo to!“ aneb „Nenı´ du˚lez ˇite ´ zvı´te ˇ zit, ale prˇez ˇ´ıt

“

a prˇes zarucˇeneˇ nejvysˇsˇ´ı sˇumavske´ vrcholky, ktere´ meˇly na nasˇich upraveny´ch mapa´ch vy´stizˇna´ krycı´ jme´na jako K2, Annapurna, Mont Everest a dalsˇ´ı, nikdo uzˇ nebude mı´t sı´lu na´m rozbı´t tlamicˇky. Za´chranna´ vy´prava alesponˇ odlapila trˇi Bloudicˇe a dovezla je do cı´le – asi aby na´m tam nebylo smutno. Jeden z nich byl i autorem veˇty, ktera´ je uvedena v podtitulku. Teprve hodinu prˇed pu˚lnocı´ prˇisˇel prvnı´ Bloudicˇ, a tı´m byl Dudlı´k z Plzneˇ. Proklel na´s pohledem a u´hledneˇ se seskla´dal u ohneˇ. Na vega´na to byl docela u´speˇch. Tu noc byl jediny´. Azˇ v pondeˇlı´ dorazilo dalsˇ´ıch asi deset Bloudicˇu˚. A to bylo vsˇe. Je fakt, zˇe na na´drazˇ´ı a ve vlaku jsem obcˇas spatrˇil neˇjakou tu vztycˇenou peˇst, ale jinak jsem byl klidny´, nebot’ tento spolek kulhajı´cı´ch „Meresjevu˚“ meˇ opravdu nemohl dohnat. TONY, Avalon

„Pa´nove´, asi jste si zadeˇlali na popularitu. O tomhle se bude u ohnˇu˚ vypra´veˇt jesˇteˇ za deset let,“ pronesl letosˇnı´ vı´teˇz Bloudeˇnı´ pote´, co se v nedeˇli, asi po cˇtyrˇiceti osmi hodina´ch pochodu, dokulhal do cı´le. Tisˇe jsme mu dali za pravdu a s obavou ocˇeka´vali setka´nı´ s dalsˇ´ımi padesa´ti sedmi Bloudicˇi. Ale peˇkneˇ poporˇadeˇ. Letosˇnı´, jizˇ deva´te´ Bloudeˇnı´ porˇa´dane´ T.O. Dobre´ cˇiny, zacˇalo docela nevinneˇ, a to prˇed synagogou v Jeruzale´mske´ ulici v Praze u hlavnı´ho na´drazˇ´ı. Je pravdou, Oficia ´ lnı´ komunike ´ T.O. Dobre ´c ˇiny zˇe stra´zˇci te´to svatyneˇ po cˇase prˇi pohledu na Uveˇdomujeme si, zˇe letosˇnı´ 9. Bloudeˇnı´ bylo na´rocˇne´, vzru˚stajı´cı´ dav Bloudicˇu˚ drobet znejisteˇli, ale a to jak pocˇası´m, tak i de´lkou a na´rocˇnostı´ trasy. jisteˇ byli uklidneˇni sborovy´m zpeˇvem mantry Proto vsˇe hodla´me odcˇinit a desa´te´ho Bloudeˇnı´ se ´ m mani padme hu´m,“ kdy jsme se dovola´„O u´cˇastnı´me coby Bloudicˇi – a dobrˇe na´m tak. vali prˇ´ızneˇ velke´ho Buddhy. Podle zvadla v poCHEMIK, INDY, TONY and co. dobeˇ sveˇtozna´me´ho denı´ku (Tibet Daily Telegraph) se Bloudeˇnı´ odehra´valo v himala´jske´ ob- Z vy´poveˇdı´ prˇezˇivsˇ´ıch osob (Hrˇ´ıbek a spol.): lasti, kterou v nasˇem prˇ´ıpadeˇ nahradila Sˇ uma„Jsme v Himala´jı´ch, tozˇ musı´me na Mt. Eveva. Rosnicˇka´rˇi na Velikonoce slibovali spous- rest,“ a zmizeli ve sneˇhove´ va´nici. Nutno uznat, tu zajı´mavy´ch „mnˇamek“ a bohuzˇel se nemy´- zˇe byli u´speˇsˇnı´ – Mt. Everest skutecˇneˇ dobyli lili. Kazˇdy´ z u´cˇastnı´ku˚ dostal od Bubliny vkus- – ovsˇem zpra´va tam nebyla, neb jak T.O.D.Cˇ . nou jı´zdenku, ktera´ meˇla u sˇtı´plı´stku˚ ohromny´ spra´vneˇ prˇedpokla´dali: „A sem to schva´lneˇ neu´speˇch. Jeden z nich jich dokonce pa´r procvakl, da´me, zmateme tı´m veˇtsˇinu Bludicˇu˚.“ (Pozn. nezˇ s u´divem zjistil, co to vlastneˇ drzˇ´ı v ruce. T.O.D.C ˇ .: Chuda´k Jyrry, co sˇel s Hrˇ´ıbkem.) Prˇi prˇejezdu Brd jsme se dostali do prvnı´ porˇa´dne´ chumelenice a vsˇem zacˇı´nalo by´t leda„Nejkra´sneˇjsˇ´ı va´m byl pohled na Permonı´ka cos jasne´. V Zˇelezne´ Rudeˇ a ve Sˇpicˇa´ku, tedy ve stanicı´ch, kde byly skupinky Bloudicˇu˚ vysa- – vsˇichni v teˇzˇke´ obuvi, von v teniska´ch – hrdizova´ny s upravenou mapou a sˇifrou, byl snı´h a na!“ „Jo, hrdina, u na´s tomu rˇ´ıka´me jinak!“ „Jo, zima. Po prˇedchozı´ jarnı´ prˇedehrˇe, kdy cˇloveˇk to je pravda. Ale byl to u´chvatnej pohled, jak na vandru chodil uzˇ jen v kosˇili, to bylo doce- s pı´snı´ na rtech „Neposlusˇne´ tenisky ja´ ma´m“ zmila neprˇ´ıjemne´ prˇekva´pko a podraz od maticˇ- zel v metrovy´ch za´veˇjı´ch.“ O pa´r hodin pozdeˇji: ky prˇ´ırody. Kdyzˇ se postavy Bloudicˇu˚ postupneˇ „Nedeˇlejte dlouhy´ kroky, vy sloni, to se va´m to rozplynuly v pa´tecˇnı´ tmeˇ a my s Indym a Waki sˇlape, kdyzˇ ma´te gore-texy.“ „Ty, Permone, vı´sˇ osameˇli, dostal jsem neprˇ´ıjemny´ pocit. Zacˇalo jakej je rozdı´l mezi tvejma teniskama a my´ma ’ sneˇzˇit. Jesˇteˇ klika, zˇe v tu chvı´li jsme netusˇi- botama?“ „???“ „Ted uzˇ zˇa´dnej.“ li, zˇe bude sneˇzˇit azˇ do nedeˇle, vsˇe zpestrˇene´ veˇtrem, nocˇnı´mi mrazy a dalsˇ´ımi sˇumavsky´mi Slysˇel jsem od Lisˇa´ka o trempovi, ktere´ho vymozˇenostmi, ktere´ by od tohoto pohorˇ´ı cˇlo- chytili v Tatranske´m na´rodnı´m parku. Ochraveˇk ocˇeka´val spı´sˇe v lednu. na´rˇovi ani tak nevadilo, zˇe ta´borˇ´ı v na´rodnı´m V nedeˇli v noci jsme sedeˇli v cı´li a doufali, parku, jako spı´sˇ to, zˇe si pecˇe svisˇteˇ na kosozˇe alesponˇ neˇkdo dojde. Trochu jsme se uklid- drˇevineˇ. A ten ochrana´rˇ ho nechal toho svisˇteˇ nˇovali tı´m, zˇe po padesa´ti peˇti kilometrech po- klidneˇ dope´ct – takovy´ to byl frajer. Ale to vu˚bec chodu (v tom lepsˇ´ım prˇ´ıpadeˇ) za tohoto pocˇası´ ** 25 **

nic nenı´ proti tomu, co provedla nechvalneˇ zna´ma´ dvojka z Plzneˇ – Veˇrka s Helenou. Vyjely si se sveˇrˇeny´ma skautı´kama do Na´rodnı´ho parku ˇ umava a prˇes vsˇechna varova´nı´ organiza´toS ru˚ – skveˇly´ch T.O.D.Cˇ. – se klidneˇ uvelebily na verandicˇce ochrana´rˇske´ boudy v prvnı´ zo´neˇ v nejchra´neˇneˇjsˇ´ı rezervaci na brˇehu Pra´sˇilske´ho jezera. No, pro peˇt lidı´ to mı´sto 2 x 2,5 m nebylo nic moc. Prˇedstavte si zdeˇsˇenı´ toho jedine´ho ochrana´rˇe, ktery´ to tam prˇisˇel ra´no zkontrolovat. Probudil je slovy: „To snad nemyslı´te va´zˇneˇ, pa´nove´. Tak vsta´va´me!“ Kdyzˇ se ze spaca´ku˚ vyhrabaly 3 holky a pote´ dva mladı´ci, uzˇ se nezmohl na nic a po uvolneˇnı´ dverˇ´ı zapadl dovnitrˇ a ven jizˇ nevysˇel. „Chteˇl jsem ten potu˚cˇek prˇeskocˇit, ale uveˇdomil jsem si, zˇe peˇt metru˚ do da´lky neska´cˇu. Ovsˇem, to uzˇ jsem byl ve vzduchu.“ Dudlı´k a spol. v hospodeˇ v Ka´thmandu˚. Jeho kamara´d si objedna´va´ neˇco k sneˇdku: „Ja´ bych si dal spı´sˇ rˇ´ızek, ale tady kamara´d je vegetaria´n, tak mi prˇineste zeleninovou polı´vku.“ „Na tej K2 ta zpra´va skutecˇneˇ byla, ale nejprve jsme museli odha´zet tu sneˇhovou za´veˇj, abysme zjistili, kdezˇe je ten yellowstone. A nahoru na Annapurnu, tam uzˇ byla vysˇlapana´ da´lnice. A stejneˇ jsme se sesˇli dole v Ka´thmandu˚. Prosteˇ Tibet.“ „My cˇekali jaro, a ono fakt prˇisˇlo

“ (Pozn. redakce -‚ ale azˇ meˇsı´c po Bloudeˇnı´) Sˇteˇstı´ prˇeje odva´zˇny´m! (T.O.D.Cˇ. – dobrˇe jim tak) Kdyby ti vsˇichni Bludicˇi veˇdeˇli, zˇe zatı´mco se trma´celi v za´veˇjı´ch a mrzli v Tibetu, tak my, ˇ ., jsme se hrˇa´li v sousednı´m Bhu´ta´nu T.O.D.C (konkre´tneˇ v Propan-Bhu´ta´n) a ze skaliska pozorovali tu sneˇhovou va´nici rˇa´dı´cı´ v da´li nad Tibetem. A protozˇe bylo chladneˇji, odskocˇili jsme si do blı´zke´ hospu˚dky ke krbu na cˇaj a kloba´sky. Sorry.

rovnou v koulı´ch. Do hospu˚dky jsme prˇisˇli za sneˇhula´ky.

A nynı´ z korespondence prˇed 9. Bloude ˇ nı´m – aneb Internetovı´ de ´moni v akci Sˇemı´k: Pokud byste neˇkdo hodlal vyrazit na Bloudeˇnı´ tak zvadlo je k nalezenı´ na my´ch stra´nka´ch. Toma´sˇ: Nevı´m prˇesneˇ, o co jde. Neˇjaka´ akce? Kdy? To je ta kazˇdorocˇnı´ turistika? Standa: Vysveˇtloval to Indy vcˇera v „Hifa´cˇi“. Prosteˇ neˇkam prˇijedesˇ, vylozˇ´ı teˇ z vlaku, dostanesˇ jen neˇjak prˇedbeˇzˇneˇ naznacˇenou mapu, (nebo ani to ne ?) a pu˚jdesˇ po trase. Meˇlo by to by´t asi trˇicet km (snad nebude metr sneˇhu). Je to azˇ neˇkdy za cˇtrna´ct dnı´... Veˇra: Jo jo, to je prˇesneˇ ta prı´ma akce, kdy Teˇ vyhodı´ o pu˚lnoci z vlaku nezna´mo kde, dostanesˇ do ruky slepou mapu a trˇeba kvı´z, kde se po vyrˇesˇenı´ dozvı´sˇ, kam ma´sˇ jı´t da´l... Pak uzˇ jen buzolu a jdi. Akce strˇedneˇ na´rocˇna´ na trˇi dni. Jeli byste? Toma´sˇ: Moc se mi to lı´bı´. Asi jo. A taky, aby jsme tam neˇkoho znali. Co ma´m pro to udeˇlat, kromeˇ koupi busoly, za´sob a kompletace vybavenı´? Standa: Zatı´m bychom jeli (ze zna´my´ch) asi ja´ + Sasˇa, Veˇrka + Dusˇan (jesˇteˇ o tom nevı´), pak vy, jestli chcete... Toma´sˇ: Mohlo by to byt dobre´. Udeˇlal bych si takove´ ty cˇerne´ pruhy na oblicˇej, abych nebyl videˇt. Navı´c se asi neztratı´m, to pokrytı´ Paegasem je uzˇ docela husty´. Standa: No – pı´sˇou tam, ze telefon ma´sˇ nechat doma (o GPSce, poprˇ. notebooku s Nokia CardPhone pro prˇ´ıstup na Internet odkudoliv a kdykoliv ani nemluveˇ ;) Toma´sˇ: No to je peˇkny´, pra´veˇ jsem se doveˇdeˇl, zˇe ma´m mı´t informace o Tibetu a mapu k Dalajla´movi. Sˇemı´k: Nemeˇla by to by´t spı´sˇ informace o Dalajla´movi a mapa Tibetu? A pak taky Tibetskou knihu mrtvy´ch, stranu 156 - 157 Toma´sˇ: To doma nema´m. Ma´m jen neˇjake´ Koktejly, specia´l Lide´ a zemeˇ o Tibetu, knihu Himala´jske´ dobrodruzˇstvı´, a Knihu Zˇivota (o Jezˇ´ısˇovi) :) Sezˇene se to v knihovneˇ nebo na internetu? A nebo pu˚jcˇı´te mi to neˇkdo (jde jen o dveˇ stra´nky). Sˇemı´k: No, rˇekl bych, ze to stejneˇ skoro nikdo nebude mı´t. A jinak je na zvadle psa´no, zˇe je to mozˇno vymeˇnit za medovinu.

Takte´zˇ jsme zazˇili tu va´nici, co prˇisˇla z Tibetu, kdyzˇ jsme jeli ze Susˇice z na´drazˇ´ı. Na´hle se setmeˇlo. No, co rozsvı´til jsem sveˇtla. Da´lkove´. Houby platne´. Sneˇzˇilo tak husteˇ, zˇe snı´h padal ** 26 **

Toma´sˇ: Pry´ to ma´ by´t docela dost km. Standa: Prˇinejhorsˇ´ım „neˇkam“ dojdem, kde pocˇka´me na vlak s tı´m, zˇe jsme „nevyhra´li“. Cozˇ? Dusˇan: Pokud tam uzˇ budem, tak (jak zna´m Veˇrku) neˇco takove´ho nepada´ v u´vahu. Takzˇe se jako obvykle ve dne v noci v bla´teˇ desˇti budeme honit v neˇjake´m vojenske´m prostoru v pru˚beˇhu spolecˇne´ho cvicˇenı´ vojsk sta´tu˚ Varsˇavske´ smlouvy. Sˇemı´k: Tentokra´t to nema´ by´t ve vojenske´m prostoru, ale v na´rodnı´m parku. Takzˇe na´s nebudou honit voja´ci, ale maxima´lneˇ ochrana´rˇi spolu s policiı´. Hele, ty uzˇ jsi byl na Bloudeˇnı´, kdyzˇ pı´sˇesˇ „jako obvykle ve dne v noci v bla´teˇ desˇti“, anebo jsi byl jenom na neˇjake´m vandru s Indym? Standa: V noci bych se asi nikam nehonil, neb v noci nenı´ videˇt ;-) A Varsˇavska´ smlouva uzˇ je zrusˇena´ ;-) Mozˇna´ (abychom se my, veˇci neznalı´ pak nedivili) by bylo dobre´, aby neˇkdo ze zkusˇeneˇjsˇ´ıch (Helenka?) o cele´ veˇci pravdiveˇ informoval s tı´m, zˇe jake´koliv zkreslova´nı´ cˇi zatajova´nı´ u´daju˚ mu˚zˇe by´t pouzˇito proti nı´...

Helenka: Dobra´ tedy: Byla jsem vyzva´na, abych se taky vyja´drˇila. Popı´sˇu va´m tedy moje jedine´ Bloudeˇnı´: Z vlaku na´s vyhodili v pa´tek ve 23 h spolu s Hrˇ´ıbkem a dalsˇ´ımi nesˇt’astnı´ky. Zjistili jsme, zˇe se jesˇteˇ ani nenacha´zı´me na mapeˇ. Na prvnı´ kontrolu jsme dosˇli asi v 1:30 ra´no. Hledali jsme do 9:30, kdy se zde jizˇ shroma´zˇdilo dalsˇ´ıch 60 u´cˇastnı´ku˚ te´to akce. Pak neˇkdo nasˇteˇstı´ zpra´vu (zcela neoznacˇenou) u´plneˇ na´hodou nasˇel. Tere´n byly pı´skovcove´ bloky 10x10x10m (u sebe a prˇeskakovaly se horem). Na dalsˇ´ıch podobny´ch kontrola´ch se lide´ roztrousili. Do cı´le jsme dorazili hna´ni motivacı´ po 4 hodina´ch spa´nku (celkem za 2 dny) v nedeˇli ve 12:30 jako prvnı´. Nevı´m, kolik meˇrˇila trasa vzdusˇnou cˇarou, ale my jsme nachodili 73 a dalsˇ´ıch 20 km jsme jeli vlakem. Takzˇe Bloudeˇnı´ zdar! Ahoj Helena A po tomto poslednı´m prˇ´ıspeˇvku skoro vsˇichni zu˚stali doma



** 27 **

10.roc ˇnı´k

???

aneb Benefic ˇnı´ vandr Jana Nedve ˇ da Mı´sto akce – prˇedem nezna´me´ Datum kona´nı´ – Velikonoce roku 2002 (29.3.-1.4.) Mı´sto srazu – 29. brˇezna v 16:30 u kasˇny na trˇetı´m na´dvorˇ´ı Prazˇske´ho hradu Organiza´tor – nezna´my´, ale urcˇiteˇ pomstychtivy´ Obeˇtnı´ bera´nci – zu´cˇastneˇnı´, zejme´na cˇlenove´ T.O.D.Cˇ . organizujı´cı´ minule´ Bloudeˇnı´ Specia´lnı´ skupina – QY7BZˇ – specia´lnı´ vy´sadkove´ komando zacˇı´najı´cı´ na druhe´m konci republiky, nezˇ ostatnı´ zu´cˇastneˇnı´ – Tony, Indy, Chemik, Dudlı´k

Doslov Neˇktera´ mı´sta, uda´losti a jme´na nemusı´ souhlasit se skutecˇnostı´. Snazˇili jsme se vsˇak co nejveˇrneˇji zachytit historky odposlechnute´ u ohnˇu˚, ve vlaku cˇi na cesteˇ, po hospoda´ch a na´drazˇnı´ch cˇeka´rna´ch, cˇi na slezina´ch. Vy, kdozˇ jste se ve vypra´veˇnı´ poznali – neotravujte na´s, nema´ to cenu Vy, kdozˇ vı´te sve´ – mlcˇte Vy, kdozˇ nevı´te – nekamenujte na´s A vy ostatnı´ – prˇijed’te prˇ´ısˇteˇ

** 28 **