1(issue) Universitas Bohemiae Meridionalis Budvicensis Facultas Pedagogica. Studia Kinanthropologica Studia Kinanthropologica. Volume 7

Universitas Bohemiae Meridionalis Budvicensis Facultas Pedagogica

Studia Kinanthropologica Studia Kinanthropologica

Volume 7.

1

České Budějovice Czech republic

(issue)

2006 ISSN – 1213-2101

Studia Kinanthropologica

2006, VII, 1 ________________________________________________________________

Studia Kinanthropologica

Studia Kinanthropologica, vědecký časopis pro kinantropologii. Vydává Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vychází dvakrát za rok. Uzávěrka čísla 1 je 28.2. a čísla 2 30.9..Adresa redakce: KTVS PF JU Jeronýmova 10, České Budějovice, 371 15,tel. 387773170-1,fax: 387773187 Internet:www.pf.jcu.cz, E-mail: [email protected] Studia Kinanthropologica is scientific journal for kinathropology. The journal is published in two issues per year. Deadline for the submition is February 28, per first issue in the year. Deadline for the second issue is September 30. This information is valid for all submitions and years.The address of editor´s office: KTVS PF JU Jeronýmova 10, České Budějovice, 371 15,tel. +420387773170, fax: +420 387773187,Internet:www.pf.jcu.cz,Email:[email protected]

STUDIA KINANTROPOLOGIA

STUDIA KINANTHROPOLOGICA

Vědecký časopis pro kinantropologii

Scientific Journal of Kinanthropology

REDAKČNÍ RADA : PŘEDSEDA :

EDITORIAL BOARD : EDITOR - IN - CHIEF :

PaedDr. Emil Řepka,CSc Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta České Budějovice

Emil Řepka University of South Bohemia, Faculty of Education, Czech Republic

VÝKONNÝ REDAKTOR : PaedDr. Emil Řepka,CSc Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta České Budějovice, Česká republika

EXECUTIVE EDITOR : Emil Řepka University of South Bohemia Faculty of Education, Czech Republic

ČLENOVÉ :

MEMBERS :

Prof. Dr. Dieter Hackfort Universität Bundeswehr, Mnichov, BRD

Dieter Hackfort University of Bundeswehr, Munich Germany

Prof. PhDr. Václav Hošek,DrSc Univerzita Karlova, FTVS Praha Česká republika

Václav Hošek Charles University, Faculty of Physical Education and Sport Czech Republic

Maria Kavussanu, Ph.D. Loughborough University ,Leicester U.K.

Maria Kavussanu Loughborough University ,Leicester U.K.

Prof. PhDr. František Man,CSc Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta České Budějovice, Česká republika

František Man University of South Bohemia Faculty of Education, Czech Republic

Prof. David Pargman, Ph.D. Florida State University Florida, USA

David Pargman Florida State University Florida, U.S.A

Doc. MUDr. Pavel Stejskal,CSc Univerzita Palackého, fakulta tělesné kultury, Olomouc, Česká republika

Pavel Stejskal Palacky University Faculty of Physical Culture, Czech Republic

Doc. PaedDr. Zdeněk Šebrle,CSc Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta České Budějovice, Česká republika

Zdeněk Šebrle University of South Bohemia Faculty of Education, Czech Republic

Doc.PaedDr. Jan Štumbauer,CSc Jihočeská univerzita, pedagogická fakulta České Budějovice, Česká republika

Jan Štumbauer University of South Bohemia Faculty of Education, Czech Republic

OBSAH Přehledové studie MARTIN KUDLÁČEK Socializace ve sportu zdravotně postižených.............................................................................7

Výzkumné studie J. SOBIECKA, K. POLOKOVA, J. POTMĚŠIL Rodinný život českých a polských paralympioniků.................................................................17 LEONA FIALOVÁ Rozvoj svalstva a explozivních schopností-vliv na sportovní výkonnost běžců......................27 ZDENĚK TOMŠÍČEK, ROMAN BISKUP Statistický výzkum v rámci možností.......................................................................................35 JAN ŠTUMBAUER Přehled historického vývoje techniky a metodiky sjíždění a zatáčení na lyžích...................................................................................................................43 GUSTAV BAGO Historie vývoje gymnastického nářadí kůň našíř s madly do padesátých let 20. století......................................................................................................51 POKYNY PRO AUTORY PŘÍSPĚVKŮ.............................................................................55

3

CONTENS Review studies MARTIN KUDLÁČEK Socialization in disability sport...................................................................................................7

Research Studies J. SOBIECKA, K. POLOKOVA, J. POTMĚŠIL Czech and Polish paralympians participations in family life....................................................17 LEONA FIALOVÁ Development of muscle of leg and explosive force – influence on sport performance of runners.............................................................................................................27 ZDENĚK TOMŠÍČEK, ROMAN BISKUP Statistical research with confindet possibility...........................................................................35 JAN ŠTUMBAUER Survey of historical development of technology and methodology down and change of direction on skis.................................................................................................43 GUSTAV BAGO History of development of pommel horse gymnastic apparatus up to the 50s of the 20th century.....................................................................................................51 AUTHOR INSTRUCTION....................................................................................................57

4

PŘEHLEDOVÉ STUDIE REVIEW STUDIES

5

6

Studia Kinanthropologica, VII, 2006, (1), 7-13 The Scientific Journal for Kinanthropology

SOCIALIZATION IN DISABILITY SPORT SOCIALIZACE VE SPORTU ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH Martin Kudláček Faculty of Physical Culture, Palacký University in Olomouc _______________________________________________________________________________________ ABSTRACT Participation of persons with disabilities in sport is one of the key problems in adapted physical activity. Understanding participation motives and processes of sport socialization can help us to improve quality of lives of persons with disabilities. In this article we provide the review of studies in sport socialization in years 1990 to 2000 starting with the critique by Fishwick and Greendorfer (1987) who criticized theoretical and methodological approaches of earlier studies, which were based predominantly on internalization approach. Although Nixon (1990), or Greendorfer and Bruce (1991) suggested possible solutions the theme of sport socialization seem to be discontinued in 90s. In disability sport area studies were initiated by Williams and colleagues by series of articles discussing theoretical issues applied clearly in studied topics. The other main area of disability sport studies is focused on participation motives and stages in disability sport career. Key words: participation, socialization, sport, disability, review

SOUHRN Participace osob se zdravotním postižením je jedním z klíčových problémů v oblasti aplikovaných pohybových aktivit. Porozumění motivům participace a procesu sportovní socializace nám může pomoci zlepšit životy osob s postižením. V tomto článku se věnujeme review studií zaměřených na sportovní socializaci v letech 1990 až 2000. Začínáme kritickým článkem Fishwicka a Greendorfra (1987), kteří kritizovali teoretické a metodologické kvality dříve publikovaných studií, které byly založeny zejména na přístupu přejímání hodnot. Ačkoliv Bizon (1990) či Greendorfer a Bruce (1991) navrhli možná řešení diskutovaných limitů v oblasti výzkumu sportovní socializace, toto téma se jistým způsobem vytratilo z publikací ve vědeckých časopisech. V oblasti sportu osob s postižením výzkum socializace inicioval William¨, který spolu s kolegy publikoval sérii článků na nichž dokládal možné využití teoretických konstruktů socializace včetně metodologických východisek správného zpracování daných témat. Další významnou oblastí výzkumu v oblasti sportu postižených byly studie věnované motivům participace a etapám sportovních kariér postižených sportovců. Klíčová slova: participace, socializace, sport, postižení, přehled _______________________________________________________________________________________ Review of Literature from 1990-2000 with Emphasis on Disability Sport Socialization

“Socialization is the process by which we acquire the culture of the society into which we are born….the process by which we acquire our social characteristics and learn the ways of thought and behavior considered appropriate in our society “ (Bilton et. al, 1987). Coakley (1998) on the other hand defined socialization as complex and interactive process, through which we form ideas about who we and how are we connected to the world around us.

Socialization If we examine twenty different definitions of socialization, we will be surprised how similar, but different they might be. For example Eitzen and Sage (1982) defined socialization as process of learning and adapting to a given social system. Williams (1994) cited Bilton’s definition:

_________________________________________________________ The study was realized with the support of GRANT MSM 6198959221

7

research was not addressing the potential influence of normative behavior. Authors also criticized research for poor sampling design and not taking in account gender, race or cultural differences. Finally authors suggested the great need for reconsidering methodological approach, suggesting greater need for methods other hen surveys and questionnaires might be more appropriate. They suggested the use of in depth interviews or interviews. It is interesting to compare some points of Fishwick and Greendorfer (1987) with Williams (1994), who brought our attention to theoretical/methodological limitations of certain studies, but did not discount their value in contribution to the body of knowledge in the area of sport socialization into disability sport.

Williams and Taylor (1994), representatives of socialization in disability sport, defined socialization as: “…process by which the individual internalizes the knowledge, values, and norms that are essential to participation in social life. Socialization can be simplistically conceptualized in two basic ways: Socialization- asinternalization and Socialization-as-interaction. Until the 1980s primary research in sport socialization was based on internalization approach, which was started to be widely criticized since early 1980s. Coakley (1993) concluded that these critiques of socialization theory and research have led many researchers to move from internalization to interactions approach. I have decided to review sport socialization research after 1990, when Nixon (1990) and Greendorfer (1991) asked questions about rejuvenating sport sociology research.

Howard Nixon (1990) In his article Nixon (1990) offered possible solution to theoretical/methodological problems discussed on previous page. He introduced modified Turner’s model for personality and individual behavior within societal structures. Nixon’s (1990) definition of socialization reflects his proposed model. Socialization is an ongoing and “recursive” process in which the individual continually moves through a path of attribution of meaning in situations to reactive or adaptive socialization processes that influence individual behavior or personality, which, in turn may affect, and be affected by, intervening social relationships, network, and structures. It is obvious from this definition that Nixon does not advocate for traditional deterministic structural-functional social learning approaches on studies of socialization and sport. Nixon (1990) brought up an important point that societal values might not only be transmitted, but they might also be resisted, or redefined by individuals who are being socialized. On the other hand Nixon warned us of problem of loosing some degree of generalizability by accounting for contextual influences. Applying Turner’s (1988) model into sport socialization he suggested following. Individual personality is the accumulation of the lasting effects of past experiences. Individual behaviors occur in social situation, which are immediate temporal and spatial environment of a social encounter. These situation do not exist in vacuum, but they are embedded within broad societal contexts. Nixon (1990) suggested that these contexts are providing the basis for the meanings constructed n immediate situations. They are made up of complexes of subjective and objective constrains that shape individual behavior and experiences in social networks. All individuals function within this intricate model and they have following opportunities to react to social or cultural pressures, which reinforce existing similarities

Critiques of Socialization Research Lesley Fishwick and Susan Greendorfer (1987) I was particularly interested in this position paper by Susan Greendorfer, because originally I was going to use her 1978 instrument for sport socialization. Comparing dates of article (1987) and Lugo’s (1991) dissertation I found it interesting that dissertation was not using this article as point for possible limitation. Fishwick and Greendorfer (1987, p. 1) opened their paper with this statement: “During the 1970s several sport sociologists addressed the topic of sport socialization and the process of becoming a sport participant. Given the vast number of studies during this period, the absence of recent research on this topic is somewhat surprising.” They suggested that researchers might of possibly reached such in depth understanding, that there is no further need for studies in this area. In contradiction McPherson (1991) stated his disappointment with the lack of closure relative to substantive knowledge about the socialization process. Fishwick and Greendorfer (1987) suggested that there might be problems in two areas: theoretical issues and methodological issues. In the area of theoretical issues they questioned appropriateness of theoretical models used in sport socialization research. Mostly they have used sociologist from outside of sport area. As early as in (1970) Gouldner cautioned us about “oversocialized” concept in which individuals are viewed as valuetransmitting and value-receiving, rather then as value-creating. Giddens (1978) then indicated that individuals appear as willing recipients of the social system’s prescriptions and norms. Second argument of Fishwick and Greendorfer (1987) was that research methodology has not taken in account all aspects of social role/social system approach. They argue that although theoretical model of social learning allows for interaction, research ignored bidirectionality of this process. Also existing

8

guidance for those, who they challenge to step outside of their “comfort zones”.

between individuals and existing patterns. We can simply (a) reproduce societal patterns and thus recreate socio-cultural habits, or (b) we can react/adjust to the situations and relationships. We can also (c) adapt to the situations and relationships that are experiences as challenges. Finally we can (d) exchange meanings of socializing situations with significant or influential others that provide us with interpretive frameworks. At the end of his article Nixon (1990) reminded us that we can look at sociological situations from two perspectives; micro dynamics and macro dynamics ; which can be also looked upon as models emphasizing particularity and generalizability. Nixon (1990) stressed the importance of development of all inclusive theoretical integration, which could include macro-micro connections into or through sport.

Jay Coakley (1993) In his article Coakley provided critique of internalization approaches in sport socialization studies. He mentioned that early research on socialization and sport was typically asking who participated in sports, why they participated, and how they were changed by participation. He claimed that those who asked these questions were often associated with organized sport programs, and usually had vested interest in recruiting new participants and promoting their programs by showing positive developmental outcomes of sport participation. Although this argument sounds reasonable, Coakley (1993) does not provide us with any evidence supporting his statement. Coakley bypassed theoretical reasoning for his argument and simplified whole problem on the matter of internalization versus interactionist approach. Coakley (1993) claimed that most of the research done on socialization into sport has been inspired by 1973 article by Kenyon and McPerson. Although these studies did not ignore interact ional nature of socialization, their model seems to encourage researchers to emphasize a socializationas-internalization approach. Coakley criticized these studies to have mixed finding and not addressing social contexts in which participation decisions occur and in which participation is maintained on a day-to-day basis. I believe Coakley did not do just review of internalization approach, because he simplified findings on (a) socialization into sports occurs in connection with support and encouragement coming from significant others. He did not list significant others, although this was one of the main emphasis of internalization approaches. Were they influenced by peers, family (father, mother, brother or sister) or by whom. He simplified and shortened his account of these studies and, I believe, showed some bias in this process. On the other hand he spent most of his paper discussing finding of interactionist studies that are based mainly on qualitative approach and in my opinion provide results richer and more personal then internalization studies, but very particular and perhaps mixed. I could not find studies focusing on socialization as whole in Coakley’s paper. Perhaps it is because the complicated nature of socialization. Studies would be named as “The athletic career: Some contingencies of sport specialization” or “Early athletic careers”. He also spend considerable amount of space on other topics such as socialization out of sport, socialization through sport (academic achievement and aspirations, social and occupational mobility, deviant behavior, political orientation, moral development, or social construction of masculinity). From this brief

Susan Greendorfer and Toni Bruce (1991) Greendorfer and Bruce (1991) contributed to the discussions about problematic area of socialization with yet new suggestions of conceptualizing socialization studies as cultural studies. They addressed the absence of research in this area and suggested that it represents more then a temporary decline of interest. They also reminded us that socialization operates on both micro (individual or group) and macro (societal and cultural) levels. Their definition of socialization reflects upon proposed conceptual changes: We need to analytically accommodate conceptualizations of sport socialization as a cultural dynamic in which structures sets of preestablished interaction patterns and relationships are balanced with notions that allow for a range of differentiated interactions and exchanges that are negotiable and subject to interpretation. (Greendorfer and Bruce, 1991, p. 135) Authors do suggest that functionalist and social learning approaches might still be useful in sport socialization research. They suggest that challenge lies in finding analytical tools to balance the emphasis on human agency with considerations of power and hegemony. Breendorfer and Bruce (1991) suggested cultural studies approach as one that can examine sport by accommodating a fluid dynamic, such as balancing historical antecedents with dominant sporting values, practices and dominant social groups. Authors suggested approach that contributes to the line of critiques of sport socialization, emphasizing challenge to step outside of conceptual styles with which researchers feel comfortable. Williams (1994a) suggested that researchers have been socialized by the agents and in contexts which support the hegemony of structural functionalism. Therefore I find Greenorfer’s and Bruces’ (1991) challenge as being very daring and offering little of methodological

9

influenced participation were; (a) for people with spinal cord injury these were peers and friends, although ambulant individuals were influenced mostly by family members. Blind individuals were influenced mostly by peers and teachers, only very little by family. Deaf athletes were mostly influenced by schools and peers. Interesting general trend was relatively little influence of family on sport socialization into disability sport. Although these studies highlighted some interesting patterns, they need to be considered with caution, because of its theoretical/methodological limitation as well as underlying assumptions and sampling designs.

account, we can see that the area of socialization became quite broad, in my opinion, merging sociology with psychology and focusing on specific elements of socialization, rather then on socialization itself. Here we would have to face question if such studies are becoming entrapped in particularity and how much generalizable knowledge they bring to sport socialization area. I also believe that focus on just two approaches is important in matters of comparing these two, but does not provide viable future directions in sport socialization topics. I believe that this paper is one of many critiques, which adds to confusion and particularization of socialization research. In following account of review of literature I will try to trace possible influence of above discussed critiques and suggestions for socialization research in 1990s.

Review of Literature in Disability Sport Socialization Apart from early studies on socialization using questionable theoretical approaches, there is very limited number of studies done on this topic. My original project was to be based on dissertation by Annabelle Lugo (1991) titled Sport Socialization of Cerebral Palsied Adolescents. The data was collected through surveys Greendorfer and Lewko (1978) “Sport Interest Inventory” of 112 adolescents with cerebral palsy, ages 13 to 21 years, from 15 states. Lugo (1991) found that the only important variable in the sport socialization of adolescents with CP was friends. In the light of previously discussed critiques of structuralfunctionalistic approach, there is a question about appropriateness of this approach. The other studies done on socialization were Williams and Kolka (1998) Socialization Into Wheelchair Basketball in the United Kingdom: A Structural Functionalist Perspective and Williams and Taylor (1994) Socialization, Subculture, and Wheelchair Sport: The Influence of Peers in Wheelchair Racing. Williams and Taylor (1994) used participant observation and survey methods to study subculture of wheelchair racing. In this approach we can see orientation onto the particular wheelchair sport rather then disability group. They found player, specially elite experienced players to be the organizing agents of hegemony of wheelchair racing in the United Kingdom. Nonelites racers construct their sporting identities as wheelchair racers with reference to the sub cultural material that elite racers pass on. Williams and Taylor (1994) found that first chance for socialization into wheelchair racing sport was when athletes went to buy racing chair, they went to the particular store, where they could learn about wheelchair racing from owner of the store. He spends average about 2 hours with novices in showroom, providing them with information on training and techniques. It is an interesting twist from other socialization studies, that focus primary on influences for participation in sports (in general) rather then on learning specifics about give subculture.

Disability Sport Research on socialization dominated the filed of sociology in disability sport Williams (1994b). Williams (1994a,b; Kolka and Williams,1997; Williams and Kolka 1998; and Williams and Taylor, 1994) dominated conceptual discussions about the appropriateness of the socialization research in disability sport, in fact I believe he is the only one discussing the appropriateness of chosen theoretical and methodological approaches in socialization into disability sport. I am not certain if the difference between his work and work of previously mentioned sport sociology critics differs because of his European foundations or for other reasons. I found his brief review of socialization research very helpful and inspirational. In Disability Sport Socialization and Identity Construction (1994b) Williams summarized that majority of researchers used structural-functional approach, while minority used symbolic interactionist approach. He concluded that the collective goal of all structural-functional studies was to determine if there are differences between primary socializing agents, socializing situations, and personal attributes in disability and general sport socialization. The general consensus was that there are in fact differences and that they differ by groups with similar functional impairments. The biggest limitation of these findings is that studies were done focusing only on particular disability group, usually with no emphasis on particular sports. Williams (1994b) listed use of “impairment” as category to be extremely limiting, because it assumes that individuals in same impairment category will be socialized in the same way. In focusing on disability group, we might be under the influence of medical model. Under medical model disability is considered as “personal tragedy” (Williams, 1994a). On the other hand findings show some interesting patterns. Significant others, who

10

Although the article serves as an excellent case study I am missing linking the incidents and discussed findings with any models or theories, making the findings more generalizable. Stewart et al. (1991) studied participation of 21 deaf athletes representing Canada on World Deaf Games. The results showed preference of participation on hearing teams, because of higher potential for developing athletics skills. Competition and training on hearing teams also might be preferred because for many deaf athletes it is the only option they are exposed to. Brasile (1988) and Brasile and Hedrick (1991) studied psychological factors that influence participation in wheelchair basketball. Brasile (1988) has developed questionnaire which was answered by 60 participants. The data revealed that ranked one reason for participation in wheelchair basketball was the opportunity to improve level of health and fitness, it also offers a chance to improve ability (wheelchair basketball?) and athletes like to win. Brasile and Hedrick (1991) compared participation incentives of adult and youth players of wheelchair basketball. Participants were 88 adults and 104 youth participants. They used Participation Reasons Scale 26-item Likert-scale instrument. And found differences in “Ego” and “Social Integration” areas, where youth players scored significantly higher. Although these two studies could not stand probably stand chances in rigorous peer review, they offer an interesting insight to sport participation incentives. It reminds me of Williams (1994a) who stated that probably the most appropriate discipline to address areas of socialization is sociology, but as we can see sometimes psychology or cultural studies can provide interesting insights. Martin and Mushett (1996) studied social support networks of seventy eight swimmers with disabilities from Australia, Canada, and Great Britain. Athletes ranged from 12 to 44 years. Study found parental support across all areas with mother being most frequent provider of emotional support and emotional challenge and most frequent in overall count. There was minimal support attributed to teammates in the area of technical support. Correlation results also suggested that athletes who received strong listening support and were challenged both emotionally and technically expressed greater efficacy in their ability to train well enough to reach their potential. Fung (1992) studied Participation Motives in Competitive Sports: A Cross-Cultural Comparison. Participants were 15 male and 15 female athletes from each of U.S., Britain, and Japan. Results of this study suggested differences in participation motives of male and female athletes. Male athletes appeared to be driven into competition for the need to achieve and obtain status whereas female athletes rated friendship as a more important factor. There

Williams and Kolka (1998) examined the subculture of wheelchair basketball using structural functionalistic perspective. This research article has wonderful guidelines supporting the use of functionalist theory in socialization research. Researchers stressed the importance of ontological assumptions and epistemological assumptions. Ontological assumptions are research questions. It is crucial to decide on our questions and Williams and Kolka aimed to answer following questions: (a) Who are the primary socialization agents in the wheelchair basketball system in the UK? (b) What are primary socialization contexts used by these agents? (c) What are the relevant personal attributes of wheelchair basketball players in the UK? Epistemological assumptions focus on the research question. Authors suggest the pattern maintenance is best studied by traditional positivistic research designs that use survey instruments. Therefore our question determines our research methods and we should not simplify our choices to choosing either or theoretical approaches. The results showed peers to be the main initial socialization agents (48%) followed by another player, who they only knew occasionally (15%) and physiotherapist (11%). It is interesting that coaches had initially influenced only 5% of participants. Socialization context was mostly wheelchair basketball club (47%) followed by disabled sport club (18%), hospital (17%) and school or college (12%). Researchers also concluded that coaches in club serve as gate-keepers, rewarding conformity and punishing deviance, unless the player can perform in exceptionally high level. Probably the most interesting finding is that wheelchair basketball in UK relies heavily on current members to bring new players into the social system. Finally Williams and Kolka (1998) critically evaluated their application of the use of structural functionalism and thus provided an excellent guidelines for future research in this area. Participation in Disability Sport Many studies in disability sport area focus on various aspects of sport participation. These studies come from various perspectives and use wide variety of methodological approach. Nixon (1989) explored the dynamics of participation of boy with visual impairment in mainstream sport clubs (soccer and track) in the article Integration of Disabled People in Mainstream Sports: Case Study of Partially Sighted Child. Nixon introduced us to the rich account of child with VI’s participation in sport club, and he described dynamics of relationship in three various settings. Unfortunately he did not discuss, who made the decisions about participating or remaining in the sport club. There was a case for socialization of soccer team into competitive approach by the assistant coach. This emphasis made integration somewhat difficult.

11

contribute relations.”

were also differences in motives among three countries on three out of seven motives. Castaneda and Sherrill (1999) explored the world of challenger baseball in qualitative study titled Family Participation in Challenger Baseball: Critical Theory Perspectives. Author was directly involved in being coach of this team and interview family members of players. The results reveled following five themes: (a) participation in challenger baseball was fun and enjoyable experience, (b) the participation positively affected equal opportunity and feelings of “normalcy”, (c) involvement in challenger baseball provided social network and emotional support for families facing common challenges, (d) participation provided chances to acquire baseball skills and knowledge, and finally (e) participation increased interaction of children with peers.

to

enhancing

institution-athlete

Conclusion Although topic of socialization in sport was frequent research topic of 1980s there seem to be discontinuation of this kind of research in English literature. The main problem seems to be that socialization was simplistically conceptualized and studied under internalization paradigm. After criticism of Greendorfer and Fishwick (1987), Nixon (1990) and Grendorfer and Bruce (1991) there seem to be switch to the more specific areas of sport sociology. In disability sport the area of socialization was pioneered by British author Trevor Williams, who has lead studies and emphasized theoretical approach to studies of socialization. Unfortunately work of Williams was not followed and other studies of participation motives were more psychologically based. Currently there is lack of knowledge related to participation and socialization in disability sport. I agree with Williams (1994a,b) and Williams and Kolka (1998) in the fact, that we need to match theoretical concepts and research methods with our research questions. If we are to study the structure of IPC and its role in disability sport, we might be more likely to use different research methods, than if we are interesting in the motives and effects of participation of adolescent girls in wheelchair basketball. I also strongly support Williams (1994b) critique of socialization by disability group rather than by particular disability sport. Understanding of socialization in disability sport and participation motives can help us to improve the quality of lives of persons with disabilities and to increase the participation rate in disability sport.

Retirement from Disability Sport Recently Wheeler et al. (1996) and Wheeler et al. (1999) enriched the body of knowledge in adapted physical activity research by two excellent studies that focus on the retirement from disability sports. In pilot study (1996) Wheeler et al. Found that some athletes experience variety of emotional reactions to the retirement such as sadness, hopelessness, loss of identity and depression. In later study Wheeler et al. (1999) applied the theory of personal investment into the retirement area. Both studies were qualitative studies based on personal interviews. Findings of first study suggested that sports played a significant role in adjusting or coping with athletes disabilities. All athletes expressed feelings of shock, grief and sadness associated with retirement from sport and indicated sudden change from sport to retirement (lack of preparation for retirement). Retired athletes indicated desire to return to physical activity for primary reasons ofof physical conditioning and fear of aging with disability. Wheeler et al.(1999) did great job in describing phases of athletic involvement: (a) pre-transition (initiation and development, competitive experience; (b) transition phase (exit from competition), and (c) posttransition phase (adjusting to life after competitive sport). All participants were elite athletes and many of them experienced problems with transition from competitive sport. Results of both studies suggest the need for changes in organized disability sport to support transition of athletes out of competitive sport. Wheeler et al. (1999, p. 236) suggested: “ We strongly suggest that regional, national, and international sport organizations consider a number of initiatives, including counseling support during and after athletic careers for vocational, educational, and emotional considerations. Providing opportunities for athlete recognition, such as hall of fame, athlete model or ambassador programs, and master game, might greatly

REFERENCE Brasile, F.D. (1988). Psychological factors that influence participation in wheelchair basketball. Palaestra, 4(3), 25-27. Brasile, F.D. & Hedrick, B. (1991). A comparison of participation incentives between adult and youth wheelchair basketball players. Palaestra, 7(4), 4046. Castaneda, L. & Sherrill, C. (1999). Family participation in challenger Baseball: Critical theory perspectives. Adapted Physical Activity Quarterly, 16, 372-388. Coakley, J. (1993). Sport and socialization. Exercise and sport science review, 21, 169-200. Eitzen, S.D, & Sage, G.H. (1982). Sociology of American sport. Dubuque, IO: Wm. C. Brown Company Publishers. Fishwick, L. & Greendorfer, S. (1987). Socialization revisited: A critique of the sportrelated research. Quest, 39, 1-8.

12

Nixon, H. L. (1990). Rethinking socialization and sport. Journal of Sport and Social Issues, 14 (1), 33-47. Turner, R.H. (1988). Personality in society: Social psychology’s contribution to sociology. Social Psychology Quarterly, 51, 1-10. Wheeler, G.D., Malone, L., Van Vlack, S., Nelson, E., & Steadward, R. (1996). Retirement from Paralympic sport: A pilot study. Adapted Physical Activity Quarterly, 13, 382 - 399. Wheeler, G.D., Steadward, R.D., Legg, D., Hutzler, Y., Campbell, E., & Johnson, A. ( 1999). Personal investment in disability sport careers: An international study. Adapted Physical Activity Quarterly, 16, 219 - 237. Williams, T. (1994a). Sociological perspectives on sport and disability: Structural-functionalism. Physical Education Review, 17 (1), 14 – 24. Williams, T. (1994b). Disability sport socialization and identity construction. Adapted Physical Activity Quarterly, 11, 14 – 31. Williams, T., & Kolka, T. (1998). Socialization into wheelchair basketball in the United Kingdom: A structural functionalist perspective. Adapted Physical Activity Quarterly, 15, 357 – 369 Williams, T., & Taylor, D. (1994). Socialization, subculture, and wheelchair sport: The influence of peers in wheelchair racing. Adapted Physical Activity Quarterly, 11, 416 - 428. Woolger, C. & Power, T.G. (1993). Parent and sport socialization: Views from achievement literature. Journal of Sport Behavior, 16(3), 171189.

Fung, L. (1992). Participation motives in competitive sports: A cross-cultural comparison. Adapted Physical Activity Quarterly, 9, 114-122. Giddens, A. (1978). New rules of sociological method: A positive critique on interpretative sociologies. New York: Basic Books. Gouldner, A. (1970). The coming crisis of western sociology. New York: Avon Books. Gray-Lee, J.W. & Granzin, K.L. (1997). Understanding participation in exercise and sport: An extended application of personal investment theory. Journal of Sport Behavior, 20(1), 37-52. Greendorfer, S.L. (1992). Differences in childhood socialization influences of women involved in sport and women not involved in sport. In A. Yiannakis & S.L. Greendorfer (Eds.). Applied Sociology of Sport. Champaign, IL: Human Kinetics. Greendorfer, S.L. (1993). Gender role stereotypes and early childhood socialization. In G.L. Cohen (Ed.). Women in Sport: Issues and Contraversies. (pp. 3-14). Newbury Park, CA: Sage Publication. Greendorfer, S.L., & Bruce, T. (1991). Rejuvenating sport socialization research. Journal of Sport and Social Issues, 15 (2), 129 – 144. Greendorfer, S.L., & Lewko, J.H. (1978). Children’s socialization into sport: A conceptual and empirical analysis. Paper presented at the 9th World Congress of Sociology, Uppsala, Sweden. Hopper, C.A. (1983). Socialization of wheelchair athletes in sport. Ann Arbor, MI: University Microfilms International. Jambor, E.J. (1999). Parents as children’s socializing agents in youth soccer. Journal of Sport Behavior, 22(3), 350-358. Kolka, T. & Williams, T. (1997). Gender and disability sport participation: Setting a sociological agenda. Adapted Physical Activity Quarterly, 14, 8 23. Kunesh, M.A., Hasbrook, C.A., & Lewthwaite, R. (1992). Physical activity socialization: Peer interactions and affective responses among a sample of sixth grade girls. Sociology of Sport Journal, 9, 385-396. Leonard, W.M. (1991). Socialization into an avocational structure. Journal of Sport Behavior, 14(3), 169-186. Lugo, A. M. (1991). Sport socialization of cerebral palsied adolescents. Unpublished Dissertation. Texas Woman’s University. Lugo, A.M., Sherrill, C., & Pizzaro, A.L. (1992). Use of sport socialization inventory with cerebral palsed youth. Perceptual and Motor Skills, 74, 203208. Martin, J.J. & Mushet, C.A. (1996). Social support mechanisms among athletes with disabilities. Adapted Physical Activity Quarterly, 13, 74-83.

Martin Kudlacek Department of Adapted Physical Activities Faculty of Physical Culture Palacký University in Olomouc Contact: +420 737 741 942 Fax: +420 585 422 532

13

14

VÝZKUMNÉ STUDIE RESEARCH STUDIES

15

16


RODINNÝ ŽIVOT ČESKÝCH A POLSKÝCH PARALYMPIONIKŮ* CZECH AND POLISH PARALYMPIANS PARTICIPATION IN FAMILY LIFE* J. Sobiecka1, K. Poloková2, J. Potměšil3 1

Akademie tělesné výchovy v Krakově, Institut rehabilitace KONTAKT bB, občanské sdruženi pro studium, rehabilitaci a sport bez bariér 3 Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu Praha __________________________________________________________________________________________ 2

SOUHRN Cílem provedeného výzkumu bylo určení vlivu provozování disciplín paralympijského sportu na rodinný život osob se zdravotním postižením v České republice ve srovnání s polským národním týmem. Analýza získaných výsledků ukázala, že podle názorů dotazovaných, zapojení nejbližší rodiny je pro osobu s handicapem hlavním motivujícím prvkem pro pohybové aktivity a až na dalším místě je vidina budování sportovní kariéry. Výsledky rovněž ukázaly, že provozování fyzické aktivity usnadňuje trénujícím osobám akceptaci svého postižení a vytváří větší možnosti pro založení vlastní rodiny se zdravým partnerem o vysokém společensko-pracovním postavení. Kromě toho, byla spatřena potřeba zvětšení podpory mimorodinných institucí a nestátních organizací, polským i českých rodinám osob se zdravotním postižením, jelikož je autoritou pro vyrovnávání společenských příležitostí osobám se získaným postižením. Klíčová slova: paralympijský sport, rodinný život, paralympionici

SUMMARY The aim of the study was to determine the influence of paralympic sports training on family life of the disabled, training in Czech in comparison to Polish national team.Made analysis of the results shown, that according to respondents’ opinion, the closest family help, is the main factor motivating the disabled to start physical activity, and in the next stage inspiring sports carrier. One also ascertained, that physical activity makes easier to accept their disability and gives the better chance to set the family with healthy partner, with high social and occupational status. Besides, one noticed the need of better support by out-family institutions and outgovernment organizations to Polish and Czech disabled families, because it is the only chance for equalizing social chances for people with physical disability. Key words: paralympic sport, family life, paralympians __________________________________________________________________________________________ sportovní úrovně, později úspěchy a další sportovní nominace na vrcholové sportovní akce vedou k ryzí úctě a váženosti osob s handicapem v jejich prostředí. Sport rovněž pozitivně ovlivňuje psychickou stránku, protože pomáhá osobám s handicapem vyvolat toleranci v případě neúspěchu, vytvořitreálné ohodnocení vlastních sil a možností, odpoutává pozornost od pocitu samoty a bezradnosti. Tyto psychicky vyrovnané osoby nepodléhají negativním vlivům okolí jak např.: lenosti, alkoholismu nebo narkomanii.

Úvod V případě systematicky trénujících osob s handicapem, jejich sportovní aktivity mají vliv na rozvoj pohybové koordinace, vypracování sensorických schopností a zvětšení fyzické výkonnosti. To v důsledku vede ke zmenšení frustračních napětí a postupné eliminace pocitu bezradnosti, a také ke zvětšení samostatnosti. Po určitém období se pomoc ze strany jiných lidí stává nadbytečnou. Plná angažovanost do sportovních aktivit, účast na závodech čím dál tím větší

______________________________________________________________________________ *Výzkum byl proveden v rámci statutární činnosti dofinancované Výborem pro vědecký výzkum

17

V obou skupinách dominovali sportovci, kteří se účastní tréninků systematicky, nejmíň dvakrát týdně. Podle jejich názoru, sportovní aktivity neomezují handicapované využívat také mimosportovních forem trávení volného času a rozšiřování svých zájmů. Vychovávající prostředí Analýza výsledků ukázala, že většina osob, kteří provozovali disciplíny paralympijského sportu vyrůstala v plných rodinách, a 6% handicapovaných ze skupiny I a 13% ze skupiny II vychovávaly pouze matky (tab. 1). Je potřeba se zmínit, že pouze jeden závodník z Polska byl v prvním úseku života vychováván otcem, a v dalším – k dosažení plnoletosti – se o něj staral Domov dětí a mládeže. Vlastní rodina Rozpatrujíc civilní stav dotazovaných bylo zjištěno, že většina účastníků závodů (v době výzkumu) obou skupin byla v manželském stavu. 4% Paralympioniků z Polska a 8% z České republiky bylo v rozvedených. Jeden paralympionik z první skupiny byl vdovcem. Při analýze rodinného stavu bylo zjištěno, že dominující počet respondentů měl potomky (tab. 3). U paralympioniků z Polska i z České republiky převládala manželství se dvěma dětma, posléze s jedním dítětem. Méně bylo osob s třemi nebo čtyřmi dětmi. Na téma svých rodinných úspěchů se vyjádřily všechny dotazované osoby žijící v manželských vztazích (tab. 4). Paralympionici z Polska uváděli zejména založení vlastní rodiny a respondenti z České republiky především zdravé děti, které jim přinášejí plnou radost. Kromě toho, postižení sportovci obou skupin poukázali na dobrou atmosféru v jejich rodinách a také na uspokojivé finanční a bytové podmínky. Jako rodinný úspěch dotazovaní první skupiny považovali rovněž šťastné manželství. Dotazovaní druhé skupiny poukazovali na pozitivní vlastnosti manželů a některým sportovcům mnoho radosti přinášeli jejich vnuci. Kromě úspěchů, dotazovaní obou skupin se vyjádřili také k rodinným neúspěchům (tab. 5). Nejvíce dotazovaných z první skupiny považovalo za největší porážku rozpad své rodiny a u druhé skupiny to byly většinou finanční problémy pro udržení rodiny. Ojedinělí sportovci z ČR byly odloženi vlastní rodinou anebo bolestně prožívali opuštění vlastního dítěte. Objevily se také v obou skupinách jiné nesnáze – odchod paralympioniků od rodiny anebo smrt nejbližších. Manželé Analýza výsledků ukázala, že většina dotazovaných paralympioniků uzavřela manželský vztah s osobou zdravou (tab. 6). Pouze 6% závodníků z ČR a 20% z Polska svázala život s partnerem se zdravotním postižením. V době prováděného výzkumu, většina manželů účastníků Paralympijských her v Atlantě měla

Všechny tyto aspekty podle Kelemenné (1996) poukazují na to, že trénující závodníci mají lepší podmínky pro vytvoření klidného a harmonického života. Více se angažují, zakládají vlastní rodinu. Cílem provedeného výzkumu bylo určení vlivu provozování sportu na paralympijské úrovni na rodinný život osob se zdravotním postižením v České republice a srovnání s polským národním týmem, startujícím na Paralympijských hrách v Atlantě v roce 1996. Byly zformulovány následující dotazy: 1. Kdo vychovával respondenty ? 2. Bylo provozování sportu usnadňujícím prvkem pro rozhodnutí o založení vlastní rodiny ? 3. Jaké je společensko-zdravotní postavení manželů dotazovaných osob ? 4. Existovala emocionální angažovanost z rodinného prostředí do paralympijské kariéry dotazovaných sportovců ? Metody a organizace výzkumu Do výzkumu byly zapojeny dvě skupiny sportovců se zdravotním postižením, účastníků Letních paralympijských her v Atlantě. Skupina I – zahrnovala 36 osob z České republiky (což bylo 86% celé reprezentace startující na Paralympiádě). Soutěžili v lehké atletice, volejbalu, goal ballu, stolním tenise, cyklistice, plavání a pětiboji. Skupina II – zahrnovala 54 sportovců z Polska (je to 89% všech Paralympioniků toho státu, kteří se účastnili her v Atlantě) a kteří soutěžili v lehké atletice, volejbalu, vzpírání, plavání, lukostřelbě, jachtingu, šermírství, stolním tenise a tenise. Dotazník-anketu autorky Sobiecké (1996) byl připraven pro každou skupinu zvlášť, dotazy byly identické a ve stejné počtu. Vybrané vlastnosti týkající se charakteristiky respondentů a také aspektu rodinného života osob se zdravotním postižením provozujícím paralympijský sport, byly kategorizovány a představeny v procentních hodnotách pro každou skupinu. Před rozdáním anket byli paralympionici v Čechách i Polsku seznámeni s cíly výzkumu a byli požádáni o souhlas s jeho provedením. Výsledky Charakteristika dotazovaných osob V českém paralympijském týmu, stejně jak i v polském, převládali muži, a průměrný věk respondentů v době provádění výzkumu byl kolem 36 let, což bylo o jeden rok víc, než v případě účastníků z Polska. U většiny dotazovaných sportovců z I i II skupiny, nejčastějším důvodem postižením byl úraz. Dotazovaní paralympionici – reprezentanti Česka a rovněž i Polska – ve většině případů žili v rodinném vztahu. Pouze v ojedinělých případech byli nezaměstnaní.

18

pro výchovu svých dětí. Rovněž postižení, kteří aktivně sportují jsou více psychicky vyrovnaní a v menší míře u nich vznikají rodinné problémy. Podobný výzkum byl veden rovněž v Polsku mezi staršími paralympioniky a postiženými lukostřelci a výsledky dokázaly, že právě rodina se stala oporou a motorem v realizaci komplexní rehabilitace prostřednictvím sportu, která se neoddělitelně slučuje s každodenním životem osoby s handicapem. Angažovanost dovolila trénujícím osobám zbavit se komplexů svého postižení. Tato souvislost byla uvedena paralympioniky z Polska (Sobiecka 2000), lukostřelců z Polska, Slovenska, Ukrajiny, Itálie, Německa, Španělska, Irska (Sobiecka, Rypień 2002) a volejbalistů v Polska, ČR a Maďarska (Sobiecka 2001). Pro většinu z nich postižení nebylo překážkou v založení vlastní rodiny, kde partnery byly zdravé osoby s pozitivním postojem pro provozování sportu svými manžely. Stejné výsledky potvrdily výsledky vlastního výzkumu provedeného mezi polskými a českými účastníky Paralympijských her v Atlantě. Na základě vlastního výzkumu autora práce se zjistilo, že nejčastěji na prázdných tribunách polským sportovních objektů, na kterých se konají sportovní akce pro zdravotně postižené, jsou doping a povzbuzování -- hlasy rodiny a nejbližších z každodenního prostředí postižených, kteří se účastní závodů. Velmi pozitivním zjištěním rodinného zapojení je rovněž přítomnost osob blízkých na trénincích. Děti trénujících sportovců se často aktivně účastní tréninků, pomáhají s organizačními záležitostmi. Přítomnost těchto osob není způsobená pouze nutnosti pomoci a asistence ale rovněž emocionálními vztahy. Je možné postřehnout, že nejbližší prostředí postižených sportovců pozitivně reaguje na zapojení ve sportovním životě. Jak vyplývá z názorů dotazovaných Paralympioniků z ČR a Polska, pro většinu z nich je sport postižených vnímán okolním prostředím pozitivně. Byly to ale názory nejbližšího okolí rodiny a přátel. Ukazuje se ale, že více chladné nebo lhostejné reakce vyplývají z prostředí osob zdravých, což bylo dokázáno v jiných výzkumech provedených mezi nepostiženými sportovci (Sobiecka, Poloková, Potměšil 2002). Tato rozhodnutí nejednou vyplývají z pozitivních reakcí jednotlivých členů rodiny. Příkladem toho jsou rodiče, sourozenci a manželé účastníků Paralympijských her v letech 1972-1988 (76%), kteří byli emocionálně zapojení do sportovní kariéry svých blízkých. To především při jejich podpoře získali titul paralympionika a vznesli se na vrchol svých možností (Sobiecka 2000). Tyto úspěchy potvrdily názor Kawczyńskiej-Butrym (2000), že pomocný rodinný potenciál je jedním z nejdůležitějších prostředků, vyrovnávajících šancí na přiměřeně normální a aktivní život.

střední odborné vzdělání (tab. 7). Dále mezi respondenty z ČR dominovalo obecné středoškolské vzdělání a v polské – vyšší. Pouze jedna osoba z první skupiny byla žákem se základním vzděláním. Při analýze sociálně-pracovní struktury manželů dotazovaných závodníků bylo zjištěno, že nejpočetnější skupinou mezi Čechy byli kvalifikovaní pracovníci, a mezi pracovníky z Polska – technici (tab. 8). Inteligenci reprezentovalo 11 % první skupiny a 17% druhé, a manuálních pracovníků 8% v první skupině. 11% dotazovaných z ČR a 2% z Polska bylo úředníky. Pouze ojedinělé partnerky dotazovaných z I i z II skupiny byly na mateřské dovolené nebo v důchodu. Emocionální angažovanost Se sportovní kariérou dotazovaných účastníků paralympijských her bylo spojeno rodinně-přátelské prostředí (tab. 9). Většinou to byla nejbližší rodina – což bylo obzvlášť evidentní u závodníků z ČR (97%) a také přátelé a spolupracovníci. U paralympioniků z Polska velká emocionální angažovanost spojená se sportovní kariérou vyplývala bezprostředně od jejich trenérů a také jiných členů sportovních klubů, sdružujících sportovce s handicapem. Je třeba upozornit, že v první skupině dotazovaných bylo 7 % závodníků, se kterými v průběhu jejich závodní kariéry nebyl nikdo emocionálně spojen. Akceptaci a spokojenost z provozování sportu vyjádřilo většina manželů respondentů (tab. 10). Lhostejný nebo negativní názor na provozování sportu měli pouze partneři paralympioniků. Svůj názor na tento aspekt nechtělo vyjádřit 8% závodníků z ČR a 2 % z Polska. Diskuze Podle Alejziaka (1999) je právě rodina ojedinělým článkem v celém vychovávacím procesu, v kterém každý mladý člověk – cítíc se v bezpečí a s vědomím, že je milován – poznává různé zkušenosti. Tato funkce je obzvlášť viditelná, když se v nejbližším okolí vyskytuje osoba se zdravotním postižením. Tehdy se tento člověk stává mostem spojujícím osobu s postižením se společností. Akceptace a zapojení jednotlivých členů rodiny do rehabilitačního procesu umožňuje poznat postiženému smysl a úspěch jeho úsilí. Osoby se získáním postižením reagují na svojí těžkou situaci velmi emotivně, což vyplývá hlavně z faktu existence nesouladu ve vnímání svého těla před a po změně. Nejúspěšnější formou přizpůsobení se novému prostředí a také sebeakceptace je systematická sportovní aktivita. Křiž (1986) dokazuje, že ve srovnání - v České republice osoby se zdravotním handicapem, které provozují a neprovozují sport, je možné spatřit u závodníků s postižením více osob žijících ve vlastních rodinách a také, kteří mají lepší podmínky

19

Jiné okolnosti jsou důvodem chybějící angažovanosti nejbližší rodiny pro aktivní rehabilitaci, která u postižených nevyvolává chuť ani potřebu jejich aktivního pohybu. Příkladem takové situace jsou výzkumy vedené provedené Plintou a Sobieckou (2003), kde přátelé, a rovněž kolegové a kolegyně neuměli ovlivnit stav úniku z pasivity svým blízkým osobám se získaným postižením. Přece jenom Ostrowska i Sikorska (1996) se domnívají, že životní komplikace se kterými se setkávají osoby s postižením v každodenním životě, nabírají charakter různých bariér, mezi jinými rodinných. Podle názorů autorek tyto neúspěchy vznikají především z důvodu pasivity, neporozumění a nevědomosti. Je možné se domnívat, že pro tyto osoby s postižením právě sport může být klíčem pro přeměnu jejich vědomí.

Závěry 1. Podle názoru dotazovaných, emocionální zapojení nejbližší rodiny je hlavním činitelem motivujícím osobu s postižením k provozování sportovních aktivit a v další etapě sportovní inspiraci. 2. Provozování sportovní aktivity usnadňuje trénujícím osobám akceptaci svého postižení a také vytváří větší možnosti pro založení vlastní rodiny s partnerem bez postižení s vysokým společenskopracovním statusem. 3. Existuje potřeba zvětšení podpory pře mimo rodinné instituce a nevládní neziskové organizace, jak polským, tak i českým rodinám s postižením, protože je hlavní autoritou pro vyrovnání společenských příležitostí osobám se získaným handicapem.

Tabulka 1. Členové rodiny, kteří vychovávali paralympioniky (podle názoru dotazovaných) Table 1. Family members upbringing paralympians (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n % 34 94,4

Vychovávající prostředí Upbringing community

Otec a matka Father and mother Matka Mother Otec a Domov dítěte Father and orphanage Celkem Together

Paralypionici z Polska (skupina II) Polish paralympians (group II) n % 46 85,2

2

5,6

7

13,0

-

-

1

1,8

36

100,0

54

100,0

Tabulka 2. Civilní stav účastníků Paralympijských her v době výzkumu (podle názoru respondentů) Table 2. Participants’ of the Paralympic Games marital status during researches (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n % 12 33,3

Stav Marital status

Svobodný Single Manželský Married Rozvedený Divorced Vdovcovský Widow/widower Celkem Together

20

Paralympionici z Polska (skupina II) Polish paralympians (group II) n % 19 35,2

20

55,6

33

61,1

3

8,3

2

3,7

1

2,8

-

-

36

100,0

54

100.0

Tabulka 3. Rodinný stav paralymioniků (podle názoru dotazovaných) Table 3. Paralympians’ family state (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Rodinný stav Family state

Bez dětí No children Jedno dítě One child Dvě děti Two children Tři děti Three children Čtyři děti Four children Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Celkem Together

Paralympionici z Polska (skupina II) Polish paralympians (group II) n %

2

5,6

7

13,0

7

19,4

12

22,2

8

22,2

14

25,9

6

16,7

2

3,7

1

2,8

-

-

12

33,3

19

35,2

36

100,0

54

100.0

Tabulka 4. Rodinné úspěchy paralympioniků (podle názoru dotazovaných)* Table 4. Paralympians’ family successes (in respondents’ opinion)* Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Rodinné úspěchy Family successes

Radost ze zdravých dětí Having healthy children and joy Šťastné manželství Happy marriage Dobrá atmosféra v rodině Good atmosphere in family Založení rodiny Setting the family Bydlení a finance Financial and accommodation Pozitivní vlastnosti manžela Positive wife’s, husband’s features Radost z vnuků Grandchildren Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Celkem Together


16

44,4

20

37,0

8

22,2

-

-

5

13,8

6

11,1

1

2,8

27

50,0

1

2,8

10

18,5

-

-

5

9,2

-

-

2

3,7

12

33,3

19

35,2

36

*Součet se nerovná 100%, protože respondenti uváděli více než jednu hodnotu *The sum does not equal 100%, because respondents could pick more than one answer

21

54

Tabulka 5. Rodinné neúspěchy paralympioniků (podle názoru dotazovaných)* Table 5. Paralympians’ family failures (in respondents’ opinion)* Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Rodinné neúspěchy Family failures

Rozvod Divorce Opuštění rodiny Living the family Odmítnutí rodinou Living by family Smrt nejbližších osob The closese people’s death Finanční problémy v udržení rodiny Financial troubles Opuštění dítěte Child’s living Bez neúspěchu No failures Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Celkem Together


7

19,4

1

1,8

1

2,8

1

1,8

1

2,8

-

-

1

2,8

1

1,8

-

-

3

5,6

1

2,8

-

-

16

44,4

28

51,8

12

33,3

19

35,2

36

54

*Součet se nerovná 100%, protože respondenti uváděli více než jednu hodnotu *The sum does not equal 100%, because respondents could pick more than one answer

Tabulka 6. Zdravotní stav manželů dotazovaných účastníků Paralympijských her (podle názoru dotazovaných) Table 6. Paralympians’ spouse’s health state (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Zdravotní stav Health state

Osoby zdravé Healthy Osoby se zdravotním postižením Disabled Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Bez odpovědi No answer Celkem Together

22


19

52,8

22

40,7

2

5,6

11

20,4

12

33,3

19

35,2

3

8,3

2

3,7

36

100,0

54

100,0

Tabulka 7. Vzdělání manželů dotazovaných účastníků Paralympijských her (podle názoru respondentů) Table 7. Paralympians’ spouse’s education (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Vzdělání Education

Základní Elementary Základní odborné Technical Střední odborné Secondary technical Střední všeobecné Secondary Vysoké University Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Bez odpovědi No answer Celkem Together


1

2,8

-

-

2

5,6

3

5,6

10

27,8

16

29,6

5

13,9

4

7,4

3

8,3

8

14,8

12

33,3

19

35,2

3

8,3

4

7,4

36

100,0

54

100.0

Tabulka 8. Společensko-pracovní struktura manželů dotazovaných účastníků Paralympijských her (podle názoru dotazovaných) Table 8. Paralympians’ spouse’s social and occupational structure (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Společensko – pracovní struktura (podle A. Pawlak 1994) Social and occupational (ac. A. Pawlak 1995) Inteligence The intellectuals Technici Technicians Úředníci Clerks Řemeslníci Craftsmen Odborný dělník Physical-intellectual workers Kvalifikováni pracovníci Skilled workers Rolníci Farmers Studenti Students Nepracující (mateřská dovolená) Not working (maternity leave) Nezaměstnáni Not working Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Bez odpovědi No answer Celkem Together

23


4

11,1

9

16,7

-

-

15

27,8

4

11,1

1

1,8

-

-

-

-

3

8,3

-

-

5

13,9

2

3,7

-

-

-

-

-

-

2

3,7

3

8,3

-

-

2

5,6

2

3,7

12

33,4

19

35,2

3

8,3

4

7,4

36

100,0

54

100.0

Tabulka 9. Emoční angažovanost rodinně-přátelského prostředí ve sportovní kariéru dotazovaných paralympioniků (podle názoru respondentů)* Table 9. Paralympians’ family and friends community emotional involvement in their sports carrier (in respondents’ opinion)* Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Rodinně-přátelské prostředí Family and friends community

Rodina Family Přátelé Friends Spolupracovníci Co-workers Trenéři, členové sportovního klubu Coaches, club members Nikdo Nobody Celkem Together


35

97,2

32

59,2

23

63,9

10

18,5

14

38,9

2

3,7

-

-

27

50,0

-

-

4

7,4

36

54

*Součet se nerovná 100%, protože respondenti uváděli více než jednu hodnotu *The sum does not equal 100%, because respondents could pick more than one answer Tabulka 10. Vztah manželů k provozování sportu dotazovaných paralympioniků (podle názoru respondentů) Table 10. Paralympians’ spouses’ relation to practicing sport by questioned (in respondents’ opinion) Paralympionici z ČR (skupina I) Czech paralympians (group I) n %

Vztah k provozování sportu Relation to practicing sport

Pozitivní Positive Negativní Negative Lhostejný Ambivalent Netýká se (svobodný stav) Do not refer (not married) Bez odpovědi No answer Celkem Together


19

52,8

31

57,5

2

5,6

1

1,8

-

-

2

3,7

12

33,3

19

35,2

4

8,3

1

1,8

36

100,0

54

100,0

LITERATURA Alejziak, W. (1999). Turystyka w obliczu wyzwań XXI wieku. F. H-U „Albis” Kraków, 39. Kawczyńska-Butrym, Z. (2000). Społeczne aspekty wyrównywania szans. Sport w rehabilitacji osób niepełnosprawnych. Uniwersytet WarmińskoMazurski, Polskie Towarzystwo Rehabilitacji, Olsztyn, 15-20. Kelemenné, (1996). A rokkantsport néhány orvosi, pszichológiai vonatkozása, jelenlegi helyzete

Magyarországon. A rehabilitáció helyzete és feladatai. Gondolat, Budapest, 1-6. Křiž, V.(1986). Vývoj rehabilitace. In: Rehabilitance a jej uplatněni po úrazech a operacich. Avicennum, 17. Ostrowska, A., Sikorska, J. (1996). Rodziny niepełnosprawnych i ich gospodarstwa domowe. Syndrom niepełnosprawności w Polsce. Bariery integracji. IFIS PAN, Warszawa, 84-112.

24

Pawlak, A. (1995). Polskie olimpijki. Sport, zawód i Ŝycie rodzinne. Sport w Ŝyciu kobiety. Pod red. śukowskiej Z. Polskie Stowarzyszenie Sportu Kobiet, AWF Warszawa, 26-35. Plinta, R., Sobiecka, J. (2003). Uprawianie sportu a sfera Ŝycia rodzinnego osób niepełnosprawnych. Rodzina: edukacja zdrowotna i rehabilitacji. Pod red. Niebrój L, Kosińskiej M. Śląska Akademia Medyczna. Eukrasia. Katowice, vol. 3, 129-134. Sobiecka, J. (1996). Znaczenie sportu inwalidów w procesie kompleksowej rehabilitacji reprezentantów Polski startujących w igrzyskach olimpijskich osób niepełnosprawnych - aneks. Praca doktorska, AWF Kraków. Sobiecka, J. (2000). Rola sportu w procesie kompleksowej rehabilitacji polskich uczestników Igrzysk Paraolimpijskich. Studia i Monografie, AWF Kraków, 9, 38-42, 66-70. Sobiecka, J. (2001). Siatkówka jako dyscyplina ułatwiająca akceptację niepełnosprawności w opinii paraolimpijczyków. Człowiek i Ruch (Human Movement). AWF Wrocław, 1 (3), suppl. cz. 2, 3036. Sobiecka, J., Rypień, A. (2002). Łucznictwo jako forma rehabilitacji społecznej. Postępy Rehabilitacji. AWF, PTR, PWN Warszawa, XVI, 1, 57-68. Sobiecka, J., Poloková, K., Potměšil, J. (2002). Český a Polský paralympijský sport a integrace se sportovním prostředím. Studia Kinantropologia, Czech republic, III, (1), 43-50.

Dr. Joanna Sobiecka Akademia Wychowania Fizycznego Institut rehabilitace 31-571 Kraków Al. Jana Pawła II 78 Polska Mgr. Krystyna Poloková KONTAKT bB, občanské sdruženi pro studium, rehabilitaci a sport bez bariér Strahov blok 1 Vaníčkova 7 169 00 Praha 6 doc. PhDr. Jaroslav Potměšil, CSc. Fakulta tělesné výchovy a sportu University Karlovy Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky José Mártiho 31 162 52 Praha 6

25

26


ROZVOJ SVALSTVA A EXPLOZIVNÍCH SCHOPNOSTÍ – VLIV NA SPORTOVNÍ VÝKONNOST BĚŽCŮ* DEVELOPMENT OF MUSCLE OF LEG AND EXPLOSIVE FORCE – INFLUENCE ON SPORT PERFORMANCE OF RUNNERS Leona Fialová Univerzita Karlova Praha, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Laboratoř sportovní motoriky __________________________________________________________________________________________ SOUHRN Cílem výzkumu bylo opakovaným měřením zjistit u skupiny juniorské reprezentace (n = 8) změny v rozvoji svalstva na dolních končetinách (DK), v úrovni odrazových schopností a zda případné změny mohou ovlivnit sportovní výkonnost běžců na střední tratě. Porovnali jsme také naše výsledky s modelovou skupinou sportovců (n = 8) a skupinou nesportující školní populace ve věku 17 a 18 let (n = 22, 27). Pro testování jsme použili metodu ATHOS – ULBRICHOVÁ (1998), vertikální výskok se švihem paží a metody pro výpočet základních statistických parametrů. Hodnocení 1. a 2. měření ukázalo statisticky významné změny v tělesné hmotnosti, hmotnosti stehna a korigovaného průměru stehna (KPS) skupiny juniorů. U výšky výskoku – výkonu ve skokovém testu, jsme nezaznamenali žádné statisticky významné změny. Porovnání výsledků testování ukázalo, že průměrná výška skupiny juniorů je vyšší než výška modelové sportující skupiny, KPS a korigovaný průměr lýtka (KPL) jsou vyšší u juniorů vzhledem ke skupině sportující i nesportující populace, tělesná hmotnost je u juniorů nižší vzhledem k nesportující populaci a stejná jako u sportující populace a množství tuku na stehně a lýtku je u juniorů výrazně nižší vzhledem k oběma modelovým skupinám. Výška výskoku je nižší až o 3,5 cm vhledem ke skupině sportující populace a vyšší o 2 cm vzhledem k nesportující populaci. Klíčová slova: antropometrie, explozivní schopnosti, rozvoj svalstva, mládež, atletika

ABSTRACT The purpose of this study was to find if changes of development of muscle of leg (on thigh and calf) and changes of dynamic force could influence sport performance of runners on middle distance.We compared our results with groups of sport youth and school population without a view of sport in age 17 – 18 years. We used ATHOS method, countermovement jump (CMJ) and fundamental statistical methods in our research. 1. and 2. measurement showed statistically important changes of body weight, weight of thigh and regulated average of thigh of file of junior representation . Height of CMJ was without changes in regard of the second measurement. Comparison of our results of junior representation with group of sport youth and school population showed higher average stature of junior representation in regard of group of sport youth, higher regulated averages of thigh and calf of junior representation regarding group of sport youth and school population, lower values of fat on thigh and calf of junior representation in regard of values of groups of sport youth and school population. Height of CMJ of file of junior representation was lower more than 3 cm in regard of group of sport youth and higher by 2 cm than value of group of school population. Keywords: anthropometry, explosive force, development of muscle, youth, athletics __________________________________________________________________________________________ také nedostatečný rozvoj silových schopností. Úvod Běžecké disciplíny u nás dlouhodobě zaostávají V závodech můžeme vidět desítky běžců, kteří se za úrovní ostatních atletických disciplín. Kromě doslova nemohou unést, i když jejich tělesná dalších faktorů, které k tomu přispívají, je příčinou hmotnost je malá (Truksa,Kučera 2000). __________________________________________________________________________________________ *Studie vznikla v rámci Výzkumného záměru MŠMT ČR 115100001 „Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže“.

27

Rychlostní schopnosti, respektive rozvoj maximální rychlosti jsou podmíněny do určité míry také úrovní techniky, speciální síly, koordinace. Maximální rychlost je limitujícím faktorem výkonnosti v každé běžecké disciplíně. Její úroveň, resp. dostatečný odstup (rezerva rychlosti) od speciálního tempa, je podmínkou jak rozvoje tempové rychlosti, tak speciálního tempa. Maximální rychlost je do určité míry geneticky dána, na druhou stranu zbývá dostatek prostoru pro rozvoj již zmiňované techniky, speciální síly a koordinace (Kučera, Truksa 2000). Rozvoj maximální rychlosti lze zajistit zařazením speciálních běžeckých cvičení, stupňovaných rovinek, stupňovaných úseků, startů z bloků, letmých úseků, běhu na tahači, urychlovači, běhu s větrem v zádech, krátkých vybíhaných svahů, sbíhaných svahů, odrazů do svahu s maximální intenzitou a dalších tréninkových prostředků (Kučera, Truksa 2000). Velmi důležitým parametrem ve všech sportech je rozvoj svalstva jako morfologický předpoklad rozvoje svalové síly. Pro běžce je výhodnější rozvoj muskulatury dolních končetin se slabší muskulaturou těch částí těla, které se přímo na pohybu neúčastní. Rozvoj svalstva a tuku významně ovlivňuje i distribuci hmoty těla a tím i biomechanické parametry. Korigované průměry segmentů končetin, respektive dolních končetin (KPS – stehno, KPL – lýtko) jsou výchozími parametry pro antropometrický odhad rozvoje muskulatury. Ve sportech s dynamickým zatížením dolních končetin a požadavkem na rozvoj odrazových schopností je závažnějším kritériem rozvoj svalstva lýtka (Ulbrichová 1984). Jestliže se vztáhly somatické parametry k parametrům pohybové struktury odrazu, vyplynuly z toho vysoce významné korelační koeficienty k silovým parametrům. Jednoznačně nejtěsnější vztahy ve všech věkových kategoriích byly nalezeny mezi somatickými parametry a akceleračním silovým impulsem. Cílem práce je na základě získaných podkladů a informací zhodnotit, zda případné změny v rozložení hmotnosti na DK a změny ve výkonu ve skokovém testu během dvouleté tréninkové přípravy u juniorské reprezentace mohou mít vliv na sportovní výkonnost běžců na střední tratě. Naše výsledky byly porovnány také s modelovými skupinami sportující a nesportující populace.

Při rozvoji všeobecných pohybových schopností je rozvoj síly výchozím předpokladem pro rozvoj ostatních schopností. Pokud je rozvoj z nějakého důvodu zanedbán, vede to vždy k limitům v rozvoji jednotlivých speciálních pohybových schopností. Rozvoj speciálních silových schopností je jedním z nejdůležitějších tréninkových úkolů přípravného období běžců. Vysoká úroveň rozvoje této pohybové schopnosti je předpokladem pro harmonický rozvoj jednotlivých temp, předpokladem pro rozvoj rychlostních schopností a optimalizaci techniky běhu (Kučera, Truksa 2000). Jistá úroveň síly je pro optimální běžecký výkon nepostradatelná. Znamená pro běžce jak vyšší výkonnostní rezervu a lepší ekonomii pohybu, tak prevenci zranění. Síla je s dalšími kondičními schopnostmi rychlostí a vytrvalostí v úzkém vzájemném vztahu (Korbel 1997). Na středních tratích (Bureš 1996) je jedním z faktorů limitujících úroveň rychlosti běžců dynamická odrazová síla, která se musí rozvíjet především odrazovou průpravou a to celoročně a pravidelně, včetně závodního období. Mahon et al. (1990) uvádí, že explozivní odrazová schopnost signifikantně koreluje s výkonností na dlouhé vzdálenosti. Podle Drbohlava (1995) a Kučery (1995) chybějí českým běžcům, u nichž se setkáváme se špatnou technikou běhu a nedostatečným finišem, právě silově – odrazové schopnosti. Prostředků pro rozvoj těchto schopností je velké množství, což umožňuje zařazovat tento typ tréninku velice často a pestře všem typům běžců a ve všech běžeckých disciplínách. Mezi prostředky patří například odrazová cvičení, starty z různých poloh, výběhy a odrazy do svahu, zadržované běhy, běhy se zátěží, přeskoky a přeběhy překážek a všechny alternativy těchto a dalších cvičení. Při hodnocení odrazových schopností dolních končetin jakožto schopností rychlostně silových je třeba mít na zřeteli, že jejich úroveň je význačně podmíněna nejenom morfologickými, ale i genetickými předpoklady a efektivitou jejich využití (Markovcová 1993). Vrchol síly je u žen kolem 20. roku, u mužů mezi 20 – 30 ti lety. Rozvoj svalstva je závislý na dozrávání nervového systému.Vysoké úrovně síly není možné dosáhnout, jestliže jedinec ještě nedosáhl neurálního dozrání. Myelinace mnoha nervů, zajišťujících pohyb, je při sexuálním zrání nedokončena, proto je neurální kontrola funkcí svalů limitována. Má to za následek horší koordinaci v období puberty (Wilmore, Costill 1994). Neuromuskulární kapacita roste s věkem (Malina 1993). Noaks (1988), Green, Patla (1992) uvádí, že neuromuskulární faktory mohou mít vliv na výkon ve vytrvalostních disciplínách.

Materiál a metody Sledovaná skupina běžců na střední tratě (n = 8) ve věku 17 – 18 let výkonnostně patřila do juniorské reprezentace a i v žákovské kategorii soutěžila na republikové úrovni. Skupina atletů absolvovala antropometrická měření v ročním intervalu (říjen 2003 a 2004). Testování

28

Průměrná hmotnost běžců je v 1. měření velmi podobná průměrné hmotnosti sportující populace. Hmotnost modelové skupiny nesportující populace je vyšší více než o 2 kg. V roce 2004 došlo k nárůstu hmotnosti u skupiny běžců téměř o 2 kg, což je hodnota podobná jako u modelové skupiny sportující populace, ale nižší více jak o 5 kg vzhledem k nesportující populaci. KPS, parametr charakterizující rozvoj svalové hmoty na stehně, je v roce 2004 vyšší u skupiny běžců o 0,5 cm. V hodnocení s modelovou skupinou sportující i nesportující populace je v 1. měření průměrný, ale v 2. měření je již vyšší o 1cm vzhledem k modelové skupině sportující populace a o 0,6 cm k nesportující populaci. KPL charakterizuje rozvoj svalstva na lýtku. U skupiny běžců se v opakovaném měření nezměnil. Vzhledem k průměru modelové skupiny sportující i nesportující populace je vyšší o 0,5 cm. Pokud hodnotíme podkožní tuk na DK, kožní řasy s6 a s9 (na stehně a lýtku) poukazují v obou měřeních na výrazně nižší množství vzhledem k modelové skupině sportující i nesportující populace. Porovnání somatických ukazatelů skupiny atletů s modelovou skupinou sportovců a nesportující populace nalezneme v tabulkách 5, 6. Výška výskoku se u skupiny běžců v opakovaném měření nezměnila, vzhledem k modelové skupině sportující populace je nižší více než o 3,5 cm, vzhledem k nesportující populaci je vyšší více než o 2 cm. Porovnání výšky výskoku skupiny atletů s modelovou skupinou sportovců a nesportující populace nalezneme v tabulkách 7, 8. Analýza tréninkových deníků běžců ukázala zařazení minimálního množství tréninkových prostředků zaměřených na rozvoj odrazových schopností a u většiny běžců nastala v roce 2. měření stagnace nebo pokles sportovní výkonnosti.

proběhlo po ročním tréninkovém cyklu bezprostředně po ukončení závodního období. Modelové hodnoty byly získány z longitudinálního šetření skupiny chlapců (n = 8) v letech 1982 – 1990, kteří měli za sebou 6 až 8 let všeobecné atleticko - herní průpravy, trénovali při VMO ÚV ČSTV. Pro testování byly použity modelové hodnoty 17tiletých a 18tiletých chlapců. (Po roce 1990 neproběhlo žádné další longitudinální šetření podobného charakteru, proto jsme použili právě tyto modelové hodnoty) (Nováková 1990). Kontrolní skupinou byla nesportující populace, kterou tvořili 17tiletí chlapci (n = 27) a 18tiletí chlapci (n = 22) vybraní z pražských škol. Pro antropometrická měření byla využita stejná metoda jako u naší skupiny. Současně s antropometrickým měřením proběhlo hodnocení odrazové síly s využitím vertikálního výskoku (odrazová deska Kistler). Výkon v testu – výška vertikálního výskoku se švihem paží - našich atletů byl porovnán s modelovými hodnotami skupiny sportujících chlapců (SP – sportovní příprava) a nesportující populace. Pro výpočet hmotnosti segmentů DK jsme použili ATHOS metodu, která respektuje individuální variabilitu distribuce hmoty těla (Riegrová, Ulbrichová 1998). Pro výpočet hmotnosti segmentů DK potřebujeme znát základní antropometrické vstupní hodnoty – hmotnost těla, obvod lýtka a stehna, výšky lýtka a stehna, kožní řasy na lýtku a stehně. Pro zjištění výsledků úrovně odrazových schopností běžců – juniorů jsme využili test – vertikální výskok na dynamografické desce Kistler s pohybem paží. Ze statistických metod jsme dále použili: aritmetický průměr, směrodatnou odchylku, dvouvýběrový párový t- test na střední hodnotu. Výsledky Základní somatická charakteristika skupiny v obou měřeních je uvedena v tabulce 1. Jak je patrné z tabulky 2, ve 2. měření, tedy po ročním tréninku, se významně zvýšila průměrná hmotnost těla atletů, hmotnost stehna a KPS. Průměrné hodnoty odrazových parametrů skupiny běžců v obou měřeních jsou uvedeny v tabulce 3. Z tabulky 4 vyplývá že, u skupiny běžců nebyla zjištěna po ročním tréninku změna ani v odrazových parametrech, ani ve výšce výskoku. 1. i 2. měření somatických parametrů ukazují, že průměrná výška skupiny běžců je vzhledem k modelové skupině sportovců vyšší více jak o 4 cm, vzhledem k modelové skupině nesportující populace odpovídá průměru.

Diskuze Můžeme říci, že úroveň odrazových schopností může mít s největší pravděpodobností vliv na sportovní výkonnost běžců na střední tratě. Musíme brát v úvahu také skutečnost, že výkon v testu může ovlivnit nestabilní technika provedení výskoku běžci. Analýza tréninkových prostředků zaměřených na rozvoj odrazových schopností běžců na střední tratě naznačuje u většiny z nich minimální rozvoj odrazových schopností nebo nesprávný způsob jejich rozvoje. Mahon (1990), Kučera, Truksa (2000), Korbel (1997) potvrzují, že úroveň odrazových schopností ovlivňuje sportovní výkonnost běžců na střední tratě.

29

svalového rozvoje je u mužů mezi 18 – 25. rokem (Wilmore, Costill 1994).

Bureš (1996) konstatuje, že na středních tratích je jedním z faktorů limitujících úroveň rychlosti běžců dynamická odrazová síla, která se musí rozvíjet především odrazovou průpravou a to celoročně a pravidelně, včetně závodního období. Dlouhá přestávka v odrazové průpravě má vztah i k rizikům zranění. V hodnocení výsledků je nutno také zohlednit ještě nedokončený vývoj organismu sportovce, k němuž dochází u chlapců až kolem 18. roku života. Proces osifikace je ukončen až kolem 22. roku (např. koleno - 20 let, kotník – 17 let). Sledované přírůstky mohou být podmíněny přirozenými ontogenetickými změnami. Svalová síla souvisí s produkováním testosteronu, vrchol

Závěr Zaznamenali jsme statisticky významnou změnu v rozvoji svalstva na DK i v celkové hmotnosti běžců. Zvýšené množství svalové hmoty na DK se ale neprojevil ve výkonu ve skokovém testu. U většiny běžců nastala v roce 2. měření stagnace nebo pokles sportovní výkonnosti. Běžci také minimálně zařazují do tréninkového cyklu tréninkové prostředky zaměřené na rozvoj odrazových schopností. Úroveň odrazových schopností může mít vliv na sportovní výkonnost běžců na střední tratě.

Tabulka 1. Průměrné hodnoty somatických ukazatelů skupiny běžců v 1. a 2. měření Table 1. Average values of somatic parameters of group of junior representation (in 2003 and 2004)

M ± SD Rok 2003 (n=8) Arithmetic mean + standard deviation2003

M ± SD Rok 2004 (n=8) Arithmetic mean + standard deviation2004

Věk [roky] Age

17,9 ± 0,7

18,9 ± 0,7

Výška [cm] Stature

179,1 ± 4,5

179,5 ± 4,6

66,4 ± 3,3

68,0 ± 2,8

15,8 ± 0,5

16,3 ± 0,5

11,3 ± 0,2

11,4 ± 0,2

s6 [cm] skinfold on thigh

0,5 ± 0,3

0,5 ± 0,2

s9 [cm] skinfold on calf

0,4 ± 0,1

0,3 ± 0,1

Parametr

Hmotnost [kg] Body weight KPL[cm] regulated average of thigh KPS[cm] regulate average of calf

Vysvětlivky: KPS – korigovaný průměr stehna, KPL – korigovaný průměr lýtka, s6 – kožní řasa na stehně, s9 – kožní řasa na lýtku

30

Tabulka 2 . Hodnocení statisticky významných změn somatických ukazatelů u skupiny běžců mezi 1. a 2. měřením Table 2. Classification of statistically important changes of somatic parameters of group of junior representation between 2003 and 2004 Parametr h těla 03 stature in 2003 h těla 04 stature in 2004 Hmotnost 03 Body weight in 2003 Hmotnost 04 Body weight in 2004 KPS 03 regulated average of thigh in 2003 KPS 04 regulated average of thigh in 2004 KPL 03 regulated average of calf in 2003 KPL 04 regulated average of calf in 2004 s6 03 skinfold on thigh in 2003 s6 04 skinfold on thigh in 2004 s9 03 skinfold on calf in 2003 s9 04 skinfold on calf in 2004

t stat

P(T<=t) (1)

t krit (1)

P(T<=t) (2)

t krit (2)

-1,2

0,134

1,895

0,268

2,365

-2,33

0,0265

1,895

0,053

2,365

0,007

1,895

0,014

2,365

-1,33

0,113

1,895

0,225

2,365

0,552

0,299

1,895

0,598

2,365

1,871

0,052

1,895

0,104

2,365

* -3,24

*

Vysvětlivky: h těla – výška těla, KPS – korigovaný průměr stehna, KPL – korigovaný průměr lýtka,s6 – kožní řasa na stehně, s9 – kožní řasa na lýtku

Tabulka 3. Průměrné hodnoty výšky výskoku skupiny běžců v 1. a 2. měření Table 3. Average values of height of CMJ of group of junior representation (in 2003 and 2004)

Parametry

1.měření 2003 (n =8) 1. measurement 2003

2.měření 2004 (n =8) 2. measurement 2004

0,410 ± 0,100

0,404 ± 0,101

h výskoku [m] 1 height of CMJ Vysvětlivky: h výskoku – výška výskoku

31

Tabulka 4. Hodnocení statisticky významných změn výšky výskoku u skupiny běžců mezi 1. a 2. měřením Table 4. Classification of statistically important changes of height of CMJ of group of junior representation between 2003 and 2004

Parametr výška 03 height of CMJ in 2003 výška 04 height of CMJ in 2004

t stat

P(T<=t) (1)

t krit (1)

P(T<=t) (2)

t krit (2)

0,440

0,3363

1,8946

0,6727

2,3646

Vysvětlivky: h výskoku – výška výskoku

Tabulka 5. Porovnání vybraných somatických ukazatelů skupiny běžců (1. měření) s modelovou skupinou sportovců a nesportující populace Table 5. Comparison of somatic parameters of group of junior representation (1. measurement) and group of sport youth and school population

Skupina běžců (n =8) Group of junior representation

Sportující populace (n= 8) Group of sport youth

Nesportující populace (n=27) Group of school population


179,1 ± 4,5

173,7 ± 5,8

179,6 ± 6,2

Hmotnost [kg] Body weight

66,4 ± 3,3

66,2 ± 6,6

68,8 ± 10,1

KPS [cm] Regulated average of thigh

15,8 ± 0,5

15,5 ± 0,6

15,6 ± 0,9

KPL [cm] Regulated average of calf

11,3 ± 0,2

10,7 ± 0,7

10,9 ± 0,8

s6 [cm] Skinfold on thigh

0,5 ± 0,3

0,8 ± 0,3

1,1 ± 0,5

s9 [cm] Skinfold of calf

0,4 ± 0,1

1,0 ± 0,3

1,1 ± 0,4

Ukazatele

Vysvětlivky: KPS – korigovaný průměr stehna, KPL – korigovaný průměr lýtka, s6 – kožní řasa na stehně, s9 – kožní řasa na lýtku

32

Tabulka 6. Porovnání somatických ukazatelů skupiny běžců (2. měření) s modelovou skupinou sportovců a nesportující populace Table 6. Comparison of somatic parameters of group of junior representation (2. measurement) and group of sport youth and school population

Skupina běžců (n =8) Group of junior representation




179,5 ± 4,7

175,4 ± 5,7

181,4 ± 7,3

Hmotnost – celková [kg] Body weight

68,0 ± 2,8

67,6 ± 6,6

73,3 ± 8,3

KPS [cm] Regulated average of thigh

16,3 ± 0,5

15,3 ± 0,9

15,7 ± 1,0

KPL [cm] Regulated average of calf

11,4 ± 0,2

10,8 ± 0,7

10,9 ± 0,7

s6 [cm] Skinfold on thigh

0,4 ± 0,1

0,9 ± 0,3

1,2 ± 0,5

s9 [cm] Skinold on calf

0,3 ± 0,1

1,0 ± 0,1

1,2 ± 0,4

Ukazatele

Vysvětlivky: KPS – korigovaný průměr stehna, KPL – korigovaný průměr lýtka, s6 – kožní řasa na stehně, s9 – kožní řasa na lýtku Tabulka 7. Porovnání výšky výskoku (1.měření) s modelovou skupinou sportovců a nesportující populací Table 7. Comparison of height of CMJ of group of junior representation (1. measurement) and group of sport youth and school population

Parametry

Reprezentace - běžci (n =8) Group of junior representation

Sportující populace (n= 8) group of sport youth


0,410 ± 0,100

0,444 ± 0,052

0,378 ± 0,038

h výskoku [m] Height of CMJ Vysvětlivky: h výskoku – výška výskoku

Tabulka 8. Porovnání výšky výskoku (2.měření) s modelovou skupinou sportovců a nesportující populace Tabel 8. Comparison of height of CMJ of group of junior representation (2. measurement) and group of sport youth and school population

Parametry

Reprezentace - běžci (n =8) Group of junior representation



0,404 ± 0,101

0,450 ± 0,037

0,383 ± 0,1

h výskoku [m] Height of CMJ Vysvětlivky: h výskoku – výška výskoku

33

LITERATURA Bureš, M. (1996). Základy metodiky přípravy běžkyň ve věku 16 až 19 let. Atletika 10, II – III. Drbohlav, J. (1995). Zkušenosti z přípravy běžců ve věkové kategorii 14 až 18 let. Atletika, 10, VII – VIII. Green, H. J., Patla, A. E. (1992). Maximum aerobic power: neuromuscular and metabolic consideration. Medicine and Science in Sport and Exercise, 24, 38 – 46. Korbel, V. (1997). Silový trénink ve vytrvalostních disciplínách. Atletika, 11, 13. Kučera, V. (1995). Některé omyly v tréninku běžců. Atletika,10, VI – VII. Kučera, V., Truksa, Z. (2000). Běhy na střední a dlouhé tratě, 1.vyd, Praha : Olympia. Mahon, A. D., Del Corral, P., Howe, C. A., Duncan, G. E. and Ray, M. L. (1996). Physiological corralates of 3 – kilometer running performance in male children. International Journal of Sports Medicine, 17, 580 – 584. Malina, R. M. (1993). Youth Sports: Readness, Selection and Trainability. In: Duquet, W., Day, J.A.P. (eds): Kinathropometry IV, London : E &FN Spon, 285-301. Markovcová, P. (1993). Posouzení odrazových schopností skokanek do vody. Diplomová práce. Praha : UK FTVS. Noaks, T. D. (1988). Implications of exercise training for prediction of athletic performance a contemporary perspective. Medicine and Science and Exercise, 20, 319 – 330. Nováková, H. (1990). Odrazové schopnosti volejbalistů různého věku a výkonnosti. Teor. Praxe těl. Vých., 38, (2), 100 – 105. Riegrová, J., Ulbrichová, M. (1998). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc : FTK UP. Ulbrichová, M. (1984). Frakcionizace hmotnosti těla z hlediska sportovních pohybových činností, Kand. Dis. Práce. Praha : UK FTVS. Wilmore, J. M., Costill, D. L. (1994). Physiology of Sport and Exercise. 2.vyd., Champaign : Human Kinetics. Zvárová, J.(2002). Základy statistiky pro biomedicínské obory.1. vyd., Praha : Karolinum.

Mgr. Leona Fialová José Martího 3 UK FTVS, LSM 162 52 Praha 6 tel: +420 777049554 e-mail: [email protected]

34


STATISTICKÝ VÝZKUM V RÁMCI MOŽNOSTÍ STATISTICAL RESEARCH WITH CONFINDET POSSIBILITY Z. Tomšíček1, R. Biskup2 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra aplikované matematiky a informatiky __________________________________________________________________________________________

2

SOUHRN Volejbal je jedním ze sportů, který se díky úspěchům našich reprezentantů dostal do popředí zájmu médií. Například na obrazovkách mohou diváci vidět kvantifikaci utkání prostřednictvím několika statistik. Hlavním cílem tohoto článku je ukázat, jakým způsobem může student, který nemá možnosti opravdového výzkumníka statisticky zpracovat data týkající se například volejbalu. V metodické části jsou diskutovány statistické metody, Millova pravidla a jejich interpretace i možné problémy při zpracování dat. Konkrétní realizace statistických metod je předložena ve třech případových studiích, ve kterých jsme se zaměřili na interpretaci vybraných esenciálních výsledků statistické dedukce a indukce. Výsledkem tak nejsou jen závěry vybraného statistického šetření a ověření respektive neověření domněnek o tréninkových metodách, ale samotný přístup k hodnocení datového materiálu založený na výběrech na základě dostupnosti. Klíčová slova: statistické metody, výzkum, statistiky, testování hypotéz a volejbal

ABSTRACT The volleyball has come under the spotlight thank to the success of our representative. Each TV match is evaluated by several statistics. The main aim of this contribution is to show, how student can evaluate statistical data concerning for example volleyball. Statistical methods, Mills´ rules and their interpretation are discussed in the methodical section. Concrete realisation of statistical method is presented in three case studies, in which we concentrate on interpretation of chosen essential results of statistical deduction and induction. The first result of this paper is interpretation of mentioned statistical research and verifying suppositions on training methods. The second result is approach to evaluation data material based on samples with limited availability. Keywords: statistical methods, Research, Descriptive Statistics, Hypothesis Testing and Volleyball __________________________________________________________________________________________ -zpracování historického vývoje tělesných cvičení, sportovních odvětví atd., -testování nových metodik výuky tělesných cvičení, či tréninkových baterií, -srovnávání relevantních ukazatelů u dvou týmů, respektive u dvou soutěží. Jak je vidět v části z témat, je student nucen buďto přímo, nebo nepřímo kvalitativně a kvantitativně zhodnotit výsledky svého výzkumu. Takový student by měl otevřít některou z knížek (Kovář 1969, Hendl 2004, Meloun 2004), ve kterých by se dozvěděl něco o statistických metodách. Obvykle se pro něj tímto dnem stává statistika noční můrou a ve většině případů samotné statistické vyhodnocení své práce odkládá na úplný konec.

Úvod Uvažme běžného studenta (samozřejmě v naší fabulaci může vystupovat studentka, ale pro přehlednost se omezíme na označení student) tělesné výchovy a sportu ne nutně na pedagogických fakultách. Ať už je jeho další studijní zaměření vedle „tělocviku“ jakékoliv, jen v málo aprobacích se mu dostane obsáhlejších informací o kvantitativních metodách. Předpokládejme, že si tento student zvolí diplomovou či bakalářskou práci právě z tělesné výchovy a sportu. Z možných témat připadá v úvahu: -zjišťování lecčehos (úrovně pohybových schopností nebo dovedností, rozsahu použití sportovních pomůcek, atd.),

35

Uvažme studenta, který se prokousal statistikou a dokonce sáhl i po článcích, které upozorňují na problémy, jež způsobuje v mnoha případech kvantifikace dat (Blahuš 1997, 2000, 2001) a je poněkud zmaten tím, co mu může statistika nabídnout, když už tedy musí být. Navíc se možná setká s novým pojmem – velikost účinku (effect size), který by měl přidat statistickému šetření na vědecké průkaznosti. Velikostí účinku se však v tomto článku zabývat nechceme. Problém s kvantifikací není většinou ve statistice, ale v jejím odtržení od metodologie a její totální „dematematizaci“, k čemuž přispívá nemalou měrou například statistický software. Zkusme vytvořit několik případových studií, na nichž ukážeme, že použití statistiky není tolik obtížné a že skeptické názory na použití kvantitativních metod, není třeba přeceňovat, minimálně tak jako výsledky statistiky.

Definice pojmů Statistický znak – Statistickým znakem budeme rozumět měřenou vlastnost statistické jednotky, například výšku, smečařský dosah, aj. Statistický znak je výhradním objektem šetření studenta – statistika. Statistická jednotka – Statistická jednotka je pro nás většinou jedinec, sportovec, u kterého sledujeme požadované statistické znaky. Konkrétní statistická jednotka má v jednorozměrné statistce pouze formální charakter, který se ve větší míře projevuje až ve vícerozměrných statistických postupech (shluková analýza, diskriminační analýza, aj.). Normální rozdělení – Normální chování statistického znaku paradoxně předpokládá nerovnoměrné rozdělení hodnot statistického znaku tak, že hodnoty blízké aritmetickému průměru statistického znaku se při sledování statistického znaku vyskytují častěji než ty extrémní. Většina klasických a kritizovaných metod je založena na předpokladu, že je používáme na data pocházející z normálního rozdělení. Proto bychom před jejich použitím vždy měli normalitu dat ověřovat, neboť v případě nedodržení tohoto předpokladu získáváme „pokřivené“ výsledky.

Metodika a komentáře Vzhledem k tomu, že statistika pracuje se specifickou terminologií, která není vždy zřejmá, budeme na začátku definovat některé pojmy, abychom je bez zkreslení mohli následně použít. Histogram: Average speed K-S d=,08590, p> .20; Lilliefors p<,15 Očekávané normální

Histogram: Maximal speed K-S d=,17199, p<,05 ; Lilliefors p<,01 Očekávané normální

40

35

35

30

30

Počet pozor.

Počet pozor.

25 25 20

20

15

15 10 10 5

5 0

0 0

10

20

30

40

50

60

70

20

x <= hranice kategorie

40

60

80

100

120

140

160

x <= hranice kategorie

Obrázek 1. Histogram statistického znaku s normálním rozdělením (...) a histogram statistického znaku nesledujícího normální rozdělení Figure 1. Histogram of quantitative variable with normal distribution, and histogram of quantitative variable not following normal distribution (pracovní) hypotéza by naopak měla obsahovat domněnku, kterou hodláme prokázat. Obě hypotézy by se měly logicky vylučovat. Výsledkem testování je v konečném důsledku buďto potvrzení alternativní hypotézy, nebo nevyvráceni hypotézy nulové. V případě prokázání alternativní hypotézy se mluví o tzv. statistické významnosti. Uvažujme účinnost dvou tréninkových baterií cviků pro rozvoj dynamické síly dolních končetin, měřeno prostřednictvím maximálního blokařského dosahu, kterou mezi sebou chceme porovnávat. Chceme-li například prokázat, že baterie cviků (aplikovaná na pokusnou skupinu), která obsahuje plyometrická cvičení rozvíjí námi sledovanou vlastnost (statistický znak) více, pak v alternativní

Popisné statistiky Popisné statistiky, též deskriptivní charakteristiky, jsou míry, pomocí nichž můžeme statistický znak souhrnně charakterizovat z pohledu polohy (průměry, medián, modus, kvartily, …), variability (směrodatná odchylka, rozptyl, variační koeficient, …). Testování hypotéz Testování hypotéz je statistická metoda, která se zvolenou chybou (hladinou významnosti) umožňuje rozhodovat o platnosti hypotézy – domněnky. Klasický postup testování hypotéz vyžaduje stanovení dvojice hypotéz a hladiny významnosti. Tzv. nulová hypotéza je volena tak, aby zahrnovala domněnku, kterou chceme vyvrátit, alternativní

36

výsledků konče. Obé bude vidět na slíbených příkladech, nicméně někdy je třeba být statečný a případné námitky obhájit v diskusi, ale tam už nám statistika nemusí vždy pomoci. Věcná významnost Věcnou významností rozumíme závěr vyslovený na základě znalosti dané problematiky, který se obvykle opírá jen o popisné statistiky. Věcnou významností však v žádném případě nelze shledávat v prosté rozdílnosti např. dvou průměrů. Vraťme se opět k příkladu zkonstruovanému výše a rozvinutému u statistické významnosti, kde jednou 1 cm byl dostačující a po druhé 10 cm ne. Z věcného hlediska se domníváme, že zařazení plyometrických cviků, přinesou-li hráčům v průměru pouze zvýšení blokařského dosahu o dodatečný 1 cm k 2–8 cm dalším je nedostačující. Nedostačující zvláště v případě, že ještě nebyl dokončeno období růstu sportovců a u dívek vůbec. Naopak 10 cm, to už byl jistě řádný argument „pro“ i když jen hypoteticky a statisticky nepotvrditelný. Dosažená hladina významnosti (p) Dosažená hladina významnosti je taková minimální hodnota hladiny významnosti, při níž by bylo ještě možno zamítnout nulovou hypotézu. Proto je rozumné této hladině významnosti, která se obvykla označuje p-value, říkat dosažená hladina významnosti. Přístup hodnocení hypotéz prostřednictvím magické hodnoty p-value vypočtené prostřednictvím statistického software je velice výhodný, neboť bez ohledu na zvolený test sjednocuje metodiku rozhodování o výsledku testu. Pro korektnost dodejme, že je někdy třeba tuto hodnotu modifikovat zejména v případě různých typů hypotéz (levo-, pravo-, oboustranná). Pro upravenou či přímo vypočtenou hodnotu p-value lze formulovat jednoduché pravidlo, dle kterého buďto zamítáme nebo nezamítáme nulovou hypotézu v závislosti na hladině významnosti. Je-li tedy hodnota p-value nižší nebo rovna než hodnota významnosti, provedený test v závislosti na analyzovaných souborech mluví ve prospěch alternativní hypotézy (podařilo se nám prokázat to, co jsem chtěli). Naopak je-li hodnota p-value vyšší než hladina významnosti, nelze zamítnout hypotézu nulovou (nepodařila se nám prokázat naše domněnka). Velikost efektu (effect size) Ukazatel velikosti efektu by měla lépe vypovídat o vědecké významnosti daného experimentu. Ať je velikostí efektu chápán koeficient ω2 upřednostňovaný prof. Blahušem (s odvoláním na APA – American Psychological Association), nebo Cohenův koeficient účinku d, vždy se víceméně přepočítávají klasické indexy, které jsou penalizovány za rozsahy výběru. Toto přiblížení je však velice povrchní. Více např. v Blahuš 2001, nebo v síti internetu.

hypotéze budeme předpokládat vyšší nárůst blokařského dosahu za časové období např. jednoho roku a v nulové hypotéze naopak vyšší nebo stejný nárůst u skupiny, která plyometrická cvičení nepraktikovala (kontrolní skupina). Hladina významnosti (α) Hladina významnosti je připuštěná možnost zamítnutí nulové hypotézy, přestože byla správná (tzv. chyba prvního druhu). Obvykle bývá volena hodnota 10%, 5% a 1% hladiny významnosti. Chybu druhého druhu (pravděpodobnost nezamítnutí nulové hypotézy, byť byla nesprávná) obvykle nemáme pod kontrolou a nevíme tedy, jak je který test silný (síla testu je doplněk k chybě 2. druhu). Pro uvedené hladiny významnosti jsou však testy optimalizovány tak, aby síla testu byla uspokojivá. Z hlediska matematické statistiky proto není smysluplné volit hladinu významnosti větší či menší. Statistická významnost Statistickou významností rozumíme prokázání alternativní hypotézy, přesněji, že bez ohledu na omezený výběr, nepřesnosti měření a mnoho dalších drobných vlivů nulová hypotéza pravděpodobně neplatí a měli bychom tedy za pravdivou považovat hypotézu alternativní. Proč pravděpodobně? Uvědomme si, že díky hladině významnosti připouštíme určitou, byť malou, chybu v zamítnutí nulové hypotézy. Statistická významnost od sebe ve většině případů odlišuje pouze dvě hodnoty s určitým zobecněním, ale neříká nic o významnosti věcné. Vraťme se k příkladu zkonstruovanému výše. Podaří-li se nám prokázat, že cviční obsahující plyometrické cviky zvyšuje blokařský dosah více než cvičení alternativní, neznamená to z pohledu statistiky, že metoda má opodstatnění v tréninku, přestože přináší statisticky opodstatněné výsledky. Zvláště u mladších jedinců je nasazení plyometrických cvičení diskutabilní,. Tento výsledek neříká nic jiného, než že úroveň zlepšení blokařského dosahu je u pokusné skupiny numericky vyšší než u kontrolní. V závislosti na naměřených datech lze tu od sebe statisticky odlišit dvě skupiny s výsledky např. v průměru v rámci jednoho centimetru, jindy průměrný rozdíl 10 cm nestačí. Právě z toho důvodu se statistické metody dostávají pod palbu svých kritiků. Vzhledem k tomu, že se zde pokoušíme statistiku poněkud rehabilitovat, přijměte prosím toto naše vysvětlení. Za prvé statistická významnost nenahrazuje významnost věcnou, o ní dále, ale pouze říká, že z pohledu statistické metody je opodstatněná alternativní hypotéza. Mají-li tedy data např. malou variabilitu, pak pro odlišení dvou skupin není třeba takového rozdílu v aritmetických průměrech, jako v případě velké variability. Za druhé, takto různé výsledky vznikají zejména nesprávnou aplikací metod – neověřením předpokladů metody počínaje a přeceněním jejich

37

rozdělit na dvě početně přibližně shodné skupiny – skupinu pokusnou a skupinu kontrolní. V skupině kontrolní provádíme např. běžná cvičení, kdežto v skupině pokusné praktikujeme navíc metodu, jejíž vliv chceme otestovat. Nutnost kontrolní skupiny je evidentní, neboť změna pozorovaného statistického znaku nemusí být ovlivňována pouze cvičením, které jsme zvolili jako intervenční. Po proběhnutí experimentu otestujeme, zda je nastalá změna u pokusné skupiny výraznější. Je-li rozdílná změna náhodná či nikoliv nám prozradí např. statistické metody zmíněné výše. Dále bychom měli zajistit, aby všechny ostatní faktory byly stejné pro obě skupiny – vyučující, tělocvična, pomůcky, … (viz Millovo pravidlo shody a rozdílu). Domníváme se, že možnosti takového experimentu běžný student nemá (neúčastní-li se obsáhlého výzkumu – v tom případě zřejmě neověřuje vlastní myšlenku, ale myšlenku někoho jiného). Běžný student se obvykle dostane pouze k selektivnímu (ne úplně reprezentativnímu) výběru. Jedná se o takzvaný výběr na základě dostupnosti (Hendl 2004). Obvykle má k dispozici již rozdělené skupiny (třídy, teamy, …). Aby alespoň částečně obešel předpoklad náhodnosti výběru do kontrolní a pokusné skupiny musí: 1) ověřit respektive specifikovat populaci, kterou tyto skupiny reprezentují; 2) otestovat zda můžeme považovat obě skupiny za ekvivalentní. K ověření druhého bodu lze požít buďto dvouvýběrový t-test, nebo Mann-Whitneův test v obou případech s oboustrannou alternativní hypotézou. Testování by mělo být provedeno nejen pro statistický znak, jehož změnu chceme sledovat, ale také pro věcně související statistické znaky. Pro ověření prvního bodu je třeba znát charakteristiky základního souboru, který mají přirozeně vytvořené skupiny reprezentovat. Pokud budeme pokračovat dále v zkonstruovaném příkladu, pak bychom neměli ověřovat pouze shodnost blokařského dosahu, ale také např. výšku, stáří, váhu, skok snožný z místa, či smečařský dosah. Za předpokladu nezamítnutí nulových hypotéz se můžeme domnívat, že obě skupiny jsou ekvivalentní. Pokud se někde projeví nerovnost je nutno vybrat jiné skupiny, nebo obhájit věcnou nevýznamnost statisticky „problémového“ znaku. či vyřadit z výzkumu jedince, kteří toto způsobují. Toto martýrium je třeba provést jako daň za obejití předpokladu náhodnosti výběru a experiment – ověření vlivu metody – může začít. Po provedení experimentu je nutné ověřit, zda se hodnoty sledovaného statistického znaku (např. blokařského dosahu) v pokusné skupině „kýženě“ změnily oproti kontrolní skupině. Z toho důvodu je nutné volit správnou jednostrannou hypotézu, jak bylo zmíněno v úvodu Metodiky a komentářů. Dosažený efekt experimentu je předběžně možno ověřit prostřednictvím párového t-testu nebo Wilcoxonova párového testu. Jejich

Použité metody – klasické Popisné statistiky – Pro popis byly použity míry polohy, variability, šikmosti a špičatosti. Jednotlivé výpočetní vzorce může laskavý čtenář nalézt v každé učebnici statistiky. Chtěli jsem ukázat, že výsledkem takového popisu by neměla být jen tabulka výsledků, ale i slovní popis. t-testy (studentovi testy) – testy, porovnávající teoretickou střední hodnotu statistického znaku zastoupenou výběrovým aritmetickým průměrem. Nejčastěji používané testy, které jsou založeny na předpokladech normality. Obvykle by vůbec být použity neměly, neboť nebývá splněn již zmíněný předpoklad a navíce nejsou určeny pro soubory s malými rozsahy výběrů. Optimálně by soubor měl čítat více než 100, nebo alespoň 40 pozorování. Mann-Whitneův a Wilcoxonův párový test – neparametrické alternativy dvouvýběrového t-testu respektive párového t-testu, které jsou vhodné pro testování stejných hypotézy jako u výše zmíněných t-testů. Jejich výhoda spočívá v absenci předpokladů o počtu pozorování a normalitě souborů. Tyto testy jsou sice slabší, ale robustnější. Díky tomu, že posuzují rozdělení testovaných souborů, nikoliv jen aritmetické průměry a směrodatné odchylky, dokáží při malých rozsazích souborů potvrdit statistickou významnost tam, kde by t-testy neuspěly. Tím sice narážíme na etický problém „vymodlených“ výsledků, ale musíme si uvědomit, že výsledek statistické indukce je malinko odlišný. Zatímco t-testy vypovídají striktně o mírách polohy (aritmetických průměrech jakožto odhadech hypotetických středních hodnot) v závislosti na variabilitě, tyto neparametrické testy posuzují rozdělení souborů jako celek. Zmíněné testy lze bez výhrad též použít u ordinálních statistických znaků (typicky pro bodování provedení cviků, či školní klasifikaci). Millova pravidla – Millova pravidla jsou metodologická vymezení experimentu a jeho správného vyhodnocení. Vzhledem k tomu, že experiment provádí hypotetický diplomant, který si těžko dovolí experiment tak, jak má být (výzkum v rámci možností), nelze Millova pravidla dodržet bez výhrad. Pokusíme se na maximální dodržení Millových pravidel vždy upozorňovat. Jen pro připomínku, jde nám zejména o pravidlo shody, pravidlo rozdílu, pravidlo kombinace shody a rozdílu a pravidlo sdružených změn (více např. Beneš 2004). Použité metody – zkombinované Porovnávání úrovně numerického statistického znaku dvou souborů (ověření vlivu metody) – Dle obecné metodologie bychom měli vybrat reprezentativní skupinu z populace. Již zde je zřejmé, že obecné ověření metody není možné, neboť populace je obvykle svým způsobem zúžena – na sportovce daného odvětví, na určitou věkovou skupinu, atd. Tuto skupinu bychom měli náhodně

38

statistické srovnání volejbalistů za Jihočeský a Západočeský kraj. Vedle samotné tabulky (Tabulka 1 a tabulka 2) popisných statistik, která kvantitativně popisuje účastníky Myslíkova memoriálu, si můžeme všimnout několika dalších zajímavostí, které z tabulky přímo nevyplývají. Zaměřme se nejprve na antropomotorické znaky. Prostřednictvím variačního koeficientu můžeme bezprostředně srovnávat variabilitu jednotlivých statistický znaků. Tímto způsobem lze vypozorovat, že hráči jsou velice vyrovnaní co se výšky týče (variabilita výšky hráčů se na průměru projevuje ze 4 %), zatímco variabilita hmotnosti je třikrát větší (variabilita hmotnosti hráčů se na průměru projevuje z 12 %). O poměrně vysoké variabilitě hmotnosti sportovců vypovídá i variační rozpětí, maximální rozdíl mezi nejlehčím a nejtěžším hráčem je bez mála 50 kg (49,2 kg). Na druhou stranu polovina „nejprůměrnějších“ účastníku se vejde se svou vahou do 10 kg (10,2 kg). Přestože průměrná hmotnost volejbalistů byla 71 kg, polovina z nich váží měně než 67,3 kg. Všechny měřené antropometrické znaky navíc vykazují vyšší špičatost, než je běžné, pocházejí-li z normálního rozdělení. Tento fakt sám může naznačovat problémy v dalším zpracování dat klasickými metodami (nedodržení předpokladu normality u výběrového souboru), ale o tom již byla zmínka výše.

výhodou je, že berou v potaz změny u každého jedince zvlášť, hodnoty např. před a po pokusu tvoří logické páry. Zda-li měli vliv i jiné faktory než nasazení metody – byl-li zachován princip jediného rozdílu – lze ověřit jen srovnáním pokusné a kontrolní skupiny. Dá se říci, že nedodržení tohoto Millova pravidla je napadáno oponenty výzkumných prací stejně často, jako ověřování a dodržování předpokladů použitých metod. Zpracování Deskriptivní zhodnocení datového souboru Ve dnech 10.–12. ledna 2003 se v Hradci Králové uskutečnil Memoriál R. Myslíka, při jehož příležitosti proběhlo zjišťování antropometrických znaků a speciálních pohybových schopností u hráčů (ročník narození 1986 a mladší) volejbalu z příslušných krajů. Dodejme, že se jednalo o výběr nejlepších hráčů z krajů, kde se hraje stabilně volejbal. Konkrétně se jednalo o následující statistické znaky: výška hráčů (cm), váha hráčů (kg), dosah jednou i oběma rukama (cm), smečařský dosah (cm), blokařský dosah (cm), běh 4x10 m (s), hod 1kg plným míčem v sedu (cm) a skok snožný z místa (cm). Dále byly dopočteny následující ukazatele: absolutní smečařský a blokařský dosah (cm) a BMI index. Některé zajímavé induktivní výsledky přinesl již příspěvek Tomšíček 2004, ve kterém bylo publikováno

39

Dosah ze stoje / Standing reach 1 ruka / 1 hand

2 ruka / 2 hands

průměr / mean modus / mode medián / median horní kvartil / upper quartile dolní kvartil / lower quartile rozptyl / variance směrodatná odchylka / standard deviation variační koeficient / coefficient of variation variční rozpětí / range kvartilové rozpětí / interquartile range míra šikmosti / skewness míra špičatosti / kurtosis

Váha / Weight (kg)

Deskriptivní charakteristiky Statistics

Výška / High (cm)

Tabulka 1. Souhrn antropometrických údajů hráčů Table 1. Statistics of Player’s Anthropometrical indicators

184,81 186,00 184,00 190,00 178,00 45,26 6,73 0,04 36,00 9,00 -0,55 0,27

71,05 76,60 67,30 76,60 63,30 71,82 8,47 0,12 49,20 10,20 -0,22 0,36

240,73 241,00 240,00 246,75 233,00 82,51 9,08 0,04 50,00 10,50 -0,50 0,32

238,22 240,00 237,00 245,00 230,00 78,83 8,88 0,04 48,00 11,00 -0,52 0,36

dosahu samozřejmě), v případě absolutních výskoků je tento rozdíl nižší – 12,22 cm – což není překvapivé. Čtvrtina testovaných disponuje absolutním blokařským výskokem nižším než 53 cm a polovina dalších má výskok jen o 8 cm vyšší, absolutně největší výskok činní úctyhodných 93 cm.

U většiny speciálních pohybových schopností byla zjištěna kladná špičatost, což znamená to, že naměřené hodnoty jednotlivých statistických znaků se pohybují kolem střední hodnoty častěji než u normálního rozdělení. Jedinou výjimkou je člunkový běh se špičatostí rovnou – 0,43. Rozdíl mezi průměrným blokařským a smečařským dosahem je 14,73 cm (ve prospěch smečařského

průměr / mean modus / modus medián / median horní kvartil / upper quartil dolní kvartil / lower quartil rozptyl / variance směrodatná odchylka / SD variační koeficient / variční rozpětí / range kvartilové rozpětí / IQR míra šikmosti / skewness míra špičatosti / kurtosis

312,09 71,36 317,00 68,00 308,00 68,00 319,00 76,00 300,00 64,00 117,45 58,28 10,84 7,63 0,03 0,11 64,00 38,00 9,00 12,75 -0,60 0,21 1,01 0,05

Též se ukázalo, že mezi celkovým výskokem a příslušným absolutním výskokem je velice nízká míra závislosti (měřeno koeficientem korelace R = 0,56 pro smečařský výskok R = 0,44 pro výskok blokařský). Dá se říci, že variabilita celkového smečařského výskoku vysvětluje do 32 % variabilitu absolutního smečařského výskoku. V případě blokařských výskoků se jedná jen o cca 20% vysvětlení. Vyšší závislost se neprokázala ani u složitějších modelů závislostí (dodatečné zlepšení do 2 %). Prakticky nezávislé se jeví statistické znaky výška a člunkový běh (R=0,04), jakkoliv se jeví možné, že nižší hráči budou rychlostně a pohybově disponovanější. Nejvyšší relativní variabilita byla naměřena u hodu 1kg plným míčem (15 %). Asymetričnost rozdělení sledovaných statistických znaků je vyjádřena pomocí šikmosti viz Tabulka 1 a Tabulka 2. Záporná hodnota

297,36 300,00 294,00 302,00 288,00 93,17 9,65 0,03 58,00 9,50 -0,21 0,64

59,14 60,00 57,00 63,00 53,00 39,60 6,29 0,11 33,00 8,00 0,33 0,43

9,48 9,50 9,66 9,72 9,37 0,11 0,33 0,03 1,62 0,49 0,17 -0,43

11,91 12,40 11,00 12,88 10,20 3,13 1,77 0,15 10,50 2,18 0,37 0,69

Skok daleký z místa Standing Long Jump (cm)

Abs. Blok. výskok Absolut Block Jump (cm) Člunkový běh Shuttle Run 6 x 6m (s / sec) Hod plným míčem Throw the Med Ball 1 kg

Deskriptivní charakteristiky / Statistics

Smečařský dosah Spike Jump (cm) Abs. Smeč. výskok Absolut spike Jump (cm) Blokařský dosah Block Jump (cm)

Tabulka 2. Souhrn speciálních pohybových schopností hráčů Table 2. Statistics of players’ special locomotive faculties

252,49 240,00 244,00 263,75 237,00 291,02 17,06 0,07 100,00 21,75 -0,05 0,88

šikmosti svědčí o vyšší koncentraci nadprůměrných hodnot znaku a naopak. Například kladná hodnota šikmosti u skoku dalekého z místa, jež je v absolutní hodnotě nejvyšší, svědčí o vyšší koncentraci podprůměrných skoků a několika odlehlejších dalekých skocích. Polovina skoků byla kratší 244 cm, přestože v průměru volejbalisté skákali o 8 cm více (252 cm). Posouzeni vlivu posilování na provedení výmyku z visu Pro ověření vlivu posilování na provedení výmyku z visu byl sestaven následující experiment. V pokusné skupině bylo zavedeno posilovací cvičení, které mělo rozvíjet sílu cvičenců nad rámec běžných hodin tělesné výchovy. K dispozici měl experimentátor dvě školní třídy se srovnatelnou úrovní silových schopností a se statisticky nevýznamným rozdílem mezi hodnocením provedení výmyku z visu před experimentem. Popis

40

skoku snožného z místa. Obě skupiny se tedy dají považovat za homogenní, nejen v testovaných ukazatelích. Testy byly statisticky vyhodnoceny pomocí Mann-Whitneyova U-test. Hodnoty p-value se nepřibližovaly zlomové hodnotě 0,05. Před samotným intervenční programem nácviku odbití obouruč vrchem byla samozřejmě testována i shoda v testu pro diagnostiku odbití vrchem. Ani zde se od sebe skupiny statisticky významně nelišily (p = 0,983 – Mann-Whitneyův test). Pro testování úrovně odbití obouruč vrchem byl zvolen následující diagnostický test. Diagnostika odbití vrchem (nahrávky) – test Hráčky odbíjí míč ze zóny III obouruč vrchem po nadhozu trenéra ze zóny V do obruče o průměru 1 m zavěšené vodorovně na stojanu ve výšce 2,5 m nad zemí v zóně IV. Každá hráčka má 10 pokusů. Hodnocení: 0 bodů – míč mimo obruč 1 bod – míč do konstrukce obruče 2 body – míč do obruče Po čtyřech měsících proběhlo na obou skupinách opětovné testování jak motorických testů, tak test pro odbití obouruč vrchem. U výsledků motorických testů se dle očekávání neobjevila statisticky významná změna (vyhodnoceno prostřednictvím Wilcoxonova párového testu) v žádné ze skupin. Skupiny proti sobě zůstaly odlišitelné pouze ve skoku snožném z místa – tedy zůstal zachován předpokusový stav. Jediná statisticky významná změna ve výsledcích na 10% hladině významnosti byla zaznamenána právě u pokusné skupiny a testu pro odbití obouruč vrchem (p = 0,055 – Wilcoxonův párový test). Oproti tomu dosažená hladina významnosti u kontrolní skupiny byla jen 0,356 – tedy výsledky testu pro odbití obouruč vrchem u kontrolní skupiny se statisticky (např. na hladině významnosti 10 %) neliší. Nyní je ještě nutné ověřit, zda zlepšení u pokusné skupiny je skutečně větší než u skupiny kontrolní. Pomocí MannWhitneyova U-testu se nepodařilo prokázat, že skupina pokusná se zlepšila signifikantně (i když „o prsa“ p-value = 0,119). Nutno konstatovat, že působení celé baterie testů může i nemusí hodnotit úroveň nahrávky, ale pouze kvalitu odbití obouruč vrchem. Jednoznačně nejtěžším problémem nejen v této kategorii je výběr vhodných typů pro specializaci nahrávačů a nakhrávaček. I zde je třeba dodat, že závěry lze zobecnit pouze na dívky ve věkové kategorii kadetek hrající výkonnostní volejbal. A právě k této skupině se samozřejmě vztahuje i věcné hodnocení výsledků šetření.

a škálu hodnocení neuvádíme. Hodnoty statistického znaku = známka za provedení výmyku jistě nepocházejí z normálního rozdělení (tj. nesledují ani náhodnou veličinu popisující spojitý numerický znak). Naštěstí můžeme mluvit alespoň o ordinálním statistickém znaku a použít neparametrické alternativy k t-testům. Dodržíme-li metodiku nastíněnou výše, musíme nejprve ověřit, že obě třídy jsou srovnatelné, což se podařilo. Pomocí Wilcoxonova párového testu se též podařilo prokázat, že provedení výmyku z visu se u posilující skupiny zlepšilo (p = 0,04), kdežto u kontrolní skupiny se to prokázat nepodařilo (p = 0,22). Faktickým výsledkem na 5% hladině významnosti je však neprokázání lepšího provedení cviku u posilující skupiny oproti skupině neposilující (p = 0,37 – Mann-Whitneyův test). Na základě těchto výsledků se dá tvrdit (induktivní funkce statistiky), že posilování samo o sobě není jediným faktorem ovlivňujícím provedení výmyku z visu – jistě není statisticky významným faktorem. Zlepšení provedení se projevilo v obou skupinách a přestože v pokusné skupině bylo statisticky podchytitelné oproti původnímu stavu, ve srovnání s kontrolní skupinou to již tvrdit nemůžeme. Vzhledem k tomu, že se jednalo o žáky (chlapce) na druhém stupni ZŠ dá se zlepšení z části připsat vlivům spojeným s fyzickým vývojem. Náš závěr nemůžeme zobecnit na populaci obecně a musíme se držet pouze věkové skupiny, testovaného pohlaví a testovaného cviku. Tvrdit, že posilování obecně nevede ke zlepšení technického provedení například gymnastických cviků by bylo více než troufalé. Ověření vlivu modelu nácviku odbití obouruč vrchem na jeho zlepšení Vraťme se opět k volejbalové tématice. Úkolem je ověření vytvořeného modelu nácviku odbití obouruč vrchem. Obdobně jako v ověřování vlivu posilování na provedení výmyku z visu je nutno vytvořit pokusnou a kontrolní skupinu. Jako reprezentativní vzorek byly zvoleny kadetky z TJ Jiskra Zruč nad Sázavou. Dívky byly rozděleny do dvou skupin – označme je A a B. Obě skupiny byly otestovány nejen pohybovými testy a testem ke zjištění úrovně odbití obouruč vrchem (viz diagnostika odbití obouruč vrchem (nahrávky) – test). Se skupinou A byl prováděn nácvik odbití obouruč vrchem dle vytvořeného modelu po dobu čtyř měsíců. Po této době byly obě skupiny znovu otestovány a výsledky byly statisticky vyhodnoceny. Naměřené údaje jsou dostupné v diplomové práci Zdeňka Blažka (Blažek 2006) stejně jako cviky zařazené do nácviku pro trénink odbití obouruč vrchem a nahrávky. Obě skupiny byly před rozdělením tréninku porovnány. Jak v případě antropometrických ukazatelů (věk, výška, váha, BMI), tak případě motorických testů se od sebe skupiny nelišily. Jediný statisticky významný rozdíl se objevil u

Závěr Samotná statistická šetření uvedené výše nejsou jediným výsledky, který tento článek má. Hlavním cílem byla rehabilitace statistických metod a navržení přístupu k deduktivnímu hodnocení

41

Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: PF JU. Kovář, R. Blahuš P. (1969). Vybrané statistické metody v antropomotorice. Praha: UK. Měkota, K. Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha: SPN. Meloun, M. Militký, J. (2004). Statistická analýza experimentálních dat. Praha: Academia. Pittera, C. Violeta, R. (1996). Volejbal v pohybu. Překlad V. Císař (1996). Příbramská, A. a kol. (1986). Volejbal – učebnice pro trenéry III. třídy ČVS. Praha: FTVS UK. Selinger, A. Ackermann, J. (1986). Power volleyball. New York: Human Kinetics. Tomšíček, Z. (2004). Zjištění úrovně speciální pohybové výkonnosti. České Budějovice: Studia Kinanthropologica, 4, 69–73. Zpravodaj ČVS. Věstník ČVS. Praha 2001–2006.

souboru a vyslovení induktivní závěrů po realizaci experimentu za ne úplně ideálních podmínek, ve kterých se pohybuje běžný student vysoké školy. Přestože jsme si vědomi, že takovýmito postupy nejsou naplněny všechny předpoklady pro obecnou interpretaci hodnot, domníváme se, že případné výtky lze věcně zdůvodnit. Repertoár statistických metod je sice velice bohatý, ale na každou otázku odpovědět nedokáže a proto je třeba navrhovat a využívat kombinace metod a přístupů k co nejbližšímu přiblížení se odpovědi, kterou poskytuje statistická indukce, otázce, která byla položena. Volbou neparametrických testů byla odstraněna nutnost naplnění některých podmínek parametrických testů (normalita, hosmoskedasticita, …) a umožnila jejich použití i pro ordinální proměnné (viz hodnocení provedení výmyku či přesnosti odbití obouruč vrchem). Na úplný závěr nutno dodat, že veškeré statistické výsledky musí být komentovány a to i v případě popisných statistik. Právě tímto způsobem se totiž dá spojit statistická a věcná významnost ve vědeckou průkaznost.

Mgr. Zdeněk Tomšíček KTVS PF JU Jeronýmova 10 371 15 České Budějovice Tel. + 420 387 773 172 e-mail: [email protected]

LITERATURA Beneš K. (2004). Metodologie a dějiny přírodních věd (základní přehled). České Budějovice:TF JU, 22–38. Blahuš P. (1997). K úloze tzv. kvantitativních metod v kinantropologii. Česká kinantropologie 1(1), 7–17. Blahuš P. (2000). Statistická významnost proti vědecké průkaznosti výsledků výzkumu. Česká kinantropologie 4(2), 53–72. Blahuš P. (2001). Statistická versus věcná významnost výzkumných dat a velikosti experimentálního účinku. www.ftvs.cuni.cz/hendl/podklady/StatistVyznamn.doc. Blažek, Z. (2006). Návrh metodiky nahrávky ve volejbale. Diplomová práce. České Budějovice: PF JU. Buchtel, J. Ejem, M. (1981). Odbíjená. Metodika nácviku a trénink. Praha: SPN. Čelikovský, S. & kol. (1990). Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu. Praha: SPN. Dobrý, L. Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry (Výkon a trénink). Praha: Olympia. Ejem, M. (1988). Volejbal. Praha: Olympia. Hančík, V. a kol. (1982). Tréning vo volejbale. Bratislava: Sport. Haník, Z. Lehnert, M. (2004). Volejbal 1. Praha: ČVS. Hendl, J. (2004). Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. Kaplan, O. Buchtel, J. (1987). Odbíjená. Teorie a didaktika. Praha: SPN.

Mgr. Roman Biskup KMI ZF JU Studentská 13 370 05 České Budějovice Tel. +420 387 772 700 e-mail: [email protected]

42


PŘEHLED HISTORICKÉHO VÝVOJE TECHNIKY A METODIKY SJÍŽDĚNÍ A ZATÁČENÍ NA LYŽÍCH SURVEY OF HISTORICAL DEVELOPMENT OF TECHNOLOGY AND METHODOLOGY DOWN AND CHANGE OF DIRECTION ON SKIS Jan Štumbauer Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta __________________________________________________________________________________________ ABSTRACT This communication is aimed at the defining of the main characteristic features of the individual skiing schools and of the material equipment of the period for downhill skiing as the specialized in the historical development of skiing. The periods when according to the individual skiing schools in the world and in the Czech Countries was bought, were in substance identical, with the exception of the last quarter of the twentieth century, when in our country the Czech respectively Czechoslovak skiing school dominated. Key words: skiing school, skiing technique, material equipment SOUHRN Toto sdělení je zaměřeno na definování hlavních charakteristických znaků jednotlivých lyžařských škol a dobového materiálového vybavení pro sjezdové lyžování tak jak se etablovaly v historickém vývoji lyžování. Období, ve kterém se vyučovalo podle jednotlivých lyžařských škol ve světě a v Českých zemích jsou v podstatě shodná, s výjimkou poslední čtvrtiny 20. století, kdy u nás dominovala česká, potažmo československá lyžařská škola. Klíčová slova: lyžařská škola, lyžařská technika, materiálové vybavení __________________________________________________________________________________________

Z retrospektivy vývoje a vyučovacích postupů sjíždění a zatáčení vyplývá, že každá výrazná změna techniky našla své následné vyjádření v tzv. lyžařské škole. Pojem lyžařská škola znamená způsob vyučování jízdy na lyžích, který je charakterizován určitými typickými prvky a klíčovými místy a většinou je reprezentován výraznou osobností autora, nebo hlavního představitele. Vývoj techniky sjíždění a zatáčení na lyžích byl a stále je velmi výrazně determinován technickým vývojem materiálového vybavení pro lyžování. Vzájemný vztah vývoje techniky sjíždění a zatáčení a materiálového vybavení pro sjezdové lyžování je tak vzájemně interaktivní. Protože i snahy o vylepšení a změnu techniky vyvolávaly nesčetné a nepřetržité pokusy o vylepšení materiálového vybavení. A tak jednotlivé lyžařské školy je nutno charakterizovat nejenom popisem prvků techniky sjíždění a zatáčení, ale i hlavními charakteristickými znaky materiálu, na kterém byla tato technika uskutečňována.

Přehled a charakteristika lyžařských škol Norská škola. Tato škola byla prvním a základním vývojovým stupněm techniky a výuky lyžování. Patrně první významnější lyžařskou publikací vůbec byla příručka J. F. Wergelanda Lyžařství, jeho historie a použití.1 Největším propagátorem norské školy byl však závodník, novátor, učitel lyžování a zakladatel první lyžařské školy Aversen Sondre Norheim. Technika sjíždění a zatáčení této školy je charakteristická vzpřímeným postojem a tvořením oblouků jen prací nohou, bez pomoci hole brzdící uvnitř oblouku. Ty byly dva, navzájem technicky zcela odlišné, telemark a kristiánie. Tyto dva oblouky předvedl v roce 1868 právě Norheim. Telemark je oblouk jetý v hlubokém nákleku na zatížené vnitřní hraně vnější lyže, která je ale zároveň značně předsunuta. (Obr.1+2, Pict. 1+2).Kristiánie je v podstatě snožný oblouk ke svahu. Výzbroj byla charakterizována až 2,5 m dlouhými lehkými lyžemi, provazovým nebo

43

Obrázek 2. Telemark jetý s jednou holí Picture 2. Telemark gone with one pole

Obrázek 1. Oblouk v telemarku Picture 1. Bend in Telemark řemenem, tzv. Huitfeldem. Ten byl nakonec vybaven patním napínacím pérem. Lyže měli k usnadnění zatáčení podélné krojení-tzv. telemarský tvar.

rákosovým vázáním se stranovým vedením špičky boty a její volnou patou. (Obr. 3, Pict. 3) To bylo v 90. letech 19. stol nahrazeno později velmi rozšířeným vázáním s kovovými čelistmi a patním

Obrázek 3. První typy vázání fixovaly boty nedostatečně jak v předozadním, tak bočním směru Picture 3. The first types of ski-bindings fixed the boots insufficiently both in Forward-backward and lateral direction Zdarského lilienfeldská škola. Za zakladatele alpského lyžování je považován Mathias Zdarsky autor a propagátor tzv. Lilienfeldské školy. Základní publikací byla Zdarskeho příručka Die lilienfelder Skilauftechnik.2 (Obr.4, Pict. 4) Zdarsky zkrátil dlouhé lyže norské školy na 190- 220 cm, odstranil z nich kvůli snadnějšímu zatáčení žlábek, vynalezl a zavedl nový model kovového vázání s volnou patou, ale velmi dobrým stranovým vedením. (Obr.5, Pict. 5) Základem jeho techniky

byly oblouky v pluhu, ale zejména oblouky z přívratu vyšší. Ty se staly základem alpské lyžařské techniky a dodnes jsou zařazeny v mnoha lyžařských školách. Jediným jeho krokem zpět bylo používání pouze jedné dlouhé a robustní hole. V roce 1905 uspořádal M. Zdarsky v Lilienfeldu první závod v alpských disciplinách na světě. (Obr.6, Pict. 6) M. Zdarsky, který je v Rakousku nesmírně ceněnou osobností, se narodil na Moravě, nedaleko Třebíče.

44

přívratné oblouky a celou řadu variant kristiánií. Oblouky zde ovšem byly prováděny ve větší rychlosti a s vyšší dynamikou. Bilgeri zkonstruoval nový typ vázání s volnou patou, ale především zavedl používání čtyř základních vosků, odlišujících se tvrdostí a účelem, tedy vosky pro skluz a odraz. Pro vysokohorské tůry začal používat tzv. tulení pásy, které se dodnes používají při skialpinistických výstupech.

Bilgeriho škola. Tvůrcem této školy byl důstojník rakouské armády G. Bilgeri. (Obr.7, Pict. 7). Vznikla v období před 1 světovou válkou a byla syntézou dvou předcházejících. Přinesla navíc celou řadou technických novinek. Základní publikací byla kniha G. Bilgeriho Alpiner Skilauf und Skihochtouren.3 Z Norské školy převzala opět dvě hole, telemark a kristiánii, od Zdarského především přívratný oblouk. Byla zaměřena hlavně na

Obrázek 4. Titul list Zdarskeho učebnice lyžování Picture 4. Title leaf of Zdarsky textbook of skiing Arlbergská škola. Zdarskeho a Bilgeriho přívratná technika se stala základem přívratné techniky Arlbergské školy, jejímž tvůrcem a nejvýznamnějším propagátorem byl vynikající lyžařský závodník Hannes Schneider. Ten po první svět. válce otevřel později velmi proslulou lyžařskou školu v St. Antonu. Základní publikací Arlbergské školy byla kniha H.Schneidera a A. Fancka Wunder des Schneeschuhs.4 Ta byla jednou z nejoblíbenějších a nejlepších meziválečných lyžařských publikací. Tato škola byla charakteristická nízkým sjezdovým postojem, širší stopou, používaly se v ní různé varianty přívratných

oblouků a kristiánií. Byla velmi ovlivněna tehdejší závodní technikou a snahou o zdolávání stále příkřejších alpských svahů. V období 1925 - 1935 také došlo k velkému rozmachu alpských disciplín a ke značnému zdokonalení lyžařské výzbroje. Snahy o co největší fixaci paty boty k lyži vyvrcholily zkonstruováním známého a velmi rozšířeného vázání s pevnou čelistí a lankovým napínákem s pružinou, tzv. Kandahárem. (Obr.8, Pict. 8) Začaly se také vyrábět lepené lyže, některé i opatřené kovovými hrankami. Velmi zdokonaleny byly i vosky a jejich používání.

45

Obrázek 5. Původní vázání Mathiase Zdarskeho Picture 5. Original ski binding of Mathias Zdarsky Francouzská rotační škola. Tato škola je vyvrcholením a syntézou tzv. rotačních technik a navázala na metodiky F. Hoscheka a A. Seelose. Prezentační publikací byla kniha E. Allaise, a P. Gignouxe Ski francais.5 Ve druhé polovině 30. let začaly být přívratné techniky nahrazovány snožným vedením lyží i při zahájení a v průběhu vedení oblouku, což umožňovalo dosažení vyšší rychlosti jízdy. Biomechanický princip Francouzské rotační školy a dalších rotačních technik spočíval ve výrazném vertikálním pohybu při zahájení oblouku,

dále v hlubokém nákleku kolen a předklonu těla, odlehčení patek a v přenesení rotačního impulsu paží a trupu, pomocí zpevnění (zablokování) celého těla, na lyže. Lyže se ovšem dostávaly v průběhu oblouku do výrazného smyku. (Obr.9, Pict. 9) Zavedeno bylo i nové pevné vázání, sestávající z kovové čelisti k uchycení špičky boty a soustavy až 2,5 m dlouhých řemenů k uchycení a zpevnění celé boty. Toto vázání ve spojení s tvrdšími lepenými lyžemi, bylo ovšem příčinou mnoha úrazů dolních končetin.

Obrázek 6. Pohled na Lilienfeld kde se konal v roce 1905 1. alpský závod Picture 6. Look at Lilienfeld where in 1905 the first Alpine contest took place

46

Rakouská protirotační škola. Tato škola je pak vyvrcholením tzv. nerotačních škol, které se zpočátku jen velmi těžko prosazovaly proti ve světě etablované Francouzské rotační škole. Nerotační techniky se začaly objevovat už koncem 30. let, ale Rakouská škola se prosadila až ve druhé polovině 50. let a zejména pak v letech šedesátých. Základní publikací byla příručka S. Kruckenhausera. Österreichischer Schilehrplan.6 (Obr.10, Pict. 10). Tato technika spočívala ve výrazném vertikálním pohybu (odlehčení) při zahájení oblouku, který byl předznamenán zapíchnutím hole. V průběhu oblouku, pro který bylo příznačné smýkání patek lyží, byl výrazně vysunut vnitřní bok směrem vpřed. V průběhu oblouku bylo provedeno silné

protinatočení a odklon trupu. Tato škola měla vypracovánu přesnou metodiku, uspořádanou do tzv. metodických řad. Začínalo se jízdou šikmo svahem, dále se nacvičovaly oblouky v pluhu, oblouky z pluhu, oblouky z přívratu vyšší i nižší lyže, proložené řadou cvičení. Vrcholem školy byl snožný oblouk (spíše smyk) s velmi úzkým vedením lyží, s koleny těsně u sebe a přesným držením trupu v protirotaci a odklonu. Součástí byly i modifikované oblouky pro zdolávání obtížných terénů. Dodnes jsou patřičně modernizované sekvence této školy principielním základem buď celku, nebo alespoň části většiny lyžařský škol, včetně české.

Obrázek 7. Georg Bilgeri Picture 7. Georg Bilgeri lyžování FTVS UK, především M. Příbramským, dále rozpracována, publikována a postupně prosazena do praxe výuky sjíždění a zatáčení v Československu. Základní a později několikrát přepracovanou publikací byla kniha M. Příbramského a J. Maršíka Sjezdové lyžování.7 Základem této metodiky, vycházející z tehdejší techniky závodního lyžování, byly tzv. kročné oblouky.

Kročná technika. (Technika sjíždění a zatáčení s rozdílnou prací dolních končetin a snahou o vedení lyže v oblouku s co nejmenším smykem). V průběhu 70. let bylo zavedeno v oblasti školního lyžování v ČSR a v 80. letech i v ranku VSL ČSTV, nové pojetí výuky sjíždění a zatáčení na lyžích, které se významně odlišovalo od většiny tehdejších lyžařských škol. Základ této metodiky vytvořil V. Čepelák v 60. letech. Tato nová metodika byla v 70. letech pracovníky oddělení

Obrázek 8. Vázání typu Kandahar Picture 8. Ski binding of Kandahar type

47

Obrázek 9. Snožný oblouk ve francouzské škole Picture 9. Parallel turn in French school

Obrázek 10. Titul list učebnice prof. Kruckenhausera z roku 1956 Picture 10. Title leaf of the textbook of professor Kruckenhauser from 1956

Jejich biomechanickým principem zatáčení bylo zahájení oblouku pohybem těžiště těla seshora dolů, dále pohyb vnějšího kolene dopředu dolu a dovnitř tvořeného oblouku a rozdílná práce dolních končetin. Výuka začínala tzv. vlnovkou, zahajovanou z jízdy po spádnici na mírném svahu. V základním učivu nebyl zprvu zařazen přívratný oblouk, pluh sloužil pouze jako prvek brzdění v obtížném terénu. Spolu s přiřazenými oblouky snožné techniky (tzv. alternativní oblouky) tvořila oblast sjíždění a zatáčení Československé školy lyžování.Tato metodika byla několikrát upravena a modernizována a je i v současnosti součástí tzv. České školy lyžování. Oblouky s přestoupením. Na konci 60. a na začátku 70. let byla také v tehdejší Spolkové republice

Německo popsána a postupně prosazena technika oblouků s přestoupením (Umsteigtechnik). Jedná se o techniku s rozdílnou prací dolních končetin, kdy v druhé části předcházejícího oblouku je plynule vysunuta budoucí vyšší (vnější) lyže směrem vpřed. Po ukončení zdvihu na nižší lyži, je hmotnost přenesena na vyšší lyži naklopenou na její vnitřní hranu a tím je zahájen oblouk.8 V okamžiku přestoupení se lyže vlivem jejich rozdílného zatížení a jeho změny od sebe jakoby rozjedou. Vnitřní odlehčená lyže je následně přisunuta do paralelního postavení. Oblouk je pak ve fázi vedení vyjížděn s rozhodujícím podílem hmotnosti těla na vnitřní hraně vnější lyže. Trup je ve fázi vedení v protinatočení a kompenzačním odklonu. (Obr.11, Pict. 11).

Obrázek 11. Oblouk s přestoupením Picture 11. Turn with change-over Společným problémem metodik výuky lyžování založených na začlenění závodní techniky je však

jejich poměrně značná obtížnost a pohybová a koordinační náročnost. A tak i přes například

48

dlouholetou dominanci ve výukových plánech u nás, tuto techniku ovládalo a aktivně na svazích aplikovalo jen malé procento rekreačních lyžařů. Česká škola lyžování. Česká škola lyžování je pokračováním Československé školy lyžování a je oficiálním vyučovacím postupem pro Českou republiku schváleným MŠMT. Obsahovala až do roku 2003 hlavně kročné oblouky a jako tzv. alternativní v ní byly zařazeny i oblouky snožné. Teprve v roce 2003 a 2004 byla výrazně modernizována zařazením carvingové techniky a dalšími úpravami obsahu. Kročné oblouky byly nejprve přejmenovány na paralelní a posléze na základní a jejich počet snížen. Jako tzv. smykové jsou v ní zařazeny i oblouky snožné. Také jejich počet byl snížen.

Switzerland: SIVS. Gatterman, E. (1997). Ski- Lehrplan CarvenLehren und Lernen mit dem Carver- Ski. München: BLV. Chovanec, F. (1959). Stručný přehled vývoje lyžařství. Praha: SPN. Chovanec, F. (1989). Dějiny lyžování. Praha: UK. Kassat, G. (1985). Schein und Wirklichkeit parallelen Skifahrens. Münster: Eigenverlag Georg Kassat. Kruckenhauser, S. (1956). Österreichischer Schilehrplan. Wien. Kuchler, W. (1995). Superski radial radikal. Köln: Echo Verlags. Maršík, J., & Příbramský, M. (1984). Sjezdové lyžování. Praha: Olympia. Ruud, S. (1946). Stopy lyží brázdí svět. Praha: Velát. Příbramský, M. et al.(2004). Česká škola lyžování. Technika oblouků. Praha: UK FTVS. Schneider, H., & Fanck, A. (1930). Wunder des Schneeschuhs. Hamburg. Soukup, J. (1991). Lyžování podle alpských lyžařských škol. Praha: Olympia. Strobl, K., & Bedřich , L. (1999). Učíme lyžovat. Olomouc: Univerzita Palackého. Vávra, K. (1910). Sport na lyžích. Praha. Walner, H. (2004). Carven Skilauf perfekt. Purkersdorf: Hollinek. Wergland, J. F. Skilöbningen, dens Historie og Anvendelse. Kristiania: 1865. Zadák, B. (1936). Základy lyžařství. Praha: SLRČS. Zdarsky, M. (1897). Die lilienfelder Skilauftechnik. Hamburg. Zehetmayer, H. (1998). Kurvenfahren mit Skieinfach, natürlich, gelenkenschonend, präzis. Wien: Institut für Sportwissenschaften der Universität Wien Wiener Ski- und Snowboardlehrer- Verband.

Poznámky a odkazy 1

Wergland, J. F. (1865). Skilöbningen, dens Historie og Anvendelse. Kristiania. 2 Zdarsky, M. (1897). Die lilienfelder Skilauftechnik. Hamburg. 3 Bilgeri,G. Alpiner Skilauf und Skihochtouren. München. 4 Schneider, H., & Fanck, A. Wunder des Schneeschuhs. Hamburg: 1930. 5 Allais, E., & Gignoux, P. (1937). Ski francais. Grenoble. 6 Kruckenhauser, S. Österreichischer Schilehrplan. Wien: 1956. 7 Maršík, J., & Příbramský, M.. Sjezdové lyžování. Praha: Olympia,1984. 118 s. 8 Při dynamickém provedení a velkém vertikálním pohybu může mít přenesení hmotnosti charakter odrazu z vnitřní hrany nižší lyže. Naopak při jízdě po ideální linii může být pohyb přestoupení proveden bez rozjetí lyží od sebe. Přestoupení je pak jakoby málo viditelné.

LITERATURA Allais, E., & Gignoux, P. (1937). Ski francais. Grenoble. Bilgeri,G. Alpiner Skilauf und Skihochtouren. München. Čepelák. V., & Hala, K. (1954). Lyžařské švihy a oblouky. Praha: STN. Čepelák, V. (1966). Základy lyžování. Praha: SPN. Čtvrtečka, J. (1971). Lyžování. Praha: SPN. Deutscher Verband für das Skilehrwesen e.V. – Interski Deutschland (Hrsg.). (2003). Ski-Lehrplan Basic. München: BLV Verlagsgesellschaft mbH. Eggen, K. et al. (2000). Schneesport Schweiz.

doc. PaedDr. Jan Štumbauer, CSc. Katedra tělesné výchovy a sportu PF JU Jeronýmova 10 371 15 České Budějovice Tel. +420 387 773 180 e-mail: [email protected]

49

50


HISTORIE VÝVOJE GYMNASTICKÉHO NÁŘADÍ KŮŇ NAŠÍŘ S MADLY DO PADESÁTÝCH LET 20. STOLETÍ HISTORY OF DEVELOPMENT OF POMMEL HORSE GYMNASTIC APPARATUS UP TO THE 50S OF THE 20TH CENTURY Gustav Bago Jihočeská univerzita Pedagogická fakulta, katedra tělesné výchovy a sportu, České Budějovice __________________________________________________________________________________________ SOUHRN Téma této práce spadá do oblasti historie sportovní gymnastiky, jež se postupně vyvinula z nářaďového tělocviku. Cíl práce spočívá v popsání resp. vystihnutí důležitých vývojových trendů sportovní gymnastiky mužů na koni na šíř v období od počátku tělocviku na československém území do roku 1950, jakožto vývoje koně našíř spojeného s jeho historií. Rok 1950 totiž znamenal mezník v historii sportovní gymnastiky. MS v Basileji bylo posledním, na kterém se soutěžilo i v lehkoatletických disciplínách. Klíčová slova: Gymnastika, sportovní gymnastika, historický vývoj, nářadí, kůň na šíř s madly, cvičení.

ABSTRACT The topic of this work belongs to the area of sport gymnastics’ history. Sports gymnastics has gradually formed out of the apparatus physical education. The aim of the work lies in the description or highlighting of all the important development trends in the men’s sports gymnastics on pommel horse from the beginning of physical education in Czechoslovakia up to 1950 as the development of the pommel horse connected with their history. Keywords: Gymnastics, sports gymnastics, historical development, apparatus, pommel horse, exercises __________________________________________________________________________________________ oblíbená a diváky vyhledávaná. V nynější době můžeme jen vzpomínat na úroveň československé gymnastiky, která neklesala od počátku 20. století několik desetiletí. Zářným příkladem nám jsou jména jako Klinger, Effenberger, Löffler, Vácha, Hudec, J. Gajdoš. Z úspěšných žen vyzdvihnu Bosákovou, Čáslavskou atd.

Úvod Kořeny současné sportovní gymnastiky sahají hluboko do dávné minulosti. Na svojí cestě prošla mnohými změnami a díky vědecko-technické revoluci během 20. století udělala doslova revoluční skok. Vždyť díky masové komunikaci prostřednictvím různých médií (televize, rozhlas, tisk, v posledních letech také internet) byl vyvolán široký zájem o toto sportovní odvětví. Také vývoj nářadí, nových metod ve sportovním tréninku a vyšší mezinárodní konfrontace umožňují gymnastkám i gymnastům vykonávat náročné, originální cvičební tvary a sestavy, které mnohdy působí stejně jako díla některých uměleckých odvětví nanejvýš esteticky. Přitom však stále stoupají nároky na skladbu sestav, choreografii, originalitu a techniku cvičení. V souvislosti s těmito posuny a změnami probíhali i změny pravidel sportovní gymnastiky. V důsledku stále vyšší „konkurence“ v podobě jiných atraktivních sportů i z jiných objektivních důvodů poklesl znatelně zájem o sportovní gymnastiku v naší zemi, ve světě je však velmi

Metodika Tato práce je řešena na základě uplatnění historických metod, které umožňují zkoumat vznik a vývoj tělesné kultury. Jedná se zejména o vyhledávání a srovnávání informací a faktů z minulosti. Na základě toho se vytváří určitý obraz o struktuře, vývojových stupních a fungování tělesné kultury. Historická metoda tvoří základ historické vědy, která se zabývá procesy vývoje objektu. Informace o historii jevu nebo procesu získáváme na základě studia různých materiálů, převážně písemných. Základním pravidlem historické metody je používání primárních pramenů. U primárních a hlavně u sekundárních

51

pramenů se provádí kritická analýza z hlediska autentičnosti a pravdivosti údajů.

Kůň na šíř s madly – pohybový obsah „Kombinační možnosti jsou ovlivněny silně omezeným pohybovým obsahem daným konstrukcí nářadí. Odpadají cvičení statická a silová, švihová cvičení jsou redukována pouze na mety a jejich kombinace s obraty. Pohybový obsah může být rozvíjen pouze změnou dohmatu (na madla, na krk, na hřbet, na jedno madlo a krk nebo hřbet) a postavením těla vůči nářadí (bočné, čelné, příčné).“5) „Původní výcvikový záměr k nácviku branných dovedností, pomineme-li přeskoky Minoova kultu, byl zaměřen na výuku a zdokonalování nasedání, sesedání a případné útočné a obranné činnosti se zbraní. O další pohybové činnosti se dal pohybový obsah rozšířit až po vymizení těžké zbroje, ve které musel být jezdec na koně zvedán složitým technickým zařízením. Popularita voltižování vyžadovala i rozmanitější výcvik v různých změnách sedu, výsedech a sesedech i s obraty. Tyrš uvádí ve svém systému také „s orudím“ (se zbraní) a ještě na začátku 20. století se provádělo v několika sokolských jednotách „cvičení na koni neosedlaném“, a to na místě nebo při pohybu jízdního koně. Pomineme-li využití koně jako tělocvičného nářadí, nahrazujícího překážku v tělocvičných hrách a závodivých činnostech, popřípadě pro skupiny, rozdělil se od počátku jeho používání pohybový obsah na přeskoky a „metání“, provádění metů ve vzporu, podporu smíšeném a sedu. Epizodicky bylo cvičení na koni našíř rozšířeno o některé druhy cvičení statických a silových. Některé druhy metů se zařazovaly i do cvičení žen. V 70. letech 19. století se prováděly pouze jednotlivé cvičební tvary nebo vazby nejvýše potrojné. Způsob spojování metů v pohybové sestavy se rozšířil teprve po roce 1887. Na závodech v Českém Brodě, konaných místo zakázaného II. sletu, cvičili tímto způsobem krajané z Ameriky a tam také poprvé ukázali i provedení opakovaných kol odbočmo. V období, kdy ještě neměly gymnastické soutěže pevně stanovenou náplň, byly hledány rozmanité možnosti nových forem cvičení. Zvláštní typy metacího nářadí byly konstruovány buď z hlediska zlepšení a urychlení nácviku (např. koza s madly – osel, kůň s třemi až pěti madly), nebo jako nářadí s možností nové pohybové náplně (např. kůň s jedním madlem podélným, metadlo – madla upevněná na dvojici sloupků). Většina těchto typů nářadí byla zapomenuta, některá z nich mohou mít i dosud oprávnění metodické. K posledně jmenovaným můžeme počítat kozu s madly pro nácvik kol odbočmo. Po ustálení náplně soutěží byly na koni našíř vyžadovány sestavy koncipované podle hlediska rovnoměrnosti a symetrie, složené z metů, prováděných na obě strany. Hledisko estetické

Diskuze Kůň na šíř s madly – vývoj Tělocvičný kůň1) je v terminologickém systému zařazen mezi nářadí hlavní. Vývoj pohybového obsahu cvičení na koni se stabilizoval k používání jednoho cvičebního druhu – metů, a proto jde o nářadí metací. Koně můžeme pokládat za nejstarší druh uměle konstruovaného tělocvičného nářadí. Podle historických dokladů, maleb, znázorňujících pravděpodobně kultovní zvyklosti krétskomykénské kultury (provádění překotů a přemetů přes živá zvířata) i podle dřevěné makety jízdního koně, který sloužil k základnímu výcviku vojáků, lze soudit, že se vyvíjelo jednak samo nářadí, jednak užívané pohybové činnosti. Výcvikově vojenské poslání splňoval dřevěný kůň starověký i středověký, pro tělesné vzdělávání jezdců a rytířů i jako tělocvičné nářadí (nebo dětská zábava – houpací kůň) přežil až do novověku. „Později je zmínka o koni u Rablaise, jehož Gargantua cvičil na koni zhotoveném podle koně trojského.“2) „Nejstarší záznam o cvičení na umělém koni pochází z konce 4. století z úryvku ze zprávy římského vojska. Neznámý P. V. Renatus Végetius popisuje výstavbu a vybavení jedné římské legie a vzpomíná i cvičení římských vojáků na dřevěném koni.“3) Ve známé již stylizované podobě byl používán v reformovaných školách filantropistů (Vieth, Basedow, Salzmann – později Guts-Muths) a v německém i našem spolkovém tělocvičném hnutí (Jahn, Eiselen, Tyrš). Kůň tohoto období mívá ještě zvýšený a prodloužený krk, někdy žíněnou oháňku a napodobeninu sedla, která byla nahrazena dvěma plnými oblouky, tzv. rytířskými madly. „Byl pevně zapuštěn do země a nedal se zvyšovat. Teprve později se začal vyrábět kůň s rovným trupem. Původně byl celý ze dřeva, později se dřevěná kostra obalovala koudelí a potahovaným plátnem nebo kůží. Pro madla byly v trupu koně zhotoveny dva zářezy, do nichž madla svou spodní částí přesně zapadla.“4) Později dosáhl kůň délky 2 m i více, byl opatřen zařízením na úpravu výšky a kovová kůží potažená madla byla nahrazena dřevěnými. Zdokonalování techniky cvičení, podmíněné rozvojem závodění v devadesátých letech a na začátku 20. století, mělo vliv i na vývoj konstrukce nářadí. Zmenšila se šířka koně a tvar madel se přizpůsobil funkčně prováděným činnostem. Převaha metů snožmo v závodních sestavách posledních dvaceti let ovlivnila úpravu délky koně nejprve na 180 cm, později na 160 cm, právě tak jako tvar koně. Krk se přestal tvarem i rozměry odlišovat od hřbetu.

52

ovlivnilo ustálení klasické náplně cvičení na koni našíř, pozůstávající z přešvihů, kol a stříží. Mezinárodní styky a soutěže měly odezvu i ve skladbě sestav a ve výběru pohybových činností. Po vzoru italských závodníků (A. Braglia) byly do sestav zařazovány mety přednožmo (snožmo) s obraty a „přechody“, vliv Švýcarů (Mack, Schürmann) se projevil ve vysokém provádění metů jednonož a stříží odbočmo i ve vazbách rozmanitých metů jednonož. Čeští závodníci obohatili náplň sestav o kola odbočmo (zánožmo) s obraty, která se dosud v mezinárodních zkratkách označují jako „české kolo“ – Tschechenkehre. Pozdější charakter skladby sestav byl podstatně ovlivněn sovětskou gymnastickou školou (Beljakov, Lavruščenko, Šagiňan). Mety jednonož a stříže jsou většinou pouze spoje metů, prováděných snožmo, z nichž jsou charakteristická kola zánožmo s vícenásobnými obraty, opakované „přechody“ z jedné části koně na druhou a cvičení v bočném vzporu. Od 70. let 20. století směřuje vývoj vrcholových sestav k omezování opakovaných činností (přešvihů jednonož, kol odbočmo) a k obtížným metům snožmo s obraty a změnami míst opory na jednom madle a těle koně.“6)

4) Žáček, R., & Janoušek, V. (1961). Gymnastické náčiní a nářadí a jejich údržba. (17-18). Praha: SPN. 5) Libra, J. et al. (1973). Teorie a metodika sportovní gymnastiky II. (55). Praha: SPN. 6) Libra, J. et al. (1973). Teorie a metodika sportovní gymnastiky II. (174-175). Praha: SPN.

LITERATURA ARCHIVNÍ FONDY Státní archiv v Třeboni Okresní archiv v Českých Budějovicích Bosák, E. et al. (1969). Stručný přehled vývoje sportovních odvětví v Československu I. Praha: Olympia. Demetrovič, E. et al. (1988). Encyklopedie tělesné kultury a-o. Praha: Olympia. Dolanský, J., & Abraham, J. (1973). Sto deset let Sokola. Praha: Olympia. Dvořáková, Z. (1989). Miroslav Tyrš – prohry a vítězství. Praha: Olympia. Gajdoš, A., & Jašek, Z. (1988). Športová gymnastika – história a súčasnosť. Bratislava: Šport. Hroch, M. et al. (1985). Úvod do studia dějepisu. Praha: SPN. Kössl, J. (1977). Dějiny československého olympijského hnutí. Praha: Olympia. Kössl, J., Krátký, F. & Marek, J. (1986). Dějiny tělesné výchovy II. Praha: Olympia. Libra, J., & Kloda, G. (1957). Vrcholová sportovní gymnastika mužů. Praha: SPN. Libra, J. et al. (1971). Teorie a metodika sportovní gymnastiky I. Praha: SPN. Libra, J. et al. (1973). Teorie a metodika sportovní gymnastiky II. Praha: SPN. Pacina, V. (1986). Sport v Království českém. Praha: Mladá fronta.

Závěry Cílem této práce bylo zmapování vývoje koně našíř a také pojmout vývojové trendy v sestavách, které jsou na něm prováděny. Záměrně nebylo zahrnuto celé období vývoje tohoto gymnastického nářadí a sestav, neboť vývoj od 50. let 20. století do současnosti si zaslouží zpracování v samostatné práci už jen z důvodů zásadních změn po 2. světové válce. Obsah této práce lze obecně shrnout konstatováním, že gymnastické nářadí prošlo od počátku vývoje do roku 1950 značnými změnami, týkajících se zejména tvaru (nepravidelný kůň), materiálů (živý kůň, posléze dřevěný) či umístění (kůň zahrabaný v zemi posléze přenosný). Vývojové trendy sestav též pokročily. Od silových tvarů a výdrží na počátku století se zvolna přecházelo k užívání švihových prvků (např. Švýcaři ve 30. letech) atd. Docházelo i ke změnám pravidel např. bodování, jakožto systému tréninku či obsahu prvků při závodění.

Mgr. Bago Gustav KTVS PF JU Jeronýmova 10 371 15 České Budějovice Tel.+420 387 773 182 e-mail: [email protected]

ODKAZY 1) Libra, J. et al. (1973). Teorie a metodika sportovní gymnastiky II. (173). Praha: SPN. 2) Žáček, R., & Janoušek, V. (1961). Gymnastické náčiní a nářadí a jejich údržba. (17). Praha: SPN. 3) Gajdoš, A., & Jašek, Z. (1988). Športová gymnastika – história a súčasnosť. (58–59). Bratislava: Šport.

53

54

POKYNY PRO AUTORY PŘÍSPĚVKU Časopis Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity je určen pro zveřejňování původních výzkumných studií, teoretických studií, přehledových studií a předběžných sdělení ,které souvisí s problematikou kinantropologie a podléhají oponentnímu řízení. Akceptuje příspěvky, které dosud nebyly publikované a nejsou přijaté k publikování v jiném časopisu . Statě mohou být publikovány v jazyce českém, slovenském nebo anglickém.Autor je zodpovědný za odbornou,jazykovou a formální správnost příspěvku. O zveřejnění příspěvku rozhoduje redakční rada se zřetelem na vědecký význam a oponentské posudky.

výsledků, zjištění, nálezů a pozorovaných jevů. Vedle tabulek se doporučuje používat grafů. Graf nemá být "kopií" tabulky, má vyjadřovat nové skutečnosti. Tabulky mají shrnovat výsledky statistického vyhodnocení. Popis výsledků má být věcný, obsahovat pouze faktické nálezy, nikoliv závěry a dedukce autora. Diskuze vyhodnocuje zjištěné výsledky, konfrontuje je s literárními údaji, zaujímá stanoviska, diskutuje o možných nedostatcích. Srovnává je s dříve publikovanými údaji, pokud mají s prací souvislost (uvádět jen autory, kteří mají k nové práci bližší vztah). Vyžaduje-li to charakter práce, je možné popis výsledků a diskuzi spojit do jedné stati "Výsledky a diskuze". Pokud to autoři považují za účelné, může být zařazen do příspěvku závěr. Zahrnuje základní informace o materiálu a metodice, stručně vystihuje nové a podstatné poznatky. Je nekritickým informačním výběrem významného obsahu příspěvku, včetně hlavních statistických dat, nikoliv jen jeho pouhým popisem. Má být psaný celými větami (ne heslovitě), nemá překročit 10 řádků. Podle uvážení autora je možné na tomto místě uvést poděkování spolupracovníkům. Literatura se uvádí pouze ta, která byla skutečným podkladem pro napsání příspěvku. Musí odpovídat ČSN 01 0197 a do budoucna časově platným normám. Citace se řadí abecedně podle jména prvních autorů.Schématické znázornění hlavních citací a) periodika ( pravidelně vydávané žurnály, časopisy, sborníky apod.) Autor,A.,Autor,B.,& Autor,C.(1998). Název článku.Název časopisu, ročník, stránky. b) neperiodika (knihy, monografie, sborníky, skripta, brožury, manuály, audiovizuální média apod.) Autor,A.(1998). Název díla.Místo vydání: vydavatel. c) část z neperiodika (kapitoly ve sborníku, knize apod.) Autor,A., & Autor,B.(1998). Název kapitoly. In A. Editor, B.Editor,& C.Editor,(Eds.). Název knihy (pp. xx – xx). Místo vydání: Vydavatel . V textu se odkaz na literaturu uvádí příjmením autora (velká písmena) a rokem vydání. Do seznamu se zařazují všechny práce citované v textu, na práce uvedené v seznamu literatury musí být v textu odkaz. Pro citaci příspěvku uveřejněného v tomto časopisu se používá plných názvů. Adresa prvního autora (kontaktní adresa) se uvádí jako poslední údaj v příspěvku. Obsahuje plné jméno, příjmení, tituly, přesnou adresu s PSČ, číslo telefonu, faxu, příp. E-mail. Technická úprava rukopisu Příspěvky jsou přijímány ve formě zpracované textovým editorem, nejlépe Microsoft Word 97 (popř. editorem s ním plně kompatibilním) při dodržení následujícího nastavení a úprav:

Struktura příspěvku představuje formální a obsahové členění v souladu s konvencí pro vědecké sdělení Nadpis (název práce) má být stručný, výstižný, má poskytovat jasnou informaci o obsahu článku. Nemá přesáhnut 10 slov, 80-85 úhozů včetně mezer. První se uvádí název práce v českém jazyce, pod ním v anglickém jazyce. Jméno autora (autorů) se uvádí bez titulů, v pořadí jméno (iniciála), příjmení, např. R. Naul1, R. Telama2 & A. Rychtecký3. Příjmení se v případě potřeby opatří indexem. Pracoviště autorů se uvede v pořadí indexů, např.1 University of Essen,Sportpädagogik,2University of Jyväskylä, Faculty of Physical Education and Sport, 3 Univerzita Karlova Praha, fakulta tělesné výchovy a sportu, katedra psychologie, pedagogiky a didaktiky. Abstrakt (krátký souhrn) se nejdříve uvádí v anglickém jazyce. Jasně stanoví cíl, stručný popis problému, , výsledky a závěry. Doporučuje se rozsah 100 až 200 slov (Word - panel nabídek Nástroje → Počet slov). Nemá se opakovat název článku a nemají se uvádět všeobecně známá tvrzení. Klíčová slova v angličtině nemají přesáhnout 5 slov, doporučuje se používat klíčová slova platná pro databázi CAB, řadí se od obecnějších ke konkrétnějším, navzájem se oddělují středníkem. Souhrn (krátký) a klíčová slova v českém, resp. slovenském jazyce - platí stejná pravidla jako pro abstrakt a klíčová slova v anglickém jazyce. Úvod obsahuje nejnutnější údaje k pochopení tématu, krátké zdůraznění, proč byla práce uskutečněna, velmi stručně stav studované problematiky. Je možné uvést citace autorů vztahující se k práci. Metodika (metoda) umožňuje zopakování popsaných postupů. Podrobný popis metodiky se uvádí tehdy, je-li původní, jinak postačuje citovat autora metody a uvést případné odchylky. Způsob získání podkladových dat se popisuje stručně. Výsledky zahrnují věcné, stručné vyjádření

55

anglických překladů pod tabulkou. Grafy a obrázky apod. jsou zpravidla samostatnými listy zpracovanými v kvalitě, která odpovídá požadavkům přímé předlohy pro tisk. Rozměry musí respektovat vymezenou stránku. Použité názvy a popisy musí být uvedené rovněž dvojjazyčně, tj. česky, resp. slovensky a anglicky. Autoři, jejichž příspěvek má vazbu na projekt grantové agentury a je součástí dílčí nebo závěrečné zprávy výzkumného projektu musí toto uvést. Např.: Empirická data byla získána v rámci řešení grantového projektu např. GAČR (název a číslo). Příspěvky k oponentnímu řízení pošlou autoři v jednom vyhotovení (řádkování 1,5): PaedDr. Emil Řepka,CSc – katedra tělesné výchovy a sportu PF JU, Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice, tel/fax 385310072 e-mail [email protected] Po úpravách vyvolaných oponentním řízením pošlou autoři opravené a vytištěné rukopisy (řádkování jednoduché) spolu s disketou výkonnému redaktorovi.

formát A4 všechny okraje 2,5 cm velikost písma pro název časopisu 9, název práce (česky, resp. slovensky a anglicky) 11, ostatní text 10 písmo pro název práce (česky, resp. slovensky a anglicky) Arial pro ostatní text Times New Roman CE řádkování pro oponování 1,5 (možnost poznámek oponenta), pro konečnou verzi jednoduché mezery jednoduché, za nadpisy úvod, materiál a metodika, výsledky, diskuze a literatura mezera 6 bodů odsazení prvního řádku odstavce 0,5 cm písmo pro název práce (česky, resp. slovensky a anglicky), jméno autora (autorů) a nadpisy tučné název práce (česky, resp. slovensky a anglicky) a názvy, kromě klíčových slov, resp. keywords velkými písmeny text a přílohy (tj. tabulky, grafy apod.) musí být zpracovány s využitím jednotek SI (ČSN 01 1300) zkratky se používají pouze pokud se jedná o mezinárodně platnou symboliku. Prvně použitou zkratku je nutno v závorce vysvětlit. V názvu práce není vhodné zkratek používat. latinské názvy se píší kurzívou, netučné, a to i v názvu příspěvku .Na tabulky, grafy atd. musí být v textu odkazy. Předkládaný rukopis vědecké práce by neměl přesáhnout 15 stran včetně příloh. Tabulky, obrázky a grafy se zařazují do přílohy. Tabulky rozměry musí respektovat vymezenou stránku. Názvy tabulek a textů v tabulkách se uvádí dvojjazyčně, tj. česky, resp. slovensky a anglicky, přičemž je možné využít indexování českých textů v tabulce a uvést seznam

Vážení přátelé, předpokládáme, že pro mnohé z Vás nejsou výše uvedené pokyny neobvyklé. Noví přispěvatelé jistě pochopí snahu redakce časopisu pomoci jim překonat počáteční obtíže. Dodržováním těchto pokynů se tak vyhnou zbytečným opravám v příspěvcích, urychlí jejich zařazení do příslušného čísla a ulehčí práci sobě, redaktorovi a řadě technických pracovníků.

Redakce časopisu.

56

description enables the reader to evaluate the appropriateness of your method and the reliability and the validity of your results. It also permits experienced investigators to replicate the study if they so desire. Method section is devided into labeled subsections. These usually include description of subject, the apparatus (measures or materials), and the procedure. If the design of the experiment is complex or the stimuli require detailed description, additional subsections or subheadings to devide the subsections may be waranted to help readers find specific information, include in this subsections only the information essential to comprehend and replicate the study. Given insufficient detail, the reader is left with questions, given to much detail, the reader is burneded with irrelevant information. Method section is usually devided into: Subject; Measures (Apparatus or Materials) and Procedure.

INSTRUCTIONS FOR THE AUTHORS OF THE ARTICLES STUDIA KINANTHROPOLOGICA Scientific Journal for Kinanthropology is mainly a place for publishing reports of empirical studies, review articles, or theoretical articles. Articles are published in Czech, Slovak, and/or English language. The author (senior author) is responsible for special and formal part of the article. Board of editors decide about article´s publishing having regard to scientific importance and review process. Most journal articles published in kinanthropology are reports of empirical studies, and therefore the next section emphasizes their preparation. Parts of a Manuscript 1. Title Page consists of (a) Title. A title should summarize the main idea of the paper simply and, if possible, with style. It should be a concise statement of the main topic and should identify the actual variables or theoretical issues under investigation and the relation between them. The recommendated length for a title is 8 to 10 words. A title should be fully explanatory when standing alone. (b) Author´s name and affiliation 2. (a) Abstract (p. 2). An abstract is brief, comprehensive summary of the contents of the article. A good abstract is accurate, selfcontained, concise and specific, nonevaluative, coherent and readable. An abstract of a report of an empirical study should describe in 150 to 200 words • the problem under investigation, in one sentence if possible; • the subjects, specifying pertinent characteristics, such as number, type, age, sex, and species; • the experimental method, including the apparatus, data-gathering, and complete test names, etc. • the findings, including statistical significant levels, and • the conclusions, and the implications or applications. (b) Key words (p.2), not more than 5.

4.

Tables and figures. To report data, choose the medium that presents them clearly and economically. Tables provide exact values and can efficiently illustrate main effects. Figures of professional quality attract the reader´s eye and best illustrate interactions and general comparisons. Although summarizing the results and the analysis in tables or figures may be helpful, avoid repeating the same data in several places and using tables for data that can be easily presented in the text. Refer to all tables as tables, and to all graphs, pictures, or drawings as figures. Tables and figures supplemented the text; they cannot do the entire job of communication. Always tell the reader what to look for in tables and figures and provide sufficient explanation to make them readily intelligible. 5.

Introduction (p.3). The body the paper body of a paper opens with an introduction that presents the specific problem under study and describes the research strategy. Definition of variables and formal statement of your hypotheses give clarity. Because the introduction is clearly identified by its position in article, it is not labeled. 3.

Results. This section summarizes the data collected and the statistical treatment of them. First, briefly state the main results or findings. Then report the data in sufficient detail to justify the conclusions. Mention all relevant results, including those that run counter the hypothesis. Do not include individual scores or raw data, with the exception, e.g. of singlesubject designs or illustrative samples.

Method. The Method section describes in detail how the study was conducted. Such a

57

Discussion. After presenting the results, you are in a position to evaluate and interpret their implications, especially with respect to examine, interpret, and qualify the results, as well as to draw inferences from them. Emphasize any theoretical consequences of the results and the validity of your conclusions. When the discussion is relatively brief and straightforward, some authors prefere to combine it with the previous Result section,

yielding Results and Conclusion or Results and Discussion).

Table and all languages, in English and in Czech, it is possible to use English text in the Table and the list of Czech translations is presented under the table (or contrary).

Conclusion part contrary to Abstract is not obligatory. This part could also be in section Results and Conclusions. 6.

Figures (graphs, pictures, drawings, etc.) are regularly sheets in the quality replying to the requirements of the sample for print. The Figure´s dimension including all descriptions can´t be bigger than above mentioned page´s dimension. The name of figure and all descriptions used in figure are also in 2 languages – in English and Czech. To the authors, whose articles are connected with the project of some Grant Agency, is recommended to emphasize this fact (i.e. name of the project and its number).

References. Just as data in the paper support interpretations and conclusions, so reference citation document statements made about the literature. All citations in the ms. must appear in the reference list, and all references must be cited in text. Choose refferences judiciously and cite them accuratly. The standard procedur for citations ensure that refferences are accurate, complete, and useful to investigators and readers. In references section follow the APA-Publication Manual (4th edition, 1994).

The autors mail the manuscripts in 1 copy together with disc to the address of journal editor office (or to the hands of journal´s presented editor):

7.

Appendix is although seldom used, is helpful if the detailed description of certain material is distracting in, or inappropriate to the body of this paper. Some examples of material suitable for an appendix are (a) new computer program specifically designed for your research and unvalaible elsewhere, (b) an unpublished test and its validation, (c) a completed mathematical proof, (d) list of stimulus material (e.g. those used in psycholinguistic research), or (e) detailed description of a complexe piece of equipment. Include an appendix only if it helps readers to understand, evaluate, or replicate the study. Author´s address (contact address) – the author presents his/her address and address of his/her coworkers as the last information in the article. He/she presents family name, first name, degrees, complete address, City Code, telephon number and mainly e-mail.

University of South Bohemia School of Education Emil Řepka, Ph.D., editor-in-chief of the Studia Kinanthropologica-journal Department of Physical Education Jeronýmova 10 CZ-371 15 České Budějovice Fax.: +420387773187 Phone: +420387773171 e-mail: [email protected] www.pf.jcu.cz

Technical form of (hand) writing Articles are basically accepted in the form of text editor, Microsoft Word or by editoring, keeping following setting and arrangements: - form A4 - all outsides 2.5 cm - size of letters 11, for the name of work a 10 for the other text, - single lines, - letters Times New Roman CE, - distance from the first line of the column – 0.5 cm - gaps behind the headlines – 6 points - all headlines extra bald and situated in the centre, Tables can be presented direct in the manuscript or mostly are presented as supplement enclosures of the article. Dimensions of the tables (including title) can´t be over width and height of the page limited by above mentioned page´s appearence. The name of the

58

59

Vydavatel : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Technický redaktor : Jaroslava Zajícová Tisk : Tiskárna JOHANUS, B.Smetany 25, České Budějovice Náklad : 200 kusů Adresa redakce : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice Tel.: +420 387 773 170-1, Fax: +420 387 773 187 , e-mail: [email protected]

60

1(issue) Universitas Bohemiae Meridionalis Budvicensis Facultas Pedagogica. Studia Kinanthropologica Studia Kinanthropologica. Volume 7

Recommend Documents