1999 ÚVOD

2. TŘÍDA Daněčková Tereza, Klimešová Soňa 1998/1999

ÚVOD V našem výzkumu jsme navštěvovaly jednu církevní základní školu v Praze a pracovaly jsme s dětmi třídy 2. A. Ve třídě je 24 dětí, z toho 13 dívek a 11 chlapců, jsou to děti 7-8 leté. Z našeho pohledu je třídní kolektiv dobrý, tj. během našeho výzkumu se nevyskytly žádné hádky mezi dětmi stejného ani opačného pohlaví. Přestávky tráví dívky a chlapci samostatně. Děvčata měla s sebou ve škole panenky či plyšové hračky, se kterými si hrála, kluci vysedávali v lavicích, kde si spolu vykládali, anebo běhali po třídě či navštěvovali své kamarády ze sousední třídy 2. B, které s sebou vodili do své třídy. Kluci pro hru o přestávkách využívali i krabice s kostkami, které jsou volně dostupné během každé přestávky. Děvčata do zábavy chlapců nezasahovala, spíše obráceně: jeden menší kluk v brýlích se uchichtával miniaturnímu nábytku, který přinesla jedna dívenka ukázat kamarádkám. Jeho posmívání pak bylo „odměněno“ nadávkami, odháněním a pohlavky (i když bez efektu, protože se znovu vracel). Při výzkumu jsme se shledaly s tím, že dětem čas na přestávku nezbyl, protože dodělávaly nesplněné úkoly z hodiny. Hodiny začínaly velmi nepřesně (poté, co se děti utišily, dojedly svačiny atp.), a tak se stávalo, že začínala hodina i s 10 minutovým zpožděním. Mezi dětmi nebyly zatím nějaké významné morfologické rozdíly. Třídu navštěvuje jedna holčička tmavé pleti, která do kolektivu velmi dobře zapadla - mezi dívkami je oblíbená, hraje si s nimi. Spíše než ostatní děti vnímá ona více odlišnost: těší se na prázdniny, protože pojede do Afriky, kde si bude hrát s dětmi „jako je ona“. Dívka působila velmi rozumně a často se na ni obracely i ostatní holčičky. Kluci byli divočejší a během výzkumu jsme mezi nimi neobjevily nikoho tak výrazného, jako byla černošská dívka. Ve třídě se netvořily žádné větší skupinky: děti se bavily ve dvojicích, maximálně ve čtveřicích, a to podle toho, jak spolu sedí v lavicích či sousedí. Lavice ve třídě jsou uspořádány do půlkruhu tak, aby každé dítě dobře vidělo a slyšelo, co jim paní učitelka vysvětluje. Každý půlrok mají děti možnosti si ve třídě přesednout podle toho, se kterým kamarádem si právě teď rozumějí. Jak této možnosti využívají jsme se bohužel nedozvěděly (informace od pí učitelky). Ve třídě je i dostatek místa pro pohyb. Před lavicemi v půlkruhu leží koberec, který děti mohou využívat o přestávkách k vydovádění, anebo jej používá pí učitelka ve vyučování (např. v hodině hudební výchovy). Počet hodin je pevně stanoven každý den, pevné místo má tělesná výchova a náboženství, ostatní předměty v každém dni mohou být podle uvážení paní učitelky a podle momentální potřeby dětí v pořadí měněny. To, jaké bude pořadí hodin, mají děti upřesněné na nástěnce. Děti jsou ve škole neustále slovně hodnoceny za své práce, výkresy, chování, přičemž se pokaždé hodnotí okamžitý výkon. Přijde-li žák s nějakým negativním hodnocením sebe sama, nepromění se toto v jeho utěšování, ale naopak obrátí v otázku k zamyšlení: „A proč myslíš?“

Děti jsou tak nuceny k zamyšlení se už i nad sebou samým. (Toho jsem byla svědkem při výtvarné výchově: děti měly za úkol vytvořit na papíře postavu Moreny z různých materiálů. Jedna dívenka tvrdila, že její obrázek je škaredý a že se jí nepovedl. Na otázku: „A proč myslíš?“ však nedokázala odpovědět, spíše na obrázek více koukala a odmítavý postoj snad trochu polevil.) Nejoblíbenějším předmětem je tělesná výchova, zejména plavání (přímo v budově školy je bazén) a různé způsoby pracovní výchovy. Výkresy děti používají k výzdobě třídy, čímž třída už na první pohled působí velmi útulně a příjemně, mají zde výstavky vlastních výrobků, v oknech pěstují květiny. Podle slov paní učitelky nyní se školou velmi dobře spolupracují i rodiče. (Měla jsem možnost prohlédnout si fotografie pořízené na akcích pořádaných školou, kterých se zúčastnili i rodiče dětí.) Pomáhali při divadle, masopustu, o Velikonocích, o vánočních besídkách. Občas přispějí i finančně na vybavení třídy, eventuelně poskytnou plakáty, výzdobu třídy. Způsob získávání dat Třídu, ve které jsme prováděly výzkum, jsme navštívily společně třikrát. Každá z nás byla v této třídě ještě dvakrát sama. První návštěva se konala po dohodě s paní učitelkou a byla to návštěva spíše informativní. Děti byly velice otevřené a sdílné, ale na otázku, jaké hry si zde hrají, zpočátku vyjmenovávaly hlavně hry deskové (šachy, dáma ap.), pravděpodobně proto, že jim přišly více "seriózní". První návštěvu také determinoval fakt, že ačkoliv měly děti velkou dvacetiminutovou přestávku, musely se připravovat na tělocvik. Paní učitelka trochu přetáhla hodinu, a tak nebylo tolik prostoru pro delší rozhovory. Třídní učitelka připravovala hodinu velmi zajímavě, ale zadanou práci musely děti často dodělávat i o přestávce. Proto se s námi nemohly bavit a tím méně si samostatně hrát. Z tohoto hlediska se tedy přestávky mezi hodinami nejevily moc vhodné pro náš výzkum, jehož podklady jsme získaly hlavně při jejich pobytu v družině nebo když měly hodinu tělocviku. Po první návštěvě byly děti mnohem sdílnější a nebály se s námi tolik mluvit. Naopak se předbíhaly, kdo nám řekne více her či nějakou novou. V tomto směru byly aktivní více dívky, které se zjevně snažily udržet naši pozornost a když si už nemohly na nějakou hru vzpomenout, opakovaly ty, které již byly řečeny. Seznam her 1. Vlaštovky 2. Kohoutí zápasy 3. Hra na páníčka a na psa 4. Hledání 5. Závěs 6. Válka s kostičkami 7. Skřeti, čarodějnice a obři

8. Cvrnkání do nosu 9. Házení přes třídu 10. Lano 11. Pizzerie 12. Na povolání 13. Na víly 14. Na ovečky 15. Turnaj v hokeji 16. Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum 17. Vybíjená 18. Guma 19. Honička 20. Sochy 21. Honzo vstávej 22. Pogy 23. Mrazík 24. Hloupá kuchařka 25. Sova Popis her 1. Vlaštovky Ve třídě hraje tuto hru skupina chlapců (5). Nejprve si vyrobí vlaštovky z papíru a potom soutěží, která z nich doletí na chodbě školy nejdále. Zhotovit co nejlepší vlaštovku je otázkou prestiže. Při této hře děti tvoří nový předmět, jehož kvalita je vzápětí prozkoumána. 2. Kohoutí zápasy Tuto hru hraje celá třída. V některých případech se děti rozdělí na slabší a silnější podle předchozí zkušenosti. Lze ji hrát ve třídě. Děti k tomu potřebují určitou pomůcku, která je v jejich třídě, a to kulatý koberec. Venku se tato hra hraje na omezeném prostoru. Hraje se tak, že si všechny děti stoupnou na jednu nohu právě na ten koberec a jeden hráč řekne „teď“ a v tu chvíli se všichni začnou strkat a postrkovat. Strkat se nesmí rukama, ale pouze bokem. Pokud nějaký hráč spadne mimo koberec nebo si stoupne na obě nohy, vypadává ze hry. Vítězem je ten, který zůstane jako poslední v kruhu. Občas se stane, že zbude na koberci poslední dvojice a oba hráči potom při postrkování vypadnou z kruhu současně.

3. Hra na páníčka a na psa Tuto hru hraje většinou čtveřice dětí, a to pouze dívky. Dvě z nich jsou vždycky páníčkové a dvě z nich jsou jejich psi. Páníčkové chodí s pejsky na procházku po třídě a po chodbě a povídají si. Pejsci lezou po čtyřech a čmuchají a aportují a snaží se vymyslet si co nejvíce psích činností a napodobit je. V této hře není vítěze ani poraženého a hraje se do té doby, dokud to děti neomrzí. 4. Hledání Tato hra vznikla na jednom výletě se třídou a hrála se jenom jednou. Děti byly na návštěvě hradu (zříceniny), kde si po prohlídce daly rozchod. Vymyslely si tam tehdy následující hru: Jedno z dětí se schovalo někde po hradě, zatímco ostatní měly zavřené oči, a potom ho ty ostatní měly za úkol hledat. Po nějaké chvíli, která nebyla zřejmě nijak časově určená, začal ten, co se schoval, hrozně křičet a vyhrál ten, kdo se ho první dotknul. Tuto hru hrála celá třída. Vítěz se potom v dalším kole mohl schovávat. 5. Závěs Tuto hru si děti také vymyslely a hrají ji opět jenom ve své třídě. Potřebují totiž k ní závěs. Normální počet hráčů při této hře je 4-5. Tuto hru hrají hlavně kluci a pravidla má jako normální honička. Jeden je baba a kluci se honí po třídě. Během té honičky se kdokoliv může schovat za dlouhý závěs, který mají ve třídě u všech oken. Za tento závěs se ale nemůže schovat baba. Ten, kdo je schovaný za závěsem potom přepadává ty, kteří běží okolo. Za závěsem je hráč před babou v bezpečí. Jakmile však vyběhne ven, třeba aby někomu podrazil nohu, může ho baba chytit. 6. Válka s kostičkami Tuto hru hrají jenom chlapci. Mohou ji hrát i ve třídě i v družině, protože v obou případech mají k dispozici potřebný materiál, a to kostičky. Tuto hru lze hrát (tedy děti ji hrají) pouze na dvě skupiny nebo dva jednotlivce. Každý z nich si z kostiček, které má k dispozici, postaví co nejpevnější pevnost. Účelem této stavby tedy není, aby byla co největší nebo nejnápadnější, ale aby byla co možná nejvíce stabilní. Když jsou obě strany se stavbou hotové, zbylé kostky se používají jako munice. Oba stavitelé střílí do pevnosti svých soupeřů postupně tak, aby je celé rozmetali. Střílí se tak, že se používají dlouhé kostičky opřené v prostředku o jinou a uhozením do jednoho konce dlouhé kostičky se ona vymrští do výšky. Kromě pevnosti staveb je velmi důležitým bodem pro hráče umět správně mířit a trefit se tak do stavby. Teoreticky končí tato hra poté, co je jedna stavba úplně rozmetána, ale to se povede jenom málokdy. V praxi to spíše vypadá tak, že v tomto případě není ani vítěze ani poražených. Pozn.: Ve třídě se tato hra hraje s dřevíčky, které vznikají jako polotovary pří výrobě paliček na krajku. I když tuto hru dívky vůbec nehrají, vědí o ní a rády se na ni koukají. 7. Skřeti, čarodějnice a obři Tuto hru hrály sice děti v tělocvičně, ale přinesl ji do kolektivu jeden z žáků, proto ji zde uvádíme. Hráči se postaví proti sobě a rozdělí se do dvou skupin. Skupiny stojí naproti sobě podél čáry. Jeden je soudcem a řekne: „Tři, dva, jedna, teď!“ A na to hráči obou skupin začnou představovat buď skřety, čarodějnice nebo obry, podle toho, na čem se předtím

dohodli. Každá skupina se dohaduje nezávisle na té druhé, a to tak, aby ji ta druhá neslyšela. Každá ze tří rolí v této hře má charakteristickou mimiku. Pokud je skupina čarodějnicemi, děti předvádějí pařáty. Pokud jsou obři zvednou ruce nahoru a ukazují jak jsou velcí. Pokud jsou skřety, potom si hladí pomyslný plnovous. Poté, co si skupiny ukážou najednou svoji roli, honí se podle následujícího pravidla: Ti, kdo představují obry, honí čarodějnice, ti, kdo představují čarodějnice, honí skřety a skřeti honí obry. Podle toho, jakou roli si vybrala druhá skupina, hráči z první skupiny buď utíkají nebo honí. Ti, kdo jsou ve hře chyceni, přecházejí do druhého družstva nebo mohou vypadnout. Hra se hraje tak dlouho, dokud to hráče baví nebo dokud jedna skupina nepřijde o celé mužstvo. Když se hráči dohadují, jakou roli si vyberou, mohou se pokusit uhodnouti co vybere soupeř, třeba podle jeho minulé role ve hře atp. Ale nikdy nemohou děti odhadnout přesně, co bude představovat druhá skupina. Při této hře je velmi silné napětí při očekávání toho, co představuje soupeř, a je důležité rychle zareagovat. Pozn.: Chlapci, kteří s touto hrou přišli, ji nebyli schopni na tak velikém prostoru (v tělocvičně) dobře zorganizovat, a tak ji děti hrají za pomoci jejich učitelky. 8. Cvrnkání do nosu Jde o další příklad honičky, která se realizuje hlavně na chodbě nebo při přesunu na oběd či na tělocvik. V této hře (opět ji hrají hlavně chlapci) hráči neorganizovaně běhají. Jejich úkolem je potom cvrnknout co nejvíce hráčů do nosu a sám se vyhnout cvrnknutím od těch ostatních. Tato hra nemá vítěze a hraje se hlavně pro pobavení. 9. Házení přes třídu Hrají ji hlavně chlapci, kteří stojí každý na jednom konci třídy a házejí si míčem. (Hraje se ve větším počtu.) Chlapci se snaží házet co nejprudší rány a někdy se to spíše podobá vybíjené než čemukoliv jinému. 10. Lano V družině hrají děti přetahování s lanem, a to jak jednotlivci, tak i skupiny. Každá skupina si stoupne do zástupu a oba zástupy stojí proti sobě. Na povel začnou obě skupiny tahat a prohrává ten, jehož hráč první překročí čáru, která je uprostřed. 11. Pizzerie V této hře si děti hrají na majitele pizzerie, kteří obsluhují hosty. Potom také vyrábí pizzu, kterou kreslí na papír přesně podle toho, jak si to host objednal, nebo mohou k výrobě pizzy použít barevné kostičky ze stavebnice, z nichž každá představuje určitou přísadu, která se do pizzy dává. Děti pizzu „snědí“ a po návštěvě pizzerie jdou domů. Ale nejdřív ji musí zaplatit papírky, které představují peníze. 12. Na povolání Tuto hru hraje skupina dívek. Hrají si na to, že jsou maminky, a že jdou do práce a tam potom vydělávají peníze. V praxi to vypadá tak, že odejdou k jiné lavici a tam kreslí na papír,

jaké povolání zrovna vykonávají. A povídají si o tom, co se jim v práci přihodilo, potom se rozloučí a jdou domů, tam se „vyspí“ a ráno jdou znovu do práce. 13. Na víly Tuto hru hraje skupina dívek, a to jak v družině, tak ve třídě. Ve hře na vílu jsou role trochu diferencovány. Jedna z dívek je matkou vílou, jedna je zlou čarodějkou a ostatní dívky jsou děti. Ty ještě nemají křidélka a nemohou létat, a proto přespávají v kalichu tulipánu. Zlá čarodějnice se občas dostane do potíží a potom slibuje, že už bude hodná a matka víla ji zachrání. Potom je čarodějka zase chvilku hodná a někdy pomáhá vílám v boji proti motýlovi. Motýlovi patří všechny květy v okolí. Malé víly si ve květech hrají a někdy se stane, že je tam motýl zavře. Potom jim může pomoci jenom zlá čarodějka. K této hře nejsou nutné žádné pomůcky, ale děti využívají interiér místnosti, který jim potom může sloužit jako vílí domeček nebo doupě zlé čarodějnice atp. 14. Na ovečky V této hře si opět pouze dívky hrají na rodinu s ovečkami a jehňátky. Jehňátka zajme zlá čarodějnice a ovečky je musí vysvobozovat. Tato hra nemá přesná pravidla. Její průběh závisí na tom, co si hráči v dané chvíli vymyslí. 15. Turnaj v hokeji Tyto děti mají možnost také hrát ve třídě stolní hokej. Pomůckou je zde speciální stůl, který představuje hokejové hřiště, kde jsou postavičky hráčů s hokejkami spojené do trojic nebo do čtveřic jednou tyčí. Tyto trojice jdou za sebou a vždy jedna patří do jednoho družstva a druhá do druhého. Prostřednictvím tyčí mohou dva soupeři postavičky ovládat (posunovat s nimi doleva nebo doprava) a snažit se umístit malou napodobeninu puku do soupeřovy branky. Chlapci ze třídy jednou zorganizovali turnaj v hokeji. Rozdělili se do dvojic soupeřů a vítězové jednotlivých utkání potom vždycky hráli spolu. Tohoto turnaje se zúčastnili chlapci. 16. Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum Tato známá hra se hraje i v tomto kolektivu dětí. Jeden stojí zády k ostatním, asi tak 20 metrů od nich a rychle řekne: „Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!“ Potom se rychle otočí. Děti mají v téhle chvíli možnost uběhnout co největší trasu směrem k němu. V okamžiku, kdy se on otočí, všichni se musí zastavit a hráč vepředu řekne, koho viděl se pohnout. Ten potom musí jít znovu na začátek. Důležité ve hře je si načasovat svůj běh tak, abych stál už chvilku před tím, než se řekne „bum“, ale zároveň abych byl velmi rychlý. 17. Vybíjená Tuto hru hrají v tělocvičně. Je to většinou veliký zmatek, do kterého nemůže zasahovat ani paní učitelka. Děti se rozutečou po tělocvičně a paní učitelka jim hodí asi 12 míčů. Děti je chytí a mohou vybíjet. Pokud se do někoho strefí, ten si odečte jeden ze tří životů. Když už nemá žádný, jde si sednout na lavičku. Na lavičce sedí asi pět dětí, když přijde někdo šestý jde ten, kdo tam byl první, znovu hrát se třemi životy. Hra je výborná v tom, že si při ní zahraje více dětí a ne jenom ti nejlepší.

18. Guma Tato hra je velmi známá. Hrají ji pouze dívky, přičemž minimální počet jsou tři hráči. Pomůckou je zde guma, jejíž oba konce jsou svázány dohromady, takže guma může tvořit dohromady jakýsi kruh. Dvě dívky stojí asi 1,5 m od sebe a gumu mají napjatou na nohou, a to tak, že stojí jakoby uprostřed kruhu. Začíná se nejnižším stupněm, což je guma na úrovni kotníků. Třetí hráčka „skáče gumu“, což znamená, že se snaží přeskočit gumu, aniž by se jí dotkla. Skoky jsou prováděny různými způsoby. Ten nejjednodušší se skáče tak, že dívka stojí bokem k napjaté gumě a nejprve přeskočí jednou nohou jednu její část, potom ji přeskočí i druhou nohou a je tedy oběma nohama uprostřed natažené gumy, potom znovu jednou nohou přeskočí zbývající část a posléze i tou druhou. Pokud se jí podaří dokázat toto bez dotyku gumy, posunou potom její spoluhráčky gumu do poloviny lýtek, potom pod kolena, do poloviny stehen, na boky a do pasu. Pokud se hráčce podaří zvládnout bez doteku všechny úrovně, vystřídá se s jinou hráčkou. Pokud to zkazí dříve, než dospěje do nejvyšší úrovně, vystřídá se také. 19. Honička Další typ honičky hrají zase jenom kluci. Vypadá to tak, že se honí po třídě a navzájem si podráží nohy. Při této hře není nikdo baba, respektive baba jsou všichni, protože se všichni snaží někoho dohonit a podrazit mu nohy tak, aby upadl. Hráči utíkají, pokud je honí někdo silnější, a sami si vybírají toho, komu mohou snadno podrazit nohy. 20. Sochy V družině hrají děti také známou hru na sochy. Hráči představující sochy se různě nastaví do všemožných poloh. Jeden z hráčů je nakupující a jeden z nich je prodávající. Nakupující si vybere sochu, prodávající ji natáhne a ona potom honí nakupujícího. 21. Honzo vstávej V této hře má hlavní roli ten, kdo předříkává. Ostatní děti stojí asi tak 10 m od něj v řadě. Předříkávající řekne prvnímu v řadě: „Honzo vstávej!“ Ten se zeptá: „Kolik je hodin?“ A předříkávající řekne určitý časový údaj, podle kterého se potom hráč posune dopředu. Vyhrává potom ten, kdo se jako první dotkne hráče, který předříkával, a mohou si potom vyměnit role. Časový údaj je udáván v metaforách, například: „Tři slepičí, dva sloní, jeden obří, dva čertí, osm mravenčích“ atp. Podle toho vždy udělá hráč příslušný počet určitých kroků. Při mravenčích se posunuje vždy jenom o půlku chodidla. Při slepičích jeden krok odpovídá jednomu chodidlu. Čertí kroky se skáčí, a to tak, že se hráč musí při skoku otočit kolem vlastní osy. Obří kroky jsou co nejdelší skok dopředu a sloní je co nejdelší krok dopředu, při klokaním kroku se skáče. Pokud vedoucí na otázku „Kolik je hodin?“ odpoví, že „hodinky spadly do záchodu“, znamená to, že hráč v tomto kole nehraje a musí si dřepnout na bobek. Pokud odpověď zní „Babička pletla“, hráč jde dopředu tak dlouho, dokud mu vedoucí neřekne stop. To samé se dělá i při odpovědi, že „babička párala“, ale hráč jde přitom dozadu. 22. Pogy Tato hra je mezi dnešními dětmi velmi oblíbená. K tomu, aby si ji mohly děti zahrát, musí mít koupená pogy kolečka. Čím víc jich hráč má, tím víc jich může vsadit. Ke kolečkům se dá přijít i jiným způsobem, a to že je děti mohou vyhrát na svých spoluhráčích.

Na začátku hry se hráči rozmyslí, kolik koleček vsadí do hry. Hru může hrát i veliký počet hráčů. Všechna vsazená kolečka se na sebe postaví do sloupce obrázkem dolů. Díky kostičce se vylosuje, kdo bude cvrnkat. Cvrnká se potom tzv. házečákem (což je malý míč), a to tak, že hráč zatne pěst, ale palec nechá navrchu. Na něj potom položí míček a cvrnkne ho do výšky (jako při házení mincemi). Házečák dopadne na sloupec koleček a důležité je, kolik koleček obrátí obrázkem nahoru. Všechna obrácená kolečka si vezme hráč, který házel, a potom se postaví znovu nová kolečka, která hráči vsadí a hází další podle směru hodinových ručiček. 23. Mrazík Toto je zase další varianta hry na honěnou. Děti se honí a vždy dva nebo tři z nich mají babu. Není domeček, ale přesto existuje způsob, jak se před babou uchránit. Pokud někoho baba chytí, dotyčný se zastaví a roztáhne nohy. Ten, kdo běží kolem, mu skrz ně může prolézt. Pokud to udělá, je druhý hráč zachráněn a může hrát dál. Při této hře platí pravidlo, že pokud někoho zachráníš i on ti potom pomůže, když budeš potřebovat. 24. Hloupá kuchařka Tato hra se hraje v libovolném počtu hráčů. Jeden z nich je hloupá kuchařka. Ostatní stojí v řadě naproti ní. Hloupá kuchařka začne povídat: „Já, hloupá kuchařka, jsem k narozeninám upekla dort a do něj jsem dala ... auta, zvířata, barvy, oblečení atp“. Děti v řadě si vymyslí nějaký druh auta (...) a pošeptají ho jednomu na konci řady tak, aby je hloupá kuchařka neslyšela. Ten poslední to potom řekne hloupé kuchařce nahlas. Účelem je, aby ona nevěděla, které auto jaký hráč říká. Když se kuchařka dozví odpovědi všech, vybere si jednu z nich, kterou potom řekne nahlas. Hráč, který je autorem této odpovědi se přihlásí a začne utíkat do domečku, což může být nějaká předem určená část místnosti nebo nějaký strom v dostatečné vzdálenosti od hrajících. Hloupá kuchařka ho musí chytit dřív, než tam doběhne. Pokud se jí to podaří, vymění si úlohy. 25. Sova Tuto dlouhodobou hru hraje třída s paní učitelkou. Ta jim vždycky o nějaké hodině rozdá papíry, kde mají děti různé úlohy a úkoly. Například pro ně paní učitelka připraví křížovku nebo mají poznat ptáky nebo květiny podle obrázku nebo musí vypočítat nějaké matematické příklady. Řešení potom odevzdají a získají za ně body. Díky bodům se posunou na celotřídním žebříčku. Vyhrává ten, který bude mít nejdříve sto bodů. Taxonomie her Jedním z kritérií, podle kterých jsme hry posuzovaly, byla pravidla. Hry jsme rozdělily podle pravidel do dvou skupin. V první skupině jsou hry s pravidly spíše pevnými. To znamená, že pravidla, podle kterých se hraje, jsou jasně daná a průběh hry je velmi podobný, ať se hra hraje kdykoliv. Vedle her s pravidly pevnými jsou ještě hry s pravidly volnými. Tyto hry vznikly spontánně a pravidla (pokud nějaká jsou) mohou být kdykoliv pozměněna a jejich dodržování není tak závazné. V těchto hrách je významná samotná tvořivost hráčů a jejich vlastní iniciativa si hru měnit a zlepšovat. V tabulce jsme vyznačily, které hry do jaké skupiny patří. Her s volnými pravidly je 11, her s pravidly pevnými je 14. Dalším kritériem hodnocení byli hráči, kteří hru hrají. Zde jsme označily pohlaví hráčů (pokud bylo pro danou hru typické). V našem souboru je sedm her, které hrají pouze chlapci, šest her, které hrají pouze dívky, a dvanáct her, které hrají obě pohlaví dohromady.

Vztah ke spoluhráčům

Diferencovanost rolí

Hráči

Vlastní výroba

Pravidla

Vlastnosti hráčů

Název a číslo hry 1.Vlaštovky

šikovnost, tvořivost

volná

ano

chlapci

rivalita

2.Kohoutí zápasy

bojovnost, síla, obratnost

pevná

ano

chlapci i dívky

rivalita

3.Hra na páníčka a na psa

představivost, fantazie, hravost

volná

ano

dívky

vymýšlení rolí je součástí hry

spolutvůrce hry

4.Hledání

iniciativa

volná

ano

chlapci i dívky

role dány předem

spolupráce

5.Závěs

rychlost

volná

ano

chlapci

role dány předem

rivalita

6.Válka s kostičkami

přesnost, šikovnost

volná

ano

chlapci

7.Skřeti,čaroděj rychlé reakce nice a obři

pevná

ne

chlapci i dívky

8.Cvrnkání do nosu

rychlost

volná

ano

chlapci

rivalita

9.Házení přes třídu

šikovnost

volná

ano

chlapci

spolutvůrci hry

10.Lano

schopnost spolupracovat, síla

pevná

ne

chlapci i dívky

rivalita

11.Pizzerie

hravost, fantazie

volná

ano

dívky


spolutvůrci průběhu hry

12.Na povolání

představivost

volná

ano

dívky



13. Na víly

fantazie

volná

ano

dívky



14.Na ovečky

fantazie

volná

ano

dívky



15.Turnaj v hokeji

šikovnost

pevná

ano

chlapci

16.Cukr,káva

rychlost reakce

pevná

ne

chlapci i dívky

17.Vybíjená

šikovnost, aktivita

pevná

ne

chlapci i dívky

rivalita

18.Guma

píle, těl. obratnost

pevná

ne

dívky

neutrální

19.Honička

rychlost

volná

ano

chlapci

rivalita

20.Sochy

fantazie

volná

ne

chlapci i dívky

role jsou dány pravidly

spolutvůrci

21.Honzo vstávej

obratnost

pevná

ne

chlapci i dívky


rivalita

rivalita role jsou dány pravidly

rivalita vůči soupeřům, spolupráce

rivalita role jsou dány pravidly

rivalita

22.Pogy

šikovnost, přesnost

pevná

ne

chlapci i dívky

rivalita

23.Mrazík

rychlost, obratnost, altruismus

pevná

ne

chlapci i dívky


rivalita i spolupráce

24.Hloupá kuchařka

chytrost, rychlost

pevná

ne

chlapci i dívky


neutrální

25.Sova

píle, chytrost

pevná

ano

chlapci i dívky

rivalita

V prvním sloupci tabulky je další proměnná. Pokusily jsme se zde zachytit vlastnosti nebo schopnosti, které při hraní určité hry hráči uplatní a které je nějak zvýhodňují oproti ostatním. Dalším kritériem rozdělení her je fakt, zda jsou vlastním produktem třídy nebo zda jsou to hry odněkud přebrané. Za vlastní produkci třídy jsme označovaly ty hry, které buď žáci sami vymysleli, nebo hry, které se pořádaly pouze v jejich třídě, i když je buď organizovala paní učitelka (Sova) a nebo se v nich použilo hry již vymyšlené (Turnaj v hokeji). Her, které pocházely z vlastní produkce třídy, je 15, ostatních 10. Důležitým činitelem hry jsou její hráči. Velmi zajímavý je vztah, do kterého hra svoje hráče staví. Dalším kritériem tedy byl vzájemný vztah hráčů, a to buď vztah rivality, spolupráce nebo spolutvořivosti a nebo vztah neutrální. Dále jsme se pokusily rozdělit hry podle toho, zda hráči jsou všichni ve stejné situaci nebo mají rozdílné role a jejich úloha ve hře je jiná. Pokud mají hráči ve hře každý (nebo někteří) jinou úlohu, potom jsme je rozdělily podle toho, zda si tu úlohu může sám vybrat a potom vytvářet (jako u her „na něco“) a nebo zda je mu jeho úloha dána pravidly. (Druhý případ nastává například u hry „Na babu“, kde jsou v podstatě dvě možné role: honěný a honící.) Při vzájemném porovnání těchto šesti kritérií si můžeme více rozebrat náš soubor. Začneme vlastní výrobou třídy. Těchto her jsme v souboru našly patnáct. Z toho dvanáct her patří do skupiny her s volnými pravidly a tři z nich můžeme zařadit do skupiny s pravidly pevnými. Z těchto tří her je jedna, kterou vymyslela a organizuje paní učitelka (Sova), druhá je „Turnaj v hokeji“ a třetí jsou „Kohoutí zápasy“. Dvě posledně jmenované hry děti přímo nevymyslely, ale pouze upravily tak, aby se mohly hrát ve třídě. Děti v tomto věku ještě pochopitelně nejsou s to vymyslet hru se složitými a dobře fungujícími pravidly. Dokáží se velmi dobře zabavit i hrou, která není úplně domyšlená a kterou mají možnost dotvářet (jako všechny hry „na něco“), a nebo hrou, jejíž pravidla jsou jednoduchá a požitek ze hry potom přichází hlavně díky radosti z pohybu (jako u různých variant honiček) nebo z možností změřit svoje síly a schopnosti s někým jiným (Válka s kostičkami, Vlaštovky, Hledání). Z her z vlastní výroby třídy je u osmi z nich vztah mezi hráči spíše rivalský a u sedmi je vztah spolupráce. Jedná se tedy o velmi podobný počet. Ze sedmi her, které hrají pouze chlapci, v šesti panuje mezi hráči vztah rivality. Pokud s tím porovnáme dívky, potom zjistíme, že z šesti her, které hrají pouze dívky, je v pěti z nich vztah spolupráce a spolutvoření hry a v jedné je vztah spíše neutrální. (Máme na mysli hru Guma, kde dívky nejsou v pravém smyslu slova soupeřky, protože nejde ani tak o to, být první nebo nejlepší, ale důležitější je to zvládnout. Dívky zde překonávají samy sebe, svůj rekord.) Toto zjištění je velmi zajímavé a jednoznačné, že totiž dívky vyhledávají ve hrách spíše spolupráci a kamarádství a pro chlapce jsou kamarádi zároveň i soupeři.

Velmi zajímavé je porovnat hry, které hrají buď dívky anebo chlapci podle kritéria vlastností a schopností, které jsou pro danou hru nejdůležitější. Nejprve se ale na vlastnosti podívejme obecně: Nejčastěji se vyskytující vlastnost, kterou mohou hráči využít, byla šikovnost, obratnost (většinou je míněná tělesná obratnost nebo manuální zručnost). Tato vlastnost se objevila v deseti případech. Hned za ní následují dvě schopnosti: rychlost a fantazie (představivost). Obě se v tabulce vyskytují u sedmi her. Výskyt ostatních vlastností se pohybuje od jedné ke třem hrám. Zajímalo mě, nakolik je při hrách v této třídě důležitá píle, snaha a chytrost. Zatímco píle může být užitečná ve dvou hrách (Guma a Sova), chytrost je velmi důležitá jenom v jedné (Sova). Podle toho lze usoudit, že děti ještě nechápou a nevyužívají pravidelnou práci na sobě a na svých výkonech. Úspěch ve hře spíše závisí na vrozených dispozicích než na vlastní snaze, přičemž nejvíce ceněná vlastnost je šikovnost a obratnost. Rychlost a obratnost jsou důležité ve hrách, kde panuje rivalita a soupeřivost mezi hráči. Pokud jde o fantazii, ta je spíše zapotřebí při hrách kooperativních, kde je zapotřebí spolupráce. U her, které hrají pouze dívky, se objevily v tabulce tyto vlastnosti a schopnosti: představivost, fantazie, hravost a tělesná obratnost. U her, které hrají pouze chlapci, potom tyto: šikovnost, tvořivost, rychlost, přesnost. Pokud to dáme do souvislosti se zjištěním, se kterými vlastnostmi se spíše pojí rivalita ve hře a se kterými potom spolupráce, znovu se nám potvrdí, že dívky dávají spíše přednost spojenectví a spolupráci ve skupině a chlapci spíše překonávání sebe samých a svých soupeřů. To také ukazuje na fakt, že u chlapců se více očekává, že budou tělesně zdatní. A tělesná zdatnost je pro ně důležitější i pro jejich postavení v kolektivu. Přičemž není ani tak důležitá známá chlapecká doména - síla, ale šikovnost, která se uplatní skoro v každé hře. Co se týče rolí, v našem souboru her je jich 13, kde jsou role hráčů nějak rozděleny. Z toho 5 z nich jsou role, které si hráči vymýšlejí během hry a všechny tyto hry jsou z vlastní produkce třídy. Osm z 13 her, kde jsou role různé, má role předem dané pravidly. Šest z toho je her, které nejsou vlastní produkcí třídy. Z těchto šesti je zajímavá hra Honzo vstávej. (Při hře Honzo vstávej je naopak role předříkávajícího velmi výhodná. Tato hra je zajímavá tím, že v podstatě není vůbec důležité, jak dobří jsou hráči, ale celý průběh hry utváří ten, kdo říká. On určuje, o kolik se má hráč posunout, a je v podstatě na něm, kdo vyhraje. On je v této hře tvůrcem osudu svých spoluhráčů. Pravidla této hry jsou trochu v rozporu, protože ten, kdo říká, může každému znemožnit to, aby se dostal na jeho místo. Ale kupodivu se hráči opravdu střídají a mají možnost se dostat na tento velmi významný post.) Role rozdělené předem díky pravidlům se vyskytují hlavně u her, které nejsou vlastní produkcí třídy. Rozlišení rolí dělá hru zajímavější a členitější. Zvítězit v takovéto hře potom znamená buď stát se určitou rolí (Honzo vstávej, Cukr, káva, Sochy, Hledání) nebo se nějaké roli vyhnout (Závěs, Mrazík, Hloupá kuchařka). To znamená, že znovurozdělení rolí se uskuteční podle toho, jak hra dopadne. Zajímavá situace je u hry „Skřeti, čarodějnice a obři“, kde si hráči sami mohou vybrat svoji roli a teprve průběh hry ukáže, zda jejich role je tou vítěznou nebo tou, která utíká. Na závěr můžeme říci, že jsme zjistily zajímavé rozdíly mezi hrami, které hrají chlapci a které hrají dívky. Další zajímavá skutečnost bylo zjištění výskytu vlastností nebo schopností, které jsou u jednotlivých her potřeba.

ANALÝZA HRY „KOHOUTÍ ZÁPASY“ Původ Hru přinesla do třídy paní učitelka. Hráči Hra je určená minimálně pro 2 osoby a maximálně pro 10 dětí (tento omezený max. počet hráčů byl stanoven paní učitelkou, asi kvůli bezpečnosti dětí ve škole). Hru hrají kluci i holky, ovšem vždy jen silní proti silným a slabí proti slabým. Jak se k tomuto dělení dětí podle síly dospělo, mi nikdo nedokázal vysvětlit, pravděpodobně je tato hra ve třídě již delší dobu, během které se již děti „okoukaly“ a vytipovaly si, kdo je jak silný. Toto dělení na silné a slabé není pevně dané a je možné „přecházet“. Hřiště Hru hrají děti ve třídě na koberci ve tvaru kruhu. Je možné ji hrát všude v prostoru, který má pomyslné hranice, za které se již nesmí. Dostane-li se hráč za ně, vypadává, je vyřazen. Mimo třídu hrají Kohoutí zápasy v hodinách Tv, v družině... Pravidla Hru, pokud je to možné, řídí rozhodčí, který dá povel k začátku a sleduje dodržování pravidel hry (viz níže). Na povel hráči poskakují po jedné noze, mají ruce založené za zády, pohybují se ve vymezeném prostoru (např. hrají-li ve třídě, pouze po koberci). Kdo upadne, dostane se „za čáru“, vypadává. Pokračuje se do posledního, hra by měla mít jednoho vítěze. To však podle dětí není pravidlem, protože se často stává, že se poslední dvojice vystrkuje tak, že vypadnou oba stejně a vítěz se pak jen těžko určuje. Při hře se každý snaží bokem vystrčit soupeře z herního prostoru, přičemž ruce má stále za zády, nesmí strkat rukama (diskvalifikace). Hra může být časově omezená (a - o přestávce ve škole, b - do vítěze) či bez omezení (děti hrají Kohoutí zápasy pro zábavu, nikoli na vítězství jako takové, takže se hra může opakovat několikrát za sebou). Interpretace 1. Potěšení z vystoupení do dočasné sféry aktivity s vlastní tendencí: dělá to „jen tak“, „z legrace“. 2. Nutné dodržování pravidel: nekazit (odebírá krásu hry) a nepodvádět (bere spravedlnost). 3. Začátek hry - možné opakování - konec (naplňují hru ohraničením a uzavřením, děti vstupují do něčeho nevšedního, co však končí). 4. Představují „Kohoutí zápasy“ zápas „o něco“? O vítězství? Ve formě, v jaké ji hrají tyto děti nejde ani tak o vítězství, spíš o zábavu, odreagování. 5. Hra o radosti z pohybu, obratnosti, tj. důležitý prvek (mají legraci z toho, že musí skákat po jedné noze - jak je to pro někoho obtížné! - a že mají ruce za zády, čímž je oslaben a zmenšen obranný prostor - musí se k sobě hodně přiblížit, aby něco dokázali). Proto je důležitá: dobrá herní strategie, výdrž, zdatnost, stálá připravenost na protihráče.

6. Hra o agresi (nemá být povolena!): je možné polemizovat - je toto strčení ještě povoleným či už je hrubým, agresivním (a hráč má být diskvalifikován). 7. Prvek napětí - nejistota a naděje (musí se to „podařit“). Podrobují se zkoušce hráčovy schopnosti.

ZÁVĚR Během několika návštěv, které jsme v této třídě udělaly, jsme měly možnost sledovat děti při hře jednak ve škole o přestávce (i v hodině), a jednak v družině. Vedle učení je v tomto věku hra nezbytným prvkem činnosti dětí v mladším školním věku. Z našeho pozorování: u chlapců měli důležitou úlohu činnosti pohybové (hry jako Vybíjená, Honička apod.), ve kterých si mohli mezi sebou dokazovat svou vytrvalost, hbitost, rychlost. Vedle toho se velmi rádi různě popostrkovali, strkali, dělali si naschvály, aby se co nejvíce zasmáli a pobavili. Většina volného prostoru ve třídě tedy patřila jim. Do svých her, jež si vymysleli, dívky nikdy nepřijímali. Při hraní tvořili skupinky maximálně do 4 kluků. Ve třídě zůstávaly dívky o přestávkách v lavicích, kde si povídaly a hrály s hračkami, které si donesly z domova. Při tom si vymýšlely různé příběhy a vzájemně se doplňovaly. Velmi rády si vymýšlely takové hry, ve kterých si hrály „na něco“ či „na někoho“ (např. Pizzerie, maminky, mobilní telefon). Pravidla takových her pak nebyla nikdy přesně stanovena, přijímal se každý dobrý nápad, který hru přibližoval reálnému světu. Hry, které hráli společně kluci i holky, se uplatňovaly spíše jen v hodinách tělesné výchovy nebo ve družině, protože to „po nich někdo chtěl“.

POUŽITÁ LITERATURA Huizinga, J.: Homo ludens. Mladá Fronta, Praha 1971.

1999 ÚVOD

Recommend Documents