Rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Historický ústav AV ČR, v. v. i. IČ: 67985963 se sídlem Prosecká 76, 190 00 Praha 9
V Praze dne 29.10.2015 č.j.: HIU-758/2015
ROZHODNUTÍ
Historický ústav AV ČR, v. v. i., IČ: 67985963, se sídlem Prosecká 76, 190 00 Praha 9, jakožto povinný subjekt ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“ nebo „InfZ“) rozhodl v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, o žádosti žadatele xxx ze dne 14.10.2015, o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím takto: Žádost žadatele xxx ze dne 14.10.2015, o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, se podle ust. § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím v rozsahu: 1. Jakým zaměstnancům poskytl Historický ústav Akademie věd, v.v.i., v roce 2014 podle odpovědi Historického ústavu ze dne 7.5.2015 (zveřejněna je zde: http://www.hiu.cas.cz/cs/download/informace-ze-zakona/zadost-o-poskytnutiinformace-vyrizeni.pdf) odměny v souhrnné výši 57.000,-Kč (zaměstnanec 7), 59.000,Kč (zaměstnanec 9), 116.000,-Kč (zaměstnanec 11), 70.000,-Kč (zaměstnanec 14), 55.000,-Kč (zaměstnanec 20) a 68.000,-Kč (zaměstnanec 22)? ČÁSTEČNĚ ODMÍTÁ Odůvodnění: Žádost o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ze dne 14.10.2015 byla Historickému ústavu AV ČR, v. v. i. doručena dne 19.10.2015, č.j.: HIU-
758/2015, („dále jen žádost“). Předmětem žádosti pod bodem 1. je poskytnutí informací, kterým zaměstnancům byla v roce 2014 vyplacena odměna ve výši 57.000,-Kč (zaměstnanec 7), 59.000,-Kč (zaměstnanec 9), 116.000,-Kč (zaměstnanec 11), 120.000,-Kč (zaměstnanec 13), 70.000,-Kč (zaměstnanec 14), 55.000,-Kč (zaměstnanec 20) a 68.000,-Kč (zaměstnanec 22), přičemž tyto údaje vychází z informací poskytnutých povinným subjektem dne 7.5.2015, a to na základě žádosti žadatele č.j.: HIU-264/2015, ze dne 24.4.2015 Podle ust. § 8b odst. 1 InfZ poskytuje povinný subjekt základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Na základě rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu ČR se za příjemce veřejných prostředků ve smyslu ust. § 8b InfZ považují i zaměstnanci placení z veřejných prostředků, neboť prostředky dostávají jako odměnu za práci, kterou pro poskytovatele prostředků vykonávají (závěry soudu se vztahují i na poskytnutí informace o výši platu popř. mzdy včetně všech jejich složek). Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, a to rozsudku rozšířeného senátu, č.j.: 8 As 55/2012 – 62, ze dne 22.10.2014, tudíž platí, že informace o platech/mzdách zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle ust. § 8b InfZ zásadně poskytují. Pouze výjimečně se jejich poskytnutí může odepřít, pokud pro to existují specifické závažné důvody, které v konkrétním případě převáží nad zájmem na transparentnosti hospodaření veřejné sféry. Nejvyšší správní soud ČR tak připustil možnost provedení testu proporcionality, a to v případě střetu dvou základních práv podle Listiny základních práv a svobod, a sice práva na informace podle čl. 17 Listiny a práva na ochranu lidské důstojnosti, soukromí podle čl. 10 Listiny, přičemž nutnost posuzovat proporcionalitu mezi právem na informace a zásahem do soukromí a povinnost státu respektovat práva na informační sebeurčení osob plyne i z judikatury Ústavního soudu ČR (nález ze dne 20.12.2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/11). Vzhledem ke skutečnosti, že žadatel požaduje poskytnutí informací o odměnách a. zaměstnanců, kteří jsou dle svého pracovního zařazení považováni za tzv. řadové zaměstnance, tj. zaměstnance, kteří nevykonávají žádnou rozhodovací pravomoc povinného subjektu, za povinný subjekt nejednají v závažných záležitostech navenek, a ani nerozhodují o nakládání s veřejnými prostředky povinného subjektu, b. a dále, vzhledem ke skutečnosti, že žadatel již 24.4.2015 žádal o poskytnutí informací o tom, 1) jaká je celková výše všech odměn vyplacených v roce 2014 Historickým ústavem AV ČR, v.v.i. svým zaměstnancům z veřejných prostředků; 2) kolika zaměstnancům Historického ústavu AV ČR, v.v.i. byly v roce 2014 vyplaceny odměny z veřejných prostředků; 3) kolika zaměstnancům Historického ústavu AV ČR, v.v.i. byly v roce 2014 vyplaceny odměny v souhrnné výši od 30.000,-Kč, čerpané z veřejných prostředků a žadatel výslovně žádal o poskytnutí všech celoročních souhrnů odměn vyplacených těmto zaměstnancům bez uvedení jména a funkce zaměstnanců, (dále jen „žádost ze dne 24.4.2015“), přičemž všechny požadované údaje byly žadateli poskytnuty dne 7.5.2015, se povinný subjekt rozhodl přistoupit k provedení testu proporcionality.
Podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR (Pl. ÚS 16/98, ze dne 17.2.1999) spočívá vzájemné poměřování dvou v kolizi stojících základních práv v provedení testu vhodnosti, testu potřebnosti a testu porovnání závažnosti obou těchto základních práv. Dále je ve smyslu tohoto rozhodnutí nutné respektovat požadavek šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva. Pokud jde o test vhodnosti, pak je nezbytné uvážit, zda jedině omezením práva na ochranu soukromí konkrétních zaměstnanců tím, že bude žadateli sdělena konkrétní výše odměny spolu s uvedením jejich základních osobních údajů (viz ust. § 8b odst. 1 InfZ) bude dosaženo vytčeného cíle InfZ, a to zájmu na transparentnosti hospodaření veřejné sféry, zájmu na řádné kontrole a informovanosti veřejnosti o tom, jak je s veřejnými prostředky nakládáno. Povinný subjekt má za to, že z prostého sdělení částek jednoznačně identifikovaných zaměstnanců nemůže veřejnost získat kontrolu nad nakládání s veřejnými prostředky, neboť ani veřejnost, ani žadatel nemá a ani nemůže mít všechny informace, aby mohl bez dalšího kvalifikovaně posoudit, zda se jedná o řádně odvedenou práci, za kterou zaměstnanci náleží odměna, a zda je tato odměna přiměřená či nikoliv. V daném případě, se jedná o souhrnné výše odměn jednotlivých zaměstnanců za rok 2014, nikoliv o odměny vyplacené jednorázově, tudíž v předmětných odměnách jsou zahrnuty jednak pololetní a vánoční odměny, a jednak tyto zohledňují zejména kvalitu plnění uložených úkolů, a to i nad rámec pracovních povinností vyplývajících z popisu práce dotčených zaměstnanců (plnění tzv. mimořádného či zvlášť významného pracovního úkolu; např. se jedná o organizaci a účast na knižních veletrzích, inventarizaci majetku po rekonstrukci budovy mimo pracovní dobu a o víkendech, mimořádný autorský podíl na publikacích, organizování či odborná příprava konferencí mimo pracovní dobu). Hodnocení splnění pracovních úkolů včetně těch mimořádných jsou oprávněni a povinni provádět pouze vedoucí zaměstnanci povinného subjektu, neboť jen tito zaměstnanci mají potřebné znalosti, zkušenosti a odbornost k tomu, aby mohli uvážit, jaká odměna je přiměřená odvedené práci jednotlivého zaměstnance v konkrétním případě. Pokud jde o výši poskytnutých odměn, pak má povinný subjekt za to, že souhrnná výše odměny jednotlivých zaměstnanců za rok 2014 odpovídá úsilí těchto zaměstnanců, které tito museli vynakládat při plnění pracovních úkolů vč. úkolů mimořádných, a tyto odměny považuje za standardní, neboť jak již bylo uvedeno výše, nejedná se odměny poskytnuté jednorázově. Dále se v případě zaměstnanců č. 7, 9, 11, 14, 20 a č. 22 jedná o běžné nevýzkumné nebo výzkumné pracovníky, popř. o vedoucí pracovníky, kteří nemají pravomoc rozhodovat o nakládání s veřejnými prostředky, tudíž dle povinného subjektu není dán veřejný zájem na tom, aby byly poskytovány informace o osobních údajích těchto zaměstnanců. Účel zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. zájem na kontrole nakládání s veřejnými prostředky je naplněn již poskytnutím/ zveřejněním souhrnných údajů za všechny zaměstnance povinného subjektu, popř. poskytnutím informace o odměnách jednotlivých zaměstnanců, avšak v anonymizované podobě, neboť poskytnutí osobních údajů jednotlivých zaměstnanců nemá pro žadatele z pohledu kontroly nakládání s veřejnými prostředky žádnou přidanou hodnotu. K testu potřebnosti povinný subjekt uvádí, že v daném případě existuje jiný způsob, kterým je možné dosáhnout požadovaného cíle, aniž by bylo zasaženo základní právo na ochranu lidské důstojnosti a soukromí dotčených zaměstnanců (čl. 10 Listiny základních práv a svobod),
přičemž za tento způsob považuje poskytnutí souhrnných informací o odměnách zaměstnanců povinného subjektu, popř. poskytnutí anonymizovaných informací, nikoliv však poskytnutí informací o výši odměn konkrétních osob. Test poměřování spočívá ve srovnání závažnosti jednotlivých v kolizi stojících práv v daném případě, závažnosti jejich možného porušení a z toho plynoucích důsledků. Právo na ochranu soukromí dle ust. čl. 10 Listiny základních práv a svobod je po teoretické stránce chápáno jako právo základní, přičemž právo na informace uvedené v ust. čl. 17 Listiny základních práv a svobod je považováno za tzv. právo politické. Z hlediska právní teorie i systematiky uspořádání samotné Listiny tvoří základní lidská práva a svobody uvedená v oddílu prvním, hlavy druhé Listiny podstatu a východisko všech práv a svobod, tudíž práva politická mohou být chápána jako jejich určitá nadstavba. Z tohoto pak lze dovodit vyšší sílu práva na soukromí než práva na informace. Podle povinného subjektu představuje sdělení výše odměny konkrétních osob závažný zásah do soukromí těchto fyzický osob, neboť jakmile by došlo k poskytnutí těchto informací a zejména k jejich následnému zveřejnění dle ust. § 5 odst. 3 InfZ, staly by se tyto informace veřejně dostupnými, a to kdykoliv a komukoliv a nelze počítat s tím, že by z tohoto „veřejného prostoru“ zmizely. Povinný subjekt musí vzít v potaz rovněž ust. § 1a písm. e) ve spojení s ust. § 16 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, kde je vyjádřena základní zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, neboť poskytnutím informací o odměnách konkrétních zaměstnanců povinného subjektu by došlo k neodůvodněnému rozdílnému zacházení mezi zaměstnanci obecně, přičemž zásada rovnosti vychází i z ust. čl. 1 Listiny. Dotčení zaměstnanci nejsou veřejně činnými osobami, které se dobrovolně a vědomě vzdali části svého práva na ochranu soukromí, a tito zaměstnanci legitimně očekávají, že jejich právo na soukromí bude chráněno stejně jako právo každého jiného zaměstnance. Dále rovněž nelze pominout, že odměna, kterou tito zaměstnanci obdrželi, se stala součástí jejich výlučného vlastnictví, přičemž ve smyslu ust. čl. 11 odst. 1 Listiny má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu, tudíž i z tohoto důvodu nelze činit neodůvodněné rozdíly mezi zaměstnanci veřejné výzkumné instituce a zaměstnanci jiných subjektů. Navíc žadatel žádným způsobem neuvedl nebo nedoložil jakoukoliv pochybnost o neoprávněném nabytí. Na základě provedeného testu proporcionality mohl povinný subjekt při zohlednění všech okolností učinit závěr o tom, že v daném případě je třeba dát přednost základnímu právu na ochranu soukromí jednotlivých zaměstnanců, před právem na informace, neboť dle povinného subjektu není dán veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací, a z tohoto důvodu žádost odmítl. Žadatel žádným způsobem nedoložil ani neprokázal, že zájem na poskytnutí požadovaných informací včetně základních osobních údajů převažuje nad zájmem na ochraně soukromí a osobnosti dotčených zaměstnanců, přičemž pouhá zvědavost bez konkrétního a dostatečného
důvodu nemůže ospravedlnit, že by měla být bez dalšího dána přednost jeho právu na informace. Povinný subjekt dále poukazuje na skutečnost, že žadatel do dnešního dne podal Historickému ústavu AV ČR, v.v.i., 8 žádostí o poskytnutí informací dle InfZ, a to žádosti ze dne 13.4.2015, 24.4.2015, 20.6.2015, 3.7.2015, 9.8.2015, 27.8.2015, 27.9.2015, 14.10.2015. Povinný subjekt opětovně zdůrazňuje, že dne 7.5.2015 byly žadateli poskytnuty všechny požadované informace, tj. celková výše odměn, které povinný subjekt vyplatil svým zaměstnancům v roce 2014, počet zaměstnanců, kterým byly v roce 2014 odměny vyplaceny, a dále souhrnná výše odměn jednotlivých zaměstnanců za rok 2014 (a to v požadované struktuře bez uvedení jména či funkce), přičemž až následně si žadatel vybral jen některé z těchto zaměstnanců a požaduje poskytnutí jejích základních osobních údajů. Předmětné jednání považuje povinný subjekt za šikanózní výkon práva na informace a jako takový nepožívá právní ochrany, neboť povinný subjekt o všech žádostech rozhodl v souladu s právními předpisy a informace, na které měl žadatel nárok, tomuto poskytl. I z tohoto důvodu tak ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu ČR povinný subjekt rozhodl o částečném odmítnutí žádosti. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze v souladu s ust. § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím podat odvolání, ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to řediteli Historického ústavu AV ČR, v.v.i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9.
prof. Eva Semotanová, DrSc., ředitelka Historického ústavu AV ČR, v.v.i.
