7. TŘÍDA Krejčí Jana 1996/1997 ÚVOD Hraje jakýmsi svědectvím o tom, jak si člověk odedávna představoval svůj svět a své lidství. Hra není život, avšak zcela jistě s ním nějak souvisí. Divadelní hry vznikly z náboženských mystérií, která předváděla tajemství života a světa. Hra vlastně přehrává skutečný život, je to jakýsi umělý model života a světa. Tento umělý svět člověka odpoutává od všední reality a poskytuje mu radost, úlevu a chvilkové zapomnění. Možná proto se lidé při hře často převlékají a hrají na zvláštních místech, kde se nic jiného nedělá. Tím se svět hry podobá posvátnému. Každý typ hry zdůrazňuje některé stránky života. Dává zúčastněným příležitost, aby si je bez obav z následků procvičili. Když totiž hráči dohrají, stávají se zase tím, čím byli. Postavení a privilegia nelze přenášet ze hry do života, avšak ani ze života do hry. Ve světě hry fungují jiná pravidla, a pokud chceme hrát, musíme se jim podřídit. Výsledek hry platí jen v jejím světě a nikdy se nepřenáší ven. Neznamená to však, že by hra nebyla vážná záležitost. Pokud by hráč nebral hru vážně a s plným nasazením, jen by ji kazil a už by to nebyla ta správná hra. Každá hra je omezena v čase a prostoru. Některé hry mají omezení zakotveno přímo v pravidlech, jiné končí třeba zazvoněním školního zvonku. Tajemný svět necháváme za sebou a vracíme se zpátky do reality Hra nás provází po celý život a my si jej bez ní zkrátka nedovedeme představit. Kdybychom žádné hry neměli, museli bychom si nějaké vymyslet... Co na to psychologický slovník? Hra - jedna ze základních lidských činností: hra, učeni, práce; u dítěte smyslová činnost motivovaná především prožitky, u dospělých má hra závazná pravidla, cíl nikoli pragmatický, ale v~e hře samé; hra je provázena pocity napětí a radosti; pozitivní důsledky pro relaxaci, rekreaci, duševní zdraví (Hartl, P.: Psychologický slovník, Praha 1994) PASPORTIZACE DAT Pozorování jsem prováděla na jedné základní škole v Praze. Předmětem mého zájmu byli žáci sedmé třídy. Nejmladšímu bylo 11 let, nejstaršímu 14. Věk většiny žáků se pohyboval v rozmezí 12 - 13 let. Metody, které jsem použila: a) pozorování Sledovala jsem činnost žáků o přestávkách a během některých vyučovacích hodin po dobu tří týdnů.
b) dotazník Žáci odpovídali na otázky: - Jak trávíš svůj volný čas? - Které hry ve svém volném čase hraješ? - Jaké hry máš nejraději? - S kým trávíš nejvíce svého volného času? - Napiš pravidla všech her, které hraješ. c) rozhovor O jednotlivých hrách jsem si s žáky povídala, abych dobře pochopila podstatu her a upřesnila si pravidla. Žáci se zaměřili zejména na hry, které provozují o přestávkách a během volných hodin ve škole, dále uvedli hry, kterým se věnují převážně u babičky, na chatě či chalupě. Přes týden podle jejich slov příliš volného času nemají, protože navštěvují nejrůznější zájmové kroužky, musí pomáhat doma, píší domácí úkoly nebo se učí. Zájmové kroužky nepokládají za zábavu, ale chápou je jako povinnost. Ve zbývajícím volném čase jezdí na kolečkových bruslích, na skateboardu a hrají obvyklé míčové hry. Volný čas doma tráví tím, že hrají se sourozenci nebo s kamarády různé stolní hry (např. karty, Člověče nezlob se, Dostihy apod.). Přestože většinu her z níže uvedeného souboru provozují se svými spolužáky, ukázalo se, že kromě školy se většinou spolužáci navzájem nestýkají. Venku si děti hrají s kamarády ze sousedství. Překvapil mě rozdíl mezi hrami "školními" a hrami "u babičky" nebo "na chalupě". Zdá se, že ve škole se děti chovají spíše dospěleji, venku naopak dětštěji. Zřejmě to souvisí s tím, že zatímco ve škole jsou žáci jedné třídy stejně staří a panuje mezi nimi jakási soutěživost či rivalita, na venkově se tvoří party dětí různého věku. Na dítě zde nepůsobí tlak ze strany školy a rodičů, nic nemusí, není ve stresu. Má více prostoru pro fantazii a zároveň je mu umožněn návrat do ranějšího dětství, kde si mohlo hrát podle libostí a kde se cítí bezpečné. Navíc se děti každou návštěvou vrací tam, kde skončily, takže vývoj probíhá zdánlivě pomaleji. Pomaleji se mění i samotný rejstřík her. Například děti, které se za celý rok nedostanou z Prahy, mávly opovržlivě rukou nad hrou, jako je třeba Slepá bába. Taková hra je podle nich "pro mimina". Avšak děti, jezdící o víkendech na venkov, právě na tyto hry horlivě upozorňovaly a těšily se, až je SEZNAM HER Vybíjená houbou Křídová válka Válka s gumou Mikinová válka Fotbal s míčkem Hod houbou do koše
Přeskakování židlí Honěná po třídě Šerm s pravítkem Cákání vodou Bitka celé třídy Schovávání věcí, vyměňování cizích věcí Vydeptání učitele nebo osmých tříd Vsázení Piškvorky Lodě Čára (s desetníky) Slovní fotbal Přebírání Francouzský způsob (líbání) Zrcátko Otevírání holčičích šaten o Tv Zvedání sukní Plácání po zadku Obléhání dívek se sušenkami Provokování kluků (šťouchání pravítkem, kopání do židlí apod.) Honzo, vstávej! Pan Čáp ztratil čepičku Čaj, rum, bum Na schovávanou Slepá bába Flaška Krvavé koleno POPIS HER Vybíjená houbou Hru hraje libovolný počet hráčů, kteří jsou libovolně rozmístěni po třídě. Ke hře je potřeba pouze houba na mazání tabule. Většinou hrají převážně chlapci, avšak ve chvíli, kdy se některý z nich strefí do dívky, přidávají se i ony. Hra začíná v okamžiku, kdy někdo vezme houbu, nejlépe nasáklou vodou, a hodí ji po
komkoli ve třídě. Hra probíhá třemi způsoby. a) V prvním případě je úplně jedno, kdo po kom hází. Houba přistane na tom, "kdo se namane". Nevyhrává nikdo. Cílem je trefit co nejvíce protihráčů. b) Ve druhém případě se utvoří dva tábory. Každý tábor zaujímá místo na jednom konci třídy a hráči se strefují pouze do protivníků z druhého tábora. Opět nevyhrává nikdo a cílem je trefit co nejvíce protihráčů. c) Stejně jako ve variantě b zaujímá každý tábor místo na opačném konci třídy. Hráči se strefují do svých protivníků ze druhé skupiny. Každý zasažený hráč ze hry vypadává. Vyhrává ta skupina, ve které zůstane více hráčů. Křídová válka Hru hraje libovolný počet hráčů. Ke hře je potřeba několik kříd. Hrají převážně chlapci, občas se přidávají i dívky. Hra začíná ve chvíli, kdy někdo vezme křídu a vykřikne: "Válka!" Pak ji někom ji hodí. Vzápětí se utvoří dva tábory a hráči se strefují do svých protivníků. Hra má dvě varianty: a) Nevyhrává nikdo. Cílem je trefit co nejvíce protihráčů. b) Hráči vyberou jednoho z přihlížejících, který přesné trefy zaznamenává na tabuli. Vyhrává skupina, která má více zásahů. Cílem je opět trefit co nejvíce protihráčů. Válka s gumou Pravidla jsou stejná jako ve hře č. 2. Místo křídy hráči používají gumu na gumování. Mikinová válka Hru hraje libovolný počet hráčů. Ke hře jsou potřeba mikiny (součást oblečení hráčů). Hru hrají převážně chlapci, dívky se přidávají velmi výjimečně. Hra začíná, když někdo "ukradne" spolužákovi ze židle odloženou mikinu a po někom ji hodí. Strhne se boj, ve kterém se hází po komkoli. Nevyhrává nikdo. Cílem je získat cizí mikinu, zasáhnout protihráče a uchránit mikinu vlastní. Fotbal s míčkem Hru hrají minimálně čtyři hráči. Ke hře je potřeba pingpongový míček nebo tenisák. Hrají pouze chlapci. Hráči odsunou školní lavice a židle ke stěnám a ze čtyř židlí udělají branky na opačných stranách třídy. Potom se rozdělí do dvou mužstev a každá strana si vybere svého brankáře. Ostatní hráči hrají v poli. Cílem je vstřelit protihráčům co nejvíce gólů. Vyhrává to družstvo, které jich vstřelí vstřelí víc. Hod houbou do koše Hru hraje libovolný počet hráčů. Ke hře je třeba houba na mazání tabule a koš na odpadky. Hrají chlapci, někdy i dívky.
Hráči napíší na tabuli svá jména a pak určí vzdálenost, ze které se bude házet. Označí ji na zemi křídou, potom postupně přistupují ke značce a strefují se houbou do koše. Po každém úspěšném hodu udělají pod své jméno čárku. Cílem je dosáhnout co nejvíce úspěšných hodů. Vyhrává ten, komu se to podaří. Přeskakování židlí Hru hraje libovolný počet hráčů. Ke hře jsou potřeba židle. Hrají pouze chlapci. Hráči vysunou několik židlí (na počtu nezáleží) do uliček mezi lavicemi a postupně je přeskakují. Kdo židli shodí nebo sám spadne, je vyřazen ze hry. Vyhrává ten, kdo zůstane ve hře poslední. Honění po třídě Hraje libovolný počet žáků. Hry se účastní chlapci i dívky. Hra začíná tím, že se některý z žáků dotkne dlaní jiného a vykřikne: "Baba! " Protože cílem je nemít "babu", hráč, který ji má, se snaží chytit nějakého spolužáka a plácnutím mu "babu" předat. Předat ji může komukoli s výjimkou hráče, od kterého ji dostal. Pokud by tak chtěl učinit, ostatní hráči vykřiknou: "Oplatky se nepečou!" Prohrává ten, na kom "baba" zůstane. Šerm s pravítkem Hrají dva hráči. Každý potřebuje jedno pravítko. Hry se účastní pouze chlapci. Hráči spolu pravítky šermují, dokud jednomu z nich nevypadne pravítko z ruky. Vyhrává ten, komu pravítko zůstane. Pokud ve třídě šermuje více dvojic najednou, vítězové se vždy utkají spolu. Vyhrává ten, který projde všemi koly, aniž by mu pravítko z ruky vypadlo. Cákání vodou Hraje neomezený počet hráčů. Hrají převážně chlapci. Hra probíhá v místnosti, kde je umyvadlo s vodou - někdy ve třídě nebo na toaletách. Hráči po sobě cákají vodu a snaží se zasáhnout co největším množstvím vody co nejvíce spolužáků. Nevyhrává nikdo. Bitka celé třídy Hraje neomezený počet hráčů. Ke hře jsou potřeba jakékoli školní pomůcky - křída, houba na mazání tabule, guma, pravítko, apod. Účastní se chlapci i dívky. Hráči po sobě hází, šermují, perou se, cákají vodu. Nevyhrává nikdo. Schovávání věcí, vyměňování cizích věcí Hry se účastní minimálně dva hráči - iniciátor, který schová nebo vymění nějakou věc patřící
spolužákovi, a jeho "oběť". Iniciátorů i obětí může být i víc najednou. Hry se účastní chlapci i dívky, přičemž iniciátory bývají téměř výhradně chlapci. Hra začne většinou na konci přestávky. Iniciátor schová spolužákovi nějakou školní pomůcku - pero, sešit, pravítko, učebnici nebo celou školní brašnu - do lavice jiného žáka, který o ničem neví. "Oběť"' na to přijde až po zvonění, takže se nemůže zvednout z lavice. Nenápadně se rozhlíží po třídě a snaží se ji získat zpět, aniž by učitel cokoli postřehl. Třída se jeho počínáním vesele baví. Pokud věc objeví, nechá si ji poslat, když se mu to nepodaří, musí počkat až do přestávky. I kdyby znal jméno iniciátora, je věcí prestiže, aby si jej nechal pro sebe. V této hře není vítězů ani poražených. Vydeptání učitele nebo osmých tříd Této hry se účastní skupinka žáků, kteří se předem domluví, kdo se stane terčem jejich útoků. Hrají výhradně chlapci. Hra probíhá bud' o přestávce – útok je zaměřen na žáky z vyšších tříd (tedy osmou a devátou třídu), nebo o hodině - obětí se stává učitel. Hráči se snaží "vydeptat", tj. přivést k zuřivosti vyhlédnuté oběti. Činí tak nejrůznějšími poznámkami, posunky či nadávkami. Nevyhrává nikdo, avšak ten, jehož poznámka nejvíce zabere, je odměněn smíchem a uznáním ostatních žáků, kteří se hry účastní. Vsázení Hrají minimálně dva hráči. Hry se účastní výhradně chlapci. Hra začíná dvěma způsoby: a) "O co, že udělám to a to..." b) "O co, že neuděláš to a to..." ' Potom se hráči dohodnou na trestu za nesplnění závazku. Trestem bývají např. kliky, dřepy, vykonání nějakého nepříjemného úkolu. Odměnou za vyhrání sázky je pouze J uznání spolužáků. Žáci uzavírají sázky tohoto typu: - O co, že se nezvedneš uprostřed hodiny bez dovolení a nepůjdeš na záchod. - O co, že se nezeptáš učitele biologie, kdy budeme brát pohlavní ústrojí, apod. Piškvorky Hrají dva hráči. Ke hře potřebují tužku a čtverečkovaný papír. Hrají většinou chlapci. Hráči se posadí vedle sebe a dohodnou se, jaký symbol bude používat každý z nich kolečko nebo křížek. Pak jeden z hráčů začne tím, že do libovolného čtverečku nakreslí svůj znak. Totéž po něm udělá protihráč. Hráči se střídají a snaží se vyplnit pět čtverečků za sebou (vodorovně, svisle nebo diagonálně) tak, aby jejich řada nebyla přerušena znakem protihráče. Pokud se to jednomu z hráčů podaří, skončí jedno kolo. Hráč získává bod. Cílem je získat maximum bodů. Vyhrává ten, kdo jich má na svém kontě více.
Lodě Hrají dva hráči. Ke hře potřebují tužku a papír. Hrají chlapci i dívky. Před zahájením hry si každý hráč připraví dvě stejné tabulky. Do prvního sloupku pod sebe napíše písmena abecedy, do prvního řádku čísla. Poté si do jednotlivých políček jedné tabulky namaluje předem dohodnutý počet lodí. Jak veliká tabulka bude a kolik lodí si hráči vyznačí, záleží na jejich domluvě. Lodí však nesmí být víc než políček, protože pak by nemělo smysl hrát. Když mají hráči tabulky připravené, hra může začít. První hráč řekne například: "A5." Druhý odpoví bud' "Voda" nebo "Zásah". To první znamená, že na označeném políčku neměl protihráč loď; to druhé znamená, že ji tam označenou měl. Do druhé tabulky si hráči zaznamenávají své úspěšné či neúspěšné pokusy, podle kterých se orientují v dalším pátrání. Cílem je najít všechny lodě protihráče. Hráč, kterému se to podaří dříve, vyhrává. Čára (s desetníky) Hraje libovolný počet hráčů. Ke hře potřebují desetníky. Hrají pouze chlapci. Hráči nakreslí na zem křídou čáru a dohodnou se na vzdálenosti, ze které budou házet. Na určeném místě udělají značku. Značka bývá od čáry vzdálena přibližně dva metry. Potom si každý vezme desetník a hází jím k čáře. Cílem je hodit desetník k čáře co nejblíže. Hráči se střídají, a když hodí všichni, zjišťují, který desetník je nejblíže. Hráč, kterému tento desetník patří, vyhrává a bere si všechny desetníky. Slovní fotbal Hrají minimálně dva hráči. Hry se účastní chlapci i dívky. Pokud hraje víc hráčů, rozmístí se do kruhu, aby si nespletli pořadí. Hra začíná tím, když jeden z hráčů "vykopává", tj. řekne libovolné podstatné jméno. Další na řadě řekne slovo začínající písmenem, kterým předcházející slovo končilo. Slova se nesmějí opakovat. Hráči se střídají stále dokola. Pokud nějakého hráče slovo nenapadne, vypadává ze hry. Hra končí ve chvíli, kdy ve hře zůstává jediný hráč, který tímto vyhrává. Přebírání Hrají dva hráči. Potřebují přiměřeně dlouhý, na koncích svázaný provázek. Hrají dívky. Jeden z hráčů si namotá provázek speciálním způsobem na prsty. Druhý mu provázek z prstů "přebere", takže jej má nyní on. Obrazec vytvořený z provázku se tím změnil. Takto se hráči střídají, dokud se provázek nezašmodrchá nebo už nejde dále přebírat tak, aby se vytvořil nový, smysluplný obrazec. Hra končí a oba hráči se v další kole vystřídají. Na prsty si provázek namotává ten, který v předchozím kole začínal přebírat. Nevyhrává nikdo. Cílem je udržet provázek co nejdéle ve hře. Francouzský způsob (líbání) Hru hraje vždy skupinka hráčů, kteří si tímto dodávají odvahy. Hrají výhradně chlapci.
Domluví se předem a pak se každý pokouší chytit nějakou dívku, kterou se snaží líbat. Když se hráči dívka vysmekne, chytá jinou. Po skončení se hráči před sebou předvádějí. Každý říká, jakou dívku se mu podařilo chytit a jakým způsobem ji líbal. Nevyhrává nikdo. Zrcátko Hraje libovolný počet hráčů. Ke hře je potřeba malé zrcátko. Hrají chlapci. Hráči si připevní na nárt zrcátko a nenápadně se snaží dostat blízko dívek, které mají sukni. Zrcátko jim pak pomáhá, aby dívce pod sukni viděli. Cílem je zjistit, jaké má dívka kalhotky. Otevírání holčičích šaten o Tv Hrají chlapci. Před tělesnou výchovou, kdy se dívky převlékají v šatně, se hráči snaží do dívčí šatny jeden po druhém proniknout a vzít nějaký kus oděvu. Pokud proběhne pouze jedno kolo, prohrává ten, který se vrátil s nepořízenou. V případě, že se hráči vystřídají v šatně několikrát, vyhrává ten, který má u sebe nejvíce částí oblečení. Oblečení nevrací, dokud si pro ně dívky samy nepřijdou. Zvedání sukní Hru hraje skupinka hráčů. Hrají chlapci. Na hře se domluví předem. Cílem je zvednout sukni dívkám tak, aby byly vidět spodní kalhotky. Každý hráč si sám počítá úspěšné pokusy. Hráči se mezi sebou střídají. Po skončení hry si sdělují, kolik sukní se jim podařilo zvednout. Vyhrává ten, který má na svém kontě nejvíce úspěšných pokusů. Plácání po zadku Tato hra má stejná pravidla jako hra číslo 23. Místo zvedání sukní plácají hráči dívky po zadku. Obléhání dívek se sušenkami Hraje skupinka hráčů. Ve skupince jsou pouze chlapci. Hráči si vyhlédnou o přestávce dívky, které mají k svačině sušenky, a pokouší se z nich sušenky nějakým způsobem dostat. Většinou se k nim postaví a otravují je tak dlouho, dokud jim samy sušenky nedají. Pokud se minou úspěchem, snaží se jim sušenky z ruky vytrhnout. Nevyhrává nikdo. Cílem je získat co nejvíce sušenek. Provokování kluků (šťouchání pravítkem, kopání do židlí apod.) Hru hraje skupinka hráčů. Ke hře potřebují nějaký nástroj, kterým by mohly
provokovat - např. kružítko tužka, pravítko, apod. Hrají dívky. Hra začíná většinou během vyučovací hodiny, kdy se chlapci nemohou bránit. Dívky se snaží chlapce vyprovokovat tím, že do nich šťouchají nebo jim šlapou na nohy. Přestávají až ve chvíli, kdy zasáhne učitel. Nevyhrává nikdo. Honzo, vstávej! Hru hrají minimálně tři osoby. Hrají chlapci i dívky. Skupina si vybere libovolného hráče, který se postaví před ostatní tak, aby mezi ním a skupinou byl velký prostor. Ostatní hráči si stoupnou vedle sebe. Hra začíná tím, že vybraný hráč řekne prvnímu v řadě: "Honzo, vstávej!" Oslovený se zeptá: "Kolik je hodin?" Nato vyvolávající hráč určí vzdálenost, kterou má hráč urazit. Např.: Pět slepičích (pět délek nohy hráče), jeden mravenčí (délka prstů na noze), jeden sloní (co největší krok), hodinky spadly do záchodu (hráč si dřepne a zůstane na místě). Hráči ve skupině se pravidelně střídají a přibližují se k vyvolávači. Určování vzdáleností záleží zcela na libovůli vyvolávače. Kdo se první vyvolávače dotkne, vyhrává a sám se stává vyvolávačem v dalším kole hry. Pan Čáp ztratil čepičku Hru hraje libovolný počet hráčů. Hrají chlapci i dívky. Skupina si vybere hráče, který se stane Čápem. Hra začíná tím, že Čáp říká: "Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku... (např.) zelenou." V tom okamžiku se všichni hráči snaží chytit něčeho, co má zelenou barvu. Pokud se jim to podaří, Čáp na ně nemůže. Do té doby je však může chytat. Hráč, kterého Čáp chytí, se stává v dalším kole Čápem. Když se všem hráčům podaří najít vybranou barvu dříve, než je Čáp polapí, zůstává Čápem hráč, který jím je. Cílem je najít barvu a nenechat se chytit. Čaj, rum, bum Hru hrají minimálně tři hráči. Hrají chlapci i dívky. Skupina si vybere hráče, který se postaví na opačnou stranu herního pole zády k ostatním. Hra začíná tím, že vybraný hráč říká: "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum!" Jakmile začne tuto říkanku, ostatní hráči se rozběhnou směrem k němu. Pokud se rozběhnou dříve a on je přistihne, musí se vrátit zpět na své místo. V momentě, kdy vyvolávač dořekne poslední slovo, otočí se a ostatní musí stát bez hnutí jako sochy. Nikdo nesmí dát najevo žádný pohyb. Když se někdo pohne, pošle ho vyvolávač zpět. O jakou vzdálenost, určí on sám. Poté se otočí a hra pokračuje stejným způsobem dál. Cílem je dostat se co nejdříve k vyvolávači. Ten, komu se to podaří, vyhrává a hra končí. Vítěz se v dalším kole stává vyvolávačem. Na schovávanou Hru hraje libovolný počet hráčů.
Hrají chlapci i dívky. Hráči si nejprve vyberou pikolu, tj. místo, u kterého se piká a na které se zapikává. Často jím bývá např. strom. Potom si skupinka vybere „pikače“ a všichni hráči se dohodnou, do kolika bude pikat. Piká se po desítkách a většinou to bývá do sta. Nato se „pikač“ obrátí čelem k pikole a začne počítat. Své počítání zakončí říkankou: "Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrát! Už jdu!" Otočí se a jde hledat své spoluhráče. Když někoho najde, musí doběhnout k pikole, dotknout se jí a říct: "Deset, dvacet... (např.) Honza!" Cílem ostatních hráčů je doběhnout k pikole dříve než „pikač“ a stejným způsobem zapikat právě „pikače“. Pokud se všem podaří „pikače“ zapikat, zůstává „pikačem“ i v následující hře. Pokud však „pikač“ některé hráče zapiká, stává se „pikačem“ první zapikaný. Slepá bába Hru hraje libovolný počet hráčů. Ke hře je potřeba šátek na zavázání očí. Hrají chlapci i dívky. Skupina se dohodne na velikostí území, na kterém se bude hrát a pak si vybere libovolného hráče. Zaváží se mu oči, aby nic neviděl. Tento hráč se tak stává "slepou bábou". Nato jím ostatní hráči zatočí, aby ztratil orientaci. Při tom říkají říkanku: "Slepá bábo, kam tě vedu, slepá bábo, kam tě vedu..." Pak roztočeného hráče pustí a odběhnou dál, aby je nemohl chytit. Nesmí však mimo vymezené území. Hráči na "slepou bábu" pokřikují, ta běhá za hlasy a snaží se některého z nich chytit. Když se jí to podaří, hra končí. "Slepou bábou" se v dalším kole stává chycený hráč. Flaška Hraje libovolný počet hráčů. Ke hře je potřeba prázdná flaška. Hrají chlapci i dívky. Skupina se posadí do kruhu a pak si vybere libovolného hráče, který bude flašku roztáčet jako první. Roztáčející hráč pak pokládá jakoukoli otázku hráči, na kterého směřuje hrdlo flašky. Pokud na ni tento odpoví, vezme sám flašku, roztáčí a dává otázku. Pokud neodpoví, musí dát nějaký fant (např. nějakou část oblečení, řetízek, apod.). Když hráč odevzdá fant, roztočí flašku a hra pokračuje stejným způsobem dál. Flaška se roztáčí tak dlouho, dokud se skupina nedohodne na konci. Po ukončení se fanty rozdávají zpět svým majitelům. Každý, kdo chce fant zpět, musí provést nějakou činnost (např. udělat kliky, dřepy, políbit nějakého spoluhráče, apod.) Tyto "tresty" určuje hráč vybraný skupinou. Má zavázané oči, vybírá z hromady jednotlivé předměty a říká: "Majitel této věci musí udělat... např. deset dřepů." Pokud majitel předmětu úkol splní, je mu fant vrácen. Rozdáním všech fantů hra končí. Krvavé koleno (viz analýzu hry) ANALÝZA HRY KRVAVÉ KOLENO Hru hrají minimálně čtyři hráči. Hrají chlapci i dívky.
Ve hře figurují tři druhy rolí: Krvavé koleno, máma a děti. Hráči si role určí rozpočítáním (např. rozpočitadlo Plave mýdlo po Vltavě nebo Čert vyletěl z elektriky). Hráč, který během prvního rozpočítávání "vypadne z kola ven", se stává Krvavým kolenem. Kdo vypadne během druhého, se stává mámou. Hráči se rozpočítávají z toho důvodu, že Krvavým kolenem většinou nikdo nechce být. Ostatní hráči budou hrát děti. Krvavé koleno poodstoupí od skupinky dětí s mámou stranou. Máma se usadí na vybrané místo a předstírá nějakou činnost (např. pletení nebo čtení). Děti jakoby přiběhnou k mámě. Děti: Mámo, my máme hlad! Máma: Tak si jděte pro něco do komory. (Děti jdou ke Krvavému kolenu a otvírají dveře. Krvavé koleno na ně vybafne. Děti s vřískotem běží zpět k mámě.) Děti: Mámo, v komoře straší! (Máma mávne rukou.) Máma: To budou jenom tátovy podvlíkačky. (Děti se vrací ke Krvavému kolenu. To na ně opět vybafne a ony běží k mámě.) Děti: Mámo, v komoře opravdu straší! Máma: To budou jenom dědečkovy spodky (popř. babiččina spodnička, strejdovy trenýrky apod.). (Děti jdou potřetí ke Krvavému kolenu, které na ně vybafne. Děti ječí a běží k mámě.) Děti: Mámo, tam někdo je! My máme strach. (Máma se zvedne.) Máma: Tak se tam pojďte podívat. (Všichni se odeberou do komory.) Máma: Kdo jsi? Krvavé koleno: Jsem Krvavé koleno. Máma: Co jíš? Krvavé koleno: Lidské maso. Máma: Co piješ? Krvavé kuleno: Lidskou krev. Máma: Kde spíš? Krvavé koleno: Na lidských kostech. Máma: Čím se přikrýváš? Krvavé koleno: Lidskou kůží. Máma: V kolik si pro nás přijdeš? (Máma přistoupí ke Krvavému kolenu a to jí do ucha pošeptá hodinu. Kromě mámy to nesmí nikdo jiný slyšet. Máma pak jde k dětem, všichni se vezmou za ruce a začnou chodit do kola.) Máma a děti: První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila, lampa ještě svítila, třetí...
Když má přijít hodina, kterou Krvavé koleno pošeptalo mámě do ucha, máma místo "lampa ještě svítila" vykřikne: "Lampa zhasla!" V tom okamžiku se všichni pustí a utíkají, aby je Krvavé koleno nechytlo. Koho Krvavé koleno chytí, stává se v další hře Krvavým kolenem. Krvavé koleno se pak stává mámou. Děti hrají samy sebe s opravdovým nasazením. Chovají se jako děti, jak je známe z pohádek. Zvýrazňují svůj strach a naivitu, hlasové projevy (ustrašený křik, zármutek nad svým polapením Krvavým kolenem. Krvavé koleno se tváří vskutku hrozivě. Tomu odpovídá i mluvený projev. Jeho hlas musí být hluboký a drsný, aby nahánělo strach. Kdyby hráč odříkával roli Krvavého kolena jako naučenou básničku, ztratila by hra na zajímavosti. Máma se zase chová jako správná maminka. Plete, čte nebo zametá a trpělivě děti posílá do komory. Při závěrečném odpočítávání může i ona zvyšovat napětí tím, že mění intonaci a potulkami či zrychlením v řeči klamně naznačuje, že již přišel klíčový okamžik. Hra Krvavé koleno je jediná z celého výše uvedeného souboru, kterou neznali všichni žáci. Připadá mi však tak výjimečná a zvláštní, že jsem si k podrobnému popisu vybrala právě ji. Tato hraje zvláštní tím, že připomíná jakousi divadelní hru Žádný hráč nemá speciální postavení, všichni hrají určité role, které jsou nadřazené či podřazené. i ostatním rolím. Jediná role, která má nepatrný vliv na variabilitu hry, je Krvavé koleno, které určuje hodinu svého "příchodu". Jinak je děj hry přesně určen. Děti své úsilí nevěnují tomu, aby dosáhly nějakého cíle. Tato hra je nikoli "akční", nýbrž "prožívaná". Děti se soustřeďují na to, aby dobře zahrály svou roli. To jim dovolí se do této role co nejvíce vžít (a naopak, čím více se vžijí do role, tím lépe roli hrají). Z uvedených dětských her se svým důrazem na prožívání role a děje tato patrně nejvíce vrací ke kořenům hry, tak jak se vyvíjela z mystéria. Stálo by za to zaměřit další pozornost na návaznost této hry na mystéria, podobnost s divadelní hrou nebo její rozbor z hlediska touhy prožívání strachu.
KATEGORIZACE HER Kritérium 1 – řízení průběh hry Z tohoto hlediska lze hry rozdělit do tří skupin: a) Na režii se podílejí všichni hráči stejnou měrou Vybíjená houbou, Křídová válka, Válka s gumou, Mikinová válka, Fotbal s míčkem, Hod houbou do koše, Přeskakování židlí, Honění po třídě, Šerm s pravítkem, Cákání vodou, Bitka, Vydeptání učitele, Piškvorky, Lodě, Čára, Slovní fotbal, Přebírání, Francouzský způsob, Zrcátko, Otevírání šaten, Zvedání sukní, Plácání po zadku, Obléhání dívek se sušenkami, Provokování kluků b) Režie záleží na jednom hráči. Jeho výběr je zakotven ve scénáři hry. Tento hráč má k řízení největší pravomoc a do jisté míry může průběh hry ovládat. Schovávání věcí, Vsázení, Honzo, vstávej, Pan Čáp ztratil čepičku, Čaj, rum, bum,
částečně Na schovávanou c) Prostředkem režie je náhoda. Slepá bába, Flaška, částečně Na schovávanou, Krvavé kuleno Kritérium 2 – poměr rolí hráčů a) Asymetrie rolí Hra obsahuje více rolí, jeden hráč nebo skupina hráčů má odlišnou roli od ostatních. Asymetrie rolí dává prostor ke změně obsazení rolí v průběhu hry. Tato změna zajišťuje dynamiku hry a je prostředkem dramatizace. Fotbal s míčkem, Schovávání věcí, Vsázení, Honzo vstávej, Pan Čáp ztratil čepičku, Na schovávanou, Čaj, rum, bum, Slepá bába, Flaška, Krvavé koleno b) Symetrie rolí Všichni hráči ve hře zaujímají stejnou roli. Všechny ostatní hry neuvedené v odstavci a. Kritérium 3 – konstrukce výhry / prohry a) V pravidlech je upravena výhra. Vybíjená houbou (varianta c), Křídová válka (varianta b),Válka s gumou (varianta b), Fotbal s míčkem, Hod houbou do kuše, Přeskakování židlí, Šerm s pravítkem, Piškvorky, Lodě, Čára, Slovní fotbal, Otevírání šaten, Zvedání sukní, Plácání po zadku, Honzo vstávej, Čaj, rum, bum b) V pravidlech je upravena prohra. Honění po třídě, Vsázení, Pan Čáp ztratil čepičku, Na schovávanou, Slepá bába, Flaška, Krvavé koleno c) V pravidlech není výhra ani prohra. Vybíjená houbou (varianta a + varianta b), Křídová válka (varianta a), Válka s gumou (varianta a), Mikinová válka, Cákání vodou, Bitka, Schovávání věcí, Vydeptání učitele, Přebírání, Francouzský způsob, Zrcátko, Obléhání dívek se sušenkami, Provokování kluků Tato dimenze je konstruována ve vztahu k cíli hráče. Záměrem hráče je tedy bud'vyhrát nebo neprohrát. V hrách, v nichž vystupuje hráč se specifickou rolí, který se více méně na průběhu hry podílí (např. Honzo, vstávej, Na schovávanou) plyne z výhry nebo prohry nárok na tuto specifickou roli. Výhra znamená, že specifické role se ujme vítěz z předcházejícího kola. Prohra znamená, že specifickou roli bude mít hráč, který v předcházejícím kole prohrál.
Kritérium 4 – závazná verbální složka hry Závaznou verbální složkou se myslí taková komunikace mezi hráči, která je součástí hry upravené scénářem a pravidly. Verbální složka dává charakter celé hře. Zpravidla bývá obsažena v jejím názvu. Verbální složka je závazná a nezaměnitelná. Hráč, který má ve své roli předepsanou její realizaci, ji musí vyřknout přesně v čase a prostoru k tomu vymezeném. Verbální složka je zcela nebo zčásti zašifrována. Její forma má ve hře jiný obsah než v běžné řeči. Má tedy charakter znaku. Aby měla formule nějaký smysl, musí všichni zúčastnění hráči význam tohoto znaku znát. Verbální složka může mít funkci: a) signální (signalizuje změnu situace) b) sdělnou c) je rozpočitadlem d) režijním nástrojem (hráč její realizací ovlivňuje průběh hry) Soubor her se tedy dělí na dvě skupiny: a) Hra obsahuje závaznou verbální složku. Honzo, vstávej, Para Čáp ztratil čepičku, Čaj, rum, bum, Krvavé koleno b) Hra neobsahuje závaznou verbální složku. Všechny hry uvedené v seznamy s výjimkou odstavce a.
