Poslanecký návrh ZÁKON ze dne …............ kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích Čl. I Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 189/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 296/1995 Sb., zákona č. 322/1996 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 98/2001 Sb., zákona č. 104/2001 Sb., zákona č. 170/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 556/2004 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 345/2010 Sb., zákona č.344/2013 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb. se mění takto: 1.
V § 20 odst. 4 se číslo „3“ nahrazuje číslem „1,5“.
2. V § 20 odst. 6 se částka „6 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „3 000 000 Kč“ a číslo „3“ se nahrazuje číslem „1,5“. 3. V § 20 se na konci odstavce 7 vkládá věta „Pokud součet příspěvků na mandát poslanců a senátorů náležících jedné straně přesáhne částku 10 000 000 Kč, snižuje se příspěvek na každého poslance a senátora náležící této straně poměrně tak, aby součet těchto příspěvků dosahoval hodnoty 10 000 000 Kč.“ Čl. II Přechodná ustanovení 1. Ustanovení čl. I bodů 1 a 2 se poprvé použijí po prvních volbách do Poslanecké sněmovny následujících po nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Ustanovení čl. I bodu 3 se v případě příspěvku na mandát poslance poprvé použije po prvních volbách do Poslanecké sněmovny následujících po nabytí účinnosti tohoto zákona a v případě příspěvku na mandát senátora po prvních volbách do Senátu následujících po nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky Čl. III V § 85 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 418/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 195/2010 Sb., zákona č.222/2012 Sb., zákona č. 58/2014 Sb. a zákona č. 59/2014 Sb. se dosavadní text označuje za odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Celková výše příspěvku na úhradu volebních nákladů politické straně, politickému hnutí nebo koalici nesmí přesáhnout desetinásobek částky, kterou tato politická strana nebo koalice, toto politické hnutí nebo politické strany této koalice získaly z členských příspěvků a darů fyzických osob v období 365 dnů předcházejících poslednímu dni voleb. Přitom se nepřihlíží k darům a členským příspěvkům od jedné fyzické osoby v rozsahu, který v tomto období přesáhne částku 5 000 Kč. (3) Pro účely odst. 2 se použijí pouze dary a členské příspěvky, které jsou dohledatelné na transparentním účtu politické strany, politického hnutí nebo koalice. Transparentním účtem se myslí takový bankovní účet, který je zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. Čl. IV Přechodné ustanovení Ustanovení čl. III se poprvé použijí po prvních volbách do Poslanecké sněmovny konaných po uplynutí dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu Čl. V V § 65 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 222/2012 Sb. a zákona č. 58/2014 Sb. se dosavadní text označuje za odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Celková výše příspěvku na úhradu volebních nákladů politické straně, politickému hnutí nebo koalici nesmí přesáhnout desetinásobek částky, kterou tato politická strana nebo koalice, toto politické hnutí nebo politické strany této koalice získaly z členských příspěvků a darů fyzických osob v období 365 dnů předcházejících poslednímu dni voleb. Přitom se nepřihlíží k darům a členským příspěvkům od jedné fyzické osoby v rozsahu, který v tomto období přesáhne částku 5 000 Kč. (3) Pro účely odst. 2 se použijí pouze dary a členské příspěvky, které jsou dohledatelné na transparentním účtu politické strany, politického hnutí nebo koalice, a zároveň takové dary a příspěvky, které nepřesáhly hodnotu 5 000 Kč. Transparentním účtem se myslí takový bankovní účet, který je zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ Čl. VI Přechodné ustanovení Ustanovení čl. V se poprvé použijí po prvních volbách do Evropského parlamentu konaných po uplynutí dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST ČTVRTÁ Účinnost Čl. VII Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva A. Část obecná
1. Zhodnocení platného právního stavu a zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace Současná úprava financování politických stran a hnutí (dále jen „politické strany“ či „strany“) státem vede k tomu, že politické strany jsou často závislé na penězích ze státního rozpočtu. Volební kampaně jsou některými politickými stranami vnímány jako investice, za které v případě úspěchu utrží štědré dotace od státu. Způsob financování politických stran také přispívá ke konzervaci aktuálního rozložení politických sil ve státě, protože diskriminuje menší politické strany a velkým politickým stranám naopak přiznává příspěvky v tak obrovské výši, že tyto strany už nemají potřebu hledat svůj základ v občanské společnosti. Celkový objem státních dotací politickým stranám pak velkou měrou zatěžuje rozpočet České republiky. Hospodaření politických stran je značně netransparentní. Účelem této novely je uvedené nedostatky současné právní úpravy částečně napravit, přičemž se soustředí hlavně na snížení objemu vyplácených příspěvků a narovnání nepoměru mezi velkými a malými politickými stranami a zčásti také na zvýšení transparentnosti financování politických stran. V současné době mohou politické strany získat od státu tři druhy příspěvků. Jsou to příspěvek na úhradu volebních nákladů (100 Kč/hlas při volbách do Poslanecké sněmovny, 30 Kč/hlas při volbách do Evropského parlamentu), příspěvek na mandát (855 000 Kč za poslance/senátora za rok, 237 500 Kč za krajského zastupitele či zastupitele hl. m. Prahy za rok) a stálý příspěvek (6 000 000 Kč/rok při dosažení 3 % hlasů při volbách do Poslanecké sněmovny až 10 000 000 Kč/rok při dosažení 5 % a více hlasů). Příspěvek na úhradu volebních nákladů je podmíněn dosažením 1,5 % hlasů při volbách do Poslanecké sněmovny a 1 % hlasů při volbách do Evropského parlamentu. Pro ilustraci si uveďme několik reálných dosažených výsledků při volbách do Poslanecké sněmovny spolu s objemem peněz, které za tyto výsledky dané strany od státu obdržely. V následujících tabulkách byly pro porovnání vybrány 1) vítězná strana ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013, 2) strana s nejmenší podporou, která se dostala do sněmovny, 3) strana s největší podporou, která se nedostala do sněmovny, a 4) strana s největší podporou, která nedosáhla 3 % hlasů potřebných pro stálý příspěvek. Tab. 1: Příspěvky za hlasy a stálé příspěvky na základě voleb do Poslanecké sněmovny 2013 Název politické Počet % hlasů Příspěvek v Kč Stálý příspěvek Příspěvek za strany či hnutí hlasů za volby v Kč ročně volební období v Kč ČSSD
1 016 829 20,459
101 682 900
10 000 000
141 682 900
KDU-ČSL
336 970
6,780
33 697 000
10 000 000
73 697 000
Zelení
159 025
3,200
15 902 500
6 400 000
41 502 500
Piráti
132 417
2,664
13 241 700
0
13 241 700
Už nyní je vidět silná disproporce mezi Zelenými a Piráty, které mezi sebou dělí pouze necelých 0,6 % hlasů. Skutečné pokřivení ve prospěch velkých stran se ale ukáže až při započtení příspěvků za mandáty poslanců:
Tab. 2: Příspěvky na mandáty a celkové příspěvky za volby do Poslanecké sněmovny 2013 Název politické % hlasů Počet Příspěvek na mandáty v Součet všech příspěvků strany či hnutí poslanců Kč ročně za volební období v Kč ČSSD
20,459
50
42 750 000
312 682 900
KDU-ČSL
6,780
14
11 970 000
121 577 000
Zelení
3,200
0
0
41 502 500
Piráti
2,664
0
0
13 241 700
Jak je vidět, strana, která vyhrála volby, za ně od státu získala dohromady přes 300 milionů korun. Ačkoliv více než polovina této částky je státem vyplácena na mandáty poslanců, je pouze na straně, jak s nimi naloží. Takto velký obnos nahrává drahé, až rozhazovačné předvolební kampani, což ale nemá být účelem státních příspěvků. Státní příspěvky mají zajistit, aby strany mohly fungovat bez závislosti na penězích podnikatelských subjektů, které mají finanční zájem na podílu na moci. Nemají v plné míře financovat činnost politických stran, protože strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoliv ve státě. Příspěvky také nemají neúměrně zvýhodňovat parlamentní politické strany, protože to odporuje článku 5 Ústavy, který garantuje volnou soutěž politických stran (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. února 2001 sp. zn. Pl. ÚS 53/2000 vyhlášený pod č. 98/2001 Sb. dne 14. března 2001). V tabulkách výše jsou uvedeny pouze příspěvky za volby do Poslanecké sněmovny. Stát za mandáty poslanců stranám vyplácí ročně zhruba 150 milionů korun, příspěvky na činnost pak činí dalších zhruba 75 milionů. Příspěvky na mandáty senátorů činí zhruba 70 milionů a na mandáty zastupitelů zhruba 176 milionů. Dohromady stát vyplácí stranám zhruba 500 milionů korun ročně a za volby poté jednorázově dalších zhruba 500 milionů korun. Když budeme počítat, že volby do Poslanecké sněmovny se konají jednou za 4 roky, průměrně stát stranám ročně vyplatí zhruba 630 milionů korun. Ačkoliv příspěvky na mandáty zastupitelů představují více než čtvrtinu příspěvků, tato novela jejich výši nijak neupravuje, a to hlavně kvůli tomu, že většina zastupitelů nemá plat (ten mají pouze uvolnění zastupitelé) a ani nemají takové zázemí jako poslanci a senátoři (každý poslanec a senátor má minimálně kancelář a asistenta/asistentku), takže strana má větší náklady na zajištění jejich činnosti. Současná právní úprava financování politických stran nemá žádný vliv na princip zákazu diskriminace (rovnost postavení žen a mužů). 2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Hlavními principy návrhu jsou a) snížení požadované hranice voličské podpory pro získání stálého příspěvku, b) snížení příspěvků na mandáty poslanců a senátorů pro velké strany a c) vyplácení příspěvků na úhradu volebních nákladů na základě podpory ze strany členů a občanské společnosti. a) Návrh má za účel sloučit hranice, při kterých se vyplácejí příspěvky na úhradu volebních nákladů a stálý příspěvek. Tato úprava má za cíl finančně podpořit malé strany, které zatím nejsou dostatečně zakotvené ve společnosti, ale zároveň už jsou relevantní z hlediska voličské podpory. b) Návrh zakotvuje maximální částku, kterou stát vyplácí stranám za mandáty poslanců a senátorů. Tato úprava se dotkne většiny stran Parlamentu (až na strany se zastoupením menším než 12 poslanců a senátorů), větší dopad má na větší strany, protože ty dostanou ve výsledku nejmenší příspěvek na každého poslance a senátora. Cílem je snížení objemu financí, které velké strany
dostávají ze státního rozpočtu. c) Návrh zakotvuje novinku v českém právním řádu, kdy strany pro získání příspěvku na úhradu volebních nákladů musejí prokázat, že jsou zakotveny v občanské společnosti. Jako důkaz poslouží údaje o darech a členských příspěvcích na transparentním bankovním účtu. Transparentní účet je také novinka, která je zde navrhována spíše jako pouhý startovací bod pro budoucí úpravy týkající se zprůhledňování financování politických stran než jako komplexní řešení. Navrhovatelé si uvědomují, že navrhovaná úprava nemusí mít přílišný vliv na transparenci hospodaření politických stran, nicméně to ani není účelem tohoto návrhu. Navrhovaná právní úprava financování politických stran nemá žádný vliv na princip zákazu diskriminace (rovnost postavení žen a mužů). Navrhovaná úprava je nezbytná z toho důvodu, že současná úprava z voleb dělá událost vhodnou pro různé podnikatelské záměry, diskriminuje malé politické strany, velkým politickým stranám umožňuje čerpat ze státního rozpočtu obrovské sumy peněz a nezohledňuje zakotvení politických stran v občanské společnosti. Je tak v rozporu s článkem 5 Ústavy a článkem 20 odst. 4 a článkem 22 Listiny základních práv a svobod. Podrobněji viz bod 1. 3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními závazky a s předpisy Evropské unie Na úpravu financování politických stran se vztahují tyto předpisy ústavního pořádku: Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb., dále jen „Listina“). Konkrétně jde o a) článek 5 Ústavy, který zní: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů,“ b) článek 20 odst. 4 Listiny, který zní: „Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu,“ a c) článek 22 Listiny, který zní: „Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.“ Financování politických stran se věnuje několik nálezů Ústavního soudu, mezi ty nejdůležitější patří d) nález Ústavního soudu ze dne 18. října 1995 sp. zn. Pl. ÚS 26/94 vyhlášený pod č. 296/1995 Sb. dne 21. prosince 1995 (dále jen „nález Pl. ÚS 26/94“) a e) nález Ústavního soudu ze dne 27. února 2001 sp. zn. Pl. ÚS 53/2000 vyhlášený pod č. 98/2001 Sb. dne 14. března 2001 (dále jen „nález Pl. ÚS 53/2000“). a) Navrhovaná úprava je v souladu s podmínkou volné soutěže politických stran, dokonce ji oproti současné úpravě posiluje. b) Navrhovaná úprava snižuje celkový objem příspěvků velkým politickým stranám a část příspěvků nově váže na podporu politických stran ze strany občanské veřejnosti, takže je plně v souladu s podmínkou oddělení politických stran od státu. c) Navrhovaná úprava podporuje svobodnou soutěž politických sil. d) Uvedený nález Ústavního soudu mimo jiné řeší postavení politických stran ve společnosti. Zdůrazňuje oddělení politických stran od státu a k tomu uvádí následující: „Částečná podpora politických stran je nepochybně přijatelná vzhledem k potřebě částečného vyrovnávání jejich šancí. Obecně vzato je však třeba vycházet z toho, že čím více jsou politické strany dotovány státem, tím méně cítí potřebu hledat zdroje a podporu své činnosti v občanské struktuře společnosti. Příspěvek na činnost politických stran by neměl proto oslabovat úsilí politických stran o politickou i materiální podporu ze strany svých voličů a stoupenců. Politické strany nemohou plnit svou funkci, jsou-li odkázány na
milost státu anebo se na podporu státu spoléhají více, než na podporu občanů.“ Navrhovaná úprava je v souladu s tímto názorem Ústavního soudu, protože snižuje příspěvky velkým stranám a váže výši příspěvků na míru podpory ze strany občanské veřejnosti. e) V tomto nálezu Ústavní soud zrušil příspěvek na mandát poslance nebo senátora ve výši 1 milionu korun s odkazem na to, že „Zdůvodnění zvýšení příspěvku na mandát z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč ve stanovisku Poslanecké sněmovny odporuje smyslu státního finančního příspěvku politickým stranám. Strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě. Proto státní příspěvek má pouze usnadňovat stranám tu úlohu, kterou pro stát plní svou účastí ve volbách, neboť na politické vůli, vzešlé ze svobodné volební soutěže, je založen demokratický stát. Podle čl. 22 Listiny jakákoli zákonná úprava všech politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Dikce „svobodná soutěž politických sil“ klade důraz právě na tu fázi procesu politické konkurence, jež předchází etablování stran v dosažených pozicích, tedy především důraz na svobodný vstup politických sil do volební soutěže.“ Návrh zakotvuje maximální hranici 10 000 000 Kč, kterou strana ročně může získat na mandátů poslanců a senátorů, a uvolňuje tak vazbu velkých stran na státu. Pro malé strany změnu v tomto ohledu představovat nebude. Je tedy v souladu s názorem Ústavního soudu v tomto návrhu. Navrhovaná úprava není v rozporu se žádnými mezinárodními úmluvami (např. s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech vyhlášeným pod č. 120/1976 Sb.) ani s předpisy Evropské unie, předmět úpravy spadá do působnosti každého členského státu EU. 4. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí Pro odhad dopadů na státní rozpočet použijeme výsledky voleb do Poslanecké sněmovny z roku 2013, přičemž si uvedeme jen ty strany, jejichž příspěvek by se v případě přijetí novely změnil: Porovnání aktuální a navrhované právní úpravy v ohledu na příspěvky z voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013 Zkratka % hlasů Příspěvek za Ostatní příspěvky za Ostatní příspěvky za politické hlasy v Kč volební období v Kč – volební období v Kč – strany či hnutí současná úprava navrhovaná úprava ANO 2011
18,657
92 724 000
200 740 000
80 000 000
ČSSD
20,459
101 682 900
375 160 000
80 000 000
KDU-ČSL
6,780
33 697 000
101 560 000
80 000 000
KSČM
14,910
74 104 400
159 700 000
80 000 000
ODS
7,730
38 417 400
146 020 000
80 000 000
Piráti
2,664
13 241 700
1 140 000
22 740 000
SPOZ
1,511
7 511 300
0
12 800 000
Svobodní
2,466
12 256 400
0
20 000 000
TOP 09
11,999
59 635 700
132 340 000
80 000 000
Úsvit
6,888
34 233 900
87 880 000
80 000 000
Zelení
3,200
15 902 500
30 160 000
30 160 000
Celkem
97,264
483 407 200
1 234 700 000
644 560 000
Navrhovaná úprava by tedy snížila náklady na financování politických stran v jednom volebním období minimálně o 600 000 000 Kč, což činí 150 milionů Kč ročně. Otázkou zůstává, o kolik by se snížil objev vyplácených příspěvků za hlasy, kdyby platilo pravidlo, že strany mohou získat maximálně desetinásobek částky vybrané členskými příspěvky a drobnějšími dary fyzických osob. Navrhovatelé si toto neodvažují odhadovat, ale jsou přesvědčeni, že reálně by se mohlo jednat alespoň o čtvrtinu nákladů. Ve výsledku by se tak ve státním rozpočtu každý rok ušetřilo zhruba 180 milionů Kč. Na závěr navrhovatelé odhadují, že přijetí návrhu by některé menší strany vedlo k tomu, že by si na volební kampaně spíše půjčily peníze, protože by jim stačilo dosáhnout podpory 1,5 % voličů, aby získali příspěvek v celkové hodnotě až 20 milionů korun. Proto by se ušetřená částka z hlediska státního rozpočtu nejspíše o něco snížila. Návrh by neměl žádný dopad na jiné veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí v ČR, na životní prostředí ani na specifické sociální skupiny. 5. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů Návrh by vedl k částečnému omezení soukromí členů a dárců politických stran, protože ti by byli snáze dohledatelní v tom případě, kdyby politické strany chtěly získávat příspěvky na volební náklady. Členy a dárce by pak bylo možné dohledat na transparentních účtech politických stran. Toto omezení soukromí je nicméně podle navrhovatelů převážené zájmem na transparentním financování politických stran, které by omezilo prostor pro korupci. Společnost v České republice dle názoru navrhovatelů není v tak špatném stavu, že by členové a dárci politických stran byli nějak perzekvováni za své politické názory. 6. Zhodnocení korupčních rizik Tím, že návrh sníží příspěvky největším stranám, může dojít k situaci, že tyto strany začnou hledat jiné zdroje příjmů, které jsou méně transparentní. Navrhovatelé jsou nicméně toho názoru, že i při úbytku příspěvků budou mít velké strany peněz i tak více než dost na běžný provoz. B. Část zvláštní K čl. I K bodu 1 Snižuje se hranice pro vyplácení stálých příspěvků politickým stranám za voličskou podporu při volbách do Poslanecké sněmovny z 3 % na 1,5 %. Pro dosažení 1,5 % při volbách bylo v posledních volbách (v roce 2013) potřeba 75 000 hlasů. Takovou podporu navrhovatelé považují za dostatečně vyjadřující relevantnost politické strany. Hranice 1,5 % byla vybrána proto, že existuje již dnes, je to hranice, od které se vyplácejí příspěvky na úhradu volebních nákladů. K bodu 2 Kvůli snížení hranice v bodě 1 se snižuje částka, na které začíná stálý příspěvek, a to prostým prodloužením aritmetické řady, která již je v zákoně zakotvena. K bodu 3 Zavádí se pevná hranice 10 000 000 Kč pro celkový objem příspěvku na poslance a senátory
náležející jedné politické straně. Tato hodnota byla vybrána proto, aby se návrh nedotkl nejmenších stran, které mají např. pouze několik senátorů či méně než 12 poslanců, ale zároveň aby výrazně snížil částku, kterou stát poskytuje stranám za volby do Poslanecké sněmovny. Volby do Poslanecké sněmovny totiž generují většinu zisků politických stran a je zde tedy největší prostor pro „ukrojení“. Největší úbytek příjmů by zaznamenaly největší strany – např. ČSSD by kvůli němu přišla zhruba o 75 milionů Kč ročně. Takovýto úbytek se na první pohled jeví jako přemrštěný, nicméně velké strany v současnosti od státu dostávají přemrštěné částky. I po přijetí úpravy by ČSSD získávala zhruba 100 000 000 Kč ročně pouze za poslanecké a sněmovní volby, přičemž další desítky milionů jí náleží za mandáty zastupitelů. K čl. II Přechodná ustanovení směřují k tomu, aby nedocházelo k pravé ani nepravé retroaktivitě. K čl. III Zavádí se princip, že politické strany mohou jako příspěvek na volební náklady získat maximálně částku, která odpovídá desetinásobku částky, kterou vyberou na členských příspěvcích či drobnějších darech (do 5 000 Kč na osobu) od fyzických osob za poslední rok. V případě koalice se sečtou příspěvky a dary, které získaly jednotlivé koaliční strany, a dary, která získala koalice. Právě desetinásobek byl vybrán proto, že navrhovatelé jsou toho názoru, že nižší násobek by neúměrně škodil stranám, jejichž podporovatelé jsou méně majetní, a při vyšším násobku by se vytrácel účel úpravy, protože by se strany nemusely snažit o získání podpory v občanské společnosti. Politické strany, jejichž podporovatelé jsou méně majetní, i tak touto úpravou oproti současné úpravě budou tratit, nicméně tato ztráta je kompenzována snížením hranice pro dosáhnutí na stálý příspěvek. Dále se zavádí transparentní účet jako prostředek, který slouží k prokázání přispěvatelů politické strany. Tento způsob byl vybrán kvůli přesvědčení navrhovatelů, že pokud chce strana získávat státní příspěvky, musí si to nějak zasloužit – konkrétně tak, že bude fungovat transparentně. Zavedení transparentního účtu pro evidenci členů a dárců je pouze malým krůčkem k tomuto cíli, protože je několik způsobů, jak účel transparentního účtu obejít (např. všechny získané prostředky převést na netransparentní účet, rozdělit velký příspěvek jednoho podnikatele mezi desítky či stovky ochotných „dárců“ atd.), ale navrhovatelé mají za to, že jde o krok správným směrem. K čl. IV Přechodné ustanovení směřuje k tomu, aby strany měly jeden rok na přechod na transparentní účet (aby se rozhodli, jak s ním budou pracovat a na jaké všechny účely ho budou využívat) a rok na „sbírání“ darů a příspěvků na tomto účtu, aby se dary a příspěvky mohly započítat pro účel výplaty příspěvků. K čl. V a VI Jedná se o analogickou úpravu jako v čl. III a IV, akorát pro volby do Evropského parlamentu.
