Politická práva v Listině
Listina základních práv a svobod (ÚZ č. 2/1993 Sb.) Hlava druhá: Lidská práva a základní svobod:Oddíl druhý: Politická práva: čl. 17 – 23
Obecná systematika úpravy v Listině Nejprve ústavodárce vymezí objekt, tj. stanoví, co se zaručuje (např. právo shromažďovat se), s tím, že může blíže upřesnit stanovený obsah práva (např. garantováno je právo „pokojně“ se shromažďovat) Dále stanoví kdo je subjektem politických práv A nakonec jaké jsou ústavní podmínky omezení těchto práv Několik absolutních zákazů (např, cenzura je nepřípustná, peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu) Naopak charakter příkazu - čl. 21 odst. 2 (volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období) Obecná charakteristika politických práv
Spjata s klíčovými istituty moderního demokratického státu (reprezentativní demokracie - volební právo, pluralitní politický režim - právo sdružovat se, shromažďovat se, svoboda projevu) Společným znakem politických práv a svobod je umožnit FO účast na správě věcí veřejných v celostátním i místním měřítku Na jedné straně tak představují oprávnění občanů státu účastnit se na formování státních orgánů a na uskutečňování státní moci, na druhé straně jsou politické svobody současně prostředkem k aktivní seberealizaci jednotlivce ve společnosti a ve státě (status activus) Musí být vykonávána osobně Individuální (např. svoboda projevu, právo na informace…) i kolektivní (shromažďovací a sdružovací právo) V oddílu druhém II. hlavy LPS použil ústavodárce pouze jednou pojem svoboda - v čl. 17, kde zakotvil způsobem odpovídajícím ústavní tradici svobodu projevu, ve všech ostatních přípdech pracoval s pojmem právo Pouze v čl. 17/4 LPS nacházíme výslovný odkaz na povinnost Žádné ze zakotvených politických práv se nenachází v režimu čl. 41/1 LPS a lze se jich proto v zásadě domáhat bezprostředně již na základě ústavní úpravy Bezvýhradně to platí u svobody projevu, petičního práva, práva na informace či práva shromažďovat se Z podstatay věci je ale situace složitější v případě práva volebního, které nelze efektivně realizovat izolovaně, ústavodárce navíc výslovně odkázal, pokud jde o podmínky výkonu volebního práva, na zákonnou úpravu Politická práva nelze chápat a interpretaovat izolovaně, neboť jsou jednou ze součástí spoluurčující právní status jednotlivce ve společnost i a ve státě Je třeba uvést návaznost politických práv na princip suverenity lidu (čl. 2 Ú) a ústavní charakteristiku ČR, která je obsažena v čl. 1 Ú Princip rovnosti (čl. 3 LPS) se promítá i do politických práv – např. rovné podmínky pro přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4).
Svoboda projevu a právo na informace v ČR
Hlava II., ddíl druhý: Politická práva - čl. 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu,veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Svoboda projevu
zakotveno jako lidské právo v čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech spadá pod politická práva → zákonodárce zdůraznil svůj zvýšený zájem na garantování autonomní sféry jednotlivce a nezbytném minimu zásahů státu v této oblasti vyjadřování názorů na společensky významné problémy na veřejnosti; původně vystoupení na shromáždění lidu, později i sdělení učiněná prostřednictvím tisku, elektronických masových prostředků ⇒ v souvislosti nutná ústavní ochrana práva na informace - aktivní účast jednotlivců na životě státu vyžaduje dostatečnou sumu informací, na základě kterých mohou lidé konfrontovat své názory s jinými a vytvářet si vlastní úsudek (pojmovým znakem každého projevu názoru je nutně určité množství informací) ústavní záruky spočívají jednak v ochraně před neoprávněnými zásahy státu a dalších subjektů do sféry těchto práv jednotlivce (status negativus), ale mají otevírat i dostatečný prostor k seberealizaci člověka ve společnosti a ve státě při účasti na správě věcí veřejných (status activus) způsoby, jakými lze vyjadřovat názory uvádí Listina pouze demonstrativně („může se tak dít slovem, písmem, tiskem…“) paragrafy trestního zákoníku omezující svobodu projevu např.: § 178 Neoprávněné nakládání s osobními údaji, § 188a Šíření toxikomanie, § 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení; § 205 Šíření pornografie; § 206 Pomluva; zároveň čl. 17 není jediným ústavním předpisem vyjadřujícím svobodu projevu - např. čl. 16 ochraňuje svobodu projevovat své náboženství a víru
Právo na informace
svobodně vyhledávat,přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu subjektem práv je každý, tj. každá fyzická osoba, bez ohledu na své občanství, pohlaví či svůj věk, ale i skupiny obyvatel, ať již vystupují s většinovým názorem nebo hájí stanovisko menšiny ve společnosti „Cenzura je nepřípustná“ - čl.17 odst. 3, jeví se jako absolutní zákaz, ústavodárce však blíže neurčil, co je cenzura, pojem nevymezuje ani zákon → z rozhodovací činnosti ES pro lidská práva však vyplývá, že účelem zákazu cenzury je ochrana proti činnosti každé osoby, jejíž právní postavení umožňuje omezit svobodu jiného podle prof. Pavlíčka se jedná se o cenzuru institucionální, a to jak předběžnou (preventivní), tak následnou; o cenzuru jakýchkoliv veřejných projevů v hromadných sdělovacích prostředcích, knih, veřejných mluvených projevů, provozovaných nebo vystavovaných uměleckých děl, výuky, kázání v kostelích apod. k omezení svobody projevu může dojít pouze za splnění stanovených ústavních předpokladů, případně z důvodů vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána z formálního hlediska musí být takové omezení vždy obsažené v zákonu; současně musí být přítomen některý z pěti věcných důvodů takového omezení (tj. ochrana práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví nebo mravnosti)
zvláštnosti svobody projevu - svoboda projevovat vlastní názory a šířit je nese s sebou jistá rizika, neboť za projevené názory je třeba nést i odpovědnost, případně v některých případech jsou s omezením svobody projevu spojovány i zvláštní povinnosti účelem práva na informace je zabezpečit dostupnost a šíření informací mezi obyvatelstvem státu jednotlivci mohou informace získávat jak pasivním způsobem, mimoděk a náhodou, tak je ale mohou i aktivně a účelově vyhledávat právo na informace i v jiných článcích, např. čl. 35 odst. 2 právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, čl.25 odst 1 právo přijímat a rozšiřovat informace v mateřském jazyku (právo menšin) svoboda tisku podstatná součást obecné svobody projevu ⇒ ochrana osobních údajů o fyzických osobách, které shromažďují a zpracovávají státní orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, ale i fyzické a právnické osoby, se řídí zvláštním zákonem č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon o svobodném přístupu k informacím - č. 106/1999 Sb.
Zákon, který upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky jejich poskytování. Povinnými subjekty, které mají povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou: státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti žádat může každá FO a PO Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Povinné subjekty poskytují informace žadateli na základě žádosti nebo zveřejněním Je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy (zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne Pokud je požadovaná informace obchodním tajemnstvím, povinný subjekt ji neposkytne Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací ÚS často řeší konflikt dvou základních práv, svůj standartní postup v takovéto situaci popisuje např. tak, že “při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4/4 Listiny, když ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikaci šetřily postatu a smysl základních práv.“ poměrně rozsáhlá je i judikatura ES pro lidská práva v oblasti svobody projevu, je obsažena v čl.10 Úmluvy → v souvislosti se svobodou přijímat informace vyplývá z judikatury Soudu mimo jiné i to, že povinností státu je zdržet se vytváření překážek v přístupu k informacím, na druhé straně má ale stát i určitý pozitivní závazek, tj. informovat obyvatelstvo o otázkách veřejného zájmu
Petiční právo
Z latinského slova petitio = žádat, Dříve náleželo jen úzké skupině lidí, kteří měli možnost pomocí petice oslovit panovníka, v průběhu 19. a 20. století se v mnoha státech stalo ústavně zaručeným právem občanů V průběhu doby se objevila různě obsáhlá a široká pojetí petičního práva, dnes máme opět zúžené chápání petičního práva především jako specifické varianty svobody projevu a nástroje k prosazení jiných práv a svobod Jedná se o možnost jedné či více osob (každý má právo, ne jen občan) podat žádost k jednomu z orgánů státní nebo veřejné moci, čímž se jim umožňuje přístup k ovlivňování státních orgánů a k tvorbě státní vůle
Čl. 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu2) má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy3) s žádostmi, návrhy a stížnostmi. (2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.4) (3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.
Další články LZPaS týkající se petičního práva = ústavodárce připustil zákonem omezenípráva petičního Hlava šestá - Ustanovení společná čl. 44 Zákon může…omezit; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst.1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Ústava ČR z 16.12.1992 (1/1993) - ústavní právo je zakotveno prostřednictvím LZPaS, která je součástí ústavního pořádku (č.2/1993Sb., o vyhlášení LZPaS jako součástiústavního pořádku ČR) → Petiční právo je bezprostředně vymahatelné, ale zákonnou regulaci provádí Zákon o právu petičním
Zákonná úprava v ČR
V ČR je petiční právo jedním z ústavně zaručených práv občanů, patří do skupiny práv politických Součástí ústavního pořádku ČR je prostřednictvím Listiny základních práv a svobod, která byla po vzniku ČR znovu vyhlášená usnesením předsednictva ČNR dne 16.12.1992 a publikována ve Sbírce zákonů ČR jako z.č.2/1993 (ve znění z.č.162/1998 Sb.) Na čl. 18 Listiny navazuje zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním (jeden z tzv. politických zákonů) , který blíže stanovuje podmínky výkonu petičního práva Tento zákon byl vydán před přijetím Listiny, tudíž je třeba ho vykládat v souladu s Listinou podle čl. 42(3) LZPS se tedy pojem „občan“ v tomto zákonu vykládá jako každý člověk, tedy platí i procizince Jsou jím upraveny i ty petice, které mohou vzejít ze shromáždění (z.č. 84/1990) Byl vyhlášen 29.3.1990 a tímto dnem také nabyl účinnosti
Náležitosti petice a podpisových archů dle zákonů ČR Co petice musí obsahovat: 1. Požadavek (žádost, návrh, stížnost, prosba, podání, podnět – „text petice“) 2. Informace o tom, kdo petici sestavil
a) Petiční výbor - jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat b) Jednotlivec - jméno, příjmení a bydliště c) Nevládní organizace - název, sídlo, IČO a jméno, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat za organizaci jednat Co by petice měla obsahovat:
1. Adresáta petice, (není nutné, petice bude posléze předána adresátovi) 2. Datum sestavení petice (jeho absence však není důvodem k pomíjení petice adresátem jako neplatné) Co petice nesmí obsahovat: Výzvy podle § 1 odst. 3 a 4 zákona o právu petičním (3) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. (4) Petice nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti. Co musí podpisové archy obsahovat
1. Jméno, příjmení a bydliště podepisujícího se občana a jeho podpis 2. Pokud není součástí petičního archu text petice pak: I. Označení, ze kterého je zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena musí být umožněno se s textem petice seznámit II. Jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat nebo jméno, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat za o.s., které petici sestavilo Petiční právo a ochrana osobních údajů Vzhledem k tomu, že při výkonu práva petičního je zacházeno s osobními údaji (jméno, příjmení a adresa signatářů petice), je nutno v souvislosti s peticemi upozornit na vztah zákona o právu petičním a zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Obecně lze řící, že zákon o právu petičním je v poměru k zákonu č. 101/2000 Sb. zákonem zvláštním. Ten, kdo podpisy pod petici sbírá, resp. ten, kdo je předává úřadu,je povinen: Dodržovat povinnosti v zákoně o ochraně osobních údajů stanovené. Shromažďovat a zpracovávat osobní údaje pouze v souladu se stanoveným účelem tj. výkonem práva petičního - a v rozsahu nezbytném pro jeho naplnění. Shromažďovat pouze osobní údaje odpovídající stanovenému účelu Uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování, Není přípustné předávání získaných osobních údajů jiným osobám a subjektům než správnímu orgánu, jemuž je petice určena, využívat tyto údaje bez souhlasu signatářů k jiným účelům. Totéž platí i pro správní orgán, jemuž byly tyto osobní údaje svěřeny jako součást petice.
Shromažďovací právo Čl 19:
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Zákon upravuje podmínky svolání shromáždění a stanoví oprávnění a povinnosti svolatele (§ 3) Občan starší 18 let - pozor! tento zákon byl přijat před LZPS, musí se tedy vykládat v souladu s ní. Podle čl. 42(3) LZPS se pojem „občan“ v tomto zákonu vykládá jako každý člověk, tedy platí i pro cizince (zdroj: Suchánek, seminář) PO se sídlem na území ČR Skupina osob Účastníci povinnost zdržet se všeho, co by mohlo narušit pokojný průběh shromáždění, dbát pokynů svolatele a pořadatelů, zákaz mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny, po skončení povinnost se rozejít V případě zásahu policie platí zákaz účastníků bránit své identifikaci (§ 7) Až na výjimky (§ 4 odst. 1) musí být shromáždění předem (ne dříve než 6 měsíců před konáním) písemně oznamována příslušnému úřadu Proti rozhodnutí o zákazu nebo rozpuštění se lze bránit u soudu (správní soudnictví)
Zásahy do výkonu práva shromažďovacího
Shromažďovací právo lze omezit a to způsobem přímo dle č. 19 LZPS a dále dle čl. 44 LZPS Možná omezení: Zákonem v případech shromáždění na veřejných místech Např. není možné uspořádat shromáždění v okolí místa kde sídlí nebo jednají zákonodárné sbory (§ 1 zákona shromažďovacího) nebo ústavní soud (§ 25 ZÚS) Takovéto shromáždění se formálně nezakazuje, protože ho není možné uspořádat už ze zákona Jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu Zákon shromažďovací vymezuje možnosti zakázání shromáždění v § 10 Shromáždění lze zakázat pokud má jeho ohlášený účel směřovat k popírání a omezování osobních, politických a jiných práv občanů, k dopouštění se násilí nebo k jinému porušování zákonů Článek 44 LZPS omezuje právo shromažďovací Příslušníkům bezpečnostních zdrojů a ozbrojených sil může být zákonem omezeno právo shromažďovací, pokud souvisí s výkonem služby Omezení se týká příslušníků Policie ČR, Armády ČR, Vězeňské a Justiční stráže a zřejmě i BIS ČR3) Právo shromažďovací tedy nelze omezit paušálně, ale pouze v nezbytných případech, kdy by mohlo kolidovat s řádným výkonem služby.4) Např. vojákům je zakázáno ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci (§ 44 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání)
Porušení předpisů o právu shromažďovacím
Samotný zákon o právu shromažďovacím stanovuje náspedující přestupky (§ 14): Pro pořadatele: Svolání shromáždění bez ohlášení Pořádání zakázaného shromáždění
Porušení povinnosti vydávat pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění Porušení povinnosti požádat bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky a vlastními prostředky vyzvat účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění, nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu. Pro účastníky: Neuposlechnutí pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti Neoprávněné ztěžování účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo bránění v tom Pokud jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím Pokud jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci Neoprávněně vniknutí do shromáždění Bránění účastníkům ve splnění účelu shromáždění nepřístojným chováním Bránění účastníkům, aby se pokojně rozešli Neoprávněně úmyslně zabránění jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího. Chráněno i trestním právem Porušování svobody sdružování a shromažďování - § 179 tr. zák. Výtržnictví - § 358 tr. zák. Neohlášené shromáždění, není možné rozehnat, pokud by nebyl dán důvod k jeho zakázání při jeho řádném ohlášení. To samé platí, pokud se ohlášený účel shromáždění neshoduje se skutečným
Sdružovací právo Ústavní východiska čl. 20 LZPS 1. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. ( → stát garantuje vytváření a existenci jak nefomálních spojení jednotlivců, tak i takových sdružení, kterým zákon za splnění určitých podmínek zaručuje zvláštní postavení, jež souvisí s tím, že je jim přiznávána právní subjektivita). Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. 2. Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. 3. Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo ochranu práv a svobod druhých. 4. Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
Zákon o sdružování občanů občané mají právo svobodně se sdružovat a k výkonu tohoto práva není třeba povolení státního orgánu - pozor! tento zákon byl přijat před LZPS, musí se tedy vykládat v souladu s ní. Podle čl. 42(3) LZPS se pojem „občan“ v tomto zákonu vykládá jako každý člověk, tedy platí i pro cizince (zdroj: Suchánek, seminář)
občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace (dále jen „sdružení“) a sdružovat se v nich sdružení jsou právnickými osobami, do jejich činnosi mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona nikdo nesmí být nucen ke sdružování, ze sdružení může každý svobodně vystoupit nikomu nesmí být občansky na újmu, že je členem sdružení práva a povinnosti sdružení upravují stanovy sdružení v souladu s cíly své činnosti mají sdružení právo obracet se na státní orgány s peticemi členy sdružení mohou být i právnické osoby
Sdružením ve smyslu zákona o sdružování občanů není:
politické strany a politická hnutí (upraveno v zákoně o sdružování v politických stranách a politických hnutích) organizace vzniklé k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání církve a náboženské společnosti (upraveno v zákoně č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech)
Nejsou dovolena sdružení:
jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony; která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony; ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami; za taková se nepovažují sdružení, jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní účely nebo k výkonu práva myslivosti
Registrace a vznik sdružení sdružení vzniká registrací návrh na registraci mohou podat nejméně 3 občané, alespoň jeden musí být starší 18 let, k návrhu připojí stanovy, v nichž musí být evedeny: název sdružení sídlo cíl jeho činnosti orgány sdružení, určení funkcionářů oprávněných jednta jménem sdružení zásady hospodaření návrh na registraci se podává ministerstvu vnitra ČR ministerstvo vnitra vede evidenci sdružení Zánik sdružení dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jným sdružením pravomocným rozhodnutím ministrestva o jeho rozpuštění Odborové organizace čl. 27 LZPS
čl.27 LPZS 1. Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
2. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. 3. Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. 4. Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. čl.27 zaručuje svobodu koaliční, přičemž koalicí se rozumí zejména sdružení buď zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, jehož cílem a účelem je formulování a prosazování zájmů při utváření a stanovování pracovních, sociálních nebo hospodářských podmínek z koaliční svobody se vyvozuje zejména též právo na svobodné kolektivní vyjednávání sociálních partnerů, jakož i právo na použití prostředků pracovního boje, na straně zaměstnanců zejména právo na stávku, na straně zaměstnavatelů zejména právo na výluku čl. 27/4 - pojmově se stávka chápe jako zastavení či přerušení práce většího počtu zaměstnanců, provedené společně a plánovitě za účelem dosažení určitého cíle má nátlakovou povahu, tzn.jejím smyslem je vykonávat nátlak na zaměstnavatele nebo na veřejnou správu k vynucení určitého požadavku podle toho se pak rozlišují stávky jako prostředek uskutečňování svobody koaliční a stávky ostatní, zejména politické stávka jako prostředek pracovního boje vykonává vždy nátlak na zaměstnavatele, na nichž má přerušení práce vynutit určitý hospodářský nebo sociální požadavek naproti tomu jiná stávka, zejména politická, vykonává nátlak na veřejnost a na veřejnou správu , přičemž její cíle jsou zpravidla politické, kdy zastavením práce má být. např. omezeno uspokojování určitých důležitých potřeb obyvatelstva a tím i vynucováno určité rozhodnutí příslušného orgánu odborová organizace a organizace zaměstnavatelů se stává právnickou osobou dnem následujícím poté, kdy ministerstvu vnitra byl doručen návrh na její evidenci právo odborově se organizovat je upraveno též v:
Sdružování v církvích a náboženských společnostech zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)
každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání církví a náboženskou společností se rozumí dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby církve a náboženská společnost vzniká dobrovolným sdružováním fyzických osob a svébytně rozhoduje o věcech spojených s vyznáváním víry, o organizaci náboženského společenství a o vytváření k tomu určených institucí
Registrace
církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou registrací
návrh na registraci se podává ministerstvu kultury, podávají je nejméně 3 fyzické osoby, které dosáhly věku 18 let návrh na registraci církve a náboženské společnosti musí obsahovat: základní charakteristiku církve a náboženské společnosti, jejího učení a poslání, zápis o založení církve a náboženské společnosti na území České republiky, v originále podpisy nejméně 300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti základní dokument - název, poslání církve a náboženské společnosti a základní články její víry, sídlo, oraganizační strukturu ministerstvo kultury vede Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností a Rejstřík svazu církví a náboženských společností
Listina základních práva a svobod Čl. 20 odst. 2 – „Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí“ Poznámka: Politická hnutí – tento institut byl zaveden do československého pr. řádu prvním zákonem o politických stranách (č. 15/1990 Sb., o politických stranách). Pol. hnutí nebyla založena na individuálním členství občanů, ale mohli se v nich sdružovat i pol. strany, organizace a občané. V aktuální právní úpravě se odlišují již jen svým názvem. Čl. 20 odst. 3 – pravidla pro omezení výkonu těchto práv Čl. 20 odst. 4 – vztah státu a pol. stran/hnutí - strany, hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu
Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zák. č. 424/1991 Sb.)
Subjektem těchto práv jsou výhradně občané ČR (což vyplývá již z čl. 20/2 LPS) Zákon dále definuje účel sdružování Výkon tohoto práva slouží občanům “k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy.“
Vztah státu k politickým stranám
K výkonu není třeba povolení státního orgánu, avšak strany a hnutí podléhají registraci Strany a hnutí jsou právnickými osobami
Státní orgány mohou do jejich postavení a činnosti zasahovat jen na základě zákona a v jeho mezích Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí: které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány, které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se, ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů. Další omezení pro politické strany dle §5 zákona: Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy. Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky. Strany a hnutí mohou být organizovány zásadně na územním principu. Zakládat a organizovat činnost stran a hnutí na pracovištích nebo v případech stanovených zvláštními zákony je nepřípustné.
Vztah občana a politické strany
Členem pol. strany se může stát pouze fyzická osoba, která je občanem ČR a je starší 18 let Každý může být členem pouze jedné strany, nicméně jedná se pouze o určitý morální apel – příkaz není provázen sankcí Každý může své členství kdykoliv zrušit a ze strany svobodně vystoupit Členství/podpora anebo skutečnost, že někdo stojí mimo stranu nesmí vést v žádném případě k omezení práv občanů
Vznik Pol. strany a hnutí vznikají registrací. Příslušným státním orgánem je Ministerstvo vnitra ČR. V případě rozhodnutí o odmítnutí registrace je možné se domáhat soudní ochrany (příslušný Nejvyšší soud ČR). Všechny registrované pol. strany/hnutí jsou vedeny v „Rejstříku stran a hnutí“, který má charakter veřejného seznamu. Poznámka: Stav k 24. 1. 2013: Pol. stran 110, z toho pozastavená činnost 8, zrušeno 17, Pol. hnutí 75, pozastavená činnost 4, zrušeno 3
Zánik
Okamžikem zániku je den, kdy ministerstvo provede výmaz z rejstříku stran a hnutí. K tomu dojde poté, co byla strana zrušena. Důvody pro zrušení strany jsou následující: vlastním rozhodnutím, a to dobrovolným rozpuštěním, sloučením s jinou stranou a hnutím nebo přeměnou na občanské sdružení pokud do 1. dubna nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu nebo rozhodnutím soudu o zrušení strany Mírnějším prostředkem vůči nezákonnému jednání strany může být pozastavení činnosti. To provede Nejvyšší správní soud na návrh vlády, případně prezidenta republiky. Těchto prostředků nelze užívat od okamžiku vyhlášení voleb do desátého dne po jejich ukončení. Soudní ochrany se může domáhat člen strany, v případě rozhodnutí orgánu strany, které se dotýká skutečností , které byly vyznačený v rejstříku stran a hnutí. Člen následně může požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.
Ve vztahu k politickým stranám má pravomoc i Ústavní soud. Rozhoduje o tom, zda rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony ( čl. 87 odst. 1 písm. j)
Hospodaření stran
Stát se snaží zejména o větší transparentnost příjmů pol. stran a kontrolu nakládání s finančními prostředky. Zákonná úprava hospodaření stran je založena na těchto základních principech: Zákaz vlastním jménem podnikat Velmi omezené možnosti zakládat/být společníkem v obchodních společnostech a družstvech Taxativní vymezení legálních příjmů Zákaz vlastnit majetek mimo území ČR Limitovaná výše anonymních darů Zákaz přijímat bezplatná plnění a dary od stanovených subjektů Povinnost předkládat Poslanecké sněmovně každoročně výroční finanční zprávu Zákon upravuje i formy státního financování pol. stran, kterými jsou stálý příspěvek a příspěvek na mandát. Jejich přiznání je vázáno na volební výsledky a předložení úplné výroční finanční zprávy v uvedeném termínu. Pro stálý příspěvek je nutné překročit hranici 3% ve volbách do PS. Nárok na příspěvek na mandát vzniká, jestliže byl zvolen alespoň jeden poslanec, senátor, člen zastupitelstva kraje/hlavního města Prahy z kandidátní listiny strany. Právo občanů zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich je přípustné omezit podle čl. 44 Listiny. To se může dotýkat soudců, státních zástupců, zaměstnanců státní správy a územní samosprávy v určených funkcích, příslušníků bezpečnostních sborů a příslušníků ozbrojených sil. Takto je výkon fce soudce ÚS dle zákona o ústavním soudu neslučitelná s členstvím v politické straně nebo hnutí
