CESTOVNÍ NÁHRADY 119/1992 Sb. Zákon ze dne 4. března 1992 o cestovních náhradách Změna: opatření MPSV z 9.12.1992 Změna: opatření MPSV z 22.1.1993 Změna: opatření MPSV z 2.3.1993 Změna: opatření MPSV z 19.3.1993 Změna: opatření MPSV z 25.8.1993 Změna: opatření MPSV z 19.11.1993 Změna: opatření MPSV z 20.12.1993 Změna: 44/1994 Sb. Změna: opatření MPSV z 21.6.1994 Změna: opatření MPSV z 15.9.1994 Změna: opatření MPSV ze 17.11.1994 Změna: opatření MPSV ze 3.4.1995 Změna: opatření MPSV z 15.5.1995 Změna: opatření MPSV z 18.12.1995 Změna: opatření MPSV z 23.4.1996 Změna: opatření MPSV ze 14.6.1996 Změna: opatření MPSV z 19.11.1996 Změna: opatření MPSV z 18.6.1997 Změna: opatření MPSV z 19.8.1997 Změna: opatření MPSV z 18.11.1997 Změna: opatření MPSV z 19.2.1998 Změna: 125/1998 Sb. Změna: 324/1998 Sb. Změna: 333/1999 Sb. Změna: 36/2000 Sb. Změna: 132/2000 Sb., 220/2000 Sb., 448/2000 Sb. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Základní ustanovení §1 Účel zákona (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen "náhrady") a) zaměstnancům v pracovním poměru, b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství, c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto, d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16), (dále jen "zaměstnanec"). (2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3). §2 Vymezení pojmů (1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu. (2) Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.
(3) Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu. Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě. (4) Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící v domácnosti2) se zaměstnancem. -----------------------------------------------------------------1) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb. 2) § 115 občanského zákoníku. ČÁST DRUHÁ Poskytování náhrad Náhrady při pracovní cestě §3 Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. §4 Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu přísluší a) náhrada prokázaných jízdních výdajů, b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování, c) stravné za podmínek dále stanovených, d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li pracovní cesta více než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to každý týden, není-li v kolektivní smlouvě, popřípadě v pracovní smlouvě nebo jiné písemné dohodě se zaměstnancem dohodnuta tato náhrada za delší dobu, nejdéle však za jeden měsíc. §5 Stravné (1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí a) 55 Kč až 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 85 Kč až 102 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, c) 133 Kč až 159 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. (2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty. (3) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 55 Kč. (4) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě. (5) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí, a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře. (6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud tak neučiní, stravné se nekrátí. Míru krácení stravného může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. §6 Náhrady při přeložení a při přijetí (1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání3) a při přeložení na žádost zaměstnance3a) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let. (2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě3b) a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby3c) poskytne zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5. (3) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle předchozích odstavců a je v této době vyslán na pracovní cestu, poskytuje zaměstnavatel náhradu, která je pro zaměstnance výhodnější. (4) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci též náhradu prokázaných stěhovacích výdajů. -----------------------------------------------------------------3) Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce. 3a) § 40 zákoníku práce. 3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce. 3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce. §7
Náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách (1) Dohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty. (2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč; b) u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč; při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15 %. (3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. (4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla. (5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu. (6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. (7) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy. §8 Přizpůsobování sazeb náhrad (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %. (2) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem dolů. §9 Jiné a vyšší náhrady Zaměstnavatel, který není státem, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací,4) orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpo čtové
organizace, okresním úřadem4a) nebo územním samosprávným celkem (dále jen "rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. -----------------------------------------------------------------3d) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. § 8b zákoníku práce. 4) Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů. 4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST TŘETÍ Náhrady při zahraničních pracovních cestách § 10 Na poskytování náhrad při zahraničních pracovních cestách, včetně jiných a vyšších náhrad, se vztahuje úprava stanovená v § 2 až 9, pokud není dále stanoveno jinak. § 11 Náhrada za cesty k návštěvě rodiny Při zahraniční pracovní cestě zaměstnavatel dohodne se zaměstnancem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny; ustanovení § 4 písm. e) se nevztahuje na cesty k návštěvě rodiny zaměstnance vyslaného na zahraniční pracovní cestu. § 12 Stravné (1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. (2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů. (3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20 %. (4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní
cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší. (5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15 %. (6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě, b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě. Postup zaměstnavatele podle § 9 tím není dotčen. -----------------------------------------------------------------5) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. § 13 Kapesné Zaměstnavatel může zaměstnancům při zahraniční pracovní cestě poskytovat vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného určeného podle § 12. § 14 Náhrada výdajů za pohonné hmoty Při poskytování náhrad za používání silničních motorových vozidel podle § 7 přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě náhrada za pohonné hmoty v cizí měně za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km. § 15 Vyloučení souběhu náhrad poskytovaných v české a cizí měně (1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1. (2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu. Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně (§ 12 odst. 4), připočte se tato doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1. § 16 Zahraniční pracovní cesty konané na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců (1) V dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců může zaměstnavatel se zaměstnavatelem, ke kterému je zaměstnanec vysílán, sjednat poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu jízdních výdajů za cesty související s výkonem práce.
(2) Jízdní výdaje za cesty ze sídla zaměstnavatele, který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, do sídla zaměstnavatele v zahraničí a zpět hradí vysílající zaměstnavatel. (3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného českému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem. (4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při pracovních cestách na území České republiky, nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného. Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40 % ur čeného nebo sjednaného stravného. (5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné. § 17 Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je stát, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů, okresní úřad4a) nebo územní samosprávný celek, nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště. -----------------------------------------------------------------3d) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. § 8b zákoníku práce. 4a) Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST ČTVRTÁ Společná, přechodná a závěrečná ustanovení § 18 zrušen § 19 Náhrady podle tohoto zákona lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází zaměstnavatel z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je zaměstnavatel povinen tuto částku přezkoumat a upravit. § 20
(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. (2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku. § 21 (1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout. (2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí (§ 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den určení výše zálohy. (3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu. (4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky. (5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 2. § 22 Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.8) -----------------------------------------------------------------7) § 130 zákoníku práce. 8) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. § 23 Pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona se řídí zákoníkem práce, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.
§ 24 Vláda může v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí. § 25 Zrušují se: 1. Vyhláška Ministerstva financí č. 18/1960 Sb., o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách. 2. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb., vyhlášky č. 251/1990 Sb., vyhlášky č. 338/1990 Sb., vyhlášky č. 430/1990 Sb. a vyhlášky č. 480/1990 Sb. 3. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhlášky č. 81/1988 Sb., vyhlášky č. 241/1988 Sb. a vyhlášky č. 251/1990 Sb. 4. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 120/1991 Sb., kterou se doplňují některé právní předpisy o cestovních náhradách. 5. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 148/1991 Sb., kterou se doplňuje vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí, ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí z 18. června 1990 čj. 225-18991-5157. 6. Pokyny Ústředního svazu spotřebních družstev ze dne 7. dubna 1965 č. 26/1965 Věst. ÚSSD pro poskytování náhrad pracovníkům, kteří pravidelně ve větším rozsahu používají služebního motocyklu, vlastního jízdního (motorového) kola nebo konají cesty pěšky (reg. částka 40/1965 Sb.). 7. Výnos Ministerstva stavebnictví ze dne 9. ledna 1968 č. 3/1968 Zpravodaje ministerstva stavebnictví o určení pracovišť, na která se v podnicích průmyslové výroby vztahuje zvláštní úprava nocležného (reg. částka 10/1968 Sb.). 8. Výnos Ministerstva zemědělství a výživy ze dne 3. 11. 1967 čj. VII/3-1747/1967, kterým se provádějí některá ustanovení vyhl. č. 96/1967 Sb. (reg. částka 11/1968 Sb.). 9. Výnos č. 9 Ministerstva hornictví ze dne 1. dubna 1967 čj. 42. 2/776/67 k provedení zákoníku práce (reg. částka 17/1967 Sb.), ve znění výnosu č. 2 Ministerstva hornictví ze dne 28. 5. 1968 čj. 42.3/657/68 (reg. částka 25/1968 Sb.) a výnosu č. 1 Federálního výboru pro průmysl ze dne 15. dubna 1970 (reg. částka 48/1968 Sb.). 10. Výnos Ústřední správy geodézie a kartografie ze dne 20. prosince 1968 č. 6158/1968-2, kterým se stanoví zásady pro paušalizaci náhrad cestovních výdaj ů (reg. částka 48/1968 Sb.). 11. Směrnice Federálního ministerstva financí ze dne 11. července 1972 čj. VII/4-8921/72 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách (reg. částka 18/1972 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva financí ze dne 31. května 1988 čj. VI/2-8 900/88 (reg. částka 23/1988 Sb.). 12. Zásady Federálního ministerstva dopravy ze dne 11. září 1975 čj. 20 808/75-09 pro poskytování paušálních náhrad cestovních výdajů (reg. částka 3/1976 Sb.). 13. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 20. března 1978 čj. II/6000/1978 o odměňování a hmotném zabezpečení některých pracovníků po dobu jejich pobytu v zahraničí (reg. částka 11/1978 Sb.).
14. Směrnice Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1979 čj. 316-1238/797315 o odměňování pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí služební silniční motorová vozidla (reg. částka 25/1979 Sb.), ve znění vyhlášky č. 251/1990 Sb. 15. § 4 a 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. října 1981 čj. 3161099/81-7300 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vietnamským občanům dočasně zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 34/1981 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. 7. 1989 čj. 221-8747-5123, 060589 (reg. částka 26/1989 Sb.). 16. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 31. srpna 1982 čj. 315-5796-3161 o zvláštní úpravě náhrad cestovních výdajů pracovníků přijatých ze Slovenské socialistické republiky do aparátu federálních institucí (reg. částka 34/1982 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. června 1990 čj. 225-18991-5157 (č. 287/1990 Sb.). 17. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 5. října 1982 o náhradách cestovních a jiných výdajů kominíků (reg. částka 10/1983 Sb.). 18. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 12. ledna 1983 čj. 25 080/82-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel v organizacích v působnosti Federálního ministerstva dopravy (reg. částka 9/1983 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/ 1990-320 (č. 452/1990 Sb.). 19. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 27. října 1983 čj. 20 324/1983-03 o poskytování letecké stravní normy členům posádek civilních letadel trvale vykonávajícím řídící činnost technickohospodářského charakteru v organizacích v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. částka 4/1984 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 439/1990-320 (č. 451/ 1990 Sb.). 20. Výnos Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. srpna 1984 čj. FMF VI/3-11 811/84 a čj. FMZO 598/14/84 o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách členů posádek dopravních prostředků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva financí a Federálního ministerstva zahraničního obchodu ze dne 6. února 1987 čj. FMF VI/3-1.840/87 a čj. FMZO 86/14/87 (reg. částka 11/1987 Sb.). 21. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 18. 6. 1985 čj. MH/13-6699/1939/85 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky a výkupčí druhotných surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 20/1985 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 9. 1990 čj. MH/1-13980/720/1990 (č. 398/1990 Sb.). 22. Výnos Federálního ministerstva financí čj. VIII/4/16 986/85 o stanovení jednotné zahraniční diety pro československé pracovníky na integračních akcích v SSSR (reg. částka 30/1985 Sb.). 23. Směrnice Českého svazu výrobních družstev ze dne 4. září 1985 o zvláštních paušálních náhradách cestovného pro kominíky (reg. částka 4/1986 Sb.). 24. Výnos Federálního ministerstva dopravy ze dne 24. června 1986 čj. 6006/1986-03 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů pro některé pracovníky dopravy, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (reg. částka 18/1986 Sb.), ve znění výnosu Federálního ministerstva dopravy ze dne 10. září 1990 čj. 19 438/1990-320 (č. 414/1990 Sb.). 25. Výnos Ministerstva vnitra České socialistické republiky ze dne 31. července 1987 čj. SD/332728/1987 o zvláštních paušálních náhradách cestovních výdajů jízdních pracovníků silniční a městské dopravy (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra České republiky ze dne 24. července 1990 čj. SD/1 R-11021/90 (č. 345/1990 Sb.). 26. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 25. května 1987 č. MH41/203/1987 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pro kominíky a výkupčí druhotných
surovin v organizacích místního hospodářství (reg. částka 17/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 8. ledna 1991 č. MH-5/1991-OE (č. 53/1991 Sb.). 27. Výnos Federálního ministerstva financí ze dne 22. června 1987 čj. III/11.000/87 o cestovních náhradách při zahraničních bezdevizových pracovních cestách (reg. částka 17/1987 Sb.). 28. Výnos Ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky ze dne 10. září 1987 č. SD-3138/19874 o zvláštních paušálních cestovních náhradách pracovníků silniční a městské dopravy, silničního hospodářství a automobilového opravárenství (reg. částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu Ministerstva vnitra Slovenské republiky z 3. ledna 1991 č. SD-3003/1991. 29. § 5 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. října 1987 čj. 515-310535123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad angolským občanům dočasně zaměstnaným v československých organizacích (reg. částka 25/1987 Sb.). 30. § 4 výnosu Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. prosince 1987 čj. 51537137-5123 o odměňování a poskytování cestovních náhrad vedoucím skupin korejských občanů a korejským tlumočníkům zaměstnaným v Československé socialistické republice (reg. částka 26/1987 Sb.). 31. Výnos Federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. září 1991 čj. F 43-6138-7201120991 o poskytování příplatku k úhradě cestovních výdajů pracovníkům přijatým z České republiky do federálních orgánů na území Slovenské republiky (č. 404/1991 Sb.). 32. Usnesení Předsednictva vlády ČSSR ze dne 27. října 1971 č. 344 k návrhu na úpravu náhrad výdajů funkcionářů, vedoucích pracovníků a vedoucích delegací při zahraničních pracovních cestách. (2) Platnosti pozbývají výjimky, odchylky a další opatření stanovené podle dosavadních právních předpisů o cestovních náhradách. § 26 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.
21/1992 Sb. ZÁKON ze dne 20. prosince 1991 o bankách Změna: 264/1992 Sb. Změna: 292/1993 Sb. Změna: 156/1994 Sb. Změna: 83/1995 Sb., 84/1995 Sb. Změna: 61/1996 Sb.Změna: 306/1997 Sb. Změna: 16/1998 Sb. Změna: 127/1998 Sb. Změna: 165/1998 Sb. Změna: 120/2001 Sb.Změna: 239/2001 Sb. Změna: 319/2001 Sb. Změna: 239/2001 Sb. (část) Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Základní ustanovení §1 (1) Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost,1) které a) přijímají vklady od veřejnosti a b) poskytují úvěry a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají povolení působit jako banka (§ 4). (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu; b) úvěrem v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky (3) Kromě činností uvedených v § 1 odst. 1 písm. a) a b) může banka, pokud z povolení působit jako banka nevyplývá něco jiného, vykonávat tyto další činnosti a) investování do cenných papírů na vlastní účet; b) finanční pronájem (finanční leasing); c) platební styk a zúčtování; d) vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; e) poskytování záruk; f) otvírání akreditivů; g) obstarávání inkasa; h) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta 1. s devizovými hodnotami,
2. v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (options) včetně kursových a úrokových obchodů, 3. s převoditelnými cennými papíry; i) účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb; j) finanční makléřství; k) poskytování porad ve věcech podnikání; l) obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství (portfolio management); m) uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot; n) výkon funkce depozitáře; o) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); p) poskytování bankovních informací; r) pronájem bezpečnostních schránek. (4) Vydávat hypoteční zástavní listy podle zvláštního zákona1a) může jen banka, v jejímž povolení působit jako banka je oprávnění k této činnosti výslovně uvedeno. (5) Výkon některých činností uvedených v odstavcích 3 a 4 může být zvláštním zákonem vázán na udělení povolení. (6) Bankovní činnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a v odstavci 3 mohou vykonávat prostřednictvím svých poboček také zahraniční banky, které k tomu mají povolení podle § 5. (7) Povolení působit jako banka může obsahovat vymezení rozsahu povolené činnosti a stanovení podmínek, které musí banka splnit před zahájením kterékoliv povolené činnosti, popřípadě je dodržovat při výkonu kterékoliv povolené činnosti. (8) Právní postavení České národní banky upravuje zvláštní zákon.2) -----------------------------------------------------------------1) Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. 2) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. 1a) Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. §2 Bez povolení působit jako banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. §3 (1) Slovo "banka" nebo "spořitelna", jeho překlady nebo slova, v jejichž základě se tato slova vyskytují, smí užívat v obchodním jménu pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako
banka, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo "banka" nebo "spořitelna" používá, že tato osoba se nezabývá činností uvedenou v § 1 odst. 1. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na právnické osoby, jejichž obchodní jméno nebo název je zaveden nebo uznáván zákonem nebo mezinárodní smlouvou. ČÁST DRUHÁ Povolení působit jako banka §4 (1) Žádost o povolení působit jako banka se předkládá České národní bance. Se žádostí o povolení se předkládá návrh stanov. Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši upsaného základního jmění (dále jen "základní jmění"), která je podmínkou pro udělení povolení, stanoví Česká národní banka opatřením, 3) které vyhlásí ve Sbírce zákonů. (2) O udělení povolení působit jako banka rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. (3) O udělení povolení se rozhoduje po posouzení a) původu, dostatečnosti a složení základního jmění a dalších finančních zdrojů banky; b) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob, které jsou na základě pracovní, mandátní či jiné smlouvy navrhovány v bance na výkonné řídicí funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, (dále jen "vedoucí zaměstnanci banky"), c) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností banky; d) reálnosti ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky; e) způsobilosti zakladatele s podílem 10 % a více na hlasovacích právech banky k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. (4) Česká národní banka je oprávněna vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů týkající se fyzických osob, které jsou zakladateli banky nebo jsou navrhovány na vedoucí zaměstnance banky. Osoba v minulosti pravomocně odsouzená za úmyslný trestný čin nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky. -----------------------------------------------------------------3) § 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. §5 (1) Zahraniční banka, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky, předkládá žádost o povolení působit jako banka České národní bance. (2) O udělení povolení podle odstavce 1 rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. (3) O udělení povolení se rozhoduje po posouzení a) výše kapitálu a ostatních finančních zdrojů poskytnutých zahraniční bankou její pobočce;
b) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností; c) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob navrhovaných pro řízení pobočky; d) reálnosti ekonomických kalkulací. (4) Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši poskytnutého kapitálu stanoví Česká národní banka opatřením,3) které vyhlásí ve Sbírce zákonů. -----------------------------------------------------------------3) § 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. §6 (1) Povolení působit jako banka se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelné na jinou osobu. (2) V povolení působit jako banka může být výkon některých činností uvedených v § 1 odst. 3 vyloučen nebo omezen. §7 Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky. § 7a (1) Povolení působit jako banka zaniká dnem, a) kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka, b) ke kterému se banka zrušuje, c) od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka, d) výmazu banky z obchodního rejstříku. (2) Povolení působit jako banka udělené zahraniční bance pro její pobočku zaniká rovněž dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky na území České republiky, a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka. ČÁST TŘETÍ Organizace banky §8 (1) Banka musí mít statutární orgán1) a dozorčí radu. (2) Statutární orgán musí být nejméně tříčlenný a musí být složen z vedoucích zaměstnanců banky. (3) Člen statutárního orgánu banky nesmí být současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem.
Zaměstnanec banky nesmí být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu takové právnické osoby. To neplatí pro členství a) člena statutárního orgánu banky ve statutárním orgánu nebo dozorčí radě finanční instituce pod kontrolou banky, právnické osoby oprávněné organizovat poptávku a nabídku cenných papírů a podniku pomocných bankovních služeb (§ 17a odst. 5), b) zaměstnance ve statutárním orgánu podniku pomocných bankovních služeb nebo pro výkon funkce statutárního orgánu v tomto podniku. (4) Pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být uvedeny ve stanovách. (5) Na dozorčí radu banky nesmějí být přenášeny pravomoci, které obchodní zákoník svěřuje představenstvu akciové společnosti. -----------------------------------------------------------------1) Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. § 8a Členové statutárního orgánu banky, kteří porušili své povinnosti z titulu člena statutárního orgánu banky vyplývající pro ně z právních předpisů nebo stanov, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikne věřitelům banky tím, že v důsledku porušení povinnosti těmito členy statutárního orgánu banka není schopna plnit své splatné závazky. §9 (1) Banka je povinna ve stanovách upravit také a) strukturu a organizaci banky; b) pravomoc a odpovědnost vedoucích zaměstnanců; c) pravomoc a odpovědnost dalších zaměstnanců ústředí a poboček, popřípadě jiných organizačních jednotek banky, oprávněných k provádění bankovních obchodů; d) systém vnitřní kontroly. (2) Ověřené kopie stanov a jejich změn musí být uloženy u České národní banky. § 10 Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku a jsou povinny uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku. ČÁST ČTVRTÁ Provozní požadavky § 11
(1) Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny informovat ve svých provozních prostorách písemnou formou v českém jazyce o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních obchodů a služeb. Ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku tím není dotčeno. (2) V informaci o službách, které spočívají v převzetí peněžních prostředků od klienta, musí být výslovně uveden vztah této služby k pojištění vkladů. (3) Banka je povinna čtvrtletně uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a finanční ukazatele v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky. O své činnosti a finančních ukazatelích je povinna v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky informovat i pobočka zahraniční banky. (4) Banka a pobočka zahraniční banky je povinna vést agendu každé smlouvy uzavírané s klientem takovým způsobem, aby na žádost České národní banky byla bez zbytečného odkladu schopna předložit příslušné doklady v ověřeném překladu do českého jazyka. § 11a (1) Banka, která je oprávněna vydávat hypoteční zástavní listy, je povinna vydat obchodní podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů podle zvláštního zákona,1a) v nichž stanoví zejména postup při prodlení dlužníka se splácením úvěrů nebo úroků a případy změn na straně dlužníka, za kterých je banka oprávněna požadovat předčasné splacení úvěru. (2) Banka si nesmí vymínit předčasné splacení úvěru podle odstavce 1 v případě svého zrušení, následuje-li po něm likvidace banky. § 12 (1) Banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. (2) Banka nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, zejména takové, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. (3) Banky jsou povinny zachovávat stanovený poměr kapitálu a rezerv k aktivům, popřípadě závazkům banky (§ 15). § 13 Banky jsou povinny zabezpečovat, aby a) částka úvěrů poskytnutých jednomu dlužníkovi, popřípadě ekonomicky spjaté skupině dlužníků, nepřekročila stanovené procento z kapitálu a rezerv (§ 15); b) celková částka úvěrů poskytnutých deseti největším dlužníkům, popřípadě ekonomicky spjatým skupinám dlužníků, nepřekročila stanovené procento z celkového objemu kapitálu a rezerv banky. § 14 Banky jsou povinny udržovat trvale svou platební schopnost v české měně i cizích měnách. Za tím účelem jsou povinny dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu (§ 15); tato pravidla mohou upravovat zejména
a) minimální výši likvidních prostředků, popřípadě skupiny těchto prostředků, ve vztahu k aktivům nebo ve vztahu k pasívům, popřípadě ke skupině aktiv nebo pasív; této povinnosti lze vyhovět i udržováním stanovené části zdrojů u České národní banky; b) omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk a závazků; c) omezení a podmínky směřující ke sladění splatnosti aktiv a pasív banky; d) omezení a podmínky pro nezajištěné devizové pozice. § 15 Pravidla podle § 12 až 14, jakož i co se rozumí kapitálem, rezervami, aktivy a nezajištěnými devizovými pozicemi a rozsah, v jakém těmto pravidlům podléhají pobočky zahraničních bank, stanoví Česká národní banka a vyhlašuje je jako svá opatření3) ve Sbírce zákonů. -----------------------------------------------------------------3) § 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů. § 16 (1) Banka je povinna vyžádat si předchozí souhlas České národní banky a) k uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, b) k rozhodnutí valné hromady o zrušení banky, c) ke sloučení banky se zrušovanou bankou, d) ke snížení základního jmění banky, nejedná-li se o snížení základního jmění banky k úhradě ztráty, e) k usnesení valné hromady podle § 7a odst. 1 písm. c). K rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu podle písmen b) a c) si Česká národní banka před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. Právní úkony a usnesení valné hromady učiněné bez požadovaného předchozího souhlasu jsou neplatné. (2) Banka je povinna informovat Českou národní banku a) o zamýšlené změně stanov týkající se skutečností, které musí být ve stanovách uvedeny na základě požadavku obchodního zákoníku nebo tohoto zákona, b) o návrzích personálních změn ve statutárním orgánu banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky, c) o záměru otevřít pobočku nebo zastoupení v zahraničí, d) o záměru založit právnickou osobu v zahraničí nebo se na ní majetkově podílet. (3) Ustanovením odstavce 1 písm. b) a c) nejsou dotčena ustanovení zvláštního předpisu.4) ------------------------------------------------------------------
4) Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. § 17 (1) Banka nesmí vykonávat kontrolu nad jinou právnickou osobou, která není bankou podle tohoto zákona, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních služeb. (2) Kvalifikovaná účast banky v právnické osobě, která není bankou podle tohoto zákona, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních služeb, nesmí překročit a) v jedné právnické osobě 15 % kapitálu banky, b) v souhrnu vůči všem právnickým osobám 60 % kapitálu banky. (3) Omezení podle odstavce 2 neplatí u a) kvalifikované účasti banky v právnické osobě vzniklé z titulu pohledávky banky za touto právnickou osobou, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle jeden rok od jejího nabytí, b) kvalifikované účasti banky z titulu její účasti na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle šest měsíců od jejího nabytí. (4) Banka je povinna oznámit České národní bance bez zbytečného odkladu nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě. § 17a (1) Kontrolou se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 50 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě, nebo právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředitelů právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ve které je osoba společníkem, akcionářem nebo členem, na základě smlouvy s právnickou osobou, ustanovení ve stanovách právnické osoby, dohody s ostatními společníky, akcionáři nebo členy právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv jiným způsobem. (2) Nepřímým podílem se rozumí podíl držený zprostředkovaně, a to prostřednictvím právnické osoby, nad kterou je vykonávána kontrola. (3) Finanční institucí se rozumí jiná právnická osoba než banka podle tohoto zákona, která provádí některou z činností uvedených v § 1 odst. 1 a 3 tohoto zákona, a dále investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna, které vykonávají činnosti podle zvláštních zákonů.4a) (4) Kvalifikovanou účastí se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby. (5) Podnikem pomocných bankovních služeb se rozumí právnická osoba, která poskytuje služby sloužící k podpoře podnikání bank. -----------------------------------------------------------------4a) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 61/1996 Sb.
Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů. § 18 (1) Banka nesmí provádět s osobami, které k ní mají zvláštní vztah (§ 19), obchody, které vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyly provedeny s ostatními klienty. (2) Banka poskytuje osobám podle odstavce 1 úvěry nebo zajištění závazků, jen rozhodne-li o tom statutární orgán na základě rozboru příslušného bankovního obchodu a finanční situace žadatele. (3) Ustanovení obchodního zákoníku o konfliktu zájmů upravující poskytování úvěrů, půjček a zajištění závazků akciovou společností4b) se pro banky nepoužije. -----------------------------------------------------------------4b) § 161e, 161f a 196a obchodního zákoníku. § 19 (1) Za osoby, které mají k bance zvláštní vztah, se pro účely tohoto zákona považují a) členové statutárního orgánu a vedoucí zaměstnanci banky; b) členové dozorčí rady banky; c) právnické osoby mající kontrolu nad bankou, jejich hlavní akcionáři a členové vedení těchto společností; d) osoby blízké 5) členům statutárního orgánu, dozorčí rady, vedoucím zaměstnancům banky a osobám majícím kontrolu nad bankou; e) právnické osoby, ve kterých některá z osob uvedených pod písmeny a), b) a c) má podíl na základním jmění přesahující 10 %; f) hlavní akcionáři banky a jakákoliv právnická osoba pod jejich kontrolou; g) členové bankovní rady České národní banky; h) právnické osoby, nad kterými má banka kontrolu. (2) Hlavními akcionáři jsou osoby, které mají samy nebo na základě jednání ve shodě5b) s jinou osobou kvalifikovanou účast na bance. -----------------------------------------------------------------5) § 116 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5b) § 66b obchodního zákoníku. § 19a (1) Obchody s cennými papíry a obchody s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů podle zvláštního zákona5a) na vlastní účet nebo ze svého majetku může banka provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro banku, zejména za nejvýhodnější cenu, které je možno při vynaložení odborné péče dosáhnout.
(2) Vynaložení odborné péče prokazuje banka zejména tím, že a) u jednotlivých prodejů, nákupů a ostatních obchodů porovnává nabídky cen, případně doloží nevhodnost či nemožnost posouzení více nabídek, b) dokumentuje způsob provedení obchodu, kontroluje objektivnost evidovaných údajů a předchází riziku vlastních finančních ztrát, c) provádí analýzu ekonomické výhodnosti obchodů z veřejně dostupných informací, d) vypracuje investiční a obchodní strategii, které jsou podkladem pro provádění jednotlivých operací. (3) Vynaložení odborné péče bankou představuje zejména provádění obchodů v rámci automatizovaných obchodních systémů, popřípadě jiným způsobem, při kterém však musí být banka schopna doložit zejména důvody výhodnosti tohoto postupu pro banku a její klienty. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují i na pobočku zahraniční banky. § 19b (1) Banka je povinna zabránit a) při provádění investičních obchodů využívání informací získaných v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a naopak, b) při provádění investičních obchodů na vlastní účet využívání informací získaných v souvislosti s jejími investičními obchody na účet klienta a naopak, nejde-li o informace veřejně přístupné. (2) Ke splnění povinností uvedených v odstavci 1 je banka povinna zejména učinit ve svém organizačním, řídicím a kontrolním systému opatření zajišťující oddělení úvěrových a investičních obchodů. (3) Úvěrovými obchody se rozumí činnosti týkající se poskytování úvěrů a záruk. (4) Investičními obchody se rozumí činnosti týkající se a) investování do cenných papírů, b) obchodování s cennými papíry, c) obchodování s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů, d) účastí na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, e) obhospodařování cenných papírů včetně poradenské činnosti. (5) Investiční obchody na účet klienta může banka provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro klienta, zejména za nejvýhodnější cenu pro klienta, které je možno při vynaložení odborné péče dosáhnout. (6) Banka vede samostatnou evidenci o investičních obchodech prováděných na účet klienta. (7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se vztahují i na pobočku zahraniční banky.
-----------------------------------------------------------------5a) § 14 a 15 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon. § 20 (1) Banka může vydávat akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, pouze jako akcie zaknihované. (2) Kromě akcií, s nimiž je spojeno hlasovací právo, mohou být bankou vydávány prioritní akcie. S těmito akciemi však není spojeno hlasovací právo, a to ani v případech, kdy obchodní zákoník stanoví jinak. (3) Právnická nebo fyzická osoba, která má v úmyslu nabýt přímý nebo nepřímý podíl na bance, který představuje nejméně 10 %, 20 %, 33 % nebo 50 % hlasovacích práv, nebo zvýšit svůj přímý nebo nepřímý podíl tak, že dosáhne nebo překročí tyto limity, je povinna požádat o předchozí souhlas Českou národní banku. Stejnou povinnost mají i osoby jednající ve shodě.5b) Náležitosti žádosti stanoví Česká národní banka vyhláškou. (4) Osoba, která snížila svůj podíl na bance, který představoval více než 50 %, 33 %, 20 % nebo 10 % hlasovacích práv, pod tyto limity, je povinna tuto skutečnost neprodleně oznámit České národní bance. Stejnou oznamovací povinnost má i skupina osob jednajících ve shodě.5b) Náležitosti oznámení stanoví Česká národní banka vyhláškou. (5) V případech, kdy jsou překročeny limity uvedené v odstavci 3 v důsledku přechodu práva, je osoba, o jejíž podíl se jedná, povinna tuto skutečnost neprodleně oznámit České národní bance. (6) V řízení o povolení podle odstavce 3 je žadatel posuzován obdobně jako zakladatel banky v řízení o povolení působit jako banka. (7) Souhlas ve smyslu odstavce 3 lze v případech zvláštního zřetele hodných udělit i následně. (8) Nabytí podílu v rozporu s ustanovením odstavce 3 nemá za následek neplatnost právního úkonu. -----------------------------------------------------------------5b) § 66b obchodního zákoníku. § 20a (1) V případech, kdy podíl na bance byl nabyt bez předchozího souhlasu České národní banky podle § 20 odst. 3 a nebyl udělen souhlas podle § 20 odst. 7, a dále v případech, kdy působení majitele akcií s hlasovacím právem je na újmu řádnému a obezřetnému podnikání banky, popřípadě lze takové působení akcionáře důvodně očekávat, může Česká národní banka ve správním řízení pozastavit majiteli akcií výkon těchto akcionářských práv: a) účastnit se a hlasovat na valné hromadě, b) požádat o svolání mimořádné valné hromady, c) podat soudu návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady. Pozastavit lze pouze výkon všech uvedených práv. Podání opravného prostředku proti rozhodnutí o pozastavení akcionářských práv nemá odkladný účinek.
(2) Banka je povinna předložit České národní bance výpis z registru emitenta zaknihovaných akcií pořízený ke dni, který o 7 dní předchází dni konání valné hromady. Výpis z registru emitenta musí být bankou doručen České národní bance tentýž den, kdy byl pořízen. Česká národní banka schválí seznam akcionářů uvedených ve výpisu z registru emitenta nebo označí bez zbytečného odkladu ty akcionáře, kterým byla již dříve pozastavena jejich akcionářská práva nebo u kterých nově shledala důvod pro pozastavení akcionářských práv, a výpis vrátí bance nejpozději v den předcházející dni konání valné hromady. (3) Banka nesmí na valné hromadě připustit účast osoby označené Českou národní bankou ve výpisu z registru emitenta podle odstavce 2, jakož i účast osoby neuvedené ve výpisu z registru emitenta nebo osob těmito osobami zmocněných. Jestliže Česká národní banka označí osoby, u kterých nově shledala důvod pro pozastavení akcionářských práv, je tím zahájeno správní řízení podle odstavce 1 a označení těchto osob má účinky předběžného opatření.11) (4) Bez písemného vyjádření České národní banky k výpisu z registru emitenta se valná hromada banky nesmí konat. (5) Česká národní banka může navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady banky, pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. (6) Akcie, jejichž majiteli byla pozastavena akcionářská práva, se po dobu, po kterou je nadále drží tento majitel, nepovažují za akcie s hlasovacím právem. Na takto vzniklé zvýšení podílu ostatních akcionářů na hlasovacích právech se nevztahuje povinnost vyžádat si předchozí souhlas České národní banky podle § 20 odst. 3 tohoto zákona. (7) Na vyžádání České národní banky je Středisko cenných papírů povinno, stejně jako ostatní osoby, oprávněné vykonávat činnosti svěřené zvláštním zákonem4c) Středisku cenných papírů, kdykoli poskytnout České národní bance výpis z registru emitenta, kterým je banka. -----------------------------------------------------------------4c) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. § 20b (1) Banky si na území České republiky převádějí navzájem peněžní prostředky v české měně podle jednotlivých položek vytvořených na základě příkazů svých klientů výlučně prostřednictvím technického systému pro mezibankovní platební styk, který provozuje Česká národní banka. K tomu účelu vede Česká národní banka každé bance účet mezibankovního platebního styku v českých korunách. Účet mezibankovního platebního styku nemůže být předmětem výkonu rozhodnutí nebo předběžného opatření. Banky si v České republice mohou vzájemně zřizovat účty v české měně v souladu s vyhláškou České národní banky. (2) Jestliže banka nezúčtovala částku nebo nepoužila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování, je povinna ji opravit opravným zúčtováním. Tato banka je povinna bez odkladu převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši a úrok vyplývající ze smlouvy za období, kdy s nimi nemohl nakládat. Vede-li účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby jiná banka, je banka, která chybu způsobila, oprávněna dát této bance podnět k odepsání částky z jeho účtu, a to do 3 měsíců od vzniku chyby v zúčtování. (3) Banka, která vede účet neoprávněného příjemce chybně zúčtované platby, je při dodržení zásad stanovených v odstavci 2 oprávněna odepsat z jeho účtu částku ve výši opravného zúčtování a přepočítat úroky z peněžních prostředků tak, aby byl na účtu zachycen stav, jako by chybně zúčtovanou platbu neobdržel; pokud byla chyba v zúčtování způsobena jinou bankou, je povinna odepsat peněžní prostředky z jeho účtu na podnět této banky a vydat je této bance.
(4) Opravné zúčtování k tíži účtů správců daní se nepřipouští; banka, která chybu v zúčtování způsobila, požádá o vrácení částky příslušného správce daně. (5) Technické postupy bank při opravném zúčtování stanoví Česká národní banka vyhláškou. (6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se vztahují obdobně i na pobočky zahraničních bank. ČÁST PÁTÁ Účetnictví a obchodní dokumentace § 21 (1) Banka, jakož i pobočka zahraniční banky, je povinna vést účetnictví podle zvláštního zákona.6) (2) V případě, že banka má podílovou účast na jedné nebo více obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách větší než 20 % základního jmění, musí její účetní výkazy poskytovat také souhrnné údaje o těchto obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách. (3) Banka a pobočka zahraniční banky je povinna evidovat v rámci účetnictví odděleně obchody na účet klienta a obchody na účet banky nebo zahraniční banky. Doklady o uskutečněných obchodech jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny uschovávat po dobu nejméně 10 let. -----------------------------------------------------------------6) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. § 22 (1) Banka je povinna prostřednictvím auditorů podle zvláštního zákona zajistit a) ověření účetní závěrky banky; b) ověření hospodaření banky za příslušný rok; c) vypracování zprávy o ověření účetní závěrky a hospodaření banky. (2) Vybrané auditory je banka povinna oznámit České národní bance, která je oprávněna do 30 dnů po obdržení tohoto oznámení auditory odmítnout. Banka je povinna oznámit do 15 dnů po odmítnutí Českou národní bankou nové auditory. (3) Za auditory nemohou být vybrány osoby, které mají k bance zvláštní vztah podle § 19 odst. 1. (4) Při zjištění nedostatků musí být ve zprávě podle odstavce 1 písm. c) vyjádřeno, jaký vliv měly tyto nedostatky na hospodaření a likviditu banky a na tvorbu a rozdělení hospodářského výsledku. (5) Osoba odpovědná za vnitřní kontrolu banky, podřízená statutárnímu orgánu, může s jeho vědomím v případě potřeby dát podnět k mimořádnému jednání dozorčí rady a informovat ji o zjištěných skutečnostech. (6) S vědomím banky informuje auditor bez zbytečného odkladu Českou národní banku o závažných skutečnostech, které by mohly negativně ovlivnit hospodaření banky. (7) Povinnosti podle odstavců 1 až 6 se vztahují obdobně i na pobočky zahraničních bank. § 23
(1) Banka je povinna zveřejňovat údaje z účetní závěrky ověřené podle § 22 způsobem stanoveným zvláštním předpisem a vydávat za účelem zveřejnění výroční zprávu. (2) Vykáže-li banka v běžném roce ztrátu, je valná hromada povinna rozhodnout při schvalování účetní závěrky banky za tento rok o úhradě této ztráty z vlastních zdrojů banky. § 24 (1) Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny vypracovat a předkládat České národní bance informace a podklady, jejichž obsah, formu, členění, termíny a způsob předkládání stanoví Česká národní banka.2) (2) V případě, že banka má majetkovou účast na jedné nebo více obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách 20 % základního jmění nebo vyšší, musí informace a podklady podle odstavce 1 obsahovat rovněž údaje týkající se těchto obchodních společností nebo jiných právnických osob. -----------------------------------------------------------------2) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. ČÁST ŠESTÁ Opatření k nápravě a pokuty HLAVA PRVNÍ § 25 Činnost bank a poboček zahraničních bank podléhá bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou.2) -----------------------------------------------------------------2) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb. § 26 (1) Zjistí-li Česká národní banka nedostatky v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky, je oprávněna podle povahy zjištěného nedostatku a) vyžadovat, aby banka nebo pobočka zahraniční banky ve stanovené lhůtě zjednala nápravu, zejména omezila některé povolené činnosti nebo ukončila nepovolené činnosti, vyměnila osoby ve vedení banky nebo pobočky zahraniční banky, vytvořila odpovídající výši opravných položek a rezerv, nebo aby banka snížila základní jmění ve stanoveném rozsahu, vyměnila členy dozorčí rady banky nebo použila zisk po zdanění přednostně k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení základního jmění, b) změnit povolení působit jako banka vyloučením nebo omezením některých činností uvedených v § 1 odst. 3, c) nařídit mimořádný audit na náklady banky nebo pobočky zahraniční banky, d) zavést nucenou správu, e) uložit pokutu do 50 000 000 Kč,
f) snížit základní jmění banky o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky. (2) Postup podle odstavce 1 písm. b) až f) se uplatní při nesplnění požadavku podle odstavce 1 písm. a); podle povahy zjištěného nedostatku, zejména nesnese-li věc odkladu, lze tento postup uplatnit i bez předchozího požadavku podle odstavce 1 písm. a). Postup podle odstavce 1 písm. d) nelze uplatnit vůči pobočce zahraniční banky. (3) Nedostatkem v činnosti se rozumí a) porušení podmínek stanovených v povolení působit jako banka, b) porušení tohoto zákona, zvláštních zákonů, právních předpisů a opatření vydaných Českou národní bankou, c) provádění obchodů bankou způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů nebo ohrožuje bezpečnost a stabilitu bankovního systému, d) řízení banky osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost nebo nejsou občansky bezúhonné, e) jestliže bankou vytvořený souhrn rezerv a opravných položek nepostačuje k pokrytí rizik vyplývajících z bankou vykázaného objemu klasifikovaných aktiv. (4) Na řízení o změně povolení působit jako banka, zavedení nucené správy, skončení nucené správy, o nařízení mimořádného auditu, uložení pokuty a snížení základního jmění se vztahují předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. (5) Účastníkem řízení je pouze dotčená banka. (6) Řízení může být zahájeno též doručením rozhodnutí. (7) Doručení do vlastních rukou provede Česká národní banka předáním rozhodnutí členovi představenstva banky nebo členovi dozorčí rady banky nebo osobě pověřené řízením banky nebo pobočky zahraniční banky. Odmítne-li některá z těchto osob rozhodnutí převzít, je doručeno okamžikem tohoto odmítnutí. (8) Proti rozhodnutí lze podat rozklad. Podaný rozklad nemá odkladný účinek. O rozkladu rozhoduje bankovní rada České národní banky. (9) Lhůta k plnění doručeného rozhodnutí činí alespoň 24 hodin. (10) Pokutu podle odstavce 1 písm. e) může Česká národní banka uložit i osobám, které porušily ustanovení § 3. (11) Uložením pokuty podle odstavce 1 písm. e) není dotčena odpovědnost podle jiných právních předpisů. (12) Pokuta podle odstavce 1 písm. e) je příjmem státního rozpočtu. Tuto pokutu lze uložit do jednoho roku od zjištění nedostatku, nejpozději však do deseti let ode dne, v němž nedostatek vznikl. § 26a (1) Zjistí-li Česká národní banka, že poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům banky je menší než dvě třetiny poměru stanoveného Českou národní bankou,6a) uloží bance ve správním řízení jedno nebo více z těchto opatření k nápravě:
a) zvýšit základní jmění tak, aby byl dosažen poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům stanovený Českou národní bankou,6a) b) pořizovat pouze aktiva s rizikovou vahou nižší než 100 %,6a) c) nezískávat žádný podíl na základním jmění a na hlasovacích právech v žádné právnické osobě s výjimkou smluv uzavřených před uložením tohoto opatření, nezaložit ani nezískat žádnou další právnickou osobu nebo její organizační jednotku, d) neposkytovat žádný úvěr osobě se zvláštním vztahem k bance, e) neposkytovat úrokové sazby z vkladů převyšující současné běžné úrokové sazby z vkladů srovnatelných částek a se srovnatelnou splatností tak, jak budou zjištěny Českou národní bankou. (2) Souběžně s opatřeními podle odstavce 1 může Česká národní banka uplatnit opatření k nápravě a sankce podle § 26 odst. 1. -----------------------------------------------------------------6a) Opatření České národní banky č. 3 ze dne 5. října 1995 o kapitálové přiměřenosti bank, oznámené v částce 72/1995 Sb., ve znění opatření České národní banky č. 4 ze dne 4. července 1996 oznámeného v částce 61/1996 Sb. § 26b V případě, že statutární orgán nebo dozorčí rada zjistí, že banka je nebo se stane platebně neschopnou nebo že bance vznikly nebo pravděpodobně vzniknou ztráty, které způsobily nebo mohou způsobit pokles poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům pod dvě třetiny poměru stanoveného Českou národní bankou,6a) informuje o tom neprodleně Českou národní banku. -----------------------------------------------------------------6a) Opatření České národní banky č. 3 ze dne 5. října 1995 o kapitálové přiměřenosti bank, oznámené v částce 72/1995 Sb., ve znění opatření České národní banky č. 4 ze dne 4. července 1996 oznámeného v částce 61/1996 Sb. HLAVA DRUHÁ Nucená správa § 27 (1) Rozhodnutí, kterým se zavádí nucená správa, obsahuje: a) důvody pro zavedení nucené správy, b) jméno, příjmení a rodné číslo správce, c) případné omezení nebo zákaz přijímání vkladů, poskytování úvěrů nebo jiných činností. (2) Náklady spojené s výkonem nucené správy jsou placeny z majetku banky a jsou nákladem banky na dosažení, udržení a zajištění příjmů pro účely daně z příjmů právnických osob podle zvláštního zákona.6b) (3) Vyžaduje-li zákon, aby rozhodnutí valné hromady bylo osvědčeno notářským zápisem, musí mít rozhodnutí správce v takové věci formu notářského zápisu.
-----------------------------------------------------------------6b) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. § 28 (1) Správce jmenuje a odvolává bankovní rada České národní banky, která rovněž stanoví výši jeho odměny za výkon nucené správy. Správce je zaměstnancem České národní banky. (2) Správce je oprávněn přibírat k výkonu nucené správy v bance další osoby s výjimkou osob, které mají zvláštní vztah k bance podle § 19 tohoto zákona. K výkonu nucené správy nesmí být přibrány osoby, které jsou v dlužnické pozici vůči bance nebo které jsou v zaměstnaneckém poměru k jiné bance. Přibrané osoby jsou oprávněny se seznamovat se záležitostmi, které jsou v příslušné bance předmětem bankovního tajemství. Jsou zároveň povinny zachovávat o těchto věcech mlčenlivost. § 29 (1) Okamžikem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí o zavedení nucené správy se pozastavuje výkon funkce všech orgánů banky. Tímto okamžikem je toto rozhodnutí účinné vůči každému. Postavení statutárního orgánu má správce, který svolává valnou hromadu a má právo se jí zú častnit. (2) O věcech v působnosti valné hromady rozhoduje správce. Rozhodnutí o věcech v působnosti valné hromady činí s předchozím souhlasem České národní banky. (3) Jestliže to situace banky vyžaduje, může správce s předchozím souhlasem České národní banky, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí, částečně nebo úplně pozastavit nakládání vkladatelů s jejich vklady v bance. (4) Zjistí-li správce předlužení banky, je oprávněn s předchozím souhlasem České národní banky podat návrh na vyrovnání nebo na prohlášení konkurzu. § 30 Nucenou správu může Česká národní banka zavést za situace, kdy nedostatky v činnosti banky ohrožují stabilitu bankovního systému a akcionáři neučinili potřebné kroky k odstranění těchto nedostatků. K zavedení nucené správy si Česká národní banka vyžádá stanovisko Ministerstva financí. § 31 (1) Nucená správa se zapisuje do obchodního rejstříku.7a) Návrhy na zápisy týkající se nucené správy podává Česká národní banka. (2) Soud zapíše do obchodního rejstříku na návrh České národní banky zavedení nucené správy a dále odvolání správce a jmenování nového správce. (3) Soud je povinen rozhodnout do 3 dnů od doručení o návrzích správce na zápis do obchodního rejstříku. -----------------------------------------------------------------7a) § 27 a násl. obchodního zákoníku. § 32 (1) Během nucené správy může Česká národní banka poskytnout bance finanční pomoc k odstranění dočasného nedostatku likvidity.
(2) Nárok na vrácení finanční pomoci poskytnuté podle odstavce 1 má přednost před všemi ostatními závazky banky. § 33 Nucená správa končí a) doručením rozhodnutí České národní banky o skončení nucené správy, b) prohlášením konkurzu, nebo c) uplynutím 24 měsíců od zavedení nucené správy. HLAVA TŘETÍ Odnětí povolení působit jako banka § 34 (1) Při přetrvávání závažných nedostatk ů v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky Česká národní banka, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí, povolení působit jako banka odejme; tomuto opatření nemusí předcházet zavedení nucené správy. (2) Povolení působit jako banka může být dále odňato, jestliže a) banka nezahájila činnost do 12 měsíců ode dne udělení povolení působit jako banka nebo jestliže po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti, b) povolení působit jako banka bylo získáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti. (3) Česká národní banka je povinna odejmout povolení působit jako banka, jestliže zjistí, že poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům banky je menší než jedna třetina poměru stanoveného Českou národní bankou.6a) -----------------------------------------------------------------6a) Opatření České národní banky č. 3 ze dne 5. října 1995 o kapitálové přiměřenosti bank, oznámené v částce 72/1995 Sb., ve znění opatření České národní banky č. 4 ze dne 4. července 1996 oznámeného v částce 61/1996 Sb. § 35 (1) V rozhodnutí o odnětí povolení podle § 34 se stanoví datum, ke kterému se odnímá povolení působit jako banka; rozhodnutí se zveřejní v Obchodním věstníku, u pobočky zahraniční banky se navíc oznámí orgánu pověřenému bankovním dohledem v příslušném státě. (2) Ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku podle tohoto zákona. ČÁST SEDMÁ Likvidace banky § 36
(1) Zrušuje-li se banka s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka. Pouze Česká národní banka podává též návrh na odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora a dále návrh na zrušení akciové společnosti, bylo-li bance odňato povolení působit jako banka. Soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od podání návrhu. (2) Likvidátorem může být fyzická nebo právnická osoba. Ustanovení § 71 odst. 1 poslední věty obchodního zákoníku se nepoužije. Likvidátorem nesmí být osoba, která má nebo měla zvláštní vztah k bance, která byla nebo je auditorem banky nebo se jakýmkoli způsobem na auditu v bance podílela. (3) Fyzické osoby, které se při likvidaci banky seznámily s údaji, na které se vztahovalo bankovní tajemství, jsou povinny zachovávat mlčenlivost podle § 39 tohoto zákona obdobně. (4) Likvidátor předkládá České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracovávané v průběhu likvidace v souladu s obchodním zákoníkem. (5) Likvidátor je povinen podat u soudu návrh na určení neplatnosti právních úkonů učiněných jménem banky v rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 v období 12 měsíců přede dnem, ke kterému bylo odňato povolení působit jako banka. Plnění poskytnuté na základě smluv prohlášených soudem za neplatné musí být vráceno do likvidační podstaty. ČÁST OSMÁ Společná ustanovení § 37 Banky poskytují klientům služby na smluvním základě. Banka je povinna požadovat prokázání totožnosti klienta u každého obchodu, jehož hodnota převyšuje 100 000 Kč, a při pronájmu bezpečnostních schránek. Poskytnutí služeb se zachováním anonymity klienta může banka odmítnout. § 38 (1) Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. (2) Zprávu o všech záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, je banka povinna podat osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. Za porušení bankovního tajemství se nepovažuje výměna informací mezi Českou národní bankou a orgány bankovního dohledu a obdobných institucí jiných států, jestliže předmětem výměny jsou informace o subjektech, které působí nebo hodlají působit na území příslušného státu. Porušením povinnosti dodržet bankovní tajemství rovněž není sdělení údajů o klientovi a jeho obchodech při podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti podle zvláštního zákona.10) (3) Zprávu o záležitostech, týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, podá banka bez souhlasu klienta jen na písemné vyžádání a) soudu pro účely občanského soudního řízení;8) b) orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;9) c) finančních orgánů ve věci daňového řízení, jehož je klient účastníkem, d) Ministerstva financí a Komise pro cenné papíry při výkonu zákonem stanoveného dozoru,9a) e) Ministerstva financí za podmínek, které stanoví zvláštní zákon,10)
f) orgánů sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které klient dluží; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného a příspěvku, g) zdravotních pojišťoven ve věci řízení o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, které klient dluží; to platí i pro vymáhání tohoto pojistného, h) soudního exekutora pověřeného provedením exekuce podle zvláštního zákona,9b) i) úřadu práce ve věci řízení o vrácení finančních prostředků poskytnutých klientovi ze státního rozpočtu; to platí i pro vymáhání těchto prostředků. Písemné vyžádání musí obsahovat údaje, podle nichž může banka příslušnou záležitost identifikovat. (4) zrušen (5) Za podání zprávy podle odstavce 3 písm. a) a h) náleží bance úhrada věcných nákladů. (6) Banka je povinna i bez souhlasu klienta sdělit osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí bankovní spojení svého klienta, tedy číslo účtu a identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu. Stejná povinnost banky platí i ve vztahu k osobě, která prokáže, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu a že se bez tohoto údaje nemůže domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu občanského zákoníku. Za podání informace náleží bance úhrada věcných nákladů. (7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se vztahují obdobně i na pobočky zahraničních bank. (8) Jestliže se klient dostane do prodlení s peněžitým plněním bance na dobu delší než 60 dnů nebo poruší své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem, omezuje se povinnost banky zachovávat bankovní tajemství tak, že banka může informovat jiné banky nebo třetí osoby nebo veřejnost o porušení smlouvy klientem, přičemž smí uvést jen název klienta a označení porušené povinnosti. (9) Uplatnění tohoto práva banky může klient předejít tím, že do 30 dnů od porušení svých povinností vůči bance s bankou uzavře dohodu o nápravě. Banka není povinna na dohodu přistoupit. Pokud v této lhůtě dohodu neuzavře nebo uzavřenou dohodu následně nedodrží, může banka bez dalšího využít svého práva podle odstavce 8. Klient může možnosti tohoto odstavce využít ze zákona jenom jednou v kalendářním roce. ------------------------------------------------------------------8) Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 9a) Např. zákon č. 530/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9b) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. 10) Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. § 38a (1) Banky se mohou vzájemně informovat o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. Majetkový podíl na této právnické osobě mohou mít pouze banky,
které jsou povinny zajistit, že tato právnická osoba bude zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím. Banka je povinna k získaným údajům o klientech jiné banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejích vlastních klientech. (2) Klient má právo seznámit se s informacemi, které jsou o něm vedeny v příslušné databázi, pokud se týkají jeho osoby nebo právnické osoby, kterou zastupuje. Za úhradu věcných nákladů má právo na pořízení výpisu. (3) Oznámení banky o podezření, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek, učiněné státnímu zástupci, policejním nebo jiným příslušným orgánům, nemůže být posuzováno jako porušení ustanovení § 38. § 39 (1) Zaměstnanci banky, jakož i členové dozorčí rady a osoby provádějící bankovní dohled jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech dotýkajících se zájmů banky a jejích klientů. Z důvodů uvedených v § 38 odst. 2, 3 a 6 je statutární orgán této povinnosti zprostí. (2) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu nebo jiného obdobného vztahu. § 40 (1) Žádost o udělení povolení působit jako banka, o jeho změnu nebo o udělení souhlasu podle tohoto zákona předkládá žadatel písemně České národní bance. (2) O změně povolení působit jako banka rozhoduje Česká národní banka, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí. (3) O žádosti o udělení souhlasu podle tohoto zákona se rozhodne do tří měsíců, o žádosti o udělení povolení působit jako banka nebo o žádosti o změnu povolení působit jako banka se rozhodne nejpozději do šesti měsíců od doručení úplné žádosti. (4) V řízení o udělení povolení působit jako banka a v řízení o udělení souhlasu podle § 20 odst. 3 tohoto zákona si může Česká národní banka vyžádat potřebné informace o účastnících řízení od příslušných orgánů. § 41 (1) O rozkladu proti rozhodnutí České národní banky rozhoduje bankovní rada České národní banky. O rozkladu proti rozhodnutí České národní banky učiněném po vyžádání stanoviska Ministerstva financí rozhoduje bankovní rada České národní banky, která si vyžádá stanovisko ministra financí. Podaný rozklad nemá odkladný účinek. (2) Na řízení o žádostech a o odnětí povolení působit jako banka podle tohoto zákona se vztahují předpisy o správním řízení,11) pokud tento zákon nestanoví jinak. -----------------------------------------------------------------11) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. ČÁST DEVÁTÁ Pojištění pohledávek z vkladů
§ 41a (1) Tímto zákonem se zřizuje Fond pojištění vkladů (dále jen "Fond"), který je právnickou osobou. Fond se zapisuje do obchodního rejstříku. (2) Fond není státním fondem ve smyslu zvláštního zákona.12) Na pojištění pohledávek z vkladů se nevztahují zvláštní předpisy o pojišťovnictví. (3) Všechny banky a pobočky zahraničních bank (dále v této části jen "banky") jsou povinny účastnit se systému pojištění pohledávek z vkladů a přispívat v rozsahu stanoveném tímto zákonem do Fondu. Ustanovení § 41l tím není dotčeno. (4) Zdrojem Fondu jsou příspěvky od bank, výnosy z investování peněžních prostředků, peněžní prostředky, které si Fond obstaral podle § 41i, návratné finanční výpomoci, a výtěžky z ukončených konkurzních a likvidačních řízení. (5) Čerpat z Fondu lze jen na náhrady za pohledávky z vkladů oprávněným osobám (dále jen "vkladatel"), poskytované za podmínek stanovených tímto zákonem a na splátky dluhů. Náklady na činnost Fondu se hradí z výnosů z investování peněžních prostředků. -----------------------------------------------------------------12) Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů. § 41b (1) Fond je řízen pětičlennou správní radou. (2) Předsedu, místopředsedu a ostatní členy správní rady Fondu jmenuje a odvolává ministr financí. (3) Členové správní rady jsou jmenováni ministrem financí na období pěti let, a to i opakovaně. Každý rok je jmenován jeden člen. Za výkon funkce člena správní rady nenáleží odměna. (4) Pokud některý z členů správní rady ukončí členství ve správní radě před uplynutím svého funkčního období, je na jeho místo jmenován nový člen správní rady, jehož funkční období skončí ke stejnému dni, ke kterému by skončilo funkční období jeho předchůdce. (5) Nejméně jeden člen správní rady je jmenován z řad zaměstnanců České národní banky, a to na návrh České národní banky. Nejméně dva členové správní rady jsou jmenováni z řad členů představenstev bank. Člen správní rady má právo na náhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s výkonem jeho funkce. (6) Podrobnosti o činnosti a působnosti Fondu upraví statut Fondu, který vydá správní rada po předchozím souhlasu Ministerstva financí. § 41c (1) Pojištěny jsou veškeré pohledávky z vkladů včetně úroků vedených při splnění požadavků na identifikaci stanovených v odstavci 3 v české měně nebo v cizí měně, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem, nejde-li o pohledávky uvedené v odstavci 2. (2) Pojištěny nejsou pohledávky z vkladů bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 41f. Pojištěny nejsou pohledávky z vkladů, které je banka oprávněna zčásti zahrnout do svého kapitálu (podřízený dluh).
(3) Banka je povinna zabezpečit identifikaci vkladatele při vedení jeho účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu a identifikační údaje o vkladateli vést ve své evidenci. Identifikačními údaji se rozumí a) u fyzických osob jméno, příjmení, adresa a datum narození nebo rodné číslo, popřípadě identifikační číslo, b) u právnických osob obchodní firma nebo název právnické osoby, její sídlo a u tuzemských právnických osob též identifikační číslo. (4) Identifikační údaje podle odstavce 3 musí být uvedeny ve smlouvě o účtu, ve vkladní knížce a na vkladovém certifikátu, vkladním listu či jiném obdobném dokumentu potvrzujícím přijetí vkladu. (5) Systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na směnky a jiné cenné papíry. (6) Roční příspěvek banky do Fondu činí 0, 3 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků. Průměrný objem pojištěných pohledávek z vkladů banka propočítává podle stavů pojištěných pohledávek z vkladů k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v předchozím roce, a to včetně úroků, na které vznikl vkladateli nárok k témuž dni. Výpočet se provádí v české měně. U pohledávek z vkladů vedených v cizí měně se pro přepočet na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou ke dni, ke kterému je prováděn výpočet. (7) Roční příspěvek stavební spořitelny do Fondu pojištění činí 0,1 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků, na které vznikl účastníkovi stavebního spoření nárok v předchozím roce. Průměrný objem pojištěných pohledávek z vkladů stavební spořitelna propočítává podle čtvrtletních stavů pojištěných pohledávek z vkladů v předchozím roce bez započítání zálohy na státní podporu. (8) Příspěvek do Fondu je banka povinna zaplatit za předchozí kalendářní rok nejpozději do 31. ledna běžného roku. Příspěvek se platí v českých korunách. O nezaplacení příspěvku informuje Fond neprodleně Českou národní banku. § 41d (1) Náhrada za pojištěnou pohledávku z vkladu se oprávněné osobě z Fondu poskytne poté, co Fond obdrží písemné oznámení České národní banky o neschopnosti banky dostát závazkům vůči oprávněným osobám za zákonných a smluvních podmínek. Takové oznámení musí být vydáno nejpozději do 21 dnů ode dne zjištění rozhodné skutečnosti a bance nebo bývalé bance musí být písemně sděleno. (2) Fond v dohodě s Ministerstvem financí a Českou národní bankou stanoví den zahájení plateb Fondu a vhodným způsobem jej zveřejní. Fond musí být schopen vyplatit náhradu oprávněným osobám do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oznámení podle odstavce 1 vydáno. Česká národní banka v dohodě s Ministerstvem financí může ve zcela mimořádných případech lhůtu prodloužit na žádost Fondu o další 3 měsíce, a to nejvýše dvakrát. (3) Banka, popřípadě bývalá banka je povinna ve lhůtě stanovené Fondem poskytnout Fondu podklady potřebné pro zahájení výplaty náhrady za pohledávky z vkladů. Podklady musí obsahovat údaje o výši pohledávky, titulu pohledávky a výši odpočitatelných pohledávek banky. Za splnění povinnosti odpovídá představenstvo banky nebo bývalé banky, popřípadě likvidátor nebo správce konkursní podstaty. (4) V důsledku nesplnění povinnosti podle odstavce 3 může být odpovědným osobám uložena Českou národní bankou ve správním řízení pokuta do výše 500 000 Kč, a to i opakovaně. (5) Nesplnění povinnosti podle odstavce 3 oznámí Fond bezodkladně České národní bance. § 41e
(1) Pro výpočet náhrady se sečtou všechny pojištěné pohledávky z vkladů oprávněné osoby u banky, včetně jejích podílů na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Podíl spolumajitele účtu je roven zlomku, v jehož čitateli je celková částka na účtu a ve jmenovateli počet spolumajitelů, pokud oprávněné osoby při založení či dispozici s účtem nedoloží jinou výši podílu. Banka vyznačí jinou výši podílu ve své evidenci. K doložení jiné výše podílu po dni, kdy byla Fondu písemně oznámena skutečnost podle § 41d odst. 1, se nepřihlíží. Od výsledné částky se odečtou splatné závazky téže osoby vůči bance. Výpočet se provádí v české měně ke dni zahájení plateb, přepočet na českou měnu se provádí podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy byla Fondu písemně sdělena skutečnost podle § 41d odst. 1. Součástí pojištěné pohledávky z vkladu jsou i úroky vypočtené ke dni zahájení plateb. Náhrada se vyplácí v české měně. Právo oprávněné osoby na plnění z Fondu je právem spojeným s pohledávkou z vkladu. U pohledávek z vkladů vedených v cizí měně se pro přepočet na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou ke dni, kdy byla Fondu písmeně sdělena skutečnost podle § 41d odst. 1. (2) Náhrada oprávněné osobě se poskytuje ve výši 90 % částky vypočtené podle odstavce 1, nejvýše však částka odpovídající 25 000 EUR pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. Ekvivalent limitu v českých korunách se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni, kdy byla Fondu písemně sdělena skutečnost podle § 41d odst. 1. § 41f (1) Peněžní prostředky více osob evidované na jednom účtu představují pohledávku z vkladu se zvláštním režimem. (2) Při zakládání účtu podle odstavce 1 nebo při nejbližší dispozici s tímto již existujícím účtem je vkladatel povinen bance písemně oznámit, že na účtu jsou evidovány peněžní prostředky představující pohledávku více osob, doložit podíl každé z nich, identifikovat tyto osoby v rozsahu stanoveném v § 41c odst. 3 a pravdivost údajů prokázat. Banka nakládá s vkladem na tomto účtu jako s jakoukoli jinou pojištěnou pohledávkou z vkladu a zaznamená údaje o něm ve své evidenci. (3) Pro účely výpočtu náhrady z Fondu za pohledávku z vkladu na účtu podle odstavce 1 je banka povinna předložit Fondu rozčlenění pohledávek z vkladů podle jednotlivých osob a částek připadajících na každou z nich a pravdivost údajů prokázat. Údaje předá Fondu. (4) Náhrada za pohledávku z vkladu se zvláštním režimem se poskytne ve stejné výši, v jaké by se poskytla v případě, že by každá z uvedených osob měla peněžní prostředky evidované na vlastním účtu. (5) Pokud je skutečný vlastník peněžní částky odlišný od vkladatele, náhrada se poskytne skutečnému vlastníkovi. Vkladatel má povinnost oznámit tuto skutečnost bance při založení či nejbližší dispozici s účtem a identifikovat skutečného vlastníka peněžních prostředků v rozsahu stanoveném v § 41c odst. 3 a banka zaznamená tyto údaje ve smlouvě o účtu či na jiném dokumentu, s jehož vydáním je spojeno přijetí vkladu, a ve své evidenci. (6) K oznámení vkladatele podle odstavců 2 a 5 učiněném po dni, kdy byla Fondu písemně oznámena skutečnost podle § 41d odst. 1, se nepřihlíží. § 41g (1) Místo a způsob vyplácení náhrad z Fondu stanoví Fond v dohodě s Ministerstvem financí a Českou národní bankou. (2) Fond ve spolupráci s Ministerstvem financí zajistí vhodným způsobem informování veřejnosti o skutečnostech uvedených v odstavci 1. (3) Na poskytnutí náhrady za pohledávku z vkladů z Fondu nemají nárok a. osoby, které mají k dotčené bance zvláštní vztah,
b. vlastníci vkladů vzniklých v souvislosti s legalizací výnosů z trestné činnosti, za kterou byly soudem v trestním řízení pravomocně odsouzeny. (4) Fond pozastaví výplatu náhrad za ty pohledávky z vkladů, o kterých je z průběhu trestního řízení zřejmé, že jde o pohledávky z vkladů ve smyslu odstavce 3 písm. b). (5) Povinnost odvádět příspěvek do Fondu z pohledávek z vkladů osob uvedených v odstavci 3 zůstává nedotčena. (6) Pro účely výpočtu částky, která bude z Fondu vyplacena oprávněné osobě, nebude přihlíženo k přírůstkům pojištěných pohledávek z vkladů, ke kterým dojde a) na základě vnitrobankovního převodu mezi jednotlivými účty vedenými u téže banky učiněného po dni, kdy byla Fondu písemně oznámena skutečnost podle § 41d odst. 1, b) v důsledku postoupení pohledávky z vkladu učiněného po dni, kdy byla Fondu písemně oznámena skutečnost podle § 41d odst. 1. § 41h (1) Ke dni zahájení plateb se snižuje pohledávka oprávněné osoby vůči bance o částku rovnající se jeho právu na náhradu z Fondu. (2) Fond se dnem podle odstavce 1 stává věřitelem banky ve výši práv oprávněných osob banky na plnění z Fondu. (3) Právo oprávněné osoby na plnění z Fondu se promlčí uplynutím pěti let ode dne stanoveného jako den zahájení plateb. § 41i V případě, že prostředky Fondu nepostačují k vyplacení zákonem stanovených náhrad, obstará si Fond potřebné peněžní prostředky na trhu. Fond je povinen dbát, aby podmínky, za kterých jsou peněžní prostředky Fondu poskytnuty, byly pro něj co nejvýhodnější. § 41j Fond může investovat peněžní prostředky pouze bezpečným způsobem v souladu se svým statutem. § 41k V případě, že Fondu byl poskytnut úvěr nebo jiná forma návratné finanční výpomoci (§ 41i), zvyšuje se příspěvek bank do Fondu od roku následujícího po poskytnutí úvěru nebo jiné formě návratné finanční výpomoci na dvojnásobek procentní sazby uvedené v § 41c odst. 6 a 7. V roce následujícím po splacení úvěru nebo jiné formě návratné finanční výpomoci se příspěvek snižuje na procentní sazbu uvedenou v § 41c odst. 6 a 7. § 41l (1) Pobočky zahraničních bank se nemusí účastnit systému pojištění pohledávek z vkladů, pokud svůj záměr oznámí České národní bance a současně jí prokáží, že systém pojištění pohledávek z vkladů, na kterém jsou účastny, zaručuje oprávněným osobám nejméně stejný stupeň ochrany jako systém pojištění pohledávek z vkladů podle tohoto zákona. (2) Povinnost pobočky zahraniční banky zaplatit příspěvek do Fondu za příslušnou část kalendářního roku, ve kterém učinila oznámení podle odstavce 1, tím není dotčena.
ČÁST DESÁTÁ Ustanovení přechodná a závěrečná § 42 Právnické osoby působící jako banky nebo spořitelny podle zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za banky podle tohoto zákona. § 43 Půjčky poskytnuté bankami podle dosavadních předpisů se považují za úvěry podle tohoto zákona. § 44 zrušen § 44a Za závazky Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, ručí stát. § 45 Jestliže banka je povinna podle právního předpisu vydaného před účinností tohoto zákona poskytovat úvěry za stanovených podmínek a vznikne jí tím majetková újma, má banka nadále právo na úhradu této újmy ze státního rozpočtu, ke kterému má odvodovou nebo daňovou povinnost. § 46 Zrušuje se zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách. § 47 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. února 1992. Havel v.r. Dubček v.r. Čalfa v.r. Vybraná ustanovení novel článek VI zákona č. 165/1998 Sb. Přechodná ustanovení 1. Banka, která nemá vydány své akcie, se kterými je spojeno hlasovací právo, výhradně v zaknihované podobě, je povinna uvést podobu svých akcií do souladu s požadavkem § 20 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění tohoto zákona, a to do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Ten, kdo má ke dni účinnosti tohoto zákona kvalifikovanou účast na bance, je povinen oznámit tuto skutečnost České národní bance, a to do jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Státní peněžní ústavy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se až do přijetí zvláštního zákona, nejdéle však do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními předpisy. 4. Složení statutárního orgánu banky musí být uvedeno do souladu s požadavkem podle § 8 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění tohoto zákona, a to do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl.II zákona č. 319/2001 Sb. Přechodné ustanovení Fond pojištění vkladů (dále jen "Fond") vyplatí fyzickým a právnickým osobám, které byly vkladateli ke dni zahájení správního řízení o odnětí povolení působit jako banka u Pragobanky, a. s. Praha, nyní v konkursu, u Universal banky, a. s., Ústí nad Labem, nyní v konkursu, u Moravia banky, a. s., FrýdekMístek, nyní v konkursu, (dále jen "banky"), dodatečnou náhradu za veškeré pohledávky z jejich vkladů v domácí i cizí měně vedených u těchto bank ke dni zahájení správního řízení o odnětí povolení působit jako banka až do výše 4 miliónů Kč každému vkladateli. Při výplatě dodatečných náhrad se postupuje přiměřeně podle § 41d až 41g, mimo odstavce 2 § 41e, zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že vyplacenou dodatečnou náhradu Fond sníží o již vyplacenou náhradu. Ke dni zahájení výplaty dodatečných náhrad se snižuje pohledávka vkladatele za bankou o částku rovnající se jeho právu na dodatečnou náhradu z Fondu. Dodatečná náhrada bude vyplacena každému, kdo byl vkladatelem u výše uvedených bank ke dni zahájení správního řízení o odnětí jejich povolení působit jako banka. Dodatečná náhrada se vyplatí rovněž dědicům fyzických osob a právním nástupcům právnických osob. Ke dni zahájení výplaty dodatečných náhrad se snižuje pohledávka vkladatele za bankou o částku rovnající se jeho právu na dodatečnou náhradu z Fondu. Fond se dnem zahájení výplaty dodatečných náhrad stává věřitelem bank ve výši práv vkladatelů bank na plnění z Fondu. Výplata dodatečných náhrad podle tohoto ustanovení musí být zahájena do 4 měsíců od účinnosti tohoto zákona.
