1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Text částí zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů §2 (1) V České republice působí tyto další ústřední orgány státní správy: 1. Český statistický úřad, 2. Český úřad zeměměřický a katastrální, 3. Český báňský úřad, 4. Úřad průmyslového vlastnictví, 5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, 6. Správa státních hmotných rezerv, 7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost, 8. Národní bezpečnostní úřad, 9. Energetický regulační úřad, 10. Úřad vlády České republiky, 11. Český telekomunikační úřad., 12. Úřad pro ochranu osobních údajů, 13. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. (2) zrušen (3) Předsedu Českého statistického úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Předsedy ostatních úřadů a orgánů uvedených v odstavci 1 jmenuje a odvolává vláda České republiky. § 28 (1) Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. (2) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů plní Úřad vlády České republiky. Organizační jednotkou Úřadu vlády České republiky je Generální ředitelství státní sluţby.4) (3) Vedoucího Úřadu vlády České republiky jmenuje a odvolává vláda České republiky. Činnost Úřadu vlády České republiky řídí vedoucí Úřadu vlády České republiky, s výjimkou organizačních věcí státní sluţby a sluţebních vztahů státních zaměstnanců; v těchto věcech postupuje vedoucí Úřadu vlády České republiky podle sluţebního zákona zákona o státní službě.5) ____ 4) § 11 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). 5) Sluţební zákon.

1

***

Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu; člení se na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty. (2) V čele České obchodní inspekce je ústřední ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ministr průmyslu a obchodu. V čele inspektorátu je ředitel, kterého řídí ústřední ředitel. (2) V čele České obchodní inspekce je ústřední ředitel; výběr, jmenování a odvolání ústředního ředitele se řídí zákonem o státní službě. V čele inspektorátu je ředitel, kterého řídí ústřední ředitel; výběr, jmenování a odvolání ředitele inspektorátu se řídí zákonem o státní službě. (3) Sídla inspektorátů stanoví ústřední ředitel. (4) Česká obchodní inspekce je rozpočtovou organizací. ***

Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů § 38 Organizace státní báňské správy (1) Orgány státní báňské správy jsou a) Český báňský úřad v Praze jako ústřední orgán státní báňské správy České republiky, b) obvodní báňské úřady s působností 1. Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, 2. Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského, 3. Obvodní báňský úřad pro území kraje Karlovarského, 4. Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého, 5. Obvodní báňský úřad pro území krajů Královéhradeckého a Pardubického, 6. Obvodní báňský úřad pro území krajů Jihomoravského a Zlínského, 7. Obvodní báňský úřad pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého, 8. Obvodní báňský úřad pro území krajů Libereckého a Vysočina. (2) Sídla obvodních báňských úřadů stanoví Český báňský úřad vyhláškou. (3) V čele Českého báňského úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda České republiky. Předseda Českého báňského úřadu odpovídá za výkon své funkce vládě České republiky. 2

(4) V čele obvodního báňského úřadu je předseda. (3) V čele Českého báňského úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (4) V čele obvodního báňského úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (5) Český báňský úřad můţe v zájmu zhospodárnění výkonu státní báňské správy nebo v jiném důleţitém zájmu a) pověřit plněním některých úkolů státní báňské správy jiný neţ místně příslušný obvodní báňský úřad nebo je sám převzít, b) pověřit obvodní báňský úřad některými úkoly, které jinak přísluší Českému báňskému úřadu. (6) Český báňský úřad zajišťuje osobní a věcné potřeby obvodních báňských úřadů. ***

Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Česká inspekce ţivotního prostředí (dále jen „inspekce“) jako orgán státní správy, který je podřízen ministerstvu ţivotního prostředí České republiky (dále jen „ministerstvo“). (2) Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr ţivotního prostředí České republiky. V čele oblastního inspektorátu je vedoucí, kterého jmenuje a odvolává ředitel inspekce. (3) Inspekce je rozpočtovou organizací. Podrobnosti o organizaci inspekce upraví její statut, který schválí ministerstvo. (2) Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. V čele oblastního inspektorátu je vedoucí; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Inspekce je organizační složkou státu a účetní jednotkou. (4) Působnost inspekce v jednotlivých sloţkách ţivotního prostředí stanoví tento zákon a další zákony. *** 3

Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Státní fond ţivotního prostředí České republiky (dále jen „Fond“). (2) Fond je jinou státní organizací.1) Rozsah činnosti Fondu stanoví statut. (3) Správcem Fondu je ministerstvo ţivotního prostředí (dále jen „ministerstvo“). (4) V čele Fondu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr ţivotního prostředí (dále jen „ministr“). (4) V čele Fondu je ředitel, jehož výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (5) O poskytování prostředků z Fondu rozhoduje ministr ministr životního prostředí (dále jen „ministr“). (6) Zřizuje se Rada Fondu, kterou jmenuje ministr jako svůj poradní orgán. (7) Činnost Rady Fondu se řídí jednacím řádem, který schvaluje ministr. (8) Rada Fondu posuzuje zejména a) zásadní otázky tvorby a uţití prostředků Fondu, b) roční rozpočty příjmů a výdajů Fondu, c) navrţená opatření a jejich zabezpečení prostředky Fondu. (9) Rada Fondu posuzuje dále návrhy na poskytnutí prostředků z Fondu a doporučuje ministrovi výši čerpání pro jednotlivé konkrétní případy, přičemţ vychází ze zásad ochrany ţivotního prostředí České republiky. (10) Rada Fondu schvaluje účetní závěrku Fondu sestavenou k rozvahovému dni. (11) Ministerstvo rozhodnutí ministra o pouţití prostředků Fondu zveřejňuje. §5 Zůstatek finančních prostředků koncem kalendářního roku nepropadá. § 5a (1) Na zaměstnance Fondu, kteří vykonávají činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě, se vztahuje zákon o státní službě. (2) Fond se považuje za služební úřad. Za vedoucího služebního úřadu a služební orgán se považuje ředitel. 4

(3) Nadřízeným služebním úřadem Fondu je ministerstvo. ***

Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Tento zákon stanoví některé další předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním a) v orgánech státních správy České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, b) v Československé armádě, c) ve Federální bezpečnostní informační sluţbě, Federálním policejním sboru, Sboru hradní policie, d) v Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláři Federálního shromáţdění, Kanceláři České národní rady, Kanceláři Slovenské národní rady, Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Úřadu vlády České republiky, Úřadu vlády Slovenské republiky, Kanceláři Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláři Ústavního soudu České republiky, Kanceláři Ústavního soudu Slovenské republiky, Kanceláři Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláři Nejvyššího soudu České republiky, Kanceláři Nejvyššího soudu Slovenské republiky, v prezídiu Československé akademie věd a v předsednictvu Slovenské akademie věd, a u Nejvyššího správního soudu, e) v Československém rozhlase, Českém rozhlase, Slovenském rozhlase, Československé televizi, České televizi, Slovenské televizi, Československé tiskové kanceláři, Československé tiskové kanceláři České republiky a Československé tiskové kanceláři Slovenské republiky, f) ve státních podnicích, státních organizacích, akciových společnostech, kde většinovým akcionářem je stát, v podnicích zahraničního obchodu, ve státní organizaci Československé státní dráhy, státních fondech, ve státních peněţních ústavech a Státní bance československé, g) v úřadech územních samosprávných celků, pokud se dále nestanoví jinak. (2) Funkcemi podle § 1 odst. 1 písm. b) se rozumí v Československé armádě a na federálním ministerstvu obrany funkce s plánovanou hodností plukovník a generál a funkce vojenských přidělenců. (2) Funkcemi podle odstavce 1 písm. a) se rozumí v orgánech státní správy České republiky služební místa představených podle zákona o státní službě a pracovní místa vedoucích zaměstnanců, kteří jsou veřejnými funkcionáři podle § 2 odst. 2 zákona o střetu zájmů, a funkcemi podle odstavce 1 písm. b) se rozumí v ozbrojených silách České republiky a v Generálním štábu Armády České republiky 7) funkce s plánovanou hodností plukovník a generál a funkce vojenských přidělenců. _______ 5

7)

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. (3) Funkcemi podle § 1 odst. 1 písm. f) se rozumí funkce vedoucího organizace a vedoucích pracovníků v jeho přímé řídící působnosti a služební místa představených podle zákona o státní službě. Na vysokých školách a na veřejných vysokých školách se těmito funkcemi rozumějí rovněţ funkce volených akademických funkcionářů a funkce schvalované akademickým senátem vysoké školy a fakulty. Funkcemi podle odstavce 1 písm. g) se rozumí funkce vedoucího úřadu a vedoucích úředníků. (4) Tento zákon stanoví téţ některé další předpoklady pro výkon funkce soudce, přísedícího, prokurátora, vyšetřovatele prokuratury, státního notáře, státního arbitra a pro osoby vykonávající činnost justičního čekatele, právního čekatele prokuratury, notářského čekatele a arbitráţního čekatele. (5) Tento zákon stanoví téţ podmínky spolehlivosti pro moţnost provozování některých koncesovaných ţivností. ***

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů § 3a (1) Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení jsou organizačními sloţkami státu. Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení jsou správními úřady. Česká správa sociálního zabezpečení je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu, včetně prostředků státního rozpočtu, účetnictví, služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů mají okresní správy sociálního zabezpečení postavení vnitřních organizačních jednotek České správy sociálního zabezpečení. (2) Pracovněprávní vztahy zaměstnanců v České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení se řídí zákoníkem práce. (3) V čele České správy sociálního zabezpečení je ústřední ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. Vedoucího organizační jednotky České správy sociálního zabezpečení pro posuzování zdravotního stavu jmenuje a odvolává ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení se souhlasem ministra práce a sociálních věcí. Ředitele okresních správ sociálního zabezpečení jmenuje a odvolává ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení. (2) Služební vztahy státních zaměstnanců v České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení se řídí zákonem o státní službě. Pracovněprávní vztahy zaměstnanců v České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení se řídí zákoníkem práce.

6

(3) V čele České správy sociálního zabezpečení je ústřední ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (4) Úpravu vnitřní organizace České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení stanoví statut, který vydá ministr práce a sociálních věcí. (5) (4) Jestliţe zvláštní právní předpisy4b) obecně ukládají povinnosti nebo zakládají oprávnění pro správní úřady nebo orgány státní správy, vztahují se tyto povinnosti a tato oprávnění téţ na Českou správu sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení. §7 Místní příslušnost Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí a) sídlem zaniklého zaměstnavatele v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. u), b) místem trvalého pobytu občana nebo místem hlášeného pobytu v České republice, jde-li o cizince, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. c), písm. g) č. 1, 3 a 4, písm. ch), i), k), o) a r), c) sídlem zaměstnavatele v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. o), r) a u), nelze-li určit místní příslušnost podle písmene d); je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby, popřípadě, jde-li o cizince, místem hlášeného pobytu9a) v České republice, a nemá-li fyzická osoba hlášený ani trvalý pobyt v České republice a její místo trvalého pobytu je v cizině, místem jejího podnikání na území České republiky, popřípadě je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, která nemá trvalý ani hlášený pobyt na území České republiky a ani na území České republiky nepodniká, avšak zaměstnává pro svou potřebu na území České republiky zaměstnance, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem výkonu práce těchto zaměstnanců v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. o), r) a u), d) místem útvaru zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. a) bodě 3, písm. o) a u), e) místem výkonu samostatné výdělečné činnosti v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. písm. ch) a o) nemá-li osoba samostatně výdělečně činná místo trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě, jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu v České republice; je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v jejímţ obvodu podle prohlášení fyzické osoby převaţuje výkon samostatné výdělečné činnosti, f) místem sídla organizačního útvaru, ve kterém je vedena evidence platů státních zaměstnanců, pokud jde o kontrolu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, g) místem trvalého pobytu, popřípadě, jde-li o cizince, místem hlášeného pobytu9a) v České republice, osoby, která byla bezmocná před 1. lednem 2007 nebo která je závislá na péči jiné osoby, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. a) bodech 11 aţ 13; přitom je rozhodné místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu ke dni skončení péče, a v případě trvání péče místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu ke dni podání návrhu na zahájení řízení (§ 85 odst. 2).

7

§ 36 Příslušnost zaměstnavatelů k plnění úkolů při provádění důchodového pojištění Úkoly v důchodovém pojištění plní u a) zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnavatel, k němuţ je zaměstnanec v pracovním poměru, b) osob ve sluţebním poměru příslušné útvary, v nichţ tyto osoby konají sluţbu, c) členů druţstev druţstvo, jehoţ jsou členy, d) společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti, kteří mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tato společnost, e) osob samostatně výdělečně činných příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, f) zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce zaměstnavatel, který uzavřel se zaměstnancem tuto dohodu, g) soudců soud, k němuţ je soudce přidělen k výkonu funkce, h) členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako uvolnění členové zastupitelstva, útvar, který vyřizuje pracovní záleţitosti zaměstnanců těchto územních samosprávných celků, ch) poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu příslušná kancelář zákonodárného sboru, i) prezidenta republiky Kancelář prezidenta republiky, j) členů vlády orgán, který členům vlády vyplácí plat, k) prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu Nejvyšší kontrolní úřad, l) dobrovolných pracovníků pečovatelské sluţby právnická osoba, která vyplácí odměnu za výkon pečovatelské sluţby, m) osoby pečující o dítě a osoby v evidenci, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, orgán, který vyplácí odměnu, n) osob ve výkonu trestu odnětí svobody zařazených do práce nebo osob pracovně zařazených po dobu trvání vazby věznice a osob ve výkonu zabezpečovací detence zařazených do práce ústav pro výkon zabezpečovací detence, o) osob, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, tato škola, p) osob vedených v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce, q) osob, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, a osob, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo sluţební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce [§ 5 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění], tento správní úřad nebo tato právnická osoba anebo ten, kdo má u osob vykonávajících veřejnou funkci postavení zaměstnavatele, r) osob se zdravotním postiţením při teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zaměstnavatel nebo vzdělávací zařízení, u nichţ se příprava provádí, s) osob pobírajících dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhoţ jsou tyto dávky vypláceny, útvary nebo okresní správa sociálního zabezpečení, které tyto dávky vyplácejí, 8

t) osob dobrovolně účastných důchodového pojištění příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, u) Veřejného ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv Kancelář Veřejného ochránce práv, v) státních zaměstnanců podle sluţebního zákona sluţební úřad, v němţ je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní sluţby v) státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, w) pracovníků v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů zaměstnavatel, k němuţ jsou v tomto pracovním vztahu, x) osob ve vojenské činné sluţbě, s výjimkou vojáků z povolání, Ministerstvo obrany, y) členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, z) finančního arbitra a zástupce finančního arbitra Kancelář finančního arbitra, za) členů Rady Českého telekomunikačního úřadu Český telekomunikační úřad, zb) členů Rady Ústavu pro studium totalitních reţimů Ústav pro studium totalitních reţimů, zc) předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad, zd) ředitelů obecně prospěšné společnosti tato společnost, ze) prokuristů zaměstnavatel, který je zmocnil prokurou, zf) likvidátorů ten, kdo likvidátorovi vyplácí příjem z činnosti likvidátora, zg) členů kolektivních orgánů právnické osoby tato právnická osoba, zh) vedoucích organizačních sloţek právnické osoby uvedených v § 35a odst. 1 větě třetí tato organizační sloţka. ***

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů § 58 Náhrada za ztíţení zemědělského nebo lesního hospodaření (1) Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Kaţdý je povinen při uţívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. (2) Pokud vlastníku zemědělské půdy21b) nebo lesního pozemku21c) nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeţe,21f) nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně uţívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí aţ páté tohoto zákona včetně prováděcích právních předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1 újma, má nárok na její finanční náhradu. Tento nárok trvá i v případě převodu nebo přechodu vlastnického práva nebo práva nájmu. Nájemce pozemku můţe nárok uplatnit v případě zachovaného nároku vlastníka pozemku. Finanční náhradu nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhoţ pozemku. Poţádají-li o náhradu včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok na finanční náhradu náleţí vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeţe nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně uţívá, téţ v případě, ţe mu vznikne nebo trvá újma v důsledku

9

omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona. (3) Finanční náhradu podle odstavce 2 poskytne z prostředků státního rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody na základě písemného uplatnění nároku vlastníka zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeţe, nebo nájemce uvedeného v odstavci 2, jestliţe je nárok na finanční náhradu a její výše prokázán doklady a podklady potřebnými pro posouzení nároku. Finanční náhradu nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhoţ pozemku. Poţádají-li o náhradu včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok na finanční náhradu zaniká, pokud uplatnění nároku nebylo příslušnému orgánu ochrany přírody doručeno do 3 měsíců od skončení kalendářního roku, v němţ újma vznikla nebo trvala. (4) Příslušným orgánem ochrany přírody podle odstavce 3 jsou na území národních parků a jejich ochranných pásem správy národních parků, na území chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem správy chráněných krajinných oblastí a na ostatním území Ministerstvo ţivotního prostředí přímo nebo prostřednictvím jím zřízené organizační sloţky státu. (5) (4) Pokud je vlastníku uvedenému v odstavci 2 nebo nájemci uvedenému v odstavci 2 poskytnut finanční příspěvek za omezení z důvodů ochrany přírody podle § 69 nebo náhrada podle zvláštního právního předpisu,21d) náhrada podle odstavce 2 se o takto poskytnutou částku sniţuje. Finanční náhradu nelze poskytnout současně vlastníkovi a nájemci téhoţ pozemku. Poţádají-li o náhradu včas oba, poskytne se finanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. (6) (5) Ministerstvo ţivotního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství stanoví prováděcím právním předpisem podmínky poskytování finanční náhrady, vzor uplatnění nároku, jeho náleţitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven zvláštním právním předpisem.21e) Celková výše náhrady podle odstavce 2 nesmí přesáhnout částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení podle odstavce 2 a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna. Ve smlouvě podle § 39 nebo § 45c lze finanční náhradu upravit odchylně; finanční náhrada však nemůţe být vyšší, neţ umoţňuje prováděcí právní předpis. (7) (6) Náhrada újmy podle odstavce 2 se neposkytne za omezení vyplývající z opatření uloţených v důsledku nesplnění povinností stanovených tímto zákonem nebo jeho prováděcími předpisy. § 75 Orgány ochrany přírody (1) Orgány ochrany přírody jsou a) obecní úřady, b) pověřené obecní úřady, c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, d) krajské úřady, e) Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „Agentura“), e) f) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, f) g) Česká inspekce ţivotního prostředí,37) 10

g) h) Ministerstvo ţivotního prostředí, h) i) újezdní úřady, Ministerstvo obrany. (2) Zřizuje se Agentura jako správní úřad, který je podřízený Ministerstvu životního prostředí. V jejím čele je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Sídlem Agentury je Praha. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a jinými zákony. (2) (3) Orgány ochrany přírody vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny podle tohoto zákona. § 78 Působnost správ národních parků a chráněných krajinných oblastí (1) Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, nejde-li o vojenské újezdy, vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí (dále jen „správy“), není-li podle tohoto zákona příslušný obecní úřad nebo Ministerstvo ţivotního prostředí. Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a jejich ochrannými pásmy, jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. Ministerstvo ţivotního prostředí stanoví vyhláškou, které správy vykonávají státní správu ve správních obvodech tvořených jednotlivými národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy. (2) Správy dále v obvodu své územní působnosti podle odstavce 1: a) vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování ostatních odpadů majících původ na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. b)] a k vyhrazení míst ke zneškodňování odpadů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. a)], b) vydávají opatření obecné povahy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů [§ 16 odst. 1 písm. c)], c) vydávají opatření obecné povahy, kterým se vydává návštěvní řád národního parku [§ 19 odst. 2)], d) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. b)], e) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových vozidel a obytných přívěsů na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. d)] a chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. c)], f) vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro pořádání a organizování hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. e)] a k vyhrazení míst pro pořádání soutěţí na jízdních kolech na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 3 písm. c)], g) vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro provozování horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jízdu na kole na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. f)], h) vydávají souhlasy k vyznačení cest na území národních parků [§ 16 odst. 2 písm. b)] a národních přírodních rezervací [§ 29 písm. d)], i) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňů [§ 29 písm. f) a j)],

11

j) omezují nebo vylučují výkon práva myslivosti a práva rybářství v národních parcích (§ 21) a vydávají souhlasy k výkonu rybářského a mysliveckého práva na území národních přírodních rezervací (§ 30), k) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bliţších ochranných podmínkách ochranných pásem národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 37 odst. 1) a k činnostem a zásahům podle § 37 odst. 2, l) povolují výjimky ze zákazů (§ 16, 26, 29 a § 35 odst. 2) u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 43 odst. 3), m) vydávají závazné stanovisko potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně uţívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona (§ 44 odst. 1), n) vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bliţších ochranných podmínkách národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 44 odst. 3), o) vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle § 64. (3) Správy jsou oprávněny k vydání nařízení pro obvod své působnosti, a to podle § 5 odst. 1, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 a § 45 odst. 1, není-li k tomu příslušné Ministerstvo ţivotního prostředí. Návrh nařízení projedná správa s dotčenými obcemi. Nařízení musí být vyhlášeno vyvěšením na úřední desce správy po dobu 15 dnů, coţ je podmínkou jeho platnosti. Za den vyhlášení se povaţuje první den vyvěšení nařízení na úřední desce. Kromě toho můţe správa uveřejnit nařízení způsobem v místě obvyklým. (4) Nařízení správy nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení, pokud v něm není stanoven pozdější počátek účinnosti. V případě, kdy to vyţaduje naléhavý obecný zájem, můţe nařízení správy nabýt platnosti a účinnosti jiţ dnem vyhlášení. (5) Nařízení musí být kaţdému přístupné na pověřených obecních úřadech a obecních úřadech v obcích, jejichţ územního obvodu se týká. Nařízení zašle správa neprodleně Ministerstvu ţivotního prostředí. (6) Odporuje-li nařízení správy nebo jeho část zákonu nebo jinému právnímu předpisu vydanému k provedení zákona, Ministerstvo ţivotního prostředí je nebo jeho část zruší. Zrušení je platné dnem doručení jeho písemného vyhotovení správě a účinné po uplynutí 15 dnů po jeho uveřejnění na úřední desce. (7) Správy plní zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve svých územních obvodech. Přitom zejména provádějí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťují stráţní, informační a kulturně výchovnou činnost. Správy dále zajišťují péči o zvláště chráněná území ve své územní působnosti. (8) Správy národních parků dále vykonávají na území národních parků působnost svěřenou podle zvláštních předpisů krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, obcím a pověřeným obecním úřadům na úseku rybářství a ochrany zemědělského půdního fondu.40)

12

(9) Správy navrhují plány péče o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a jejich ochranná pásma (§ 38) a zřizují radu národního parku (§ 20). (10) Správy vymezují a hodnotí místní a regionální systém ekologické stability (§ 4 odst. 1) na území chráněných krajinných oblastí, národních parků a jejich ochranných pásem. (11) Správy jsou ve své územní působnosti podle odstavce 1 odvolacím orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaným podle tohoto zákona. § 78 Působnost Agentury a správ národních parků (1) Agentura na území chráněných krajinných oblastí, nejde-li o vojenské újezdy, vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí. Agentura dále na území národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, nejde-li o vojenské újezdy nebo o území národních parků a jejich ochranných pásem, vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí. (2) Správy národních parků na území národních parků a jejich ochranných pásem vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů a Agentury, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí. Správa Národního parku Šumava vykonává státní správu též na území Chráněné krajinné oblasti Šumava, nejde-li o vojenský újezd Boletice a není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí. Správy národních parků, jejich sídla a jejich správní obvody tvořené národními parky a jejich ochrannými pásmy jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. (3) Agentura a správy národních parků dále v obvodu své území působnosti podle odstavců 1 a 2 a) vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování ostatních odpadů majících původ na území národních parků podle § 16 odst. 1 písm. b) a k vyhrazení míst ke zneškodňování odpadů na území chráněných krajinných oblastí podle § 26 odst. 1 písm. a), b) vydávají opatření obecné povahy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů podle § 16 odst. 1 písm. c) a návštěvní řády podle § 19 odst. 1, c) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů na území chráněných krajinných oblastí podle § 26 odst. 1 písm. b), d) vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových vozidel a obytných přívěsů na území národních parků podle § 16 odst. 1 písm. d) a chráněných krajinných oblastí podle § 26 odst. 1 písm. c), e) vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro pořádání a organizování hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí na území národních parků podle §

13

f) g) h) i)

j) k)

l) m)

n) o)

16 odst. 1 písm. e) a k vyhrazení míst pro pořádání soutěží na jízdních kolech na území chráněných krajinných oblastí podle § 26 odst. 3 písm. c), vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro provozování horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jízdu na kole na území národních parků podle § 16 odst. 1 písm. f), vydávají souhlasy k vyznačení cest na území národních parků podle § 16 odst. 2 písm. b) a národních přírodních rezervací podle § 29 písm. d), vydávají opatření obecné povahy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňů podle § 29 písm. f) a j), omezují nebo vylučují výkon práva myslivosti a práva rybářství v národních parcích podle § 21 a vydávají na žádost nebo z vlastního podnětu souhlasy k výkonu rybářského a mysliveckého práva na území národních přírodních rezervací podle § 30, vydávají souhlasy k činnostem a zásahům v ochranných pásmech zvláště chráněných území podle § 37 odst. 1 a 2, připravují ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí plány péče o národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a jejich ochranná pásma podle § 38 a připravují záchranné programy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 52, povolují výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle § 43 odst. 3, vydávají závazné stanovisko podle § 44 odst. 1 potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona, vydávají souhlasy podle § 44 odst. 3 k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území, vydávají opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu podle § 64.

(4) Agentura na celém území České republiky, mimo území národních parků a jejich ochranných pásem a mimo území Chráněné krajinné oblasti Šumava, a správy národních parků v obvodu své územní působnosti podle odstavce 2, poskytují finanční náhradu za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření z prostředků státního rozpočtu podle § 58 odst. 3. (5) Agentura a správy národních parků v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 dále za účelem podpory výkonu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny provádějí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy, monitoring, dokumentaci a šetření v ochraně přírody; přitom spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti a zajišťují informační a osvětovou činnost. (6) Agentura může vydávat nařízení pro obvod své územní působnosti podle odstavce 1, a to podle § 33 odst. 1, § 36 odst. 1, § 37 odst. 1 a § 45 odst. 1, není-li k tomu příslušné Ministerstvo životního prostředí. (7) Návrh nařízení Agentura projednává s obcemi, jejichž územních obvodů se týká. Nařízení Agentury musí být vyvěšeno na úřední desce Agentury po dobu 15 dnů. Za den vyhlášení se považuje první den vyvěšení nařízení na úřední desce. Nařízení Agentury nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení, pokud v něm není stanovena účinnost pozdější. V případech, kdy to vyžaduje naléhavý veřejný zájem, může nařízení Agentury nabýt účinnosti již dnem vyhlášení. Nařízení Agentury musí být každému přístupné na obecních úřadech v obcích, jejichž územních obvodů se týká. Nařízení 14

Agentura zašle do 15 dnů ode dne vyhlášení Ministerstvu životního prostředí a předá do Ústředního seznamu ochrany přírody. Dozor nad vydáváním a obsahem nařízení Agentury vykonává Ministerstvo životního prostředí. Odporuje-li nařízení Agentury zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve Ministerstvo životního prostředí Agenturu ke zjednání nápravy. (8) Agentura a správy národních parků v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 v souladu se schválenými plány péče zajišťují péči o přírodní a krajinné prostředí, ekosystémy a jejich složky. K zajištění těchto povinností jsou příslušné hospodařit s majetkem státu. (9) Agentura a správy národních parků jsou v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 odvolacím orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaným podle tohoto zákona. (10) Správy národních parků na území národních parků vykonávají působnost pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů na úseku ochrany zemědělského půdního fondu 21b). Správy národních parků zřizují radu národního parku podle § 20. § 78a Působnost orgánů ochrany přírody na území vojenských újezdů (1) Na území vojenských újezdů26) vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny újezdní úřady26) v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností, orgánů krajů a správ, Agentury a správ národních parků, není-li k ní příslušné Ministerstvo obrany. (2) Ministerstvo obrany na území vojenských újezdů a) zpracovává ve spolupráci s Ministerstvem ţivotního prostředí prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody, b) zajišťuje zpracování a schvaluje plány péče o přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma a zajišťuje jejich realizaci ve spolupráci s újezdními úřady podle § 38, c) sjednává smlouvy o ochraně území podle § 39, prohlašuje tato území za chráněná a ruší smluvní ochranu těchto území postupem podle § 45 odst. 2, d) vydává prováděcí právní předpisy, kterými se vyhlašují nebo zrušují přírodní rezervace a přírodní památky a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a jimiţ se stanoví bliţší podmínky jejich ochrany; prohlašuje území za chráněná podle § 39, e) předává dokumentaci zvláště nebo smluvně chráněných území do Ústředního seznamu ochrany přírody; oznamuje vyhlášení přírodních rezervací, přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území katastrálním úřadům, f) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1, g) spolupracuje s ostatními správními úřady při zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání, h) vykonává státní dozor v ochraně přírody a krajiny podle § 85 odst. 1, i) vydává stanoviska k územně plánovací dokumentaci jako dotčený orgán ochrany přírody z hlediska své působnosti, j) je odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona újezdními úřady.

15

§ 79 Působnost Ministerstva ţivotního prostředí (1) Ministerstvo ţivotního prostředí je ústředním orgánem státní správy ochrany přírody v České republice. (2) Ministerstvo ţivotního prostředí a) zpracovává ve spolupráci s kraji prognózy a koncepce strategie ochrany přírody v České republice, b) koordinuje státní vědeckovýzkumnou činnost v oboru ochrany přírody a krajiny, c) spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky v zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání, d) zabezpečuje mezinárodní spolupráci České republiky v oboru ochrany přírody a krajiny, e) podává Komisi zprávy a informace poţadované právními předpisy Evropských společenství v oblasti ochrany volně ţijících ţivočichů a planě rostoucích rostlin a jejich stanovišť, f) vykonává vrchní státní dozor v ochraně přírody a krajiny, g) řídí činnost České inspekce ţivotního prostředí a správ, Agentury a správ národních parků a plní jiné úkoly stanovené tímto zákonem. (3) Ministerstvo ţivotního prostředí dále a) provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability podle § 4 odst. 1, b) vydává povolení k vývozu a dovozu ohroţených rostlin a ţivočichů chráněných mezinárodními úmluvami podle § 5 odst. 7, c) rozhoduje o povolení k provozování záchranné stanice a jeho změně nebo zrušení, vede přehled záchranných stanic a zveřejňuje jej způsobem umoţňujícím dálkový přístup podle § 5 odst. 8 aţ 11, d) vydává souhlasy s pouţitím ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod a stanoví přitom rozsah jejich pouţití v národních parcích a v národních přírodních rezervacích, e) zajišťuje zpracování a oznamuje a projednává záměry na vyhlášení a návrhy právních předpisů, kterými se vyhlašují národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo ochranná pásma těchto zvláště chráněných území, f) vydává souhlasy k vývozu paleontologických nálezů podle § 11 odst. 3 a vydává povolení k vývozu zvláště chráněných nerostů podle § 53, g) vydává souhlasy ke zcizení nezastavěných pozemků ve vlastnictví státu na území přírodních rezervací a přírodních památek, h) zajišťuje zpracování a schvaluje plány péče o národní parky, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, chráněné krajinné oblasti a o ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a zajišťuje jejich realizaci ve spolupráci se správami s Agenturou a se správami národních parků podle § 38, i) předává dokumentaci vyhlášených národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území a dále ptačích oblastí a evropsky významných lokalit do ústředního seznamu; oznamuje vyhlášení národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území katastrálním úřadům, j) oznamuje lokality, které nebyly zařazeny do evropského seznamu podle § 45a odst. 4 a vyhlašuje sporné lokality podle § 45b odst. 2, 16

k) zajišťuje zpracování souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45c odst. 3, § 45e odst. 6, předává je do ústředního seznamu a zveřejňuje je prostřednictvím internetu, l) podává ţádosti o stanovisko Komisi podle § 45i odst. 10, m) ve spolupráci s ostatními orgány ochrany přírody, vlastníky a nájemci pozemků, občanskými sdruţeními a dalšími odbornými subjekty zajišťuje a schvaluje záchranné programy podle § 52, n) uplatňuje předkupní právo státu k pozemkům podle § 61 odst. 1, o) vydává osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti podle § 79a odst. 2 písm. b), p) je odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným orgány krajů v přenesené působnosti, správami Agenturou, správami národních parků a Českou inspekcí ţivotního prostředí, q) uplatňuje stanoviska k politice územního rozvoje a k zásadám územního rozvoje z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem, r) zřizuje správy národních parků jako státní příspěvkové organizace40b), pokud nebyly zřízeny jiným zákonem41), s) je oprávněno zřídit státní příspěvkovou organizaci za účelem zajištění ochrany, péče a provozu veřejnosti zpřístupněných jeskyní, t) vykonává působnost orgánů ochrany přírody na pozemcích a stavbách, které tvoří součást objektů důleţitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy41aa). (4) Ministerstvo ţivotního prostředí dále vydává vyhlášky, kterými se a) stanoví seznam typů evropských stanovišť, prioritních typů evropských stanovišť, evropsky významných druhů a prioritních evropsky významných druhů, vyskytujících se na území České republiky, b) stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření podle § 4 odst. 1, c) stanoví podrobnosti ochrany významných krajinných prvků podle § 4 odst. 2, d) stanoví velikost, popřípadě jiné charakteristiky dřevin, k jejichţ kácení není třeba povolení podle § 8 odst. 3, jestliţe rostou na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob, které tyto pozemky uţívají, a podrobnosti ochrany dřevin a podmínek povolování jejich kácení podle § 8 odst. 5, e) stanoví podrobnosti o obsahu a rozsahu dokumentace jeskyně při jejím zjištění provozovatelem při dobývání nerostných surovin nebo při provádění geologických prací podle § 10 odst. 5, f) vymezují zóny ochrany přírody národních parků a chráněných krajinných oblastí podle § 17 odst. 2 a § 27 odst. 2, g) stanoví výše poplatku podle § 24 odst. 1 a 2, okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku nebo potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje podle § 24 odst. 3, h) vyhlašují národní přírodní rezervace, národní přírodní památky nebo ochranná pásma těchto zvláště chráněných území a stanoví bliţší podmínky jejich ochrany a dále vyhlašují nebo zrušují přírodní památky a přírodní rezervace nebo jejich ochranná pásma na území národních parků a jejich ochranných pásem a stanoví bliţší podmínky jejich ochrany, i) stanoví obsah plánů péče a postup jejich zpracování podle § 38 odst. 7, náleţitosti a obsah záměru podle § 40 odst. 1, podrobnosti o vedení ústředního seznamu a určuje organizační sloţka státu pověřená vedením ústředního seznamu podle § 42 odst. 2, podrobnosti o způsobu označení a vymezení zvláště chráněných území v terénu i mapových podkladech podle § 42 odst. 5 a bliţší podmínky o způsobu označení památných stromů v terénu i mapových podkladech podle § 47 odst. 3, 17

j) stanoví náleţitosti obsahu smlouvy podle § 39 odst. 1, způsob označení smluvně chráněného území a smluvně chráněného území památného stromu v terénu i mapových podkladech podle § 39 odst. 2, k) stanoví způsob označení vyhlášených evropsky významných lokalit v terénu i mapových podkladech podle § 45c odst. 1, obsah a náleţitosti souhrnů doporučených opatření pro evropsky významné lokality a ptačí oblasti podle § 45c odst. 3 a způsob označení ptačích oblastí v terénu i mapových podkladech podle § 45e odst. 7, l) stanoví rozsah poţadovaného vzdělání, obsah zkoušky, podmínky prodlouţení autorizace a důvody pro odnětí autorizace podle § 45i odst. 3, m) stanoví seznam a stupeň ohroţení zvláště chráněných druhů rostlin a ţivočichů podle § 48, seznam zvláště chráněných nerostů podle § 51 a míst jejich přirozeného výskytu a dále bliţší podmínky jejich ochrany, n) stanoví způsoby ověřování původu, náleţitosti ţádosti o osvědčení a vzor osvědčení podle § 54 odst. 11, o) stanoví podmínky poskytování finanční náhrady podle § 58 odst. 5 4, vzor uplatnění nároku, jeho náleţitosti a způsob určení výše náhrady v případech, kdy není stanoven jiným předpisem, p) stanoví podrobnosti postupu při převodech práva hospodaření podle § 60 odst. 3 zákona, q) stanoví podrobnosti o přírodovědném průzkumu dotčených pozemků a biologickém hodnocení a jejich ukládání podle § 67 odst. 1, r) stanoví bliţší podrobnosti o podmínkách poskytování příspěvku podle § 69 odst. 3 a náleţitosti dohody o jeho poskytování, s) zajišťují podle § 74 odst. 1 úkoly vyplývající z mezinárodních závazků, t) stanoví podle § 81 odst. 11 podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráţe přírody, vzor sluţebního odznaku se státním znakem a průkazu stráţe přírody, u) stanoví podrobnosti o způsobu zavedení a uţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody podle § 82 odst. 2, v) stanoví převod zvláště chráněných území zřízených podle zákona č. 40/1956 Sb. do kategorií podle § 90 odst. 5 aţ 7, w) zrušuje podle § 90 odst. 10 dosavadní ochrana zvláště chráněných území vyhlášených podle tohoto zákona do dne 1. března 2009 ústředními orgány státní správy. (5) Ministerstvo životního prostředí zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního prostředí nařízení Agentury do 60 dnů od jeho obdržení. § 79a Zvláštní odborná způsobilost (1) Správní činnosti v ochraně přírody a krajiny, pokud je vykonávají správy vykonává Agentura nebo správa národního parku, musí být zajišťovány prostřednictvím zaměstnanců, kteří prokázali zvláštní odbornou způsobilost. (2) Správní činnosti uvedené v odstavci 1 můţe výjimečně vykonávat i zaměstnanec, který nemá zvláštní odbornou způsobilost, a) nejdéle však po dobu 18 měsíců od vzniku pracovního poměru ke správám k Agentuře nebo správě národního parku nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíţ výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem, nebo b) na jehoţ ţádost nebo na ţádost správ Agentury nebo správy národního parku vydá Ministerstvo ţivotního prostředí doklad o vzdělání nebo jeho části získaného zaměstnancem v 18

jiném studijním programu nebo v jiném oboru, popřípadě kurzu, pokud ţadatel prokáţe, ţe obsah a rozsah vzdělání, o jehoţ uznání ţádá, jsou rovnocenné obsahu a rozsahu zkoušky zvláštní odborné způsobilosti podle odstavce 4. (3) Zvláštní odborná způsobilost se ověřuje zkouškou a prokazuje se dokladem o vykonání zkoušky. Zaměstnanec je povinen prokázat zvláštní odbornou způsobilost k výkonu správních činností uvedených v odstavci 1 do 18 měsíců od vzniku pracovního poměru ke správám k Agentuře nebo správě národního parku nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíţ výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. (4) Zkouška zvláštní odborné způsobilosti má obecnou a zvláštní část. Obecná část zahrnuje znalost základů veřejné správy, zvláště obecných principů organizace a činnosti veřejné správy, znalost zákona o obcích, zákona o krajích a správního řádu, a schopnost aplikace těchto předpisů. Zvláštní část zahrnuje znalosti nezbytné k výkonu správních činností uvedených v odstavci 1, zvláště znalost působnosti správ Agentury nebo správy národního parku vztahující se k těmto činnostem, a schopnost jejich aplikace. (5) Správy jsou povinny Agentura nebo správa národního parku je povinna přihlásit zaměstnance, který vykonává správní činnosti uvedené v odstavci 1, k vykonání zkoušky do 6 měsíců od vzniku pracovního poměru nebo do 3 měsíců ode dne, kdy začal vykonávat správní činnost, pro jejíţ výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem. (6) Provádění zkoušek o zvláštní odborné způsobilosti zabezpečuje Ministerstvo ţivotního prostředí ve spolupráci s příslušnými ministerstvy a s ostatními ústředními správními úřady. O zabezpečení a průběhu zkoušky, o zkušební komisi, o dokladu o vykonání zkoušky a o řízení o námitkách platí obdobně § 22 aţ 26 zákona o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků41a). § 80 Působnost České inspekce ţivotního prostředí (1) Česká inspekce ţivotního prostředí (dále jen "inspekce") dozírá, jak jsou orgány veřejné správy vyjma ústředních orgánů, právnickými a fyzickými osobami dodrţována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Inspekce zjišťuje a eviduje případy ohroţení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo trvání. Inspekce je oprávněna vyţadovat prokazování původu a totoţnosti podle § 54, ukládat opatření podle § 66, rozhodovat o moţnosti a podmínkách uvedení do původního stavu podle § 86 odst. 1, ukládat povinnost provést přiměřená náhradní opatření podle § 86 odst. 2 a odebírat nedovoleně drţené jedince podle § 89. Inspekce dále provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství41c) v souladu s přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém41d), s výjimkou těchto kontrol podmíněnosti v oblasti povrchových nebo podzemních vod. (2) Inspekce je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti aţ do doby odstranění jejich nedostatků a příčin.

19

(3) Inspekce ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za porušení povinností při ochraně přírody a krajiny podle tohoto zákona. Inspekce můţe zahájit řízení o uloţení pokuty pouze tehdy, nezahájil-li je jiţ obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo správa Agentura nebo správa národního parku. Pokud řízení o pokutě zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo správa Agentura nebo správa národního parku a inspekce ve stejný den, provede řízení o uloţení pokuty obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo správa Agentura nebo správa národního parku. O zahájení řízení o uloţení pokuty se inspekce a obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, nebo správa Agentura nebo správa národního parku vzájemně informují. O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje Ministerstvo ţivotního prostředí. (4) Úkoly inspekce plní inspektoři, kteří se prokazují sluţebními průkazy. § 81 Stráţ přírody (1) Krajské úřady a správy, Agentura a správy národních parků (dále jen "ustanovující úřady") ustanovují stráţ přírody zejména z řad dobrovolných pracovníků. Posláním stráţe přírody je kontrola dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny. (2) Stráţ přírody se skládá ze stráţců a zpravodajů, které jmenuje a odvolává územně příslušný ustanovující úřad. (3) Stráţí přírody můţe být ustanovena fyzická osoba, která a) je občanem České republiky, b) je starší 21 let, c) nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, d) má způsobilost k právním úkonům, e) je zdravotně způsobilá, f) prokázala znalost práv a povinností stráţe přírody podle tohoto zákona a znalost souvisejících předpisů, g) sloţila před ustanovujícím úřadem slib tohoto znění: "Slibuji, ţe jako stráţ přírody budu s největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při kontrole dodrţování předpisů o ochraně přírody a krajiny, ţe budu při výkonu této činnosti dodrţovat právní předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející stráţi přírody.". (4) Stráţi přírody vydá ustanovující úřad sluţební odznak se státním znakem a průkaz stráţe přírody. V průkazu stráţe přírody současně stanoví obvod její působnosti. Ustanovující úřad vede evidenci stráţí přírody. (5) Stráţ přírody je povinna oznámit ustanovujícímu úřadu do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 3. (6) Ustanovující úřad ustanovení stráţe přírody zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat, splňovat podmínky stanovené v odstavci 3 nebo se prokáţe, ţe byla ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Ustanovující úřad můţe ustanovení stráţe přírody zrušit téţ z vlastního podnětu z jiných důvodů nebo na ţádost osoby, která je ustanovena stráţí přírody. Osoba, u níţ ustanovující úřad zrušil ustanovení stráţí přírody, je povinna neprodleně odevzdat tomuto úřadu sluţební odznak a průkaz stráţe přírody. 20

(7) Na řízení o ustanovování stráţe přírody se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (8) Stráţci jsou oprávněni a) zjišťovat totoţnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody, b) ukládat a vybírat blokové pokuty42) za přestupky na úseku ochrany přírody, c) vstupovat na cizí pozemky za podmínek stanovených v § 62, d) zadrţet ke zjištění totoţnosti osobu, kterou přistihnou při porušování právních předpisů o ochraně přírody a krajiny, a odevzdat ji orgánu Policie České republiky; přistiţené osoby jsou povinny uposlechnout, e) poţadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemohou splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky. (9) V případě bezprostředního ohroţení zájmů chráněných podle části druhé aţ páté tohoto zákona je stráţce přírody oprávněn k pozastavení rušivé činnosti. O svém opatření bezodkladně vyrozumí územně příslušný orgán ochrany přírody. Opatření potvrdí, změní nebo zruší orgán ochrany přírody nejpozději do 15 dnů od jeho vydání. (10) Podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráţe přírody stanoví Ministerstvo ţivotního prostředí vyhláškou. Ministerstvo ţivotního prostředí stanoví v této vyhlášce téţ vzor sluţebního odznaku se státním znakem a průkazu stráţe přírody. § 82 Pouţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody (1) Nosit stejnokroje ochrany přírody mohou pracovníci správ Agentury, správ národních parků a inspekce. (2) Podrobnosti o způsobu zavedení a uţívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody stanoví Ministerstvo ţivotního prostředí obecně závazným právním předpisem. § 85 Státní dozor v ochraně přírody (1) Krajské úřady, Agentura a správy národních parků a správy dozírají, zda v obvodu jejich působnosti nedochází k ohroţování zájmů ochrany přírody a krajiny, dozírají na dodrţování tohoto zákona a prováděcích předpisů a v rozsahu své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad. Tyto orgány zejména dozírají, jak jsou dodrţována vydaná rozhodnutí a závazná stanoviska na úseku ochrany přírody a krajiny, plněny povinnosti fyzických a právnických osob vyplývající z předpisů na ochranu přírody a krajiny, zajišťovány ochranné podmínky zvláště chráněných částí přírody a dodrţována ochrana významných krajinných prvků, připravovány a naplňovány plány, projekty a opatření k obnově systému ekologické stability. (2) Ministerstvo ţivotního prostředí dozírá v rámci vrchního dozoru v ochraně přírody na to, jak orgány ochrany přírody, stráţ přírody, fyzické i právnické osoby provádějí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů. Ministerstvo ţivotního prostředí dozírá 21

zejména, jak jsou dodrţována rozhodnutí a závazná stanoviska orgánů ochrany přírody, plněny povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny, zpracovávány a zajišťovány plány péče o zvláště chráněná území a záchranné programy rostlin a ţivočichů, dodrţovány podmínky ochrany národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek. Zjistí-li Ministerstvo ţivotního prostředí závady, uloţí potřebná opatření k jejich odstranění. § 88a Vybírání a vymáhání pokut Pokutu uloţenou inspekcí nebo správou, Agenturou nebo správou národního parku podle § 87 nebo § 88 anebo újezdním úřadem vybírají tyto úřady. V ostatních případech pokutu vybírá a vymáhá orgán ochrany přírody, který ji uloţil. Výnosy pokut uloţených obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou příjmem rozpočtu obce a výnosy pokut uloţených krajským úřadem jsou příjmem rozpočtu kraje. Výnosy pokut uloţených správou Agenturou, správou národního parku a inspekcí se dělí způsobem upraveným zvláštním zákonem,7) s výjimkou území vojenských újezdů, kde je výnos pokut příjmem státního rozpočtu. Výnosy z pokut můţe obec uţít jen pro zlepšení ţivotního prostředí a pro ochranu přírody a krajiny v obci. § 90 Ustanovení společná (1) Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona k plánům a politikám, které nejsou schvalovány ve správním řízení, se téţ nevydávají ve správním řízení. Souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu jsou závazným stanoviskem podle správního řádu. Odkladný účinek odvolání je vyloučen v případě rozhodnutí o zřízení přechodně chráněné plochy podle § 13, omezení a zákazu činnosti podle § 66 a odebrání rostlin a ţivočichů podle § 89. (2) Ustanovení § 4 odst. 2, § 6, 7, 8, 12, 63 a 70 se nevztahují na činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu43b), zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů. Případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru. Bude-li docházet k poškozování přírody z důvodů zajišťování obrany nebo bezpečnosti státu, zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo ozbrojených bezpečnostních sborů, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra v součinnosti s Ministerstvem ţivotního prostředí zabezpečí, aby stupeň poškození přírody nepřekročil nezbytně nutnou míru. (3) Při hornické činnosti v dobývacím prostoru výhradních loţisek nerostů44) lze povinnosti podle § 10 odst. 2, § 11 odst. 1 a 2 a § 51 odst. 2 uplatnit jen v dohodě s osobou oprávněnou k výkonu hornické činnosti podle zvláštního předpisu.45) (4) Nápravné opatření podle § 86 se neuloţí, pokud bylo k nápravě ekologické újmy na chráněných druzích volně ţijících ţivočichů či planě rostoucích rostlin nebo na přírodních stanovištích vymezených v zákoně o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů46a) vydáno rozhodnutí o uloţení nápravného opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů46a). Zahájené řízení o uloţení nápravného opatření podle § 86 orgán ochrany přírody přeruší, pokud bylo k 22

nápravě ekologické újmy na chráněných druzích volně ţijících ţivočichů či planě rostoucích rostlin nebo na přírodních stanovištích vymezených v zákoně o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů 46a) zahájeno řízení o uloţení nápravných opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů46a). (5) Státní přírodní rezervace vyhlášené podle § 4 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, se převádějí do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33), národních přírodních památek (§ 35) nebo přírodních památek (§ 36). Kategorizaci těchto území stanoví Ministerstvo ţivotního prostředí obecně závazným právním předpisem. (6) Chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy vyhlášené podle § 5 zákona č. 40/1956 Sb. se vyhlašují za národní přírodní památky či přírodní památky (§ 35 a 36). Kategorizaci těchto území stanoví Ministerstvo ţivotního prostředí obecně závazným právním předpisem. (7) Chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb. se tímto prohlašují za přírodní památky (§ 36), pokud nebudou zařazeny do kategorie národních přírodních rezervací (§ 28), přírodních rezervací (§ 33) nebo národních přírodních památek (§ 35) Ministerstvem ţivotního prostředí obecně závazným právním předpisem. (8) Stromy a jejich skupiny vyhlášené podle § 6 zákona č. 40/1956 Sb. za chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky se tímto prohlašují památnými stromy (§ 46). (9) Národní parky a chráněné krajinné oblasti vyhlášené podle § 8 zákona č. 40/1956 Sb. jsou nadále chráněny jako národní parky (§ 15) a chráněné krajinné oblasti (§ 25). (10) Oblasti klidu vyhlášené obecně závaznými právními předpisy okresních národních výborů47) se tímto prohlašují za přírodní parky (§ 12). (11) Dosavadní ochranu zvláště chráněného území, vyhlášeného podle dřívějších předpisů před účinností tohoto zákona ústředním orgánem státní správy, jeţ přešlo do kategorie přírodní rezervace nebo přírodní památka, můţe Ministerstvo ţivotního prostředí zrušit obecně závazným právním předpisem v případě, kdy je na tomto území nově vyhlášeno zvláště chráněné území okresním úřadem, krajským úřadem nebo správou, Agenturou nebo správou národního parku podle tohoto zákona, nebo za podmínek stanovených v § 45. (12) Ustanovení § 4 odst. 2 a 3 a § 12 se nevztahují na činnosti konané v přímé souvislosti se správou státních hranic.47a) Případné poškozování přírody z důvodu správy státních hranic v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru. (13) K zajištění přehledu o pozemcích v obvodu své působnosti pro účely ochrany přírody a pro vymezování zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem jsou orgány ochrany přírody a organizační sloţka státu pověřená správou ústředního seznamu oprávněny vyuţívat bezplatně údajů katastru nemovitostí.47b)

23

(14) Činnosti zakázané nebo omezené bliţšími ochrannými podmínkami uvedenými v právních předpisech, kterými byly vyhlášeny národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy a jejich ochranná pásma podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, se nadále povaţují za činnosti vázané na souhlas orgánu ochrany přírody podle § 44 odst. 3. (15) V řízeních podle jiných právních předpisů, v nichţ mohou být dotčeny zájmy chráněné tímto zákonem, jsou orgány ochrany přírody dotčenými orgány. (16) Zákazy vstupu a vjezdu stanovené tímto zákonem se nevztahují na pracovníky orgánů ochrany přírody, správ národních parků a stráţe ochrany přírody při plnění povinností plynoucích z tohoto zákona. (17) Orgány ochrany přírody poskytují předběţné informace podle správního řádu47c). Příloha k zákonu č. 114/1992 Sb. Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a jejich ochrannými pásmy, podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona: Národní parky: Název správy

Sídlo správy

Správní obvod

Zřizovaní právní předpis národního parku

Správa Národního parku Šumava

Vimperk

Národní park Šumava

nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.

Správa Národního parku Podyjí

Znojmo

Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo


Správa Krkonošského národního parku

Vrchlabí

Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo


Správa Národního parku České Švýcarsko

Krásná Lípa

Národní park České Švýcarsko

zákon č. 161/1999 Sb.

Název správy

Sídlo správy

Správní obvod

Zřizovaní právní předpis chráněné krajinné oblasti

Správa Chráněné krajinné oblasti Beskydy

Roţnov pod Radhoštěm

Chráněná krajinná oblast Beskydy

výnos MK ČSR č.j. 5373/1973

Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty

Luhačovice

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty


Správa Chráněné krajinné oblasti Blaník

Louňovice pod Blaníkem

Chráněná krajinná oblast Blaník


Správa Chráněné krajinné oblasti Blanský les

Český Krumlov

Chráněná krajinná oblast Blanský les

vyhláška MK ČSR č. 197/1989 Sb.

Správa Chráněné krajinné oblasti Broumovsko

Police nad Metují

Chráněná krajinná oblast Broumovsko

vyhláška MŢP ČR č. 157/1991 Sb.

Chráněné krajinné oblasti:

24

Správa Chráněné krajinné oblasti České Středohoří

Litoměřice

Chráněná krajinná oblast České Středohoří


Správa Chráněné krajinné oblasti Český kras

Karlštejn

Chráněná krajinná oblast Český kras


Správa Chráněné krajinné oblasti Český les

Přimda

Chráněná krajinná oblast Český les

nařízení vlády č. 70/2005 Sb.

Správa Chráněné krajinné oblasti Český ráj

Turnov

Chráněná krajinná oblast Český ráj

nařízení vlády č. 508/2002 Sb.

Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky

Jeseník

Chráněná krajinná oblast Jeseníky


Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory

Liberec

Chráněná krajinná oblast Jizerské hory


Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko

Mělník

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko


Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko

Zbečno

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko


Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce

Děčín

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce


Správa Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví

Litovel

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví


Správa Chráněné krajinné oblasti Luţické hory

Jablonné v Podještědí

Chráněná krajinná oblast Luţické hory


Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras

Blansko

Chráněná krajinná oblast Moravský kras

výnos MŠK č.j. 18001/1955

Chráněná krajinná oblast Orlické hory


Správa Chráněné krajinné oblasti Orlické hory

Rychnov nad Kněţnou

Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava

Mikulov

Chráněná krajinná oblast Pálava


Správa Chráněné krajinné oblasti Poodří

Studénka

Chráněná krajinná oblast Poodří


Správa Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les

Mariánské Lázně

Chráněná krajinná oblast Slavkovský les


Správa Chráněné krajinné oblasti Šumava

Vimperk

Chráněná krajinná oblast Šumava

výnos MK č.j. 53855/1963

Správa Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko

Třeboň

Chráněná krajinná oblast Třeboňsko


Správa Chráněné krajinné oblasti Ţďárské vrchy

Ţďár nad Sázavou

Chráněná krajinná oblast Ţďárské vrchy


Správa Chráněné krajinné oblasti Ţelezné hory

Nasavrky

Chráněná krajinná oblast Ţelezné hory


Správy národních parků, jejich sídla a správní obvody, tvořené národními parky a jejich ochrannými pásmy, podle ustanovení § 78 odst. 2 zákona:

25

Název správy

Sídlo správy

Správní obvod

Právní předpis, kterým byl národní park vyhlášen

Správa Národního parku České Švýcarsko

Krásná Lípa

Národní park České Švýcarsko

zákon č. 161/1999 Sb.

Správa Krkonošského národního parku

Vrchlabí

Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo

nařízení vlády ČR

Správa Národního parku Podyjí

Znojmo

Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo


Správa Národního parku Šumava

Vimperk

Národní Šumava


park

č. 165/1991 Sb.

č. 164/1991 Sb.

č. 163/1991 Sb.

***

Změna zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen „Úřad“), jako ústřední správní úřad zeměměřictví a katastru nemovitostí České republiky se sídlem v Praze. Úřad je účetní jednotkou1). (2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda České republiky. (2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. §2 (1) Zřizuje se Zeměměřický úřad jako jiný správní úřad zeměměřictví s celostátní působností se sídlem v Praze. Zeměměřický úřad je účetní jednotkou1). (2) Zřizují se zeměměřické a katastrální inspektoráty (dále jen „inspektoráty“) a katastrální úřady jako jiné správní úřady pro zeměměřictví a katastr nemovitostí České republiky. Inspektoráty a katastrální úřady jsou účetními jednotkami1). (3) Zeměměřický úřad, inspektoráty a katastrální úřady řídí ředitelé jmenovaní a odvolávaní předsedou Úřadu. (3) Zeměměřický úřad, inspektoráty a katastrální úřady řídí ředitelé; jejich výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.

26

(4) Sídla a územní působnost inspektorátů jsou stanoveny v příloze č. 1 tohoto zákona. Sídla a územní působnost katastrálních úřadů jsou stanoveny v příloze č. 2 tohoto zákona. ***

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů §3 Poplatníci pojistného (1) Pojistné jsou povinni v rozsahu a za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 platit tito poplatníci: a) zaměstnavatelé, jimiţ se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační sloţky státu, v nichţ jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, a sluţební úřady, v nichţ jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní sluţby1), _______ 1) § 4 sluţebního zákona. 1) § 4 zákona č. …/2014 Sb., o státní službě a o změně souvisejících zákonů (zákon o státní službě). b) zaměstnanci, jimiţ se pro účely tohoto zákona rozumějí 1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona povaţuje téţ osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik, 2. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, 3. členové druţstva, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro druţstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, 4. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo sluţební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo sluţební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 5 aţ 8 a 18, 5. soudci, 6. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu, 7. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, 27

8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních reţimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, 9. dobrovolní pracovníci pečovatelské sluţby, 10. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, 11. osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce, 12. neplatil 12. státní zaměstnanci podle zákona o státní službě75), _______ 75) § 6 zákona č. …/2014 Sb. 13. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, 14. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, 15. prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, 16. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech povaţuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční poţitky podle zákona o daních z příjmů, 17. likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, 18. vedoucí organizačních sloţek právnické osoby uvedených v § 23b odst. 2 větě druhé, jejichţ místo výkonu práce je trvale v České republice. (2) Zaměstnavatelé jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zaměstnávají zaměstnance uvedené v odstavci 3. (3) Zaměstnanci jsou poplatníky pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění; za tohoto zaměstnance se povaţuje téţ fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu. (4) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění, a za podmínek stanovených tímto zákonem téţ zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění. Kdo se povaţuje za osobu samostatně výdělečně činnou a kdy se samostatná výdělečná činnost povaţuje za

28

hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, stanoví zákon o důchodovém pojištění. (5) Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění. (6) Zahraniční zaměstnanci jsou za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění povinni platit pojistné na nemocenské pojištění. Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec zaměstnavatele, jehoţ sídlo je na území státu, s nímţ Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je-li činný v České republice ve prospěch tohoto zaměstnavatele. ***

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů § 22a Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle sluţebního zákona sluţební úřad.20a) _______ 20a) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). § 22a Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad 54). _______ 54) § 4 zákona č. …/2014 Sb., o státní službě a o změně souvisejících zákonů (zákon o státní službě). ***

Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) je ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky. (2) Sídlem Úřadu je Praha. (3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda. 29

(3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. ***

Zákon č. 19/1993 Sb., o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Puncovní úřad, který je podřízen ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“). Puncovní úřad je organizační sloţkou státu. (2) V čele Puncovního úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává1) ministr průmyslu a obchodu České republiky. (2) V čele Puncovního úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. ______ 1) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). (3) Organizaci Puncovního úřadu upravuje statut Puncovního úřadu, který schvaluje ministerstvo. ***

Zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) se sídlem v Praze, který je podřízen ministerstvu průmyslu a obchodu1) (dále jen „ministerstvo“). Úřad je rozpočtovou organizací. (2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu. (3) Organizaci Úřadu upravuje statut Úřad. _______ 1) § 3 odst. 1 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů. §1 30

(1) Zřizuje se Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“). Úřad je organizační složkou státu a účetní jednotkou. (2) V čele Úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. ***

Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Správa státních hmotných rezerv (dále jen „Správa“) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv. (2) Sídlem Správy je Praha. (3) V čele Správy je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí. (3) V čele Správy je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. ***

Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů § 53 (1) Zřizuje se správní úřad Dráţní úřad jako orgán státní správy se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy. (2) V čele Dráţního úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr dopravy; ministr dopravy schvaluje rovněţ statut Dráţního úřadu. (2) V čele Drážního úřadu je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. § 53a (1) Zřizuje se Dráţní inspekce jako správní úřad podřízený Ministerstvu dopravy. Dráţní inspekce se člení na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Sídla a územní působnost územních inspektorátů stanoví generální inspektor. 31

(2) V čele Dráţní inspekce je generální inspektor, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy. (2) V čele Drážní inspekce je generální inspektor, kterého jmenuje a odvolává zástupce generálního ředitele státní služby; výběr, jmenování a odvolání generálního inspektora se řídí zákonem o státní službě. (3) Dráţní inspekce je organizační sloţkou státu se sídlem v Praze. (4) Statut a organizační řád Dráţní inspekce schvaluje ministr dopravy. ***

Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů §3 Orgány vykonávající státní statistickou sluţbu (1) Státní statistickou sluţbu vykonává Český statistický úřad. (2) V čele Českého statistického úřadu stojí předseda, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident republiky. S funkcí předsedy Českého statistického úřadu je neslučitelné členství v politické straně nebo politickém hnutí. Předsedovi Českého statistického úřadu náleţí plat a další náleţitosti související s výkonem jeho funkce ve stejném rozsahu jako prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. (1) Státní statistickou službu vykonává Český statistický úřad, který je ústředním správním úřadem. (2) V čele Českého statistického úřadu stojí předseda, kterého na návrh vlády jmenuje a odvolává prezident republiky. S funkcí předsedy Českého statistického úřadu je neslučitelné členství v politické straně nebo politickém hnutí. Předsedovi Českého statistického úřadu náleží plat a další náležitosti související s výkonem jeho funkce ve stejném rozsahu jako prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. Předseda Českého statistického úřadu se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. (3) Za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zákonem mohou státní statistickou sluţbu vykonávat ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „ministerstva“). Postupují přitom podle metodiky stanovené Českým statistickým úřadem a projednané s ministerstvy. (4) Orgány vykonávající státní statistickou sluţbu jsou povinny zajistit ochranu důvěrných statistických údajů způsobem stanoveným tímto zákonem. Obsahují-li důvěrné statistické údaje téţ osobní údaje, podléhají tyto osobní údaje ochraně způsobem stanoveným zvláštním zákonem.

32

***

Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů § 38 (1) Zřizuje se správní úřad Státní plavební správa se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy. (2) V čele Státní plavební správy je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr dopravy. (2) V čele Státní plavební správy je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Statut Státní plavební správy schvaluje ministr dopravy. ***

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů § 64 (1) Zaměstnanci České republiky jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při provádění státní sociální podpory nebo v přímé souvislosti s ním, pokud se dále nestanoví jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být uvedení zaměstnanci zproštěni pouze tím, v jehoţ zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu. (2) Údaje týkající se oprávněných osob nebo příjemců dávky, státních orgánů nebo jiných fyzických nebo právnických osob, které se orgány státní sociální podpory při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní zákon nebo tento zákon; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen se souhlasem oprávněné osoby nebo příjemce dávky, státního orgánu nebo jiných fyzických nebo právnických osob. (3) Orgány státní sociální podpory jsou povinny na ţádost poskytovat a) orgánům sociálního zabezpečení a obecním úřadům údaje potřebné pro rozhodování o dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a o dalších sociálních dávkách a orgánům sociálního zabezpečení posuzujícím zdravotní stav podle zvláštního právního předpisu údaje o nezaopatřenosti dítěte, obecním úřadům a krajským úřadům a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí údaje potřebné pro účely sociálně-právní ochrany dětí, b) správcům daně údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní, c) zdravotním pojišťovnám údaje potřebné pro stanovení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, d) orgánům činným v trestním řízení údaje potřebné pro trestní řízení, e) soudům a správním orgánům údaje potřebné pro občanské soudní řízení a správní řízení, 33

f) orgánům oprávněným podle zvláštního zákona ke kontrole činností orgánů státní sociální podpory údaje potřebné k provádění této kontroly, g) Českému statistickému úřadu údaje potřebné pro vedení statistických registrů, s výjimkou údajů týkajících se jednotlivých osob. (4) Orgány státní sociální podpory jsou povinny a) na ţádost poskytovat orgánům oprávněným podle zvláštního zákona ke kontrole činnosti orgánů provádějících státní sociální podporu informace potřebné k provádění této kontroly, b) poskytnout Veřejnému ochránci práv informace, které si vyţádá v souvislosti s šetřením podle zvláštního zákona. (5) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které orgány státní sociální podpory získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů vyuţívány zaměstnanci těchto orgánů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí pro analytickou a koncepční činnost. (6) Krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodování o dávce, je povinna na ţádost fyzické nebo právnické osoby, která prokáţe, ţe má vůči jiné osobě podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí splatnou pohledávku, sdělit písemně, zda tato jiná osoba je poţivatelem dávky podle tohoto zákona a v jaké výši je tato dávka vyplácena. (7) Příslušná krajská pobočka Úřadu práce je povinna pro účely přiznání stipendia podle zvláštního právního předpisu na ţádost oprávněné osoby, která pobírá přídavek na dítě, písemně sdělit, ţe příjem rozhodný pro přiznání přídavku na dítě nepřevýšil součin částky ţivotního minima rodiny a koeficientu 1,50. ***

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů §5 (1) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni a) zaměstnanci v pracovním poměru, b) příslušníci Policie České republiky, Vězeňské sluţby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační sluţby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, vojáci z povolání a státní zaměstnanci podle sluţebního zákona5b) zákona o státní službě5b), ______ 5b) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). 5b) Zákon č. …/2014 Sb., o státní službě a o změně souvisejících zákonů (zákon o státní službě). c) členové druţstva, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro druţstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

34

d) osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo sluţební poměr, a osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo sluţební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v písmenech g) aţ i) a v odstavci 2 písm. c), e) osoby samostatně výdělečně činné, f) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, g) soudci, h) členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, ch) poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu, i) prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních reţimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, j) dobrovolní pracovníci pečovatelské sluţby, k) osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, l) osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce, m) osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole (dále jen „střední škola“) nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosaţení věku 18 let v období před rokem 2010, n) osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky - krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleţí podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše tří let téţ po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleţí, s tím, ţe tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleţela před dosaţením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a doba výkonu výdělečné činnosti, která podle zvláštního právního předpisu nebrání (není překáţkou) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to i kdyţ tato činnost zakládá účast na pojištění; za dobu, po kterou náleţí podpora v nezaměstnanosti, se přitom povaţuje téţ doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, ţe osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné, o) osoby se zdravotním postiţením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, p) osoby konající vojenskou sluţbu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další sluţbě, q) osoby konající civilní sluţbu, 35

r) osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let, s) osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo stupni III (těţká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu ţijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyţaduje, jde-li o blízkou osobu, t) poţivatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c)] z českého pojištění, a to do dosaţení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poţivatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely účasti na pojištění povaţují téţ osoby, které nepobírají tento důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zvláštních zákonů, u) osoby po skončení výdělečné činnosti, která zakládala jejich účast na nemocenském pojištění podle zvláštního právního předpisu, po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, kterou si nepřivodily úmyslně, pokud tato dočasná pracovní neschopnost vznikla v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu, po dobu trvání podpůrčí doby u ošetřovného a po dobu trvání podpůrčí doby u peněţité pomoci v mateřství v období před porodem, v) pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, w) společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, x) prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, y) osoby, kterým je poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zvláštního právního předpisu, pokud podle vyjádření orgánu příslušného k poskytování zvláštní ochrany a pomoci nemohou vykonávat výdělečnou činnost. (2) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni dále a) členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech povaţuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční poţitky podle zákona o daních z příjmů, b) likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, c) vedoucí organizačních sloţek právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímţ Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato sloţka zapsána v obchodním rejstříku a místo výkonu práce těchto vedoucích je trvale v České republice. (3) Za zaměstnance v pracovním poměru [odstavec 1 písm. a)] se pro účely tohoto zákona povaţuje téţ osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. (4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na osoby, které jsou zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele a jsou činni v České republice ve prospěch tohoto zaměstnavatele; zahraničním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel, jehoţ sídlo je na území státu, s nímţ Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. 36

***

Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (dále jen „Úřad“) je ústředním orgánem státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe proti jejímu nedovolenému omezování. (2) Sídlem Úřadu je Brno. (3) V čele Úřadu je předseda, kterého na návrh vlády jmenuje 1) prezident republiky. Nikdo nemůţe být jmenován do funkce předsedy Úřadu více neţ dvakrát. (3) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Nikdo nemůže být jmenován do funkce předsedy Úřadu více než dvakrát. Předseda Úřadu se považuje za služební orgán podle zákona o státní službě. (4) S funkcí předsedy Úřadu je neslučitelné členství v politické straně nebo v politickém hnutí. (5) Funkční období předsedy Úřadu je 6 let. (6) Prezident republiky můţe odvolat předsedu Úřadu na návrh vlády. Předseda Úřadu se můţe této své funkce vzdát. (7) Výkon funkce předsedy Úřadu končí a) dnem bezprostředně následujícím po dni doručení písemně vyhotoveného rozhodnutí o odvolání z funkce nebo písemně učiněného vzdání se funkce anebo pozdějším dnem uvedeným v doručeném rozhodnutí o odvolání nebo vzdání se funkce, b) uplynutím jeho funkčního období, c) dnem nabytí právní moci rozsudku, jímţ byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jímţ byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo d) dnem nabytí právní moci rozsudku, jímţ byl odsouzen pro úmyslný trestný čin. (8) Předsedu Úřadu lze odvolat z funkce, jen a) nevykonává-li funkci po dobu delší neţ 6 měsíců, nebo b) narušuje-li závaţným způsobem důstojnost své funkce anebo narušuje-li nezávislost a nestrannost Úřadu. (9) Předseda úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů, naturální plnění, a nezůstane-li zaměstnancem Úřadu, i na odchodné jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. (10) Předsedu zastupují 3 místopředsedové, které jmenuje a odvolává předseda, přičemţ určí pořadí jejich zastupování. Místopředsedové dále plní úkoly podle rozhodnutí předsedy. 37

Místopředseda má nárok na plat, náhradu výdajů, naturální plnění, a nezůstane-li zaměstnancem Úřadu, i na odchodné jako viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu. (11) Předseda Úřadu a místopředseda jsou oprávněni dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. _______ 1) § 27 odst. 4 zákoníku práce. ***

Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů §3 Působnost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (1) Státní správu a dozor při vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany vykonává Státní úřad pro jadernou bezpečnost 1a) (dále jen „Úřad“). _____ 1a) Čl. I odst. 4 zákona č. 21/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky. (1) Státní správu při využívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany vykonává Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen „Úřad“), který je ústředním správním úřadem. (2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; výběr, jmenování a odvolání předsedy se řídí zákonem o státní službě. (2) (3) Úřad a) vykonává státní dozor nad jadernou bezpečností, jadernými poloţkami, fyzickou ochranou, radiační ochranou, havarijní připraveností a technickou bezpečností vybraných zařízení a kontroluje dodrţování povinností podle tohoto zákona, b) vykonává kontrolu nešíření jaderných zbraní a státní dozor nad jadernými poloţkami a fyzickou ochranou jaderných materiálů a jaderných zařízení, c) vydává povolení k výkonu činností podle tohoto zákona a typově schvaluje obalové soubory pro přepravu a skladování jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem, zdroje ionizujícího záření a další výrobky, d) vydává oprávnění k činnostem vybraných pracovníků, e) schvaluje dokumentaci, programy, seznamy, limity, podmínky, způsob zajištění fyzické ochrany, havarijní řády, a po projednání vazeb na vnější havarijní plán s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady obcí s rozšířenou působností, vnitřní havarijní plány a jejich změny, 38

f) stanovuje podmínky, poţadavky, limity, mezní hodnoty, nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin, směrné hodnoty, optimalizační meze, referenční úrovně, diagnostické referenční úrovně, zprošťovací úrovně a uvolňovací úrovně, g) stanovuje zónu havarijního plánování, případně její další členění a schvaluje vymezení kontrolovaného pásma, h) v souladu s prováděcím právním předpisem stanovuje poţadavky na zajišťování havarijní připravenosti drţitelů povolení a kontroluje jejich dodrţování, i) sleduje a posuzuje stav ozáření a usměrňuje ozáření osob, j) vydává, eviduje a ověřuje osobní radiační průkazy; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis, k) poskytuje obcím a krajům údaje o hospodaření s radioaktivními odpady na jimi spravovaném území, l) řídí činnost celostátní radiační monitorovací sítě, jejíţ funkci a organizaci stanoví prováděcí právní předpis, a zajišťuje funkci jejího ústředí, zajišťuje činnost krizového koordinačního centra a zabezpečuje mezinárodní výměnu dat o radiační situaci, m) ustavuje státní a odborné zkušební komise pro ověřování zvláštní odborné způsobilosti vybraných pracovníků nebo jiných fyzických osob a vydává statut těchto komisí a stanovuje činnosti mající bezprostřední vliv na jadernou bezpečnost a činnosti zvlášť důleţité z hlediska radiační ochrany, n) vede státní systém evidence a kontroly jaderných materiálů a údajů a informací v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a stanovuje prováděcím právním předpisem poţadavky na vedení jejich evidence a způsob její kontroly, o) vede státní systém evidence drţitelů povolení, ohlašovatelů, dováţených a vyváţených vybraných poloţek, zdrojů ionizujícího záření a evidenci ozáření osob, p) zajišťuje pomocí celostátní radiační monitorovací sítě a na základě hodnocení radiační situace podklady pro rozhodování o opatřeních vedoucích ke sníţení nebo odvrácení ozáření v případě radiační havárie, r) schvaluje zařazení jaderného zařízení nebo jeho částí a jaderných materiálů do příslušné kategorie z hlediska fyzické ochrany, s) vykonává funkci úřadu pro mezinárodní ověřování všeobecného zákazu jaderných zkoušek a jeho verifikaci, t) zajišťuje mezinárodní spolupráci v oboru své působnosti, zejména je nositelem odborné spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, a v oboru své působnosti poskytuje informace Evropské komisi, případně dalším orgánům Evropské unie a zajišťuje plnění dalších povinností vyplývajících z předpisů Evropské unie týkajících se zejména vnitrostátního a mezinárodního hodnocení státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, u) rozhoduje o zajištění nakládání s jadernými poloţkami, zdroji ionizujícího záření nebo s radioaktivními odpady, s nimiţ je nakládáno v rozporu s právními předpisy, nebo kde není odstraňován vzniklý stav, v) je povinen poskytovat informace podle zvláštních právních předpisů a jednou za rok vypracovat zprávu o své činnosti a předloţit ji vládě a veřejnosti, w) stanovuje technické poţadavky k zajištění technické bezpečnosti vybraných zařízení, x) po dohodě se správním úřadem kontroluje činnost osob autorizovaných podle zvláštního právního předpisu, y) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci z hlediska bezpečnosti a radiační ochrany při činnostech souvisejících s vyuţíváním jaderné energie a činnostech vedoucích k ozáření. § 31

39

(1) Správa je povinna převzít radioaktivní odpady od původce v případě, ţe tyto odpady splňují podmínky přijatelnosti odpadů k uloţení (dále jen „podmínky přijatelnosti“). (2) Podmínky přebírání odpadů k ukládání a odvádění prostředků, včetně sankcí, budou upraveny smlouvou, která bude uzavřena mezi původcem a Správou. (3) Podmínky přijatelnosti stanoví Úřad v povolení provozu pro jednotlivá úloţiště na základě posouzení Správou předloţených bezpečnostních rozborů z hlediska jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, fyzické ochrany a havarijní připravenosti. (4) Správa je povinna převzít radioaktivní odpady nebo nakládat s radioaktivními odpady na základě rozhodnutí Úřadu podle § 3 odst. 2 písm. u) § 3 odst. 3 písm. u), a to i v případě, ţe nevyhovují podmínkám přijatelnosti. V tomto případě Správa na náklady původce zajistí úpravu takových odpadů do formy splňující podmínky přijatelnosti na úloţiště nebo bezpečné skladování takových odpadů do vytvoření podmínek pro konečné řešení. (5) Nárok na uplatnění náhrady nákladů za nakládání s radioaktivními odpady se promlčuje ve lhůtě tří let ode dne zjištění původce radioaktivních odpadů, nejpozději však ve lhůtě 20 let ode dne, kdy Správa převzala tyto radioaktivní odpady k uloţení. (6) Radioaktivní odpady okamţikem převzetí Správou od jejich původce přecházejí do vlastnictví státu. Předání a převzetí radioaktivních odpadů si původce a Správa navzájem písemně potvrdí. § 38 (1) Právo na náhradu jaderné škody se promlčí, jestliţe nárok na její náhradu nebyl uplatněn ve lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený o události, která vedla k jaderné škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však ve lhůtě deseti let ode dne vzniku takové události, popřípadě po uplynutí platnosti pojištění, pokud byla platnost pojištění delší. (2) Drţitel povolení je v případě, kdy u něj dojde ke vzniku jaderné události, povinen písemně oznámit v oblasti ovlivněné touto událostí podle zjištění Úřadu na základě činnosti celostátní radiační monitorovací sítě podle § 3 odst. 2 písm. j) § 3 odst. 3 písm. j), ţe za jadernou škodu způsobenou touto událostí odpovídá. Toto písemné oznámení musí být veřejně přístupné u drţitele povolení a na příslušném krajském úřadu a na všech obecních úřadech v této oblasti. § 46c (1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky Úřadu pro výkon působnosti podle § 3 odst. 2 písm. i) a o) § 3 odst. 3 písm. i) a o) zákona poskytuje a) referenční údaje ze základního registru obyvatel, b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel, c) údaje z agendového informačního systému cizinců. (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, 40

c) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, d) adresa místa pobytu, e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehoţ území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřeţil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství. (3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum narození, c) pohlaví, d) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, stát, kde se narodil, e) rodné číslo, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství, g) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum, místo a stát, na jehoţ území k úmrtí došlo. (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) datum narození, c) pohlaví, d) místo a stát, kde se cizinec narodil, e) rodné číslo, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství, g) druh a adresa místa pobytu, h) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehoţ území k úmrtí došlo, a datum úmrtí. (5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se vyuţijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav. (6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě pouţít vţdy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. ***

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů §7 (1) Státními pojištěnci jsou: a) nezaopatřené děti; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;7) b) poţivatelé důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poţivatele důchodu se pro účely tohoto zákona povaţuje osoba 41

podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleţí; c) příjemci rodičovského příspěvku;7) d) ţeny na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněţitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění8); e) uchazeči o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;9) f) osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby s nimi společně posuzované10), a to za podmínky, ţe nejsou podle potvrzení plátce dávky pomoci v hmotné nouzi v pracovním ani obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost, nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání a nejde o poţivatele starobního důchodu, invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, vdovského nebo vdoveckého důchodu, ani o poţivatele rodičovského příspěvku nebo o nezaopatřené dítě, g) osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo stupni III (těţká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)11), a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), h) osoby konající sluţbu v ozbrojených silách, s výjimkou vojáků z povolání, a osoby povolané k vojenskému cvičení, i) osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby nebo osoby ve výkonu trestu odnětí svobody; j) osoby uvedené v § 5 písm. c), které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění;14) k) osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo starobního důchodu a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepoţívají ţádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy;15); za takovou osobu se nepovaţuje osoba, která ţádost o přiznání důchodu nepodala l) osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu c) nebo d). Podmínka celodenní péče se povaţuje za splněnou i tehdy, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takové osoby se povaţuje vţdy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,16) pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, m) mladiství umístění ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, n) osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou sluţbu na základě smlouvy s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, pokud není dobrovolník plátcem pojistného podle § 5 nebo za něj není plátcem pojistného stát podle předchozích písmen a) aţ m), o) manželé nebo registrovaní partneři zaměstnanců nebo státních zaměstnanců úřadu státní správy, pokud je následují do místa jejich vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby se souhlasem tohoto úřadu státní správy, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby, 42

o) p) cizinci, kterým bylo uděleno oprávnění k pobytu na území České republiky za účelem poskytnutí dočasné ochrany podle zvláštního právního předpisu,16a) pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, p) q) ţadatelé o udělení mezinárodní ochrany a jejich děti narozené na území, cizinci, jimţ bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, a jejich děti narozené na území16b), pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, q) r) příjemci starobní penze na určenou dobu, doţivotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření do dosaţení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 zákona o důchodovém pojištění, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření; při stanovení tohoto věku u ţen se postupuje stejně jako u muţů stejného data narození. (2) Státními pojištěnci jsou osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) aţ i) a q) r) i tehdy, pokud mají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti.

***

Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů §3 Zřízení Úřadu pro civilní letectví (1) Zřizuje se správní úřad Úřad pro civilní letectví se sídlem v Praze (dále jen "Úřad") pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví. Úřad je podřízen Ministerstvu dopravy. (2) V čele Úřadu je generální ředitel, jehoţ jmenování a odvolání se řídí sluţebním zákonem. (2) V čele Úřadu je ředitel, jehož výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Úřad spolupracuje s Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví (dále jen "Agentura") na základě přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství1c). Rozsah a podmínky spolupráce jsou dále upraveny smlouvou uzavřenou mezi Úřadem a Agenturou. (4) Provádí-li Úřad činnosti pro Agenturu, je povinen zřídit pro výnosy z těchto činností zvláštní účet a vést oddělené účtování nákladů a výnosů. Prostředky účtu je Úřad oprávněn pouţít jen na zvýšení kvalifikace svých zaměstnanců, nákup technických zařízení a financování dalších potřeb nezbytných pro výkon činností pro Agenturu. Nevyčerpané prostředky účtu v kalendářním roce jsou příjmem státního rozpočtu. Výkaz o hospodaření s účtem za příslušný kalendářní rok je Úřad povinen zveřejnit způsobem umoţňujícím dálkový přístup1d) do 6 měsíců od konce příslušného kalendářního roku. 43

(5) Úřad plní úkoly vnitrostátního dozorového orgánu podle přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství1e). (6) Úřad můţe svým rozhodnutím pověřit plněním úkolů v oblasti hodnocení shody nebo vhodnosti pouţití sloţek a ověřování systémů Evropské sítě řízení letového provozu právnickou osobu, která splňuje podmínky stanovené přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství1f). Úřad pověření odejme za podmínek stanovených přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství1f). (7) Úřad dohlíţí na plnění povinností leteckého dopravce týkajících se náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoţdění letu podle přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství1g) a vyřizuje stíţnosti na porušování těchto povinností. (8) Úřad dohlíţí na plnění povinností a) provozovatele letiště a leteckého dopravce týkajících se dodrţování práv osob se zdravotním postiţením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace podle přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství1h), b) leteckého dopravce týkajících se informování cestujících v letecké dopravě podle přímo pouţitelného předpisu Evropských společenství1i). (9) Týkají-li se povinnosti stanovené v odstavci 8 písm. a) a b) provozovatele cestovní kanceláře nebo provozovatele cestovní agentury, dohlíţí na jejich plnění obecní ţivnostenský úřad. (10) Nesnese-li věc odkladu a je-li to potřebné k plnění závazků vyplývajícího z přímo použitelného předpisu Evropské unie, Úřad může do doby schválení jeho organizační struktury nebo její změny podle zákona o státní službě prozatímně postupovat tak, jako by navržená organizační struktura nebo její změna byla schválena; to neplatí, pokud by tím došlo ke skončení služebního poměru.

***

Zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů §2 Správa národního parku (1) Zřizuje se správní úřad Správa Národního parku České Švýcarsko (dále jen „Správa“) se sídlem v Krásné Lípě, který je podřízen ministerstvu. (2) V čele Správy stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr ţivotního prostředí.

44

(2) V čele Správy stojí ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Správa vykonává na území národního parku působnost stanovenou zvláštním zákonem a tímto zákonem.

***

Zákon č. 166/1999 Sb., veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů § 47 Orgány veterinární správy (1) Státní veterinární správa je orgánem veterinární správy a správním úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“). (2) Státní veterinární správa je organizační sloţkou státu a účetní jednotkou. Jejím sídlem je Praha. (3) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „Ústav“) je orgánem veterinární správy pro oblast veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků, organizační sloţkou státu a účetní jednotkou. (4) Státní veterinární správa je tvořena Ústřední veterinární správou, krajskými veterinárními správami, které vykonávají svou působnost ve věcech veterinární péče na území, které je shodné s územím krajů podle jiného zákona, a Městskou veterinární správou v Praze, která vykonává působnost krajské veterinární správy na území hlavního města Prahy. (5) V čele Státní veterinární správy je ústřední ředitel, který řídí Ústřední veterinární správu. Ústředního ředitele jmenuje, odvolává a řídí ministr zemědělství. Ústřední ředitel jmenuje, odvolává a řídí ředitele krajských veterinárních správ. (5) V čele Státní veterinární správy je ústřední ředitel, který řídí Ústřední veterinární správu; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Výběr, jmenování a odvolání ředitele krajské veterinární správy se řídí zákonem o státní službě. (6) Bliţší podmínky organizačního uspořádání Státní veterinární správy stanoví organizační řád, který vydává ústřední ředitel s předchozím souhlasem ministra zemědělství. (7) (6) Ústřední ředitel jmenuje a odvolává se souhlasem ministra zemědělství ředitele státních veterinárních ústavů. (8) (7) Svou působnost vykonává Státní veterinární správa Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami. Jako orgán prvého stupně rozhoduje ve správním řízení krajská veterinární správa podle své územní působnosti, o odvolání proti rozhodnutí krajské 45

veterinární správy rozhoduje Ústřední veterinární správa, s výjimkou § 48 odst. 1 písm. f), g), l) a p), ve kterých rozhoduje jako orgán prvého stupně Ústřední veterinární správa.

***

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů §7 Ministerstvo (1) Ministerstvo při řízení armády a) stanoví a realizuje opatření k rozvoji armády, b) zřizuje a ruší vojenské útvary, vojenská zařízení a vojenské záchranné útvary, c) provádí kontrolu armády, d) provádí státní odborný dozor nad určenými technickými zařízeními a bezpečností jejich provozu. Státním odborným dozorem se rozumí 1. dozor nad dodrţováním bezpečnosti určených technických zařízení, 2. dozor nad dokumentacemi a technologiemi určených technických zařízení z hlediska bezpečnosti určených technických zařízení, 3. vydávání odborných a závazných stanovisek, zda se při projektování, konstrukci, výrobě, montáţi, provozu, obsluze, opravách, údrţbě a revizi určených technických zařízení plní poţadavky na bezpečnost určených technických zařízení, 4. prověřování odborné způsobilosti k montáţi, opravám, revizím a zkouškám určených technických zařízení, 5. prověřování odborné způsobilosti fyzických osob k činnostem na určených technických zařízeních, 6. prověřování způsobilosti prototypů určených technických zařízení k provozu. Zákon o technických poţadavcích na výrobky tím není dotčen6), e) zřizuje vojenská vyznamenání. (2) Ministr k zabezpečení úkolů armády vydává rozkazy, které jsou závazné pro vojáky v činné sluţbě. (3) Součástí ministerstva je Generální štáb Armády České republiky, který zabezpečuje velení armádě a v rozsahu své působnosti se podílí na plnění úkolů, které ministerstvu stanoví jiný právní předpis. V jeho čele je náčelník Generálního štábu Armády České republiky (dále jen "náčelník Generálního štábu"). Vláda stanoví na návrh ministra systemizaci Generálního štábu Armády České republiky na následující kalendářní rok. (4) Náčelníka Generálního štábu jmenuje prezident na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věci obrany. Prezident ho také na návrh vlády odvolává. Náčelník Generálního štábu je podřízen ministrovi.

46

***

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů §3 (1) Zřizuje se Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“) se sídlem v Brně. Úřad je správním úřadem s celostátní působností; je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). (2) V čele Úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. (2) V čele Úřadu je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. § 57 (1) Zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu, zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci zařízení sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně-právní ochrany nebo v přímé souvislosti s tím seznámili, pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak. Zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán sociálně-právní ochrany na skutečnosti uvedené v § 7, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o místu pobytu rodiče, který se stal obětí domácího násilí v rodině s dítětem, a jsou rovněţ povinni zachovávat mlčenlivost o údajích o osobách, jímţ bylo dítě svěřeno do péče před osvojením, jakoţ i o místě pobytu takového dítěte. Zaměstnanci uvedení ve větě první jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle věty první a druhé i po skončení pracovněprávního vztahu. Zaměstnanci uvedení ve větě první jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle věty první a druhé i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci uvedení ve větě první zproštěni pouze tím, v jehoţ zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu. (2) Povinnost stanovená v odstavci 1 platí obdobně i pro pověřené osoby a jiné fyzické osoby, které se při spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany a zařízeními sociálně-právní ochrany seznámily s údaji, o nichţ jsou zaměstnanci uvedení v odstavci 1 povinni zachovávat mlčenlivost. (3) Orgány sociálně-právní ochrany jsou oprávněny zpracovávat vyţádané osobní údaje v rozsahu, který je nezbytný k plnění úkolů podle tohoto zákona, a to i tehdy, jestliţe se jedná o osobní údaje označené podle zvláštního právního předpisu jako citlivé. Oprávnění mají i pověřené osoby, a to v rozsahu a způsobem, který je nezbytný pro výkon sociálně-právní ochrany v souladu s uděleným pověřením. *** 47

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů §1 Předmět úpravy Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství Evropské unie1), mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, 1a) a k naplnění práva kaţdého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichţ se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. §2 (1) Zřizuje se Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dále jen „Úřad“). (2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právním předpisem,1) mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo pouţitelnými předpisy Evropských společenství. (2) Úřad je ústředním správním úřadem pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem, zvláštními právními předpisy 1), mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropské unie. (3) Úřad vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů vyplývající z mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu. § 29 (1) Úřad a) provádí dozor nad dodrţováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, b) vede registr zpracování osobních údajů, c) přijímá podněty a stíţnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení, d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti, e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem, f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona, g) zajišťuje plnění poţadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiţ je Česká republika vázána, a z přímo pouţitelných předpisů Evropských společenství Evropské unie, h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů, i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropských společenství Evropské unie plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.25a) 48

(2) Při výkonu dozoru ve formě kontroly se postupuje podle zvláštního právního předpisu.26) (3) Dozor nad zpracováním osobních údajů, které provádějí zpravodajské sluţby, stanoví zvláštní právní předpis.27) § 30 (1) Zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci. (2) Kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci (dále jen "kontrolující"). (3) Na zaměstnance Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) (3) Předseda Úřadu má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. 26a) (5) (4) Inspektoři Úřadu mají nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako členové Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona. 26a) (6) Platové poměry zaměstnanců Úřadu, s výjimkou předsedy a inspektorů se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců orgánů státní správy. 28) (7) Zaměstnancům Úřadu, s výjimkou předsedy a inspektorů přísluší náhrada cestovních výdajů podle zvláštního právního předpisu.29) ________________ 28)

Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č.253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů. 29) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

§ 32 Předseda Úřadu (1) Úřad řídí předseda, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu Parlamentu České republiky. (2) Předseda Úřadu je jmenován na dobu 5 let. Můţe být jmenován maximálně na 2 po sobě jdoucí období. Předseda Úřadu se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. (3) Předsedou Úřadu můţe být jmenován pouze občan České republiky, který a) je způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem30) a jeho znalosti, zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, ţe bude svoji funkci řádně zastávat, 49

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání. (4) Bezúhonnou je pro účel tohoto zákona fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo i trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti se zpracováním osobních údajů. (5) S výkonem funkce předsedy Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích. (6) Předseda Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v dalším pracovním poměru ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohroţuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu. (7) Z funkce je předseda Úřadu odvolán, přestal-li splňovat některou z podmínek pro jeho jmenování. (8) Z funkce můţe být předseda odvolán také tehdy, jestliţe nevykonává po dobu 6 měsíců svoji funkci. ***

Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Zřizuje se Státní fond dopravní infrastruktury se sídlem v Praze (dále jen „Fond“). (2) Fond je právnickou osobou podřízenou Ministerstvu dopravy a spojů (dále jen „ministerstvo“). (3) Majetek, s nímţ Fond hospodaří, je ve vlastnictví státu. §8 (1) Výbor jedná o věcech, které jsou účelem Fondu nebo předmětem činnosti Fondu. (2) Výbor schvaluje a) návrh rozpočtu Fondu, b) návrh střednědobého výhledu Fondu, c) roční účetní závěrku Fondu, d) návrh výroční zprávy Fondu, e) časový plán příjmů a výdajů Fondu, 50

f) roční program vyhlašovaných výběrových řízení na realizace investičních akcí podle zvláštního právního předpisu, g) uvolnění prostředků na investiční akce podle schváleného statutu Fondu, h) kontrolní zprávy o postupu investičních akcí, i) vyúčtování investičních akcí. (3) Rozhodnutí výboru zveřejní ministerstvo ve Věstníku dopravy. (4) Výbor jmenuje a odvolává ředitele. Jmenování zakládá pracovní poměr k Fondu. (5) Výbor stanovuje řediteli plat podle zvláštního právního předpisu. 8) § 12 Odměňování zaměstnanců Fondu se řídí zvláštním právním předpisem. 8) § 12 Zaměstnanci Fondu (1) Na zaměstnance Fondu, kteří vykonávají činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě, se vztahuje zákon o státní službě. (2) Fond se považuje za služební úřad. Za vedoucího služebního úřadu a služební orgán se považuje ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Nadřízeným služebním úřadem Fondu je ministerstvo. ***

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů § 24 Česká plemenářská inspekce (1) Zřizuje se Česká plemenářská inspekce (dále jen „inspekce“) jako orgán státní správy, který je podřízený ministerstvu. V jejím čele je ředitel, kterého jmenuje 8) a odvolává ministr zemědělství. Ředitel je v pracovním poměru k inspekci. (1) Zřizuje se Česká plemenářská inspekce (dále jen „inspekce“) jako orgán státní správy, který je podřízený ministerstvu. V jejím čele je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. ____ 8) 65 a násl. zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

51

(2) Práva a závazky dosavadní České inspekce pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona na inspekci zřízenou podle odstavce 1. Zaměstnanci, kteří byli ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k České inspekci pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanci inspekce ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení. (3) Inspekce a) kontroluje, jak chovatelé, uznaná chovatelská sdruţení, chovatelské podniky prasat, oprávněné osoby, provozovatelé jatek, provozovatelé líhní, provozovatelé shromaţďovacích středisek, obchodníci, dopravci, uţivatelská zařízení, asanační podniky, určená osoba, účastníci Národního programu a pověřená osoba dodrţují povinnosti stanovené v tomto zákoně, b) kontroluje osoby, které vykonávají činnost, k níţ je třeba podle tohoto zákona souhlas, uznání, určení nebo pověření ministerstva, c) zjišťuje příčiny nedostatků a osoby za ně odpovědné a ukládá opatření k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin, včetně termínu pro jejich odstranění, d) projednává přestupky a jiné správní delikty (§ 26 a 27), e) můţe ukládat zvláštní opatření (§ 25), f) kontroluje splnění opatření uloţených k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin, g) kontroluje splnění uloţených zvláštních opatření (§ 25), h) kontroluje plnění povinností stanovených přímo pouţitelnými předpisy Evropských společenství v oblasti šlechtění, plemenitby, označování a evidence zvířat fyzickými a právnickými osobami. (4) Inspekce dále a) kontroluje dodrţování postupů testování vyjmenovaných hospodářských zvířat, b) provádí kontroly na úseku šlechtění a plemenitby vyjmenovaných hospodářských zvířat, označování (§ 22) a evidence zvířat (§ 23 aţ 23c), nařízené ministerstvem, a kontroly podle zvláštního zákona v souladu s předpisy Evropských společenství, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. (5) Kontrolu dodrţování povinností stanovených při označování (§ 22) a evidenci (§ 23 aţ 23c) provádějí kromě inspekce také orgány veterinární správy podle zvláštního zákona (dále jen „orgány veterinárního dozoru“). Orgány veterinárního dozoru provádějí rovněţ kontrolu dodrţování povinností stanovených při označování a evidenci přímo pouţitelnými předpisy Evropských společenství. (6) Inspekce a orgány veterinárního dozoru při kontrole podle odstavce 5 a) kontrolují, jak chovatelé, pověřená osoba a uznaná chovatelská sdruţení dodrţují povinnosti stanovené v § 22, b) kontrolují, jak chovatelé, provozovatelé jatek, provozovatelé líhní, provozovatelé shromaţďovacích středisek, obchodníci, dopravci, uţivatelská zařízení, asanační podniky a pověřená osoba dodrţují povinnosti stanovené v § 23 aţ 23c, c) zjišťují příčiny nedostatků a osoby za ně odpovědné a ukládají opatření k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin včetně termínu pro jejich odstranění, d) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství v souladu s přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém.

52

(7) Inspekce a orgány veterinárního dozoru mohou na základě kontrolní činnosti podle tohoto zákona navrhnout ministerstvu rozdělení jiţ evidovaného hospodářství v informačním systému ústřední evidence na 2 nebo více hospodářství nebo zrušení jiţ evidovaného hospodářství v informačním systému ústřední evidence. (8) Činnost inspekce a orgánů veterinárního dozoru při kontrolách dodrţování povinností stanovených při označování (§ 22) a evidenci (§ 23 aţ 23c) koordinuje ministerstvo. Inspekce a orgány veterinárního dozoru se vzájemně informují o výsledcích jimi prováděných kontrol. O výsledcích kontrol zpracovává ministerstvo roční zprávu. (9) Zaměstnanci inspekce jsou oprávněni a) vstupovat po ohlášení a při dodrţení veterinárně hygienických a bezpečnostních předpisů na hospodářství, do stájí, zařízení a dalších kontrolovaných objektů, prostor a na pozemky, kde se nacházejí vyjmenovaná hospodářská zvířata, označovaná zvířata nebo evidovaná zvířata anebo kde se provádí činnost, která je předmětem kontroly, a provádět na těchto místech potřebné úkony a šetření, b) vyţadovat předvedení vyjmenovaných hospodářských zvířat, označovaných zvířat nebo evidovaných zvířat anebo vyţadovat jiný způsob umoţňující jejich individuální kontrolu, c) vyţadovat od osob uvedených v odstavci 3 potřebné doklady, informace, ověření původu vyjmenovaných hospodářských zvířat, označovaných zvířat nebo evidovaných zvířat a bezplatnou věcnou, osobní a jinou pomoc nezbytnou k nerušenému a rychlému výkonu jejich kontrolní činnosti. (10) Kontrolované osoby jsou povinny na poţádání zaměstnanců inspekce a) umoţnit při dodrţení veterinárně hygienických a bezpečnostních předpisů vstup na hospodářství, do stájí, zařízení a dalších kontrolovaných objektů, prostor a na pozemky, kde se nacházejí vyjmenovaná hospodářská zvířata, označovaná zvířata nebo evidovaná zvířata anebo kde se provádí činnost, která je předmětem kontroly, a při prověřování technických zařízení přístup k nim, b) poskytnout informace, doklady, bezplatnou věcnou a osobní pomoc k výkonu kontrolní činnosti, c) předvést vyjmenovaná hospodářská zvířata, označovaná zvířata nebo evidovaná zvířata anebo zajistit jiný způsob umoţňující jejich individuální kontrolu, d) umoţnit ověření původu vyjmenovaných hospodářských zvířat. (11) Vyhláška stanoví a) kritéria pro výběr a minimální počet hospodářství, v nichţ musí být zkontrolováno plnění všech povinností stanovených při označování (§ 22) a evidenci (§ 23 aţ 23c), b) náleţitosti a obsah kontrolního protokolu a roční zprávy o provedených kontrolách dodrţování povinností stanovených při označování (§ 22) a evidenci (§ 23 aţ 23c). ***

53

Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, ve znění pozdějších předpisů § 17 Správní úřad (1) Zřizuje se Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva jako správní úřad s celostátní působností se sídlem v Praze, který je podřízen ministerstvu. (2) V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu. Organizaci Úřadu upravuje statut Úřadu, který schvaluje ministerstvo. (2) V čele Úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Úřad a) provádí ověřování kontrolovaných výrobků nebo pyrotechnických výrobků, b) vydává certifikáty podle tohoto zákona, rozhoduje o odejmutí nebo o odmítnutí vydání certifikátu, c) zajišťuje označování kontrolovaných výrobků zkušebními značkami, d) provádí další odborné činnosti související se zkoušením střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických předmětů, výbušných předmětů a pomůcek pro jejich pouţívání a zkouší balisticky odolné materiály a konstrukce a vydává o tom nálezy, e) rozhoduje o zařazení zbraně nebo střeliva do kategorie zbraní A aţ D, obdrţí-li stanovenou střelnou zbraň nebo stanovené střelivo k ověření, nebo na ţádost, f) provádí další činnosti stanovené zvláštními právními předpisy, g) spolupracuje se správními úřady a orgány územní samosprávy v oblasti přenesené působnosti, jakoţ i s jinými státními orgány a institucemi, jejichţ spolupráce je pro činnost úřadu nezbytná. Zjistí-li úřad při své činnosti skutečnosti, na jejichţ základě je třeba učinit opatření, jeţ jsou v pravomoci jiných orgánů, oznámí tyto skutečnosti těmto orgánům, h) provádí v případě přeshraniční spolupráce dozor a postupuje přitom podle příslušného předpisu Evropských společenství v rozsahu věcné působnosti zvláštních právních předpisů, kterými je promítnuta směrnice uvedená v bodě 16 přílohy k tomuto předpisu, i) posuzuje zařazení pyrotechnických výrobků do kategorií v rámci posuzování jejich shody podle § 12, j) provádí nebo zajišťuje školení odborně způsobilých osob a schvaluje učební texty a v případě pyrotechnických výrobků spolupracuje s orgány státní báňské správy, k) vydává stanovisko k ţádosti o koncesi podle jiného právního předpisu pro ţivnost „Vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní a střeliva“ v rozsahu předmětu podnikání „vývoj, výroba, znehodnocování a ničení střeliva“. Při vydání stanoviska úřad posuzuje, zda ţadatel o koncesi pro provozování poţadované činnosti vlastní nebo má zajištěn přístup ke schválenému zařízení a vybavení potřebnému pro vykonávání této činnosti, a vlastní, nebo má zajištěn přístup k objektům, které byly pro provozování poţadované činnosti povoleny podle zvláštního zákona. U ţadatelů o koncesi je úřad oprávněn ověřit stav vybavenosti v rozsahu tohoto ustanovení; při tomto ověřování se přiměřeně pouţije § 20 odst. 3 písm. a) aţ d). (4) Úřad dále 54

a) plní informační povinnosti vyplývající z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, b) v souladu s předpisem Evropských společenství19e) informuje Evropskou komisi (dále jen „Komise“) o 1. postupech udělování oprávnění odborně způsobilým osobám, 2. činnosti v oblasti dozoru nad trhem a 3. nehodách způsobených pyrotechnickými výrobky; k vypracování informací o těchto nehodách poskytují úřadu roční přehledy příslušné orgány státní správy, zejména orgány ochrany veřejného zdraví, orgány Policie České republiky, orgány Hasičského záchranného sboru, c) před ověřováním kaţdé stanovené střelné zbraně, která je předloţena k ověřování po opravě nebo úpravě, posuzuje technologický postup opravy nebo úpravy, d) spolupracuje v oblasti kontrolovaných výrobků nebo pyrotechnických výrobků a balisticky odolných materiálů a konstrukcí s obdobnými zahraničními úřady a zkušebnami, e) organizuje, koordinuje a provádí vědeckou činnost, výzkum a vývoj, které souvisí s odbornými činnostmi, f) zajišťuje u kontrolovaných výrobků nebo pyrotechnických výrobků mezilaboratorní zkoušení referenčních materiálů, g) poskytuje odborné informace a provádí odborná školení, h) podílí se na certifikaci systémů řízení jakosti, i) uchovává a porovnává referenční střelivo a referenční piezoelektrické snímače v rámci plnění povinností vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, j) podílí se na tvorbě českých technických norem a technických předpisů v oblasti kontrolovaných výrobků nebo pyrotechnických výrobků a balisticky odolných materiálů a konstrukcí a k) vybírá správní poplatky a úplaty (§ 15). (5) V případě zjištění protiprávního jednání, kterého se kontrolovaná osoba dopustila na území Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které poškozuje nebo můţe poškodit společný zájem spotřebitelů, úřad rozhodnutím takové jednání zakáţe. (6) Úřad vede evidenci střelných zbraní, střeliva, pyrotechnických výrobků a výbušnin včetně potřebných pomůcek, které pouţívá při provádění ověřování a k odborným sluţbám. (7) Při plnění úkolů státní správy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu je Úřad oprávněn pro výkon své působnosti vstupovat do centrálního registru zbraní, ve kterém jsou vedeny údaje o zbraních a střelivu, a provádět v něm záznamy. (8) Zaměstnanci úřadu, kteří provádějí ověřování, odbornou nebo kontrolní činnost podle tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se dozvěděli v souvislosti s prováděním ověřování kontrolovaných výrobků anebo při provádění odborné nebo kontrolní činnosti podle tohoto zákona, i kdyţ přestali být zaměstnanci úřadu, a to po dobu pěti let, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak, s výjimkou informací, které musí být zveřejněny v zájmu ochrany bezpečnosti a v zájmu zajištění účinné kontroly trhu a činnosti úřadu jako orgánu dozoru. (9) Úřad vykonává funkci oznámeného subjektu podle příslušného předpisu Evropských společenství pro pyrotechnické výrobky s tím, ţe plní kritéria, která jsou stanovena v příloze k tomuto zákonu. 55

(10) Úřad předkládá ministerstvu jednou za rok zprávu o plnění kritérií stanovených v příloze k tomuto zákonu. Ministerstvo je oprávněno provést kontrolu za účelem ověření plnění těchto kritérií. (11) Zjistí-li ministerstvo na základě kontroly, ţe úřad neplní kritéria uvedená v příloze k tomuto zákonu, rozhodne o přechodu plnění práv a povinností oznámeného subjektu na ministerstvo. V takovém případě můţe ministerstvo k zajištění plnění práv a povinností oznámeného subjektu uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která je odborně způsobilá posuzování shody provádět. ***

Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů §9 Ředitel a jeho zástupce (1) Statutárním orgánem Fondu je ředitel. Ředitel řídí činnost Fondu a rozhoduje ve všech věcech, které nenáleţí do působnosti dozorčí rady. (2) Ředitele jmenuje a odvolává ministr zemědělství. Funkce ředitele je neslučitelná s členstvím v dozorčí radě. (3) Ředitel je zaměstnancem Fondu. Výběr, jmenování a odvolání ředitele se řídí zákonem o státní službě. Je oprávněn zřizovat odborné útvary Fondu a jmenovat jejich vedoucí. (4) Ředitel zastupuje Fond navenek a jedná jeho jménem. (5) Ředitel jmenuje a odvolává svého zástupce, který jej po dobu jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti v řízení Fondu. § 13c Poskytování peněţních prostředků organizačním sloţkám státu (1) Fond převádí peněţní prostředky organizačním sloţkám státu41) na provádění činností v oblastech Společné zemědělské politiky a Společné rybářské politiky Evropské unie na základě opatření podle podmínek stanovených v přímo pouţitelných předpisech Evropských společenství. O převedené peněţní prostředky lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu. (2) Organizační sloţky státu pouţijí převedené peněţní prostředky k účelu stanovenému v odstavci 1.

56

§ 13d Zaměstnanci Fondu (1) Na zaměstnance Fondu, kteří vykonávají činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě, se vztahuje zákon o státní službě. (2) Fond se považuje za služební úřad. Za vedoucího služebního úřadu a služební orgán se považuje ředitel. (3) Nadřízeným služebním úřadem Fondu je ministerstvo. ***

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů § 80 Ministerstvo zdravotnictví (1) Ministerstvo zdravotnictví k ochraně veřejného zdraví a) řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví a odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky na úseku ochrany veřejného zdraví, b) řídí a kontroluje krajské hygienické stanice, c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských hygienických stanic, d) zajišťuje mezinárodní spolupráci v oboru své působnosti a plní úkoly vyplývající z mezinárodních smluv v ochraně veřejného zdraví, e) stanoví na základě doporučení Národní imunizační komise, zřízené jako poradní orgán Ministerstva zdravotnictví, antigenní sloţení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování a zveřejní je ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, a to vţdy do 28. února kalendářního roku, f) rozhoduje ve věcech podle § 4 odst. 8, § 5 odst. 5, § 6e, § 72 odst. 1 a 2, § 73, § 83e odst. 6 a § 83f a dále o námitkách, rozhoduje-li o nich podle tohoto zákona nadřízený orgán ochrany veřejného zdraví; je oprávněno povolit prodlouţení mírnějšího hygienického limitu podle § 3a odst. 3; plní úkoly podle § 3a odst. 4, § 3b, § 6g, § 72 odst. 3, § 75a, § 79 odst. 5, § 83a odst. 2, § 83c odst. 3 a § 83e odst. 7; na návrh krajských hygienických stanic rozhoduje za podmínek § 37 o kategorizaci prací vykonávaných na jejich pracovištích, g) nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a mimořádná opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a nejakostních či z porušení jakosti podezřelých vod, při ţivelních pohromách a jiných mimořádných událostech, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů, a rozhoduje o jejich ukončení včetně uvolnění výrobků na trh nebo do oběhu, h) nařizuje ochranná opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí a rozhoduje o jejich ukončení a ve věcech podle § 68 odst. 2, i) na ţádost krajské hygienické stanice dává povolení k mimořádnému očkování podle § 69 odst. 1 písm. g), j) stanoví vyhlášením v televizním a celoplošném rozhlasovém vysílání a zveřejněním na své úřední desce a úředních deskách ostatních orgánů ochrany veřejného zdraví umístěných 57

v sídlech těchto správních úřadů a na jejich územních pracovištích další infekční onemocnění vyvolaná vysoce rizikovými biologickými agens a toxiny, které se povaţují za nebezpečnou nemoc podle zákona o pohřebnictví; na toto stanovení se nevztahuje správní řád, k) usměrňuje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví prováděný Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra, l) sestavuje celorepublikové programy ochrany a podpory veřejného zdraví; sestavuje očkovací programy a programy prevence infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu a řídí jejich realizaci; stanoví zásady a postupy hodnocení a řízení zdravotních rizik a zásady monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů ţivotního prostředí a ţivotních a pracovních podmínek a řídí jejich realizaci; řídí výchovu k podpoře a ochraně veřejného zdraví, m) uděluje a zrušuje pověření k provádění autorizace, organizování a provádění kursů v hodnocení zdravotních rizik, n) přezkoumává kontrolní plány sestavené krajskými hygienickými stanicemi, které určují priority činnosti na úseku státního zdravotního dozoru, o) koordinuje činnost a spolupráci s jinými státními a nestátními orgány a organizacemi, včetně registrovaných občanských sdruţení, jakoţ i se sociálními partnery v oblastech souvisejících s výkonem státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví, p) přijímá opatření na základě a v mezích přímo pouţitelných předpisů Evropské unie a plní další úkoly vyplývající pro členský stát z přímo pouţitelných předpisů Evropské unie na úseku potravinového práva, předmětů běţného uţívání uvedených v § 25 písm. a) a c) a výrobků přicházejících do přímého styku s vodou, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví, ţe je plní krajské hygienické stanice, q) pořizuje, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje stávající hlukovou situaci, aktualizuje, nejdéle však jednou za 5 let, strategické hlukové mapy, jejichţ součástí jsou mezní hodnoty hlukových ukazatelů; mezní hodnotou hlukových ukazatelů se rozumí hodnota hlukových ukazatelů, při jejímţ překročení dochází ke škodlivému zatíţení ţivotního prostředí, r) zpřístupňuje veřejnosti strategické hlukové mapy, vypracované podle písmene q), s) prováděcím právním předpisem upraví výpočet hlukových ukazatelů, jejich mezní hodnoty, základní poţadavky na obsah strategických hlukových map a akčních plánů, jejichţ součástí jsou návrhy tichých oblastí, podrobnosti týkající se způsobu informování veřejnosti o strategických hlukových mapách, o přípravě návrhů akčních plánů a účasti veřejnosti na této přípravě a o vypracovaných akčních plánech. Akčním plánem se rozumí plán obsahující opatření, jejichţ účelem je ochrana před škodlivými a obtěţujícími účinky hluku, včetně sníţení hluku, t) pořizuje souhrn akčního plánu na základě akčních plánů předloţených krajskými úřady a Ministerstvem dopravy, jejichţ součástí jsou tiché oblasti v aglomeraci vymezené krajskými úřady a tiché oblasti ve volné krajině stanovené Ministerstvem ţivotního prostředí. Tichou oblastí v aglomeraci se rozumí oblast, která není vystavena hluku většímu, neţ je mezní hodnota hlukového ukazatele nebo neţ je nejvyšší přípustná hodnota hygienického limitu hluku stanoveného podle § 34. Tichou oblastí ve volné krajině se rozumí oblast, která není rušena hlukem z dopravy, průmyslu nebo rekreačních aktivit, u) spolupracuje s příslušnými orgány sousedních členských států Evropské unie na strategickém hlukovém mapování v blízkosti hranic, v) usměrňuje řízení jakosti vod v povrchových vodách uvedených v seznamu podle § 6g krajskými hygienickými stanicemi, zejména určuje v souladu s podmínkami upravenými právem Evropské unie počet koupacích sezón, na jejichţ základě sestaví krajské hygienické stanice soubory údajů pro posuzování jakosti vod, a to po předchozím informování Evropské komise v rozsahu upraveném právem Evropské unie, 58

x) přijímá ţádosti podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie na úseku materiálů a předmětů pro styk s potravinami o povolení nové látky dosud neuvedené na seznamu látek, jejichţ uţití při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami je povoleno, jakoţ i ţádosti o změnu povolení vydaných podle tohoto přímo pouţitelného předpisu Evropské unie. (2) Za hluk se pro účely postupu podle odstavce 1 písm. q) aţ u) a podle § 81, 81a, 81b a 81c povaţuje hluk, kterému jsou lidé vystaveni v zastavěných územích, ve veřejných parcích a tichých oblastech v aglomeracích, v tichých oblastech ve volné krajině, v blízkosti škol, nemocnic a ostatních oblastech a územích citlivých na hluk. Nepovaţuje se za něj hluk způsobený osobou, která je mu vystavena, hluk v domácnostech, sousedský hluk, hluk z rekreačních aktivit, hluk na pracovištích, hluk uvnitř dopravních prostředků a hluk způsobený vojenskou činností v objektech důleţitých pro obranu státu. (3) Pro výkon státního zdravotního dozoru je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno stanovit orgánům ochrany veřejného zdraví uvedeným v § 78 odst. 1 písm. b) a c) rozsah a četnost kontrol a konkretizaci kontrolních postupů. Analytické metody kontroly sloţení kosmetických přípravků upraví prováděcí právní předpis. (4) Pro řešení sporů o pouţití metody vyšetřování faktorů pracovních podmínek a hodnocení zátěţe organismu neupravené právními předpisy je Ministerstvo zdravotnictví oprávněno stanovit rozhodčí metodu zahrnující strategii odběru, transportu, uchovávání a zpracování vzorků, jejich analýzy, hodnocení a kontroly kvality měření. Na toto stanovení se nevztahuje správní řád. Proti stanovené rozhodčí metodě můţe podat zaměstnavatel nebo osoba uvedená v § 43 do 3 dnů ode dne jejího doručení písemně námitky. O námitkách rozhoduje ministr zdravotnictví do 30 dnů ode dne jejich doručení. Na základě námitek rozhodčí metodu změní nebo zruší, anebo námitky zamítne a rozhodčí metodu potvrdí. Proti rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání. (5) Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví na základě významných důkazů, ţe výrobek, nad nímţ vykonává státní zdravotní dozor orgán ochrany veřejného zdraví, přestoţe splňuje poţadavky práva Evropské unie, představuje nebezpečí pro zdraví, můţe dočasně zakázat pouţívání takového výrobku, jeho uvádění na trh nebo podrobit tento výrobek zvláštním podmínkám a rozhodnout o ukončení platnosti takového rozhodnutí. (6) O postupu podle odstavce 5 a jeho důvodech uvědomí Ministerstvo zdravotnictví neprodleně ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropské unie. (7) Ministerstvo zdravotnictví je dále oprávněno stanovit, ţe výrobky upravené přímo pouţitelnými předpisy Evropské unie, tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, podle nichţ orgány ochrany veřejného zdraví vykonávají nad jejich uvedením na trh, distribucí nebo uvedením do oběhu státní správu, jsou nebezpečné, jestliţe byly jako takové označeny orgány Evropské unie, Světovou zdravotnickou organizací nebo v systémech pro rychlou výměnu informací Evropské unie. Stanovení nebezpečných výrobků provede Ministerstvo zdravotnictví vyhlášením v televizním a celoplošném rozhlasovém vysílání a zveřejní na své úřední desce a úředních deskách krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hlavního města Prahy) umístěných v sídlech těchto správních úřadů a na jejich územních pracovištích. Provozovatel televizního vysílání je povinen zajistit souběţné vysílání zprávy v titulkové podobě. Na toto stanovení se nevztahuje správní řád. Povinnosti osob při výskytu nebezpečných výrobků stanoví zvláštní právní předpis nebo přímo pouţitelné 59

předpisy Evropské unie. Dočasné pozastavení nebo omezení uplatňování zvláštních opatření nebo jiných přímo pouţitelných předpisů Evropské unie, stanovené Ministerstvem zdravotnictví na základě přímo pouţitelných předpisů Evropské unie, vyhlásí Ministerstvo zdravotnictví zveřejněním na své úřední desce a úředních deskách krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hlavního města Prahy) umístěných v sídlech těchto správních úřadů a na jejich územních pracovištích. Stanovení a opatření podle tohoto odstavce zpřístupní Ministerstvo zdravotnictví i způsobem umoţňujícím dálkový přístup. Toto stanovení a opatření není rozhodnutím vydaným ve správním řízení. (8) V Ministerstvu zdravotnictví se zřizuje funkce hlavního hygienika České republiky, který ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje jako orgán Ministerstva zdravotnictví. Hlavního hygienika České republiky jmenuje a odvolává na návrh ministra zdravotnictví ze státních zaměstnanců zástupce generálního ředitele státní sluţby. Bude-li jmenován zástupce hlavního hygienika České republiky, řídí se jeho jmenování a odvolání sluţebním zákonem43a). ______ 43a) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb. (8) V Ministerstvu zdravotnictví se zřizuje služební místo hlavního hygienika České republiky, který má postavení náměstka pro řízení sekce podle zákona o státní službě; ve věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje hlavní hygienik České republiky jako orgán Ministerstva zdravotnictví. Hlavního hygienika České republiky jmenuje vláda; na jeho výběr, jmenování a odvolání se přiměřeně použijí ustanovení o výběru, jmenování a odvolání vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu. § 82 Krajské hygienické stanice (1) Zřizují se krajské hygienické stanice, jejichţ správní obvody a sídla stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu. Krajské hygienické stanice mohou po předchozím souhlasu Ministerstva zdravotnictví zřizovat nebo rušit územní pracoviště. Krajské hygienické stanice jsou správními úřady. Krajská hygienická stanice, která působí ve správním obvodu hlavního města Prahy, se označuje jako Hygienická stanice hlavního města Prahy. V čele krajské hygienické stanice je ředitel. Jmenování a odvolání ředitele krajské hygienické stanice se řídí sluţebním zákonem43a). Výběr, jmenování a odvolání ředitele krajské hygienické stanice se řídí zákonem o státní službě. Krajské hygienické stanice jsou účetními jednotkami. (2) Krajské hygienické stanici náleţí a) vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, b) vykonávat státní zdravotní dozor nad dodrţováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených přímo pouţitelnými předpisy Evropské unie, tímto zákonem a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví včetně dodrţování zásad správné výrobní praxe a ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěţe a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, a rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě těchto 60

právních předpisů; státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví při práci je státním odborným dozorem nad ochranou zdraví při práci ve smyslu zvláštního právního předpisu, c) rozhodovat na návrh zaměstnavatele nebo osoby uvedené v § 43 nebo z vlastního podnětu ve věcech kategorizace prací, d) stanovit za podmínek § 37 odst. 6 písm. b) rizikové práce a plnit úkoly podle § 40 písm. c) a d), e) stanovit zaměstnavateli nebo osobě uvedené v § 43 pro výkon rizikových prací, s ohledem na expozici zaměstnanců, nebo osoby uvedené v § 43 a jejích spolupracujících rodinných příslušníků rizikovým faktorům pracovních podmínek, 1. minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek a 2. minimální náplň a termíny periodických lékařských preventivních prohlídek a minimální náplň vstupních a výstupních lékařských preventivních prohlídek, pokud je nestanoví zvláštní právní předpis, jakoţ i 3. lékařské preventivní prohlídky po skončení rizikové práce, jde-li o takové vlivy pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době (dále jen „následné lékařské preventivní prohlídky“); následné lékařské preventivní prohlídky pracovníků se zdroji ionizujícího záření kategorie A stanoví za podmínek upravených zvláštním právním předpisem, f) stanovit zaměstnavateli způsob a minimální četnost sledování zátěţe organismu zaměstnanců vykonávajících rizikové práce faktory pracovních podmínek, pokud je nestanoví zvláštní právní předpis, g) provádět ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání, h) zřizovat v případech stanovených tímto zákonem komise, i) plnit úkoly dotčeného správního úřadu podle § 77, j) uplatňovat stanoviska k územně plánovací dokumentaci z hlediska ochrany veřejného zdraví včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik, k) projednávat přestupky na úseku ochrany veřejného zdraví podle zvláštního právního předpisu, l) nařizovat, organizovat, řídit a popřípadě i provádět opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto rozsahu téţ usměrňovat činnost poskytovatelů zdravotních sluţeb a kontrolovat ji; určovat, s výjimkou § 68 odst. 2, poskytovatelé zdravotních sluţeb, kteří provedou opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění, a plnit s tím související úkoly, m) nařizovat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a mimořádná opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu nebezpečných26a) a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a nejakostních či z porušení jakosti podezřelých vod, při ţivelních pohromách a jiných mimořádných událostech, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, a rozhodovat o jejich ukončení včetně uvolnění výrobků na trh nebo do oběhu. Mimořádné očkování podle § 69 odst. 1 písm. g) stanoví jen s předchozím povolením Ministerstva zdravotnictví, n) stanovit hygienický limit faktoru pracovních podmínek, neupraveného právním předpisem, a metodu jeho stanovení v pracovních podmínkách; stanovit způsob, minimální rozsah a četnost jeho sledování a opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, osob uvedených v § 43 a jejich spolupracujících rodinných příslušníků v riziku takového faktoru; zařadit práci s tímto faktorem z vlastního podnětu do kategorie, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, o) vykonávat státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zajistit pracovnělékařské sluţby uloţenou zvláštním právním předpisem a nad plněním povinností zaměstnavatele poskytovat zařízením vykonávajícím pracovnělékařské sluţby informace nutné k ochraně zdraví při práci, uloţené zvláštním právním předpisem,

61

p) na návrh zaměstnavatele přezkoumávat opatření zařízení vykonávajícího pracovnělékařské sluţby vydané podle § 39; při přezkoumání opatření zařízení vykonávajícího pracovnělékařské sluţby se nepostupuje podle zvláštního právního předpisu ani podle správního řádu, q) nařídit provozovateli potravinářského podniku provozujícímu stravovací sluţbu odběr a uchovávání vzorků podávaných pokrmů, je-li to potřebné pro zajištění bezpečnosti podávaných pokrmů nebo z důvodů podezření na vznik infekčního onemocnění z pokrmů, a určit rozsah a dobu plnění této povinnosti; postup při odběru a uchovávání vzorků pokrmů upraví prováděcí právní předpis, r) provádět epidemiologické šetření podle § 62a, s) usměrňovat činnost osob poskytujících péči (§ 15 odst. 1) v oblasti hygieny provozu a předcházení nemocničním nákazám a kontrolovat ji, t) provádět hodnocení a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva a podílet se na monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů ţivotního prostředí a ţivotních a pracovních podmínek; kontrolovat a řídit místní programy ochrany a podpory veřejného zdraví, u) spolupracovat se správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu, v) podílet se na úkolech integrovaného záchranného systému, w) potvrzovat na tiskopisech vydaných orgány nemocenského pojištění pro účely nemocenského pojištění, ţe byla nařízena karanténa nebo mimořádná opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku uvedená v § 69 odst. 1 písm. b) a h) a ukončení karantény nebo mimořádných opatření, popřípadě trvání karantény nebo mimořádných opatření, a to na základě ţádosti osob, kterých se karanténa nebo mimořádné opatření týkají, x) provádět v případě přeshraniční spolupráce státní zdravotní dozor a postupovat přitom podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, y) provádět audity analýz rizik a systémů kritických kontrolních bodů podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie o úředních kontrolách v provozovnách stravovacích sluţeb. (3) Krajská hygienická stanice je povinna o hromadném výskytu infekčních onemocnění a o výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků, které poškodily nebo mohou poškodit zdraví fyzických osob a nevyskytují se v trţní síti pouze ojediněle, informovat okamţitě Ministerstvo zdravotnictví. (4) Zaměstnavatel je povinen zaslat kopii rozhodnutí o stanovených lékařských preventivních prohlídkách, které je vykonatelné, zařízení vykonávajícímu pracovnělékařské sluţby. Zaměstnavatel dále informuje o uloţení následné lékařské preventivní prohlídky fyzickou osobu, pro kterou byla nařízena, a to i v případě, ţe jiţ není jeho zaměstnancem; informaci v tomto případě zašle na poslední místo jejího trvalého pobytu, které je mu známo, popřípadě místo bydliště, neměla-li tato fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky. Toto místo sdělí téţ zařízení vykonávajícímu pracovnělékařské sluţby. Zařízení vykonávající pracovnělékařské sluţby. Na základě tohoto sdělení informuje o nařízení následné lékařské preventivní prohlídky zdravotnické zařízení, jehoţ součástí je oddělení nebo klinika nemocí z povolání nebo pracovního lékařství, které by bylo příslušné následnou lékařskou preventivní prohlídku provést. (5) O provedeném auditu podle odstavce 2 písm. y) sepíše pověřený zaměstnanec příslušné krajské hygienické stanice protokol; při jeho pořízení postupuje podle technické normy pro auditování systému managementu. 62

***

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů § 17b Předseda Energetického regulačního úřadu (1) V čele Energetického regulačního úřadu je předseda. Předseda předseda, který a) řídí Energetický regulační úřad, b) jedná jménem Energetického regulačního úřadu navenek, c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu v prvním stupni. (2) Předsedu jmenuje prezident republiky na návrh vlády na funkční období 6 let. Nikdo nemůţe být jmenován více neţ dvakrát za sebou. Předseda se považuje za služební orgán podle zákona o státní službě. (3) Předseda Energetického regulačního úřadu jmenuje a odvolává místopředsedu Energetického regulačního úřadu. Jmenuje-li předseda více místopředsedů, určí pořadí jejich zastupování. Místopředseda zastupuje předsedu v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy není funkce předsedy obsazena, a plní další úkoly podle rozhodnutí předsedy. Místopředsedou můţe být jmenován pouze ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování předsedou Energetického regulačního úřadu podle odstavce 4. (4) Předsedou můţe být jmenován jen občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání technického, ekonomického nebo právnického směru, c) má nejméně 7 let praxe v oboru energetiky, z toho alespoň 3 roky v řídicí nebo vedoucí funkci, d) je bezúhonný; za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovaţuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro 1. úmyslný trestný čin, nebo 2. nedbalostní trestný čin, jestliţe jeho skutková podstata souvisí s výkonem veřejné funkce, pokud jeho odsouzení pro trestný čin nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen, e) nevykonává funkci nebo činnost neslučitelnou s výkonem funkce předsedy. (5) Funkce předsedy je neslučitelná s funkcí poslance, senátora, soudce, státního zástupce, člena vlády nebo jinou funkcí ve veřejné správě nebo s členstvím v politické straně nebo politickém hnutí. Předseda dále nesmí být drţitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání drţitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby ani poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost drţiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. Předseda nesmí zastávat jinou placenou funkci, 63

být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohroţuje důvěru v nezávislost a nestrannost Energetického regulačního úřadu. (6) Funkce předsedy zaniká a) uplynutím funkčního období, b) vzdáním se funkce, c) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého, d) dnem, kdy se předseda ujal funkce nebo zahájil výkon činnosti, která je podle odstavce 5 neslučitelná s funkcí předsedy, e) dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o omezení způsobilosti k právním úkonům nebo rozsudku soudu, kterým byl odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v odstavci 4 písm. d), nebo f) odvoláním z funkce. (7) Prezident republiky předsedu odvolá pouze v případě, nevykonává-li funkci po dobu delší neţ 6 měsíců nebo narušil-li závaţným způsobem nezávislost nebo nestrannost Energetického regulačního úřadu. (8) Předseda po dobu 1 roku od zániku funkce nesmí být drţitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání drţitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby, poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost drţiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky ani být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním pracovním vztahu k drţiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. V případě porušení zákazu podle předchozí věty je ten, kdo zákaz porušil, povinen uhradit Energetickému regulačnímu úřadu dvojnásobek poskytnutého odchodného nebo pokud mu odchodné nebylo poskytnuto, pak šestinásobek měsíčního platu, který mu náleţel v době zániku funkce. (9) Předseda má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Předseda má po zániku funkce nárok na odchodné ve výši šestinásobku měsíčního platu, který mu náleţel v době zániku funkce. Odchodné je splatné ke dni zániku funkce. Nárok na odchodné nevzniká, pokud byl předseda odvolán z důvodu závaţného narušení nestrannosti nebo nezávislosti Energetického regulačního úřadu nebo pokud byl po uplynutí funkčního období znovu jmenován předsedou. (10) Předseda a místopředseda jsou oprávněni dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. § 92 (1) Státní energetická inspekce je organizační sloţkou státu se sídlem v Praze. (1) Státní energetická inspekce je správním úřadem se sídlem v Praze. (2) Státní energetická inspekce je podřízena ministerstvu a člení se na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Územní inspektoráty jsou vnitřními organizačními jednotkami Státní energetické inspekce. Sídla územních inspektorátů stanoví ústřední ředitel. 64

(3) Státní energetická inspekce je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu mají územní inspektoráty postavení vnitřních organizačních jednotek Státní energetické inspekce. (4) V čele ústředního inspektorátu je ústřední ředitel; jeho jmenování a odvolání se řídí sluţebním zákonem12b). V čele územního inspektorátu je ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ústřední ředitel. ______ 12b) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). (4) V čele ústředního inspektorátu je ústřední ředitel. V čele územního inspektorátu je ředitel. Výběr, jmenování a odvolání ústředního ředitele a ředitele se řídí zákonem o státní službě. ***

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů §9 Předseda Rady a místopředsedové Rady (1) Rada volí a odvolává ze svých členů předsedu a 3 místopředsedy. (2) Předseda Rady řídí činnost Rady a jedná jejím jménem. Předseda Rady se považuje za služební orgán podle zákona o státní službě. (3) Rada předsedu z funkce odvolá, a) nevykonával-li funkci po dobu delší neţ 3 měsíce, nebo b) nesplňuje-li podmínky pro výkon funkce člena Rady, nebo c) vyskytují-li se ve výkonu jeho funkce opětovně váţné nedostatky. (4) Výkon funkce předsedy Rady zaniká a) dnem zániku jeho členství v Radě, nebo b) uplynutím období, na které byl Radou zvolen, nebo c) dnem následujícím po doručení písemného rozhodnutí o odvolání z funkce, nebo d) dnem následujícím po doručení písemného vzdání se funkce Radě, nebo e) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. (5) Po dobu, kdy předseda Rady nevykonává funkci, jej zastupuje jím pověřený místopředseda Rady; odstavce 3 a 4 se přiměřeně pouţijí i na odvolání a zánik funkce místopředsedy. 65

(6) Byl-li předseda Rady nebo místopředseda Rady odvolán, je Rada povinna nového předsedu Rady nebo místopředsedu zvolit do 30 dnů ode dne odvolání. (7) Obdobně je Rada povinna učinit v případě odstoupení či ukončení funkčního období předsedy nebo některého z místopředsedů. (8) Předseda Rady a místopředseda Rady jsou oprávněni dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. § 11 Zabezpečení činnosti Rady (1) Rada hospodaří s vlastním rozpočtem podle zvláštního právního předpisu 8) a její činnost je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky. (2) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Rady zajišťuje Úřad Rady, který je orgánem Rady, a jeho činnost je hrazena z rozpočtu Rady. (3) Vedoucího Úřadu Rady jmenuje a odvolává Rada. Vedoucí Úřadu Rady je podřízen předsedovi Rady. (4) Ostatní zaměstnance Úřadu Rady přijímá do pracovního poměru vedoucí Úřadu Rady. (5) Plat a odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Úřadu Rady se řídí zvláštním právním předpisem9). (6) Podrobnosti a organizaci činnosti Rady a Úřadu Rady upravuje jednací řád Rady a organizační řád Úřadu Rady. (7) Zaměstnanec zařazený k výkonu práce v Radě je kromě povinnosti zachovávat mlčenlivost vyplývající ze zvláštního právního předpisu9a) povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichţ se při výkonu této činnosti dozvěděl, a to i po skončení zaměstnání; povinnosti zachovávat mlčenlivost můţe být zproštěn jen na základě zákona nebo vysloví-li se zproštěním této povinnosti souhlas osoba, jíţ se předmětná skutečnost týká. Obdobná povinnost se vztahuje také na fyzickou osobu v jiném právním vztahu k Radě, na jehoţ základě vykonává pro Radu činnost. § 11 Zabezpečení činnosti Rady (1) Rada hospodaří s vlastním rozpočtem podle jiného zákona 8) a její činnost je hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky. (2) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Rady zajišťuje Úřad Rady, který je orgánem Rady, a jeho činnost je hrazena z rozpočtu Rady. (3) Zaměstnanci zařazení v Úřadu Rady, kteří vykonávají státní správu, jsou státními zaměstnanci podle zákona o státní službě. Pracovněprávní vztahy zaměstnanců, kteří 66

nejsou státními zaměstnanci, včetně jejich odměňováni se řídí pracovněprávními předpisy. V pracovněprávních vztazích jedná za Úřad Rady vedoucí Úřadu Rady. (4) Vedoucího Úřadu Rady jmenuje a odvolává zástupce generálního ředitele státní služby. Vedoucí Úřadu Rady je podřízen předsedovi Rady. Výběr, jmenování a odvolání vedoucího Úřadu Rady se řídí zákonem o státní službě. (5) Podrobnosti a organizaci činnosti Rady upravuje jednací řád Rady. (6) Zaměstnanec, který není státním zaměstnancem, zařazený k výkonu práce v Radě, je kromě povinnosti zachovávat mlčenlivost vyplývající ze zákoníku práce povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při výkonu své činnosti dozvěděl, a to i po skončení zaměstnání; povinnosti zachovávat mlčenlivost může být zproštěn jen na základě zákona nebo vysloví-li se zproštěním této povinnosti souhlas osoba, jíž se předmětná skutečnost týká. Obdobná povinnost se vztahuje také na fyzickou osobu v jiném právním vztahu k Radě, na jehož základě vykonává pro Radu činnost. _______ 8) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 9a) § 303 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. ***

Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů § 4a (1) Zřizuje se Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest (dále jen „agentura“) jako státní příspěvková organizace se sídlem v Praze. Agentura má právo hospodařit s majetkem státu a při své činnosti se řídí zvláštními zákony. 3a) Agentura je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“). (2) Statutárním orgánem agentury je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu. Bliţší podmínky činnosti agentury a její organizační uspořádání upraví statut, který schvaluje ministr průmyslu a obchodu. (2) Statutárním orgánem agentury je generální ředitel. (3) Agentura plní úkoly v oblasti podpory podnikání tím, ţe a) poskytuje podporu malým a středním podnikatelům podle tohoto zákona, b) poskytuje podporu podnikatelům na základě programů schválených vládou podle zvláštního zákona,3b) c) plní funkci určené organizace při poskytování investičních pobídek podle zvláštního zákona,3c) d) plní další úkoly v oblasti podpory podnikání. 67

(4) Agentura dále poskytuje podporu podnikatelům z finančních prostředků Evropské unie. § 4b (1) Na zaměstnance agentury, kteří vykonávají činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě, se vztahuje zákon o státní službě. (2) Agentura se považuje za služební úřad. Za vedoucího služebního úřadu a služební orgán se považuje generální ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Nadřízeným služebním úřadem agentury je ministerstvo. ***

Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů § 35 Rada pro výzkum, vývoj a inovace (1) Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. (2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace plní úkoly podle tohoto zákona a zabezpečuje zejména a) přípravu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy a v souladu s mezinárodními smlouvami a její předloţení vládě, b) kontrolu realizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací formou stanovisek k souladu programů výzkumu a vývoje předloţených poskytovateli s Národní politikou výzkumu a vývoje před schválením těchto programů vládou, c) přípravu Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů a její předloţení vládě, d) hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů podle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů schvalované vládou, e) návrhy na členy předsednictva a předsedu Technologické agentury České republiky a Grantové agentury České republiky, f) zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky, g) zpracování pravidelných ročních analýz a hodnocení stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím a jejich předloţení vládě, h) úlohu správce a provozovatele informačního systému výzkumu, vývoje a inovací podle § 30 a schvaluje provozní řád informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, 68

i) zpracování stanovisek k materiálům předkládaným vládě za oblast výzkumu, vývoje a inovací, j) jednání s poradními orgány pro výzkum, vývoj a inovace Evropských společenství a s vadami pro výzkum, vývoj a inovace jednotlivých členských států Evropských společenství i dalších zemí, k) zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací, l) návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení podle § 5a, m) zpracování stanoviska k ţádosti o povolení výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách nebo k ţádosti o změnu tohoto povolení, popřípadě k ţádosti o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových buněk, a to na podkladě návrhu svého poradního orgánu, kterým je Bioetická komise, n) plnění dalších úkolů a povinností stanovených tímto zákonem, zvláštním právním předpisem nebo uloţených vládou. (3) Rada pro výzkum, vývoj a inovace má 17 členů včetně předsedy. Členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace s výjimkou jejího předsedy jmenuje vláda na návrh předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace tak, aby byli zastoupeni zejména přední odborníci základního výzkumu a aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. (4) Členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace s výjimkou jejího předsedy odvolává vláda na návrh předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace můţe písemně poţádat předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace o předloţení návrhu vládě na své odvolání z této funkce. Do doby, neţ vláda rozhodne o návrhu na jeho odvolání, zůstává členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (5) Orgány Rady pro výzkum, vývoj a inovace jsou předseda a předsednictvo. Předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace je člen vlády. Předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy vlády. Předsednictvo Rady pro výzkum, vývoj a inovace tvoří předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace a tři místopředsedové volení z členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsednictvo řídí činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace mezi jejími zasedáními a koordinuje činnost poradních orgánů Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (6) Členství v Radě pro výzkum, vývoj a inovace je veřejnou funkcí, která nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleţí odměna, jejíţ výši stanoví vláda, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). Funkční období členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace je čtyřleté. Člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace můţe být jmenován nejvýše na dvě po sobě následující funkční období. (7) Rada pro výzkum, vývoj a inovace ustavuje jako své odborné a poradní orgány zejména a) odborné komise pro zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky v jednotlivých oblastech aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, b) Komisi pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů, c) Bioetickou komisi, která zpracovává podklady pro řešení úkolů Rady pro výzkum, vývoj a inovace spojených s bioetickými aspekty výzkumu a vývoje, zejména návrhy odborných stanovisek Rady pro výzkum, vývoj a inovace k ţádostem o povolení výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách nebo k ţádostem o změnu tohoto povolení, popřípadě 69

k ţádostem o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových buněk. Předsedou Bioetické komise je člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (8) Členství v odborných a poradních orgánech Rady pro výzkum, vývoj a inovace nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleţí odměna, jejíţ výši stanoví předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). (9) Členy odborných a poradních orgánů Rady pro výzkum, vývoj a inovace volí z předních odborníků pro danou oblast výzkumu, vývoje a inovací Rada pro výzkum, vývoj a inovace, a jmenuje je a na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace odvolává její předseda. § 36a Technologická agentura České republiky (1) Zřizuje se Technologická agentura České republiky se sídlem v Praze. (2) Technologická agentura České republiky je organizační sloţkou státu a správcem rozpočtové kapitoly. Technologická agentura České republiky je samostatnou účetní jednotkou a hospodaří samostatně s účelovými a institucionálními prostředky přidělenými zákonem o státním rozpočtu České republiky. Technologická agentura České republiky je povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem. (3) Technologická agentura České republiky zabezpečuje: a) přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací včetně programů pro potřeby státní správy, veřejných soutěţí ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu projektů a zadávání veřejných zakázek, b) hodnocení a výběr návrhů programových projektů, c) poskytování účelové podpory na řešení programových projektů na základě smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory, d) kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání účelové podpory, e) hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů programových projektů a kontrolu jimi dosaţených výsledků, f) zpracování návrhu výdajů Technologické agentury České republiky a zpráv o její činnosti, g) poradenství řešitelům projektů a uţivatelům výsledků aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, zejména v oblasti právní, finanční a ochrany duševního vlastnictví, h) podporu komunikace mezi výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem a podílové financování programových projektů, i) jedná s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem, j) spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami. (4) Orgány Technologické agentury České republiky jsou předseda, předsednictvo, výzkumná rada a kontrolní rada Technologické agentury České republiky. Funkce členů výzkumné rady Technologické agentury České republiky je veřejnou funkcí, která nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleţí odměna, jejíţ výši stanoví vláda, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). Předseda a členové Členové předsednictva Technologické agentury České republiky vykonávají funkci v pracovním poměru. Platové poměry předsedy a členů 70

předsednictva Technologické agentury České republiky se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců v orgánech státní správy35). (5) Předseda Technologické agentury České republiky zastupuje Technologickou agenturu České republiky navenek a jedná jejím jménem ve všech jejích věcech. Předsedu Technologické agentury České republiky jmenuje z členů předsednictva Technologické agentury České republiky a odvolává na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace vláda. Výběr, jmenování a odvolání předsedy Technologické agentury České republiky se řídí zákonem o státní službě. Předseda Technologické agentury České republiky je jmenován na dobu 4 let, nikdo jím nemůže být jmenován více než dvakrát. (6) Předsednictvo Technologické agentury České republiky je výkonným orgánem Technologické agentury České republiky, který schvaluje vyhlášení veřejných soutěţí ve výzkumu, vývoji a inovacích, rozhoduje o uzavření smluv o poskytnutí podpory nebo o vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory, předkládá vládě ke schválení návrh statutu Technologické agentury České republiky a jeho změn a předkládá návrh rozpočtu Technologické agentury České republiky. Předsednictvo Technologické agentury České republiky má pět členů. Funkční období členů předsednictva Technologické agentury České republiky je čtyřleté s moţností jmenování nejvýše na dvě období po sobě následující. Členy předsednictva Technologické agentury České republiky, s výjimkou jejího předsedy, jmenuje a odvolává vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsednictvo Technologické agentury České republiky koordinuje činnost oborových komisí jako poradních orgánů Technologické agentury České republiky, které posuzují a hodnotí návrhy projektů s ţádostmi o udělení podpory. (7) Výzkumná rada Technologické agentury České republiky je koncepčním orgánem Technologické agentury České republiky, který zejména navrhuje předsednictvu Technologické agentury České republiky ustavení a zaměření oborových komisí, vyjadřuje se k programům aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, vyhodnocuje odbornou úroveň Technologické agentury České republiky a navrhuje potřebná opatření. Výzkumná rada Technologické agentury České republiky má dvanáct členů, které z řad odborníků jmenuje a odvolává vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (8) Kontrolní rada Technologické agentury České republiky je kontrolním orgánem Technologické agentury České republiky, který kontroluje rozdělování finančních prostředků Technologické agentury České republiky a hospodaření s majetkem státu, k němuţ má Technologická agentura České republiky příslušnost hospodaření, projednává stíţnosti na postup poskytovatele při hodnocení návrhu programového projektu, a který předkládá svá stanoviska předsednictvu Technologické agentury České republiky. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky je oprávněna vyţádat si při kontrole rozdělování finančních prostředků nezávislý audit. Stanoviska, která jsou vydávána v rámci kompetence kontrolní rady, jsou pro předsednictvo Technologické agentury České republiky závazná. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky má deset členů, které z řad odborníků jmenuje Poslanecká sněmovna na návrh právnických osob zabývajících se výzkumem a vývojem. Funkční období členů kontrolní rady Technologické agentury České republiky je čtyřleté s moţností jmenování nejvýše na dvě období po sobě následující. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky předkládá Poslanecké sněmovně výroční zprávu o své činnosti. Poslanecká sněmovna můţe odvolat kontrolní radu Technologické agentury České republiky, pokud opakovaně neschválí výroční zprávu. Členům kontrolní rady Technologické agentury České republiky můţe být přiznána za výkon 71

jejich funkce odměna. Výši odměny stanoví na základě zprávy o činnosti kontrolní rady Technologické agentury České republiky na návrh výboru Poslanecké sněmovny příslušného ve věcech vědy Poslanecká sněmovna. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky předkládá výboru Poslanecké sněmovny příslušnému ve věcech vědy nejméně jednou za 6 měsíců informaci o činnosti Technologické agentury České republiky včetně informace o jednotlivých veřejných soutěţích ve výzkumu, vývoji a inovacích. § 36b Zaměstnanci Technologické agentury České republiky (1) Na zaměstnance zařazené v Technologické agentuře České republiky, kteří vykonávají činnosti uvedené v § 5 zákona o státní službě, se vztahuje zákon o státní službě. (2) Technologická agentura České republiky se považuje za služební úřad. Za vedoucího služebního úřadu a služební orgán se považuje předseda Technologické agentury České republiky. (3) Nadřízeným služebním úřadem Technologické agentury České republiky je Úřad vlády České republiky. ***

Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Účelem zákona je zřízení Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen „inspekce“), která je správním úřadem podřízeným Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“), a stanovit její působnost pro výkon státního dozoru. (2) Zřizuje se inspekce, kterou tvoří ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty mající územní působnost pro tyto kraje (dále jen „inspektoráty“) a toto sídlo: a) Středočeský a Hlavní město Prahu se sídlem v Praze, b) Jihočeský a Vysočina se sídlem v Táboře, c) Plzeňský a Karlovarský se sídlem v Plzni, d) Ústecký a Liberecký se sídlem v Ústí nad Labem, e) Královéhradecký a Pardubický se sídlem v Hradci Králové, f) Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně, g) Olomoucký a Moravskoslezský se sídlem v Olomouci. (3) Inspekce je organizační sloţkou státu, je účetní jednotkou. (4) Sídlem inspekce je Brno.

72

(5) V čele inspekce je ústřední ředitel, který řídí ústřední inspektorát a ředitele inspektorátů. Ústředního ředitele jmenuje, řídí a odvolává ministr zemědělství. Ředitele inspektorátů jmenuje a odvolává ústřední ředitel. (5) V čele inspekce je ústřední ředitel, který řídí ústřední inspektorát a ředitele inspektorátů. Výběr, jmenování a odvolání ústředního ředitele a ředitele inspektorátu se řídí zákonem o státní službě. (6) Organizaci inspekce upravuje organizační řád, který schvaluje ministerstvo. ***

Zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů §1 (1) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen „Ústav“) je správním úřadem podřízeným Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“). Ústav provádí rovněţ odborné a zkušební úkony (§ 2) a odborné činnosti (§ 3). (2) Ústav je organizační sloţkou státu, je účetní jednotkou. Sídlem Ústavu je Brno. (3) V čele Ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zemědělství; ředitel vykonává funkci v pracovním poměru. (3) V čele Ústavu je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (4) Organizaci Ústavu upravuje organizační řád Ústavu, který schvaluje ministerstvo. ***

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů § 37a (1) Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zaměstnanecké karty a centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli modré karty, vedené ministerstvem, obsahují údaje uvedené v § 37.

73

(2) Volným pracovním místem obsaditelným drţitelem zaměstnanecké karty se rozumí pracovní místo, které nebylo obsazeno do 30 dnů od jeho oznámení krajské pobočce Úřadu práce, s výjimkou pracovních míst úředníků územních samosprávných celků 93) a pracovních míst zaměstnanců, kteří ve správních úřadech vykonávají státní správu 94) služebních míst státních zaměstnanců. Se zařazením pracovního místa do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zaměstnanecké karty musí zaměstnavatel udělit souhlas. (3) Volným pracovním místem obsaditelným drţitelem modré karty se rozumí pracovní místo, které nebylo obsazeno do 30 dnů od jeho oznámení krajské pobočce Úřadu práce, s výjimkou pracovních míst úředníků územních samosprávných celků 93) a pracovních míst zaměstnanců, kteří ve správních úřadech vykonávají státní správu 94) služebních míst státních zaměstnanců, a současně jde o pracovní místo, pro jehoţ výkon se vyţaduje vysoká kvalifikace podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Se zařazením pracovního místa do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli modré karty musí zaměstnavatel udělit souhlas. (4) Zastupitelský úřad České republiky vyznačí v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zaměstnanecké karty podání ţádosti o vydání zaměstnanecké karty a případné zpětvzetí této ţádosti a v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných drţiteli modré karty podání ţádosti o vydání modré karty a případné zpětvzetí této ţádosti. Ministerstvo vnitra vyznačí v centrální evidenci podání ţádosti o vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty, popřípadě zpětvzetí této ţádosti, pokud byla podána na území České republiky, den, kdy bylo rozhodnuto o ţádosti, den převzetí potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty a den vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty nebo den, kdy bylo řízení o ţádosti o vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty zastaveno. V případě změny zaměstnavatele nebo pracovního zařazení s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra vyznačí Ministerstvo vnitra v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zaměstnanecké karty nebo v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných drţiteli modré karty podání ţádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele, pracovní místo, pro které je souhlas vyţadován, a den udělení souhlasu. (5) Ministerstvo vnitra sdělí neprodleně po vydání potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty nebo modré karty elektronicky ministerstvu identifikační údaje cizince, kterému bude vydána zaměstnanecká karta nebo modrá karta, a údaje o pracovním místě, pro které bude vydána; rovněţ tak sdělí ministerstvu informace o prodlouţení jejich platnosti, o jejich zrušení nebo o uplynutí doby jejich platnosti. (6) Ministerstvo do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli zaměstnanecké karty nebo do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných drţiteli modré karty nezařadí nebo z evidence vyřadí volné pracovní místo u zaměstnavatele, pokud a) zaměstnavateli byla v období posledních 12 měsíců pravomocně uloţena pokuta za umoţnění výkonu nelegální práce, nebo b) volné pracovní místo lze s ohledem na poţadovanou kvalifikaci nebo dostatek volných pracovních sil obsadit jinak. ___________________________ 93) Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

74

94) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

***

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů § 45 (1) Národní archiv je správním úřadem a ústředním archivem státu, který je přímo řízený ministerstvem. (2) Národní archiv je organizační sloţkou státu a účetní jednotkou; jeho rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. (3) V čele Národního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli Národního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného sluţebního orgánu podle zvláštního právního předpisu21). (3) V čele Národního archivu stojí ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (4) Vnitřní organizaci Národního archivu a jeho řízení upraví organizační řád, který schvaluje ministr vnitra. (5) (4) Sídlem Národního archivu je Praha. ____________________ 21)

Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

§ 47 (1) Státními oblastními archivy jsou a) Státní oblastní archiv v Praze, b) Státní oblastní archiv v Třeboni, c) Státní oblastní archiv v Plzni, d) Státní oblastní archiv v Litoměřicích, e) Státní oblastní archiv v Zámrsku, f) Moravský zemský archiv v Brně, g) Zemský archiv v Opavě. (2) Státní oblastní archivy jsou správními úřady, které jsou přímo řízeny ministerstvem. (3) Státní oblastní archivy jsou organizačními sloţkami státu a účetními jednotkami; jejich rozpočty jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva.

75

(4) V čele státního oblastního archivu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra. Vůči řediteli státního oblastního archivu plní ministerstvo úlohu nadřízeného sluţebního orgánu podle zvláštního právního předpisu21). (4) V čele státního oblastního archivu stojí ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (5) Sídlem státních oblastních archivů jsou obce, podle nichţ jsou státní oblastní archivy pojmenovány. (6) Vnitřní organizační jednotkou státních oblastních archivů jsou státní okresní archivy, které jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Další podrobnosti vnitřní organizace státních oblastních archivů a jejich řízení upraví organizační řády, které schvaluje ministr vnitra. ***

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů § 14 (1) Kaţdá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níţ lze důvodně předpokládat, ţe má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějţ lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichţ provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. (2) Účastník řízení můţe namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením sluţebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení8) (dále jen „představený“). (3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, ţe je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Do doby, neţ představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, můţe tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu. (4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4. (5) Vyloučena je téţ ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téţe věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního zákona.

76

(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepouţijí pro vedoucí ústředních správních úřadů a státní tajemníky. (7) Ustanovení odstavců 1 aţ 4 se obdobně uţijí pro znalce a tlumočníky. _________________ 8) Například zákoník práce, zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.

§ 152 Rozklad (1) Proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník ministerstva, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad. (2) O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. (3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 předkládá ministrovi nebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise. Rozkladová komise má nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení § 14 a 134 platí obdobně s tím, ţe rozkladová komise můţe jednat a přijímat usnesení v nejméně pětičlenných senátech a ţe většina přítomných členů musí být odborníci, kteří nejsou zaměstnanci ústředního správního úřadu. (4) Nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. (5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu a) rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliţe tím nemůţe být způsobena újma ţádnému z účastníků, ledaţe s tím všichni, jichţ se to týká, vyslovili souhlas, nebo b) rozklad zamítnout. ***

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů § 173 (1) Česká školní inspekce je správní úřad s celostátní působností, který je organizační sloţkou státu a účetní jednotkou. (2) Česká školní inspekce je organizačně členěna na ústředí České školní inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. 77

(2) Česká školní inspekce je organizačně členěna na ústředí České školní inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. Ministerstvo je ve věcech státní služby nadřízeným služebním úřadem České školní inspekce. (3) V čele České školní inspekce je ústřední školní inspektor. Jmenování a odvolání ústředního školního inspektora se řídí sluţebním zákonem43). ______ 43) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). (3) V čele České školní inspekce je ústřední školní inspektor; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. § 174 (1) Česká školní inspekce zpracovává koncepční záměry inspekční činnosti a systémy hodnocení vzdělávací soustavy. (2) Česká školní inspekce ve školách a školských zařízeních zapsaných do školského rejstříku a na pracovištích osob, kde se uskutečňuje praktické vyučování nebo odborná praxe podle § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 v rámci inspekční činnosti a) získává a analyzuje informace o vzdělávání dětí, ţáků a studentů, o činnosti škol a školských zařízení zapsaných do školského rejstříku, sleduje a hodnotí efektivnost vzdělávací soustavy, b) zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů, c) zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem, d) vykonává kontrolu dodrţování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských sluţeb, e) vykonává veřejnosprávní kontrolu40) vyuţívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 aţ 163. (3) Česká školní inspekce v rámci inspekční činnosti kontroluje ve školách podle § 38 odst. 1 písm. c) plnění povinností a podmínek stanovených v § 38a odst. 5 písm. c) aţ e), § 38a odst. 6, § 38b odst. 1 písm. c) a v § 38b odst. 2 písm. a) aţ d). (4) Inspekční činnost se vykonává na základě plánu hlavních úkolů na příslušný školní rok, který schvaluje ministr školství, mládeţe a tělovýchovy na návrh ústředního školního inspektora. (5) Inspekční činnost se dále provádí na základě podnětů, stíţností a petic, které svým obsahem spadají do působnosti České školní inspekce podle odstavce 2 písm. b) aţ e). V případě inspekční činnosti konané na základě stíţnosti prošetřuje Česká školní inspekce jednotlivá tvrzení uvedená ve stíţnosti a výsledek šetření předává zřizovateli k dalšímu řízení. Zřizovatel informuje Českou školní inspekci o vyřízení stíţnosti a o případných opatřeních přijatých k nápravě.

78

(6) Česká školní inspekce je dále povinna provést inspekční činnost podle odstavce 2 písm. b), c) a d) pro účely přiznání dotací podle zvláštního právního předpisu, pokud o to právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, poţádá. Inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d) nelze na ţádost právnické osoby, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, provést před uplynutím lhůty k odstranění případných nedostatků zjištěných předchozí inspekční činností podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d). (7) Při hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a školských sluţeb vychází Česká školní inspekce ze zásad a cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem, přičemţ základním kritériem hodnocení je zejména účinnost podpory rozvoje osobnosti dítěte, ţáka a studenta a dosahování cílů vzdělávání ze strany škol a školských zařízení. Kritéria hodnocení předkládá ministerstvu ke schválení. Schválená kritéria hodnocení ministerstvo zveřejňuje. (8) Inspekční činnost vykonávají školní inspektoři, kontrolní pracovníci a přizvané osoby. Školním inspektorem můţe být ten, kdo má vysokoškolské vzdělání a nejméně 5 let pedagogické nebo pedagogicko- psychologické praxe. Kontrolním pracovníkem můţe být ten, kdo má vysokoškolské vzdělání a nejméně 5 let praxe, nebo ten, kdo má střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 20 let praxe. Další předpoklady stanovené pro výkon činností podle vět druhé a třetí zvláštními právními předpisy55) tím nejsou dotčeny. (9) Výstupem inspekční činnosti je a) inspekční zpráva v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. b) a c), b) protokol o kontrole56) v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. d) a e) a odstavce 3, c) tematická zpráva v případě inspekční činnosti podle odstavce 2 písm. a), d) výroční zpráva České školní inspekce. (10) Inspekční zpráva obsahuje hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a dále jména, příjmení a podpisy školních inspektorů, kontrolních pracovníků a přizvaných osob. Obsah inspekční zprávy projednají školní inspektoři a kontrolní pracovníci s ředitelem školy nebo školského zařízení. Projednání a převzetí inspekční zprávy potvrdí ředitel školy nebo školského zařízení podpisem. Připomínky k obsahu inspekční zprávy můţe ředitel školy nebo školského zařízení podat České školní inspekci do 14 dnů po jejím převzetí. Inspekční zprávu společně s připomínkami a stanoviskem České školní inspekce k jejich obsahu zasílá Česká školní inspekce bez zbytečného odkladu zřizovateli a školské radě. Inspekční zpráva včetně připomínek je veřejná a je uloţena po dobu 10 let ve škole nebo školském zařízení, jichţ se týká, a v příslušném inspektorátu České školní inspekce. (11) Tematickou zprávu vydává Česká školní inspekce na základě shrnutí poznatků získaných z inspekční činnosti v určitém tematickém okruhu a jejich analýzy. Tematická zpráva se po jejím zpracování bez zbytečného odkladu zveřejňuje. (12) Výroční zpráva České školní inspekce obsahuje souhrnné poznatky o stavu vzdělávání a vzdělávací soustavy vycházející z inspekční činnosti za předcházející školní rok a zveřejňuje se kaţdoročně v prosinci. (13) Česká školní inspekce podává návrh na odvolání ředitele. ____________________ 40)

Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.

79

55) 56)

Například § 30 zákona č. 218/2002 Sb. Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

***

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů § 107 Organizace Úřadu (1) Úřad má pětičlennou Radu Úřadu (dále jen „Rada“). Jeden z členů Rady je předsedou Rady. Předseda řídí činnost Rady, v jeho nepřítomnosti řídí její činnost jím pověřený člen Rady. Předseda Rady jedná jménem Úřadu a stojí v jeho čele. Předseda Rady se považuje za služební orgán a je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě. Ve stanovených případech rozhoduje Rada. (2) Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Kaţdý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let. (3) Do funkce člena Rady můţe být jmenován občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) je bezúhonný; za bezúhonného se nepovaţuje občan, který byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, pokud jeho odsouzení pro trestné činy nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen; za bezúhonného se dále nepovaţuje občan, který nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, c) má praxi v rozsahu minimálně 5 let v oboru elektronických komunikací, ekonomie nebo práva, d) má ukončené vysokoškolské studium v magisterském studijním programu. (4) S funkcí člena Rady je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoli funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politické straně nebo v politickém hnutí. (5) Funkce člena Rady zaniká a) uplynutím funkčního období, b) odvoláním, c) vzdáním se funkce, d) nabytím funkce neslučitelné s funkcí člena Rady, e) nabytím právní moci rozsudku soudu o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům nebo o spáchání úmyslného trestného činu, nebo f) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého.

80

(6) Člena Rady vláda můţe odvolat v případě hrubého nebo opakovaného méně závaţného porušení jeho povinností, nemoci trvale znemoţňující vykonávání jeho úkolů nebo nevykonává-li svou funkci po dobu delší neţ 6 měsíců. Vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového člena Rady na zbývající část funkčního období odvolaného člena. (7) Funkce předsedy Rady zaniká v okamţiku zániku jeho funkce člena Rady podle odstavců 5 a 6. Rozhodnutí o odvolání z funkce člena, včetně odůvodnění, se doručí odvolanému předsedovi Rady a zároveň ho zveřejní v den zániku funkce. Vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu bezodkladně jmenuje nového předsedu Rady na zbývající část funkčního období odvolaného předsedy Rady. (8) Rada rozhoduje hlasováním. Kaţdý člen Rady má jeden hlas. Rozhodnutí Rady je přijato, pokud pro něj hlasovali alespoň 3 její členové. O hlasování se vede protokol, který podepisují všichni přítomní členové Rady a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu; při nahlíţení do spisu je vyloučeno nahlíţet do tohoto protokolu. (9) Rada a) schvaluje 1. statut Úřadu, 2. plán činnosti Úřadu, 3. návrh rozpočtu Úřadu a závěrečný účet Úřadu, 4. jednací řád Rady, organizační, spisový a podpisový řád Úřadu, 5. zprávy o činnosti Úřadu, 6. návrhy prováděcích právních předpisů, b) rozhoduje o 1. opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným předsedou Rady, 2. opatřeních obecné povahy, 3. rozhodnutích o ceně, 4. určení poskytovatele univerzální sluţby (§ 39) a 5. stanovení podniku s významnou trţní silou a o uloţení povinností takovému subjektu (§ 51). (10) Proti rozhodnutí Rady není přípustný opravný prostředek. (11) Předseda Rady v prvním stupni rozhoduje v řízení podle § 22, 22a, 22b, 23 a 127. Stanoví-li zákon, ţe o věci rozhoduje Úřad, statut Úřadu můţe stanovit, ţe v daném případě, s výjimkou ustanovení odstavce 8, v prvním stupni rozhoduje předseda Rady. (12) Členové Rady a její předseda jsou odměňováni podle zvláštního právního předpisu. ***

81

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů §2 (1) Zřizují se Státní úřad inspekce práce (dále jen „úřad“) a oblastní inspektoráty práce (dále jen „inspektorát“), které jsou správními úřady. Sídlem úřadu je Opava. Označení, sídla a územní obvody inspektorátů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. (2) Úřad je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu mají inspektoráty postavení vnitřních organizačních jednotek úřadu. (3) Úřad je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). (4) V čele úřadu je generální inspektor. V čele inspektorátu je vedoucí inspektor. Jmenování a odvolání generálního inspektora a vedoucího inspektora se řídí sluţebním zákonem1). ______ 1) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon). §2 (1) Zřizují se Státní úřad inspekce práce (dále jen „úřad“) a oblastní inspektoráty práce (dále jen „inspektorát“), které jsou správními úřady. Sídlem úřadu je Opava. Označení, sídla a územní obvody inspektorátů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. (2) Úřad je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu, včetně prostředků státního rozpočtu, účetnictví, služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů mají inspektoráty postavení vnitřních organizačních jednotek úřadu. (3) Úřad je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). (4) Ministerstvo je ve věcech státní služby nadřízeným služebním úřadem úřadu. Úřad je nadřízeným služebním úřadem inspektorátu. (5) V čele úřadu je generální inspektor. V čele inspektorátu je vedoucí inspektor. Výběr, jmenování a odvolání generálního inspektora a vedoucího inspektora se řídí zákonem o státní službě. § 48 Do doby nabytí úplné účinnosti sluţebního zákona zákona o státní službě jmenuje a odvolává74) generálního inspektora a vedoucího inspektora ministr práce a sociálních věcí; vedoucího inspektora jmenuje a odvolává po projednání s generálním inspektorem. ______________ 74) § 27 odst. 4 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. 74) § 33 odst. 2 zákoníku práce.

82

***

Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů §2 Úkoly Vojenského zpravodajství plní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve sluţebním poměru k České republice podle zvláštních právních předpisů2). Úkoly Vojenského zpravodajství plní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří jsou ve služebním poměru podle zákona o vojácích z povolání, a zaměstnanci zařazení ve Vojenském zpravodajství2). ____________________ 2) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. ***

Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů § 136 (1) Státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti vykonává Úřad, pokud tento zákon nestanoví jinak. (1) Státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti vykonává Úřad, který je ústředním správním úřadem, pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) V čele Úřadu je ředitel, kterého jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věcech bezpečnosti vláda, která ho téţ odvolává. (3) Ředitel Úřadu je odpovědný předsedovi vlády nebo pověřenému členovi vlády. ***

83

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů §5 Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni: a) zaměstnanci, jimiţ se pro účely tohoto zákona rozumí 1. zaměstnanci v pracovním poměru, 2. příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské sluţby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační sluţby a Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáci z povolání (dále jen „příslušníci“), 3. státní zaměstnanci podle sluţebního zákona11), 3. státní zaměstnanci podle zákona o státní službě, 4. členové druţstva, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro druţstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, 5. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, 6. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, 7. soudci, 8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, 9. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky, 10. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních reţimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, 11. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo sluţební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo sluţební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 7 aţ 10 a 18, 12. dobrovolní pracovníci pečovatelské sluţby, 13. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „osoba pečující a osoba v evidenci“), 14. odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce, 15. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik, 16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto 84

společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliţe mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, 17. prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, 18. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech povaţuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční poţitky podle zákona o daních z příjmů, 19. likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora povaţuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, 20. vedoucí organizačních sloţek právnické osoby uvedených v § 167c, jejichţ místo výkonu práce je trvale v České republice, b) osoby samostatně výdělečně činné. ______ 11) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 182 Účast státních zaměstnanců [§ 5 písm. a) bod 3] na pojištění vzniká nejdříve dnem účinnosti sluţebního zákona zákona o státní službě. Ustanovení § 10 odst. 6 se použije obdobně v případě, že na pracovní poměr dosavadního zaměstnance navazuje bezprostředně služební poměr státního zaměstnance. ***

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů §3 Závislá práce můţe být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy2). Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy zaloţené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. ____________________ 2)

Například zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

2)

Například zákon č. …/2014 Sb., o státní službě a o změně souvisejících zákonů (zákon o státní službě), zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 122 Určení a sjednání platu (1) Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, a to podle tohoto zákona, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, 85

§ 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není moţné určit jiným způsobem v jiném sloţení a jiné výši, neţ stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak43a). (2) Se zaměstnancem zařazeným do třinácté a vyšší platové třídy můţe zaměstnavatel sjednat plat pevnou měsíční částkou, ve které budou zohledněna všechna hlediska, podle nichţ jsou stanoveny jednotlivé sloţky platu podle tohoto zákona, na které by jinak zaměstnanci vzniklo právo, nebo které by mu mohl zaměstnavatel poskytnout (dále jen „smluvní plat“). Vedle smluvního platu zaměstnanci nepřísluší ţádné sloţky platu. Poskytování odměny a cílové odměny (§ 134 a 134a) není dotčeno. Smlouva o smluvním platu musí být uzavřena písemně; pro obsah smlouvy se pouţije přiměřeně § 136. (3) (2) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační sloţky státu7) nebo územního samosprávného celku44) (dále jen „vedoucí organizační sloţky“), určuje plat, nebo s ním sjednává smluvní plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Obdobně se postupuje u zástupce vedoucího zaměstnance podle věty první, pokud není pracovní místo tohoto vedoucího zaměstnance dočasně obsazeno, nebo pokud vedoucí zaměstnanec práci přechodně nevykonává. § 123 Platové tarify (1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. (2) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm poţadovaných nejnáročnějších prací. (3) Zaměstnavatel zařadí vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichţ výkon řídí nebo které sám vykonává. (4) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně podle doby dosaţené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) sluţby nebo civilní sluţby (dále jen „započitatelná praxe“). (5) Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v kaţdé z nich v platových stupních. Platové tarify se zaokrouhlují na celé desetikoruny nahoru. (6) Vláda stanoví nařízením a) zařazení prací do platových tříd v souladu s charakteristikami platových tříd odstupňovanými podle sloţitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, které jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu, b) kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd, c) způsob zařazování zaměstnanců do platových tříd, d) podmínky pro určení započitatelné praxe, e) okruh zaměstnanců, u kterých můţe zaměstnavatel určit platový tarif v rámci rozpětí

86

e) podmínky pro zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového tarifu pro zaměstnance, kteří vykonávají práce, jejichž úspěšné provádění závisí především na míře talentu nebo na fyzické zdatnosti, pro zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb a pro zaměstnance vykonávající jednoduché obslužné nebo rutinní práce, f) stupnice platových tarifů pro příslušný kalendářní rok podle odstavce 5 a s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu veřejné správy a služeb a k jeho významu, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku, tak, aby platové tarify v jednotlivých platových třídách činily nejméně platová třída platový tarif v Kč měsíčně 1 6 500 2 7 110 3 7 710 4 8 350 5 9 060 6 9 830 7 10 660 8 11 570 9 12 550 10 13 620 11 14 780 12 16 020 13 17 370 14 18 850 15 20 470 16 22 200. § 131 Osobní příplatek (1) Zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů neţ ostatní zaměstnanci, můţe zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek aţ do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen. (2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté aţ šestnácté platové třídy, můţe zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek aţ do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen. (3) Zaměstnancům lze osobní příplatek snížit nebo odejmout také z důvodu snížení objemu potřebných prostředků v důsledku zvýšení platových tarifů; úhrn platového tarifu a osobního přípatku tím však nesmí poklesnout. § 136 Platový výměr (1) Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce platový výměr, který musí být písemný; tuto povinnost nemá zaměstnavatel vůči zaměstnanci, se kterým sjednal smluvní plat. 87

(2) V platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do nichţ je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných sloţek platu. Termín a místo výplaty je nutno v platovém výměru uvést, pokud tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit včetně uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti. (3) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační sloţky, vydá platový výměr orgán příslušný k určení jeho platu (§ 122 odst. 3 2). § 137 Informační systém o platech (1) Pro hodnocení a rozvoj platového systému vede Ministerstvo financí Informační systém o platech a údaje z tohoto systému poskytuje Ministerstvu práce a sociálních věcí a Generálnímu ředitelství státní služby. Informační systém o platech je informačním systémem veřejné správy48). (2) Informačním systémem o platech se rozumí shromaţďování, zpracovávání a uchovávání údajů o prostředcích na platy a na odměny za pracovní pohotovost, průměrných výdělcích a o osobních údajích zaměstnanců49) ovlivňujících výši platu. (3) Zaměstnavatelé jsou povinni poskytovat do Informačního systému o platech údaje uvedené v odstavci 2 v rozsahu a způsobem, který stanoví vláda nařízením. Jiné důleţité osobní překáţky v práci § 199 (1) Nemůţe-li zaměstnanec konat práci pro jiné důleţité osobní překáţky v práci týkající se jeho osoby, neţ jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených případech i náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 2. Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši průměrného výdělku. (2) Vláda stanoví nařízením okruh překáţek v práci podle odstavce 1, rozsah pracovního volna, případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo platu, včetně případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají práce v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (§ 317). (3) Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno za účelem vyslání národního experta69) do orgánu nebo instituce Evropské unie, do jiné mezinárodní vládní organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. O poskytnutí pracovního

88

volna zaměstnavatel vydá zaměstnanci písemné potvrzení, v němţ uvede údaj o délce trvání pracovního volna. Délka takto poskytnutého pracovního volna nesmí přesáhnout dobu 4 let. § 349 (1) Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu ţivota a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o poţární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany ţivota a zdraví. (2) Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. (3) Ustanovením na pracovní místo pro účely § 113 odst. 2 a § 122 odst. 3 2 se rozumí ve vztahu k zaměstnavateli sjednání pracovní smlouvy nebo jmenování. ***

Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů § 13 Státní ústav pro kontrolu léčiv (1) Státní ústav pro kontrolu léčiv se sídlem v Praze (dále jen „Ústav“) je správním úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zdravotnictví. V čele Ústavu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak 25). ______ 25)

§ 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

(1) Státní ústav pro kontrolu léčiv se sídlem v Praze (dále jen „Ústav“) je správním úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zdravotnictví. V čele Ústavu stojí ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (2) Ústav v oblasti humánních léčiv a) vydává 1. rozhodnutí o registraci léčivých přípravků, jejích změnách, prodlouţení, převodu, pozastavení a zrušení, rozhodnutí o převzetí registrace, rozhodnutí o povolení souběţného dovozu, rozhodnutí o zabrání léčivého přípravku, 2. povolení k výrobě léčivých přípravků, povolení k výrobě transfuzních přípravků a surovin pro další výrobu, povolení k činnosti kontrolní laboratoře a povolení k distribuci léčivých přípravků, rozhoduje o změně, pozastavení a zrušení vydaných povolení,

89

3. certifikáty provozovatelům, kterými osvědčuje splnění podmínek správné výrobní praxe, správné distribuční praxe, správné klinické praxe, správné lékárenské praxe a správné praxe prodejců vyhrazených léčivých přípravků, 4. certifikáty provozovatelům provádějícím neklinické studie bezpečnosti léčiv, kterými osvědčuje splnění podmínek správné laboratorní praxe, 5. stanovisko k léčivu, které je integrální součástí zdravotnického prostředku, a to na ţádost autorizované osoby podle zvláštních právních předpisů, 6. stanovisko k návrhu specifického léčebného programu v rozsahu uvedeném v § 49, 7. stanovisko k pouţití léčivé látky nebo pomocné látky pro humánní pouţití neuvedené v seznamu stanoveném prováděcím právním předpisem, 8. závazné stanovisko k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, v němţ bude poskytována lékárenská péče podle zákona o zdravotních sluţbách, 9. souhlas podle § 77 odst. 1 písm. i) k uskutečnění dovozu ze třetí země léčivého přípravku, který není registrován v ţádném členském státě ani v rámci Evropské unie, 10. odborné stanovisko, na základě ţádosti Ministerstva zdravotnictví, k povolení distribuce, výdeje a pouţívání neregistrovaného humánního léčivého přípravku nebo pouţití registrovaného humánního léčivého přípravku způsobem, který není v souladu s rozhodnutím o registraci za podmínek stanovených v § 8 odst. 6, b) povoluje klinické hodnocení léčivých přípravků, vyjadřuje se k ohlášenému klinickému hodnocení a rozhoduje o ukončení, případně pozastavení klinického hodnocení, v případě multicentrických klinických hodnocení probíhajících souběţně v několika členských státech a v České republice formuluje jednotné stanovisko za Českou republiku, c) v případě ohroţení ţivota nebo zdraví osob, zejména v případě zjištění závaţných neţádoucích účinků léčivého přípravku nebo podezření z jeho závaţných neţádoucích účinků anebo v případě zjištění závady nebo podezření ze závady v jakosti léčiva vydává 1. dočasné opatření o pozastavení pouţívání léčiva nebo pomocné látky určené pro přípravu léčivých přípravků nebo pozastavení uvádění léčiva nebo takové pomocné látky do oběhu, nebo 2. dočasné opatření o omezení pro uvádění jednotlivých šarţí léčiva do oběhu, d) v případě ohroţení ţivota nebo zdraví osob, zejména v případě zjištění závaţné neţádoucí reakce nebo závaţné neţádoucí události nebo podezření ze závaţné neţádoucí reakce nebo závaţné neţádoucí události vydává dočasné opatření o pozastavení nebo omezení pouţívání transfuzního přípravku; o závaţných neţádoucích reakcích a závaţných neţádoucích událostech podává Ústav roční zprávu Komisi, a to vţdy do 30. června následujícího roku, e) rozhoduje v případě ohroţení ţivota nebo zdraví osob, zejména v případech zjištění uvedených v písmenu c) a d), o 1. staţení léčiva z oběhu, včetně určení rozsahu staţení, a to i v případě, ţe léčivý přípravek je uváděn na trh jako jiný výrobek, nebo 2. odstranění léčiva, f) provádí namátkovou laboratorní kontrolu léčiv a vydává certifikáty na jakost léčiv a pomocných látek, g) kontroluje u provozovatelů, dalších osob zacházejících s léčivy, drţitelů rozhodnutí o registraci, osob provádějících zprostředkování humánních léčivých přípravků (dále jen „zprostředkovatel“), výrobců a dovozců pomocných látek dodrţování tohoto zákona. h) rozhoduje v případech pochybností, zda jde o léčivý přípravek nebo o léčivou látku nebo o léčivý přípravek podléhající registraci nebo o jiný výrobek, popřípadě zda jde o homeopatický přípravek, a to na ţádost nebo z vlastního podnětu, i) projednává v prvním stupni v oblasti humánních léčiv správní delikty a provádí opatření při porušení povinností stanovených tímto zákonem,

90

j) je orgánem příslušným pro plnění úkolů České republiky v oblasti farmakovigilance a poskytuje farmakovigilanční informace Komisi a agentuře, k) hodnotí míru nebezpečí pro ochranu veřejného zdraví při výskytu neţádoucího účinku nebo závady v jakosti léčivého přípravku, léčivé látky nebo pomocné látky; toto hodnocení uveřejňuje způsobem umoţňujícím dálkový přístup, l) povoluje výjimku umoţňující pouţití neregistrovaného léčivého přípravku pro moderní terapii ve zdravotnickém zařízení poskytujícím ústavní péči (dále jen „nemocniční výjimka“) a rozhoduje o ukončení platnosti povolení nemocniční výjimky, m) spravuje registr léčivých přípravků s omezením. (3) Ústav v oblasti humánních léčiv dále a) provádí monitorování 1. neţádoucích účinků léčivých přípravků, včetně navrhování a případné organizace neintervenčních poregistračních studií a sledování bezpečnosti léčiv a pouţití léčivých přípravků, 2. závaţných neţádoucích reakcí a závaţných neţádoucích událostí, včetně jejich hodnocení a provádění příslušných opatření, b) naplňuje a vede fond odborných informací o léčivech, včetně údajů vztahujících se ke spotřebě léčivých přípravků, c) zveřejňuje způsobem umoţňujícím dálkový přístup, popřípadě i ve Věstníku Státního ústavu pro kontrolu léčiv, které jsou informačními prostředky Ústavu (dále jen „informační prostředek“), informace uvedené v § 99 a další údaje podle tohoto zákona, d) zúčastňuje se přípravy Evropského lékopisu a podílí se na přípravě Českého lékopisu, e) vydá pro celní orgán podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie závazné stanovisko k případným opatřením, včetně preventivních v případě, ţe obdrţí jeho sdělení o přerušení řízení o propuštění zboţí do volného oběhu z důvodu podezření, ţe zboţí není bezpečné nebo není označeno v souladu s právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, jimiţ je Česká republika vázána, f) zajišťuje spolupráci v oblasti jakosti, účinnosti a bezpečnosti léčiv s příslušnými orgány členských států, Komise a agentury, včetně zastupování v pracovních skupinách a výborech uvedených orgánů, jde-li o výbory podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie a správní radu agentury jmenuje zástupce po odsouhlasení Ministerstvem zdravotnictví; na základě vyţádání příslušných orgánů členských států, Komise a agentury plní Ústav další úkoly; Ústav předá agentuře seznam odborníků s ověřenými zkušenostmi v hodnocení léčivých přípravků, kteří jsou k dispozici pro plnění úkolů v pracovních skupinách nebo skupinách odborníků výboru společně s uvedením jejich kvalifikace a specifických oblastí odborných znalostí; tento seznam aktualizuje, g) zajišťuje, na základě sdělení Ministerstva zdravotnictví podle § 11 písm. n), farmakovigilanci a v rámci své působnosti přijímá příslušná opatření, h) zajišťuje překlad mezinárodně uznané lékařské terminologie pro účely farmakovigilance do českého jazyka a zveřejňuje ve svém informačním prostředku pokyny o sběru, ověřování a předkládání zpráv o neţádoucích účincích, včetně technických poţadavků pro elektronickou výměnu farmakovigilančních informací v souladu s mezinárodně uznanými formáty a pokyny Komise a agentury, i) vede registr neintervenčních poregistračních studií léčivých přípravků prováděných v České republice, j) shromaţďuje údaje o pouţívání léčivých přípravků, k) zajišťuje informační propojení s Evropskou unií a výměnu informací vyţadovaných předpisy Evropské unie,

91

l) zavede a udrţuje systém jakosti zajišťující vedení záznamů o kvalifikaci a odborné přípravě zaměstnanců Ústavu, kteří provádějí hodnocení, kontrolu a rozhodují podle tohoto zákona, včetně popisu jejich povinností, odpovědností a poţadavků na odbornou přípravu, m) vede evidenci 1. registrovaných léčivých přípravků a její změny oznamuje kaţdoročně Komisi a ostatním členským státům, 2. provozovatelů, kterým byl udělen certifikát, 3. provedených kontrol u těchto provozovatelů, 4. etických komisí v České republice, n) zřizuje a provozuje centrální datové úloţiště pro sběr a zpracování elektronicky předepisovaných léčivých přípravků (dále jen „centrální úloţiště elektronických receptů“), o) vede registr zprostředkovatelů, který je informačním systémem veřejné správy, p) provádí nebo propaguje informační kampaně pro veřejnost zaměřené mimo jiné na nebezpečnost padělaných léčivých přípravků a rizika spojená s léčivými přípravky dodávanými nelegálním zásilkovým výdejem s vyuţitím elektronických prostředků (dále jen „zásilkový výdej s vyuţitím elektronických prostředků“), a to zejména ve spolupráci s Komisí, agenturou a příslušnými orgány členských států. § 16 Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (1) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv se sídlem v Brně (dále jen "Veterinární ústav") je správním úřadem s celostátní působností, podřízeným Ústřední veterinární správě. V čele Veterinárního ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ústřední ředitel Státní veterinární správy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak 25); jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (2) Veterinární ústav v oblasti veterinárních léčiv a) vydává 1. rozhodnutí o registraci léčivých přípravků, jejích změnách, prodlouţení, převodu, pozastavení a zrušení, rozhodnutí o povolení souběţného dovozu, rozhodnutí o zabrání léčivého přípravku; jde-li o rozhodnutí o registraci veterinárních imunologických léčivých přípravků, vydává takové rozhodnutí s ohledem na opatření v oblasti ochrany před nákazami zvířat a jejich zdolávání stanovená podle zvláštního právního předpisu 18), 2. povolení k výrobě léčivých přípravků, včetně medikovaných krmiv a veterinárních autogenních vakcín, povolení k činnosti kontrolní laboratoře a povolení k distribuci, rozhoduje o změně, pozastavení nebo zrušení povolení vydaných podle tohoto zákona, 3. certifikáty podle § 13 odst. 2 písm. a) bodu 3 obdobně, 4. stanovisko k pouţití neregistrovaného léčivého přípravku při poskytování veterinární péče a k pouţití léčivé látky nebo pomocné látky pro veterinární pouţití neuvedené v seznamu stanoveném prováděcím právním předpisem, 5. rozhodnutí o povolení dovozu léčivých přípravků registrovaných v jiném členském státě, b) povoluje klinické hodnocení léčivých přípravků a rozhoduje o ukončení, případně pozastavení klinického hodnocení, c) v případě ohroţení zdraví nebo ţivota zvířat, nebo zdraví osob nebo ohroţení ţivotního prostředí, zejména v případě zjištění neţádoucího účinku léčivého přípravku nebo podezření z jeho neţádoucího účinku anebo v případě zjištění závady nebo podezření ze závady v jakosti léčiva vydává dočasné opatření podle § 13 odst. 2 písm. c) obdobně, 92

d) rozhoduje v případě ohroţení zdraví nebo ţivota zvířat, nebo zdraví osob nebo ohroţení ţivotního prostředí o opatřeních podle § 13 odst. 2 písm. e) obdobně, e) provádí kontrolu v oblasti veterinárních léčiv podle § 13 odst. 2 písm. f) a g) obdobně, f) rozhoduje v případech pochybností podle § 13 odst. 2 písm. h) obdobně, g) projednává v prvním stupni v oblasti veterinárních léčiv správní delikty, pokud je neprojednává krajská veterinární správa podle § 17 písm. c), a provádí opatření při porušení povinností stanovených tímto zákonem. (3) Veterinární ústav v oblasti veterinárních léčiv dále a) provádí monitorování poměru rizika a prospěšnosti léčivých přípravků zahrnující monitorování neţádoucích účinků, včetně nedostatečné účinnosti, pouţívání mimo rozsah rozhodnutí o registraci, rizik plynoucích z léčivých přípravků pro ţivotní prostředí a dostatečnosti ochranných lhůt léčivých přípravků, b) naplňuje a vede fond odborných informací o léčivech, včetně údajů o spotřebě léčivých přípravků, c) zveřejňuje způsobem umoţňujícím dálkový přístup, popřípadě i ve Věstníku Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, které jsou informačními prostředky Veterinárního ústavu (dále jen "informační prostředek Veterinárního ústavu"), informace uvedené v § 99 a další údaje podle tohoto zákona, d) zúčastňuje se přípravy Evropského lékopisu4) a podílí se na přípravě Českého lékopisu, e) vydává závazné stanovisko podle § 13 odst. 3 písm. e) obdobně, f) zajišťuje spolupráci podle § 13 odst. 3 písm. f) obdobně; zástupce jmenuje po odsouhlasení Ministerstvem zemědělství, g) provádí vyšetření vzorků ţivočišných produktů a krmiv v rámci monitoringu nepovolených látek a přípravků nebo zbytků látek s farmakologickým účinkem nebo jejich metabolitů17), h) provádí u fyzických nebo právnických osob kontrolu nad předepisováním, výdejem a pouţíváním léčivých přípravků, včetně medikovaných krmiv a veterinárních autogenních vakcín; prostřednictvím předpisů pro medikovaná krmiva sleduje mnoţství léčiv podaných ve formě medikovaných krmiv, shromaţďuje a vyhodnocuje informace o neţádoucích účincích či závadách v jakosti veterinárních autogenních vakcín, i) zajišťuje informační propojení a výměnu informací podle § 13 odst. 3 písm. k) obdobně, j) zavede a udrţuje systém jakosti podle § 13 odst. 3 písm. l) obdobně, k) vede evidenci podle § 13 odst. 3 písm. m) bodů 1 aţ 3 obdobně, l) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství25a) v souladu s přímo pouţitelným předpisem Evropské unie upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém25b). ***

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů § 16 Výkon státní správy (1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají příslušné orgány, kterými jsou a) ministerstvo, b) Česká inspekce ţivotního prostředí (dále jen „inspekce“), 93

c) správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí Agentura ochrany přírody a krajiny, d) Ministerstvo obrany, e) Ministerstvo zdravotnictví, f) krajské hygienické stanice, g) újezdní úřady. (2) Ministerstvo a) je ústředním správním úřadem na úseku předcházení a nápravy ekologické újmy, b) vykonává vrchní státní dozor nad tím, jak další příslušné orgány vykonávají působnost stanovenou tímto zákonem, c) vede souhrnnou evidenci případů ekologické újmy a její bezprostřední hrozby na území České republiky a jejich řešení, d) přezkoumává rozhodnutí inspekce a správ, správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny vydaná na základě tohoto zákona, e) spolupracuje s příslušnými orgány ostatních členských států v případě, ţe se ekologická újma dotýká několika členských států, f) poskytuje orgánům Evropských společenství informace poţadované právními akty Evropských společenství a plní další úkoly vyplývající z členství České republiky v Evropských společenstvích v oblasti předcházení a nápravy ekologické újmy. (3) Inspekce a) přijímá sdělení o bezprostřední hrozbě ekologické újmy (§ 6 odst. 2) nebo o vzniklé či zjištěné ekologické újmě (§ 7 odst. 2), b) kontroluje dodrţování povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím či opatřením vydaným na jeho základě a je oprávněna kontrolovat údaje poskytnuté provozovatelem včetně údajů o rozsahu znečištění, c) zjišťuje a eviduje případy ekologické újmy, d) vydává rozhodnutí o uloţení preventivních opatření nebo nápravných opatření, e) rozhoduje o náhradě nákladů (§ 12 odst. 1), f) ukládá pokyny nebo jiná opatření na základě tohoto zákona, g) vede přehledy informací o případech ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby a o projednávaných nebo uloţených preventivních opatřeních a nápravných opatřeních, h) ukládá pokuty za správní delikty, i) plní další úkoly příslušného orgánu vyplývající z tohoto zákona. (4) Na území národních parků a chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem jsou příslušným orgánem v rozsahu působnosti inspekce správy národních parků nebo chráněných krajinných oblastí nebo Agentury ochrany přírody a krajiny19). Správa národního parku nebo chráněné krajinné oblasti je Agentura ochrany přírody a krajiny je věcně příslušným orgánem podle tohoto zákona, pokud se příčina vzniku ekologické újmy nebo její bezprostřední hrozby nachází na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti nebo v ochranném pásmu národního parku nebo chráněné krajinné oblasti. (5) Ministerstvo obrany přezkoumává rozhodnutí újezdních úřadů vydaná na základě tohoto zákona. (6) Ministerstvo zdravotnictví vykonává vrchní státní dozor nad krajskými hygienickými stanicemi z hlediska hodnocení analýzy rizik pro lidské zdraví (§ 11 odst. 2).

94

(7) Krajské hygienické stanice vydávají na základě poţadavku inspekce, správy národního parku nebo chráněné krajinné oblasti, Agentury ochrany přírody a krajiny nebo újezdního úřadu odborná stanoviska k analýzám rizik pro lidské zdraví a k nápravným opatřením při ekologické újmě na půdě. (8) Na území vojenských újezdů jsou příslušným orgánem v rozsahu působnosti inspekce újezdní úřady. § 20 Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Provozovatel za správní delikt neodpovídá, jestliţe prokáţe, ţe vynaloţil veškeré úsilí, které bylo moţno poţadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. (2) Při určení výše pokuty provozovateli se přihlédne k závaţnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichţ byl spáchán. (3) Odpovědnost provozovatele za správní delikt zaniká, jestliţe správní orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává na území národního parku správa národního parku, na území chráněné krajinné oblasti správa chráněné krajinné oblasti Agentura ochrany přírody a krajiny, na území vojenského újezdu újezdní úřad a v ostatních případech inspekce. (5) Pokuty vybírá orgán, který je uloţil. Příjem z pokut je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí České republiky. ***

Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů §2 (1) V Úřadu práce působí a) generální ředitelství, b) krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajské pobočky“); součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště. (2) Obvody působení krajských poboček jsou shodné s územím krajů podle jiného zákona1). Krajské pobočky a jejich územní obvody jsou uvedeny v příloze tohoto zákona. (3) Bliţší podmínky organizačního uspořádání Úřadu práce stanoví statut a organizační řád; statut a organizační řád vydává generální ředitel s předchozím písemným souhlasem ministra práce a sociálních věcí. 95

§3 (1) Úřad práce řídí generální ředitel. (2) Krajskou pobočku řídí ředitel krajské pobočky. (3) Jmenování a odvolání generálního ředitele a ředitele krajské pobočky se řídí § 53 odst. 5 sluţebního zákona2). ______ 2) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů. (3) Výběr, jmenování a odvolání generálního ředitele a ředitele krajské pobočky se řídí zákonem o státní službě. §6 (1) Do doby nabytí úplné účinnosti sluţebního zákona2) zákona o státní službě jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí a) generálního ředitele, b) ředitele krajské pobočky, a to na návrh generálního ředitele. (2) Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených k výkonu práce v úřadech práce zřízených podle zákona č. 435/2004 Sb. přechází na Úřad práce. (3) Úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb. se povaţují za kontaktní pracoviště krajských poboček. (4) Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených k výkonu práce v ministerstvu, k jejichţ pracovním úkolům patří působnost v oblastech uvedených v § 4, jakoţ i dalších zaměstnanců zařazených k výkonu práce v ministerstvu, k jejichţ pracovním úkolům patří působnost v dalších oblastech s působností podle § 4 bezprostředně související, přechází dnem nabytí úplné účinnosti tohoto zákona na Úřad práce - generální ředitelství. (5) Ministerstvo dohodne se zaměstnanci uvedenými v odstavci 4 přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na Úřad práce a jejich zařazení k výkonu práce u generálního ředitelství. Takto provedená delimitace je závazná. (6) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 5 nejpozději do 60 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona, stanoví počet zaměstnanců zařazených k výkonu práce v ministerstvu (odstavec 4), jejichţ výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů přejde na Úřad práce - generální ředitelství, ministerstvo. (7) Z úřadů práce zřízených podle zákona č. 435/2004 Sb. přecházejí na Úřad práce všechny pohledávky, závazky, jakoţ i práva a povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů. (8) Řízení zahájená ministerstvem do dne nabytí úplné účinnosti tohoto zákona a pravomocně neskončená nebo přerušená ve věci povolení ke zprostředkování zaměstnání 96

dokončí Úřad práce prostřednictvím generálního ředitelství. Řízení zahájená úřady práce zřízenými podle zákona č. 435/2004 Sb. a do dne nabytí úplné účinnosti tohoto zákona pravomocně neskončená nebo přerušená dokončí Úřad práce prostřednictvím krajské pobočky, v jejímţ správním obvodu působil úřad práce zřízený podle zákona č. 435/2004 Sb., který řízení zahájil. ***

Zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu §7 Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (1) Zřizuje se Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen „Komise“). Komise rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím ministerstva podle § 6 odst. 3 a 6. (2) Komise má devět členů; po dvou členech volí a odvolává Poslanecká sněmovna, Senát, vláda a Rada Ústavu pro studium totalitních reţimů, jednoho člena jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu Komise volí a odvolává vláda z členů volených vládou. (3) Členem Komise můţe být zvolena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům a je spolehlivá a bezúhonná. (4) Členové Komise jsou voleni na funkční období pěti let. Nikdo nemůţe být zvolen více neţ dvakrát za sebou. (5) Členství v Komisi je veřejnou funkcí3). Funkční období člena komise je pět let. (6) Jednání Komise svolává a řídí její předseda. K platnosti usnesení Komise je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. Komise přijímá jednací řád, ve kterém stanoví podrobná pravidla svého jednání. Jednotlivými úkony v řízení, s výjimkou vydání rozhodnutí, mohou být pověřeni státní zaměstnanci vykonávající státní službu v Úřadu vlády České republiky; přitom jsou podřízeni pouze Komisi. (7) Komise spolupracuje s Ústavem pro studium totalitních reţimů a s Archivem bezpečnostních sloţek, které jí na vyţádání poskytují nezbytné podklady a informace. (8) Výkon působnosti Komise a její ostatní činnost odborně, organizačně, finančně a materiálně zabezpečuje Úřad vlády České republiky. Komise se pro tyto účely považuje za organizační jednotku Úřadu vlády České republiky. ***

97

Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů §3 Generální ředitel (1) Generální finanční ředitelství řídí generální ředitel. Generálního ředitele zastupuje zástupce generálního ředitele. (2) Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra financí. (3) Ministr financí jmenuje a odvolává a) zástupce generálního ředitele, b) vedoucího útvaru interního auditu Generálního finančního ředitelství. (2) Generálního ředitele jmenuje a odvolává zástupce generálního ředitele státní služby; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. (3) Výběr, jmenování a odvolání zástupce generálního ředitele se řídí zákonem o státní službě. (4) Generálním ředitelem a jeho zástupcem můţe být jmenován pouze zaměstnanec, který je nebo byl zařazen v orgánu finanční správy, v územním finančním orgánu nebo v ministerstvu, který a) získal vysokoškolské vzdělání studiem v rámci magisterského studijního programu, b) podílel se na výkonu pravomoci těchto orgánů alespoň po dobu 5 let. (5) S funkcí generálního ředitele a jeho zástupce je neslučitelné členství v politické straně nebo politickém hnutí. (6) Generální ředitel schvaluje organizační řád Finanční správy České republiky. §6 Ředitel (1) Odvolací finanční ředitelství řídí ředitel. Ředitele zastupuje zástupce ředitele. (2) Ředitele a jeho zástupce jmenuje a odvolává generální ředitel. (2) Výběr, jmenování a odvolání ředitele a jeho zástupce se řídí zákonem o státní službě. §9 Ředitel (1) Finanční úřad řídí ředitel. Ředitele zastupuje zástupce ředitele. (2) Ředitele a jeho zástupce jmenuje a odvolává generální ředitel.

98

(2) Výběr, jmenování a odvolání ředitele a jeho zástupce se řídí zákonem o státní službě. ČÁST TŘETÍ PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ V ORGÁNECH FINANČNÍ SPRÁVY PRÁVA A POVINNOSTI STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A ZAMĚSTNANCŮ V ORGÁNECH FINANČNÍ SPRÁVY § 14 Právní úkony v orgánech finanční správy (1) Právní úkony jménem státu ve všech věcech je v orgánech finanční správy oprávněn činit pouze generální ředitel nebo jeho zástupce. (2) V případech stanovených vnitřním předpisem finanční správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele můţe činit právní úkony jménem státu i jiný zaměstnanec. § 14 Zaměstnanci v orgánech finanční správy a právní jednání (1) V orgánech finanční správy vykonávají státní službu státní zaměstnanci a pracují ostatní zaměstnanci. (2) Ve služebních vztazích státních zaměstnanců v orgánech finanční správy a v pracovněprávních vztazích ostatních zaměstnanců v orgánech finanční správy právně jedná příslušný služební orgán. (3) V ostatních věcech v orgánech finanční správy právně jedná generální ředitel nebo jeho zástupce. V případech stanovených služebním předpisem finanční správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může v ostatních věcech v orgánech finanční správy právně jednat jménem státu i jiný státní zaměstnanec. § 15 Neslučitelnost s výkonem některých činností Zaměstnanec Státní zaměstnanec, který plní úkoly při výkonu působnosti orgánu finanční správy, nesmí a) výdělečně provádět kontrolní, daňovou nebo účetní poradenskou nebo obdobnou činnost pro daňové subjekty nebo pro příjemce dotací, b) být auditorem, revizorem účtů, prokuristou, likvidátorem nebo správcem konkursní podstaty, vyrovnacím správcem, zvláštním správcem, insolvenčním správcem, předběţným insolvenčním správcem, zvláštním insolvenčním správcem nebo odděleným insolvenčním správcem, c) být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady obchodní společnosti, členem statutárního orgánu druţstva nebo členem jeho kontrolní komise; s písemným souhlasem zaměstnavatele můţe být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo členem kontrolní komise bytového druţstva. § 16

99

Prokazování oprávnění zaměstnance státního zaměstnance k výkonu působnosti orgánu finanční správy (1) Zaměstnanec Státní zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci orgánu finanční správy, prokazuje své oprávnění k této činnosti sluţebním průkazem vydaným zaměstnavatelem služebním orgánem. (2) Vzory sluţebního průkazu stanoví ministerstvo vyhláškou. § 17 Zvláštní ustanovení o náhradě škody (1) Osobě, která poskytla státnímu zaměstnanci nebo zaměstnanci v orgánu finanční správy pomoc při výkonu působnosti orgánu finanční správy, a tuto pomoc poskytla na ţádost nebo s vědomím tohoto zaměstnance (dále jen „poškozený“), náleţí za škodu, která jí přitom vznikla, náhrada; náhrada nenáleţí, pokud si poškozený způsobil škodu úmyslně sám. Náhradu poskytuje Generální finanční ředitelství. (2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zaměstnanců. (2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle zákona o státní službě. (3) Náhrada náleţí i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to moţné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému náleţí i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou. (4) Náhrada škody náleţí i osobě, které byla způsobena škoda jednáním poškozeného podle odstavce 1. (5) Jestliţe Generální finanční ředitelství nahradilo podle odstavců 1 aţ 4 škodu, vůči tomu, kdo škodu zavinil, uplatní, je-li to účelné, nárok na zaplacení částky ve výši částky poskytnuté poškozenému nebo osobě, které způsobil škodu poškozený. ***

Zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů §2 (1) Státní pozemkový úřad je tvořen ústředím Státního pozemkového úřadu (dále jen „ústředí“) a krajskými pozemkovými úřady, které vykonávají činnost v rámci vyšších územních samosprávných celků1) (dále jen „krajský pozemkový úřad“). 100

(2) V čele Státního pozemkového úřadu je ústřední ředitel Státního pozemkového úřadu (dále jen „ústřední ředitel“), kterého jmenuje a odvolává ministr zemědělství. Ústřední ředitel je současně ředitelem ústředí. (2) V čele Státního pozemkového úřadu je ústřední ředitel Státního pozemkového úřadu (dále jen „ústřední ředitel“); jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Ústřední ředitel je současně ředitelem ústředí. (3) Krajský pozemkový úřad řídí jeho ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Ředitele krajského pozemkového úřadu jmenuje a odvolává ústřední ředitel. (4) Jako orgán prvního stupně rozhoduje ve správním řízení krajský pozemkový úřad jakoţto vnitřní organizační jednotka Státního pozemkového úřadu podle územní působnosti; o odvolání proti jeho rozhodnutí rozhoduje ústředí, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak2). (5) Státní pozemkový úřad zřizuje pro řízení o pozemkových úpravách podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, pobočky krajských pozemkových úřadů, jejichţ územní působnost odpovídá území jednoho nebo více okresů 1). Tyto pobočky rozhodují v řízení o pozemkových úpravách jako orgány prvního stupně. O odvolání proti rozhodnutí pobočky rozhoduje ústředí. (6) Podrobnosti organizačního členění Státního pozemkového úřadu stanoví organizační řád, který vydává ústřední ředitel s předchozím souhlasem ministra zemědělství. ***

Zákon č. .../2014 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony § 55 Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (1) Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (dále jen „Ústav“) je správní úřad se sídlem v Praze, jehoţ rozpočet je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva dopravy. (2) V čele Ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Ředitelem Ústavu můţe být jmenován bezúhonný občan České republiky; za bezúhonného se povaţuje občan, který nebyl odsouzen za trestný čin spáchaný úmyslně, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen. Kromě ředitele Ústavu jsou zaměstnanci Ústavu i inspektoři. (3) Ředitel Ústavu a inspektoři Ústavu nesmějí po dobu výkonu své funkce vykonávat 101

jakoukoliv činnost související se schvalováním typu výrobku, letové způsobilosti letadlových částí a zařízení a leteckých pozemních zařízení, s udělováním licencí k provozování obchodní letecké dopravy, s řízením letového provozu nebo provozu letiště a nesmějí vykonávat funkci poradce či člena ve statutárních orgánech subjektů, jejichţ zájmy by mohly být v rozporu s činností Ústavu.

102

1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Recommend Documents