1897 vítězové běhu na 1km Krkonoše 1913

Běh na lyžích = jedním z nejrozšířenějších zimních sportů v závodní i rekreační formě • • • •

závodní lyžařská disciplína součástí sdruženého závodu, biatlonu, lyžař. orientačního běhu prostředek pohyb. rekreace, lyžař. turistiky součást lyžařského výcviku…

Biatlon Roman Dostál Technika – způsoby: běh - střídavý – dvoudobý (nejpoužívanější), čtyřdobý - soupažný – jednodobý, dvoudobý výstup – stoupavý běh, prostý běh, stoupavý krok, výstup jednostranným a oboustranným odvratem, výstup stranou sjezd – pohotovostní, odpočinkový – snížený, nízký změny směru – odšlapováním, přešlapováním, oblouky zrychlování – jízda s odpichem soupaž, bruslení brzdění – jednostranný a oboustranný přívrat, sesouvání, regulace rychlosti - v obloucích Vývoj a historie Vznik v době kamenné asi 10 000 let př.n.l. střed+sever Asie=>Skandinávie, různé typy lyží, hole, vázání – lyže k lovu, rychlému pohybu po sněhu. Středověk – lyže = dopravní prostředek, vývoj lyží jen díky využití ve válce. Do 2. pol. 19. st. lyže jen dopravním, loveckým či válečným prostředkem => pak zábavou => sportem – dokonalejší náčiní i technika Skalní kresba 2500 př. Kr. Norsko – Telemarkem (sjíždění oblouky - telemark, kristianie). Lyže do Evropy i dříve – jako etnografická zvláštnost – ze Skandinávie, Ruska…

Počátek sport. lyžování = 1843 první novodobé lyžařské závody v norském Tromsö. 1877 založen první lyžařský klub – Christiania Ski Club (Christiania = Oslo) - závody–neoficiální ME do 1.sv.v. 1887 založil Rössler-Ořovský Lyžařský kroužek v Praze = počátek organizovanáho lyžařství v Evropě 1895 založen Český Krkonošský Spolek Ski v Jilemnici (Jan Buchar – lyžařská turistika) 1903 založen Svaz lyžařů v Království českém (1.národní lyžařský svaz v Evropě) Bohumil Hanč

1897 vítězové běhu na 1km

Krkonoše 1913

1904 poprvé závodí ženy - v běhu na lyžích na 800 m 1913 poprvé konání štafetových závodů ve Vysokém n. Jizerou při závodě na 50 km tragicky zahynul B. Hanč a V. Vrbata 1924 se konají I. ZOH v Chamonix ve Francii založena Mezinárodní lyžařská federace FIS 1925 se konají 1. mezinárodní závody FIS v Jánských Lázních – považované za první MS v lyžování Vývoj závodních běžeckých disciplín (vliv ZOH a MS): - do 1. sv. války různé délky tratí (2000 m, 1000 m, dokonce 100 m), ale vždy 10 km - od 1904 závodí ženy - od 1905 běh na 50 km - od 1910 závod sdružený - od 1913 štafety - po 1. sv. válce => 18 km a 50 km - štafety 4 x 10 km poprvé na MS v Innsbrucku 1932, pak i na 4. ZOH v německém GaPa - 1954 změna 18km =>15km, přibyl běh 30 km

-

ženy soutěží poprvé na VI. ZOH v Oslo 1952 – běh 10 km pak na MS ve Falunu 1954 štafety 3 x 5km, od MS v Lahti 1958 štafety žen 4 x 5 km na 8. ZOH ve Squaw Valley USA 1960 se přidal běh na 5 km a od 1978 MS Lahti běh na 20 km

Závody - jednotlivců: oblastní, republikové – poháry, MR, ME, MS, ZOH - masové: nejstarší a nejznámější – od r. 1922 Vasův běh (85,6km), u nás Jizerská padesátka Disciplíny na ZOH a MS: muži – 10 km klasika, 15 km volně – Gundersenova metoda, 30 km klasika, 50 km klasicky štafety 4 x 10 km – obvykle první dva úseky klasicky, další volně ženy – 5 km, 10 km, 15 km a 30 km, štafety 4 x 5 km *volná technika („skating“) – vznikla až v 2.pol.80.let

Volná technika – L. Bauer

Medaile v běhu na lyžích na ZOH: 1972 Sapporo 1980 Lake Placid 1984 Sarajevo 1988 Calgary 1998 Nagano 2002 Salt Lake

3. Helena Šikolová – běh na 5 km 3. Květa Jeriová – běh na 5 km 2. ženská štafeta 4 x 5 km 3. Květa Jeriová – běh na 5 km 3. mužská štafeta 4 x 10 km 2. Kateřina Neumannová 5 km klasicky 3. Katka Neumannová 10 km volně 2. K. Neumannová 15 km volně 2. K. Neumannová kombinace (5 km klasicky a 5 km volně) => po dopingu Lazutinové a Danielovové…

S vývojem běžecké techniky, kvalitnější sportovní přípravou, stále lepší technologií výroby lyží i kvalitní úpravou tratí => vyšší výkonnost, vyšší rychlost běhu na lyžích.

Helena Šikolová-bronz na 5km

Květoslava Jeriová

Lukáš Bauer

Seminární práce Obor: Historie tělesné kultury

Téma:

Historie 1.FC Brno

Práci zadal:

Vypracoval:

Mgr. Sylva Hřebíčková Paeddr. Jan Ondráček Ph.D

Pavel Čáslava I.ročník RVSk 2005/06 FSPS MU Brno

OBSAH: 1.Úvod…………………………………………………………str.3 2.Historie 1.FC Brna……………………………………………str.4-6 - Amatérská léta - Přechod k profesionalizmu - 90 léta + současnost 3.Závěr…………………………………………………………str.7 4.Statistiky……………………………………………………...str.8 5.Literatura ……………………………………………………..str.9

2

Úvod: V seminární práci na téma Historie 1 FC Brno jsem se snažil charakterizovat a popsat historii jednoho z nejznámějších fotbalových klubů u nás.Práci jsem rozdělil na tři základní části: Ta úvodní patří založení klubu a jeho následnému úspěšnému vývoji. Druhá část popisuje přechod od amatérského fotbalu k profesionalizmu a pod nejslavnějšího patrona klubu brněnskou zbrojovku.V tato doba je svědkem mnoha změn a zvratů,mnoha sestupů a následných postupů do 1 ligy,ale i nejslavnějšího období-zisk mistrovského ligového titulu. Poslední část zachycuje 90tá léta a vývoj klubu v jeho moderní(novodobé) éře, až do fotbalové současnosti.

3

Historie 1.FC Brno Amatérská léta Kořeny 1.FC Brno sahají do Židenic kde došlo r1913 k založení klubu SK Židenice. Tehdy se hrávali pouze amatérské soutěže a přátelská utkání.Hrálo se na hřišti „U Nádraží“ hráči oblékali červenobílé , potom tradiční rudé dresy. Za 1.Světové války došlo paradoxně k rozkvětu židenického fotbalu hlavním funkcionářem klubu byl totiž zámožný mlynář Ciril Lacina, který za pytel mouky přetahoval do Židenic jednu hvězdu za druhou,(výbornou zásobárnou posil se rovněž stala vojenská nemocnice která židenické vydatně zásobovala zraněnými nebo simulujícími fotbalisty kteří si tam léčily frontová zranění) Po válce se mužstvo přesouvá na nové hřiště v Zábrdovicích. Po Lacinově smrti se novým partnerem stává Brněnská zbrojovka. Velké hvězdy však v kádru zůstávají a klub zažívá slavná léta.Kromě domácích klubů poráží zbrojovka i slavné teamy z Vídně a Budapeště,několik hráčů obléká dokonce rep. dres.V brance se na okamžik objevuje dokonce budoucí král komiků Vlasta Burian, na testy dokonce přijel budoucí reprezentant Plánička v Brně se však nechytl a dostává angažmá ve Slavii Praha. V polovině 20 let byla založena 1 liga Brno se však do soutěže nepřihlásí, mnohem větší výnos mají totiž Zbrojováci z přátelských utkání s zahraničními celky.Brno se tehdy účastnilo amatérského šampionátu jehož základní skupinou byl župní přebor a který r.1926 slavně vyhrávají.R 1929 dochází k přesunu klubu ze Zábrdovic na stadion „Na rybníčku“ Přechod k profesionalismu – Zbrojovácká éra V sezoně 1931/32 se klub definitivně přihlašuje k profesionálům a je přihlášen do II ligy kterou suveréne vyhrává a slavně postupuje do I kde se Zbrojovce velmi daří a až do válečných let okupují přední příčky tabulky.Třikrát postoupí do středoevropského poháru kde soupeří např: s Milánskou Ambrosií, Vídeňským Rapidem nebo švýcarským Lousan .Do kádru tehdy patřila i bývala sparťanská legenda Karel „Káďa“ Pešek.Vletech nacistické okupace se Brňanům nedaří a po válce nastupuje éra sestupů a postů do I.ligy.Po roce 1952 po zrušení II ligy hraje Zbrojovka(na krátkou dobu přejmenovaná na Spartak Brno Závody Jana Švermy „aby kapitalista nevěděl kde se u nás vyrábí zbraně“) Doknce jen krajský přebor, při jejím obnovení je však upřednostněn jiný klub – vojenská Rudá hvězda které se podaří se svým „obojživelným“ hokejofotbalovým jádrem(Gustav Bubník) postoupit do I.ligy. V roce1963 jde vojenská Rudá Hvězda do civilu a přichází pod hlavičku 4

Zbrojovky jejíž původní mužstvo se stává Zbrojováckým B-Týmem.Do nového ligového ročníku už mužstvo nastupuje na v již dříve (1953) postaveném, slavném, Lužáneckém stadioně.V lize se však Brno trápí sestupuje a do I ligy se vrací až na začátku 70 let.Za vydatný 25 000 návštěv se Brnu blízká na lepší časy a navazuje na slavnou Židenickou éru v r. 1976 postupuje do 3 kola Veletržního poháru.Vrchol snažení přichází za Působení trenéra Josefa Masopusta kdy Brno poprvé v historii vyhrává domácí ligovou soutěž v týmu jsou budoucí známí brněnští trenéři Karel Jarůšek a Josef Pešice.Po 3 roky po sobě se Masopustův tým účastní evropských pohárů kdy poráží např: Standart Lutych nebo remizují se Španělským Realem San Sebastian.Po r 1980 Zbrojovku opouští Josef Masopust a s ním odchází i dobré výsledky.Na chvíli se na lavičce objevuje budoucí trenérská hvězda Karel Bruckner ale ani on nezachrání Brno po 5ti letech od získání titulu od dalšího sestupu, z něhož se zbrojovka(po úplatkářském skandálu) dostane až v 1989.V další sezoně se střídá již tradičně postup se sestupem což je konec zbrojovácké éry a klub se dostává pod nového majitele, podnikatele Lubomíra hrstku zvaného Boby a sním začíná nová éra Brněnského fotbalu…. Nová doba – 90tá léta a současnost S novým majitelem přichází i velké změny,Boby buduje nejen nový kádr ale i sportovně-zábavní centrum v okolí stadionu.v sezoně 93/94 kdy vznikla samostatná česká liga se vrací na lavičku Josef Masopust ne však dobré výsledky a i přes vysokou návštěvnost a účast v prvním kole Poháru vítězů poháru Josef Masopust,rovněž znechucený přístupem některých hráčů, opouští brněnskou lavičku. Do vývoje se vložíl Lubomír Hrstka který již ve fci. prezidenta klubu uvolnil značné finance na získání posil do týmu tak postupně přichází hvězdy jako Jan Maroši, Luboš Přibyl , nebo nadějní mladí odchovanci vyhlášených Brněnských mládežnických klubů jako např: René wagner, Richard Dostálek.Klub pod vedením Petra Uličného začíná stupat tabulkou a vrcholem je třetí místo v lize v sezoně 94/95 a účast v poháru intertoto.Další sezony provází klub standardní výkony a umístění na středních příčkách tabulky,rovněž také rekordy v návštěvnosti na zápas se Slávií přišlo 44 000 diváků!Vše však končí v době kdy se prezident klubu a podnikatel Hrstka dostává do fin. Problémů nemá na rekonstrukci chátrajícího stadionu ani na nákup nových hráčů a duo trenérů Večeřa-Jarůšek proto opět sahá pro talentované odchovance, šanci tak dostávají budoucí opory Milan Pacanda,Míchal Kolomazník Martin Zbončák,Petr Švancara a Jan Polák.Klub se však v tabulce propadá na spodní místa, diváci dávají nespokojenost s výkony najevo výtržnictvím a slabší návštěvností.V sezoně 98/99 odchází do Slávie velká opora Richard Dostálek .Lubomír Hrstka již definitivně nezvládá financování klubu na který je vyhlášen konkurz spojený s rozprodejme hráčů a veškeré pohledávky přebírá firma Stavo-artikel.Kádr se na krátkou dobu stabilizuje, a především díky výkonům mladých odchovanců 5

končí v sezoně 1999/2000 na překvapivém čtvrtém místě.V další sezoně došlo k rekordnímu přestupu Petra Švacary do Slavie za 20 milionů Kč.Brnáci si již tradičně svou výkonnost neudrží a opakuje se pro Brno již typické střídání výher a porážek , klub klesá na 13 místo .Do dalších ligových bojů kádr posílí bývalý vicemistr evropy z r1996 Miroslav Kadlec který sice zůstal jen rok ale znamenal pro klub citelný přínos. Do třetice skončila éra Stavo artikelu, klub začne vystupovat pod názvem 1 FC Brno..Navic musí Brňané opustit chátrající Zalužánecký stadion a stěhují se do Králova Pole.V nové sezoně2003/04 se opakuje to , co mnohokrát před tím, vedení sotva udrží některé opory a nové nezíská žádne a opět nezbývá nic jiného než se spoléhat na mladé odchovance, ti zatím na přední místa v tabulce nestačí a pokud v letošní sezoně mladící nezazáří nebude 1 FC Brno daleko od sestupu….

6

Závěr:

Celkově se dá působení Brněnského klubu v historii českého fotbalu hodnotit,převážně kladně. i přes mnoho rozporuplných faktů, různých klubových pádů a výkyvů,patří 1FC Brno mezi nejzákladnější pilíře české fotbalové soutěže dodnes.

7

STATISTIKY Seznam nejslavnějších hráčů: minulost Karel Kroupa st.-nejlepší brněnský střelec - 118 gólů Rostislav Václavíček- nejčastěji nastoupil za Brno – 289 zápasů Petr Janečka- nejčastější reprezentant z Brna – 22 zápasů Vlastimil Bubník – hrál současně fotbal i hokej Karel Pešek(Káďa) – legenda českého fotbalu Současnost Jan Maroši Richard Dostálek Petr Švancara Milan Pacanda Jan Polák

Nejvyšší vítězství v lize- 8:0 s Jednotou Trenčín 1975/6 Nejvyšší prohra v lize- 1:9 s SK Plzeň 1939/40, Slavia Praha 1941/2 Viktoria Plzeň 1948, ŠK Bratislava 1949

Největší úspěchy: Amatérský ligový titul – 1926 Profesionální ligový titul – 1977 Vítěz spartakiádního poháru(RH Brno) – 1960 Čtvrtfinále poháru UEFA – 1979/1980 Čtvrté kolo poháru INTERTOTO – 2003

8

Použitá literatura: 1 FC Brno, od: kolektiv autorů : Růžička,Jenšík,Káninský,Jeř Odkazy:

Internet- WWW.Brno 1913.cz

9

10

Seminární práce Českoslovenští fotbalisté na mistrovstvích světa

Zpracoval: Fiala Ondřej Obor: RVSK, 1. ročník

Mistrovství světa ve fotbale pořádá Mezinárodní fotbalová federace a koná se od roku 1930 po současnost každé 4 roky s výjimkou přestávky zapříčiněnou 2. světovou válkou. Doposud se konalo 17 mistrovství světa a naši fotbalisté se doposud zúčastnili osmkrát. Samostatná ČR na mistrovství světa se zatím ještě nikdy nekvalifikovala. Mistrovství světa se nezúčastní každá přihlášená země, jak tomu bylo při prvním MS v Uruguayi, kde startovalo všech 13 přihlášených týmů, ale pouze týmy, které postoupí z kvalifikačních bojů. Výjimku tvoří pouze hostitelská země a vítěz předešlého šampionátu. Na každé MS se v současnosti přihlašuje přes 100 zemí, ale v Německu r. 2006 bude hrát pouze 32 týmů. Itálie 1934 Na druhé MS se ČSR kvalifikovala přes celek Polska. Ve Varšavě naši vyhráli 2:1 a na odvetu do Prahy Poláci vůbec nepřijeli, protože MS ještě nemělo současnou prestiž. Šestnáct týmů hrálo vyřazovacím systémem, takže první kolo bylo vlastně osmifinále. V té době ještě neexistoval trenér, mužstvo vedl fotbalový funkcionář, na stadioně nebyla časomíra a nebylo možné střídat. Naši fotbalisté vyhráli v osmifinále s mužstvem Rumunska 2:1. Československá jedenáctka nebyla výběrem nejlepších fotbalistů z celé země, ale pouze jakýmsi výběrem Prahy. Tři hráči byli původem ze Slávie, zbývajících osm ze Sparty. Z té doby byl asi nejznámější gólman Plánička a nejlepší střelec MS s pěti góly Oldřich Nejedlý. Neexistovala žádná společná příprava, členové družstva se sešli až u vlaku do Itálie. Ve čtvrtfinále naši porazili Švýcarsko 3:2 a v semifinále Německo 3:1, čímž zhatili plány Mussolinimu a Hitlerovi na fašistické finále. Samotné finále s Itálií se hrálo na římském stadionu ve 40 ˚C horku. Domácímu týmu „pomáhal“ k úspěchu i švédský rozhodčí, který byl dokonce před zápasem pozván do lóže samotného Mussoliniho. Představa, že by Italové před domácím publikem neuspěli, vedla k tomu, že se domácí uchýlili k zastrašovací taktice. Po hrubém zákroku byl v patnácté minutě zraněn záložník Krčil a vzhledem k faktu, že se v té době nesmělo střídat, zbytek zápasu odkulhal. Ve druhém poločase byl 10 minut mimo hřiště ošetřován Antonín Puč. I přes heroický výkon nakonec naši prohráli 2:1, ale přesto se jim doma dostalo nadšeného

1

přivítání. V otevřeném autokaru projížděli úspěšní fotbalisté pražskými ulicemi k oficiálnímu přijetí na Staroměstské radnici. Francie 1938 Naši na MS vstoupili do bojů zápasem s Holandskem. O svém vítězství rozhodli v prodloužení 3:0. Cesta do semifinále vedla přes Brazilce. Zápas skončil remízou 1:1, a protože v té době ještě o postupu nerozhodovaly pokutové kopy, hrálo se druhé utkání. Do něho už bohužel nemohl nastoupit do branky Plánička, který se v průběhu prvního zápasu zranil, ale dochytal ho až do konce se zlomeným předloktím. Ve druhém zápase naši podlehli 2:1 a byli z dalších bojů vyřazeni. Velkou škodou bylo, že se na MS v našich barvách nemohl objevit jeden z nejlepších předválečných fotbalistů Josef Bican, a to díky neschopnosti fotbalového svazu, který mu včas nezařídil české občanství. Naši odehráli, ještě než začala válka, tři mezistátní zápasy a v nich Bican z patnácti gólů nastřílel osm. Švýcarsko 1954 Další mistrovství světa, na které se naši fotbalisté kvalifikovali, se konalo ve Švýcarsku. Jak se ale ukázalo, navíc, jak na postup z kvalifikace, naši neměli. Již se nehrálo k.o. systémem, ale mužstva postupovala dál do bojů ze základních skupin. Naši po prohrách 2:0 s Uruguayí a 5:0 s Rakouskem odjeli brzy domů. Ono se ale nebylo čemu divit. Vedle toho, že v týmu chyběla hráčská kvalita, také samotná příprava probíhala v podivném duchu. Na závěrečné soustředění před MS bylo pozváno 30 hráčů, panovala nejistota, kdo vlastně pojede a kdo zůstane doma. Také sem dolehly některé nesmyslnosti tehdejší doby. Fotbalisté každé ráno jako děti na pionýrském táboře vztyčovali vlajku, denně byla na programu jedna hodina politické přípravy a také se učili zpívat budovatelské písně, což se na hřišti samozřejmě projevilo. Švédsko 1958 Naše působení ve Švédsku by se dalo označit za smolné, hráli jsme dobrý fotbal, ale do dalších bojů jsme nepostoupili, a to díky obdrženému gólu, který gólem nebyl. Naše vystoupení začalo prohrou 1:0 s teoreticky nejslabším soupeřem základní skupiny, Severním Irskem. V dalším zápase jsme již vyhrávali 2:0 nad Německem, ale 2

nakonec jsme pouze remizovali 2:2, a to díky již zmiňovanému gólu, který podle dostupného svědectví přítomných na stadionu i filmových kamer gólem nebyl. Nakonec jsme senzačně porazili Argentinu 6:1. Při rovnosti bodů v základní skupině se Severním Irskem musel o postupu rozhodnout vzájemný zápas. (Tenkrát ještě neplatilo pravidlo o postupu díky lepšímu brankovému poměru, který měli naši fotbalisté jasně lepší). Bohužel ani na podruhé si naši nedokázali poradit s jednoduchou hrou soupeře a prohráli v prodloužení 2:1, což stačilo pouze na cestu domů. Jedna z okolností, která možná rozhodla o našem nepostupu ze skupiny, byl počet pouze osmnácti hráčů na MS, takže při našem větším počtu zraněných by se výběr z povolených 22 hráčů třeba vyplatil. Zbytečně jsme šetřili na nesprávném místě. Chille 1962 Pod vedením trenéra Vytlačila československý fotbalový tým dosáhl po dlouhých letech světového úspěchu v podobě stříbrných medailí. Podařilo se dát dohromady vynikající kolektiv s potřebným sebevědomím a touhou po vítězství. I když naši v přípravných utkáních před MS podávali bídné výkony a mnozí se ptali, zda má vůbec nějaký smysl, aby na MS jezdili, tak tam vše vypadalo jinak. Hned v prvním zápase v základní skupině čekalo na naše mužstvo Španělsko plné hvězd z Realu Madrid. Hlavně díky výbornému výkonu brankáře Schrojfa naši vyhráli 1:0 a v dalším utkání remizovali s úřadujícími mistry světa s Brazílií 0:0. Na postupu do čtvrtfinále už nic nezměnila ani porážka v posledním utkání ve skupině s Mexikem 3:1. Ve čtvrtfinále s Maďarskem jsme se v podstatě jen bránili a o tom, že jsme vyhráli 1:0, rozhodl životním výkonem brankář Schrojf a potřebná dávka štěstí. V semifinále s Jugoslávií podalo naše družstvo nejlepší výkon na šampionátu a zaslouženě zvítězilo 3:1. Ve finále se naši již podruhé na tomto šampionátu střetli s Brazílií. I bez zraněného Pelého nás Brazilci dokázali porazit 3:1. Pro naše to byl smolný zápas. Nedařilo se Schrojfovi, který před úvodním hvizdem převzal trofej pro nejlepšího gólmana MS. I přes naši porážku byli do ideální sestavy MS v novinářské anketě zařazeni Masopust a Pluskal, což bylo nejlepším důkazem kvalit tehdejšího týmu. Závěrem roku 1962 byl navíc Josef Masopust zvolen nejlepším hráčem Evropy.

3

Mexiko 1970 Našim fotbalistům se toto mistrovství vůbec nepodařilo. Měli jsme sice v základní skupině silné soupeře: Brazílii, Anglii a Rumunsko, ale předvedené výkony by nestačily ani na podstatně slabší protivníky. V prvních poločasech se naši ještě drželi, ale po změně stran se už pouze trápili. Příčinou byla především špatná fyzická kondice a své sehrály i nepříliš dobré vztahy uvnitř mužstva. Československo všechny své tři zápasy ve skupině prohrálo a rychle odjelo zpátky domů. Španělsko 1982 Po dlouhých dvanácti letech čekání se naši opět probojovali na MS. V základní skupině na ně hned v prvním zápase čekal exotický soupeř z Kuvajtu. Vítězství nad tímto soupeřem dávalo velkou možnost postoupit do dalších bojů. Věděl to samozřejmě i náš trenér Dr. Vengloš, který se na soustředění před mistrovstvím ve Vysokých Tatrách soustředil v taktické přípravě hlavně na tohoto soupeře. Kuvajt se rozebíral ze všech stran a hráči snad už ani na nic jiného nemysleli. Navíc již ve Vysokých Tatrách panovala v kolektivu nejednotná atmosféra, mužstvo se rozdělilo na několik part a těžko mezi sebou komunikovali. Našemu mužstvu na šampionátu chyběla bojovnost, touha po vítězství a také radost ze hry. Vždyť při nominaci na zápas s Kuvajtem se někteří hráči zarazili, že budou hrát, a ti, kteří nominováni nebyli, si oddychli. Po remíze s Kuvajtem 1:1, prohře 2:0 s Anglií a remíze 1:1 s Francií naši balili kufry a jeli domů. Škoda, že nedokázali zopakovat výkony z mistrovství Evropy z roku 1976 a 1980. Itálie 1990 Mistrovství světa v Itálii bylo pravým opakem nevydařeného mistrovství ve Španělsku 1982. Naši fotbalisté chtěli všem ukázat, že fotbal hrát umějí a navíc si dobrými výkony chtěli říct o lukrativní angažmá v zahraničních fotbalových ligách. A nejenom hráči se na mistrovství těšili. Každý zápas našich reprezentantů v základní skupině sledovalo v hledišti 10 000 československých diváků. V prvním zápase se naši utkali s USA. Již při vylosování tohoto družstva si zřejmě mnozí vzpomněli na podobného outsidera ve Španělsku v podobě Kuvajtu. Historie se naštěstí neopakovala. Naši soupeře jasně přehráli a zvítězili 5:1. Dva góly vsítil Tomáš Skuhravý.

4

V dalším utkání s Rakouskem, kde případné vítězství již zajišťovalo postup do osmifinále, se naši sešli s týmem Rakouska. Gólem Bílka z pokutového kopu jsme zvítězili 1:0 a mohli se těšit na osmifinále. Nic na tom nezměnila už ani porážka v posledním zápase základní skupiny s Itálií 2:0. Do osmifinálového boje s Kostarikou jsme šli jako favorité a tuto pozici jsme bez problému zvládli. Po výhře 4:1 a hattriku Tomáše Skuhravého jsme se potkali ve čtvrtfinále s Německem. Bohužel náš soupeř byl po celou dobu utkání lepším týmem a po diskutabilní penaltě zvítězil 1:0. Po dlouhé době se náš tým předvedl v dobrém světle na MS a po letech se dostal na evropské i světové výsluní.

5

Použitá literatura: Pecák, R., Šlegl, J., Italia 90, NAVA Plzeň,. 1. vyd., 1990, 261s Šálek, J., Fotbal bez masky, Mladá fronta, 1. vyd., 1989, 184s Procházka, K., Fotbal to je hra, Olympia Praha, 2. vyd., 1987, 359s Vaňka, K., Malá encyklopedie fotbalu, Rudé právo Praha, 1. vyd., 1984, 404s Houška, V., Červinka, O., České hvězdy – TOP 20, Knihcentrum s.r.o., 1. vyd., 1997, 119s

6

Seminární práce Téma: Sjezdové lyžování na Zimních olympijských hrách

Floderová Lucie RVSK – 1. ročník

1.11.2005

Osnova 1.) 2.) 3.) 4.) 5.) 6.)

Vznik olympijských her .............................................................strana 3 Vznik lyžování jako sportu a lyží jako sportovního náčiní .....strana 4 Přehled ZOH ............................................................................. strana 5 Sjezdové lyžování jako disciplína na ZOH .............................. strana 6 Významné osobnosti sjezdového lyžování ................................strana 8 Použitá literatura.........................................................................strana 9

2

1. Vznik olympijských her Olympijské hry pocházejí z antiky, kde měly význam jako kultovní svátek. Archeologické vykopávky prokázaly, že se podobné slavnosti konaly již kolem roku 1500 př.n.l. V roce 391 př.n.l vydal římský císař Theodosius I. dekret, který zakazoval všechny pohanské kulty, k nimž se počítaly i olympijské hry. To znamenalo konec olympijských soutěží. Od doby středověku se sportovní zápolení prosazovalo po celém světě jen pomalu. Lidé se při společných hrách a tělesném zdokonalování sdružovali a zakládali spolky a svazy. Vědci diskutovali o významu sportu pro společnost celkově. Řecký ideál rovnoměrného zdokonalování těla i ducha opět došel uznání. V osmdesátých letech 19. století se významem sportu začal zabývat šlechtic Pierre de Coubertin (1863 – 1937). Který se již v mládí nadchl pro olympijské hry antiky. Roku 1892 navrhl obnovení olympijských her jako prostředek k výchově mládeže a upevnění míru. Z jeho iniciativy se v červnu roku 1894 sešel I.olympijský kongres v Paříži, který rozhodl o obnovení olympijských her. První novodobé olympijské hry se konaly roku 1896 v Athénách. Coubertinův význam pro lyžování spočívá v jeho postoji, který zaujal k požadavku pořádání zimních olympijských her.O jejich prosazení sehrál rozhodující roli. Byl to právě on , kdo prosadil, aby Francie, které bylo svěřeno pořádání Her VIII. Olympiády, měla právo uspořádat roku 1924 v Chamonix týden zimních sportů, který byl o rok později uznán za první Zimní olympijské hry.

3

2. Vznik lyžování jako sportu a lyží jako sportovního náčiní Lyže patří k nejstarším náčiním člověka. Jejich vznik se datuje od konce starší doby kamenné, tzn. asi 10000 let př.n.l. Lyže vznikly ze snahy zvětšit plochu chodidla a tak zamezit boření nohou při chůzi ve sněhu. Ve středověku sloužily lyže kromě pracovního použití i jako určitý prostředek zábavy. Během celého středověku zůstalo lyžování na stejné, celkem nízké úrovni. Lyže jako užitkový předmět plnily dále svůj původní význam – dopravní prostředek. Technika jízdy na lyžích i lyžařská výzbroj byla stále velmi primitivní. Teprve ve druhé polovině 19. století se stává lyžování zásluhou obyvatel norského Telemarkenu skutečným sportovním odvětvím. Využití lyží se mění a stává se součástí lidové zábavy a později lidovým sportem. Dochází k rychlému zdokonalování techniky jízdy na lyžích, lyžařské vybavení se stále zdokonaluje a přizpůsobuje náročnějším požadavkům. Za počátek rozvoje sportovního lyžařství jsou všeobecně pokládány lyžařské závody v Tromsö v Norsku, které se konaly roku 1843 a jako první v lyžařské historii měly charakter novodobých lyžařských závodů. Norové jsou právem považováni za velikány v oblasti vývoje lyžařské techniky. Založili norskou lyžařskou školu, kde používali lyže telemarského tvaru ( stranové krojení lyže tak, že největší šířka lyže je před ohbím špice, nejmenší ve středu a patka se proti středu rozšiřuje o polovinu rozdílu šířky špičky a středu) s rákosovým vázáním a jednu hůl zaměnili za dvě. Jezdilo se ve zpřímeném postoji a lyže se ovládali jen pomocí nohou. Vyvinuli dva základní způsoby zatáčení – kristiánii a telemark Zdarskeho lilienfeldská škola byla školou, kterou v Rakousku založil M.Zdarsky. Snažil se opravit chyby, které našel na norské škole. Poměrně dlouhé norské lyže zkrátil a určil vzájemnou souvislost délky a šířky lyží s výškou a váhou lyžaře. Zdarského vázání bylo kovové a umožňovalo zvedání paty. Charakteristickým znakem školy byl návrat k jedné holi. Základem techniky se staly oblouky v pluhu. Bilgeriho škola byla další školou, která ovlivnila vývoj alpského lyžování. Georg Bilgeri, zakladatel školy, převzal z norské školy jízdu s dvěma holemi, telemarský tvar lyží, kristianii a telemark, ty ovšem obohatil o nové varianty kristianií a oblouků. Zdokonalil také Zdarského vázání. Další vývoj lyžařských škol je vývojem techniky sjíždění. Mezi takové školy patří například Arlberská školy, Školy s rotační nebo nerotační technikou ...

4

3. Přehled zimních olympijských her

Rok 1. ZOH 2. ZOH 3. ZOH 4. ZOH 5. ZOH 6. ZOH 7. ZOH 8. ZOH 9. ZOH 10. ZOH 11. ZOH 12. ZOH 13. ZOH 14. ZOH 15. ZOH 16. ZOH 17. ZOH 18. ZOH 19. ZOH

Místo (země)

Sjezdové (alpské) lyžování

1924 Chamonix (Francie)

ne

1928 Svatý Mořic (Švýcarsko)

ne

1932 Lake Placid (USA)

ne

1936

Garmisch-Partenkirchen (Německo)

kombinace

1948 Svatý Mořic (Švýcarsko)

sjezd, slalom, kombinace

1952 Oslo (Norsko)

sjezd, slalom, obří slalom

1956 Cortina d'Ampetzzo (Itálie) sjezd, slalom, obří slalom 1960 Squaw Valley (USA)


1964 Insbruck (Rakousko)


1968 Grenoble (Francie)


1972 Sappor (Japonsko)


1976 Insbruck (Rakousko)


1980 Lake Placid (USA)


1984 Sarajevo (Jugoslávie)


1988 Calgary (USA) 1992 Albertville (Francie) 1994 Lillehammer (Norsko) 1998 Nagano (Japonsko) 2002 Salt Lake City (USA)

sjezd, slalom, obří slalom, super-G, kombinace sjezd, slalom, obří slalom, super-G, kombinace sjezd, slalom, obří slalom, super-G, kombinace sjezd, slalom, obří slalom, super-G, kombinace sjezd, slalom, obří slalom, super-G, kombinace

5

4. Sjezdové lyžování jako disciplína na ZOH Sjezdové disciplíny v závodním pojetí, jak je dnes známe, závod ve sjezdu, závod ve slalomu, závod v obřím slalomu, závod v super obřím slalomu (super-G) a závod ve sjezdové kombinaci jsou nejmladšími lyžařskými disciplínami. Během několika let prošly po všech stránkách prudkým vývojem od počáteční jednoduché jízdy na terenních vlnách a mírných svazích až k odvážnému sjíždění na závodních tratích v rychlostech přesahujících hodně stokilometrovou hranici. A.) SJEZD Není pochyb o tom ,že závod ve sjezdu je nejobtížnější disciplínou sjezdových závodů. Můžeme jej označit jako klasickou soutěž, ve které vítězí dokonalá technika, fyzická zdatnost a především odvaha. Sjezd je závod, při kterém závodník projíždí sjezdovou trať dva i více kilometrů dlouhou. Trať musí mít stálé klesaní, nesmí mít delší rovinky a protisvahy. Směr trati je určen brankami, kterými musí závodníci projet.

B.) SLALOM Ve slalomu se střídají v rychlém sledu krátké oblouky různého poloměru. Závodník je nucen dodržovat co nejpřesněji předepsanou dráhu vymezenou brankami. Slalom patří mezi lyžařské disciplíny, při nichž jsou kladeny na lyžaře značné požadavky a kdy je potřeba velká obratnost, rychlost a dokonalé ovládání těla a lyží. Slovo slalom pochází z norského slalaam, což znamená lyžařskou stopu (laam) klikatě vedenou po svahu (sla = svah). Původně závodníci objížděli přirozené překážky na svahu, přičemž se hodnotil styl jízdy. Teprve v pozdějších letech se začal při závodě měřit čas. C.) OBŘÍ SLALOM V obřím slalomu se spojují prvky slalomové a sjezdové techniky. Je to lyžařská disciplína o rychlé a současně technicky náročné trati. Obří slalom by měl obsahovat oblouky o velkém, středním i někdy menším poloměru, a to tak, aby měl závodník mezi brankami dostatečnou volnost pro volbu stopy. D.) SUPER – G

6

Lyžařská disciplína , která má charakter spíše rychlostní, kdy závodník projíždí trať vyznačenou brankami, musí zvládnout všechny požadavky lyžařské techniky, jako jsou skoky, skluz, oblouky o různých poloměrech a prokázat potřebnou fyzickou kondici. Disciplína vznikla ve snaze vyplnit mezeru mezi obřím slalomem a sjezdem.

E.) KOMBINACE

7

5. Významné osobnosti sjezdového lyžování A.) Matthias Zdarsky – otec sjezdového lyžování Matthias Zdarsky je velkou osobností sjezdového lyžování. Jeho zásluha spočívá v tom, že byl první, kdo zvolil vědecký přístup k technice jízdy na lyžích.

B.) Arnold Lunn Arnold Lunn je považován za zakladatele moderního sjezdového lyžování. Byl velikým bojovníkem za uznání sjezdu, slalomu a sjezdové kombinace jako závodních disciplín.

C.) Charvátová Olga Velice úspěšná závodnice ve sjezdovém sportu v historii českého lyžování. Jejím největším úspěchem byla bronzová medaile získaná na ZOH 1984 v Sarajevu.

D.) Ingemar Stenmark Narodil se ve Švédsku, v lyžařské rodině. Stenmark vešel do lyžařské historie jako nejúspěšnější sjezdař všech dob. Stal se dvojnásobným olympijským vítězem, pateronásobným mistrem světa a trojnásobným vítězem Světového poháru. Stal se největším z velikánů sjezdového sportu. Ingemar Stenmark je největší osobností, kterou sjezdový sport kdy vychoval.

E.) Šárka Záhrobská Šárka Záhrobská naplnila sen mnoha českých lyžařských generací. Získala medaili z mistrovství světa sjezdařů 2005, kterou získala ve slalomu, kde obsadila třetí místo a získala tak bronzovou medaili.

A další jako Bode Miller, Herman Maier, Alberto Tomba...

8

6. Použitá literatura Zlatá kniha lyžování, Otto Kulhánek, Olympia 1989 Sjezdové disciplíny, Praha 1956 Lyžování, Čtvrtečka J., Praha 1967 Malá encyklopedie lyžování, Otto Kulhánek, Olympia 1987 Kronika olympijských her, Praha 1996 Internet

9

FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ MU V BRNĚ Obor: Regenerace a výživa ve sportu

Seminární práce do historie tělesné kultury

ORIENTAČNÍ BĚH

Zpracovala: Hana Fučíková

Co je to orientační běh Orientační běh je sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí v co nejkratším možném čase. Cestu mezi kotrolami si každý volí podle své úvahy s pomocí mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. Pro úspěch v závodě je nutné spojit dobrou orietaci v terénu a rychlý běh. V terénu se stanoviště kontrol umisťují na význačné situační či terénní objekty (skály, kameny, prameny, světliny, kupky, rýhy, jámy apod.). Podrobné informace o přesném umístění konroly jsou uvedeny v tzv. popisech (např. údolíčko nahoře nebo západní roh hustníku), ve kterých je také uved kód kontroly, kterým je kontrola v terénu označena. Ke snadnějšímu nalezení kotroly pomáhá látkový lampion, což je trojboký hranol složený ze tří oranžovo-bílých čtverců o velikosti 30x30 cm. Na každé kontrole je razící zařízení potvrzující průběh závodníka. Dlouhou dobu se průchod kontrolou označoval proděravěním papírové průkazky speciálními kleštěmi, v současné době se používají elektronické čipy, které zároveň zazanamenají čas průchodu závodníka kontrolou.

Historie Orietační běh se začal vyvíjet ve Skandinávii. Historicky první závod se konal 31.10. 1897 v norském Oslu. V roce 1928 vznikl ve Švédsku první samostaný klub a v roce 1931 proběhl první mezinárodní závod, kterého se kromě domácích švédských závodníků účastnili Norové. V roce 1946 vznikla první mezinárodní organizace NORD sdružující národní svazy Norska, Švédska, Finska a Dánska. V počátcích OB neexistovaly speciální mapy určené pro orientační běh, používaly se běžné vojenské, lesnické a zeměměřické mapy v měřítku 1:25 000 až 1:100 000. Díky horší kvalitě těchto map, musely být kontroly umístěny na velmi výrazných bodech a nebylo jich mnoho (většinou 2-4). Tato podoba OB vydržela až do 50. let minulého století, kdy postupně začaly vznikat první speciální mapy pro orientační běh. V roce 1961 byla založena IOF – Iternational Orienteering Federation, která zastřešuje mezinárodní orietační běh dodnes. Zatímco zakládajícími členy bylo 10 evropských států (mezi nimi i tehdejší Československo), v současné době IOF sdružuje 60 národních svazů po celém světě. V roce 1962 se uskutečnilo první mistrovství Evropy v Norsku, další se konalo o dva roky později ve Švýcarsku. Po prvních dvou ročnících bylo mistrovství Evropy nahrazeno mistrovstvím světa, které se poprvé konalo v roce 1966 ve Finsku. Stejně jako původně u mistrovství Evropy, interval světových šampionátů byl dvouletý a to až do roku 2003, odkdy je mistrovství světa pořádáno každý rok.

Postupným vývojem prošly i jednotlivé disciplíny OB. Dlouhou dobu se soutěžilo pouze v klasickém závodě jednotlivců a ve štafetách. K první změně došlo na mistrovství světa v roce 1991, kdy byla na program zařazena krátká trať. V roce 1995 se poprvé konal závod v parkovém OB, což byl městský závod na cca 3 km – tato disciplína se z počátku vyvíjela samostatně, v roce 1996 proběhl oficiální první ročník PWT (Park World Tour), který byl oddělen od oficiálních akcí IOF. Ačkoliv se IOF nejprve k tomuto novému odvětví nestavěla příliš kladně, parkový OB se stal velmi rychle oblíbeným mezi světovou špičkou (i z důvodu zajímavých finančních odměn, které bylo možné v případě předního umístění získat) a dokázal zvýšit popularitu OB zejména v asijských zemích, kde většina parkových závodů probíhala, byl v roce 2001 sprint zařazen na program mistrovství světa. K zatím poslední změně došlo na MS v roce 2003, kdy se do programu světových šampionátů zařadil tzv. middle. Samotné formy disciplín v orietačním běhu se postupně vyvíjely a docházelo k jejim úpravám. V současné době jednotlivci soutěží ve třech různých disciplínách doplněnými soutěží štafet: Klasika (long) – tento typ závodu má být testem fyzické vytrvalosti a důraz je proto kladen na volbu postupů mezi jednotlivými kotrolami v náročném terénu. Nalezení samotné kotroly většinou bývá pouze závěrem obtížného úseku a proto nemusí být technicky náročná, neboť cílem je otestovat schopnost závodníka zvolit si co nejlepší postup mezi kotrolami. Délka trati je 12-16 km pro muže (čas vítěze by se měl pohybovat kolem 90-100 minut) a 8-11 km pro ženy (vítězný čas je v rozmezí 65-75 minut). Krátká trať (middle) – jedná se o technický závod, důraz je kladen zejména na přesnou orientaci v terénu. Závodník musí být neustále koncentrován a intezivně pracovat s mapou. Pro tuto trať jsou typické časté změny směru a je nutné přizpůsobovat tempo typu terénu a vegetace. Délka tohoto typu závodu je 5-7 km, víttězné časy bývají kolem 35 minut. Sprint – tento typ závodu testuje mapovou techniku závodníka ve vysokém běžeckém tempu, trať klade nároky na bleskovou volbu postupu a jeho realizaci. Tratě bývají poměrně krátké, 2-4 km s vítěznými časy 12-15 minut. Podoba závodů ve sprintu je různá, mohou se odehrávat v městské zástavbě nebo v zalesněných terénech či parcích. Štafety – závod tříčlenných družstev. Jednotlivé úseky jsou různě větvené, aby se zabránilo spolupráci závodníků, přičemž kompletní tratě jednotlivých štafet se shodují. Délka úseků je podobná krátké trati – časy jsou v rozmezí 35-40 minut.

Vývoj OB v České republice První oficiální „orientační závod“ proběhl 22.10.1950 v Chřibských lesích ve formě závodu tříčlenných hlídek. Jednalo spíše o turisticko-branný závod, jehož součástí byly písemné a ústní zkoušky a závodníci ho navíc museli absolvovat s povinnou zátěží (orientační běh byl oficiálně součástí turistiky). Postupně i v České republice začalo převažovat sportovní pojetí orientačních závodů – v roce 1960 tak došlo k definitivnímu zrušení zkoušek a povinné zátěže a jedinným kritériem se stal dosažený čas. Samostaným sportem se stal orientační běh v roce 1968, kdy došlo k jeho oddělení od turistiky. V roce 1969 vznikl Český svaz orientačního běhu a následně i Československá federace OB. Koncem 60. let 20. století začaly i v České republice vznikat speciální mapy pro orientační běh, což přispělo k dalšímu vývoji orientačního běhu. V roce 1972 vznikl první systém dlouhodobého hodnocení výkonnosti závodníků – Československý pohár jednotlivců, který se postupně vyvinul do systému „žebříčků“ hodnotících všechny věkové a výkonostní kategorie. Tento systém žebříčkových soutěží byl pro dospělé kategorie nahrazen v roce 1999 tzv. rankingem – systémem hodnotící podle daného klíče všechny závody absolvované daným závodníkem.

Významní sportovci světového OB K nejlepším světovým sportovcům patří tradičně závodníci skandinávských zemí, kde patří orientační běh k velmi rozšířeným a populárním sportům, i když v posledních letech se výrazně prosazují také závodníci z „ostatních“ evropských zemí. Ulla Linkvist – tato švédská závodnice sbírala úspěch na prvních mistrovství Evropy a světa, kdy v letech 1962 – 1972 dokázala získat tři zlaté a jednu stříbrnou a bronzovou medaili v individuálních disciplínách a dvě zlaté a stříbrné medaile ve štafetách. Annichen Kringstad – opět švédská závodnice, která nebyla na žádném ze třech světových šampionátů, kterých se účastnila v letech 1981 – 1985, ani jednou poražena a získala ze závodů jednotlivců a štafet celkem šest zlatých medailí. Marita Skogum – vynikající švédská závodnice dokázala v letech 1983 – 1993 získat po dvou zlatých a stříbrných a jedné bronzové medaili v individuálních závodech a tuto sbírku jestě rozšířila o čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili ze štafet. Hanne Staff – norská závodnice nedávné minulosti získala během let 1993 – 2004 tři zlaté a jednu stříbrnou a bronzovou medaili v individuálních soutěžích a jednu zlatou a tři stříbrné a bronzové medaile ve štafetách.

Simone Niggli-Luder – nejvýraznější postava současného OB. V roce 2003 se této švýcarské závodnici podařilo na mistrovství světa získat čtyři zlaté meadile, tj. zvítězit ve všech disciplínách, což byl vzhledem k nabytému programu, který zahrnoval také kvalifikační závody, obdivuhodný výkon. Stejný výsledek se Simone podařilo zopakovat na letošním mistrovství světa, kdy opět zvítězila ve všech čtyřech disciplínách. Od roku 1999 tak Simone dokázala získat osm zlatých a tři bronzové medaile z individuálních soutěží doplněné dvěma zlatými medailemi ze štafet. Age Hadler – norský závodník sbíral úspěchy v letech 1966 – 1972, kdy získal dvě zlaté a jednu bronzovou individuální medaili a jednu zlatou a dvě bronzové medaile ze závodů štafetových. Oyvin Thon – tento norský závodních sbíral úspěchy zejména ve štafetových závodech, ze kterých získal v letech 1979 – 1989 pět zlatých medailí, které doplnil dvěma zlaty z individuálních závodů. Jorgen Martensson – držel se ve světové špičce téměř dvacet let. Svého prvního mistrovství světa se účastnil v roce 1978, svoji první individuální medaili získal v roce 1981, poslední v roce 1997. Celkem získal tento švédský reprezentant dvě zlaté a tři stříbrné individuální medaile a dvě stříbrné a bronzové medaile ze štafet. Petter Thoresen – norský závodník, který v letech 1989 – 1999 získal tři zlaté a jednu bronzovou individuální medaili, které doplnil dvěma zlaty ze štafet. Bjornar Valdstad – špičkový norský závodník nedávné minulosti získal během své kariéry v letech 1991 – 2004 dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili v individuálních závodech a dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili ve štafetách, pričemž svůj druhý titul mistra světa získal ve svých 37 letech. Významní sportovci ČR Jana Galíková-Hlaváčová – při příležitosti oslav 50. výročí existence OB v naší republice v roce 2000 byla vyhlášena nejúspěšnější orientační běžkyní minulých 50 let. Jako naše první reprezentantka z let 1981 – 1991 získala na MS ve Francii v roce 1987 individuální (brozovou) medaili, kterou na témže šampionátu doplnila bronzem ze štafet. Své postavení v absolutní světové špičce potvrdila i na dalších mistrovstvích světa v letech 1989 a 1991, kdy získala další stříbrnou a bronzovou medaili v individuálích závodech a stejné kovy získala i ze štafet. Vysoce ceněná je hlavně Janina stříbrna medaile z mistrovství světa v roce 1989 ve Švédsku, neboť prosadit se ve skandinávských terénech je pro běžce z „kontinentálních terénů“ obzvláště obtížné. Jana Bruková-Cieslarová – dokázala zvítězit na krátké trati na světovém šampionátu na domácí půdě v roce 1991. Kromě tohoto individuálního úspěchu získala v letech 1989 – 1999 jednu stříbrnou a tři bronzové medaile ze štafet.

Jan Kačmarčík – reprezentant z let 1974 – 1987 získaval medaile ve štafetách – celkem jednu stříbrnou a dvě bronzové. Rudolf Ropek – český reprezentant z let 1995 – 2004 se prosadil zejména v parkových závodech seriálu PWT, kde patřil k absolutní světové špičce (v letech 1997 a 1999 se stal celkovým vítězem tour), v roce 2003 získal ve sprintu stříbrnou medaili na mistrovství světa ve Švýcarsku. K tomuto individuálnímu úspěchu přidal ještě jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile ze štafet. Dana Brožková – naše současná nejlepší reprezentantka se může pochlubit několika umístěnímy na „velké bedně“ (tj. do šestého místa) z mistrovství světa a dokázala několikrát zvítězit na závodech ze série PWT, letos dokonce zvítězila v celé sérii.

Zdroje: Časopis Orientační běh, ročník 2000, číslo 1/2000 – 5/2000 www.orientacnibeh.cz www.orienteeringtoday.com www.orienteering-history.info/cfirst.php

Historie tělesné kultury – seminární práce Radek Karas RVS-K

„FLORBAL“

V Brně dne 3.11.2004

Co to je? Florbal je kolektivní indoorový sport, který hrají proti sobě dva týmy zpravidla o pěti lidech v poli a s jedním brankářem v brance. Hraje se hokejkami s úzkou násadou a umělohmotnou děrovanou čepelí. Hra spočívá v tom, dopravit lehký perforovaný balónek do soupeřovy branky povoleným způsobem. Kdy datujeme počátek? Počátky organizovaného florbalu jsou spojeny ze zeměmi Skandinávského poloostrova. Ve Švédsku se na počátku sedmdesátých let dvacátého století začíná hrát hra zvaná innebandy a ve Finsku zvaná saalibandy, které o několik let později dají základ dnešnímu florbalu. Již od začátku tyto dvě země, ale především Švédsko, udávají směr vývoje a stejně, jako je za kolébku fotbalu považována Anglie, přísluší stejná pocta v tomto sportu Švédsku. Velice rychle a kvalitně se zde započalo s prací s mládeží a byly zde rovněž vydány první metodiky tréninku. Vlastní cestou se ubíral vývoj ve Švýcarsku, kde se podobnému sportu říkalo unihockey a bylo pro něj charakteristické, že brankář hrál po vzoru hokeje s hokejkou. Dnes se vedle Švédska a Finska řadí Švýcarsko k nejvyspělejším hokejovým zemím a nejsilnější čtyřku doplňuje Česká republika. České země a florbal Do České republiky se florbal dostal poprvé pravděpodobně v roce 1984 díky výměnnému pobytu studentů helsinské univerzity v Praze, kteří si s sebou přivezli sadu florbalových hokejek a zanechali je zde při odjezdu do vlasti svým českým kolegům. Další průlom nastal až na počátku devadesátých let, kdy se ze Švédska začalo dovážet florbalové vybavení (v tehdejším Československu nebylo možno nikde sehnat) a tenkrát se začal hrát florbal ve Střešovicích. Byl založen tým, který je v rámci naší ligy historicky jednoznačně nejúspěšnější. První mantinely k nám byly dovezeny v roce 1994, na kterých začal první ročník florbalové ligy a nic už nebránilo tomu, aby se florbal rozšířil do všech koutů naší země a nabíral tak na velké popularitě zejména mezi mládeží. Během deseti let se soutěže rozrostly do úrovní šesti výkonnostních lig, vzniklo asi 350 nových oddílů a cca 900 družstev. Důležitým krokem byla cesta florbalu do škol, tím se dostal do povědomí spousty dětí, vznikají školní týmy, pořádají se meziškolní turnaje…

K největším akcím, které se na našem území konaly a konají jsou II. Mistrovství světa mužů v Praze a Brně v roce 1998 a dnes již tradiční a velice populární mezinárodní turnaj CZECH OPEN, který se letos hrál již potřinácté. Organizace Mezinárodní florbalová federace (zkratka IFF), byla založena ve Švédském městě Huskvarna asociacemi Švédska, Finska a Švýcarska v roce 1986. První kongres se konal ve švýcarském Zurichu v roce 1992. O rok později přistoupila Česká republika a dnes sdružuje rodina IFF již 36 členů. První světový šampionát se konal v roce 1996 ve Švédsku, který vyhrála pořadatelská země, s jedinou výjimkou kralující všem dosavadním šampionátům. Dnes sdružuje IFF cca 4.000 klubů a přes čtvrt milionu registrovaných hráčů. Česká florbalová unie (ČFBU) sdružuje přes 35.000 registrovaných hráčů. Nejvyšší soutěž je dvanáctičlenná a kromě již zmíněných Střešovic, jsou nejsilnějšími kluby Pepino Ostrava, Future, ale i třeba Bulldogs Brno. Základní pravidla Hrací plocha má rozměry 40 x 20 metrů a je ohraničena půlmetrovými umělohmotnými mantinely, podobně jako u ledního hokeje, v rozích zaoblenými. Povrch bývá buď klasický – parkety nebo speciální umělé povrchy např. Gamalift či Lobadur IFL. Hřiště je rozděleno středovou a brankovými čarami, velké brankoviště je 4 x 5 m a malé 1 x 2.5 m. Ve velkém brankovišti smí brankář zachytit balónek rukou. Prostor pro střídání hráčů je v délce 10 m na obou stranách hřiště. Mezi střídačkami, u středové čáry se nachází zapisovatelský stolek a trestné lavice. Hrací čas je 3 x 20 minut, v nižších soutěžích se hraje 3 x 15 minut. Počet hráčů je 5 + brankář (bez hokejky) na každé straně. Zápasy řídí dva rozhodčí se stejnými pravomocemi. Výstroj hráčů: očíslované triko, trenýrky, stulpny, brankář může mít triko jiné barvy, než zbytek jeho týmu, musí mít však dlouhé kalhoty a celoobličejovou masku schválenou IFF. Míček je bílé barvy, je lehký, perforovaný a pro soutěžní utkání musí být, stejně jako hokejky, mantinely a branky, certifikovaný IFF (popř. ČFBU). Vyloučení hráče je možné na 2 a 5 minut, dále následují osobní tresty 10 minut a vyšší. Florbalová hůl se skládá z násady (má na sobě omotávku) a umělohmotné zahnuté čepele.

Ceny u nejlevnějších typů jsou již od 100,- Kč přičemž cena špičkové závodní hole může sahat až k 5.000,- Kč. Délka hokejky je 96 – 101 cm a násada u lepších modelů je z kompozitních materiálů, karbonu. Trénink Po důkladném zahřátí a průpravné části, kde klademe důraz na pletenec horních končetin, břicho, záda, bedrokyčlostehenní svaly a lýtka následuje vlastní trénink. V rozvoji technických dovedností je potřeba pracovat na střele, a to jak švihem, tak i příklepem, zpracování a vedení balónku, herní varianty a standardní situace. Kondiční část tréninku se zaměřuje na vytrvalost, dynamiku a rychlé změny pohybu, mrštnost. Zdravotní rizika Největší možnost zranění mají nejvíce namáhané partie těla. Na prvním místě je to jednoznačně možnost zranění dolních končetin. Běžné jsou distorze kotníku, poranění kolene – vazy, meniskus, čéška, zranění svalů (natažení nebo dokonce natržení). Dalšímy problémovými partiemi jsou záda a ramena. Prevencí proti případným zraněním je jednak posilování příslušných partií a v neposlední řadě kvalitní obuv. Závěrem Tento sport vznikl jako alternativa, v severských zemích tak oblíbeného ledního hokeje, kdy bylo potřeba za rozumné finanční náklady vtáhnout celoročně do hry velký počet hráčů. Za čtvrtstoletí své existence se florbal stal v mnoha zemích masovou záležitostí a popularita u naší školní mládeže je toho jen důkazem. Předpokládám, že nebude tak dlouho trvat a Olympijská rodina ho přijme pod svá křídla.

Prameny: Základy florbalu, kolektiv autorů, Praha 1997 www.iff.com www.cfbu.cz

Historie mtb Hana Kyselá, RVSK

Rozdělení cyklistiky silnice etapové závody triatlon, duatlon cyklokross dráha/hala časovky vytrvalostní kolová krasojízda mtb XC maraton MTBO, survivalové závody Dolomitenmann X-Terra DH 4X BMX flatland U-rampa street trial

Základní charakteristiky jednotlivých disciplín: XC – cross country OH disciplína: závod s hromadným startem na okruzích 5-10 km dlouhých s množstvím technicky náročných pasáží, délka 1h:45min-2h:30min Kolo má odpruženou vidlici(opravdu výjimečně pevnou), rám buď pevný nebo odpružený(s malým zdvihem), podle trati ráfkové-V brzdy nabo diskové.

Marathon závod s hromadným startem, většinou jeden okruh 50-120 km dlouhý, v roce 2004 poprvé uspořádán český pohár v této disciplíně. Kolo má vždy odpruženou vidlici, většinou i zadní odpružení-více záleží na pohodlí, ale pořád se klade důkaz na nízkou hmotnost(ne už takový jako u XC).

DH – sjezd závod s intervalovým startem jednotlivců, kdy musí co nejrychleji překonat technicky náročnou trať 1500-4000m dlouhou. Kolo odpružené(vysoké zdvihy), není třeba tolik řadit, takže se používá jen 1převodník, tím se omezí i možnost spadnutí řetězu. Příliš nezáleží na hmotnosti, důležitá je pevnost. Brzdy jsou vždy diskové, kotouče mají velký průměr.

4X - four cross parádní česká disciplína, divácky velmi atraktivní. Závodí se na trati 400-800m dlouhé s množstvím umělých překážek. Závodí se systémem kvalifikace a následných rozjížděk se čtyřmi závodníky na trati. Kolo má odpruženou vidlici, nebývá vzadu odpružené, volí se menší velikosti rámu-kvůli práci s těžištěm a pohyblivosti vůbec.

Historie: počátky cyklistiky- viz seminární práce Katky Staňové Historie pravé horské cyklistiky začala v USA: V zimě 1973 2 Kaliforňané - Gary Fisher a Joe Breeze jezdí na starých bicyklech na hoře Tamalpais(850 m n.m., severně od San Francisca). Nahoru kola tlačí, protože nemají žádné převody, je jízda do kopce nemožná. Oblíbili si obzvláště kola Schwinn vyráběná ve 40. letech(firma existuje a vyrábí dodnes), která měla robustní ocelový rám a balonové pneumatiky. Vykupovali je od vetešníků za pár dolarů, ale při sjezdu dolů z hory obvykle praskl rám, řidítka nebo přední vidlice, takže bylo stále těžší a těžší sehnat náhradní díly. V roce 1976 se uskutečňují první tzv. "repack" závody na úseku Cascada Canyon Fire Road nedaleko Fair Faxu, v pahorkovité krajině Marin County.

Protože kola obvykle neměla přední brzdu, zadní protišlapací byla přetížena, v zadním náboji se pálil mazací tuk a po každém sjezdu se tedy musel náboj zadního kola rozebrat a znovu promazat = repack(znovu těsnit, vyměnit těsnění) Řidítka používali nejčastěji motocyklová, protože vydržela relativně nejvíc. Gary Fisher přichází s vylepšením a na kolo si montuje bubnové brzdy, a to dokonce na obě kola, začínají se rovněž používat motocyklové páky a bowdeny Magura(firma se tehdy specializovala pouze na motorky, dnes patří mezi uznávané výrobce brzd pro mtb. Aby nemuseli kola nahoru tlačit, Gary Fisher přichází s dalším zlepšením-na kolo montuje přehazovačku a pětikolečko, posléze se řadicí páčka dostává z rámu na řidítka, ovládá se palcem. Charlie Kelly píše o jízdách v terénu do časopisů, setkává se s velkým ohlasem; zakládá vlastní Fat Tire flyer Magazine, pro horská kola se vžívá název fat tire bike(kolo s tlustým plášti). V roce 1977 Joe Breeze rozbíhá zakázkovou výrobu tzv. horských kol, prototypem jim je kolo Schwinn Excelsior(vyráběno 33-41). Gary Fisher pořád jezdí na Excelsioru s 15 převody, ale protože původně býval silničář, má fyzičku, a tak poráží všechny i na starém kole. Je ale jasné, že chce jít dál a dělat vlastní rámy. Spolu s Tomem Ritcheym vyrábí rámy, které jsou lehčí než Breezovy. V roce 1979 Gary Fisher a Charlie Kelly zakládají vlastní firmu s rámy od Toma Ritcheyho, nové označení pro tato kola-Mountain bike "MTB". V 80. letech mají 90%podíl na trhu s mtb, ale ještě pořád se jedná o zakázkovou výrobu. První sériově vyráběné kolo přichází na svět v roce 1981 a má ho na svědomí firma Specialized, která koupila Ritcheyho vzor a kolo pojmenoval Stumpjumper- série se stejným názvem se vyrábí dodnes, ale už se jedná o naprosto odlišná kola. V 1983 jsou závody"repack" zakázány pro velkou nebezpečnost a vzniká NORBA(National Off-Road Bicycle Assotiation), která ustanovuje pro nesilniční cyklistiku pravidla. Logicky se objevují první profesionální jezdci sponzorovaní firmami vyrábějícími komponenty nebo rámy. V roce 1990 se jede první oficiální mistrovství horských kol, v roce 1996 se mtb poprvé objevují na olympijských hrách. Organizace: V listopadu 1883 byl v Praze na Smíchově založen Český svaz cyklistiky, který funguje dodnes. Česká republika samozřejmě nemůže chybět v UCI, ačkoli v roce 1900, kdy se UCI zakládala, nebyla tehdejší Česká ústřední jednota velocipedistů přijata v Paříži mezi zakládající členy UCI, neměla totiž dle některých funkcionářů nárok na samostatnost v systému Rakousko-Uherska. Přijati jsme byli v roce 1920.

Osobnosti Gary Fisher, Tom Ritchey Mezi největší osobnosti mtb jistě patří i jeho zakladatelé. Protože se jedná o velice mladý sport, jsou jeho zakladatelé nyní padesátiletí pánové, kteří se v případě Toma Ritcheyho i Garyho Fishera o mtb zajímají natolik, že firmy nesoucí jejich jména patří mezi špičky v oboru a pravidelně přichází s dalšími novinkami. Samotný Gary Fisher dokázal vyhrávat a současně Gary Fisher se podílel na vývoji mtb.

Paola Pezzo Podle mě zatím největší hvězda mtb, a to nejen ženského. Její jméno je nerozlučně spjato právě Garym Fisherem, na jehož kolech vyhrávala-MS 1993 a 1997, zlaté medaile na olympiádě v Atlantě(1996) i Sydney(2000). Zajímavostí je, že v době svého triumfu v Atlantě byla v žebříčku až na 12. místě, ale je pro ni charakteristické, že se perfektně dokázala připravit na nejdůležitější závody. Po Sydney odešla na mateřskou dovolenou, ale slibovala comeback, který se jí už ale nepovedl, na olympiádě v Athénách nedokončila. Vysloužila si přezdívku Manekýna na kole - pro svůj vhled, kvůli reklamám, které fotila a také kvůli odvážným dresům, které nosila.

Miguel Martinez Tento původně závodník na silnici(na Tour de France dokázal skončit i 44.), po přechodu k mtb slavil úspěchy. Je charakteristický svou malou postavou, takže když se mu kdysi na závodech ztratilo kolo, odjel závod na půjčeném od své stájové kolegyně. Na fotce vpravo je to ten uprostřed-o hlavu menší než ostatní.

Gunn-Rita Dahle Současná královna XC i maratonu. V roce 1995 poprvé seděla na mtb a už o rok později skončila 2. ve světovém poháru. V Atlantě získala "jen" bramborovou medaili, ale po změně trenéra v roce 2000 se jí začalo dařit. Na MS 2002 v Kaprunu už vyhrála a zrovna tak získala zlato v Athénách. V současné době vyhrává téměř všechny závody, letos se zúčastnila i MČR, dojela první a i desetiminutovým blouděním dokázala naši mistryní Katce Bohaté nadělit 23minut. V celkovém pořadí(tedy i s muži)skončila 35.

Tereza Huříková

Velký talent české cyklistiky- v roce 2004 vyhrála MS juniorek v časovce a rok později dokázala přidat zlatou medaili i z MS juniorek v XC v Livignu.

Použité zdroje:

Hrubíšek, I.: Horské kolo od A do Z, Sobotáles, Praha 1999 Časopis Velo Časopis Cykloservis www.mtnbikehalloffame.com www.uci.ch www.csc-cyklistika.cz www.athens2004.com

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií

SEMINÁRNÍ PRÁCE Z HISTORIE TĚLESNÉ KULTURY

Téma: Fotbal - historie této hry

Zpracovatel: Petr PĚCHA RVSK - 2005 -1-

1. ÚVOD................................................................................................................................................................. 2 2. ČÍNA A TSU CHU............................................................................................................................................ 2 3. JAPONSKO A KEMARI ................................................................................................................................. 3 4. ŘEKOVÉ, EPISKIRON A HARPASTRON. ................................................................................................. 3 5. ŘÍMANÉ A HARPASTUM. ............................................................................................................................ 4 6. INDIÁNI A PASUCKUAKOHOWOG........................................................................................................... 4 7. AZTEKOVÉ A TLACHTLI ............................................................................................................................ 4 8. ITALOVÉ A CALCIO ..................................................................................................................................... 5 9. FRANCIE A CHOULE NEBO SOULE.......................................................................................................... 6 10. ANGLIE - STŘEDOVĚK............................................................................................................................... 6 11. ANGLIE - PRVNÍ SOUTĚŽE ....................................................................................................................... 7 12. ZÁVĚR............................................................................................................................................................. 8 ZDROJE: ............................................................................................................................................................... 9

1. Úvod Ve své prezentaci, se nechci zabývat fotbalem jako takovým, ale spíše jeho vznikem a míčovým hrám, které tento sport předcházeli. „Kolébka fotbalu, Anglie“. Toto rčení jste již určitě někde slyšeli. Pravda je taková, že fotbal v současné podobě jak ho známe, se podle dochovaných pramenů skutečně zrodil v Anglii a to v šedesátých letech XIX. století. Podíváme-li se dále do minulosti, byli to spíše míčové hry, které fotbal jen připomínali. Kdy míčové hry podobné fotbalu přesně vznikly, to už se nedovíme. Některé prameny uvádějí 2500, některé i 5000 let př.n.l v Číně.

2. Čína a Tsu Chu Číňanům je tedy připisována hra podobná fotbalu, u které některé prameny uvádějí roky až 5000 před n.l. Písemná dochovaná zmínka je z let 255 až 206 před n.l. (dynastie Tsin) a to ve vojenských manuálech, protože tato hra byla součástí mírového tréninku vojáků. Hra se pak v dynastii Hana (206 př.n.l až 220 n.l.) velmi rozšířila. Hra byla nazývána Tsu Chu, což doslovně znamená kopaná do míče, neboť tsu znamená „kopat míč nohami“ a -2-

chu - „koule (míč) vyrobená z kůže a vycpaná“. Míč býval vycpaný vlasy a peřím. Docílit branky bylo velice náročné, neboť branku znamenal kruh se sítí, asi v průměru 30-40 cm, zavěšený na dvou bambusových tyčích, asi 9 metrů vysoko. Protože se míč nesměl hrát rukama, hráči museli být velice dovední a ve své době byli považování za umělce. Během dynastie Tanga (618-907 n.l.) nahradil pevný míč dutý míč naplněný vzduchem. V té době začal být tento sport oblíbený i u žen. V roce 1911 byl nahrazen moderním západním fotbalem.

3. Japonsko a Kemari Podobná hra jako Tsu Chu se hrávala později v Japonsku. Dokonce z roku 50 n.l. je zmiňován zápas, mezi hráči Tsu Chu a Kemari. Tudíž je to první dochovaný mezinárodní zápas. Kemari se hrála způsobem, co nejdéle udržet míč ve vzduchu. Tomu bránil míč, který měl asi 20 cm v průměru a byl vyroben z jelení kůže a byl vycpán pilinami. Na hřišti, které bylo ohraničeno stromy, se pohybovalo od 2 do 12 hráčů. Hra nebyla ani tak soutěživá, jako spíše důstojná a obřadní, hráči dovedně na několik dotyků udrželi míč ve vzduchu, pak jej s pokřikem poslali dalšímu hráči. O důstojnosti této hry svědčí i obrázek hráče tohoto sportu. Hra se stala velice populární v 10. - 16. století a zmiňuje se o ní i Marco Polo; někteří tvrdí, že přinesl fotbal do Evropy, ale fotbal, již v té době v Evropě byl.

4. Řekové, Episkiron a Harpastron. Velmi málo je známo o řeckých míčových hrách. Jak je ale doloženo, hra Episkyro byla hraná již před 800 lety př.n.l. Jedním ze základních pravidel bylo, že se míč může hrát i rukama, proto někdo může namítnout, že se jednalo spíše o rugby než o fotbal. Měla však velmi společných znaků s fotbalem, zvláště rozměry hřiště a počet hráčů na obou stranách, kterých bylo 12. Další řeckou míčovou hrou byl Harpastron, což ale opět v překladu znamená házenou, nebo metanou. Míče se používali nejprve z látky a vlasů, svázané provázkem a sešité (špatný odskok), později huštěné, z prasečího měchýře, obalené prasečí nebo jelení kůží. -3-

5. Římané a Harpastum. Římané po podmanění Řecka, někdy v letech 140 př.n.l., převzali hry Episkyro a Harpastron a vypracoval je do hry zvané Harpastum. Hra to byla ve stylu rugby (mohli jste používat ruce a nohy) a používal ji Julius Caesar a jeho generálové jako formu branné výchovy vojáků, s cílem zlepšit fyzickou kondici římské armády zábavnou formou. Míč byl asi 20 cm veliký a byl šitý z kůže vyplněný zvířecími chlupy. Málo je známo z pravidel, ale my víme, že hřiště bylo obdélníkového tvaru, počty hráčů se velmi liší. Cílem bylo dopravit míč jakýmkoliv způsobem za soupeřovu pomezní čáru. Hra to byla neuvěřitelně rychlá a tvrdá a bylo dovoleno i faulovat. Během expanze Říma se tato hra dostala i na britské ostrovy, kde se velice ujala.

6. Indiáni a Pasuckuakohowog Záznamy dokládají, že původní indiáni hráli fotbal nebo Pasuckaukohowog od roku přibližně 1620. Ač je velmi pravděpodobné, že oni jej hráli i mnohem dříve. Slovo Pasuckuakohowog vlastně znamená „Shromažďují se ke hře míče nohou“. Tyto hry nebyly velmi hezké a byly neuvěřitelně násilné. Stalo se často, že hráči odešli s polámanými kostmi a jinými vážnými zraněními. Ve skutečnosti hra to byla téměř válka, až s 500 hráči na každé straně.

7. Aztekové a Tlachtli Tlachtli byla hra Aztéků a tvrdí se, že je až 3000 let stará. Tato hra bývala spíše směsicí basketbalu, volejbalu a fotbalu. I když jedno z pravidel bylo, že hráči nesměli hrát rukama, nicméně mohli používat hlavu, lokty, nohy nebo boky. Ruiny téměř každého historického města zahrnují obezděný dvůr pro posvátnou hru Tlachtli. Dvory byly často blízko chrámů, které posilovaly duchovní vlastnosti hry. Tlatchi byl popisovaný jako divácký sport, astrologické studium a politický zápas najednou. Smysl pro astrologii vychází ze skutečnosti, -4-

že Aztékové a zvláště kněží věřili, že pohyb gumového míče během hry symbolizoval budoucí cestu slunce. Tato hra se hrála v uzavřených dvorech obklopených fanoušky, na konci každé strany byl kamenný kruh, podobný basketbalovému koši, ve výšce 3 m nad zemí, o díře v průměru 30 cm. Hra znamenala přehrávání míče ze strany na stranu, aniž by míč dopadl na zem, hrozila ztráta, jako v odbíjené. Za zásah nepovolenou části těla byl bod pro soupeře. Nicméně hlavním cílem bylo dopravit míč do kamenného kruhu. Tým, který to udělal první zvítězil, bez ohledu na počet bodů ze hry. Hráči měli chrániče kolen a helmy, ale to je chránilo pouze v případě vítězství, protože poražený tým skončil jako oběť bohům.

8. Italové a Calcio Historie Calcia se traduje k 16. století, nicméně kořeny Calcia mohou být nalezeny v římské hře Harpastum. Nejslavnější zápas této hry se odehrál 17. února 1530 v Piazza Santa Croce v Florencii. Ačkoliv v té době celé město Florencie bylo v obležení, lid Florencie byl odhodlán proběhnout se hrou, aby dodržoval tradici hraní během karnevalu v únoru a projevil opovržení k napadnutí města. Hra Calcio byla podobná k rugby a hodně násilnější než dnešní fotbal. Mladí lidé výjimečné síly, někdy i aristokrati, hráli tuto hru při slavnostních příležitostech. Hra samotná zahrnovala skupiny po 27 -5-

hráčích, kteří mohli používat jak nohy, tak i ruce k odehrání míče. Zápasy byly obecně hrány na náměstích hlavních měst. Cílem bylo donesení míče do určeného pole, za koncovou čárou soupeře. Jedno z pravidel bylo, že míč se nepřestával pohybovat, jinak byla přerušená hra. Calcio byla v Itálii neuvěřitelně populární hra a její vliv dokonce zasahoval až do Vatikánu, kde papeži jako Clement VII, Leo IX a Urban VIII, byli ke hře příležitostně zváni. V roce 1580 Giovanni Bardi, vydal první soubor pravidel pro hru Calcio, přibližně tři sta roků před pravidly fotbalu moderního. Calcio se už v Itálii nehraje, s výjimkou festivalu června ve Florencii, kde jsou zápasy jakousi dodnes uznávanou tradicí.

9. Francie a Choule nebo Soule Římané přinesli Harpastum do Francie někdy roku 50 př.n.l. Francouzi hru převzali a vytvořili vlastní verzi této hry pod názvem Choule nebo Soule. Šlechta hru nazývala „La Soule“ obyčejní lidé „La Choule“. Počátky této hry se tradují do 12. století. Hra byla hrávaná o nedělích, až do západu slunce a hřiště měnilo svou délku. Mohlo být velikostí dvou ulic, ale také dvou měst. Hra začala vyhozením míče do vzduchu, což mělo představovat slunce. Cílem hry bylo vstřelit branku, tou mohlo být cokoliv - strom, zeď nebo i potok. Míč byl poměrně těžký a vyroben ze sešité kůže a byl vycpán další kůží a otrubami. Tuto hru hrály většinou mezi sebou dvě vesnice, někdy i stovky hráčů proti sobě. Hra byla velice tvrdá a násilná. Násilnosti dosáhly takové míry, že hru musel v roce 1319 zakázat král Filip V. Nicméně, přesto, že hru zakázal i král Karel V. v roce 1388, nebránilo nic tomu, aby se hrávala i nadále.

10. Anglie - středověk. Italové uvádějí, že fotbal se hrál v Anglii díky vojínům římských legií už za Julia Ceasara. V Londýně se na Tower Hill utkala místní vojenská posádka s posádkou ze St. Albans. Jiná zpráva z Anglie z roku 211 hovoří o občanech Derventia, později Little Chesteru, jak oslavili vítězství nad římskými legiemi hrou s míčem, který kopali k městským hradbám. Fotbal však v Anglii vzkvétal až v 8. století jako oblíbená hra davu, bez nějakých zvláštních pravidel, hrával se rukama i nohama, na různých plochách, v ulicích mezi bránami měst, mezi vesnicemi apod. S fotbalem však přišlo i řádění davu - Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěžoval starostovi, že hraní před katedrálou ruší bohoslužby a rozbíjejí se přitom okna. Obyvatelé Londýna v roce 1314 sepsali supliku královskému dvoru, aby se s divokými míčovými hrami skončilo. Král Edward II. žádosti vyhověl. V archivu Anglické fotbalové -6-

asociace (FA) je uložena listina, v níž se píše: "Jelikož je ve městě veliký hluk způsobený srocováním při velkém, z čehož může povstat mnoho špatností, které Bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost pořádání takových zápasů ve městě pod trestem vězení." Zákaz zřejmě příliš nezabral. V roce 1331 Edward III. nepovolil hrát v ulicích kolem Westminsteru, neboť tím byla rušena zasedání parlamentu. Královským nařízením, z roku 1348, mohlo být porušení zákazu hrát fotbal potrestáno vězením. V roce 1364 se fotbal zakazoval kněžím. S letopočtem 1496 je spojeno královské nařízení, podle něhož se fotbal nepovoloval řemeslníkům, dělníkům a sluhům, což souviselo se snahou o vyšší produktivitu práce v počátcích rozvoje kapitalistické výroby. Přesto se vyznavači sportu nevzdávali. Zápasy pořádaly různé řemeslnické cechy, které se staraly i o ceny pro úspěšné celky. Například londýnský pivovarnický cech uskutečnil podle záznamu z roku 1425 finanční sbírku, z níž byli hráčům při jisté církevní slavnosti vyplaceny peníze po zápase. Fotbal nenacházel pochopení ani na anglických univerzitách. Jako první přišel zákaz v roce 1555 v Oxfordu, stejné opatření bylo přijato roku 1571 v Cambridgi. Ale vždycky nebylo jen špatně. Na přelomu 16. a 17. století prožíval fotbal v Anglii dokonce přechodný rozmach. První doklad o fotbalu je tištěný arch z Edinburghu, s datem 1672 - 1673.

11. Anglie - první soutěže Na začátku 19. století nic nenasvědčovalo tomu, že by měl fotbal před sebou nadějnou budoucnost. Rozmach průmyslové revoluce v Anglii této lidové hře ani trochu nepřál. Oživení přinesla v Anglii až další desetiletí první poloviny 19. století. Zásluhu na tom neměli ani příslušníci vyšších vrstev, ani prostí lidé, ale studenti na středních soukromých školách; pedagogové se zvýšeného zájmu mládeže o hry a pohyb v přírodě chytli. Viděli v tom menší zlo, než jaké přinášel život v kuřáckých a pijáckých partách, v nichž především aristokratická mládež utápěla svůj volný čas. Hra se tedy začala rozvíjet na jednotlivých školách, ovšem každá škola měla svá pravidla. Zejména hra ve škole v Rugby byla nejvíce specifická, že se rozvinula v jiný druh sportu, pojmenovaný podle místa vzniku. Nejznámější z prvních pravidel vytvořil v roce 1862 uppinghamský rektor J. C. Thring. Jsou to vůbec nejstarší dochovaná pravidla fotbalu. Ve srovnání s těmi současnými byla stručná a jednoduchá. -7-

Rok po vydání těchto pravidel, přesně 26. října 1863, se v londýnském restaurantu Freemason's Tavern, sešli zástupci jedenácti anglických klubů, kteří byli zajedno, že je nutno jednak sjednotit fotbalová pravidla, jednak ustavit spolek, jenž by organizoval fotbalové zápasy a soutěže. Proto založili první fotbalovou organizaci na světě: The Football Association. Za nejstarší klub na světě je považován Sheffield FC, založený 24. října 1857. Prvním klubem, který se věnoval pouze fotbalu, byl Forest Football Club, založený o dva roky později ve Snaresbrocku v Epping Forest. Následoval roku 1862 Crystal Palace z jižního Londýna a Notts County z Nottighamu, v roce 1863 Barnes z jihozápadního Londýna, Civil Service Londýn a Stoke City. Anglický pohár, v originále The Football Association Challenge Cup, první fotbalová soutěž na světě, byl založen 16. října 1871 a následujícího roku proběhl jeho úvodní ročník. Přihlásilo se do něj patnáct mužstev - čtrnáct anglických a jedno ze Skotska: Barnes, Civil Service, Crystal Palace, Clapham Rovers, Donnigton School, Hampstead Heathens, Harrow Chequers, Hitchin, Maidenhead, Great Marlow, Reigate Priory, Royal Engineers, Upton Park, Wanderers a Queen`s Park (Glasgow). V prvním ročníku bylo sehráno třináct zápasů. Ve finále, které proběhlo před návštěvou dvou tisíc diváků na hřišti Kennigton Oval, zvítězilo mužstvo Wanderers nad Royalem Engineers 1:0. V hotelu Royal v Manchesteru zasedli 17. dubna 1888 zástupci Aston Villy, Notts County, Blacburnu Rovers, Burnley, Wolverhamptonu Wanderers, Stoke City a West Bromwich Albionu. Dohodli se, že první ligovou soutěž, kterou si budou kluby samy řídit prostřednictvím společné organizace, pod názvem The Association Football Union, zahájí hned v září téhož roku za účasti dvanácti klubů. Kromě zakladatelů, se v prvním ročníku objevila ještě mužstva Bolton Wanderers, Preston North End, Derby County, Everton a Accrington Stanley. Prvním mistrem Anglie se v roce 1889 stal Preston North End.

12. Závěr. Fotbal začal posléze expandovat. Po založení anglické asociace, došlo k založení skotské asociace (1873), waleské asociace (1875) a irské asociace (1880). Pak se fotbal začal šířit i mimo ostrovy. Po Nizozemsku a Dánsku v roce 1889 to byl Nový Zéland (1891), Argentina (1893), Chile (1895), Švýcarsko, -8-

Belgie (1895), Itálie (1898), Německo, Uruguay (oba v roce 1900), Maďarsko (1901) a Finsko (1907). Český svaz footbalový byl založen 19. října 1901 v pražské restauraci U zlaté váhy. V roce 1904 byla založena mezinárodní fotbalová federace - FIFA. Český fotbal byl přijat v roce 1906 za provizorního člena, 20. května 1907 v Amsterodamu dokonce za stálého. Ale ve Vídni v roce 1908 Rakušané prosadili naše vyloučení (vždyť jsme stále byli součástí Rakousko-Uherska). Československá fotbalová asociace byla nakonec přijata do FIFA až v roce 1923! V současnosti má FIFA 204 členů.

Zdroje: www.expertfootball.com www.coopfirenze.it /info/art_2898.htm www.globeit.it/caf www.footballnetwork.org/dev/historyoffootball www.volny.cz/kingtom/historie fotbalu.htm www.hattrick.cz /main.php?act=detail&id=171

-9-

Veronika Proňková, 1.ročník RVSK

Seminární práce

T E N I S

CHARAKTERISTIKA TENISU

Tenis je velmi rozšířená a oblíbená míčová hra, v níž se utkávají jednotlivci ve dvouhře nebo dvojice ve čtyřhře. Tenis má desítky tisíc závodních a miliony rekreačních hráčů po celém světě a je divácky velmi přitažlivý. Ke hře je zapotřebí tenisová raketa, míček, tenisový dvorec, síť a protihráč. Úkolem tenistů je dopravit míč pomocí rakety přes síť do pole soupeře tak, aby jej nevrátil, nebo aby mu vrácení míče činilo co největší potíže.

Hráči tenisu mohou být jakéhokoliv věku, výšky, váhy či pohlaví. Avšak na profesionální úrovni hrají muži a ženy zvlášť, výjimku však tvoří turnaje, kde proti sobě ve čtyřhře nastoupí muž a žena na každé straně. Této čtyřhře se říká "mix".

Tenisová utkání se mohou odehrávat na venkovních dvorcích nebo v krytých halách. Povrchů, na nichž lze hrát, je více – např. antuka, uměla tráva – jsou pro ně však stanovena přesná pravidla.

Tenis je rozšířen ve dvou formách – jako závodní hra a jako prostředek aktivního odpočinku. Ve druhém případě je tenis spíče společenskou záležitostí, člověk ho může provozovat od prvních školních let až do pozdního věku a riziko úrazu je minimální. Vrcholový tenis je však značně náročný, vyžaduje od hráčů vysokou úroveň řady pohybových i morálních schopností. Mezi nejdůležitější pohybové schopnosti patří jemná nervosvalová koordinace hrající paže, která zajišťuje optimální úderovou techniku a včasnost zásahu míče, výbušná a dynamická síla potřebná např. při startu k míči, skoku či výpadu při volejích, rychlost pohybu,

2

rychlosti motorické reakce atd. Morální schopnosti, které by tenistovi neměly chybět, jsou např. cílevědomost, samostatnost, rozhodnost, píle, vytrvalost, bojovnost, sebeovládání.

Tenis se se svou tepovou frekvencí, která činí 143 tepů/min., řadí mezi sportovní odvětví se střední intenzitou zátěže, činnost hráče v utkání má především aerobní charakter.

PRAVIDLA A SYSTEMATIKA TENISU Samotná hra začíná podáním, které se provádí ze základní čáry. Hráč, který podává si rukou nadhodí míček a udeří ho raketou dříve než dopadne na zem. Míč bývá udeřován většinou nad hlavou. Tento míček musí umístit v případě, že podává zprava, do levého soupeřova pole pro padání, v případě, že podává zleva, je tomu samozřejmě naopak. V případě chybného podání má podávající opravné druhé podání. Poté co bylo provedeno dobré podání, soupeř musí míč vrátit, a to vždy po jednom odskoku od země. Poté se hráči střídají v úderech, dokud jeden nestihne nebo správně neodehraje míček, či se dopustí jiného přestupku (trefí síť, dotkne se tělem míčku, zahraje tzv. dvojdotek, atd). Změna podání nastává při získání hry pro jednoho z hráčů. Pokud nechceme ztrácet body, musí míček přeletět síť a dopadnout do soupeřova pole. Získá-li hráč bod, je stav 15:0, získá-li druhý je stav 30:0, získá-li třetí je stav 40:0, získá-li čtvrtý bod vyhrává hru. Pokud je stav 40:40 (tzv. shoda), nejbližší bod se počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující bod, vyhrává hru, když jej nezíská je opět shoda. Ženy hrají zápas vždy na dvě 3

vítězné sady, muži mohou hrát rovněž na dvě, v některých případech však také na tři, to záleží na turnaji a jeho organizátorovi. Hráč, který první získá 6 her, získává 1 sadu (např. 6:2). Je-li stav nerozhodný 6:6, hraje se tzv. tiebreak, což je zkrácená hra, ve které se nepočítá standardně po 15, nýbrž bod po bodu, dokud jeden ze soupeřů nezíská 7 bodů. Aby jeden ze soupeřů však vyhrál, je nutné, aby měl o dva body více než soupeř, je-li tedy stav nerozhodný 6:6, pokračuje se i po získání sedmého bodu. Cílem hry je získat požadovaný počet sad dříve než soupeř.

Nejčastější chyby ve hře Toto jsou nejčastěji se objevující chyby při hře, při kterých soupeř získává bod. •

hráč trefí síť

•

hráč se netrefí do soupeřova pole - tzv. "aut"

•

hráč zahraje tělem

•

míček dopadne dvakrát na zem, dříve než ho hráč odehraje

•

druhé podání nedopadlo do čtverce pro podání nebo nepřeletělo síť

•

hráč zahraje tzv. dvojdotek - při úderu se míček dvakrát dotkne rakety

•

hráč se dotkne míčkem stropu (v případě že se hraje v hale)

Herní systémy: Názvy herních systému ve dvouhře a čtyřhře vycházejí z činnosti hráče, kterou tento hráč v utkání převážně vykonává. Vzhledem k této skutečnosti je možno ve dvouhře i čtyřhře rozlišit systém hry založený na činnosti hráče: -

u základní čáry

-

u sítě

-

u základní čáry i u sítě (celodvorcový systém)

4

TENISOVÉ DISCIPLÍNY

V tenise rozlišujeme těchto pět disciplín: -

dvouhra muži

-

dvouhra ženy

-

čtyřhra muži

-

čtyřhra ženy

-

čtyřhra mix – jeden muž a jedna žena

HISTORIE TENISU

Obecně se soudí, že tenis si poprvé zahráli francouzští mnichové již někdy ve 12. století. K odpalování míčku používali vlastní dlaně, které nahradily rukavice, později rukavice s prsty spojenými síťkou a nakonec i dřevěné pálky. První zmínky o této hře pocházejí až ze třináctého století. Tenis byl v té době oblíbenou hrou francouzských mnichů, kteří si jím krátili dlouhý čas v klášterech. Tato zábava byla tak rozšířená, že papež, který se domníval, že mniši mají jiné poslání než se bavit hrou s míčky, tento sport v klášterech zakázal. Hra se však z klášterů stačila rozšířit do francouzských šlechtických kruhů, kde získala velkou oblibu, a šířila se dál přes moře do Anglie. Jejím vášnivým vyznavačem byl Jindřich VIII., který ji hrával se svými přáteli v paláci Hampton Court. Tak se zrodil skutečný - královský tenis.

5

Roku 1592 byla v Paříži zaznamenána pravidla francouzské hry paume. Angličan Walter Clopton Wingfield se nechal těmito pravidly inspirovat a roku 1874 si v Londýně zaregistroval patent na vybavení a pravidla venkovního tenisu. Během následujícího roku se jeho pravidla prodala do Ruska, Indie, Číny a Kanady.

HŘÍŠTĚ

Tenisový kurt je dlouhý 23,77 m a široký 8,23 m. Kurt je uprostřed rozdělen sítí zavěšenou ve výšce 0,914 m (měřeno uprostřed), na okraji kurtu má síť výšku 1,07 m. Dále je rozdíl v kurtu pro čtyřhru a pro dvouhru. Ve čtyřhře je pro hru využíváno postraní rozšíření kurtu.

VYBAVENÍ

Tenisové míče: V dobách začátků tenisu, tedy ve 13. století byly tenisové míčky mnohem menší než dnešní. Byly sešity z drobných kůžiček a plnily se čímkoliv. Pro tenisové míčky byla teprve v polovině osmnáctého století zavedena jednotná norma, jak mají vypadat. Základ tvořil menší kámen obalený zvířecí srstí nebo látkou, který se vložil do vlněného obalu. Podobnými míčky se dodnes hraje na speciálních turnajích v Anglii.

6

V polovině devatenáctého století se objevují míčky dnešního typu. Dnešní míčky jsou uvnitř duté, musí mít vnější povrch všude stejný, sestávající z látkového potahu a musí mít žlutou barvu. Má-li švy, musí být bez stehů. Mají rozměry 6,4 až 6,7 centimetru a váží 57 až 59 gramů. Mezinárodní tenisová federace nyní právě rozhoduje, zda budou na mezinárodní turnaje zavedeny míčky větších rozměrů, které by létaly pomaleji, protože rychlost dnešních servisů je příliš velká. Správný míč by měl mít odskok vyšší než 1,35 m a nižší než 1,47 m, pustí-li se volně na betonový podklad z výše 2,54 m.

Tenisová raketa Tenisová raketa musí být rovná a tvoří ji struny střídavě propletené nebo svázané a připojené k rámu rakety. Celková délka rakety nesmí být větší než 73,66 cm. Rám rakety nesmí mít celkovou šířku větší než 31,75 cm. Plocha výpletu nesmí mít celkovou délku větší než 39,37 cm a celkovou šířku větší než 29,21 cm.

Rakety, které se začaly blížit těm dnešním, se objevily v Itálii ve 14. století - jejich dřevěný rám byl vypleten napjatými zvířecími střívky. O 200 let později už se rakety s dlouhým držadlem a oválnou úderovou plochou těšily širšímu zájmu u zámožnějších obyvatel, kteří hráli tenis přes síť v interiérech. V roce 1675 přišel hráč Mitelli z Bologne s jednou z mála z výraznějších inovací: vést výplet otvory v rámu rakety a obalit držadlo rakety kůží. Celé následující století se dřevěné rakety vylepšovaly, ke slovu přišly lepší struny a laminování. Nevýhodou dřevěných raket byla ovšem váha.

7

Již na počátku vzniku samotné hry se na výrobu raket ojediněle používalo železo. Ve 20-tých a 30-tých letech 20. století si jistou popularitu získala odolná ocelová raketa Dayton, tehdy vypletená také ocelovými strunami. Přelomem se stal však rok 1960. 30. března si v Paříži Jean René Lacoste, vítěz sedmi titulů Grand Slamu, který vyhrál šestkrát po sobě Davisův pohár, podal u patentového úřadu přihlášku na kovovou raketu s otevřeným krkem určenou pro „lawn tennis and similar games“, která měla být lehká a vyvážená. Právě jeho myšlenka nejvýrazněji změnila historii tenisového vybavení.

Po dvou letech, během nichž Lacoste prodával první série svých raket ve Francii, se spojil s vynikajícím hráčem Tony Trabertem, který tehdy pracoval jako konzultant pro firmu Wilson, která koupila od Lacosta patent a rozjela výrobu. Raketa, nazvaná T2000, měla pochromovaný rám, ocelový drát pro uchycení výpletu a aerodynamický design. Největším propagátorem T2000 se stal Jimmy Connors, který s ní v roce 1974 vyhrál Wimbledon, Australian Open a U.S.Open a většinu ze svým celkem 109 titulů.

Přes různá vylepšení, které se projevily v nových modelech T3000 a T5000, byly na přelomu 70-tých a 80-tých let dny kovových raket sečteny. Objevily se nové, lehčí a silnější materiály – grafit, fiberglass, boron, magnesium a kompozitní materiály. Již v roce 1968 vyhrál Arthur Ashe s hliníkovou raketou Head přezdívanou „sněžnice“

8

US Open. V roce 1976 přišel s dalším technickým průlomem Howard Head, když pro Prince vytvořil revoluční kompozitní raketu s výjimečně velkou hlavou (oversize) a velkou úderovou plochou. To byl začátek raket s větší hlavou a tužšími a širšími rámy. Hráči začali hrát rychleji a tvrději. K nejslavnějším zástupcům grafitových raket patří Dunlop Max 200G, se kterou hrál v osmdesátých letech jak John McEnroe, tak Steffi Grafová. Raketa vážila pouhých 34 dekagramů. Dnes se hraje i s raketami bezmála o polovinu lehčími díky keramickým materiálům, skleněné vatě a titanu, zpravidla v kombinaci s grafitem. Od přelomu devadesátých let se rakety vylepšily také tím, že rám jejich úderové plochy zesílil. Dnešní rakety odpalují míček rychlostmi blížícími se dvěma stům čtyřiceti kilometrům v hodině. Někteří ze slavných hráčů tenisové minulosti soudí, že s moderními raketami se devadesát procent turnajů odehraje pouze na základní čáře a z kurtů mizí agresivní pohybová hra - nikdo na kurtech už neriskuje a nebere míč za letu. Avšak názory současných profesionálů se s tímto neztotožňují a jejich úsudek je, že právě tento styl přiblížil tenis hráčům ženského pohlaví a že dnešní mistryně vděčí za svůj úspěch právě jemu.

V souvislosti s vývojem tenisových raket musím zmínit kontroverzní novinku, která vzrušila tenisovou veřejnost v roce 1977. V roce, kdy Wimbledon slavil své 100 výročí se objevily také dvoustrunné nebo také „spaghetti“ rakety. Podstatou této radikální vyplétací techniky byly dvě sady dlouhých strun, mezi které byly vypleteno pět až šest řad strun krátkých a napnutých pomocí rybářského vlasce. Ačkoliv byly takové rakety vypleteny na velmi malé napětí, vytvářely tzv. trampolínový efekt. Míč pronikal až na druhou vrstvu strun a byl vymršťován zpět. Druhá vrstva strun zároveň udílela míči velmi silnou rotaci. Tak mohli hráči hrát ze základní čáry velmi tvrdé údery a zároveň je udržet ve hře. Pamětníci vyprávějí, že hrát proti hráči s takovou raketou bylo

9

nesnesitelné, protože ač samotný let míče byl nezajímavý a běžný, nebylo téměř možné odhadnout jeho odskok. S účinností od 2. října 1977 Mezinárodní tenisová federace (ITF) dočasně zakázala užívaní dvoustrunných raket s odvoláním na studii Univerzity v Brunswicku, která dokazovala, že každý úder je fakticky dvojdotek a je tudíž v rozporu s pravidlu tenisu. Zákaz vstoupil v platnost definitivně v červnu 1978.

Výrobci tenisových raket Mezi nejznámější a nejčastěji používané výrobce tenisových raket, a to jak mezi rekreačními hráči tenisu, tak mezi předními hráči světových žebříčků, patří firmy Wilson, Babolat, Prince, Yonex a další.

TURNAJE A SOUTĚŽE

Slavných turnajů minulosti i současnosti je mnoho, avšak za zmínku stojí série čtyř velkých národních turnajů, jejíž značka nese jméno "The Grand Slams" a které jsou pro většinu tenistů ty z nejprestižnějších. Mezi tyto prestižní turnaje se řadí:

Wimbledon

-

nejstarší a nejprestižnější tenisový turnaj, hraje se od roku 1877 v Londýně. Turnaj se koná každoročně na přelomu června a července a je proslaven častým přerušováním zápasů kvůli dešťům. Ač jsou

Britové na tento turnaj velmi pyšní, smutným faktem pro ně je, že turnaj ve

10

Wimbledonu nevyhrál od roku 1936, kdy zde zvítězil Fred Perry, žádný Brit. Poslední britská žena, Virginie Wadeová, zvítězila v roce 1977. Britští tenisoví fanoušci každoročně vkládají své naděje do Tima Henmana, zatím však bezúspěšně.

French Open

-

French Open, neboli Rolland Garros, je nejmladší ze čtyř grandslamových turnajů, hraje se od roku 1925. Hracím povrchem je antuka. Hraje se v každoročně na přelomu června a května v Paříži.

Australian Open

- první mezinárodní mistrovství v Austrálii se konalo v roce 1905. Turnaj se hraje každoročně na konci ledna v Melbourne.

US Open

- posledni Grand Slam sezony, US Open, se hraje každý rok na přelomu srpna a září v New Yorku. Centrální dvorec, nazvaný podle legendárního amerického tenisty Arthura Ashe,

11

patří mezi největší sportovní stadiony na světě, US Open se pak řadí mezi nejnavštěvovanější sportovní akce. V roce 2003 zde zažili Američané obrovskou radost, když zde zvítězil tenista USA Andy Roddick.

Termín "Grand Slam" je datován do roku 1933, kdy australan Jack Crawford zvítězil ve Wimbledonu, ve Francii a v Austrálii a probojoval se do finále na US Championships v New Yorku. Tehdy vznikla myšlenka udělovat titul "Grand Slam" vítězům těchto čtyř významných turnajů v jednom kalendářním roce. V historii však není mnoho tenistů, kteří tohoto titulu dosáhli. Ve dvouhře mužů to byli, Donald Budge (1938) a Rod Laver (1962 a v roce 1969). V kategorii žen získaly tento titul, Margaret Court (1970), Maureen Connolly (1953) a Steffi Graf (1988). Dále byl zaveden pojem "Golden Grand Slam", což je titul jehož dosáhne jednotlivec, který v jediném kalendářním roce zvítězil na všech čtyřech turnajích Grand Slamu a navíc vyhrál zlatou olympijskou medaili. Toto se v roce 1988 povedlo Steffi Graf.

Ke konci každého roku se koná „Tennis Masters Cup“. Na turnaj se nominuje sedm nejlepších hráčů v žebříčku ATP Champions Race. Osmým účastníkem se stává vítěz jednoho ze čtyř grandslamových turnajů, který chybí v první světové sedmičce a není v žebříčku horší než dvacátý. Pokud žádný z hráčů toto kritérium nesplňuje, kvalifikuje se na Masters Cup osmý tenista žebříčku ATP Champions Race. Hráči jsou rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin, nasazeni jsou dle aktuálního postavení v žebříčku ATP Champions Race. Ve skupinách hrají systémem každý s každým na tři tie-breakové sety. Do semifinále postupují dva nejlepší, kteří se utkají "do kříže". Finále se hraje na tři vítězné tie-breakové sety. V roce 2005 vyhrál Masters Cup David Nalbandian, mezi ženami zvítězila Amelie Mauresmo.

12

Nejznámějším turnajem družstev v kategorii mužů je „Davis cup“, v kategorii žen „Fed cup“. Davis Cup je bezesporu nejprestižnější soutěží družstev a pro každého hráče je velkou ctí reprezentovat svou zemi v boji o Davisův pohár. ČR byla až do letošního roku jedinou zemí, která nikdy Davis Cup

nesestoupila ze světové skupiny, letos se jim bohužel nepodařilo se v ní udržet.

Fed Cup

Nejznámějšími tenisovými turnaji v ČR jsou prostějovský Czech Open a ATP challenger Prague Open, který se hraje každým rokem na kurtech pražské Štvanice. Prague Open v roce 2005, kdy na štvanických kurtech zvítězil český tenista Jan Hernych, byl výjimečný tím, že se na Štvanici současně hrál turnaj žen, který byl součástí WTA Tour.

VÝZNAMNÍ ZAHRANIČNÍ TENISTÉ

Arthu Ashe – první Afroameričan, který hrál za tým USA v Davisově poháru a který vyhrál některý z největších turnajů. Jeho největšími životními úspěch jsou vítězství dvě vítězství na Australian Open a po jednom vítězství ve Wimbledonu, na French Open a na US Open.

13

Boris Becker –německý tenista, Vítěz Wimbledonu 1985 (nejmladší vítěz od roku 1891), 1986 a1989, US Open 1989, Davis Cup 1988, 1989, Australian Open 1991, 1996, olympijských her 1992 (ve čtyřhře s M. Stichem). Björn Borg – švédský tenista, vítěz Wimbledonu v letech 1976-80, French Open 1974, 1975, 1978-81, Davis Cupu 1975 (ve finále Švédsko porazilo Československo). Na US Open prohrál šestkrát ve finále. Jimmy Connors – americký tenista, vítěz Australian Open, dvojnásobný vítěz Wimbledonu a pětinásobný vítěz US Open. Vítězství na US Open vybojoval na třech různých površích a ještě ve věku 39 let se probojoval až do semifinále. John McEnroe – americký tenista, 4x zvítězil na US Open, 3x ve Wimbledonu, pětinásobný vítěz Davis Cupu. Proslavil se též svou výbušnou povahou na kurtu a častými hádkami s rozhodčími. Andre Agassi – americký tenista, vítěz Wimbledonu, 2x US Open, 4x Australian Open, French Open a OH 1996. V letošním roce se ve svých 35 letech probojoval do finále US Open, kde podlehl současné světové jedničce Rogerovi Federerovi. Andy Roddick –

americký tenista, muž s nejrychlejším

servisem na

světě (241,4km/h – během zápasu Davis Cupu

proti Stefanu

Koubkovi), vítěz US Open 2003, v současné době

nejlepší tenista USA Roger Federer – současná světová jednička mezi muži, mluví se o něm jako o nejlepším tenistovi všech dob. Švýcarský tenista, který získal celkem 7 titulů ve čtyřhře a 33 titulů ve dvouhře, včetně šešti grandslamových titulů. V jeho sbírce však stále chybí titul z pařížského Rolland Garros, stejně jako olympijská medaile.

Chris Evert – americká tenistka, která zvítězila 3x ve Wimbledonu, 7x na French Open, 6x na US Open 6x a 2x na Australian Open.

14

Billie Jean King – americká tenistka, která získala za svou kariéru 31 grandslamových titulů. V roce 1967 se stala první hráčkou od roku 1939, která vyhrála dvojhru, čtyřhru i mix na Wimbledonu i US Open. Proslavila se svým bojem za zlepšení postavení žen ve sportu. Steffi Graf - vyhrála 22 velkých turnajů včetně sedmi vítězství na Wimbledonu. V roce 1988 dosáhla Grand Slamu, vítězství na všech 4 největších turnajích - US Open, Australian Open French Open a Wimbledonu. Svůj úspěch navíc podtrhla vítězstvím na olympijských hrách téhož roku a tudíž ziskem Golden Grand Slamu. Venus Williams - dominovala ženskému tenisu v roce 2000, kdy získala vítězství ve dvouhře na Wimledonu, US Open a olympijských hrách v Sydney. Zároveň s tím vyhrála Wimbledonskou i olympijskou čtyřhru se svou mladší sestrou Serenou. V roce 2001 zopakovala své vítězství na Wimbledonu i na US Open, v jehož finále porazila právě svou sestru Serenu. Zatím poslední vítězství na Wimbledonu získala v roce 2005. Lindsay Davenportová – devětadvacetiletá americká tenistka, současná světová jednička mezi ženami.

VÝZNAMNÍ TENISTÉ ČR Ivan Lendl – vítěz Davis Cupu 1980 s Československem. Poté přesídlil do USA. Získal 8 velkých titulů – 3x French Open, 3x US Open, 2x Australian Open. Nikdy nevyhrál ve Wimbledonu. Proslul svým ledovým klidem na kurtu. Jan Kodeš - - vítěz tří grandslamových turnajů. Dvakrát vyhrál na Rolland Garros, třetí titul získal na wimbledonské trávě. Nikdy se nezúčastnil Australian Open. V roce 1971 dokázal v prvním kole US Open vyřadit nasazenou jedničku Johna Newcomba.

15

Jiří Novák – nejvýše se umístil 5. na žebříčku ATP, semifinale Australian Open v dvouhře, finále US Open ve čtyřhře s Radkem Štěpánkem, finále čtyřhry ve Wimbledonu s Davidem Riklem. Jiří Novák je oporou daviscupového týmu ČR: Radek Štěpánek – v současné době nejvýše postavený český tenista, vítěz 6 turnajů ATP ve čtyřhře. Martina Navrátilová - narozena 1956 v ČR, dnes však již občanka USA. Sedminásobná vítězka dvouhry na Wimbledonu, čtyřnásobná vítězka US Open, tři vítězství na Australian Open a dvě výhry na French Open. Doposud také vyhrála 31 titulů ve čtyřhře na grandslamových turnajích - US Open 9x, Australian Open 8x, French Open 7x, Wimbledon 7x. Stále se zúčastňuje turnajů ve čtyřhře a mixu. Nicole Vaidišová – v současné době nejvýše postavená mezi ženami, ač teprve šestnáctiletá, již dokázala vyhrát 3 turnaje WTA ve dvouhře, v roce 2005 se probojovala do osmifinále US Open ve dvouhře

TENIS NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH

V olympijském programu byl tenis zařazen od roku 1896 až do her v roce 1924, kdy byl vyřazen, neboť se mu nepodařilo spolehlivě prokázat amatérismus. Ženy si na OH tenisový turnaj zahrály poprvé v roce 1900. Poté byl vyřazen, aby se roku 1988, na OH v Soulu, opět mezi olympijské sporty vrátil.

Výherci mužské dvouhry:

Výherci ženské dvouhry:

1896 John Boland 1900 Hugh Doherty

Charlotte Cooperová

1904 Beals Wright

16

1908 Josiah Ritchie

Dorothea Chambersová

1912 Charles Winslow

Marguerite Broquedisová

1920 Louis Raymond

Suzanne Lenglenová

1924 Vincent Richards

Helen Willsová

1988 Miloslav Mečíř

Steffi Grafová

1992 Marc Rosset

Jennifer Capriatiová

1996 Andre Agassi

Lindsay Davenportová

2000 Jevgenij Kafelnikov

Venus Williamosvá

2004 Nicolas Massu

Justin Henin-Hardenne

V souvislosti s olympijským tenisovým turnajem v Athénám bych ráda připomněla velký úspěch tehdy osmnáctiletého českého tenisty Tomáše Berdycha, kterému se podařilo skutečná senzace – ve druhém kole porazil po třísetové bitvě prvního hráče světového žebříčku a hlavního adepta na olympijské zlato, švýcarského tenistu Rogera Federera. Berdych poté prohlásil, že to byl jeho životní zápas, nejlepší v kariéře. Ve třetím kole poté porazil dalšího v žebříčku vysoce postaveného tenistu, Španěla Tommyho Robreda. Olympijské medaile se však bohužel nedočkal, jeho úspěšnou cestu turnajem zastavil americký tenista Taylor Dent.

LITERATURA A ZDROJE Olympijské hry: Od Athén k Athénám 1896 – 2004, SNC L´Équipe 2003, autorský kolektiv vedl Gérard Ejnés, zpracovali Gérard Schaller, Pierre-Marie Descamps, Serge Laget a Raoul Dufourcq Časopis Tenis: ročníky 2003 – 2005 www.sportovnipravidla.cz www.cztenis.cz http://sportovci.cz

17

Seminární práce

Pétanque

Osnova: 1) Historie I a) Malá Asie b) Egypt c) Řecko d) Řím 2) Historie II a) Félix Rofritsch b) Jules le Noir 3) Pravidla I a) Hřiště b) Nářadí 4) Pravidla II a) Umísťování b) Hody 5) „Fany“ a) Vysvětlení pojmu b) Historie „Fany“ 6) Světová organizace a) Mezinárodní federace b) Světové šampionáty 7) Pétanque v ČR a) Česká asociace b) Top three 8) Odkazy

Zpracoval: Jan Šmíd

Historie I Pétanque je hra, která má svůj moderní původ ve francouzském středomoří. Její počátky lze však vystopovat až do starověku. Při vykopávkách v neolitické osadě Catal Hojuk v Turecku byla nalezeny kamenné koule datované 9 000 let př. Kr. Neexistuje přímý důkaz, že by tyto koule požívány při hře. Je mnohem pravděpodobnější, že v napjaté době, jenž tehdy v Malé Asii panovala, byly používány spíše v boji. Do roku 5 000 př. Kr. je datován nalezený egyptský sarkofág, v němž byl nalezen dospělý muž a několik kamenných koulí. U tohoto objevu by se již hra zdá být pravděpodobnější. O několik tisíc let později, v době starověkého Řecka, se s kamennými koulemi setkáváme znovu. Tehdy ovšem nešlo o hru s nějakými pevnými pravidly. Podstatou bylo hodit kouli co nejdále. Už Hippokrates o tom hovořil jako vhodném cvičení pro rozvoj těla a úsudku. Římané, věrni tradici, převzali tuto hru od Řeků jen s drobnou obměnou – přidali pevný bod, metu. Cílem pak bylo strefit se hozenou koulí přímo do mety, či kouli umístit co nejblíže cíli. Historické prameny tuto hru zmiňují z období kolem roku 600 př. Kr. Tehdy se hrála zejména v římské provincii Massilia (dnešní Marseille) a v severní Itálii. Popularita hry nejen přetrvávala až do středověku, ale její obliba stále narůstala. V několika kronikách XIV. století je dokonce zmiňováno, že byla hrána na mnoha veřejných prostranstvích dokonce na náměstích a v ulicích.

Historie II Pro moderní historii Pétanque jsou důležitá nejvíce dvě jména – Félix Rofritsch a Jules le Noir. Félix Rofritsch byl námořním kapitánem, původem z Alsaska. Později se stal významných Marseillským obchodníkem. Proslul však zejména výrobou koulí pro koulenou – hru, která byla typická pro celou tamní oblast, i když se pravidla ale i název lišily podle krajů (boules, bowls, bocce, la longue…). Jeho novinkou byly dřevěné koule se zatlučenými hřeby. Koule lépe padly do ruky a držely směr. V roce 1925 jeho firma uvedla na trh další novinku – bronzové a mosazné koule. A v roce 1947 to byly koule vyrobené ze Švédské oceli. Druhým mužem byl Jules le Noir, jenž je považován za tvůrce hry Pétanque. Jules byl dlouhou dobu šampiónem ve hře la longue, později však, kvůli automobilové nehodě (či silnému revmatismu – prameny se rozcházejí) se již nemohl aktivně účastnit závodů, kvůli své imobilitě. Navrhl tedy pozměnit

pravidla, aby se hráč nemusel před hodem rozebíhat, ale mohl jen pevně stát na místě a kouli odhodit na hrací plochu. Odtud pochází i samotný název hry – pieds tanqués (spojené nohy). Pozměněná verze hry získávala na popularitě. V roce 1907 byla zapsána její pravidla a v roce 1910 se uskutečnil její první šampionát.

Pravidla I Hřiště Pro mezinárodní a národní šampionáty jsou minimální rozměry hřiště stanoveny na 4x15 metrů, pro ostatní soutěže jsou rozměry dány po vzájemné dohodě, nejméně však 3x12 metrů. Povrch hřiště může být travnatý, písčitý či štěrkovitý. Týmy Proti sobě hrají vždy trojice, dvojice či jednotlivci. V případě trojice se hovoří o tzv. umísťovači, univerzálním hráči a střelci. Nářadí Povolený průměr hrací koule je mezi 70,5 a 80 milimetry. Koule jsou duté, vyrobené z ocele a váží od 680 do 800 gramů. Samotné koule se dále liší podle toho, který hráč s nimi hraje. Například umísťovač používá koule o průměru 71–73 mm a hmotnosti 710–800 g. Jsou rýhované, protože takovým lze udělit lepší rotaci a taktéž lépe brzdí. Oproti tomu střelec hraje s koulemi o průměru 75–80 mm a hmotnosti 670–710 g, které jsou zcela hladké lépe opouštějí ruku a jsou vhodnější k odrážení koulí soupeře. V neposlední řadě je nutné zmínit tzv. košonek (z francouzského cochonnet - prasátko), což je dřevěná koule o průměru 25 – 35 mm, ve hře představující metu.

Pravidla II Z kruhu o průměru 50 cm vylosovaný hráč vhodí košonek do hřiště, vzdálenost by měla být mezi 6–10 m. Ostatní hráči, každý vybaven dvěma koulemi, se snaží své hrací koule dostat co nejblíže košonku. Zatímco umísťovači své koule do hřiště, jak už název napovídá, umísťují, ostatní hráči se snaží nejen o umístění, ale i případně o vyražení soupeřových koulí z blízkosti košonku. K tomu, v závislosti na povrchu hřiště, slouží nejrůznější typy hodů. Například u umísťovače se jedná o koulení a jemný lob – pro povrch hladký a rovný, či vysoký lob pro nerovný povrch a trávník. Střelec používá střelu po zemi, krátkou střelu či carreau – střelu přímo do koule soupeře. První kouli hází družstvo, které vhazovalo košonek. Koule náhodně zastavená divákem nebo rozhodčím je platná tam, kde se zastaví. Pokud je zastavena hráčem, je anulována. Hráč, který zastaví kouli úmyslně je diskvalifikován a s ním i celé družstvo z této části hry.

Ve hře pokračuje soupeř a snaží se zahrát svou kouli blíže košonku než protivník. Pokud přiblíží hráč svou kouli blíže než soupeř, je na hodu soupeř. Pokud nepřiblíží hráč svou kouli blíže ke košonku, hází jeho družstvo do té doby, dokud se to nepodaří. Koule, jenž jsou nejblíže u košonku se přeměří a body získává družstvo, jehož koule jsou nejblíže. Koule, které jsou blíže ke košonku než soupeřovi, se sčítají a dávají bodovou hodnotu.

„Fany“ Fany znamená, že hra končí 13:0 ve váš neprospěch. V průběhu hry jste tudíž nedali ani jeden bod. Pokud se to stane ve Francii, budete muset políbit pozadí dívky zvané Fany. Nejedná se o dívku živou, ale spíše o fotografii či sošku, zpravidla umístěnou vedle hřiště. Legenda se odvolává na dívku stejného jména, která byla servírkou v kavárně GrandLemps někdy před první světovou válkou. Zákazníkům, kteří při hře utrpěli takovou výraznou porážku, nastavila Fany tvář, aby ji pro útěchu políbili. Když však jednou prohrál i místní starosta, jehož Fany neměla příliš v lásce, a šel si k ní pro polibek, vylezla na židli, vyhrnula si sukni a nastavila mu svůj zadek. Starosta neztratil svou duchapřítomnost a pozadí ji políbil. Světová organizace Kvůli rostoucímu zájmu o hru ve světě, byla roku 1958 v Marseille založena Mezinárodní federace hry Pétanque. V současnosti má asi 600 000 členů v 52 zemích světa, nepočítaje v to francouzskou federaci, jenž má sama přes 300 000 členů a je jednou z nejpočetnějších sportovních federací ve Francii.. Již o rok později – v roce 1959, byl uspořádám první světový šampionát v Pétanque. A od té doby probíhá každoročně. Například v posledních letech světové soutěže proběhly: 2001 – Monako, 2002 – Grenoble, 2003 – Ženeva, 2004 – Grenoble, 2005 – Brusel.

Pétanque v ČR Prameny se různí, kdy přesně Pétanque pronikl do Čech, ale jisté je, že teprve po roce 1989 se začal institucionalizovat. Vznikaly první spolky a kluby Pétanque a to zejména v Praze, Brně a Ostravě. V roce 2003 se kluby sjednotily a založily Českou asociaci pétanque klubů známou pod zkratkovým slovem ČAPEK. Sídlí v Praze 6 a jejím současným prezidentem je p. Karel Dohnal. Pod záštitou asociace ČAPEK se u nás každoročně pořádají desítky soutěží v různých věkových kategoriích od žáků, přes juniory až po seniory. Podle aktuálního žebříčku, ve stavu k 6.11. 2005 je pořadí tří našich nejúspěšnějších závodníků toto:

Jméno Milan Romana Lukáš

Příjmení Hašek Vokrouhlíková Valenz

Klub SLOPE Brno POP Praha Varan Karlovy Vary

Junioři Jméno Petr Radek Filip

Příjmení Habásko Netušil Bayer

Klub Aura Havlíčkův Brod Aura Havlíčkův Brod PC Austerlitz 1805

Odkazy http://www.petanque.org http://www.laboulebleue.fr http://petanque.cstv.cz/ http://www.mineralfit.cz

1897 vítězové běhu na 1km Krkonoše 1913

Recommend Documents