TÝDENÍK
18
9. KVĚTNA 2007
V tomto čísle najdete: V Praze se ve dnech 3. – 5. května 2007 uskutečnil V. sjezd ČMOS pracovníků školství. Z jeho průběhu přinášíme podrobné zpravodajství.
XV. ROČNÍK
Krátce... 7. května Ministryně školství Dana Kuchtová se v Berlíně zúčastnila slavnostního předávání cen za nejlepší projekty Sokrates a Leonardo da Vinci.
8. května V Lipsku se uskutečnila mezinárodní konference Udržitelné sousedství – od Lisabonu k Lipsku prostřednictvím výzkumu. Českou republiku na ní zastupovala ministryně školství.
9. května Žáci základních škol a studenti středních škol se mohli při příležitosti oslav Dne Evropy setkat s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou a seznámit se s činností Evropského domu. „Ne, děkuji. Mě už dneska dostatečně vytočila ministryně školství!“
KRESBA: Milan KOCMÁNEK
10. května
Reforma financí se nesmí stát záminkou pro odklad řešení problémů školství
V Ústí nad Labem proběhne vyhlášení vítězů čtvrtého ročníku dějepisné evropské soutěže studentských prací Eustory na téma My a oni – česko-německé stýkání a potýkání ve dvacátém století.
V Praze minulý týden zasedaly školské odbory. Jedním z hlavních témat byl vládní návrh reformy veřejných financí. Ten počítá s tím, že v příštích třech letech budou zaměstnancům škol a školských zařízení zmrazeny platy, což znamená, že sice budou mít stejné peníze jako letos, ale díky inflaci si za ně méně koupí. Delegáty sjezdu rozhořčila slova ministryně školství Dany Kuchtové, kterými obhajovala záměr vlády zvýšit v příštím roce prostředky na platy jen o jeden a půl procenta. Hovořila o zodpovědnosti nás všech za celou společnost, o tom, že i toto malé navýšení znamená pro státní rozpočet obrovský výdaj v řádu miliard a že státní dluh se prostě musí urychleně řešit. „Dnes je realita taková, že svými protesty možná peníze získáte, ale možná celkové rozpočty dovedete ke krachu,“ řekla ministryně doslova. A když se zeptala, proč se učitelé neozvali už dříve a hlasitěji, v sále jen zašumělo. Asi
zapomněla na stovky protestů, na to, že její předchůdkyně Petra Buzková čelila stávce tisíců školských pracovníků už dva měsíce po svém uvedení do funkce. A k důrazným protestním akcím jsou školské odbory připraveny i nyní. Školské odbory nezpochybňují, že reforma veřejných financí je potřebná. Odmítají však, aby její důsledky nesli jen zaměstnanci, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Učitelé už v minulosti slyšeli, že by se díky nim roztočila inflační spirála, dnes zase to, že by krachly veřejné rozpočty. Opravdu si naši politici myslí, že jim budou moci done-
konečna přidávat práci, kterou nezaplatí? „Školství není charita,“ uvedla jedna z delegátek. „Tato společnost je postavena na penězích a my máme právo dostat za svou práci slušně zaplaceno.“ Delegáti V. sjezdu ČMOS pracovníků školství navrhovanou reformu veřejných financí důrazně odmítli, protože podle nich ve svém důsledku ohrozí kvalitu vzdělávání. „Zásadně odmítáme,“ uvádí se v jejich prohlášení, „aby se reforma veřejných financí stala záminkou pro odklad řešení naléhavých problémů školství, k nimž na prvním místě patří nízká platová úroveň pedagogických, správních i provozních zaměstnanců.“ Nepřijatelný je pro ně i navrhovaný meziroční nárůst mezd o 1,5 procenta. „K takovýmto hazardům nebudeme lhostejní, budeme se aktivně bránit.“
„Slovy můžeš zatajit, co chceš. Skutky tě prozradí.“
10. května Kongresový sál Laurin a Klement ve Škoda muzeu v Mladé Boleslavi bude místem VII. mezinárodního kongresu soukromých škol České republiky Vzdělávání pro konkurenceschopnost ČR.
Karla TONDLOVÁ
Rochefoucauld
2
Rokování školských odborů se zúčastnila i ministryně školství Dana Kuchtová.
ž příští rok možná nebudou muset studenti víceletých gymnázií absolvovat postupovou zkoušku do vyššího stupně. Zrušení tohoto řízení navrhuje novela školského zákona, která
Studenti zasáhli ministryni vejcem U Tisíce středoškolských studentů minulý čtvrtek v Praze protestovaly proti odstartování státních maturit už v příštím roce. Studentům se nelíbí, že ti, kteří by měli příští rok maturovat a letos jsou ve třetích ročnících, při nástupu do školy nevěděli, jak přesně bude nová maturita vypadat. Zkouška podle nich také není dostatečně připravená. Středoškoláci se sešli na Václavském náměstí, a to v počtu asi 2 000. Postupně, jak procházeli ulicemi Prahy, jich bylo podle policie 5 000. Demonstranti nesli transparenty s nápisy „Stop státní maturitě“, „Strčte si státní maturitu do...“,
pískali, bubnovali i skandovali. Ministryně přijala studenty s dobrou náladou, kávou i čajem. V momentu, kdy jim oznámila, že odklad maturit podporuje, jásali. Když ale uvedla, že myšlenku jejich zavedení schvaluje, začali pískat. Poté větší část demonstrujících poslechla výzvu organizátorů a rozešla se. Zůstaly ale stovky nejradikálnějších a alkoholem posilněných studentů. Začali útočit lahvemi, rajčaty a vejci. Když na balkon vyšla ministryně a vyzvala je, aby se pokojně rozešli, odpověděli jí demonstranti vejcem, kterým se jim povedlo ji zasáhnout. Ministryně to ovšem vzala s humočtk rem.
Postupové zkoušky minulostí? nejspíše už v květnu bude předložena sněmovně. Informovala o tom ministryně školství Dana Kuchtová. Přijímací řízení do vyššího stupně bylo zavedeno školským zákonem z roku 2004. Důvodem byla snaha umožnit žákům devátých ročníků základních škol dodatečně naskočit do těchto studijních programů. Zkoušky se letos konaly poprvé v šestiletých gymnáziích a většina ředitelů se shodla, že byly formální. Žáci devátých ročníků
Koalice se shodla na odložení státních maturit Státní maturity se nejspíše odloží o dva roky. Lídři stran vládní koalice minulý čtvrtek podepsali dohodu, podle níž budou maturanti dvě povinné zkoušky, z českého jazyka a cizího jazyka, poprvé skládat na jaře 2010. Třetí volitelná zkouška bude čekat až na jejich mladší kolegy o dva roky později. Informovala o tom předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová. Dohoda je součástí návrhu zákona, který nejdříve musí schválit poslanecká sněmovna. K tomu, aby politici v otázce maturit nakonec dospěli k nějakému kompromisu, hodlá přispět i ČSSD. Vyjádřil se tak po jednání strany její předseda Jiří Paroubek. „Vlá-
dě se nepodařilo zvládnout tu poslední fázi příprav tak, aby byla jistota, že celá ta záležitost se zvládne ve správných termínech,“ prohlásil J. Paroubek a dodal, že „vláda dává zcela nepochybně přednost populismu před věcným řešením“. Dohodu stvrdili podpisem šéfové koaličních stran Mirek Topolánek (ODS), Martin Bursík (Strana zelených) a Jiří Čunek (KDU-ČSL). Návrh dohody vstoupí v platnost, pokud sněmovna schválí příslušný zákon, jehož součástí je právě ujednání koalice. Součástí dohody je podle M. Šojdrové také vyjádření vůle udělat vše pro to, aby se nová maturita odehrála bez kolizí, byla dobře vysvětlena a aby ji občané přijali.
měli minimální zájem o přijetí. Za dva roky by ho měli podle dosavadní normy absolvovat i studenti osmiletých gymnázií. „Ohlasy z praxe od učitelů a ředitelů škol na tento zavedený
V otázce státních maturit se jednotlivé politické strany už delší dobu nemohou shodnout. Koaliční politici je chtějí odložit a původně počítali s odsunutím všech předmětů na rok 2010. V tomto duchu ODS a Strana zelených vytvořili společný návrh. S tím ovšem nesouhlasí sociální demokraté a komunisté, kteří přišli s vlastní předlohou, podle níž by se měla odložit jen zkouška z volitelného předmětu. Z češtiny a cizího jazyka by měli studenti maturovat už na jaře 2008, jak bylo původně v plánu. Oba konkurenční návrhy postoupily ve sněmovně do druhého čtení a nakonec se sešly v polovině dubna v parlamentním školském výboru. Konečné rozhodnutí by mělo padnout koncem května. čtk
institut jsou jednoznačně negativní,“ řekla k tomu D. Kuchtová. Ministryně přitom chce, aby systém přesto zůstal propustný a do víceletých programů se i nadále mohli hlásit žáci ze základních škol. Rozhodnutí však zůstane na řediteli školy. čtk
Výjimka ze vzdělání pro učitele ZŠ Prosadit, aby učitelé v základních školách nemuseli mít striktně vysokoškolské vzdělání, chtějí poslanci ODS Walter Bartoš a Petr Pleva. Připravují novelu zákona o pedagogických pracovnících, kterou hodlají předložit sněmovně. Novela by umožnila ředitelům, aby v odůvodněných případech zaměstnali i středoškoláka. Zákonodárci chtějí tímto krokem vyjít vstříc hlavně učitelům uměleckých předmětů nebo oborů, pro jejichž výuku jsou vhodnější lidé s praxí. Podle P. Plevy jsou například mnozí učitelé hudební či dramatické výchovy absolventy konzervatoří, často mají mnohaletou praxi, ale nikoli vysokoškolské vzdělání. Podle současné legislativy by takoví lidé museli od 1. ledna 2008 ze základních škol odejít. čtk
3
Zájmy svých členů obhajovat a prosazovat budeme – ať je hradním pánem v Karmelitské kdokoliv Z projevu Františka DOBŠÍKA, předsedy ČMOS pracovníků školství V období mezi sjezdy došlo k zásadní změně politické situace podložené výsledky voleb a následnými koaličními dohodami politických stran. Dosavadní postup nové pro školství jsme svými stanovlády, parlamentu i dalších visky významně ovlivnili. Nešlo institucí naznačuje, že pozice jen o naše písemné připomínodborů nebude jednoduchá, ky v rámci připomínkového stejně jako nebudou nijak idy- procesu. Zástupci svazu se lické podmínky občanů živících účastnili činnosti různých prase vlastní prací. Výchozím do- covních skupin, aktivně jsme kumentem o postupu a zámě- vystupovali na seminářích, rech vlády je její programové diskuzních fórech a podobně. prohlášení. Předchozí vlády To, že jsme byli zváni i na akce v něm zdůrazňovaly školství organizované parlamentem, jako svou prioritu. Nedomní- svědčí o tom, že odborový vám se, že tento záměr byl svaz je brán jako kvalifikovaný důsledně realizován. Ale co a respektovaný partner v legissi současná vláda vytyčuje ve lativním procesu. svém programu, pokud jde o školství? Nechci používat silná slova, ale část věnovaná školství je téměř ostudná. Trváme a budeme trvat na tom, že podpora a rozvoj vzdělávacího systému je perspektivou. Na tom musíme založit budoucnost naší země. V daném politickém prostředí se utváří i náš vztah k MŠMT jako našemu nejbližšímu sociálnímu partnerovi. Za ČMOS pracovníků školství konstatuji a zároveň oznamuji MŠMT, že odborový svaz svoji pozici ve vzájemných vztazích udrží a od MŠMT očekává seriózní partnerský přístup. Nechceme se přetahovat o vliv či V této souvislosti musím mocenské pozice, to nám ani ocenit zejména aktivitu a přínepřísluší – ale zájmy svých nos profesních sekcí. Prokázačlenů obhajovat a prosazovat ly svou funkčnost a osvědčily budeme – ať je hradním páse jako nedílná součást struknem v Karmelitské kdokoliv. tury svazu. Další mimořádnou aktiviK legislativním tou v legislativě byla naše účast změnám na přípravě nového zákoníku Stejně jako v minulých práce. Jedním z našich požaletech se ČMOS pracovníků davků bylo přímo v zákoně školství významně podílel na upravit specifika pracovní doby legislativním procesu – to je pedagogických pracovníků na přípravě zákonů i podzá- a povinnost jejich přítomnosti konných předpisů. Naprosto na pracovišti zaměstnavatele. zásadní pro nás byla příprava Tato naše připomínka bohužel školských zákonů, které na- do konečného textu zákoníku byly účinnosti dnem 1. ledna práce promítnuta nebyla – což 2005, a obsáhlého souboru nyní působí komplikace. Reaprováděcích předpisů k těmto lita je taková, že není v našich zákonům. Zodpovědně mohu silách vždy přimět vládu či parprohlásit, že jsme plně využili lament, aby jejich představiteprostor, který nám jako svazu lé přijali rozhodnutí ve smyslu byl dán, a obsah právní úpravy našich požadavků. Proti nám
stojí státní moc – a prosadit se proti ní znamená vytrvalé úsilí a trpělivost. Hodnocení, že svaz je neúspěšný, když neprosadí okamžitě, o co usiluje, není hodnocením objektivním a realistickým.
K platové problematice Prosazování důstojných platových podmínek zaměstnanců je neoddělitelnou součástí funkce odborů. Nárůst platové úrovně školských zaměstnanců je patrný. Ale toto konstatování, s nímž tak rádi operují statistici, politici, ana-
lytici a další, kteří mají příjmy několikanásobně vyšší, neříká vlastně vůbec nic. Zpracovali jsme si svoje analýzy platové úrovně a jejich výsledek je alarmující. Vysokoškolsky vzdělaný odborník, který se rozhodne být pedagogem, musí počítat s tím, že jeho plat bude o několik tisíc korun nižší než u jiných srovnatelných zaměstnání. Proti tomu protestujeme a žádáme řešení. Bídnou úroveň platů ve školství potvrzuje téměř každý, kdo se s problematikou seznámí. Opatření k nápravě ale nejsou – neřešila je předchozí vládní garnitura, neslibuje nám je ani nynější. Jedním z opatření reformy veřejných financí má být podle vládního usnesení krácení výdajů rozpočtových kapitol
a snížení meziročního nárůstu objemu mzdových prostředků v nevýrobní sféře na 1,5 procenta. Tedy nejen že se z vládního programu vytrácí záměr upravit platové deformace znevýhodňující zaměstnance ve školství, ale dokonce jsme konfrontováni s nebezpečím snížení reálných platů. Takový dar nám dosud zatím nikdo nenabídl. K tomu ještě přistupuje skryté rozhodnutí vlády propustit ze školství 20 000 zaměstnanců. To je vážné porušení sociálního smíru a odborový svaz nemůže tyto skutečnosti jen tak přejít. K tomu ještě mám jednu poznámku. Kdo se chce vyhnout zásadnímu řešení problematiky platů ve školství, mluví o tom, že to nelze provést plošně, že je potřeba odlišit dobré a horší zaměstnance. Říkám otevřeně – to je obehraná deska, to je zamlžování problému. Pro odborový svaz pracovníků školství to není platforma k jednání. Práce zaměstnance ve školství – pedagoga, ale i dalších, má svou hodnotu vyjádřenou v tarifu. To je objektivní kategorie – cena práce. Řešme její ohodnocení. To, jestli tuto práci bude vykonávat někdo, kdo má lepší či slabší výsledky, je věc druhá. Pokud bude práce ve školství dobře, spravedlivě hodnocena, bude mít zaměstnavatel možnost výběru mezi zájemci – a nevyhovujícího pracovníka rychle nahradí. Vyzývám proto vládu k seriózním jednáním o platových problémech ve školství. Naše nároky jsou odborně podloženy. Odmítám z tohoto místa debatu o pseudoproblémech, ve zkratce řečeno o dobrých a špatných učitelích. Ujišťuji vás, že odborový svaz půjde za svými požadavky důsledně. Náprava v úrovni platů školských zaměstnanců je také – a to zdůrazňuji – tou investicí do vzdělávání, které nám všem – občanům, státu, jednotlivým regionům – zajistí prosperitu.
4
Z projevu Dany KUCHTOVÉ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ěkuji Vám za pozvání a přestože jsem si vědoma znepokojení, které ve vás mohly vyvolat některé články v tisku z poslední doby, pevně věřím, že vaše dnešní jednání bude věcné a chladně racionální. Není totiž žádný důvod k panice. Propouštění učitelů se nechystá. Řekla jsem to v uplynulých dnech několikrát a říkám to znovu. Ministerstvo školství nedopustí takový zásah do kvality vzdělávacího systému v České republice. Je to pro nás otázka naprosto zásadní, stejně jako pro vás. Třebaže nad některými aspekty úsporných opatření
D
zrovna neplesám, jsem si jako členka vlády na druhé straně dobře vědoma, že tato země reformy potřebuje. A potřebuje je čím dál víc právě proto, že se s nimi dlouho otálelo. Hlavním školským tématem letošního roku je kurikulární reforma. Princip dvouúrovňového kurikula, zakotvený v Bílé knize a ve školském zákonu, se začíná naplňovat. Od 1. září se ve všech mateřských a základních školách začne s aplikací školních vzdělávacích programů, které si učitelé sami vytvořili podle daného rámce. Školy dostaly jedinečnou možnost si samy
Z projevu Jiřího HAVLA, stínového ministra školství ČSSD eský učitel, či spíše učitelka, je úžasný tvor. Pracuje, vychovává, vzdělává se, bere malý plat a často za to sklízí nevděk. Přesto stále patří k nejlepším učitelům na světě. Výsledky jeho práce jsou vidět v mezinárodních statistikách na čestném místě, jeho žáci dobyli svět a doma dosahují rekordního hospodářského růstu. Považujeme to za samozřejmost, ale ona to žádná samozřejmost není. Celý život ve školství pracuji a vím, že v něm není vše ideální. Naše povolání nemůže být donekonečna jen posláním. Jestliže se v posledních letech alespoň trochu podařilo napravit plato-
Č
vou nespravedlnost v našem re zor tu, už přicházejí zase skrblíci, kteří by to málo, co jsme si vysloužili, chtěli redukovat. Nenechme si vzít svou hrdost, ale nenechme si vzít ani ty peníze. Není jich zase tolik, abychom je mohli rozdávat. Nenechme si ani sahat na ostatní zdroje ve školství. Stojí před námi řada úkolů a stále na ně máme méně než naši kolegové v zahraničí. Přestože jsem jen stínovým ministrem opozice, oceňuji, že se proti těmto záměrům postavila i naše paní ministryně. Školství není místo pro politikaření a máme jen jeden společný cíl. Dobře a důstojně učit.
stanovit obsah vyučování, obsah výchovně-vzdělávací práce. Je to bezpochyby velký posun k větší pedagogické autonomii škol, ale tato autonomie je vykoupena vysokou mírou odpovědnosti. Učitelé více než dosud budou sami odpovídat za to, co se bude školách vyučovat a jakými cestami dospějí ke stanoveným cílům. Vy t v o ř e n í š k o l n í c h vzdělávacích programů je samozřejmě pouze dílčím cílem. Hlavní bude to, aby školy a učitelé dokázali postupně měnit metody a formy práce ve smyslu nového pojetí kurikula – pojetí založeného na klíčových kompetencích, nikoli na „probrání“ stanoveného učiva. Mnohé školy už mají v této změně velký náskok a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy velmi oceňuje jejich iniciativní a tvořivý přístup. Ale stejně tak – a to si nebudeme zastírat – existuje řada škol, které jsou teprve na počátku cesty změn. Věřím, že se podaří do budoucna vytvořit ve školském terénu takové
prostředí, kdy se školy budou od sebe učit navzájem. V oblasti středního vzdělávání jsme ve fázi příprav rámcových vzdělávacích programů. Je to zvláště pro odborné vzdělávání, kde existuje velké množství oborů, velmi náročný úkol. Důležité přitom je, aby se podařilo zachovat pro celou vzdělávací soustavu určité jednotné principy, aby rámcové vzdělávací programy středních škol dobře navazovaly na rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání a aby i všechny obory měly v sobě společný základ. V souvislosti s dalším průběhem reformy je ale třeba vyzdvihnout ještě jeden úkol, a to její propagaci a objasňování jejích principů jak u odborné, tak zejména u nejširší veřejnosti. Nemalá část učitelů a většina rodičů bohužel dosud nevzala reformu za „svou“, necítí nutnost změn, nebo této oblasti nevěnuje dostatečnou pozornost a nemá vyhraněný názor. To je jedno ze základních rizik, kterému se musíme intenzivně věnovat.
Pavel KOVÁŘ, Hrušovany nad Jevišovkou Dlouhodobě sleduji, že ať už je to současná vláda, nebo ty předchozí, tvrdí pouze proklamativně, že školství je jakousi prioritou. Pokud se ale má někde šetřit, školství je na prvním místě. Domnívám se, že politické strany učitelským povoláním doslova pohrdají a pedagogy ponižují. Jestliže jim navýší práci o tolik hodin (tvorba školního vzdělávacího programu o sobotách a nedělích) a vůbec nepřemýšlí o nějaké navýšené mzdě či jakékoliv odměně, pak, ať se na mě nezlobí, to považuji za návrat k systému jakýchsi bezzemků. Potom nejsme v demokratické společnosti, protože takové jednání od demokratických politiků neočekávám. Ponižování kantorů považuji opravdu za největší hřích na našem školství. Domnívám se, že určitou vinu máme i my, odboráři, protože jsme měli mnohem razantněji vystupovat na ochranu pracovních podmínek, a to všech pracovníků ve školství, nejen pedagogických. Jestliže uklízečka kdekoliv jinde může mít příplatek k platu 14 procent, ale ve školství, třebaže dělá stejnou práci, na to nemá šanci, pak je to diskriminace. Odbory by proti tomu i proti malému navyšování platů měly rozhodně protestovat.
5
Marie NÁVRATOVÁ, Ostrava
Z vystoupení Michaely Šojdrové, předsedkyně klubu KDU-ČSL poslanecké sněmovny řipravuje se rozpočet na rok 2008. Dosavadní informace nejsou optimistické, obhájit nárůst letošního roku bude těžké. Bude to těžké také proto, že vládní prohlášení neobsahuje ani zmínku o podpoře práce učitele, a to přesto, že jsem navrhovala samostatnou pasáž věnovanou jejich podpoře. Bez motivovaných učitelů je zbytečné se bavit o jakékoli reformě vzdělávání. Považuji za chybu, že vládní prohlášení se o tom nezmiňuje. Co nás čeká v legislativě. Jeden útok na nezávislost ředitele, tedy i nezávislost pedagogické práce, jsme odrazili. Byla zamítnuta poslanecká novela, která měla umožnit odvolávat ředitele bez důvodu. Tento návrh u mne nemá a nebude mít podporu.
P
Rýsuje se dohoda o odložení tzv. státní maturity, na úrovni vlády by se mělo jednat o změně úvazků pro ředitele škol. Je to požadavek Asociace ředitelů základních škol. Doporučila jsem její předsedkyni, aby se kromě poslanců a ministerstva obrátili také na školské odbory, protože vy se umíte za oprávněné požadavky v oblasti pracovněprávních vztahů postavit. Přeji vám, aby se vám dařilo, protože školské odbory jsou pro mne jediným sjednocujícím partnerem všech pracovníků ve školství. Je to i tím, že jste doposud dokázali spojovat své cíle v oblasti pracovního práva a platů s podporou reformních kroků ve vzdělávání, s vědomím své učitelské cti.
Jan PAVELKA, Ostrava Zvýšení platů jen o 1,5 procenta je likvidační. Učitelé budou zřejmě ze školství odcházet. Pokud na podporu platových požadavků bude stávka, určitě ji podpořím, a navíc řeknu mladým i starším kolegům, aby šli se mnou. Propouštění školských pracovníků bylo v minulém období zastaveno, ale mám strach, že se to teď obrátí. Do odborů jsem vstoupil proto, že u nás ve škole nefungovaly správně, ze strany ředitele se děly protiprávní věci. Když se loni u nás změnilo vedení, odbory se do věci díky naší předsedkyni OROS opřely.
Vláda nám nemusí říkat, že nás propustí. Stačí, když zavře kohoutek platů. A to je popření všeho, co jsme dosud pro školství dělali. Osobně mám ve škole praxi přes 40 let a stále mám tuto práci ráda. Lze ji však dělat jen s láskou a s dobrým zázemím. Pokud ho nemáte a máte finanční starosti, které vám nedovolují plné soustředění na práci, pak je vaše situace velmi složitá. A takových případů není málo. V mateřinkách je mnoho matek samoživitelek a z jednoho, navíc nízkého platu rodinu absolutně nemohou uživit. Mnohdy nezbývá než hledat další zaměstnání. A kdo to odnáší? Pochopitelně nastupující generace. Učitelé se nemohou dětem věnovat tak, jak by chtěli. Vzdělanost národa se tak v budoucnu bude jedině snižovat. Proto by si politici měli uvědomit, že vláda, která šetří na vzdělání, je špatná vláda.
Zdeněk STRAKA k šikaně učitelů odstatou problému je šikana ve škole naopak, kdy není šikanován žák, ale učitel, a to právě žákem. Za všechny příklady alespoň jeden z poslední doby: vychovatelka surově zmlácená šestnáctiletým chovancem. Případů šikany učitelů a zaměstnanců školství je bezpočet, třebaže méně surových, leč o to záludnějších. Učitelé jsou vydáni na milost či nemilost nápadům a náladám svých svěřenců. Nemohou se však účinně bránit, neboť na jejich straně není ani školská legislativa, ani veřejnost, mnohdy ani jejich zaměstnavatel. Jak je možné, že situace zašla tak daleko? Primární příčinu vidím ve změně společenského klimatu. Společenské změny, které přinesly demokratické svobody – mnohdy až příliš rozsáhlé – vedly ke ztrátě hodnot. Společnost postavila na první místo peníze, úspěch, ambice; ale i bezohlednost, vulgaritu, násilí, neúctu k hodnotám, k jiným osobám, ke stáří, ale i k vlastním rodičům. Kde tedy hledat řešení? Především je
P
třeba výrazně posílit společenské postavení učitelů. Naši žáci dobře vědí, že vysokoškolsky vzdělaní učitelé jsou placeni pouze lepším celostátním průměrem. Vzhledem k tomu, že i žáci si již osvojili zvyk posuzovat dospělé podle výše platu, jsou jim učitelé spíše pro smích. Prevence ve školách tak, i přes působení preventistů sociopatologických jevů, výchovných poradců a psychologů, selhává. A tak by měla nastoupit represe. (Doporučuji vaší pozornosti rozhovor Michaely Jílkové v MF Dnes z 2. května 2007 s profesorem psychiatrie Cyrilem Höschlem.) Názor, že vším je vinna škola, že je zkostnatělá, zastaralá, neschopna přizpůsobit se dnešní mládeži, je v současné době opravdu velmi rozšířený. Osobně s ním nesouhlasím. Nejsem však ani přesvědčen o tom, že nový školský systém realizovaný prostřednictvím školních vzdělávacích programů přinese výraznou změnu k lepšímu. Tlačí ke změně učitele, ale změní se i žák? Dovolím si tvrdit, že ne. Nic ho k tomu totiž nenutí.
Zajímavá čísla Na V. sjezd Českomoravského odborového svazu pracovníků školství přijelo do Prahy 188 delegátů, z toho 124 žen a 64 mužů. Nejstarším byl šestasedmdesátiletý Vlastimil Vykus z Trutnova, nejmladšími byli naopak pětadvacetiletí Jan Pavelka z Ostravy a Václav Benýšek z Teplic. Největší zastoupení měly základní školy.
6
Růžena ŠALOMONOVÁ, Znojmo Zamýšlené navýšení platů o 1,5 procenta v příštím roce je podle mého názoru výrazem neschopnosti ministryně školství. Vzdát se 40 milionů korun z letošního rozpočtu je arogance vůči zaměstnancům rezortu. Už tak je rozpočet podhodnocený, ředitelé vůbec nejsou schopni platit některé aktivity, které ministryně požaduje. Školní vzdělávací programy se dělají ve volném čase, v sobotu, v neděli. Nikdo to lidem nezaplatí. Ministerstvo vzdělávací programy chce, tak je povinno na ně zajistit finance. Doba, kdy učitelé pracovali zadarmo, je dávno pryč. Jsme v tržní společnosti. A odůvodnění ministryně, že musíme šetřit kvůli stavu veřejných financí – to mě nezajímá, pak nemůže chtít práci navíc. Pokud práci poručí, musí ji zaplatit – jinak je neschopná. A co bychom s tím měli jako členové odborů dělat? Pro mě je to dost jednoduché – za prvé nabádám kolegy, aby odmítali práci, pokud za ni nedostanou zaplaceno. Ředitelům říkám, že když nemají peníze na to, aby práci zaplatili, nemohou a nesmí ji po lidech požadovat. Naopak musí po krajích, potažmo po ministerstvu požadovat další peníze. Navíc vytváření školních vzdělávacích programů, to není práce, která by byla v náplni práce učitelů. Takže je to přenášení další pracovní zátěže na pedagogy, kteří jsou takoví ti „hloupí dobráci“, že vše vždy udělají. Jde o to, jestli jsme schopni se domluvit a sjednotit. Kdyby práci navíc odmítli udělat všichni učitelé, tak by se peníze našly. Stávkují doktoři, tak proč by nestávkovali učitelé, kteří jsou na průměrných platech? Pokud jde o postup školských odborů, měly bychom být vůči vládě razantní. Dokud školští pracovníci neodmítnou pracovat zadarmo, tak si veřejnost neuvědomí, jaký průšvih hrozí. Pokud by byla stávka, musí být razantní, ne jen symbolická. Učitelé by neměli děti ani hlídat, měli by zkrátka zavřít školy – pak teprve si veřejnost vážnost situace uvědomí. A prohlášení o tom, že učitelování je poslání, to ať si strčí za klobouk, je to práce jako každá jiná. Nikdo nemůže po učitelích chtít, aby pracovali zadarmo.
Marie BIELESZOVÁ o práci ekonomů právní a provozní pracovníci jsou nedílnou součástí školy a patří mezi vysoce kvalifikované a odborně zdatné lidi, přesto jejich postavení není dobré. Ačkoliv ve srovnání s úředníky obecního nebo finančního úřadu není rozdíl ve vzdělání, rozdíl v pracovní náplni a hlavně ve finančním ohodnocení je markatní. Ekonomové a účetní škol dělají jak provozní, tak velmi často i mzdové účetnictví, patří pod ně i účetnictví školních jídelen a účetnictví mateřských škol. V drtivé většině případů nemají za sebe zastupitelnost.
S
Kvalifikační předpoklad pro výkon jejich práce je vysokoškolské vzdělání (magisterské či bakalářské), nebo vyšší odborné vzdělání. Jejich práce je náročná a velmi zodpovědná. Neméně náročnou práci však mají i sekretářky, vedoucí školních jídelen i další správní a provozní zaměstnanci (o výčtu činností snad nemusíme ani hovořit). Za svou práci si všechny tyto skupiny správních zaměstnanců určitě zaslouží lepší postavení a ohodnocení, než je tomu v současnosti. Vždyť jejich práce je fyzicky a psychicky často až neúnosná.
Jaroslava DUDJAKOVÁ k odbornému výcviku U čitel odborného výcviku má v současném výchovném procesu zcela jiné podmínky při svém pedagogickém působení na žáky než učitel odborných předmětů. Odlišnost a rozdílnost je patrná nejen dnes, ale byla i dříve. Díky práci odborového svazu se sice rozdílnosti mezi oběma profesemi podařilo snížit, přesto jsou oblasti, kde diskriminace těchto pedagogů přetrvává. S výjimkou délky řádné dovolené a studijního volna další nerovnosti pokračují. Jaké to jsou? Především platové zařazení. Učitel odborného výcviku je zařazen již stereotypně v 9. platové třídě na rozdíl od učitele odborných předmětů (11. – 12. platová třída). Neméně podstatným rozdílem je i týdenní pracovní úvazek: 25 – 30 hodin. Učitel odborných předmětů má 21 hodin. Liší se i délka vyučovací hodiny. Pro odborný výcvik je stanovena na 60 minut. Při každodenním úvazku šesti hodin nemá učitel v podstatě nárok ani na přestávku. O zastupitelnosti totiž nelze hovořit. Učitel musí být se žáky pořád. Ve výčtu rozdílů by se dalo pokračovat.
Připomenu alespoň ještě jeden problém – neúměrné požadavky na vzdělání učitele odborného výcviku a jejich platové ohodnocení. Je těžko představitelné, že například u stavebních oborů, jako je zedník, pokrývač apod., půjde vyučovat člověk vyučený v oboru s maturitou, s vyšší odbornou školou nebo vysokou školou a pedagogickým vzděláním a zařazen bude v 9. platové třídě. Navíc bude pracovat s vysoce problémovými žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a s obrovským rizikem v oblasti bezpečnosti práce. A důsledek? Zvyšování věkového průměru těchto učitelů a předpoklad, že za takových podmínek se mladí do této profese nepoženou. Proto bych se velice přimlouvala, aby do kampaně za zvýšení platových podmínek provozních a správních zaměstnanců byli zapojeni i učitelé odborného výcviku. S tímto vystoupením se ztotožnil i Hynek OTAVA z Lanškrouna a navrhl, že podle názoru technických škol by bylo řešením sjednotit délku hodiny odborného výcviku s délkou vyučovací hodiny.
Eva DVOŘÁČKOVÁ, Praha Pokud se má uvést do života kurikulární reforma, odučit hodiny, které byly v základních školách a potichu i na gymnáziích přidány, pokud máme zvládnout nárůst dětí, který pomalu přichází, propouštět nelze. Problém se nedá řešit zvyšováním počtu dětí ve třídě. Takové opatření tady už bylo. Dnes je výuka jiná. Důraz je kladen na individuální přístup, a to nejen u dětí s poruchami učení. Proto, pokud chceme mít kvalitní školství, musíme mít kvalitní učitele. A musíme je také dobře zaplatit. Jinak nám budou ze školství i nadále odcházet. O zlepšení platové úrovně pedagogů svaz stále usiluje. Odbory však mohou být při jednání o platech jen tak razantní, jak razantní je členská základna. Pokud se učitelé budou bát propouštění, což je i pochopitelné, pak mnoho nevybojujeme.
7
Z vystoupení Jána Gašperána, předsedy Odborového svazu pracovníků školství a vědy na Slovensku K eď sme pred štyrmi rokmi v Moste na vašom zjazde vyslovili určité želania, dnes môžme konštatovať, že sa nám mnohé splnili. Želali sme si, aby sme sa po rozdelení Československej republiky stretli v jednom spoločenstve, v Európskej únii. Želali sme si dobrú spoluprácu medzi vedením obidvoch našich zväzov, medzi regionálnymi radami a samotnými členmi. Dnes môžme konštatovať, že vzťahy a spolupráca sú vynikajúce a majú lepšiu kvalitu ako za bývalej Československej republiky.
Situácia u vás a u nás je rozdielna v tom, že vy ste doteraz mali vládu orientovanú viacej do ľava a podarilo sa vám presadiť mnohé prospešné zákony. Naopak mi sme mali pravicovú vládu a v legislative zaostávame. Momentálne je to opačne a nám sa ľahšie presadzujú niektoré legislativne normy, ale tiež to nie je jednoduché, pretože naša vláda orientovaná od ľava do stredu prišla napríklad s návrhom na prepustenie 20 % zamestnancov pracujúcich vo verejném záujme a štátnej službe.
Pavel SPURNÝ, Olomouc Teď se teprve uvidí, jestli jsou lidé schopni udělat něco pro obhajobu svých platových požadavků, nebo jestli budou strkat hlavu do písku. Osobně si myslím, že musíme dát najevo nesouhlas. Zatím máme petici, to je první krok, na něj budou navazovat další akce. Třeba i stávka. Já jsem rozhodně pro to, abychom se hlasitě ozvali.
Růžena RYGLOVÁ k postavení oblastních rad J
edním z organizačních článků od začátku existence ČMOS pracovníků školství jsou oblastní rady. Jako partneři školských úřadů měly důležitou úlohu při kolektivním vyjednávání. Při postupném přechodu škol na právní subjektivitu tato role ustupovala, až se postupně vytratila. Oblastní rady dnes nemají partnera pro kolektivní vyjednávání, i když jejich pracovníci mnohdy při kolektivním vyjednávání základní organizace zastupují. Jsou však především metodickým a organizačním centrem, působí v oblasti kontroly dodržování právních norem, mnohdy hrají i roli „psychologa“. V řadě míst organizováním společenských a sportovních akcí aktivizují členskou základnu, věnují se seniorům. Jsou také důležitou zpětnou vazbou mezi členskou základnou a vedením svazu, mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Složitost právních norem, nutnost jednat jak se zaměstnanci, tak s řediteli, úředníky
odborů školství i zastupiteli krajů a obcí klade na nás, pracovníky oblastních rad, stále vyšší nároky. Vykonávat činnost například předsedy oblastní nebo krajské rady není činnost na jeden večer po náročné práci ve škole. Máme-li být důstojnými a respektovanými partnery, musíme být skutečnými profesionály. Musíme mít čas na vlastní vzdělávání, návštěvu škol, porad ředitelů, jednání zastupitelů apod. A tady se dostáváme k otázce ekonomiky a z toho vyplývající možnosti profesionalizace činnosti. Oblastní rada historicky obhospodařuje území bývalého okresu. Je to však po 17 letech ještě to nejvhodnější? Nabízí se otázka, jak velké území tedy má oblastní rada pokrýt svou činností a v jaké organizační struktuře? A území asi nebude jediným hlediskem. Nemůže to být třeba velikost členské základny, která dává finanční prostředky a ty zase umožňují částečnou nebo úplnou profesionalizaci?
Alena LOSOVÁ k práci pedagogů ZUŠ Z ákladní umělecké školy jsou prvním stupněm uměleckého školství. Jsou otevřeny talentovaným dětem a mládeži. Všem těm, kteří se chtějí vzdělávat v uměleckých oborech a připravují se pro studium na uměleckých školách. A přestože byly základní umělecké školy zařazeny do sítě základních škol, mají řadu specifických problémů. Připomenu jen některé z nich. Prvním je různost normativů v jednotlivých krajích (například v Libereckém kraji je normativ na učitele 21,3 žáka na plný úvazek učitele pro hudební obor v individuální výuce, ale v kraji Vysočina činí pouhých 18). Druhým je jejich platové zařazení. Ačkoliv mají ke své práci odpovídající vzdělání a jsou podle nových platových tabulek zařazeni do 12. platového stupně, odečítá se jim ze započitatelné praxe pět let. Předtím to byly dva
roky. Důsledek: snížení platu u některých učitelů. Dalším problémem, se kterým rovněž nemohu souhlasit, je to, že základní umělecké školy musí kopírovat úbytek žáků v základních školách (specialita Libereckého kraje). Na umělecké školy nebylo pamatováno ani při povinném zřizování školských rad. Z těchto důvodů si myslím, zda by nebylo vhodné diskutovat o vytvoření podsekce základních uměleckých škol v rámci odborového svazu. Tato pracovní skupina by mohla pomoci při jednáních o základním uměleckém školství a případně reagovat na negativní změny. Spoluprací se základními organizacemi by se mohla rozšířit i členská základna odborového svazu, zatím je ve svazu jen 82 ZUŠ. Při počtu přibližně 400 základních uměleckých škol v republice je toto číslo velmi nízké.
Irena JANOUŠKOVÁ, Ostrava Nepedagogičtí pracovníci škol jsou na tom ve srovnání se stejnými profesemi mimo školství velmi špatně, a to by se mělo zlepšit. Každý politik sice školou prošel a získal v ní vzdělání, přesto práci ve školství nedoceňuje. Všichni by si měli uvědomit, že to není práce jednoduchá a že by měla být patřičně oceněna. Až budou rozhodovat o financování školství, měli by pamatovat na to, že ve školách pracují vzdělaní a obětaví lidé, kteří si zaslouží přiměřené odměny. Také odbory by měly být v hájení zájmů školské veřejnosti razantnější. Otázkou ale zůstává, jakou cestou se vydat, aby naše razantnost byla co platná. Určitě ale na něco přijdeme. Jedním z nástrojů je petice, možná je však i stávka.
8
Předsedou ČMOS pracovníků školství byl delegáty V. sjezdu zvolen František Dobšík.
Hana PEČINKOVÁ ke kolektivnímu vyjednávání N ěkolik let jsem pracovala jako funkcionář oblastní rady. Vím, co je vyjednávat s partnerem. Nikdy nebylo vyjednávání snadné, ale vždy šlo oběma stranám o to, aby se domluvily. V současné době je však situace jiná. Odvětvové řízení se zrušilo, většina povinností přešla na obce a hlavně na ředitele školských zařízení. Co nový ředitel, to nové jednání o kolektivní smlouvě. V mnohých zařízeních je velmi složité kolektivní smlouvu uzavřít, protože je tu malý zájem ze strany zaměstnavatele. Přitom ji uzavíráme nejen pro členy odborového svazu, ale pro všechny zaměstnance. Přesto mnohé věci nejdou dohodnout tak, jak bychom chtěli – například zkrácení týdenní pracovní doby, dále nelze uplatnit konto pracovní doby, dost těžko můžeme prodloužit dovolenou provozních pracovníků o další týden nad stanovených pět týdnů a podobně. Ale mnohé se dá upravit ke spokojenosti zaměstnanců – např. násobek odstupného, náhradní volno, možnost účasti na zájezdech EXOD i možnost péče o starší osobu. Za velmi důležité také považuji docílit nabídky uvolněného pracovního místa pro stávající zaměstnance, například pro ty, kteří pracují na dobu určitou. Není však kolektivního vyjednávání bez přípravy na něj, bez nastudo-
vání základních právních dokumentů, bez širších znalostí požadavků zaměstnanců. Od ledna platí nový zákoník práce, vyznat se v něm není vůbec lehké. Mnoho zákonů i dalších předpisů jím bylo zrušeno. Navíc je ve školství mnoho výjimek, jsou tu problémy se zařazováním zaměstnanců, kvalifikačními předpoklady, pracovní náplní – střetávají se dva světy – zákoník práce a zákon o pedagogických pracovnících – ne vždy hovoří stejně. Platové tabulky provozních zaměstnanců začínají hluboko pod minimální mzdou a neodpovídají zaručené mzdě. Pro normálního smrtelníka jsou to věci naprosto nepřijatelné. Znalosti odborářů musejí být při kolektivním vyjednávání značné. Není vůbec dobré, když odborář ví více než zaměstnavatel, ale správný odborář – vyjednávač – to nedává nikdy najevo. Jedná uvážlivě, bez arogance, s tím, aby se se zaměstnavatelem domluvil a uzavřel s ním kolektivní smlouvu. Ovšem tam, kde se strany nedomluví, je třeba volit pomoc zprostředkovatele, který by měl svým jednáním přispět k vyřešení sporů tak, aby nedošlo ke krajnímu řešení, a to ke stávce. Pokud se to nepodaří, může potom jednání pokračovat před rozhodcem. Tak jsou postupně vyčerpány všechny možnosti. Poslední z nich je pak stávka.
Radek VOREL, Most Osobně jsem jednoznačně pro stávku. U nás na Mostecku je veliká nezaměstnanost, tak se lidé bojí, ale já jsem pro to, aby byly odbory radikální. Je pravda, že si tento názor můžu dovolit, jsem u nás v základní škole jediný učitel – muž, a pokud bych byl ze školy pro svou práci v odborech vyhozen, sehnal bych místo jinde. Moje kolegyně by takovou šanci asi neměly, takže se nedivím, když do razantních akcí jít váhají.
Marcela PODLESNÁ, Karviná Platy zaměstnanců ve školství jsou vždy o několik procent nižší než v ostatních rezortech, a tak navýšení o 1,5 procenta v vůbec nepoznáme. Proto by odbory měly bojovat za to, aby pracovní ohodnocení všech pracovníků školství, tzn. i provozních a správních zaměstnanců, bylo ve školství stejné jako v jiných rezortech.
Leopold KRÁLÍK, Břeclav My jsme u nás velice radikální skupina. Chceme co nejrazantnější postup, ale je otázka, nakolik je to reálné. Většina členů je pasivní a spíš vyčkává. Pokud se nepodaří členskou základnu nějak probudit, ničeho nedosáhneme.
9
Božena SEIFERTOVÁ k sociálnímu partnerství aký by měl být ředitel školy, která nechce pouze vzdělávat, ale především vychovávat? Je hlavním kritériem úspěšnosti školy její prezentace na internetových stránkách, anebo příznivá pracovní atmosféra a celkové školní klima podmíněné dobře fungujícími vzájemnými vztahy a komunikací? Jistě se shodneme, že mezi řediteli najdeme mnoho schopných a úspěšných školských manažerů, ale také mnoho těch, kteří se při vedení lidí dopouštějí závažných chyb. V podmínkách právní subjektivity škol je velmi důležité i sociální partnerství. A je to opět osobnost ředitele jako jednoho z účastníků sociálního dialogu ve škole, kdo ovlivňuje jeho úspěšnost. Neboť platí: efektivní sociální partnerství = osobnost předsedy základní organizace + kvalitní ředitel. Zkušenosti z vývoje kolektivního vyjednávání v našich školách mě utvrzují v přesvědčení, že stále ještě musíme hodně hlasitě připomínat ředitelům – našim sociálním partnerům, že vyjednávání má charakter partnerského vztahu, který se neobejde bez etiky, vzájemného respektování, důvěry a objektivity, že východiskem pro rozvoj sociálního partnerství je rovnost vyjednávacích a smluvních stran. Nadřízenost a vědomí odpovědnosti ředitelů za vše, co řídí, vytváří u mnohých
J
pocit, že o vedení školy není potřeba se dělit se svými podřízenými, ani s jejich volenými zástupci, byť jsou jejich práva a kompetence zakotveny v zákoně. Ze zkušenosti však víme, že vztah ředitele a odborového funkcionáře se může úspěšně rozvíjet jen tehdy, prokážou-li ředitelé schopnost odlišovat od sebe obě jeho roviny – rovinu partnerství od roviny podřízenosti. Je obdivuhodné, kolik odpovědnosti musí unést pedagog, který k tomu ještě zastupuje své kolegy vůči zaměstnavateli. Jako by nestačilo, že na jeho bedra stát naložil reformu českého školství, on je navíc odpovědný i za úspěšnost a výsledky kolektivního vyjednávání. A tak kromě toho, že vytváří nové pedagogické dokumenty, pilně po večerech studuje právní předpisy a psychologii vyjednávání, osvojuje si poznatky ze strategie a taktiky, ubezpečuje sám sebe, že schopnost argumentace a přesvědčování je mu přece vrozená, takže už vlastně jen zbývá permanentně posilovat svoji odolnost proti stresu z případných sporů a konfliktů, aby nakonec z toho všeho pracovně nevyhořel. Proto chci vzkázat všem těm, kteří učitelům nemohou odpustit osm týdnů dovolené: Věřte, není to luxus. Nezáviďte jim dva měsíce prázdnin. Je to doba, kdy se přesvědčují, aby od toho neutekli.
Z vystoupení Kunky DAMIANY k mezinárodní spolupráci D
razí kolegové, je mi potěšením přivézt do Prahy pozdravy a gratulace z ETUCE – Evropské odborové komise pro školství. ČMOS pracovníků školství byl vždy organizací s velkou autoritou v ETUCE a jeho názor byl velkým přínosem. V současné době mají profesionální otázky stále větší a větší prostor. Jsou úzce spjaty se sociálními problémy a nemohou být přehlíženy. Čím více diskutujeme prioritu vzdělání v Evropě, tím více tvoří evropské vlády opozice proti právům opozice. Příkladů bych mohla uvést bezpočet, od snižování šance na kariérní růst učitelů, zhoršující se pracovní podmínky, zvyšující se počty studentů ve třídách, a tak bych mohla pokračovat. Toto vše zhoršuje kvalitu vzdělávání. Proto musí být naším nejdůležitějším cílem
snaha o poskytnutí veřejného vzdělání vysoké kvality, které by bylo přístupné pro všechny. Pro naše organizace je ale dalším důležitým cílem i postavení učitele a jeho speciální místo a role v systému. Všechno, co očekáváme od vzdělání, záleží na učitelích. Profesionální problémy jsou čím dál tím důležitější – rodiče, rodiny a společnost očekávají od učitelů zázraky ve vzdělání. Zároveň však statut učitele klesá. Proto musí současné organizace za jeho postavení ve společnosti bojovat a zároveň mu pomáhat v tom, aby byl schopen naplnit představy okolí. Ačkoliv žijeme a pracujeme v obtížné době, spolupráce mezi evropskými zeměmi prostřednictvím odborové solidarity a výměny informací nám může pomoci postavení učitelů zlepšit.
Milada PELAJOVÁ, Radovan LANGER, Přerov Své stanovisko jsme vyjádřili v otevřeném dopise, který jsme poslali všem – od nejvyšších státních orgánů až po naši členskou základnu. O našem postoji svědčí i petice, která je v současné době ve všech základních organizacích. Zmrazení platů je vysloveně krok zpátky, který si vyspělá společnost, ke které se hlásíme, nemůže dovolit. Je to politická zvůle. Budeme se bránit odborovými prostředky a také bude záležet na tom, k čemu nás vedení svazu vyzve. Ale rozhodně to za nás nikdo nevybojuje.
Moravský Krumlov Opravdu nevěřím tomu, co říkala paní ministryně školství, že učitelé nebudou propouštěni. Na navýšení platů, které pro nás tato vláda plánuje, musíme skutečně reagovat s větší razancí, přece jsme za odbory prosazovali 25procentní zvýšení. Jako předsedkyni základní organizace mě učitelé kritizují, že nejsme dostatečně razantní. Moji členové navrhovali i týdenní stávku. Aby to opravdu veřejnost pocítila. Prosazovali jsme pětadvacetiprocentní zvýšení platů, dnes se o tom už vůbec nemluví a najednou je tu navýšení jen o 1,5 procenta. To je pro učitele úplně směšné. Zvlášť v době, kdy pracují na vzdělávacích programech a tráví ve školách dvojnásobek času.
10
Hlavní cíle z Programu ČMOS pracovníků školství na léta 2007 – 2011 Základním cílem ČMOS PŠ je prosazování a obhajoba oprávněných požadavků svých členů, zejména v oblasti pracovněprávní, ekonomické, sociální a profesní. PLATOVÉ PODMÍNKY ČMOS pracovníků školství bude trvat na tom, aby financování tzv. přímých výdajů v regionálním školství zajišťoval stát prostřednictvím státního rozpočtu, kapitoly školství. ČMOS PŠ bude prosazovat: růst platů v tarifní a nárokové složce platu tak, aby bylo dosaženo srovnatelnosti s průměrnými mzdami zaměstnanců v České republice podle dosaženého stupně vzdělání; zlepšení platových poměrů provozních a správních zaměstnanců ve školství; valorizaci nárokových nadtarifních složek platu, zejména tam, kde došlo k neúměrné odchylce od výchozích relací (k tarifům); nárok pedagogických pracovníků na finanční úhradu prací spojených se zpracováním školských vzdělávacích programů a přípravou státních maturitních zkoušek, a to i se zpětnou platností.
zřizovatelů, zvláště aby školy jiných než „veřejných“ zřizovatelů mohly dostávat příspěvek ze státního rozpočtu pouze tehdy, pokud se v plné míře podřídí pravidlům platícím pro „veřejné“ školy; vytváření předpokladů práce pedagogických pracovníků podporou profesionálního růstu prostřednictvím
POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI ČMOS PŠ bude prosazovat: v případě změn v síti škol a školských zařízení vytvoření sociálního programu pro propouštěné zaměstnance; aby provozní a správní zaměstnanci škol a školských zařízeních nebyli převedeni k zřizovateli jako jeho zaměstnanci.
BOZP ČMOS PŠ bude: nadále považovat problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci za nedílnou součást činnosti odborového svazu ve spolupráci se zaměstnavateli, státní správou a samosprávou a Českomoravskou konfederací odborových svazů.
PRACOVNÍ PODMÍNKY ČMOS PŠ bude prosazovat: trvalý růst výdajů státního rozpočtu a dalších výdajů tak, aby se celkový podíl veřejných výdajů na vzdělávání přiblížil k výši dosahované ve vyspělých zemích EU (nejméně 6 procent); legislativní změny, které povedou ke změně systému řízení školství (návrat k odvětvovému řízení); takové legislativní změny, které nepovedou ke zhoršení pracovních podmínek pracovníků ve školství; možnost odchodu do předčasného starobního důchodu bez krácení výměry penze u pedagogických pracovníků od šedesáti let.
zlepšování podmínek pro práci odborových organizací a jejich funkcionářů; legislativní změny zákona č. 250/ 2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, které by umožňovaly povinný převod prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb odborové organizaci a poskytování příspěvku všem bývalým zaměstnancům ve školství.
SOCIÁLNÍ DIALOG
systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, které bude finančně zabezpečeno v plné výši z veřejných rozpočtů; aktivní podporu spolupráce podniků s odbornými školami z hlediska rozvoje lidských zdrojů.
KOLEKTIVNÍ VYJEDNÁVÁNÍ
ČMOS PŠ bude prosazovat: legislativní změny vedoucí k možnosti uzavírat kolektivní smlouvu vyššího stupně; prostřednictvím kolektivních PROFESNÍ PROBLEMATIKA smluv vytvoření širšího rámce pro ČMOS PŠ bude prosazovat: zvýhodnění zaměstnanců škol a škol zachování srovnatelného posta- ských zařízení, kde jsou kolektivní vení škol a školských zařízení všech smlouvy uzavírány;
ČMOS PŠ bude: systematicky upevňovat klíčovou roli odborového svazu v sociálním dialogu na všech úrovních školského systému a v celé oblasti vzdělávání; spolupracovat s odbory školství, kultury a sportu krajských úřadů i dalšími orgány územních samosprávných celků při vytváření podmínek pro práci škol a školských zařízení a řešení jejich problémů (například optimalizace, dlouhodobé záměry ve vzdělávání, rozpočty škol a školských zařízení).
STABILIZACE ČLENSKÉ ZÁKLADNY Cílem ČMOS pracovníků školství je zůstat i v dalším období vysoce reprezentativní a respektovanou organizací v České republice i na mezinárodní úrovni.
inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce 11
12 inzerce
inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce
Sportovní ochranné pomůcky Aby sportování bylo jen radostí, myslete na své bezpečí! Nepodceňujte riziko úrazů! Používejte helmy a chrániče! Využijte nabídku příspěvků na sportovní ochranné pomůcky z fondu prevence Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR. Studentům od 18 do 26 let přispíváme až 700 Kč*, všem ostatním pojištěncům až 500 Kč* na chrániče kloubů, zubů, hlavy, holení a na ochranné brýle při vodních sportech a sportech na sněhu. Nabízíme Vám další balíčky prevence Rozšířené zdravotní péče pro rok 2007. * Příspěvky můžete čerpat v rámci těchto balíčků: Balíček pro muže od 18 let Balíček pro ženy od 18 let Balíček pro děti a mládež do 18 let Balíček pro studenty od 18 do 26 let
TÝDENÍK
Infolinka: 844 121 121 Infomail:
[email protected] Internet: www.zpmvcr.cz
285-sport-leto-185x125-K.indd 1
w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z
Číslo 18
9. května 2007
4.5.2007 15:37:06 Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 780 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.
