14 ze dne

 

    V Praze, dne 3. 8. 2015       

K dopadům nálezu Ústavního soudu ÚS Pl. ÚS 12/14 ze dne 16. 6. 2015   Příjemcům  dotací  obecně  svitla  v červnu  2015  nová  naděje.  Nález  Ústavního  soudu  Pl.  ÚS  12/14  („Nález“) ve věci postupu podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění  účinném  do  19.  2.  2015,  přivítala  též  odborná  právnická  veřejnost.  Předmětem  řízení  před  Ústavním  soudem  bylo  zákonné  ustanovení,  které  ve  svém  důsledku  odepíralo  právo  příjemce  dotace  na  jakýkoli  opravný  prostředek  včetně  soudního  přezkumu.,  Dále  umožnilo  některým  poskytovatelům dotace (a to především ze Strukturálních fondů EU) svého „zákonného“ postavení  zneužívat  a  mnohdy  svévolně,  navzdory  pravomocným  rozhodnutím  jiných  orgánů,  přiznanou  dotaci následně krátit, snižovat či odnímat na základě pouhých  domněnek o  pochybení příjemce  při vynakládání dotačních prostředků. Nález, kterým Ústavní soud prohlásil rozpor části ustanovení  § 14e rozpočtových pravidel s ústavním pořádkem, tak jednoznačně ukázal, že má smysl se bránit  proti bezpráví a svévoli.  Jakých případů se Nález týká?    Předně je třeba uvést, že ustanovení § 14e rozpočtových pravidel ve znění, které bylo předmětem  řízení  před  Ústavním  soudem,  platilo  do  19.  2.  2015.  20.  2.  2015  totiž  nabyla  účinnosti  novela  zákona  (zákon  č.  25/2015  Sb.),  která  sporné  ustanovení  změnila.  Podle  přechodného  ustanovení  ke  zmíněné  novele  se  právní  vztahy  vzniklé  z rozhodnutí  o  poskytnutí  dotace  vydaných  přede  dnem  nabytí  účinnosti  novely,  posuzují  podle  zákona  ve  znění  účinném  do  19.  2.  2015.  Jinými  slovy, daný problém § 14e se týká případů, kdy rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno do  data 19. 2. 2015. Příjemci dotací z rozhodnutí vydaných až po tomto datu se již řídí novelizovaným  textem rozpočtových pravidel, který přes přetrvávající nedostatky přinesl nově mj. řádný opravný  prostředek  proti  opatření  o  nevyplacení  části  dotace  a  byla  odstraněna  výluka  jeho  soudního  přezkumu.         

 

  O čem předmětné ustanovení § 14e rozpočtových pravidel bylo?    Podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  nemusel  poskytovatel  vyplatit  část  dotace,  domníval‐li  se,  že  došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské  unie, a to do výše, která je stanovena v rozhodnutí o poskytnutí dotace jako nejvyšší možná výše  odvodu  za  porušení  rozpočtové  kázně.  Přitom  byl  povinen  přihlédnout  k  závažnosti  porušení  a  jeho  vlivu  na  dodržení  cíle  dotace.  V  případě,  že  poskytovatel  provedl  při  proplácení  dotace  zmíněné  opatření,  byl  povinen  o  něm  písemně  informovat  příjemce  dotace  a  příslušný  finanční  úřad,  a  to  včetně  jeho  rozsahu  a  odůvodnění.  Nato  mohl  pokračovat  v  proplácení  zbývající  části  dotace. Na tato opatření poskytovatele dotace se nevztahovaly obecné předpisy o správním řízení  a bylo vyloučeno i jeho soudní přezkoumání.    V čem bylo toto ustanovení problematické?    Nález  Ústavního  soudu  byl  vydán  jako  výsledek  řízení  na  základě  návrhu  podaného  Nejvyšším  správním soudem. Ten mj. konstatoval, že protiústavnost opatření dle § 14e rozpočtových pravidel  spatřuje v tom, že zákon umožňuje výplatu dotace pozastavit na základě domněnky poskytovatele  dotace,  avšak  zcela  absentují  zákonem  upravená  kritéria  pro  takový  postup;  důsledkem  toho  je  možnost  svévole  ze  strany  poskytovatele  a  absence  právní  jistoty  na  straně  příjemce.  Zastavení  výplaty dotace (navíc  na zákonem neomezený čas)  tak zasahuje  do práv příjemce  dotace  tím, že  porušuje  zásadu  legitimního  očekávání.  Příjemce  důvodně  předpokládá,  že  mu  bude  na  základě  rozhodnutí  o  poskytnutí  dotace  vyplacena  celá  částka,  pokud  se  neprokáže,  že  porušil  své  povinnosti, v důsledku čehož by bylo namístě rozhodnutí dotaci nebo její část odejmout.             Jaký postup poskytovatele dotace zákon v § 14e předvídal?    Na  tomto  místě  je  nutno  zopakovat,  že  pokud  poskytovatel  dotace  přijal  opatření  podle  § 14e  rozpočtových pravidel, tj. nevyplatil část dotace, neboť se domníval, že došlo k porušení pravidel  pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie, byl povinen o tomto  opatření informovat příjemce dotace a příslušný finanční úřad.  Nedostatek ustanovení §  14e rozpočtových  pravidel ve  znění  před poslední  novelou spočíval mj.  v tom, že dále neřešil postupy, které měly po provedení opatření spočívajícím v nevyplacení části  dotace následovat.    Logický  výklad  příslušných  ustanovení  rozpočtových  pravidel,  který  však  někteří  poskytovatelé  dotací zjevně neuznávali, dovozoval, že ona informace finančnímu úřadu o provedeném opatření  (včetně  jeho  rozsahu  a  odůvodnění)  představuje  ve  svém  důsledku  podnět,  na  základě  kterého  finanční  úřad  zahájí  řízení  o  odvodu  za  porušení  rozpočtové  kázně  ve  smyslu  §  44a  odst.  9  rozpočtových  pravidel,  podle  něhož  vykonávají  finanční  úřady  správu  odvodů  za  porušení  rozpočtové kázně a penále v souladu s daňovým řádem. Porušitel rozpočtové kázně má při správě  odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. 

 

2

  Řízení  před  finančním  úřadem  podle  daňového  řádu  je  řízením  formalizovaným,  zajišťujícím  příjemci  dotace  právo  na  spravedlivý  proces  včetně  řádných  a  mimořádných  opravných  prostředků, soudního přezkumu, jakož i institutu prominutí odvodu či penále.  Pokud  v takovém  řízení  příjemce  dotace  neuspěje  (a  to  i  po  vyčerpání  všech  opravných  prostředků), v jeho postupu je finančním úřadem shledáno porušení rozpočtové kázně a vyměřen  odvod., Následně se podle § 44a odst. 5 rozpočtových pravidel do plnění povinnosti provést odvod  za  porušení  rozpočtové  kázně  započítávají  i  částky,  které  poskytovatel  dotace  dosud  nevyplatil,  protože se domnívá, že byla porušena rozpočtová kázeň.    Jak bylo toto ustanovení aplikováno v praxi?    Abychom  byli  zcela  objektivní,  je  nutno  zdůraznit,  že  řada  poskytovatelů  dotací  postupu  podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  vůbec  nevyužívala.  Přesto  se  však  našli  tací,  kteří  tehdejšího  znění  zákona začali postupně využívat stále více a více. Nezůstalo však jen u toho.   Proti  samotnému  aktu  pozastavení  vyplácení  dotace  na  základě  kvalifikované  domněnky  o  porušení  pravidel  pro  zadávání  veřejných  zakázek  asi  nelze  v zásadě  nic  namítat,  pokud  se  skutečně  jedná  o  dočasné  pozastavení  plateb  charakteru  preventivního  opatření  trvajícího  do  doby,  než  je  domnělé  pochybení  příjemce  dotace  příslušným  orgánem  v řádném  řízení  buď  potvrzeno,  nebo  vyvráceno.  Praxe  však  přinesla  postup,  kdy  někteří  poskytovatelé  dotace  začali  podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  vydávat  akty  nazvané  Oznámení  o  snížení  dotace,  které  sami  označovali  za  opatření  konečné,  tedy  opatření,  jímž  se  nikoli  pouze  pozastavuje  výplata  části  dotace, nýbrž část dotace definitivně odnímá, neboli dotace snižuje, krátí.   Vzhledem k tomu, že takovýto postup byl vydáván za postup podle § 14e rozpočtových pravidel,  příjemci  dotace,  dotčení  tímto  opatření,  byli  zároveň  poučeni,  že  proti  takovému  opatření  není  přípustný žádný opravný prostředek a je vyloučen i jeho soudní přezkum.   Sečteno  a  podtrženo,  pouhá  domněnka  poskytovatele  dotace,  mnohdy  ještě  převzatá  ze  zjištění  jiného orgánu (např. auditního), vedla de facto k odebrání části dotace příjemci, aniž by tento měl  jakékoli možnosti obrany proti takové svévoli.      V řadě případů navíc příslušný finanční úřad na základě oznámení poskytovatele dotace o opatření  podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  řízení  podle  daňového  řádu  ani  nezahájil.  V jiných  případech  naopak po provedeném řízení konstatoval, že k porušení rozpočtové kázně vůbec nedošlo. To však  poskytovatel dotace vůbec nevzal v úvahu a na snížení dotace, které provedl, i nadále trval, opět  bez jakékoli možnosti příjemce se proti tomuto postupu bránit.    Výrok v Nálezu Ústavního soudu    Ústavní  soud  dospěl  v Nálezu  k závěru,  že  „ustanovení  §  14e  odst.  4  zákona  č.  218/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  a  o  změně  některých  souvisejících  zákonů,  ve  znění  účinném  do  19.  2.  2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“, bylo v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy  ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“.     

 

3

S ohledem  na  čl.  89  odst.  2  Ústavy  jsou  orgány  veřejné  moci  povinny  promítnout  důsledky  shledané  protiústavnosti  do  své  rozhodovací  praxe,  tedy  při  řešení  konkrétních  případů  ustanovení  §  14e  odst.  4  zákona  č.  218/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  a  o  změně  některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2015, ve slovech „a je vyloučeno jeho  soudní přezkoumání“, neaplikovat.     Jak Ústavní soud vyložil ustanovení § 14e rozpočtových pravidel?         Ústavní soud se v Nálezu zabýval též obsahem ustanovení § 14e rozpočtových pravidel a poskytl  jeho výklad, který dosud odborná právnická veřejnost postrádala.     Z odůvodnění Nálezu si dovolíme poukázat na nejvýznamnější právní závěry.     a.

Jedná se o „pozastavení výplaty části dotace“ (bod 33 odůvodnění Nálezu);  Pozastavení  výplaty  části  dotace  je  rozhodnutím,  které  se  dotýká  právní  sféry  jejího  příjemce (bod 34 odůvodnění Nálezu); 

b.

Pokud  poskytovatel  dotace  na  základě  provedeného  auditu  nazná,  že  došlo  při  naplňování  činností financovaných příslušnou dotací k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek,  může dle § 14e zákona o rozpočtových pravidlech pozastavit výplatu dotace (resp. nemusí  vyplatit  část  dotace)  a  v  návaznosti  na  to  informuje  příslušný  finanční  úřad  o  svých  zjištěních.  Finanční  úřad  v  souladu  s  §  88  a  násl.  zákona  č.  280/2009  Sb.,  daňový  řád,  zahájí  u  příjemce  dotace  daňovou  kontrolu,  jejímž  výsledkem  je  buď  konstatace  porušení  rozpočtových pravidel a případné následné vyměřovací řízení a uložení sankce, nebo daňová  kontrola finančního úřadu závady a nedostatky ve spojitosti s veřejnou zakázkou, potažmo  porušení rozpočtových pravidel neshledá, a poté finanční úřad již další kroky nečiní (bod 39  odůvodnění Nálezu);  

c.

Podústavní  právo  nikterak  neupravuje  situaci,  kdy  finanční  úřad  dospěje  k  závěru,  že  se  o  porušení  rozpočtové  kázně  nejedná  a  poskytovatel  dotace  s  tímto  názorem  nesouhlasí  (kritika právní úpravy, která nestanoví dostatečné procesní rámce pro popsané situace, např.  v článku Moravec, O. Krácení dotace v judikatuře Nejvyššího správního soudu – polojasno?,  dostupného pod č. 95155 na www.epravo.cz). Rovněž podústavní právní úprava nijak neřeší  situace, kdy finanční úřad nevydá platební výměr ukládající příjemci dotace provést odvod za  porušení  rozpočtové  kázně,  a  poskytovatel  dotace  přesto  příjemci  zadržené  finanční  prostředky  nevyplatí.  Nadto  nejsou  ani  explicitně  stanoveny  žádné  lhůty,  v  nichž  mají  příslušné orgány rozhodnout (body 39 a 40 odůvodnění Nálezu).   

d.

Postupem  podle  §  14e  zákona  může  dojít  k  zásahu  do  legitimního  očekávání  příjemce  dotace. Pokud totiž příjemce dotace dodrží veškeré podmínky, které mu byly v rozhodnutí o  udělení  dotace,  právních  předpisech  i  případných  dalších  normativech  pro  čerpání  a  používání  dotace  stanoveny,  pak  mu  vzniká  legitimní  očekávání,  že  mu  bude  celá  dotace  poskytnuta.  V  případě,  že  z  důvodu  pouhé  nedůvodné  domněnky  na  straně  poskytovatele  dojde  k  pozastavení  výplaty  části  dotace,  je  takovýto  postup  zásahem  do  legitimního  očekávání příjemce, že mu bude celá dotace vyplacena a bude ji moci použít na stanovený 

 

4

účel. Porušení tohoto legitimního očekávání není jen zásahem do jeho právní jistoty, ale též  zásahem do jeho práva na ochranu majetku, jak ji upravuje č. 11 Listiny (bod 46 odůvodnění  Nálezu).     e.

Rozhodnutí poskytovatele o pozastavení čerpání dotace je též odůvodněno veřejným zájmem  na  ochraně  před  porušováním  právních  povinností  příjemci,  zejména  před  porušením  rozpočtové  kázně  či  před  podvody,  nicméně  absence  soudní  kontroly  v  tomto  případě  neumožňuje  zohlednit  a  chránit  zájem  příjemce  dotace  a  jeho  legitimní  očekávání  na  čerpání  již  jednou  přidělené  dotace.  Absence  soudní  kontroly  neumožňuje  ani  těm,  kteří  žádná  pravidla  neporušili,  aby  se  domohli  ochrany  svého  legitimního  očekávání  na  nabytí  majetku,  který  jim  byl  rozhodnutím  příslušného  státního  orgánu  poskytnut  (§  14  zákona).  Rozhodnutím o poskytnutí dotace totiž bylo konstituováno legitimní očekávání příjemce, že  mu dotace bude poskytnuta, a pokud dodrží všechna pravidla, tak mu budou ve stanovených  termínech  za  stanovených  podmínek  přiznané  peněžní  prostředky  vyplaceny.  Na  tom  nic  nemění ustanovení § 14 zákona o tom, že na dotaci není právní nárok, neboť poté, kdy je  vydáno  rozhodnutí  o  poskytnutí  dotace  podle  §  14  odst.  3  zákona,  jedná  se  ze  strany  příjemce  o  vymahatelnou  pohledávku.  Rozhodnutí  o  pozastavení  čerpání  dotace  je  pak  zásahem  do  očekávání  příjemce,  že  mu  bude  z  titulu  této  pohledávky  plněno  (bod  51  odůvodnění Nálezu).  

f.

I  kdyby  posléze  poskytovatel  dospěl  k  závěru,  že  nedošlo  k  porušení  povinností  příjemce,  a  následně  pozastavené  finanční  prostředky  příjemci  vyplatil,  prodlení  v  čerpání  finančních  prostředků  z  přiznané  dotace  způsobené  státem,  může  být  vážným  zásahem  do  majetkových  práv  příjemce,  neboť  může  vyvolat  dodatečné  finanční  náklady,  zdražení  nebo  dokonce  zmarnění  celé  plánované  investice. Tedy  i  v  důsledku  pozastavení  čerpání  dotace  zpravidla  dojde  k  zásahu  do  majetku  příjemce  tím,  že  mu  bude  způsobena  majetková škoda (bod 52 odůvodnění Nálezu).  

  Jaké jsou právní důsledky vydání Nálezu?    Normativní  část  Nálezu,  tedy  výrok  o  protiústavnosti  výluky  soudního  přezkumu,  obsažený  ve  znění ustanovení § 14e odst. 4 rozpočtových pravidel účinného do 19. 2. 2015, znamená, že žaloby  podané  ohledně  přezkumu  postupu  poskytovatele  dotace  podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  nemohou soudy odmítnout s odkazem na ustanovení § 70 písm. f) soudního řádu správního, podle  kterého jsou ze soudního přezkoumávání vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání  vylučuje zvláštní zákon (tj. právě rozpočtová pravidla).  Odůvodnění  Nálezu  je  potom  cenným  výkladovým  zdrojem  významu,  obsahu  a  charakteru  opatření podle § 14e rozpočtových pravidel, z něhož by měli nejen soudy v řízeních o přezkumu,  ale zejména samotní poskytovatelé dotací vycházet.         

 

 

5

Účinky Nálezu ex tunc nebo ex nunc?    S odborníky  v oboru  ústavního  práva  jsme  se  shodli  na  závěru,  že  na  rozdíl  od  právních  systémů  některých  jiných  států  má  v  českém  právním  řádu  Nález  Ústavního  soudu  účinky  tzv.  ex  nunc,  neboli účinky, které nastávají až po vydání Nálezu, nikoli zpětně.   To  ve  svém  důsledku  znamená,  že  pokud  se  příjemce  dotace  řídil  ustanovením  zákona,  nepodal  správní žalobu za účelem přezkoumání postupu poskytovatele dotace a v důsledku toho uplynula  prekluzívní  lhůta  k podání  žaloby,  nemá  již  nyní  možnost  domáhat  se  navrácení  této  lhůty  na  základě  Nálezu,  přestože  byla  výluka  ze  soudního  přezkumu  shledána  protiústavní.  Možnost  přezkumu  je  dána  až  pro  situace,  kdy  lhůta  pro  podání  žaloby  před  vydáním  Nálezu  ještě  neuplynula.     Naproti tomu značnou výhodu má ten příjemce dotace, který navzdory výluky soudního přezkumu  obsažené  v  §  14e  rozpočtových  pravidel  žalobu  včas  podal.  Soudy,  jimž  byla  známa  okolnost,  že  proti  zmíněnému  ustanovení  je  vedeno  řízení  před  Ústavním  soudem,  zpravidla  řízení  o  žalobě  přerušily s tím, že vyčkají vydání Nálezu. Nyní lze očekávat, že v přerušených řízeních bude řádně  pokračováno a žalobní nárok bude posouzen po věcné stránce.    Přes  výše  uvedený  závěr  považujeme  za  nutné  upozornit,  že  se  v právní  teorii  a  soudní  praxi  vyskytují  názory,  které  přesto  určitou  možnost  retroaktivního  účinku  nálezu  Ústavního  soudu  připouštějí; tomuto tématu se (spíše pro kolegy právníky) věnujeme v samostatném článku   „Mohou  příjemci  dotací  podávat  po  nálezu  Ústavního  soudu  k  §  14e  Rozpočtových  pravidel  správní žaloby dodatečně?“     Odpověď na otázku, zda by byl za určitých okolností zpětný účinek Nálezu připuštěn, a v důsledku  toho  i  navrácena  lhůta  k podání  žaloby  proti  postupu  dle  §  14e  rozpočtových  pravidel,  by  však  s konečnou platností poskytl až příslušný soud.         Závěry z odůvodnění Nálezu jako významný zdroj soudního výkladu    Na rozdíl o výrokové části Nálezu, která má účinky ex nunc, je nutno vidět v Nálezu významný zdroj  soudního výkladu předmětného ustanovení. Soudy, finanční úřady i samotní poskytovatelé dotací  budou  muset  vzít  závěry  konstatované  Ústavním  soudem  na  vědomí  a  důsledně  se  jimi  řídit.  Protože  se  jedná  o  výklad  ustanovení,  použije  se  tento  výklad  „odpočátku“,  tedy  na  všechny  případy, kdy bylo předmětné ustanovení aplikováno.                    Mají tedy ti příjemci, kterým již propadla lhůta pro podání žaloby, ještě nějakou šanci se bránit?    Jak  bylo  výše  popsáno,  účinky  Nálezu  ex  nunc  nezpůsobují  navrácení  lhůty  k podání  žaloby  ke  správnímu  soudu.  Zdálo  by  se  tedy,  že  ti,  kteří  žalobu  nepodali,  již  nemohou  stav  věci  zvrátit, 

 

6

přestože  tak  neučinili  v důsledku  tehdejší  výluky  soudního  přezkumu,  jež  byla  shledána  protiústavní. Ledaže by sám poskytovatel dotace chtěl vzniklý stav napravit.   Přesto však věc není zcela ztracena, a to díky institutu tzv. nicotnosti správního rozhodnutí, o níž je  vhodné pojednat poněkud podrobněji.     Nicotnost z důvodu nedostatku věcné příslušnosti    Podle  §  77  odst.  1  zákona  č.  500/2004  Sb.,  správní  řád,  ve  znění  pozdějších  předpisů  („správní  řád“),  je  za  nicotné  považováno  rozhodnutí,  k jehož  vydání  nebyl  správní  orgán  vůbec  věcně  příslušný.  Nicotnost  z tohoto  důvodu  zjišťuje  a  rozhodnutím  prohlašuje  správní  orgán  nadřízený  správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.  Jak  vyplývá  z odůvodnění  Nálezu,  opatření  podle  §  14e  rozpočtových  pravidel  je  opatřením  spočívajícím v pozastavení výplaty části dotace, nikoli konečným rozhodnutím ve věci.   Podíváme‐li se na znění rozpočtových pravidel pozorněji, zjistíme, že zákon nezná institut krácení  resp.  snížení  dotace  ze  strany  poskytovatele  dotace.  V  §  15  rozpočtových  pravidel  je  upraven  institut  odnětí  dotace,  kdy  poskytovatel  může  na  základě  provedeného  správního  řízení  rozhodnout o odnětí dotace z důvodů taxativně stanovených v tomto ustanovení. Mezi uvedenými  důvodu  však  není  žádný  důvod  spočívající  v domnělém  pochybení  příjemce  dotace  při  nakládání  s dotačními prostředky (pouze, pokud příjemce umožnil výkon nelegální práce).  Vzhledem k tomu, že vztah mezi poskytovatelem a příjemcem dotace je vztahem veřejnoprávním,  v rámci  kterého  je  nutno  uplatnit  zásadu,  že  správní  orgán  (poskytovatel  dotace)  může  vůči  příjemce dotace činit pouze to, co je zákonem dovoleno, je zřejmé, že rozpočtová pravidla ve znění  účinném  do  19. 2. 2015  neumožňovala  (jak  podle  samotného  §  14e,  tak  ani  podle  jiného  ustanovení) poskytovateli dotace snížit resp. krátit dotaci, pokud se domníval, že došlo k porušení  pravidel  pro  zadávání  veřejných  zakázek.  To  mohl  učinit  až  příslušný  finanční  úřad  v řízení  o  odvodu  za  porušení  rozpočtové  kázně  s tím,  že  vyměřený  odvod  se  mohl  započítat  proti  pozastavené výplatě části dotace ve smyslu § 14e. Tento právní závěr ostatně výslovně potvrdil i  Nález  Ústavního  soudu  v bodě  39  svého  odůvodnění.  Vedle  toho  mnohdy  poskytovatel  dotace  takový  postup  sám  výslovně  deklaroval  v příslušném  rozhodnutí  o  poskytnutí  dotace,  kdy  např.  uvedl,  že  porušení  povinností,  které  má  nebo  mohlo  mít  finanční  dopad  či  vliv  na  výsledek  výběrového řízení a které zakládá porušení rozpočtové kázně, bude postiženo „odvodem“. Odvod  je opět institutem v rámci správy náležející do výlučné kompetence příslušného finančního úřadu  podle § 44a odst. 9 rozpočtových pravidel, nikoli poskytovatele dotace.         Pokud tedy připustíme závěr, že poskytovatel dotace rozhodl podle § 14e rozpočtových pravidel o  snížení  resp.  krácení  dotace  a  vydával  toto  opatření  za  konečné  rozhodnutí  ve  věci,  suploval  tak  věcnou  příslušnost  finančního  úřadu,  který  je  jediný  nadán  rozhodovat  podle  daňového  řádu  o  konečném „snížení dotace“ formou odvodu do rozpočtu za porušení rozpočtové kázně. Z toho pak  lze dovodit, že poskytovatel dotace vydal akt, k jehož vydání nebyl věcné příslušný, a tudíž jde o  rozhodnutí nicotné ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu.  Jestliže nicotnost prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí  vydal,  lze  uvažovat  o  analogické  aplikaci  ustanovení  o  řádném  opravném  prostředku  ve  formě  rozkladu.  Je‐li  správní  rozhodnutí  vydáno  ústředním  orgánem  státní  správy  resp.  ministerstvem, 

 

7

rozhoduje  o  rozkladu  vedoucí  orgánu  resp.  ministr;  ten  je  pak  považován  za  „nadřízení  správní  orgán“.       Podle § 78 odst. 1 správního řádu se nicotnost zjišťuje a prohlašuje z moci úřední s tím, že zejména  účastníci  řízení,  v němž  bylo  předmětné  rozhodnutí  vydáno,  mohou  dát  podnět  k prohlášení  nicotnosti.   Důležité je, že zákon v případě podání podnětu nestanoví žádnou lhůtu.; Z toho lze dovozovat, že  podnět  k prohlášení  nicotnosti  správního  rozhodnutí  lze  podat  kdykoli,  tedy  i  po  uplynutí  dvouměsíční lhůty k podání žaloby v řízení o nezákonnosti rozhodnutí.  Na  základě  výše  uvedených  skutečností  můžeme  konstatovat,  že  příjemce,  kterému  byla  dotace  krácena resp. snížena „konečným rozhodnutím“ poskytovatele, ač k takovému rozhodnutí je věcně  příslušný toliko finanční úřad v řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně, a příjemce nepodal  na  základě  §  14e  rozpočtových  pravidel  ve  dvouměsíční  lhůtě  proti  rozhodnutí  žalobu  ke  správnímu soudu, může i po této lhůtě podat podnět k prohlášení nicotnosti rozhodnutí ve smyslu  § 78 odst. 1 správního řádu.     Pokud  příslušný  orgán  nicotnost  neshledá,  sdělí  tuto  skutečnost  s uvedením  důvodů  příjemci  dotace  do  30  dnů.  Podle  některých  názorů  (viz  např.  článek  zveřejněný  na  http://www.epravo.cz/top/clanky/nicotnost‐spravniho‐rozhodnuti‐predbezne‐povahy‐ 77561.html)  je  třeba  takové  sdělení  považovat  za  správní  rozhodnutí  a  je  proti  němu  přípustná  žaloba  podle  §  65  soudního  řádu  správního,  a  to  opět  do  dvou  měsíců  ode  dne,  kdy  bylo  toto  sdělení  doručeno  příjemci  dotace,  který  podnět  podával.  Soud  by  v takovém  řízení  měl  přezkoumat  postup  správního  orgánu  a  v rámci  přezkumu  se  zabývat  i  otázkou  nicotnosti  samotného rozhodnutí, a to včetně důvodů nicotnosti uvedených v § 77 odst. 2 správního řádu.       Podle  §  77  odst.  2  správního  řádu  je  nicotné  to  rozhodnutí,  které  trpí  vadami,  jež  je  činí  zjevně  vnitřně  rozporným  nebo  právně  či  fakticky  neuskutečnitelným,  anebo  jinými  vadami,  pro  něž  je  nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud  podle § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Zjistí‐li  soud  v souladu  s tímto  ustanovením,  že  rozhodnutí  trpí  takovými  vadami,  které  vyvolávají  jeho  nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu.     Závěrem  je  třeba  připomenout,  že  tento  postup  se  týká  pouze  případu,  kdy  dané  rozhodnutí  bude možno považovat za nicotné, nikoli „pouze“ za nezákonné.            JUDr. Karel Zuska  Partner, AK HOLEC, ZUSKA & partneři   

 

8