136

NÁŠ ČASOPIS Červen, červenec, srpen 2012 / 136 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. (Evangelium podle Marka 10,13-16) Milí přátelé, sestry a bratři, Ježíšovi učedníci asi brání důstojnost, ale i čas svého Mistra - zcela v duchu dobových zvyklostí, na které se ovšem Ježíš neohlíží. Mazlí se s dětmi – objímá je; vzkládá na ně ruce a žehná jim. Asi nešlo jen o tu důstojnost a o to, že děti měly jiné postavení než dnes: Ježíši, ty jsi tady přece kvůli vyšším věcem, ty máš jiné úkoly… Učedníci často u Ježíše naráželi, nerozuměli jeho poslání. Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim. Boží království jim patří stejně jako vám. Nebo jsou dokonce v něčem napřed, jsou do toho království víc ponořené – ale v čem? Asi ne proto, že by byly bez hříchu. Snad proto, že lépe než my dospělí umějí přijímat dary, neuvažují tolik o svých zásluhách a o tom, jak se revanšovat, aby nezůstaly nic dlužny (s Bohem si nikdy nejsme „kvit“). Ve své upřímnosti bývají otevřenější pro druhé i pro Boha. Ježíš se rozhněval se. Kdy se to stávalo? Ani ne tehdy, když učedníci něco nechápali, ale tehdy, když někomu bránili, když chtěli někoho odstrčit nebo odbýt. Učedníci chvíli předtím také bránili někomu, kdo pomáhal lidem podobným způsobem jako Ježíš, dokonce v jeho jménu, ale nebyl s ním a s jeho učedníky. Tehdy řekl: „Kdo není proti nám, je pro nás.“ Pak však také mluvil velmi tvrdě o závažnosti pokušení a o rozvodu, následně označil naši připoutanost k majetku za něco, co nám brání vejít do Božího království. Nechat děti přijít neznaObr. Vojta Heller, 6 let, Ježíš a děti mená jen ono nebránit. Mám

za to, že to znamená i aktivní přístup - otvírat jim cestu, ukazovat, jak je svět víry rozmanitý, bohatý, štědrý. Přál bych si, abychom svým dětem co nejvíce otevírali cestu k Bohu – ne abychom jim zametali jejich životní cestu, ale abychom před nimi otevírali dveře poznání – abychom jim svědčili, „vydávali počet“ ze své víry, naděje i lásky, a přitom jim nechávali svobodu. Svobodou se však často hájí ti, kdo svou víru ve skutečnosti nepraktikují a před svými dětmi neumějí otevřít své nitro – o to se totiž, myslím, ve svědectví víry jedná: děti netouží po tom, abychom jim sdělovali pravdy víry; zaujme je však, když poznají, z čeho žijeme, čerpáme a bez čeho bychom za nic na světě nechtěli být. Na druhou stranu myslím, že je pro víru „životně“ důležité, abychom dětem otevírali prostor svobody, která je prvním darem lásky. Přál bych si, abychom uměli ale dát dětem prostor, aby samy přišly k Bohu, aby si mohly tvořit svůj vztah s Bohem, a to ne v předem zajetých kolejích či v rámci jednoznačných představ. Dejme si pozor i na to, že dětem záleží na tom, jestli jim jejich myšlenky schvalujeme, tedy i jejich víru. Je zajímavé, že i dospívající (ač v mnohém proti rodičům revoltují), jdou ve šlépějích rodičů v tom či onom způsobu zbožnosti. Nekorigujme jejich pohled na Boha, neříkejme uzavírající výpovědi („Víra není nic jiného než…“ apod.). Předtím, když se mezi sebou učedníci dohadovali, kdo z nich je největší, řekl jim Ježíš: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ (9,34-37) To první bylo přijmout Boží království, to druhé je přijímat děti a dát jim důstojnost, kterou jim dává Ježíš (to neznamená dát jim vždy to, co chtějí). K tomu prvnímu: Kdo nepřijme Boží království tak, jako by byl dítě, kdo se není schopen vnímat jako Boží dítě, kdo nechce mít a rozvíjet vztah k Bohu jako syn nebo dcera, ten o něco podstatného v životě přichází. „Když se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“, říká Ježíš u evangelisty Matouše (18,3). To znamená, že s tím „být jako děti“ úzce souvisí to, čemu se říká obrácení, v původním slova smyslu proměna. A proměna pohledu na svět, to je to největší, co se může v lidském životě stát (to je víc než velké skutky). A k tomu druhému: Ježíš jasně říká, že přijmout druhého (tedy i dítě) je něco hlubšího (a možná leckdy pracnějšího) než jen vzít jako fakt, že tu ten druhý se mnou je. Znamená to přijmout jej i s tím, jaký je, co prožívá a jak věří. Myslím si, že to, co děti mohou ve víře prožívat, je účast na Božím království, nic menšího, jejich víra není nějaká nedokonalá proto, že je nedospělá, proto, že nemají zkušenosti. Vždyť kolik mají děti zkušeností důvěry, která je tím nejdůležitějším ve víře? Nedostatek důvěry je právě to, co provází často naši „dospělou víru“ a co nám brání vcházet do Božího království. Děti mají žel i hořké zkušenosti (a nejen o zklamané důvěře), nemusejí být ani dospělé. Nám dospělým se zdá, že nemají starosti, ale ony ty své starosti prožívají často s větší intenzitou než my ty své. (Vzpomínám si, jak jsem těžce prožíval v dětství věci, nad kterými bych dnes mávnul rukou, 2

č.136

Červen, červenec, srpen 2012

dokonce dnes i ty mnohem „větší“ starosti nesu lehčeji, právě díky víře.) I víra nás dospělých není hotová, může procházet různými krizemi, zvlášť tehdy, když je úzce spjata s naším viděním světa – a když nám do sebe věci přestanou „zapadat“. V předcházejícím příběhu o uzdravení posedlého chlapce prosí jeho otec Ježíše „Věřím, Pane, pomoz mé nedověře!“ (doslova nevíře). Tím nechci pominout rozměr zralosti osobnosti člověka a tedy i víry. Někteří moudří lidé popsali i různé fáze křesťanské víry, avšak na nich nezávisí to, že nám Bůh je a chce být blízko; ani ta „nejnižší“, nejprostší není méně hodnotná než ty „vyšší“. Před dvěma lety jsme měli ve sboru debatu o křtu. Mluvili jsme mj. o pochybnostech farářů i presbyterů, zda jej lidé v církvi berou vážně (rodiče, kteří žádají o křest dítěte, ale nechodí do kostela), a o tom, zda bránit či ne. Minule jsem psal o společném slavení večeře Páně, o tom, že je to místo, na kterém můžeme osvědčit to, co nás Ježíš učí: nesoudit, mít pochopení a ohled k jinakosti druhého. Protože jsme se při sborovém večeru zabývali tématem slavení večeře Páně s dětmi (slyšeli jsme o tom, jak se to praktikuje v římskokatolické církvi), hodně jsem o tom teď přemýšlel. Reformně smýšlející katolíci říkají, že logické zařazení „prvního přijímání“ by bylo až při biřmování (obdoba konfirmace). U nás naopak reformní snahy vedly k tomu, abychom dětem umožnili plnou účast u stolu Páně už v dětství. Důvody na obou stranách jsou rozumné a pochopitelné. Dříve se v církvi mluvilo o „připuštění“ dětí ke stolu Páně, což mi evokovalo jistou zoologickou praxi u psů nebo u jiných domácích zvířat. Dnes říkáme, že děti ke stolu Páně „zveme“. Přesněji řečeno, pozvání vyřizujeme (zve Kristus), a jde o to, kdy jim to vyřídíme. V každém případě je důležité, aby děti měly možnost u stolu Páně s rodiči být a přijmout (aspoň) požehnání, tedy aby se aktivně účastnily toho dění, byť by ještě Krista pod „způsobami“ chleba a vína nepřijímaly. Boží blízkost a lásku poznáváme nejen ze svědectví (či dokonce jen z informací), ale i praxí, tím, že ji zakoušíme. Někteří mladí lidé v našem sboru, kteří jako děti nepřijímali, začali přijímat během přípravy na konfirmaci – to je také jedna z možností. Jsem rád, že v evangelických církvích neleží slavení večeře Páně v oblasti církevního práva, že si klademe více tu otázku, jak by to asi chtěl Ježíš, že bereme v potaz Ježíšovo stolování s hříšníky a že je u nás tudíž stůl Páně otevřen i těm, kteří jinak věří, anebo těm, kterým se nedaří žít ve shodě s Božím přáním či Kristovými nároky. Někteří by na základě vyprávění o dětech v Ježíšově blízkosti usoudili, že dětem má stačit požehnání (co asi odpovídá tomu pomazlení s Ježíšem?). Jsem rád, že v našem sboru je v pravomoci rodičů, zda nechají své děti přijímat již od útlého dětství či později, nebo zda je vedou k tomu, aby poprvé přijímaly až u konfirmace. Někomu se možná nezdá, že to je nejednotná praxe, že se při vysluhování musíme dětí či rodičů alespoň pohledem zeptat, ale myslím, že je to tak dobře. Rodiče především uvádějí děti do života víry, církev či sbor až na druhém místě. Z psychologického hlediska mám za to, že je pro děti dobré, když je nějaké Červen, červenec, srpen 2012

č.136

3

„poprvé“, konkrétní čas, nějaký zlom, na který je možné se připravovat a kdy mohou děti prožít něco, na co se mohu těšit. Myslel jsem si, že by stálo za úvahu, zda takovou příležitost rodinám s dětmi nenabídnout. Diskuse na staršovstvu se k tomu nepřiklonila. Rozhodnutí o čase pozvání i o způsobu uvedení do krásy i síly večeře Páně zůstává na svobodě i zodpovědnosti rodičů, a asi je to tak dobře. Já se budu s dětmi na náboženství i nadále alespoň třikrát ročně tématu eucharistie věnovat. Vyprávění bratra faráře Jana Bleši z Kelče i ukázka jeho živé katecheze pro dospělé byla velmi zajímavá. Příprava dětí i rodičů na slavnost „prvního sv. přijímání“ v tamější farnosti je promyšlená a obsáhlá. Přesto se stává, že v mnohých rodinách je obřad prvního přijímání vnímán jako součást folklóru lidové církve (podobně jako u nás mnohdy konfirmace) a že děti – ve věku 9-10 let (v římskokatolické církvi pro tento obřad obvyklém) – nejsou vnitřně připraveny Krista přijmout. Otázka je, kdy to dokážeme, kdy jsme či budeme vnitřně připraveni. Až jako staří? Na prahu dospělosti? A to je kdy? Asi je to také individuální… Přiznám se, že ještě před několika lety jsem nechápal něco ve víře zcela zásadního… Minule jsem psal, že při slavení večeře Páně nám Kristus pokaždé vyznává lásku: Toto je moje tělo, které se za vás vydává – až na smrt, a platí to už navždycky – toto je smlouva nová a věčná… Dokážeme to i my dospělí docenit? Pochopit hloubku Boží lásky, do které jsme zahrnuti? Rozumíme dobře eucharistii, díkůvzdání za jeho vydání pro nás – že se nám vydal v lásce, v přátelství na život a na smrt? Bůh naštěstí předchází i naši víru: pro něj není nepřekonatelnou bariérou ani naše neporozumění ani naše bloudění ani pochybnosti. Věřím, že není v životě nic lepšího než se mu odevzdat do rukou, že ani v dospělosti není nic krásnějšího než poznat něhu jeho dlaně. Přeju Vám krásné léto. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— červen Jana Hambálková Elena Kopecká Jana Ječmenová

Adolf Jakubík Zdena Bartoňová Drahomíra Škrabánková červenec

Lydie Barošová Jan Krba Drahomíra Kvapilová

Arnošt Čechák Vlasta Fialová srpen

Eva Čecháková Ilonka Košťálová František Bartoň Vladimír Urban Jan Holý 4

Zdeněk Kamas Františka Žambochová Božena Kutějová Václav Trčálek Vít Heliman č.136


O čem jedná naše staršovstvo ————————————  Manželé Jana a Zdeněk Tomancovi požádali o křest své dcery Natálie.  Při Noci kostelů v pátek 1. června bude v našem kostele podruhé uvedeno Pásmo písní a modliteb z Cithary sanctorum Jiřího Třanovského od 20.15 hod. V rámci Muzejní noci v sobotu 9. června proběhne v našem kostele varhanní koncert ses. Daniely Valchařové (od 22 hodin).  Ve dnech 9. - 24. června 2012 bude mít bratr farář část řádné dovolené. Zastupuje jej br.f. Josef Hurta ze Stříteže n. B. (tel. 776 149 057)  Dne 14. června od 19 hodin - koncert "Zvonky pro Diakonii". Služba bratr Koláček (od 17 hodin). V neděli 10. června po bohoslužbách nutno přestěhovat stůl Páně!!  Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 28. květnu 2012: Pokladna: 30 823,- Kč Účet: 12 258,- Kč Saláry hotově - květen: 26 140,- Kč Saláry bankou - květen: 3 050,- Kč Sbírky celkem - květen: 8 482,- Kč, z toho účelová 1 639,- Kč na Diakonii 2 305,- Kč Na Jeronýmovu Jednotu prozatím vybráno 27 800,- Kč.  Staršovstvo rozhodlo navýšit částku na Jeronýmovu Jednotu na 35 000,- Kč, pokud se do 31. května vybere méně.  Hospodářské záležitosti: - Bratr Zajíček navrhl postup dokončení objektu ve dvoře. Část prací bude provedena brigádnicky, část odbornými firmami. Staršovstvo souhlasí. Ze zápisu Pavla Trusiny

Sborové shromáždění ———————————————— Zpráva o činnosti Občanské sdružení Communio viatorum za rok 2011 Vážení bratři a sestry v Kristu, rád bych Vás dnes informoval o práci Občanského sdružení Communio viatorum. Máme 41 členů s tříčlenným výborem. Náplní OS je práce s dětmi a s mládeží, a to především v době letních prázdnin, ale i mimo ně v podobě víkendovek a výletů. V uplynulém roce se uskutečnil tábor mladších dětí v Semetíně, stanový tábor starších dětí v Hošťálkové. Tábor Jasenné nebyl uskutečněn a pronajmout tábořiště se nám nepodařilo. Byla to škoda, protože byl tábor budován pouze na 14 dnů. Z tohoto důvodu jsme zvažovali na tento rok tábořiště nebudovat, ale pronajmout si tábořiště na jiném místě. Měli jsme typ celkem na 6 tábořišť kolem Slezské Harty. Nicméně podmínky a náklady na přesun by byly srovnatelné s náklady při budování našeho tábořiště. Nakonec jsme tedy zůstali na původním místě. Pokusíme se i letos uspořádat na tábořišti více turnusů. Koncem srpna se ještě někteří mládežníci sešli na puťáku a na vodě. Na jaře a na podzim se uskutečnily víkendovky pro malé děti a Červen, červenec, srpen 2012

č.136

5

mládež. Jejich zážitky a postřehy ze všech těchto akcí jsme si mohli přečíst ve sborovém časopisu. V uplynulém roce jsme měli také pronajatou tělocvičnu místního gymnázia, kde se konala pravidelná nedělní volejbalová utkání. Výsledky hospodaření za rok 2011: V roce 2011 činily výdaje 113 417,-Kč a příjmy 132 326,-Kč. V roce 2011 jsme hospodařili se ziskem 18 909,-Kč. Část zisku (cca 12 000,-) bude použita na příspěvek na malý tábor (grant), zbytek bude převeden do rezervního fondu. Stav v pokladně: 8 142,-Kč, stav na běžném účtu: 93 643,-Kč. V minulém roce jsme díky Věrce Jelínkové získali dotaci od nadace Děti-kultura-sport ve výši 12 000,- Kč. Od města jsme získali příspěvek 3 000,- Kč. Na letošní sezónu chceme využít celou dobu prázdnin a nabídnout tábořiště dalším sborům nebo zájemcům. Chtěl bych využít tuto příležitost a poděkovat vedoucím táborů, jmenovitě: Věrce Jelínkové, Samovi Benešovi, na kterých ležela hlavní příprava tábora a jeho programu, ale také jejich pomocníkům a vedoucím družin dětí. Dík také patří hospodáři Martinovi Fojtů a pokladníkovi Honzovi Bosákovi. Děkuji také všem, kteří nám pomáhali se stavbou tábora. Jsem rád, že se tady vždy najdou lidé, kterým není zatěžko obětovat svůj čas ve prospěch druhých. Buďte nám nápomocni i nadále. Možná si řekneš, ale já jsem už starý, abych se někde honil po louce se stany. Jak Vám můžu pomoci? Můžeš se modlit za nové děti na táborech, za to, aby jim byl zvěstován Kristus, za ochranu vedoucích a moudrost ve vedení tábora. Za nové zdravotníky a kuchaře. Těch máme stále akutní nedostatek. Pokud víte o někom, kdo má zdravotní školu a chtěl by jet na tábor, informujte nás prosím. Hledáme nové místo na tábořiště. Víte o takovém místě? Ozvěte se nám. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jak 5,16) Na závěr děkuji všem, kteří činnost dětí a mládeže podporují ať již finančními dary, pomocí při přípravě táborů, či přímo prací s účastníky všech akcí. Václav Fuksa

Zpráva střediska Diakonie domácí péče Dobrý den, jmenuji se Jitka Bajzová a pracuji v Diakonii ČCE středisku ve Valašském Meziříčí. Dnes jsem přišla, abych Vám přednesla zprávu o činnosti našeho střediska v roce 2011. Omlouvám tímto paní ředitelku, která dnes nemůže přijít z vážných osobních důvodů. Začnu významnými událostmi v loňském roce:  březen - nové internetové stránky střediska ve spolupráci s ústředím Diakonie  12. - 13. 5. Kurz pro celé středisko „Jak se bránit manipulaci" červenec - realizace vodovodní přípojky pro budovu na Vrbenské ulici  k poslednímu červnu odešla do důchodu ředitelka Dobromila Krupová, jedna ze zakladatelek našeho střediska. Tři měsíce byla ve funkci ředitelky Bc. Lenka Kostelná - vedoucí ošetřovatelské služby. Od října má naše středisko novou ředitelku, a to Mgr. Zdislavu Odstrčilovou. 6

č.136


 26. 9. bylo slavnostní otevření Domu sociálních služeb. 20. 10. jsme se do zrekonstruovaného domu sociálních služeb přestěhovali i my. Zpráva za jednotlivé služby: 1) Ošetřovatelská služba: Tak jako každý rok, od roku 1993 ošetřovatelská služba poskytovala zdravotní a ošetřovatelskou péči klientům v domácnostech. Počet klientů se pohyboval kolem 45 za den. V ošetřovatelské službě jsme opakovaně obhájili kód u VZP k poskytování péče lidem v terminálním stavu, a tak jsme mohli, byť v provizorním režimu, navázat na projekt společný s hospicem Citadela - poskytování Domácí paliativní péče. 2) Pečovatelská služba: V roce 2011 pracovalo v pečovatelské službě 12 pečovatelek a pečovatelů na 9,1 úvazku. Celkem poskytli služby 201 klientům při 4 084 návštěvách a strávili s nimi 4 177 hodin. Také rozvezli 23 379 obědů. V minulém roce byla přijata nová pečovatelka na částečný úvazek, která současně vypomáhala v denním stacionáři. Díky tomu se mohl zvýšit rozsah péče dle potřeb klientů. 3) Osobní asistence: V roce 2011 působily v osobní asistenci 4 osobní asistentky a jeden asistent na 2,1 úvazku. Zůstal stejný počet úvazků, ale zvýšil se počet pracovníků o jednoho, proto se služba stala pružnější. Asistentky vypomáhaly celkem 17 klientům, které navštívily 1 694 krát a strávily s nimi 2 590 hodin. 4) Denní stacionář: Klienti - 30 smluv (21 ženy, 9 muži). Věková skupina klientů 60-84 let 22 osob. Věková skupina nad 85 LET 8 osob. Mírně přibylo zájemců a klientů s alzheimerovou chorobou a jiným typem demence. U pracovníků v přímé péči došlo ke zvýšení úvazků z 2 na 2,3. Denní stacionář organizoval aktivity s dlouholetou tradicí (maškarní bál, grilování na zahradě hospice, výlet) Novinkou byla akce „Generace spolu" v rámci projektu obec přátelská rodině, partnerem akce bylo město VM. Pravidelně 1 x měsíčně se na programech v denním stacionáři účastní pan farář Dan Heller. 5) sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Služba byla poskytnuta 34 klientům. Poskytování služby bylo ukončeno k 1.8.2011, protože nebyla dostatečně podporována ze strany Zlínského kraje. Aktivity však běží dál, nadále probíhá trénování paměti v domácnostech i při programech v denním stacionáři. 6) sociálně – rekondiční pobyty (Bystřice pod Hostýnem) Proběhly 2 turnusy (jaro, podzim) 7) dobrovolnictví Denní stacionář 9 dobrovolníků (pomáhali 1460 hodin). Šatník 8 dobrovolníků – přímá práce v šatníku. 2 dobrovolnice – nepřímá práce (práce se studenty, organizace) (v šatníku pomáhali dobrovolníci celkem 1143,8 hodin) dalšími dobrovolníky jsou členové dozorčí rady. Mnozí z dobrovolníků jsou členové tohoto sboru. A tak bych právě zde chtěla využít příležitost a poděkovat jménem střediska nejenom těm konkrétním dobrovolníČerven, červenec, srpen 2012

č.136

7

kům, ale vám všem. Postavení neziskových organizací nikdy nebylo a ani do budoucna nebude jednoduché. A právě proto si vážíme spolupráce a podpory ze strany valašskomeziříčského sboru. Věříme, že nejen díky kvalitní práci našich pracovníků, ale i díky pomoci, podpoře a modlitbám mnohých z vás se nám daří pokračovat v naší práci.

Děti, dorost, mládež ————————————————— Výroba vinného moštu Dne 10.5 jsme v hodině náboženství zkoušeli vyrobit vinný mošt. Ze začátku jsme 2kg hroznů opláchli a zkoušeli je rozmačkat – marná snaha. Tak jsme je nakrájeli na půlky – taky marná snaha. Nakonec jsme donesli mixér a hrozny rozmělnili. Potom jsme v pohodě vymáčkli strašně sladký mošt – 1 litr, který byl hodně sytý (při větším množstvím). Ze zbytku slupek a dužin jsme upekli štrúdl (chutnal jak normální jablečný). Škoda, že jsme tam byli jen my dva a Dan. Pavel a Václav Jelínkovi

Brigády na stavbu tábořiště Dobrý den obracím se na Vás s prosbou o pomoc při stavbě tábora. Navážení tábora bude prováděno v pátek 22.6.2012 sraz účastníků na faře ve Valašském Meziříčí v 15.00 Hlavní stavební den sobota 23.6.2012 sraz účastníků přímo na tábořišti v 8.00 Stavební den 30.6.2012 je dnem dokončovacím. Prosím dejte mi vědět, kterého termínu se můžete zúčastnit a to prostřednictvím mejlu, nebo telefonicky na číslo 737085870. Pro každou ochotnou ruku se najde práce. Předem děkuji za spolupráci. Martin Fojtů

Událo se ve sboru —————————————————— Sborový večer 21.5. Hostem květnového sborového večera byl kněz Jan Bleša z Kelče. Tématem bylo vysluhování Večeře Páně dětem, neboli jak katolická církev připravuje děti k prvnímu přijímání. V tradiční rodině je křtěno dítě jako malé, ve věku deseti let jde po roční přípravě k prvnímu příjímání a v patnácti či šestnácti letech je biřmováno (konfirmováno). Tato tradice je ale teprve od roku 1910, po úpravě papeže Pia X. Dříve byly děti biřmovány v deseti letech a k eucharistii mohly až od třinácti let. Přípravě se věnuje celá třetí nebo čtvrtá třída a na závěr přípravy jdou děti ke 8

č.136


svaté zpovědi a prvnímu přijímání. Příprava je odděleně od hodin katechismu a zapojeni jsou i rodiče. Jedná se o dvacet lekcí, ve kterých se probírá desatero po jednotlivých přikázáních a dějiny spásy izraelského lidu. Také se učí znát pojmy, pomůcky z kostela, vyjmenovat části úvodních obřadů a vysvětlují si jejich význam. Velká část diskuse se týkala zpovědi a podmínek, které se musí v katolické církvi splnit, aby se mohli její členové účastnit přijímání. Na závěr večera jsme si promítali ukázky z loňského prvního přijímání v kostele v Kelči. V našem sboru mají děti již několik let možnost přistupovat k Večeři Páně. Farář Daniel Heller s dětmi na toto téma rozmlouvá v hodinách náboženství. Neměli bychom přípravu k příjímání pro děti ještě lépe propracovat? Pan farář Bleša byl velmi otevřený všem našim zvídavým i kritickým dotazům. Děkujeme mu za zajímavý večer. Anna Jelínková

Spolupráce s Američany V rámci sborového odpoledne 27.5.2012 jsme si vyslechli povídání manželů Daniele a Renata Popelářových ze sboru ČCE v Letohradu o spolupráci jejich sboru se sborem První presbyterní církve (FCP) v Annapolis, stát Maryland, USA. FCP Annapolis patří do Presbyterian Church USA (PCUSA), se kterou má ČCE navázány oficiální partnerské kontakty. Spolupráce mezi oběma sbory je dlouhá a živá, Američané pomáhali v Letohradu s výstavbou kostela. Poté začali každoročně jezdit vždy na týden učit letohradskou veřejnost angličtinu. Zájem o tuto aktivitu je veliký, ale jak zaznělo několikrát během neděle, do početního růstu letohradského sboru se nijak nepromítá. Od loňského roku zkouší oba sbory společně nabídnout letní týden pro děti (sborové i mimo sbor), kde se kromě angličtiny probírá nějaké duchovní téma. Loni to bylo o zodpovědnosti, letos se bude probírat desatero. Řada členů sboru z Letohradu také využívá pozvání k návštěvě Annapolis, což je zajímavé zejména pro mládež, která tam může o prázdninách strávit až šest týdnů. Manžele Popelářovi nám promítli fotografie z jejich návštěv v roce 2007 a zazněla i řada zajímavostí ze života amerického sboru i postřehů ze života za oceánem. Děkujeme manželům Popelářovým za sborové odpoledne i za tuto zprávu.

Výlet 3. 6. Na sborový výlet jsme vyjeli v 8.30 v počtu 23 lidí ve 4 autech. Program výletu byl velmi pestrý. Po zúčastnění bohoslužeb v Novém Jičíně, kde měl skvělé kázání MUDr. Susa, a po štědČerven, červenec, srpen 2012

č.136

9

rém občerstvení s přednáškou o historii sboru jsme vyrazili směr hrad Starý Jičín. Na hradě byl zajímavý program s ukázkou dravců, krkavce a lišky. Program o těchto dravcích doplňovala country kapela Hubertus. Dále jsme pokračovali na kopec Svinec, kde jsme zakončili naše putování, a z krásně stráveného dne jsme měli pěkný zážitek. David a Daniel Jelínkovi

Domácí péče – Žerotínova 319 tel: 571 612 466 mobil: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 086 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Koncert Klubu Zeferino v denním stacionáři Diakonie ČCE Ve čtvrteční dopoledne 26. 4. 2012 se v budově Domu sociálních služeb rozezněly chytlavé melodie, které si pro seniory v denním stacionáři připravili členové Klubu Zeferino Charity Valašské Meziříčí.

Mnozí posluchači byli překvapení profesionálním výkonem těchto mladých zpěváků. Všichni, kteří si přišli vystoupení poslechnout, jistě potvrdí, že zážitek to byl velmi emotivní a povzbudivý. Posluchači se mohli naučit i romskou píseň, která pak zazněla na závěr jako společné rozloučení. Na oplátku naučili klienti denního stacionáře děti taneční cvičení, které je možné provádět i na židlích. Vedoucí pěveckého kroužku pan Ivan Kandráč vyzval klienty denního stacionáře ke krátké besedě. Senioři tak předali své životní zkušenosti a popřáli dětem hodně píle a chuti do další práce. Děkujeme za příjemně strávený čas. Petra Prná 10

č.136


Ještě jeden příspěvek dětský: Byli jsme v Diakonii a měli jsme zážitek. Třeba zpívali jsme starým lidem, a že jsme je mohli učit romské písně a ti lidé nás učili tanec a bylo to dost těžký. Potom jsme jim zase zazpívali a potom brácha jim zahrál na trubku a můj taťka nás doprovázel, jak jsme zpívali a potom jsme šli domů a nechali jsme jim tam naše písně. Kevin Kandráč

Prázdninový provoz Diakonie domácí péče Diakonie ČCE středisko ve Valašském Meziříčí bude i o prázdninách poskytovat všechny své služby bez omezení. Vzhledem k tomu, že si většina pracovníků postupně bude vybírat část dovolené, tak budou ve službách pomáhat brigádníci. Připomínáme, že každé pondělí jsme vám k dispozici do 17 hod. Jitka Bajzová


č.136

11

Bohoslužby: 17.6. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby – br. Daniel Košťál

24.6. neděle

9.30

bohoslužby s Večeří Páně – f. Jaroslav voda

14.00

Smažení vajec na elektrárně Hamry bratra Šrámka souběžně s dětskou párty (v případě nepříznivého počasí v altánu na dvoře fary)

1. 7. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby, kázání pro děti

8. 7. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

Úřední hodiny:

15.7. neděle

9.30


22.7. neděle

9.30

bohoslužby s VP

29.7. neděle

9.30


5. 8. neděle

9.30


kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

12.8. neděle

9.30


19.8. neděle

9.30


26.8. neděle

9.30

bohoslužby s VP

2. 9. neděle

9.30


Pravidelný měsíční program:

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru:

16.30

dorost

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

18.00

mládež

NÁŠ ČASOPIS

bohoslužby

Vydáno 10. 6. 2012 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]

sborový večer s Velkou Lhotou – úterý 26. června na Lhotě od 18 hodin – sraz v 17.40h u kostela

Pravidelný týdenní program do konce června: Čtvrtek

16.00

náboženství

Pátek

18.00

setkávání rodin v červnu u Trusinů, tel. 607 605 840

Neděle

[email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

9.30

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 10.6. jáhen Martin Tomešek, 24.6. farář Josef Hurta

136

Recommend Documents