SAMBA Francie 2014 / 120 minut
Režie
Olivier Nakache, Eric Toledano
Monopol
Od 9. 4. 2015 Do 10. 12. 2022
Scénář
Olivier Nakache, Eric Toledano
Doporučená přístupnost
Od 12 let
Stéphane Fontaine
Žánr
Drama
Kamera Hudba Hrají
Ludovico Einaudi Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Isaka Sawadogo
Typy kopií
Objednat do kina
David Huspenina
[email protected] +420 724 339 341
Mediální partneři
Respekt, Mepass, Radio 1, ČSFD
Trailer
http://goo.gl/tihm3j www.acfk.capsa.cz (jméno a heslo: guest) acfk.cz/samba.htm
DCP, Blu-ray, DVD
Formát
1 :1,85
Materiály
Jazyk
Francouzsky
Web
Titulky
České
Vyjádření distributora Fenomenální francouzský, evropský i světový úspěch filmu Nedotknutelní postavil režisérské duo Nakache & Toledano paradoxně do poměrně složité pozice. Jednou možností bylo natočit něco ve stylu „Nedotknutelní 2“, možností druhou pak byl autorský posun vybraným směrem. Jsem rád, že se tvůrci rozhodli pro druhou variantu a natočili film, který je režijně, scénáristicky i herecky stejně precizní jako Nedotknutelní, ale žánrově se přitom posunul od komedie k dramatu. Zatímco Nedotknutelní byli komedií s určitými prvky (sociálního) dramatu, Samba je (sociálním a milostným) dramatem s prvky komedie. Imigrace a diaspora jsou pro Francii a celou Evropu stále zásadními tématy a Samba na tato témata reaguje s pronikavým pohledem a bystrým humorem. Nakache s Toledanem naplno dospěli a pro AČFK je ctí, že může být při tom. Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK
Synopse Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. Ačkoli by dějová linka filmu napovídala, že půjde o pochmurné sociální drama, autoři Olivier Nakache a Eric Toledano, kteří natočili úspěšný snímek Nedotknutelní, své vyprávění často koření humorem a ironií. Problémy hlavního hrdiny Samby nijak nezlehčují, ale úspěšně se vyhýbají obvyklým žánrovým klišé.
O filmu Režisérská dvojice Olivier Nakache a Eric Toledano filmařsky spolupracuje už od roku 1995, kdy spolu oba natočili krátký film o milostných pletkách lékaře s názvem Le jour et la nuit. Největší divácký úspěch pak zaznamenala jejich komedie Nedotknutelní z roku 2011 o ochrnutém aristokratovi, jenž si jako ošetřovatele najme živelného imigranta Drisse. Nakache a Toledano ve své tvorbě umně přetáčejí sociální klišé naruby. V Nedotknutelných Driss rozhání deprese svého zaměstnavatele, v jejich nejnovějším snímku Samba je to klient, ilegální imigrant, jenž pomáhá sociální pracovnici Alice překonat nelehké životní období. Oba snímky pak kromě vymezování se vůči sociálním stereotypům propojuje i hlavní představitel, herec Omar Sy. „Byl jsem nadšený, že jsme se s Olivierem a Ericem znovu setkali na place. Měl jsem pocit, jako by se nic nezměnilo. Navázali jsme přesně tam, kde jsme před lety skončili,“ popisuje Sy, který si kvůli roli
Samby osvojil senegalský přízvuk. „To byla první věc, na které jsem začal v rámci příprav pracovat. Samba musel být uvěřitelný, a právě jeho přízvuk byl proto velmi důležitý. Před natáčením jsem tak hodně navštěvoval své příbuzné a snažil se napodobovat způsob, jakým mluví.“ Roli Alice ztvárnila slavná francouzská herečka a zpěvačka Charlotte Gainsbourgová. „Úplně jsem jí propadl. Je úžasná,“ vzpomíná Sy. „Na konci máme jednu scénu, kde se máme políbit. Byl jsem hrozně nervózní a myslím, že jsem na ni svou nejistotu trochu přenesl. Výsledku to ale docela pomohlo – ústřední pár je nemotorný a my s Charlotte jsme tenhle dojem jen podpořili.“ Sama Gainsbourgová ve filmech s komediálními prvky příliš často nehraje: „Nejsem zrovna nakažlivě vtipná. Dokážu improvizovat, ale mám z toho vždycky trochu obavy. To Omar je rozený bavič. Na začátku jsem mu řekla, že se bojím, jestli natáčení nějak
nepokazím, ale on mě uklidnil už během prvních čtených zkoušek. Říkal, že všechno bude dobré.“ Pro Sambu i Alice jsou jejich zaměstnání velmi důležitá. Na Sambově příjmu závisí jeho rodina v Senegalu a Alice si zase neumí vymezit mantinely, kde končí práce a začíná soukromý život. „Byli jsme nadšeni tím, že jsme ve filmu mohli otevřít otázku, jestli je práce v životě člověka skutečně tak důležitá,“ vysvětluje režisér Eric Toledano. „Ústřední pár se snaží najít cestu, jak být šťastný i bez toho, co
společnost obvykle definuje jako úspěch.“ Ačkoli je Samba na první pohled kladná postava, tvůrci se snažili vyhnout jednorozměrnosti a idealizaci, a to třeba ve scéně, kdy hrdina zradí svého přítele tím, že se vyspí s jeho snoubenkou. „Idealizovat si imigranty je stejně hloupé jako spatřovat v nich nějakou hrozbu. Z našeho hrdiny by samozřejmě šel snadno udělat svatoušek – pracuje do úmoru a je v neustálém nebezpečí, to všechno kvůli své africké rodině. Ale taková postava by nás nezajímala. Snažili
jsme se ukázat, že má vlastní život. Dělá chyby jako každý jiný. Podrazí kamaráda, a to se mu v závěru dost vymstí,“ říká druhý z režisérů, Olivier Nakache. Oba tvůrci pak, stejně jako ve svých předcházejících snímcích, prostředí, o kterém vypráví, předem důkladně prozkoumali. „Každá z postav je založená na jednom nebo více lidech, se kterými jsme se setkali. Během příprav jsme navštěvovali různé organizace, dělali rozhovory s imigranty, četli a dívali se na dokumenty,“ vypočítává Toledano. Jedna z věcí, která na snímku překvapí, je právě autorské ztvárnění organizace, která imigrantům pomáhá. Tvůrci se snaží v multietnickém prostředí plném různých jazyků nacházet humorné situace, což se jim skutečně daří, aniž by výsledek působil šroubovaně nebo uměle. „Lidé, kteří v podobných institucích pracují, jsou zde často zadarmo. Většinou jde o studenty, kteří tu jsou kvůli praxi, nebo třeba důchodce, kteří chtějí být stále aktivní a dělat něco užitečného,“ popisuje Nakache. Právě zaměstnanci podobných neziskovek pak ve filmu dávají ilegálním imigrantům celou řadu rad, jak se vyhnout problémům: nejezdit večer metrem,
nezdržovat se na velkých nádražích, nepřiplést se do žádné rvačky, neupozorňovat na sebe, nikomu nevěřit… Je to zvláštní a trochu hororový svět, ve kterém se jednotlivec snaží tak mocně splynout s okolní masou, až může docela dobře zapomenout, kým vlastně doopravdy je, a jeho identita se rozpustí v okolním průměru. Nejsilněji se tato tendence ukazuje ve scéně, kdy Samba dá na rady svého strýce a zbaví se všech věcí, které k němu přitahují nežádoucí pozornost – prstenu, barevných, výrazných triček… Když pak jede metrem, oblečený v plášti, tmavých kalhotách a s aktovkou v ruce, připadá si paradoxně více obnažený a zranitelný. Kamera ukazuje jeho subjektivní pohled na spolucestující – Sambovi připadá, že je v této typické uniformě střední třídy mnohem nápadnější a podezřelejší než ve svém oblíbeném křiklavém fotbalovém dresu. „Postava Samby si počíná úplně jako herec. Vrství na sebe lži, které ho mají ochránit. Ale bohužel nejde o frašku ani o komediální výstup – pro něj je to realita,“ popisuje Toledano a dodává: „Film nám dovoluje podívat se na problémy, které známe jinak pouze z článků a politických debat, prizmatem každodennosti. Právě ukazování běžného života,
a ne nějaká násilná propagace byť chvályhodných postojů, může změnit pohled diváků na nějakou problematiku.“ Nakache pak svého kolegu doplňuje: „Jsem rád, že jsme ve filmu mohli zachytit jevy, kterým francouzská kinematografie obvykle nevěnuje moc pozornost, protože pro ni nejsou atraktivní. Pracovníci, kteří čekají od pěti ráno na mistra, který si na ten den najme pouze pár z nich. Muži, co pracují celé dny na stavbách. Lidé, kteří jsou zašiti hluboko v kuchyních a připravují všechna ta báječná jídla hotelovým hostům. Pro nás jsou často neviditelní.“ Ačkoli si oba autoři uvědomují, že bude těžké překonat úspěch Nedotknutelných, které vidělo přes padesát miliónů diváků, zůstávají v pohledu na Sambu příjemně střízliví: „Jsme teprve na začátku svých kariér. A je dobré si připomenout, že nejsme atleti, nesoutěžíme a nepotřebujeme trhat rekordy. Uvědomujeme si, že se lidé nevyhnou tomu srovnávat Sambu s Nedotknutelnými, ale na druhou stranu se nemůžeme pořád točit kolem jednoho úspěchu,“ vysvětluje Toledano.
O režisérech Olivier Nakache (1973) a Eric Toledano (1971) filmařsky spolupracují od roku 1995. Potkali se ale, už když Nakachemu bylo sedmnáct a Toledanovi devatenáct let, na letním táboře ve Francii. Oba byli tehdy velkými fanoušky Woodyho Allena a oba chtěli zkusit kariéru u filmu. Vytvořili od té doby čtyři krátkometrážní a pět celovečerních snímků. Jejich největším dosavadním hitem jsou Nedotknutelní z roku 2011, kteří celosvětově utržili 426 miliónů dolarů.
Filmografie: 2014 Samba 2011 Nedotknutelní (Intouchables) 2009 Tellement proches 2006 Nos jours heureux 2005 Jak sbalit super kost (Je préfère qu‘on reste amis) 2002 Ces jours heureux 2000 La part de l‘ombre 1999 Les petits souliers 1995 Le jour et la nuit
O hercích Omar Sy (1978)
Začínal v rádiu, později se prosadil také jako televizní komik. Ve filmech se objevuje od roku 2000. Za svou roli opatrovníka Drisse v Nedotknutelných získal o dvanáct let později cenu César za nejlepší mužský herecký výkon.
Charlotte Gainsbourgová (1971)
Francouzsko-anglická herečka a zpěvačka. Na svém kontě má desítky rolí i ocenění. Např. z Cannes si v roce 2009 odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon v Antikristovi. Na Césara byla nominována šestkrát, z čehož dvakrát nominaci proměnila. V poslední době je známá hlavně jako dvorní herečka Larse von Triera.
Rozhovor s režiséry Jak jste přišli na nápad natočit film o imigrantovi a ženě, která se vzpamatovává ze syndromu vyhoření? Eric Toledano: Ještě předtím, než jsme začali pracovat na Nedotknutelných, měli jsme s Olivierem napsaných asi deset stránek, z nichž se postupně vyklubal Samba. Chtěli jsme natočit film o afrických či asijských imigrantech, které pravidelně vídáme, jak v zástěrách kouří před kuchyněmi, kde pracují. Olivier Nakache: Se syndromem vyhoření sice nemáme osobní zkušenost, ale během natáčení Nedotknutelných jsme se k němu dostali docela blízko – přepracování, nekonečná pracovní doba, žádné víkendy… Eric Toledano: A obě témata jsme propojili, protože mají stejný motiv: ptáme se, jak moc je pro nás práce důležitá.
Scénář je inspirován knihou Delphine Coulinové Samba pro Francii. Olivier Nakache: Odrazili jsme se od ní, to je pravda, ale hodně jsme toho dotvořili. V knížce Sambův příběh vypravuje přímo autorka, která s imigranty pracovala. My s Ericem jsme připsali postavu Alice, protože jsme chtěli mít na plátně skutečný pár. Žádný takový v našich filmech zatím nebyl. Skutečně existují lidé jako Alice v podání Charlotte Gainsbourgové, kteří se ze syndromu vyhoření léčí dobrovolnickou prací? Eric Toledano: Hodně jsme v tomhle čerpali z knihy Pascala Chabota Global burn-out, ve které uvádí právě dobrovolnictví jako způsob, jak znovu najít smysl v tom, co člověk dělá. Chabot popisuje osoby se sklonem k vyhoření jako úzkostné, pečlivé a spolehlivé. Tito lidé mají často pocit, že dávají příliš mnoho a nic z vynaložené energie se jim nevrací zpět.
Olivier Nakache: V rámci terapie jim bývá taky doporučováno, aby jezdili na koních nebo si hladili poníky. To se nám líbilo, protože jsme hned měli materiál pro komickou scénu. Samba musí neustále přizpůsobovat svůj život a svou identitu okolnostem. Dělá to tak dlouho, až si nakonec není jistý, kým vlastně je. Olivie Nakache: Snaží se splynout. Lidé v jeho situaci nosí po ulicích často prázdné kufříky, a to jen proto, aby co nejméně vyčnívali. Jak si můžete být jisti, kým jste, když se neustále skrýváte a něco předstíráte? Často měníte tón vyprávění… Eric Toledano: Chtěli jsme dosáhnout toho, co sami oceňujeme na jiných filmech. Snažíme se vyvážit drama a komedii, momenty štěstí s těmi tragickými. Do jisté míry jde o mísení žánrů, ale takový postup věrohodně imituje realitu.
Scola, Dino Risi nebo Mario Monicelli. Řešili důležitá témata své doby, ale přitom nezapomínali na humor a vyznačovali se mimořádnou empatií. Přijde mi ale, jako by se pak žánr komedie stal trochu méněcenným a cesty komedie a dramatu se na pár desetiletí v kinematografii radikálně rozešly. Což je škoda. Co vás zajímá na neobvyklých dvojicích? V Nedotknutelných to byl pouliční zlodějíček a bohatý aristokrat, v Sambě se sblíží imigrant a manažerka. Eric Toledano: Současná společnost se nám zdá být stále víc rozdělená a sektářská. Zdá se mi, že diváci v dnešní době podobné příběhy potřebují. Propojení dvou lidí z různých prostředí v sobě pokaždé nese živelný náboj plný humoru a nečekaných situací. Chtěli jste od začátku, aby Sambu hrál Omar Sy, který hrál už v Nedotknutelných?
Jednou jste zmínili, že vás hodně ovlivnily italské komedie 60. a 70. let.
Olivier Nakache: I když necháme stranou, že jsme s Omarem přátelé, byli jsme z myšlenky, že s ním budeme znovu natáčet, nadšeni.
Eric Toledano: Máme rádi režiséry jako Ettore
Eric Toledano: Když Omar obdržel Césara za nejlepší
herecký výkon, vyjádřil se, že s námi chce spolupracovat i nadále. Když jsme ho pak potkali o pár dní později v kavárně, řekli jsme mu, že jestli s námi chce opravdu dělat na dalším filmu, jsme pro všemi deseti. Velkou pečlivost jste věnovali i výběru herců ve vedlejších rolích. Olivier Nakache: Zbožňujeme vytváření nových, originálních seskupení různých typů lidí. Bylo potěšení propojit dohromady tolik rozdílných herců. I když Samba je snímek, který stojí na ústředním páru, vnímáme své filmy jako díla, která stojí na pevném kolektivu. Eric Toledano: Dlouho jsme třeba hledali mezi herci, kdo by měl hrát postavu Sambova strýce. Nakonec jsme vybrali neherce Youngara Falla. Zrovna odešel do důchodu po třiceti letech práce v kuchyni restaurace na Champs-Élysées. Přišlo nám to jako osud. Fall dodal postavě intenzitu a uvěřitelnost. Nedotknutelní vyvolali mnoho debat. Očekáváte něco podobného i u Samby? Eric Toledano: Nedělali jsme ani jeden z filmů s tímto
záměrem, ale pokud se podobná diskuse rozběhne, budeme samozřejmě rádi. A pokud Samba pomůže lidem trochu lépe pochopit svět všech těch těžce pracujících imigrantů, budeme nadšeni. Hlavně si přejeme, aby Samba nikoho nenechal chladným.
Nábřeží 950/12, Olomouc 779 00 www.acfk.cz
