110 minut

Francie 2016 / 110 minut

Režie

Roschdy Zem

Scénář Kamera

Cyril Gely

Hudba Hrají

Monopol

Od 20. 10. 2016 Do 29. 3. 2024 Od 12 let

Thomas Letellier

Doporučená přístupnost

Gabriel Yared

Žánr

Životopisný / drama

Omar Sy, James Thierrée, Clotilde Hesmeová, Olivier Gourmet, Frédéric Pierrot

Typy kopií

DCP, MP4, BLU-RAY

Formát

1:1,85

Jazyk

Francouzsky

Titulky

České

Objednat do kina

David Huspenina [email protected] +420 774 537 982

Materiály

www.acfk.capsa.cz (jméno a heslo: guest)

Web

https://goo.gl/yZIZhg

Vyjádření distributora „S filmem Monsieur Chocolat se snažíme navázat na loňský úspěch Samby, která se stala diváckým hitem. Opět se jedná o snímek, ve kterém exceluje stále populárnější Omar Sy a opět se jedná o příběh, kde jsou velmi inteligentně akcentovány zásadní témata našich životů a naší společnosti. Zatímco u Samby se jednalo o problematiku imigrace, v Monsieur Chocolat jde o téma rasismu a s ním spojené lidské (ne)tolerance. Diváci budou mít unikátní možnost dozvědět se o historické roli klauna Chocolata, dostanou se do dávno zmizelé Paříže přelomu 19. a 20. století, poučí se o základních prvcích gramatiky klaunských výstupů a v neposlední řadě budou konfrontování se svojí tolerancí vůči odlišnostem všeho druhu. Monsieur Chocolat je filmem, který má potenciál zasáhnout většinové publikum stejně silně, jako zasáhnul nás.“

Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK

Synopse

Omar Sy, hvězda Nedotknutelných a Samby, je Monsieur Chocolat. Rafael Padilla přezdívaný Chocolat byl prvním černošským klaunem. Vystupoval společně s ostříleným kolegou Footitem a toto na první pohled nepravděpodobné duo si na počátku 20. století podmanilo Paříž. Jenže lákadla slávy a  dobové předsudky připraví Padillovi v  podání Omara Sye (Nedotknutelní, Samba) víc překážek, než s kolika počítal…

O filmu

Rafael Padilla se narodil mezi lety 1865 a  1868 jako kubánský otrok žijící v nuzném slumu na předměstí Havany. Když byl ještě kluk, koupil jej za 18 uncí zlata španělský obchodník a  přivezl si jej s  sebou do severního Španělska. Padilla následně utekl a dostal se náhodou ke klaunovi Tonymu Griceovi, který jej používal jako asistenta a  partnera v  některých skečích. Cesta Padilly vedla až do slavného pařížského Nového cirkusu, kde se, již pod uměleckým jménem Chocolat, spojil s britským klaunem Georgem Foottitem. Burleskní duo dobylo Paříž a z obou protagonistů se staly dobové celebrity.

Oba klauni byli miláčky Paříže, ale během jednotlivých vystoupení jejich role rozhodně nebyly rovnocenné, ba naopak dokonale odpovídaly dobovým stereotypům – Francie byla (stále ještě) především koloniální velmocí a její společnost přijímala černochy jako podřadnou rasu. Foottit tak vystupoval jako dominantní bílý klaun, kterému byly vyhrazeny pointy gagů, zatímco Chocolat vystupoval jako dětinský hlupák mlácený a poučovaný svým pánem… Monsieur Chocolat je postaven na půdorysu tradičního biografického filmu natočeného podle skutečných událostí

a vyprávějícího víceméně chronologicky komplikovanou životní cestu hlavní postavy. Přesto se zde objevuje několik zásadních faktorů oživujících častou schematičnost filmových biografií. V první řadě se jedná o již popsaný důraz na stále aktuální společenský problém rasismu, který prostupuje celý film a povyšuje jej nad pouhý sled dobových obrazů. Takových silných momentů je pak ve snímku celá řada.„Jednou negr, vždycky negr,“ říká policista Rafaelovi, zatímco ho kopnutím posílá do cely za to, že nemá papíry, kterými by se mohl prokázat jako oficiální francouzský občan. Vězeň, se kterým hrdina

sdílí prostor, pak Rafaelovi vysvětluje, že hlavní problém nastává, když „černý zahanbí svým úspěchem bílé“. Něco takového by si lidé jako oni neměli dovolovat; pro ně existuje přísně vymezený společenský prostor, ve němž se mají pohybovat. A skutečně: dokud je Rafael fackovacím panákem, směšnou figurkou pro pobavení, okolí jej akceptuje. Jakmile se však snaží z  této škatulky vymanit a  zamíří ke skutečnému herectví, narazí. Tehdejší společnost nechce černošského herce na divadle – ti přece patří do cirkusů.

Mají bavit ostatní a nemají se míchat do vysokého umění. Tato poukázání můžeme vnímat jako určité aktualizační snahy. Co se týče odmítnutí Rafaelových snah prorazit jako seriózní herec, stačí si vzpomenout třeba na letošní Oscary a kampaň #OscarsSoWhite, jenž poukazovala na to, že se při nominacích dostává pozornosti především bělošským filmařkám a filmařům. Druhou důležitou devízou snímku, která jej odlišuje od běžných filmových životopisů, je dostatečně vysoký rozpočet (větší než 10 miliónů eur), který umožnil vytvořit velmi propracovaný a uvěřitelný obraz fin de siècle. A  v  neposlední řadě je nutné zmínit živelný, energický a  maximálně procítěný herecký výkon Omara Sye, hvězdy Nedotknutelných (Intouchables, 2011) a  Samby (Samba, 2014), v hlavní roli.

Rozhovor s režisérem Roschdym Zemem Znal jste příběh klaunské dvojice Foottita a Chocolata? Ne, poprvé jsem se s ním seznámil až při čtení scénáře. Je výjimečné narazit ve Francii, stejně jako kdekoli na světě, na tak originální látku.

Z  čeho jste při natáčení čerpal svůj entuziasmus, který představitel hlavní role Omar Sy popisuje jako nakažlivý? Byla to kombinace několika faktorů. Jednak jsem byl nadšený z toho, že budeme natáčet dobový film z Paříže na začátku století. Pak se mi také moc líbil příběh přátelství mezi dvěma muži – Chocolatem a Foottitem. A nakonec tu byla postava samotného Chocolata: po-

žitkáře, který žil svůj život naplno. Zároveň jsme však nechtěli opomenout jeho minulost, totiž že se narodil a  vyrostl jako otrok. Chtěli jsme tak natočit snímek, jenž nezavírá oči před francouzskou koloniální minulostí a nespravedlností s ní spojenou, ale který se vyhýbá patosu.

Měl jste při realizaci filmu v hlavě nějaké jiné snímky? Hned několik. Inspirovaly nás třeba Edith Piaf z  roku 2007 nebo Kubrickův Barry Lyndon. Co se týče dobové přesnosti v  kostýmech a  interiérech, tak jsme se spoléhali na historické prameny a  dokumenty. Chtěl jsem, aby lidé, co mají jednotlivé obrazové složky na starosti, pracovali společně a  ladily jsme vizuál tak, aby k  sobě jeho jednotlivé komponenty dobře seděly.

Když jste se k projektu připojil, Omar už byl jeho součástí. Jak jste ale přišel na Jamese Thierréea, který hraje Foottita? James vystupuje jako cirkusový umělec, a tak mi přišlo přirozené pracovat právě s ním. Dal jsem mu víceméně volnou ruku, jen jsme se dohodli na několika modernizacích. Když pak s Omarem předváděli skeče, tak jsem jim také nechal svobodu. Říkal jsem jim, že když se budou bavit oni, bude to připadat vtipné i  nám. A  skutečně. Bylo mi pak líto, že jsme ve filmu mohli použít jen část natočeného materiálu, i  když jsme ho měli spoustu. Omar i James byli skutečně výborní.

je nasměřovat jejich emoce a pak si vybrat tu nejvhodnější variantu. Mým cílem je trefit s hercem ten správný tón, který scéna potřebuje. Je to jako tanec – jsou k tomu potřeba vždycky dva.

Jak jste se vypořádali se scénami, ve kterých Omar ztvárňuje Othella? Omar z  nich měl obavu. Oba jsme si pamatovali verzi Orsona Wellese, ale nemělo cenu ho nějak kopírovat nebo se proti němu vymezovat. Řekl jsem Omarovi, ať následuje své instinkty a na zbytek kašle.

Jaké scény byly nejobtížnější? James byl během zkoušek hodně náročný. Ostatně to byl z nich dvou on, kdo měl zkušenost s reálným cirkusovým prostředím, a dokázal být velmi autoritativní. Omar hodně dřel.

Ovlivňuje nějak to, že jste sám začínal jako herec, způsob, jakým vaše herce vedete? No jistě! Přistupuju k nim tak, jak bych chtěl, aby režisér jednal se mnou – trpělivě a  klidně. Nejsem zastáncem konfliktního prostředí. Kromě toho bych ale nepoužíval slovo „vést“. Herci se dokážou „vést“ sami. Mým úkolem

Překvapivě to nebyly scény, kde je Chocolatovi fyzicky ubližováno. Jsou silné, ale chtěl jsem, aby stejně silné byly i zdánlivě banální momenty jako třeba to, když se po hrdinovi otáčejí lidé na ulici. To je ostatně psychické násilí, které Chocolat zažíval každý den. Pak pro mě byla nová zkušenost, když jsme natáčeli scénu, v níž Chocolat navštíví Světovou výstavu (Exposition universelle). Scéna byla dotvářena v postprodukci, takže natáčení pro mě bylo trochu matoucí.

Co jste se během natáčení naučil? Být víc troufalý. Když jsem režíroval svůj první film (pozn.: jde o snímek Zlá vůle vyprávějící o předsudcích, kterým musí čelit vztah Araba a Židovky), moc mi to nešlo, držel jsem se hodně při zemi. Tady jsem se snažil o opak. Každé ráno jsem si říkal, co nového mohu do každé sekvence přinést, jak posunout scénář dál...

Co je jádro příběhu, který jste chtěl předat divákům? Vyprávění o dvou lidech, kteří se potkali, vytvořili spolu něco výjimečného a pak se rozdělili. Chocolat se emancipuje – stává se přemýšlivějším, samostatnějším. A chci mluvit také o Francii. Chocolat dokázal něco výjimečného a pak byl na dlouhou dobu zapomenut. Není sám, koho stihl takový osud. To, že o  něm vyprávíme příběh, nám pomáhá pochopit lépe vlastní minulost. A pochopit minulost je zásadní pro to, abychom dokázali vylepšit svou přítomnost.

skutečného filmového světa. Dlouho se mi zdálo, že ve mně někdo odhalí podvodníka a řekne něco jako: Hele, co tady děláš? Mazej pryč, ty sem přece nepatříš! Tenhle pocit v  posledních letech trochu odezněl… Ale stejně, když jsem četl příběh Chocolata, nebělošského umělce, dojalo mě to a cítil jsem k němu okamžitou vazbu. Zároveň mě jeho osud rozesmutňuje. Co zbylo z Chocolatovy práce? Nic. Zároveň vás to ale donutí přemýšlet o sobě. Co zbyde z  naší práce? Možná mnohem méně, než si myslíme…

Roschdy Zem: režijní filmografie 2006 – Nesprávná víra (Mauvaise foi) 2011 – Omar m´tuer (Omar mě zabil) 2014 – Bodybuilder (Kulturista)

Co vás na příběhu Chocolata dojalo? 2016 – Monsieur Chocolat (Chocolat) Já i  Omar s  ním máme leccos společného. Coby dítě imigrantů nevycházím z údivu, že jsem se stal součástí

Rozhovor s hercem Omarem Syem

Znal jste Chocolata ještě před tím, než jste začal na filmu spolupracovat? Ne. Dozvěděl jsem se o  něm v  roce 2011, zrovna když jsme natáčeli On the Other Side of the Tracks (česky jako Nepoužitelní). Přišel za mnou Nicolas Altmayer, jeden z  producentů, a  říkal mi, že by rád natočil právě Chocolatův příběh. V té době ještě neměl scénář – jen pár poznámek, ale hned mě to zaujalo. Znal jsem francouzský výraz „être chocolat” (dostat co proto), ale nevěděl jsem, že vznikl právě v době působení Chocolata. Pak jsem se přečetl jeho biografii a má zvědavost zase o dost vzrostla. No a o šest měsíců později už jsem držel v rukou scénář.

Co vás na příběhu tak zaujalo? Chocolatův osud mě dojal. Narodil se jako otrok, utekl a  stal se slavným umělcem. Těžko si představit, kolik práce a  odvahy bylo zapotřebí, aby došel tak daleko. Příběhy o jeho vzestupu i pádu mi přišly stejně zajímavé. Chocolat lidi rozesmával tím, že využíval stereotypy o lidech tmavé pleti. Jak se společnost vyvíjela a uvědomovala si svou zodpovědnost k menšinám, tak se tento druh humoru stal kritizovaným. To bylo samozřejmě dobré pro společnost – ale horší pro Chocolata. Jeho práce kvůli tomu upadla v zapomnění.

A další věc, co mě na snímku zaujala, je, že dobové filmy s černošskými postavami jsou poměrně vzácné.

Proč je pro vás zajímavé hrát v dobovém filmu? Vyzkoušel jsem si budoucnost ve snímku X-Men: Budoucí minulost, ale to je něco jiného. Ponořit se do minulosti, do epochy, které skutečně existovala, je jako cestování v čase. Když jsem zjistil, kolik času mi zabere zkoušení kostýmů, zpanikařil jsem. Jenže pak jsem zjistil, že každé zkoušení dobového oblečení mě přenese blíž k postavě Chocolata.

Za postavou klauna s přezdívkou Chocolat je reálný člověk: Rafael Padilla. Jak ho vnímáte? Jako trochu přerostlé dítě, které se chce bavit. Narodit se jako otrok musí být ohromné břemeno. I když už nebyl otrokem, nikdy se asi necítil úplně svobodný. Obdivuju ho, že nebyl zatrpklý. To ukazuje na velkou vnitřní sílu. Našel svou svobodu ve smíchu, v  hraní, v  potěšení… Přesto pro něj momenty té největší slávy musely být nejtěžší. Dost možná si myslel, že si něco takového nezaslouží.

Máte s Chocolatem něco společného? Nesrovnávám se se svými postavami. Člověku je zatěžko definovat už jen to, kdo je on sám… Přesto Chocolatovi

v  mnoha ohledech rozumím, ačkoli jsme každý z  jiné doby a  v  porovnání s  ním jsem se nikdy nepotýkal se zásadními problémy. Dokážu pochopit právě onu vinu, kterou za svůj úspěch cítil. Zažil jsem něco vzdáleně podobného. Když se porovnám s lidmi, kteří byli v podobné situaci jako já, říkám si: proč se to povedlo zrovna mně? Proč ne jim? A necítím se při tom nadřazeně – spíš právě provinile.

Chocolat chtěl dokázat, že není jen komik, ale seriózní herec. Máte i tohle společné? Hraní v  komediích i  dramatech je oboje moje práce. Dramatické role mě asi přitahují víc, ale nejde mi o  to dokazovat něco ostatním. Chci hledat své herecké limity a případně je posunovat především kvůli sobě.

Poprvé jste ztvárnil postavu, která na plátně stárne. Diváci ji sledují od mladého věku po stáří. Byla to výzva? Určitě. Prošel jsem si opravdu bohatým rejstříkem – vážnými i  humornými scénami, scénami rvaček, lásky, euforie, cirkusových čísel… Musel jsem před natáčením hodně trénovat. A pak tady byla sekvence s Othellem. To byly nervy, protože jsem na divadle nikdy nehrál.

Bál jsem se, že budu směšný, a v tomto případě to bylo ještě horší, protože jsem měl za rukojmí postavu Chocolata. Jak ten k tomu přijde, když to zkazím? Nakonec mi pomohla scéna, ve které si Chocolat uvědomuje, že musí hrát tak, jak nejlépe umí; nic jiného mu ostatně ani nezbývá. Snažil jsem se tu scénu ztvárnit, jako by to byla úplně normální věc, ale ten tlak byl velký.

ní. Já si třeba v pauze rád sednu a přemýšlím o dalších scénách. To James ne. Je hyperaktivní, pořád musí něco dělat. Je trochu blázen, ale moc obdivuju jeho zapálení pro práci a jeho nadšení. S hereckým partnerem je to jako na tenise – ten náročný vám pomůže profesně vyrůst, čím je lepší, tím lepší se stanete i vy.

Kolik času jste strávil přípravou na roli? Jak chápete vztah mezi Chocolatem a Foottitem? Před natáčením jsem si nastudoval dobu a její specifika, hodně jsem mluvil s režisérem… No a pak tady byla cirkusová čísla. Můj filmový parťák, James Thierrée, mě naučil, jak se správně hýbat, naučil mě načasování a cit pro pointu. Naučil mě to, jak ztvárňuje klauna on sám. Jenže já si musel najít svoje vlastní specifika. Bylo to hodně náročná příprava, ale já se připravuji na role rád.

Vystupování ve dvou je jako milostný vztah: začíná to láskou na první pohled, kdy potkáte někoho, kdo se k vám hodí, s kým chcete sdílet věci a vyvíjet se… S Jamesem jsme něco takového měli, ale v  hodně koncentrované formě. Foottit přistupuje k Chocolatovi jako k rovnému jen na jevišti, ale jakmile jsou v normálním světě, jejich vztah se promění.

Jak se vám dařilo najít s Jamesem Thierréem společnou řeč?

Poprvé za svou kariéru jste pracoval s  režisérem Roschdym Zemem. Jaké to bylo?

Ze začátku moc ne. Hádali jsme se a někdy to byly hotové kohoutí zápasy. Ale postupem času jsme si mezi sebou vyvinuli spojenectví, které panuje i mezi našimi filmovými hrdiny. Nebylo to ale jednoduché, jsme hodně rozdíl-

Když mi producenti řekli, že to bude režírovat, byl jsem nejdřív trochu překvapený. Ačkoli Zemovu práci obdivuju, nepřišel mi na mysl. Jakmile jsme se ale sešli a začali si o  filmu povídat, bylo jasné, že byl Roschdy výborná

volba. Máme ostatně mnoho společného. Oba jsme děti imigrantů, oba jsme vyrostli na sídlišti. Roschdy má skvělou vlastnost, která usnadňuje komunikaci. Je upřímný. Při komunikaci s  režiséry musíte často číst mezi řádky. Tak bezproblémovou komunikaci jako s  ním jsem měl jen s  Ericem Toledanem a  Olivierem Nakache, režiséry snímků Nedotknutelní a Samba. U Roschdyho je určitě výhodou, že je sám herec. Ví, jak s herci mluvit, jak z nich dostat to, co potřebuje.

Omar Sy: výběrová herecká filmografie 2006 – Nos jours heureux (Naše štastné dny) 2009 – Galimatyáš (Micmacs à tire-larigot) 2011 – Nedotknutelní (Intouchables)

Co byste si přál, aby si publikum z příběhu odneslo?

2013 – Pěna dní (L‘Écume des jours)

Byl bych rád už jen, kdyby Chocolata objevilo. Jedna z velkých ambicí umělců je nebýt zapomenut – a přesně to se ale Rafaelovi, snad dočasně, stalo. Když jsem za Nedotknutelné získal francouzské ocenění César pro nejlepšího herce, často jsem slýchával, že jsem prvním černošským umělcem ve Francii, který dosáhl takové proslulosti. Chtěl bych, aby lidé věděli, že přede mnou tu byli i jiní – Chocolat a další.

2014 – Samba 2014 – X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) 2015 – Jurský svět (Jurassic World) 2016 – Monsieur Chocolat

Rozhovor s hercem Jamesem Thierréem

Znal jste historický příběh klaunské dvojice Foottita a Chocolata? Ne. A  to jsem v  prostředí cirkusu prakticky vyrostl. Až Roschdy mě na Chocolata upozornil, do té doby jsem o něm nevěděl.

Hrál jste dosud v patnácti filmech, ale ani v jednom klauna. Až teď. Když mi nabídli roli, zaplavily mě obavy. Jak chtějí převést cirkusová čísla do filmu? To, co funguje ve velké manéži,

nemusí fungovat na velkém plátně. Režisér Roschdy mě ale ubezpečil, že jádrem filmu je něco jiného, a sice vztah mezi dvěma kolegy. Postava George Foottita mě okamžitě zaujala. Byl bych padlý na hlavu, kdybych tu roli odmítl.

Co vás na Foottitovi tak zaujalo? George je zvláštní: drsný, odtažitý, a přece plný křehkých emocí. V manéži je na Chocolata napojený. Jakmile jsou ale v normálním světě, je tohle napojení pryč. Nejspíš by Chocolatovi rád řekl, že ho má rád a že je jeho nejlepší přítel, ale nemůže. A pak je tady ten jeho strach z chudoby.

V  té době byli lidé buď boháči, nebo chudáci. Nic mezi tím. Foottit je posedlý svou prací, má vysoké standardy i  očekávání. Tam, kde ostatní v  jeho partnerovi viděli jen figurku dobrou tak leda na strašení dětí, on rozpoznal velký komický potenciál. Ale Foottit oplývá i spoustou špatných stránek. Nesnaží se třeba porozumět tomu, čím Chocolat prochází. Když se jejich duo rozdělí, George to vnímá jako osobní nespravedlnost.

Máte se svou postavou něco společného? Vyrůstal jsem v  divadelním prostředí. Divadlo pro mě bylo, stejně jako pro George cirkus, chrámem, kostelem, arénou. Stejně jako George jsem tak trochu posedlý svou prací. Pokud jste na tom takhle, zjistíte, že by mohlo být lákavé zůstat uvnitř chrámu… Jenže to nejde. Člověk musí někdy vypadnout ven do normálního světa.

Jak se liší Foottit v  manéži od Foottita v  reálném světě? Je trochu jako doktor Jekyll a  pan Hyde. V  normálním světě je George nespolečenský a  stále napětí. Ale před diváky je někým úplně jiným.

Jak jste se připravoval cirkusová čísla? Museli jsme si s Omarem najít svůj vlastní komediální styl, protože přece nejsme Chocolat a Foottit, a ten jsme pak museli naroubovat na vizi režiséra. Omar je už komik, je velmi nadaný. Jediné, na co jsme se museli zvlášť zaměřit, byla práce s  pohyby. Omar mi říkal, že pro něj jsou nejdůležitější slova. Pro mě je to právě tělo a práce s ním. Museli jsme tyto dva přístupy sladit a  prolnout. Naše úloha byla o to složitější, že jsme se nemohli spolehnout na živou reakci publika. Museli jsme vsadit na to, že se kouzlo prostě nějak dostaví samo.

Jak jste si s Omarem na sebe zvykali? Byla to výzva! Na začátku jsme na sebe někdy i křičeli: Co si o sobě myslíš? Já nejsem jako ty, ok? A co teda budeme dělat teď? Jakmile jsme to ale ze sebe dostali, mohli jsme se dát do práce. Nakonec jsme se bavili jako malé děti. Musím taky říct, že mě Omar hodně podržel v době, kdy jsem měl nějaké pochybnosti. Je to pohodář, má v sobě jakýsi druh nonšalantního soustředění. Snažil jsem se od něj v tomto ohledu leccos odkoukat.

Jak se vám pracovalo s režisérem Roschdym Zemem?

Mám z filmu coby média respekt a vím, že jako herec musím být hodně tvárný. Pochopil jsem, že jakmile si Roschdy vybere herce, dá jim volnou ruku a pak jen dohlíží na to, aby vize, které věří celý štáb, byla dodržena a dovedena do konce. Tohle ovšem nebyl film, kdy si můžete dovolit improvizaci. Snažíte se přijít s něčím objevným, zatímco se pohybujete mezi dvěma pevně určenými body na place. Byla to výzva.

Co byste chtěl, aby si diváci po zhlédnutí filmu o Chocolatovi a Foottitovi pamatovali? Ačkoli sledujeme kromě úspěchu i  jejich pád, nikdy nepřestali mít jisté speciální pouto. Síla, která je spojila, byla větší než ta, jež je rozdělila.

.

.

Produkce AČFK Nábřeží 950/12 Olomouc 77900 acfk.cz