110 let GVH aneb „Babička slaví narozeniny” Datum: 18. 6. 2006. Cena: 15 Kč
Úvodní slovo:
Absolvent gymnázia a vlastně absolvent jakékoliv střední školy má za se sebou nejen měsíce pilných příprav, mnoho písemných prací a zkoušení, ale také důležité období svého života. Školní budova se tak stává němým svědkem počátků velkých přátelství, která mohou trvat celý život, prvních lásek, které bývají nejintenzivnější, je to místo, kde se v mladém člověku rodí jeho vlastní pohled na okolní svět. Během několika školních let se tak z malého človíčka, který sotva vidí přes okraj své lavice, stává dospělá a cílevědomá osobnost. V prostoru mezi poslední lavicí a katedrou se formují touhy a cíle, ze získaných informací se stávají dovednosti. Jen student, který má dost informací, může na nich postavit svůj osobní názor. Profesoři své žáky však nevedou jen k zapamatování vzorečků a jmen českých spisovatelů. Dříve, než student opustí ochranná křídla své školy, měl by dobře vědět, kde bude v lidské společnosti jeho místo. Je veden k tomu, aby na nejrůznějších typech vědomostních soutěží porovnával své znalosti s ostatními, má možnost vypracovat a obhájit jakoukoliv odbornou práci, může uskutečnit libovolný prospěšný projekt. Ostatně toho je důkazem i naše redakce, jejíž členové tento zpravodaj napsali a sestavili za jednu jedinou noc. Na studentská léta se po maturitě vzpomíná jako na velké dobrodružství s dobrým koncem a bývají spojena s mnoha školními, ale i mimoškolními zážitky. Vybledlá školní fotografie jen ztěží nahradí atmosféru začínajícího jara, vůně květin nebo půvab spolužaček. Když se ale člověk může do míst, kde vyrůstal, vrátit, nepochybuji o tom, že čas přestane hrát tak důležitou roli, vrásky zmizí a areál školy se zaplní spoustou mladých lidí - potomků naší velké babičky slavící 110. narozeniny. Na následujících stránkách jsme se pokusili zaznamenat nejdůležitější okamžiky oslav. Nyní už je na vás, abyste posoudili, nakolik se nám to podařilo. Přeji vám příjemnou zábavu. Tereza Cajthamlová
Připravy na oslavy Pátek 16.června byl posledním dnem určeným k rozsáhlým přípravám a konečným úpravám Gymnázia V.Hlavatého před vkročením prvních abiturientů, rodičů, návštěvníků a současných studentů do budovy školy. Přípravy probíhaly po celé škole a zapojili se do nich všichni studenti, profesoři a ostatní zaměstnanci školy. Škola se připravovala na oslavy již několik týdnů dopředu, ale přesto zůstalo ještě hodně věcí k dokončení. Na chodbách školy bylo vidět desítky pobíhajících studentů, kteří instalovali vlastnoručně vyrobené figury, rozvěšovali v několika třídách tabla z minulých let i let pro nás vzdálených. Nejstarší tablo bylo umístěno ve studovně a pyšní se rokem 1919. Další studenti zdobili nástěnky, vystavovali fotografie svých i bývalých tříd a věšeli práce, které sami vytvořili. Uklízeli se laboratoře, třídy, zametalo se před budovou, rozmisťovali se lavice na dvoře. Někteří ještě docvičovali svá vystoupení na sobotní akademii. Kromě školy bylo potřeba vyzdobit ještě Dům kultury v Lounech a Dobroměřicích, kde se večer konaly plesy a zábavy. Všichni se snažili vytvořit příjemné prostředí k setkání a vzpomínání bývalých i současných studentů školy. „Bylo to těžké, jako každý rok“, svěřil se nám pan profesor Jaroslav Řeřicha, když jsme se ho zeptali, jak se mu připravovala letošní akademie. „Ale já ji moc nepřipravuji, jsem takový inspicient, já to dávám všechno dohromady, studenti si ta vystoupení připravují většinou sami,“ dodal organizátor letošní akademie. Na otázku, proč jsou letos akademie dvě, odpověděl pan profesor Řeřicha, že přijede mnoho hostů a jedna akademie by nestačila – neviděli by ji všichni. Na naše zvědavé otázky odpovídala i paní profesorka Kleinová. Dozvěděli jsme se, že školní pěvecký sbor vede již kolem deseti let. V programu oslav nás zaujalo, že mezi hosty se objeví i studenti z gymnázia z Zschopau, což byl nápad právě p. profesorky Kleinové. „Spolupráce s Zschopau tu byla vždycky, jen ne mezi sbory. Jednou jsme byli na jejich adventním koncertě a tak nás napadlo, že bychom se mohli taky zúčastnit. Příští rok nás pozvali a spolupráce už trvá několik let,“ uzavřela náš rozhovor. Poslední den před oslavami byl náročný, ale nakonec bylo všechno včas a dokonale připraveno. Kateřina Gottfriedová
Strana 2
Rozhovor s... ...ředitelem školy PaedDr. Milanem Riegrem
Nejdříve bych se chtěla zeptat, co Vás na práci ve školství baví? Vystudoval jsem pedagogickou fakultu proto, že mě baví práce se studenty, hlavně v hodinách matematiky a výpočetní techniky. A to byl důvod, proč jsem se takhle rozhodoval. Co Vám v poslední době udělalo největší radost? Především to bylo zapojení velké části studentů naší školy do soutěží a velké úspěchy, které se jim podařilo získat. Díky tomu se řadíme mezi nejlepší gymnázia v Ústeckém kraji. Radost mi dělají také kolegové, protože vidím, že se velmi snaží, zejména v souvislosti s chystanými oslavami 110. výročí založení naší školy. Na co jako ředitel školy kladete největší důraz, co je Vaší prioritou? Mojí prioritou je, aby byli studenti, učitelé a zaměstnanci na škole spokojeni a aby měli maximální podmínky k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší, co vydat mohou. Jaký by měl být ideální student? Těch ideálních studentů vidím na našem gymnáziu poměrně hodně. Určitě by to měli být mladí lidé, kteří chtějí studovat, naplno prožívají ten krásný věk okolo patnácti a osmnácti let a projevují určitou míru cílevědomosti. Vidí se na vysoké škole a už mají jasno v tom, který studijní obor si vyberou. Teď musí logicky následovat otázka: Jak by měl vypadat ideální profesor? Slovo ideální je v tomto případě relativní pojem. Pro dva různé studenty může být ideálním profesorem úplně někdo jiný. Určitě by to ale měl být odborník ve svém oboru, aby měl co předávat svým žákům. Měla by to být osobnost se vším všudy. Mé další otázky se budou týkat oslav 110 výročí školy. Vyskytl se během příprav nějaký problém, který bylo obtížné vyřešit? Problémů byla celá řada, ale myslím si, že se vše podařilo vyřešit. Od počátku, kdy jsem začal uvažovat o oslavách, myslel jsem asi nejvíc na hvězdárnu, která byla ve velmi neutěšeném stavu. Myslím si, že se jí podaří zkulturnit a zpřístupnit veřejnosti do té míry, aby se stala jednou z ozdob oslav. Musím za to poděkovat také velké pomoci studentů. Tady bych si dovolil jmenovat třeba Petru Chrzovou, která se podílela na zpracování historie hvězdárny lounského gymnázia. Poděkování samozřejmě patří i řadě dalších studentů, kteří pomáhali v té první fázi při úklidu hvězdárny. Na kterou část oslav se Vy osobně nejvíce těšíte? Těším se na to, že bude hezké počasí, protože to je důležitý předpoklad toho, aby oslavy vyzněly jako sluníčko – optimisticky a ke spokojenosti všech abiturientů, zaměstnanců školy a studentů. Protože to nebude jen oslava absolventů našeho gymnázia, ale také součastných pracovníků a studentů, kteří se jednou také stanou abiturienty a určitě se potom uvidíme i na dalších oslavách 115. výročí. Jaký je Váš odhad o počtu účastníků letošních oslav? Tyto odhady vychází z počtu účastníků na 100. výročí a 105. výročí našeho gymnázia. Tam se to pohybovalo od 1000 do 1500 návštěvníků. Byl bych velice spokojen, kdyby přijelo přes 1000 našich absolventů. V rámci modernizace výuky vybudovala škola v poslední době například učebnu s interaktivní tabulí a neustále se někde něco vylepšuje a opravuje. Jaké má škola další plány do budoucna? Plánů máme celou řadu, narážíme ale na součastné ekonomické možnosti. Zatím se chystá instalace druhé interaktivní tabule a vytvoření druhé multimediální učebny ve třídě č. 20. Chtěl bych, aby studenti měli neomezený přístup k internetu. Doufám, že se během prázdnin podaří sehnat počítačové stoly do studovny a pak už nic nebrání instalaci počítačů a jejich využití v příštím školním roce. Rád bych, aby si studenti správu těchto počítačů vzali na starost sami. Tereza Cajthamlová
Strana 3
Co nám prozradili abiturienti... Úderem osmé hodiny ranní se konečně otevřely dveře našeho gymnázia, ozvaly se první kroky, a po registraci ve vestibulu školy byli návštěvníci vpuštěni do budovy. A najednou na ně dýchly vzpomínky…V ranních hodinách přicházely spíše starší ročníky, nejvíce se registrovali abiturienti s maturitními ročníky 1921 až 1960. V 10 hodin bylo zaregistrováno již 251 absolventů, mladší ročníky oslavy pojaly spíše jako třídní sraz a tak se nad ránem a v dopoledních hodinách scházeli spíše v restauracích či malých hospůdkách. Snad proto, že mají školu stále v živé paměti. Po škole vládla velice příjemná atmosféra, po chodbách se tvořily hloučky lidí. Návštěvníci většinou debatovali o všem, co se změnilo a co naopak zůstalo při starém. Témata hovorů se týkaly hlavně modernizace školy. U starších ročníků prohlížejících si tabla bylo vidět nostalgické slzy. Kdo přijel, a kdo už nepřijede…nebo naopak z nečekaného setkání. Pro přátele z různých koutů republiky byly tyto oslavy možností setkání s bývalými spolužáky. Někteří se neviděli celé roky. S každým novým příchozím se naše škola plnila novými a novými zážitky. Díky tomu se vytvořilo široké spektrum vzpomínek.Bylo zajímavé být posluchačkami těchto lidí a proto vám přinášíme shrnutí odpovědí na naše zvědavé otázky. Naším prvním dotazem jsme zjišťovaly, jestli se zpovídaným líbí oslavy. Většina odpovědí zněla „ano, líbí“. Je však otázkou, zda nás chtěli pouze potěšit nebo byli opravdu spokojeni. Musíme zmínit, že vypadali opravdu šťastně a interiér školy si prohlíželi se zájmem. Zajímalo nás, jestli by se sem někteří chtěli vrátit a opět studovat. Dospěli jsme k závěru, že kdyby to šlo, téměř všichni by se na gymnázium vrátili rádi. Jeden z dotázaných nás překvapil svou odpovědí: „Vrátil bych se sem rád, ale bavit se, studovat ne“. Dále jsme zjišťovali, jaké byly na škole oblíbené a nejméně oblíbené předměty. Z této otázky se nedá vyvodit žádný určitý závěr, protože odpovědi jsou velmi individuální. Zatímco nejoblíbenější předměty Pavla Honse (mat.r.1986) byla tělesná výchova, český jazyk a dějepis,Václav Kurka (mat.r.1972) se nám svěřil, že měl rád matematiku a neměl rád ruštinu. Mezi oblíbené předměty Jana Husáka (mat.r. 1945) patřila biologie, naopak Jaroslava Ramešová (mat.r. 1976) uvedla biologii mezi své neoblíbené předměty. Kateřina Gottfriedová, Jitka Boudová
Strana 4
Sportovní utkání Již za časných dopoledních hodin se sešli příznivci míčových sportů, konkrétně volejbalu. Absolventi naší vysoce sportovně založené školy se po krátkém, ale o to intenzivnějším tréninku, začali formovat do družstev. Ve většině případů vznikala družstva tak, aby si spoluhráči byli věkově co nejblíže. Dalším kritériem rozdělení bylo pohlaví. Nakonec vznikly 2 mužské a 3 ženské teamy. Hrát se začalo kolem desáté hodiny a hrálo se na obou hřištích současně. Mezi muži proběhlo několik cvičných utkání pro zábavu, ale soutěžní zápas odehrála družstva ve složení: Lukáš Zelenka Ondřej Urik Martin Zeman Oldřich Valta Jakub Čermák Milan Roubal
Vs.
Martin Rubeš Michal Vacura Vladimír Šána Jakub Hnátek Daniel Čermák Petr Mareš
Ženy šly rovnou do ostrých zápasů. První zápas sehrály teamy: „Culíkaté“ x „Ročníkový mix“. Překvapivě zvítězily hráčky „Mixu“ 2:0 na sety. Druhý zápas se jasně nesl pod taktovkou „Vytrvalých“, v čele se současnými profesorkami tělocviku Janou Jelínkovou a Miroslavou Ságlovou, které rozmixovaly „mix“ 2:1. V posledním zápase se střetly „Culíkaté“ a „Vytrvalé“, přičemž vytrvalé dámy rozdrtily culíkaté slečny 2:0. Minirozhovory: Martin Zeman nám sdělil své dojmy: „Antuka je zarostlá a rozbředlá, snadno se do ní dělají rýhy. Jsem špatně rozhýbaný, takže příjem na nic.. Ale přesto je to děsná sranda.“ Zeptali jsme se také paní profesorky Mirky Ságlové: V čem vidíte příčinu vašeho vítězství? „Myslím si, že vítězství jsme utrpěly díky našemu věku a zkušenostem a také jsou na vině soupeřky, které byly jasně slabší. A v neposlední řadě to byl doping.“ Jak hodnotíte kvalitu večerního fotbalového zápasu? Tento zápas zdá se být vskutku zábavný.. Rozhodně přitáhl spoustu diváků, protože zde hraje většina z těch výraznějších absolventů i současných žáků. Také zde hraje náš oblíbený profesor zeměpisu – Alois Studenovský, který chodí s rukama v kapsách a všichni se mu vyhýbají.. Barbora Pospíšilová, Jitka Cimpová
Ženy Culíkaté Culíkaté Vytrvalé Ročníkový mix
2:0 2:0
Vytrvalé
Ročníkový mix
0:2
0:2 2:1
1:2 Strana 5
Rozhovory Ing. Jan Kerner (starosta města Loun) Jak vzpomínáte na studentská léta? Měli jsme bezvadnou partu, takže já na studentská léta vzpomínám s láskou. V naší třídě bylo asi 30 žáků. Dodnes se často potkává zdravé jádro naší třídy, které tvořilo asi dvanáct až patnáct žáků. A chodil jste někdy za školu? Ne. To by mě ani nenapadlo. Měl jste nějaké neoblíbené předměty? Určitě, nenáviděl jsem biologii, protože laborky z biologie byly od 6. hodiny ráno. Můžete porovnat dnešní gymnázium s gymnáziem, ve kterém jste studoval vy? Několik věcí je tu určitě modernějších. Zůstala tu ale soudržnost studentů a profesorů. Myslíte, že mají dnešní studenti vše jednodušší vzhledem k lepšímu přístupu k informacím? Nemají to ani jednodušší, ani těžší. Určitě se snadno dostanou k informacím, mohou cestovat a poznávat svět. My jsme neměli tolik na výběr a proto bylo jednodušší i rozhodování. Co byste vzkázal vy dnešním studentům gymnázia? Aby si vážili toho, že prožívají nejkrásnější roky svého života. Děkujeme za rozhovor.
Jiří Chrostek (ředitel gymnázia v letech 1990 – 2005) Nemrzelo Vás, že jste musel odejít do důchodu? Přiznávám, že to bylo těžké rozhodnutí, ale nakonec jsem usoudil, že je správné, když se odejde v čas. Jak vzpomínáte na léta strávená na gymnáziu v ředitelském křesle? Mně se ta léta líbila, ale nevím, jestli se líbila i studentům a profesorům. Já osobně si myslím, že jsem svůj úkol splnil tak, jak jsem si představoval. A co byste popřál gymnáziu do příštích let? Gymnáziu bych popřál vnitřní změny, které se budou zásadně týkat osnov, náplně učiva a stylu výuky. Myslím tím věci, do kterých jsem během svého působení na gymnáziu nemohl zasahovat, protože to ještě bylo řízeno ministerstvem. Teď však doufám ve změnu. Děkujeme za rozhovor.
Mgr. Dagmar Bahnerová (ředitelka Městské knihovny Louny) Víme, že jste učila na soukromém gymnáziu v Plzni. Absolvovala jste však státní gymnázium v Lounech. Chtěli jsme se vás proto zeptat, jaké vidíte rozdíly mezi soukromým a státním gymnáziem? Jsou to dvě školy, které se těžko srovnávají. Plzeňské gymnázium, kde jsem působila, fungovalo na jiných principech vzdělávání. Jak vzpomínáte na svá studentská léta na gymnáziu? Vzpomínám moc ráda. Byly to krásné roky života. Vidíte, že jsme se sešly se spolužačkami... S těmi, které bydlí v Lounech, se potkávám často, někdy i pracovně. Společná setkání pořádáme i mimo oficiální oslavy, většinou po dvou letech. Otázky pokládaly: Eva Černá a Eliška Bubňaková Děkujeme za rozhovor. Zpracovala: Tereza Cajthamlová Strana 6
Návrat do školních lavic Celou sobotu jsme měli možnost sledovat v učebnách chemie a biologie promítané videozáznamy z předešlých akcí školy. Bylo z čeho vybírat. Každý se mohl rozhodnout podle svého vkusu. Někdo mohl dát přednost starším vzpomínkám, někdo těm aktuálnějším při sledování vystoupení studentů gymnázia na Akademiích. Velký úspěch slavily černobílé pasáže ze záznamu „100. výročí založení GVH“. Někteří na videozáznamu spatřili některé své přátele nebo profesory, jiní dokonce rozpoznali, o který se jedná ročník. S přáteli si zavzpomínali při sledování „Prezentace gymnázia“. Znovu si prohlédli, jak kdysi jako studenti procházeli každé ráno vstupní halou, jak každé ráno utíkali na poslední chvíli do svých lavic. Jeden z absolventů dokonce vzpomínal, jak zlobili při hodinách a jiní dlouze debatovali o dřívějších podobách učeben. Naopak některé přepadala skepse, když spatřili tělocvičnu a posilovnu, ale přesto bylo i mnoho sportovců, kteří si mohli vzpomenout na své sportovní úspěchy. Dalšími oblíbenými videozáznamy byly „105. výročí založení GVH“, „Vánoční akademie 2005“ a „Akademie 2005“, ve kterých byly výkony studentů nejlepší. Většina studentů si připravila pro nás jak české, tak cizojazyčné scénky, u kterých jsme se výborně bavili. Každý si v bohatém výběru videozáznamů vybral to, co ho nejvíce zaujalo. Při procházení učeben a vzpomínaní na svá školní léta si mohl každý zkusit, jak by obstál dnes, kdyby byl dnešním studentem gymnázia. Každý předmět měl pro absolventy připravené malé testíky, které se lišily svojí obtížností. Někteří s potěšením zjistili, jak si ještě pamatují látku z gymnázia, naopak někteří se vyděsili, když uslyšeli slovo test a co nejrychleji odešli, aby se mu vyhnuli. Většina z absolventů při vyplňování testů s menšími či trochu většími obtížemi obstála. Někteří měli problémy si vzpomenout na látku, kterou se před lety učili, rozčilovali se, že to snad není možné, že můžou být tak těžké testy. Naopak někdo testy zvládl na jedničku nebo alespoň na známku, kterou měl na gymnáziu. Například jedna z absolventek maturitního ročníku 1979 byla ráda, že zvládla ruštinu na dvojku, kterou měla i v době, kdy navštěvovala gymnázium. Byla jednou z mála, která test z ruštiny zkusila, protože většina si na něj netroufla. Doteď mám v živé paměti absolventa z maturitního ročníku 1943, který s velkým nadšením vyplňoval test z chemie, který zvládl se 100% úspěšností. Také vzpomínal na své profesory a zkoušení, na které se nedalo zapomenout. Každá vzpomínka na jeho tváři vyvolávala usměv a on vypadal jakoby se opravdu dnes navrátil do školních lavic a byl pořád studentem gymnázia. Bývalé spolužačky z maturitního ročníku 1984, které spolu seděli celé 4 roky ve stejné lavici, byly jedny z mála, které s nadšením vyplňovaly testy a při tom vzpomínali, že většinou byly zkoušené nebo psaly písemné práce, ale s testy se za svého studia skoro vůbec nesetkaly. Každý dostal za úspěšné dokončení testu certifikát, ale bohužel se našli i tací, kteří v testu získali méně než 50% bodů a odcházeli bez certifikátu. Snad je to ale neodradilo od prověřování svých znalostí v jiných předmětech. Mnoho absolventů také navštívilo hvězdárnu, která je velmi zaujala a líbilo se jim, jak je nově opravená. Bylo mnoho dotazů na fotky profesora Šimůnka, které mnozí postrádali. V areálu gymnázia si bylo možné zakoupit upomínkové předměty, které se dobře prodávaly. Absolventi si mohli pořídit almanachy studentských literárních a výtvarných prací, trička, odznaky,vstupenky na večerní akce, pohlednice gymnázia a knihy o Lounech a okolí. Nejlépe se prodávaly almanachy, které si většinou kupovaly starší ročníky, ale úspěch slavily také trička. Štěpánka Šefčíková, Lucie Slavíková Strana 7
Jak jsme se předvedli... Stodesáté výročí gymnázia Václava Hlavatého zahájil svým projevem ředitel Dr. Milan Rieger. Poděkoval všem 26 zaměstnancům a 332 studentům za důsledné přípravy na slavnostní víkend. Nezapomněl připomenout nové vybavení tříd a velmi dobré studentské výsledky na soutěžích. V závěru své řeči popřál všem účastníkům příjemnou zábavu. Po Milanu Riegerovi se na podiu objevil starosta Loun Jan Kerner, který zaujal účastníky svým sloganem: „Vítám Vás, všechny louňáky! Vy kteří jste se v Lounech narodili, a je jedno jestli stále žijete v Lounech nebo někde jinde. Pro nás jste louňáci všichni!“ K projevu se také připojil ředitel gymnázia v Zschopau, Wolfgang Reichel, který uvedl německý pěvecký sbor a stejně jako lounský ředitel přivítal všechny účastníky na oslavách a popřál všem přítomným spostu krásných zážitků v budoucích dvou dnech. Poté následovalo několik slov Mgr. Wiliama Lindušky ze slovenského gymnázia Boženy Slančíkovej. Na závěr promluvil doc. Walter ze spolku rodáků a přátel města Louny v Praze. Jeho slova se dotkla spousty pamětníků a zanechala nevymazatelný dojem v srdcích účastníků. Zahájení završilo společné vystoupení obou pěveckých sborů s písní Gaudeamus Igitur. O zbytek zábavy se postaral Jaroslav Klein se svým Funny Orchestra. Funny Orchestra měl hrát pouze do 19:00. Přestali však hrát až v pozdních hodinách. Petra Panenková, Martin Houda
Strana 8
Akademie 2006 Letošní Akademie byla ve znamení oslav. Všichni účinkující věděli, že tentokrát to opravdu musí stát za to. Už několik měsíců dopředu se školou neslo, že by bylo dobré, kdyby se na pódiu ukázaly všechny třídy a jazykové skupiny. Všichni ale zároveň věděli, že celé vystoupení nesmí být delší než jednu hodinu a patnáct minut.A tak pořadatelé byli nuceni vytvořit dva rozdílné programy Akademie. Prvními diváky se stali významní hosté a absolventi gymnázia. Moderátorky tak mohly přivítat nejen pana starostu Ing. Jana Kernera a paní místostarostku Věru Mirvaldovou, ale také pana Dr. Jana Koblihu z odboru školství Ústeckého kraje. Milými hosty první akademie byli také ředitel německého gymnázia Zschopau Wolfgang Reichel a ředitel slovenského gymnázia Boženy Slančíkovej Timravy v Lučenci, Mgr. William Linduška. Studenti z gymnázia Zschopau ale nepřijeli pouze na návštěvu, jejich pěvecký sbor se zúčastnil nejen slavnostního zahájení oslav, ale místo pro něj bylo také v programu Akademie. Nejdříve vystoupili sami a pak k sobě přizvali i své lounské kolegy. Druhá akademie sice byla ochuzena o vystoupení studentů německého gymnázia, ale zato se zde objevilo spoustu čísel, která se do první akademie nevešla. A jak to dopadlo? Lidé tleskali, fotoaparáty cvakaly a publikum se bavilo. Tereza Cajthamlová
Recenze na akademii aneb momenty z oslav naší 110leté babičky Stejně jako Vánoční koncert i Akademii uváděla Tereza Cajthamlová a Bára Pospíšilová. Terezku musím pochválit za výbornou artikulaci a zcela zřetelnou výslovnost, Báru zase za výborně zahranou roli ležérního protějšku. Jelikož jsem se účastnila akademie od 17.00, mohla jsem shlédnout všechna čísla a nebyla jsem o nic ochuzena. Nejhlubší rýhu v mém vědomí zanechalo vystoupení sexty a prvního ročníku se scénkami z muzikálu Pomáda. Chlapci s dostatečným množstvím pomády ve vlasech a koženými bundičkami a děvčata se stylovými doplňky byli výborně tanečně sehraní a vtipní. Při jejich výstupu se všichni v sále skvěle bavili, stejně jako u scénky druhého ročníku a muzikálu Starci na chmelu. Úvodní trio muzikantů ve vypasovaných elasťákách vyvolalo svým nástupem na scénu výbuchy hlasitého veselí. Výrazný pěvecký talent Dana Černá zazářila stejně jako zde i při dalším vystoupení s Lukášem Krupkou. Díky jejich songu jsme se na malý moment přenesli do prostředí francouzského kabaretu. Jednoznačně výraznou hereckou vložkou byla dramatizace textu z knihy od Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád od studentů sexty. Výkon Lukáše Hodana jakožto H*Y*M*A*N*A K*A*P*L*A*N*A rozhodně stojí za vyzdvihnutí stejně jako jeho hlučné ruské spolužačky slečny Tarnovské. I pohybová část akademie se vydařila, ať scénu ovládla Kateřina Gottfriedová a moderní gymnastika, energický pár Miroslav Stehlík a Jana Kolářová, skupinka s malým připomenutím hodin tělocviku či modročerné hejno při rytmickém step-aerobiku. Sbor byl jako vždy sladěný, cizojazyčné pohádky působily mile a vtipně a kytarové trio s doprovodem bubnů bylo originálním pojetím studentova života. Diváci odměnili všechny účinkující bohatým aplausem, který přesto nemohl Bára Fuxová být dostatečnou odměnou za stejně bohatý program. Strana 9
Co se dělo večer Zábava v domě kultury Zábava se rozběhla na několika frontách. Pro starší ročníky byl připraven dům kultury. Začátek byl plánován na 20:00. Byl však o půl hodiny odložen z důvodu očekávání příchodu účastníků ze zahradní slavnosti z areálu GVH. Do 20:30 prošlo dveřmi domu kultury 192 lidí, kteří se usadili ke stolům rozdělených podle roku složení maturitních zkoušek. Večerní program zahájil PhDr. Karel Mareš spolu s kapelou Swing Kvartet Bohemia. Zahájení v podání PhDr. Karla Mareše bylo stručné a jasné. Popřál všem příjemnou zábavu a dále už se zábava vyvíjela v rytmu swingu. Abiturienti se zde shledávali se svými bývalými spolužáky, kantory, se kterými si měli po letech co vyprávět. Ani PhDr. Mareš se nevyhnul záludným otázkám svých bývalých žáků. Nejvíce ho zřejmě zaskočila otázka, kterou třídu měl za své kariéry na gymnáziu v Lounech nejraději. K dispozici byly dva bary, ve kterých si zasloužilí maturanti hromadně dopřáli pár skleniček. Na parketu se zpočátku objevilo jen několik odvážlivců, ale v pozdějších hodinách se již tančilo více. Celkový součet všech účastníků k desáté hodině se přiblížil třem stům. Ve vzduchu byla cítit výborná atmosféra a všichni se určitě těší na shledání na dalším výročí. Petra Panenková, Martin Houda
Zahradní slavnost Pro absolventy našeho gymnázia, kteří se rozhodli zůstat na půdě školy, byla ve večerních hodinách připravena zahradní slavnost. K tanci a poslechu hrál Orchestr Jaroslava Kleina, lidé se bavili, smáli a vyprávěli. Zatímco v DK Dobroměřice byla účast tak nízká, že se diskotéka pro mladší ročníky musela zrušit, na dvoře gymnázia to opravdu žilo. Pivo teklo proudem, lidé pod pódiem tančili. Tereza Cajthamlová Speciální poděkování patří Tereze Cajthamlové a Báře Pospíšilové za skvělé reprezentování, uvádění zahájení oslav, školní akamedie, organizaci školních novin a neutuchající aktivitu při 110. výročí našeho gymnázia. Redaktoři: Tereza Cajthamlová, Jitka Boudová, Kateřina Gottfriedová, Petra Panenková, Martin Houda, Štěpánka Šefčíková, Eva Černá, Eliška Bubňaková, Lucie Slavíková, Bárá Pospíšilová, Jitka Cimpová Grafika: Stanislav Malec Strana 10
