11 SLOVÁCI V ČR

06. 06. 2016 13:06

1/11

SLOVÁCI V ČR

SLOVÁCI V ČR

Obr.1 Vlajka ČR, SR a EU

ÚVOD Slovenská minorita je v České republice nejpočetnější, a zároveň je často uváděno, že je i menšinou nejoblíbenější. Z toho důvodu by bylo zajímavé dozvědět se o této skupině podrobnější informace a zjistit něco více o vzájemných vztazích mezi Čechy a Slováky. Začátek práce přibližuje vývoj československých vztahů a historii slovenského jazyka na území České republiky. Zbývající část vlastní práce zpracovává informace zjištěné od respondentů a přibližuje problematiku užívání slovenštiny v Čechách. Představuje náhled různých skupin lidí, a to názory slovenské minority v Čechách, Slováků na Slovensku a české majority. Čtenář se dále v práci dočte, jak se slovenské menšině v České republice žije, zdali zde má dostatečné kulturní zázemí a co pro ní vůbec slovenský jazyk znamená.

CÍL PRÁCE Cílem tohoto výzkumu je zjistit, jaký jazyk používá slovenská minorita žijící v České republice a co ji k výběru jazyka vede. Zdali se cítí být nucena používat češtinu nebo naopak zda česká majorita Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. peckova_subrtova_polakova_neumanova_-_slovaci_v_cr http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=peckova_subrtova_polakova_neumanova_-_slovaci_v_cr 2016 10:30

akceptuje slovenštinu. Dále se práce snaží definovat, jestli skrze jazyk vyjadřuje svoji etnicitu a jak tento postoj vnímají Slováci žijící na Slovensku. Součástí výzkumu je i porovnání s českou menšinou na Slovensku a srovnání podmínek pro volbu jazyka minorit v obou zemích.

Výzkumná otázka

Ověřit, zdali slovenská menšina žijící v Čechách používá jako dorozumívací prostředek slovenštinu nebo češtinu, a jaký je pohled majority na tuto volbu jazyka.

Podotázky:

● ● ●

●

souvislost výběru jazyka a možnosti integrace vázanost slovenského jazyka na etnicitu Slováků(etnická definice skrze slovenštinu) vyhovuje slovenské menšině kulturní prostředí (možnost příjmu informací a kulturního vyžití ve slovenštině) jak mluví česká menšina na Slovensku (porovnání se Slováky)

LITERÁRNÍ REŠERŠE Literární rešerše seznamuje čtenáře s pracemi autorů, kteří se již podobnou problematikou zabývali, a připravuje tak teoretické zázemí pro vlastní výzkum. Pro její zpracování byly využity knižní publikace, internetové články, práce vysokoškolských studentů i články z odborných časopisů. Dobrým zdrojem informací v oblasti historie slovenské migrace do České republiky a česko slovenských vztahů je kniha Heleny Noskové „O původu Slováků v Čechách“ 1) a práce studentek České zemědělské univerzity Brabcové a Kunzové „Slováci v ČR“ 2) . Oba zdroje datují první slovenské stěhování na území ČR před rok 1918, tedy ještě před vznik Československého státu. Nejvýraznější vlny však proběhly za jeho existence, tedy v letech padesátých a šedesátých, a jejich příčiny byly především socio-ekonomického a také rodinného charakteru. Osobní a rodinné důvody měly podle zmíněných publikací vliv i na to, že se v devadesátých letech, po rozpadu Československa, spousta lidí přiklonila k českému občanství. Po rozpadu ČeskoslovR vznikly na území České i Slovenské republiky početné minority. Článek „ National identity and minority rights in the constitutions of the Czech Republic and Slovakia“ 3) z odborného časopisu „East European Quarterly“ srovnává ústavy obou států z pohledu práv národnostních menšin. Článek uvádí, že bylo obtížné řešit etnické nároky na práva a uznání, zejména v nově vzniklých státech vytvořených v atmosféře politicky nabitého etno-nacionalismu. V ČR a na Slovensku se zázemí pro národní menšiny vyvíjelo různým způsobem. Zatímco v Čechách byl kladen důraz na občanský princip v budování ústavní identity a dokázal zajistit relativně dobré podmínky pro většinu z jeho minoritních občanů, Slovenská ústava zdůrazňovala důležitost národního principu a Slovensko si hned na počátku své existence znepřátelilo zejména početnou maďarskou menšinu. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 13:06

06. 06. 2016 13:06

3/11

SLOVÁCI V ČR

Publikace Miry Nábělkové „Slovenčina a čeština v kontakte“ 4) se dopodrobna zabývá vztahy mezi češtinou a slovenštinou a jejich podobností. Pro výzkum byla stěžejní především první kapitola, a to zejména podkapitola 1.5 „Mí Slováci mi rozumějí – a já jim“, která reflektuje vývoj slovenštiny v Čechách po rozpadu společného státu. Autorka vysvětluje, že v českém prostředí dochází k omezenému kontaktu se slovenštinou, což ve slovenském prostředí nemá paralelu a což způsobuje, že pro mladé generace Čechů je slovenština často nesrozumitelná. Nábělková dále uvádí, že jsou proto v Čechách patrné tendence o usměrňování slovenštiny, ovšem o tom, že české prostředí slovenštinu víceméně přijímá, svědčí to, že spousta Slováků žijících v ČR slovensky mluví. Převažuje však názor, že by měli mluvit česky. Mnoho Čechů je přesvědčeno o tom, že by Slováci mohli na češtinu jednoduše „přepnout“, ale že se jim zkrátka nechce, Slováci naopak argumentují, že toto „přepnutí“ vůbec není snadné. Z některých internetových diskuzí, které autorka uvedla přímo v publikaci, vyplývá, že Slováci nemohou pochopit, že jim Češi nerozumí, když oni rozumí nám. Pro mnohé z nich potom vyrovnání se s tímto faktem znamená přechod ze slovenštiny na češtinu. „Setkala jsem se už několikrát se Slováky, kteří se na mě dívali jako na debila, když jsem je poprosila, aby mluvili česky nebo alespoň pomaleji, pokud jsem jim nerozuměla. Já přece nemám povinnost jim tady rozumět, ačkoliv se mi to většinou daří a snažím se.„ 5) „Co sa tyka pouzivania cestiny, uz som sa zmierila s tym, ze mi Cesi casto nerozumeju, aj ked mi to zo zaciatku prislo divne a tiez by som asi 3 roky dozadu na teba divne cumela keby si odo mna vyzadovala cestinu. Ja som si dlho myslela, ze Cesi mi len nechcu rozumiet, to ze nam fakt nerozumite nam prislo absurdne. Ale jako vravim uz som sa s tym vyrovnala. Momentalne uz vsak cestinu pouzivam ve skole i mimo. A hlavne mi pride normalne, ze Slovak reprezentujici cR firmu by mal rozpravat cesky, v tomto smere nechapu pristup krajanov, ktori tvrdohlavo trvaju na slovencine. A preco teraz nepisem cesky? Jednak som chtela podskrtnut svoju prislusnost a tiez mi neda trochu vas nepotrapit ;))“ 6) „Odrazovým můstkem“ výzkumu je sborník prací Ústavu slavistických a východoevropských studií Karlovy univerzity, tedy respektive jeho část „Užívání češtiny a slovenštiny u Slováků v ČR a jazykové postoje majority“ 7) jejímž autorem je Marián Sloboda. Tato práce je založena na odpovědích 105 respondentů a obšírně se zabývá používáním češtiny/slovenštiny u Slováků v ČR. Zkoumá konkrétně míru užívání jednotlivých jazyků, tedy jak často, a v kterých situacích používají oslovené osoby češtinu nebo slovenštinu. Ze Slobodovy práce vyplývá, že 35% dotázaných osob hovoří souvisle česky, a češtinu používají více než slovenštinu, přičemž pouze 10% vůbec česky nemluví a češtinu nepoužívá. Zbytek jeho respondentů hovoří sice více slovensky, ale češtinu do jisté míry užívají. Přesto, že práce vznikla v kontextu kvalitativního výzkumu, je zaměřena kvantitativně. Závěry Slobodova výzkumu jsou často zjednodušující a chybí rovněž důvody výběru jazyka respondentů. Postoje majority jsou nahlíženy pouze z pohledu slovenských respondentů a skutečné názory majority nejsou objasněny. Práce Mariána Slobody je však jedním z mála statistických zdrojů, který tuto problematiku popisuje, proto z ní tento výzkum v lecčems vychází. Jednou z podotázek výzkumu je také to, jak mluví Češi na Slovensku, a proto je vhodné do rešerše použít několik internetových článků, které se tomuto tématu věnují. Článek „Češi na Slovensku o češtině a slovenštině“ 8) uvádí, že čeština se ve slovenských médiích vyskytuje častěji než slovenština v těch českých, což ovšem neznamená, že by Češi na Slovensku mluvili česky. „Navzdory sousedství staré vlasti a velice dobrému přístupu k českým médiím je paradoxním úskalím života v jazykově blízkém prostředí právě tato blízkost. Lidé si uvědomují, že vlastně kolikrát nemluví ani česky ani slovensky, ale svou zvláštní českoslovenštinou.“ 9) „Konec češtiny na Slovensku“ 10)je článek, který kritizuje novelu zákona „o státním jazyku“, která vyšla z dílny slovenského ministra kultury Marka Maďariče, a popisuje, jaký by tato novela mohla mít dopad na českou menšinu na Slovensku. Čeština, která do té doby byla na Slovensku neoficiálně Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


druhým jazykem, by se totiž na pracovišti a jiných místech nesměla používat, a to pod pohrůžkou nemalé pokuty. Článek „The Legal and Institutional Framework for National Minorities in Slovakia“ 11) popisuje, že „novela zákona o státním jazyku“, která byla zavedena v roce 2009, značně omezuje používání jazyků národnostních menšin na Slovensku. Před zavedením této novely bylo zákonem garantováno, že v obcích, kde minorita dosahuje alespoň 20 % z celkové populace, mohou příslušníci dané národnostní menšiny používat v oficiálním styku svůj mateřský jazyk. Po roce 2009 byly rodné jazyky omezeny čistě na neoficiální komunikaci. „Novela stanovuje, pro ty, kteří nebudou hovořit slovensky ve veřejné sféře, tedy ve všech způsobech nesoukromé komunikace, pokuty ve výši až pět tisíc Euro.“ 12) Po schválení kontroverzního zákona se na Slovensku rozbouřily politické debaty. „Není divu, že po červnových volbách roku 2010 nová vláda novelu ihned změnila.“ 13) Nyní na Slovensku mohou národní menšiny používat mateřský jazyk v komunikaci s orgány veřejné správy v místech, kde tvoří minimálně 20% populace.

METODOLOGIE Při zpracovávání byly využity jak kvantitativní, tak i kvalitativní metody. Pro literární rešerši bylo stěžejní studium dokumentů, pro samotný výzkum především metody standardizovaného a nestandardizovaného rozhovoru. Studium dokumentů může být jak kvalitativní, tak kvantitativní metodou, záleží na typu dokumentu. V případě tohoto výzkumu se jednalo o studium oficiálních dokumentů a dokumentů hromadného sdělování, které se řadí do kvantitativních výzkumných metod. Hlavní výhodou tohoto studia je, že nehrozí zkreslení z interakce situace a umožňuje sledovat jinak nedostupné sociální jevy. Naopak nevýhodou je nutná srovnatelnost dokumentů, protože hrozí jejich zkreslení za účelem, pro který byl záznam pořizován, a není jisté, že dokument psala osoba problémů znalá. Standardizovaný rozhovor byl formou dotazníku, které byly rozeslány respondentům. Respondenti byli vyhledáváni různými způsoby, nejčastěji využitím kontaktů přes známé. Zbytek respondentů byl oslovován prostřednictvím sociálních sítí. Na dotazníky odpovědělo celkem dvacet tři osob, přičemž pět osob poskytlo podrobnější informace při nestandardizovaném rozhovoru. Tyto rozhovory probíhaly v jednom z pražským restauračních zařízení. Výzkumník nastolil pouze rámec problematiky a průběh interview se odvíjel podle odpovědí dotazovaného, který hovořil především o tom, co je pro něho podstatné. „Nestandardizovaný rozhovor je definován jako interakce mezi tazatelem a respondentem, pro kterou má tazatel jen velmi obecný plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění ani jejich pořadí. Standardizovaný rozhovor má formalizovaný a pevně strukturovaný rámec; pořadí a formulace otázek jsou pevně stanoveny. Odpovědi jsou kategorizovány, neboť se předpokládá jejich sumarizace a statistické vyhodnocení, proto v celém provedení interview není nic náhodného.“14) Výhodou standardizovaného rozhovoru ve formě dotazníku je možnost získání velkého množství informací v poměrně krátkém časovém horizontu a také jednoznačnost otázek. Nevýhodou je, že informace nejdou do hloubky dané problematiky a vzhledem k absenci osobního kontaktu, nelze ověřit jejich pravdivost. Výhody a nevýhody této metody se prokázaly i v průběhu tohoto výzkumu. Informace se podařilo získat rychle a v hojném množství, ovšem některé odpovědi respondentů byly http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 13:06

06. 06. 2016 13:06

5/11

SLOVÁCI V ČR

natolik stručné, že se pro výzkum nedaly použít. Co se týká nestandardizovaného rozhovoru, tak jeho předností je detailnější poznání problému a to i prostřednictvím nonverbální komunikace, která mnohdy pomůže pochopit respondentovy pocity. Další výhodou je možnost odhalení dalších souvisejících témat, která by se při rozhovoru standardizovaném neodkryla. Nevýhodou je bezpochyby časová náročnost, menší počet respondentů a možnost odchýlení od daného tématu. Obecné principy se i v tomto případě projevily v praxi. Nestandardizované rozhovory obohatily výzkum o konkrétní informace, i přesto, že k nim svolilo jen malé množství dotazovaných.

TEORETICKÁ ČÁST Historie československých vztahů Historie přítomnosti Slováků na území dnešní České republiky sahá do doby ještě před samotným vznikem společného státu. Žili zde takřka od nepaměti. Už ve středověku přicházeli Slováci do ČR, ale mnozí z nich se významně zapsali do české historie mezi 16. a 19. stoletím. Jednalo se zvláště o vzdělance, kteří působili jako rektoři městských škol i Univerzity Karlovy. Zásadním rokem pro společnou historii byl rok 1918. Vytvořily se nové politické, hospodářské i kulturní podmínky a vznikla idea československého národa. Češi a Slováci vsadili na svou etnickou příbuznost bez ohledu na to, že předchozí historický vývoj byl poněkud rozdílný. 28. 10. 1918 vznikla Československá republika, a tak se stali na dobu 20 let československým národem. Mnoho Slováků přicházelo do Čech a mnoho Čechů odcházelo na Slovensko. Slováci se stěhovali, aby zde mohli studovat, spousta jich přicházela na sezónní práce v zemědělství či průmyslu a většina z nich se zde adaptovala a zůstala natrvalo. Situace se změnila po Mnichovském diktátu roku 1938, po kterém následovala druhá světová válka, vyhlášení samostatného Slovenského štátu a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Mnozí Češi a Slováci se museli vrátit domů a slovenská populace, která zde zůstala, měla velké problémy. Dělníci byli propouštěni, pohyb mezi státy byl velmi omezen a Slováci na území protektorátu dostali statut cizince. K obnovení Československa došlo roku 1945 a Češi a Slováci zase začali žít ve společném státě. V období několika let po válce došlo k hlavnímu přílivu Slováků do Čech. Němci byli odsunuti z pohraničí, a tak toto vylidněné území lákalo Slováky k osidlování. Ze Slovenska přicházeli opět za prací a na studium, ale také na povinnou vojenskou službu. Na konci roku 1945 už žilo v ČR 110 000 Slováků. Roku 1947 přicházeli Slováci z území zničeném válkou, zejména tedy z východního Slovenska, a to v rámci pomoci československé vlády Slovensku. Na výzvy vlády se vraceli také krajané z ciziny, hlavně z Maďarska, Rumunska, Francie, Belgie, Německa, kteří se usadili v českých zemích, i když původně mířili zpátky na Slovensko. Počet těchto slovenských reemigrantů dosáhl asi 60 000, takže výrazně zvýšil procento obyvatel slovenské národnosti v Čechách. Migrace Slováků pokračovala i v 50. a 60. letech, jejím důvodem byl sociálně-ekonomický faktor. V některých českých městech se posilovala role těžkého průmyslu a tím pádem rostly nároky na manuální pracovní síly. Slováci se zároveň snažili získat lepší finanční podmínky a tak se jejich Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


hlavními cíli stalo Ostravsko, Mostecko, Ústecko a další. V 70. letech začala migrace Slováků postupně klesat, protože Slovensko se začalo dobře rozvíjet a samo nabízelo dost pracovních příležitostí. Největší změny mezi Slováky v českých zemích nastaly po roce 1989, kdy došlo k demokratizaci společnosti a k přípravám na rozdělení Československa do dvou nezávislých republik. Část Slováků se vrátila na Slovensko, jiní naopak emigrovali do Česka. Po rozdělení Československa roku 1993 si ti, kdo žili v českých zemích, mohli zvolit státní příslušnost a mnozí si vybrali za svůj domov Českou republiku. Většinou to byli ti, kteří si zde našli své životní partnery, ženili se a vdávali a děti se jim rodily v Čechách, a tak už neměli sebemenší důvod se vracet zpátky na Slovensko. Až 70 % Slováků v ČR uzavíralo smíšená manželství, která podstatně napomohla asimilaci jednoho z partnerů. Tito Slováci proto nepatří mezi slovenskou menšinu, jsou bráni jako Češi, jelikož se přiklonily k české národnosti. Tvoří asi 3 % celé populace, což je něco kolem 300 000 obyvatel. I po roce 1993 docházelo k migracím Slováků do Čech, ale už ne v takové míře, protože jejich přítomnost brzdila řada závažných problémů. Česká republika se pro ně stala prakticky cizinou, takže se nevyhnuli vyřizování dokladů, zdravotního pojištění, získání českého občanství a bytu. Zvláště z těchto důvodů dodnes většina Slováků na území ČR hodnotí rozdělení Československé republiky negativně. Podle sčítání lidu z roku 2001 žije v České republice asi 180 000 obyvatel slovenské národnosti. Co se týče studentů, těch zde najdeme kolem 6 500, ti však nenáleží k minoritě, jejich postavení je stejné, jako tomu bylo dříve, jelikož ve vzdělání neexistují menšiny ani národnostní a státní hranice. Mnozí zachovávají tradice, které si přinesli z domova. Kvůli rozptýlenému osídlení, působení v různých profesích, častému stěhování a návratům na Slovensko a díky podobnosti mezi českým a slovenským jazykem, netvořili Slováci v českých zemích nikdy uzavřenou národnostní skupinu.

Slovenština v ČR Slovenština je jazykem, který je nejpříbuznější češtině. Podle výsledků výzkumu je od mluvené češtiny odlišná přibližně z 11 %, zatímco například od polštiny až kolem 26 %. Nejčastěji se v Čechách setkáváme se spisovnou slovenštinou, ale vyskytuje se zde i slovenština nářečová, nejčastěji byla zaznamenána nářečí východoslovenská. U některých skupin je také velmi běžné míchání češtiny se slovenštinou. Slovenština je rozšířena po celém území ČR, větší koncentrace se pak objevuje v místech dřívější průmyslové migrace, což jsou například severočeská města, Morava či Slezsko, nebo v místech migrace administrativních pracovníků, tedy Praha a další větší města. Celkový počet slovenských mluvčích se pohybuje na základě statistický údajů mezi 150 a 200 tisíc. Starousedlé obyvatelstvo původem ze Slovenska komunikuje dnes už většinou v českém jazyce a v druhé generaci dochází dokonce ke ztrátě aktivní znalosti slovenštiny, tedy k jazykové asimilaci. Noví imigranti se ke komunikaci s českým obyvatelstvem staví dvěma odlišnými způsoby. Buď se http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 13:06

06. 06. 2016 13:06

7/11

SLOVÁCI V ČR

snaží naučit a používat češtinu anebo setrvají u slovenštiny s předpokladem, že jim Češi rozumí. Za Československa se samozřejmě jazyková bariéra neobjevovala, od roku 1945 do roku 1993 měla slovenština postavení státního jazyka. Srozumitelnost obou jazyků byla rozvíjena prostřednictvím školství či médii, takže prakticky každý obyvatel Československa rozuměl oběma jazykům, ale dnes už ji neslyšíme každý den z rádia nebo televize, proto se míra srozumitelnosti slovenštiny stala dost individuální. Zejména pak pro mladé Čechy, na rozdíl od jejich rodičů, se slovenština stává cizím jazykem. Přesto se však se srozumitelností slovenštiny počítá i dnes, proto například český právní řád dále umožňuje používat slovenštinu bez překladatele či tlumočníka v mnoha právních a úředních úkonech.

VLASTNÍ VÝZKUM Struktura respondentů je taková, že přibližně polovinu tvoří vysokoškolští studenti a zbytek pracující osoby především do třiceti let. Rozložení respondentů podle pohlaví je zhruba půl na půl, přičemž lehce dominují ženy. Osob, kterých poskytlo rozhovor, bylo celkem pět, tři ženy a dva muži. Na přelomu roků 2003 a 2004 byl proveden dotazníkový výzkum, týkající se používání jazyka slovenské minority v Čechách, který byl založen na odpovědích 105 respondentů. Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že 35% dotázaných hovoří česky více než slovensky, 10% nemluví česky vůbec a zbytek dotázaných v různých formách kombinuje češtinu a slovenštinu, přičemž u nich převažuje slovenština. Z výzkumu Mariána Slobody dále vyplývá, že používání jazyka závisí na mnoha faktorech. Bylo zjištěno, že výběr jazyka ovlivňuje místo narození, pohlaví a také to, zdali u dotyčného převládá touha zůstat v Čechách nebo vrátit se na Slovensko. Statisticky více češtinu používají ženy, Slováci pocházející z východního Slovenska a ti, kteří návrat do svého rodiště neplánují. Slobodova práce rovněž poukazuje na to, že používání slovenštiny a češtiny závisí na typu komunikační situace. Podle jeho výzkumu Slováci preferují používání češtiny ve veřejných formách komunikace, zato v soukromí upřednostňují slovenštinu. V tomto ohledu se tato práce s výsledky Mariána Slobody jednoznačně shoduje. V oblasti používání jazyka slovenské minority většina oslovených respondentů uvádí, že v soukromí používají slovenštinu a na pracovišti češtinu. Co se týče vysokoškolských studentů a jejich výběru jazyka, tak v soukromí používají téměř všichni slovenštinu a většina z nich tak mluví i ve škole, někteří se však snaží postupně se češtinu učit. „Rozprávam po slovensky, najmä medzi kamarátmi, ale v poslednej dobe sa učím aj po česky a snažím sa tak rozprávať v obchode, v kaviarni atď.“15) Ze zjištěných informací se dá soudit, že volba jazyka především závisí na prostředí, ve kterém se daná osoba pohybuje. V případě, že je hodně v kontaktu s Čechy, začne postupně používat češtinu, naopak pakliže se více stýká s ostatními Slováky, není pro ni důležité učit se Česky. „Z počátku jsem v Čechách mluvil slovensky. Po dvou letech jsem se oženil s Češkou, a brzy nato jsem začal používat češtinu, protože jsem se stýkal především s Čechy.“16) Někteří vysokoškolští studenti uvádějí, že mluví slovensky proto, že nechtějí „prznit“ češtinu a stydí se tak mluvit. Co se týče souvislosti výběru jazyka a možnosti integrace, bylo zjištěno, že starší respondenti nepovažují užívání češtiny za integrační prvek. Jsou přesvědčeni o tom, že slovenština a čeština jsou si natolik podobné, že nehraje roli, jaký jazyk používají. „Ja som sa narodil v Československu, a cítim sa ako Čechoslovák. Po mnoho rokov sa neriešilo, či niekto hovorí po česky alebo slovensky, a preto nevidím dôvod, prečo by som mal teraz po toľkých rokoch, čo tu žijem začať hovoriť česky.„17) Zatímco ze zkušeností mladších respondentů, převážně studentů vyplývá, že jsou k užívání češtiny nepřímo Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


tlačeni. „Mladšia generácia Čechov slovenského už veľmi nerozumie. Keď hovorím česky, tak na mňa Česi lepšie reagujú. Keby som sa cítila pri užívaní slovenčiny komfortnejšie, tak by som jej určite hovorila“.18) Na dotaz, zdali skrze používání slovenštiny vyjadřují své národní cítění, naprostá většina respondentů odpověděla, že nikoliv. Důležité jsou pro ně úplně jiné aspekty, jako je kultura, fakt, že se narodili a vyrůstali na Slovensku, jejich způsob myšlení a slovenští předci. Několika z dotazovaných osob přijde normální, že mluví jazykem země, ve které žijí, a argumentují to tím, že v Anglii by přece taky nemluvili slovensky. „Ja nepovažujem slovenčinu za prejav mojej slovenské identity. Slovensky tu hovorím, pretože je to pre mňa pohodlnejšie, a Česi mi rozumejú“.19) Při zjišťováni zdali slovenské minoritě vyhovují možnosti kulturního vyžití ve slovenštině, a jestli mají dostatečný přístup k informacím ve slovenštině, bylo vyzkoumáno, že většina Slováků ani toto vyžití ve slovenštině nevyhledává. „Priznám sa, že to veľmi nesledujem, pretože česká kultúrna scéna je nesmierna bohatá a myslím, že je škoda nevyužiť to. Viem však, že tu bývajú predstavenia hosťujúcich slovenských divadelních súborov, aj koncerty slovenských kapiel. Taktiež viem o Slovenskom inštitúte v Prahe, ktorého úlohou je prezentovať slovenskú kultúru v ČR, no obecenstvo býva skôr slovenské.“20) Někteří respondenti uvádějí, že českou kulturu dokonce upřednostňují, například raději čtou české knihy v češtině a sledují českou kinematografii. Jedna respondentka stále žije v jakémsi „Československu“ a nevnímá, v jakém jazyce čte. „Kultura nezná jazykové bariéry, co se týče českého a slovenského jazyka. Navíc jsou si tak blízké, že člověk většinou nerozlišuje používaný jazyk (neregistruji, v jakém jazyce čtu, a když se mě někdo později zeptá, nevím)“.21) Pro lepší porozumění danému tématu bylo rovněž zjišťováno, jak naopak mluví česká menšina na Slovensku, a jaký je názor Slováků na to, jak by tato minorita měla mluvit. Je rozdíl v pohledu Slováků na Slovensku a Slováků žijících v Čechách. Ti na Slovensku často požadují, aby Češi na Slovensku mluvili slovensky. Odpovědi jednoho respondenta ze Slovenska byly dosti kontroverzní. Na dotaz, jak mluví Češi na Slovensku, a jak by podle něho mluvit měli, odpověděl: „Česi rozprávajú po česky. Mali by sa prispôsobiť po dlhšej době slovenskému jazyku a neodmietať ho“.22) Nicméně na otázku, jaký jazyk by používal v Čechách on, odpověděl, že určitě slovenštinu. Někteří Slováci dokonce vyžadují komunikaci ve slovenštině i od českých turistů, jak dokazuje osobní zkušenost jedné české turistky. „V restauraci jsem si objednala rybu s bramborem, a bylo mi řečeno, že nemají brambory, ale pouze zemiaky“.23) Slováci v Čechách jsou v tomto ohledu tolerantnější. Nevadí jim, když Češi na Slovensku používají češtinu, a myslí si, že by každý měl mluvit tak, jak je to pro něj přirozené. „Moje matka pochází z Moravy a přestěhovala se na Slovensko až kvůli studiu na VŠ v Bratislavě, tam pak zůstala žít. Mluví stále česky, anebo spíše česko-slovensky. Znám několik Čechů, žijících na Slovensku a mluvících česky. Avšak znám i Čecha (kamarádova otce), který se oženil do Bratislavy a mluví pouze slovensky. Je to zkrátka podle povahy člověka, komu co víc sedne a jak se cítí ve svém okolí. Pokud by mi okolí nerozumělo a dívalo by se na mě divně, mluvila bych pouze česky. Pokud s tím mé okolí nemá problém a rozumí mi, když mluvím slovensky, tak raději volím tento jazyk, vzhledem k tomu, že mi je přirozenější“.24) Slovensky by měli mluvit pouze tehdy, vyžadují-li to po nich v zaměstnání nebo ve škole. Oslovení Slováci samozřejmě vítají, když se Češi slovensky učí, ale nevyžadují to od nich, především proto, že na Slovensku nemají ani nejmladší generace s češtinou problémy. Část výzkumu se zabývá pohledem Slováků na slovenskou migraci do Čech. Většina oslovených s migrací za prací i za studiem souhlasí. Jeden respondent však s tímto jevem nesouhlasí. Uvedl, že je mu líto, když je slovenská ekonomika tímto ochuzena o kvalitní pracovní síly, a považuje slovenské vysoké školy za stejně kvalitní jako ty české. Slovenští občané si nemyslí, že by jejich krajané přestali být plnohodnotnými Slováky tím, že žijí v Čechách. Nepovažují fakt, že žijí v zahraničí za prvek odcizení od slovenské národnosti. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 13:06

06. 06. 2016 13:06

9/11

SLOVÁCI V ČR

Názor české majority na slovenskou minoritu se různí podle generací. Ty starší, které delší dobu žili v Československu, stále považují Slováky za své bratry a mnozí stále žijí v dobách Československa. K užívání slovenštiny mají kladný přístup, mnohdy ji rádi slyší a nemají s jejím pochopením problém. Naproti tomu mladší generace Čechů často má se Slováky problémy, ať už s porozuměním slovenštiny, nebo zkrátka s tím, že jim vadí samotní Slováci. Vytýkají jim, že jsou nepřizpůsobiví, zabírají místo na českých školách a na kolejích, berou jim pracovní místa a ještě na pracovišti používají slovenštinu. To dokládá vyjádření jednoho českého vysokoškoláka: „Dostal jsem se v Praze na vysokou školu a přesto, že jsem z Broumova, tak pro mě nebylo místo na koleji. Když jsem zjistil, že koleje jsou plné Slováků a Rusů, přišlo mi nespravedlivé, že já, jako Čech, si v Praze musím platit nájemný byt, aby zde mohli za mizivou cenu bydlet cizinci. Slovensko nebo Rusko je sice dál než Broumov, ale doma jsem tady já“.25) Děti svůj negativní náhled pak často přenáší i na rodiče, kteří se čím dál tím častěji setkávají se Slováky v práci. Oblíbenost slovenské menšiny tímto pomalu klesá i u starších generací. Pohled na Slováky v Čechách se samozřejmě člověk od člověka liší a mnozí Češi k nim stále mají kladný vztah. Nicméně současný všeobecný trend ukazuje, že láska ke Slovákům začíná pomalu upadat. V tomto ohledu je tento výzkum v naprostém rozporu s Mariánem Slobodou, jehož práce popisuje, že Češi jsou vůči slovenštině tolerantní a velmi dobře ji přijimají.

ZÁVĚR Je důležité si uvědomit, že slovenskou menšinu nelze v žádném případě posuzovat jako celek a je nutné ji rozlišovat na dvě skupiny. Generace, která pamatuje Československo, má totiž úplně jiné postoje než generace mladší. Výzkum dokázal, že většina Slováků v Čechách mluví slovensky, ovšem mladší generace jsou více tlačeni do používání češtiny, než generace starší. Souvislost mezi používáním češtiny a integrací do české společnosti není jednoznačná. Starší generace tuto souvislost popírá, protože považují češtinu a slovenštinu téměř za jeden jazyk a uvádí, že nemají s integrací do společnosti problém. Generace mladší, přestože slovenštinu používá častěji, cítí češtinu jako výrazný integrační prvek. Pro mnohé může být překvapením, že důvodem pro výběr slovenštiny většinou nebývá národnostní přesvědčení, tedy vázanost slovenského jazyka na národní uvědomění. Mluví tak především proto, že je to pohodlnější a jednodušší. Kulturní vyžití ve slovenštině jim v Čechách přijde dostatečné, i když ho většina z nich nevyhledává. Česká kultura jim přijde natolik pestrá, že po té slovenské ani neprahnou. Češi na Slovensku mluví především česky, nebo kombinací češtiny a slovenštiny. Slovenské majoritě však používání češtiny do jisté míry vadí a myslí si, že by se Češi měli naučit jazyk země, ve které žijí. Česká majorita v Čechách je názorově rozpolcená. Mladší generace obvykle vyžadují češtinu, zatímco starším slovenština nevadí.

ZDROJE ●

●

●

BRABCOVÁ, KUNZOVÁ Slováci v ČR [online]. Krajané.ČZU.cz, 27.12.2010 [citováno: 8.5.2011]. Dostupný z WWW: http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_cr CONSTANTIN, S. The Legal and Institutional Framework for National Minorities in Slovakia [online]. Razprave in Gradivo : Revija za Narodnostna Vprasanja, prosinec 2010 [citováno: 13.5.2011]. ISSN 03540286, Dostupný z databáze ProQuest přístupné přes mlp.cz EZZEDINE-LUKŠÍKOVÁ, P. Slováci v ČR [online]. SOCIOWEB.CZ, 23.12.2005 [citováno: 8.5.2011].

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


●

●

●

●

●

●

● ●

●

●

●

Dostupný z WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=197&lst=117 GABAL', P. Češi na Slovensku o češtině a slovenštině [online]. Krajané.radio.cz, 19.09.2006 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://krajane.radio.cz/articleDetail.view?id=724 GAZUR, Z. Na Slovensku začala platit mírnější novela jazykového zákona [online]. Volny.cz, 1.3.2011 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://web.volny.cz/noviny/ze-sveta/clanek/~volny/IDC/157020/ Ivana. Slováci [online]. ASI-milovaní, 4.4.2008 [citováno: 8.5.2011]. Dostupný z WWW: http://www.asimilovani.estranky.cz/clanky/narodnosti-v-cr/Slovaci.html Konec češtiny na Slovensku [online]. Lidovky.cz, 17.12.2008 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://www.lidovky.cz/konec-cestiny-na-slovensku-ddl-/ln_zahranici.asp?c=A081217_080450_ln_zahr anici_ter MAJEROVÁ, V., MAJER, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství: Část I. PEF ČZU v Praze: Provozně ekonomická fakulta, ČZU v Praze ve vydavatelství CREDIT Praha, 1999. 158 s. ISBN 80-213-0507-X NÁBĚLKOVÁ, M. Slovenčina a čeština v kontakte BRATISLAVA: VEDA, 2008. 364 s. ISBN 978-80-224-1060-1 NOSKOVÁ, H. O původu Slováků v Čechách. PRAHA: Trilabit s.r.o, 2001. 242 s. ISBN 80-902681-1-0 RHODES, M. National identity and minority rights in the constitutions of the Czech Republic and Slovakia [online]. East European Quarterly, podzim 1995 [citováno: 13.5.2011]. ISSN 00128449, Dostupný z databáze ProQuest přístupné přes mlp.cz SLOBODA, M. Užívání češtiny a slovenštiny u Slováků v ČR a jazykové postoje majority [online]. Sloboda.cz, 2005 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://www.sloboda.cz/marian/publikace/ces-slo_rodina_SR_2005.pdf SLOBODA, M. Slovenština v ČR [online]. Sloboda.cz, 2010 [citováno: 8.5.2011]. Dostupný z WWW: http://www.sloboda.cz/marian/SK_CZ/cz_uvod.htm Slováci v České republice [online]. Czechkid, 30.03.2007 [citováno: 8.5.2011]. Dostupný z WWW: http://www.czechkid.cz/si1380.html

NOSKOVÁ, H. O původu Slováků v Čechách. PRAHA: Trilabit s.r.o, 2001. 242 s. ISBN 80-902681-1-0 BRABCOVÁ, KUNZOVÁ Slováci v ČR [online]. Krajané.ČZU.cz, 27.12.2010 [citováno: 8.5.2011]. Dostupný z WWW: http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_cr 3) RHODES, M. National identity and minority rights in the constitutions of the Czech Republic and Slovakia [online]. East European Quarterly, podzim 1995 [citováno: 13.5.2011]. ISSN 00128449, Dostupný z databáze ProQuest přístupné přes mlp.cz 4) , 5) , 6) NÁBĚLKOVÁ, M. Slovenčina a čeština v kontakte. BRATISLAVA: VEDA, 2008. 364 s. ISBN 978-80-224-1060-1 7) SLOBODA, M. Užívání češtiny a slovenštiny u Slováků v ČR a jazykové postoje majority [online]. Sloboda.cz, 2005 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://www.sloboda.cz/marian/publikace/ces-slo_rodina_SR_2005.pdf 8) , 9) GABAL', P. Češi na Slovensku o češtině a slovenštině [online]. Krajané.radio.cz, 19.09.2006 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://krajane.radio.cz/articleDetail.view?id=724 10) Konec češtiny na Slovensku [online]. Lidovky.cz, 17.12.2008 [citováno: 26.3.2011]. Dostupný z WWW: http://www.lidovky.cz/konec-cestiny-na-slovensku-ddl-/ln_zahranici.asp?c=A081217_080450_ln_zahra nici_ter 11) , 12) , 13) CONSTANTIN, S. The Legal and Institutional Framework for National Minorities in Slovakia [online]. Razprave in Gradivo : Revija za Narodnostna Vprasanja, prosinec 2010 [citováno: 13.5.2011]. ISSN 03540286, Dostupný z databáze ProQuest přístupné přes mlp.cz 1) 2)

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 06. 06. 2016 13:06

06. 06. 2016 13:06

11/11

SLOVÁCI V ČR

MAJEROVÁ, V., MAJER, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství: Část I. PEF ČZU v Praze: Provozně ekonomická fakulta, ČZU v Praze ve vydavatelství CREDIT Praha, 1999, s. 68 - 69. ISBN 80-213-0507-X 15) , 20) Katarina, barmanka 16) Marek 17) L'ubo, ekonom 18) Danica, studentka 19) Naďa, studentka 21) , 24) Martina, studentka 22) Adam 23) Kristina, studentka 25) Jan, student 14)

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=peckova_subrtova_polakova_neumanova_-_slovaci_v_cr Last update: 06. 06. 2016 10:30

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

11 SLOVÁCI V ČR

Recommend Documents