10.4. ZVÍŘATA A JEJICH ROLE NA RANĚ STŘEDOVĚKÉM HRADĚ STARÁ BOLESLAV (STŘEDNÍ ČECHY)

10.4. ZVÍŘATA A JEJICH ROLE NA RANĚ STŘEDOVĚKÉM HRADĚ STARÁ BOLESLAV (STŘEDNÍ ČECHY) JIŘÍ MLÍKOVSKÝ

10.4.1. ÚVOD Zvířecí kosti tvoří standardní složku archeologických nálezů na raně středověkých slovanských hradech (Benecke 1994), což platí i pro dobové hrady z území dnešního Česka (Novotný 1966; Peške 1985; Petříčková 2000; Kyselý 2002b). Předmětem této studie je popsat výskyt a roli obratlovců na staroboleslavském hradě v období raného středověku, a to zejména na základě kostí nalezených při terénním archeologickém výzkumu. Ze zoologického hlediska byl materiál zpracován po jednotlivých taxonech Kyselým (2003a; 2003b) a Mlíkovským (2003b). Dílčí archeozoologické výsledky byly prezentovány rovněž v nepublikovaných zprávách (Kyselý 1998a; 1998b; 2000c; Mlíkovský 1999a; 1999b; 1999c; 2000a; 2000b). Celkem bylo určeno přibližně 6000 kostí1 obratlovců, z toho cca 5500 kostí savců, 500 kostí ptáků a ojedinělé kosti obojživelníků a ryb z raného středověku (viz Kyselý 2003a; 2003b; Mlíkovský 2003b), a to z těchto sond: akropole: 1/1997, 2/1997, 4/1998, 5/2000, A/1989, B/1989, C/1989, D/1989, E/1989, F/1989, G/1989, H/1989, I/1989, J/1989, XXIX/1995, XXX/1995, XXXII/1995; příkop: V/1995, IX/1995, XVIII/1995; předhradí: XIII/1995, XV/1995, XIX/1995, XXXV/1996, LX/1996, LXI/1996, LXIII/1996, LXV/1996, LXVI/1996, LXIX/1996, LXX/19962.

Z celkového množství určených kostí byly pro účely této práce vybrány pouze kosti pocházející z dobře definovaných a pomocí zlomků keramických nádob a statigrafické pozice jasně datovaných vrstev. Tento postup, kdy bylo studium omezeno na čisté, z jiných vrstev nekontaminované soubory kostí, dovolil sice využít jen zlomek z celkového počtu určených kostí, zároveň však umožnil přesnější interpretaci studovaných souborů. Problémem byla kvantifikace nálezů (Grayson 1979; 1984; Klein – Cruz–Uribe 1984; Marciniak 1996; Reitz – Wing 1999; Marean et al. 2000). Běžně používané metody, jako počet kostí (NISP) nebo minimální počet jedinců (MNI), nebyly použitelné. NISP nebylo vhodné, jednak proto, že kosti určovali dva autoři, takže nebyl zajištěn stejný přístup k determinaci jednotlivých úlomků kostí, jednak proto, že v některých vrstvách byly nalezeny částečné kostry zvířat a v některých případech byly nalezeny rozdrcené zbytky lebek, což by v obou případech výrazně vychýlilo procentuální zastoupení daného druhu zvířete či daného kosterního elementu. Rovněž MNI nebylo použitelné, protože počet určených kostí byl v jednotlivých vrstvách či souvisejících skupinách vrstev tak malý, že by 1 2

„Kostí“ je zde chápána celá kost nebo její úlomek.

Zpracované kosti pocházejí z výzkumu Archeologického ústavu AV ČR v Praze a Městského muzea v Čelákovicích, který probíhal v letech 1988–2000. Materiál byl zpracován v rámci grantu Grantové agentury ČR „Přemyslovské hradiště ve Staré Boleslavi: role a postavení v raném přemyslovském státě“, jehož řešitelkou byla I. Boháčová (ARÚ AV ČR, Praha). Materiál je uložen ve sbírkách Městského muzea v Čelákovicích. Za poskytnutí materiálu děkuji Ivaně Boháčové (Praha) a Jaroslavu Špačkovi (Čelákovice).

M E D I A E VA L I A A R C H A E O L O G I CA 5 , 2 0 0 3

10.4.2. METODIKA

347

MNI bylo jen málokdy větší než 1. Ke kvantifikaci zastoupení druhů zvířat v jednotlivých souborech byly proto použity počty šesti hlavních kostí ramenního pletence (scapula u savců a coracoid u ptáků), přední končetiny (humerus, ulna a radius) a zadní končetiny (femur a tibia u savců, femur a tibiotarsus u ptáků). Započítány byly všechny nálezy, bez ohledu na to, zdali se jednalo o celou kost nebo její část. Takto definovaná veličina je v této práci označena jako NISPm. K porovnání role přední a zadní části těla u kopytníků byly použity pouze běžně nacházené kosti končetin a ramenního pletence obalené masem. Poměr byl u savců vypočten takto: Iap = (scapula + humerus + ulna + radius) / (femur + tibia) * 1⁄2. U kura byl tento index vypočten takto Iap = (coracoid + humerus + ulna + radius) / (femur + tibiotarsus) * 1⁄2. Při rovnosti zastoupení přední a zadní části těla Iap = 1. Index je tím vyšší, čím více v nálezu převažuje přední část těla. K porovnání zastoupení kostí obalených masem a bez masa3 byly použity stejné kosti jako v předchozím odstavci plus metapodia. Poměr byl u kopytníků vypočten takto: Im = (scapula + humerus + ulna + radius + femur + tibia) / (metacarpus + metatarsus) * 1/3. U kura byl tento poměr vypočten takto: Im = (coracoid + humerus + ulna + radius + femur + tibiotarsus) / (carpometacarpus + tarsometatarsus) * 1/3. Při rovnosti zastoupení „masných“ a „bezmasých“ kostí Im = 1. Index je tím vyšší, čím více v nálezu převažují masité části těla. U prasete tento poměr není smysluplný, protože maso se u něj nachází na všech hlavních kostech.

10.4.3. NÁLEZY

ZVÍŘECÍCH KOSTÍ : TYPOLOGIE A PŮVOD

Kosti zvířat nejsou v nálezových vrstvách zastoupené stejnou měrou. Vedle vrstev s bohatým obsahem kostí se vyskytují i vrstvy zcela bez kostí či jen s ojedinělými nálezy, většinou drobných úlomků kostí. Jednotlivé vrstvy se rovněž liší podle druhů zvířat v nich nalezených a podle kostí, jimiž jsou dotyčná zvířata zastoupena. S ohledem na nálezové okolnosti (volné vrstvy, odpadní jámy, štět, hroby) a datování obsahu daných vrstev podle zlomků keramických nádob v nich nalezených (Boháčová 2003a; 2003c) lze studované souvrství rozdělit do několika časoprostorových a funkčních jednotek, které jsou podrobněji pojednány níže.

M L Í KOV S K Ý: 1 0 . 4 . Z V Í Ř ATA A J E J I C H R O L E . . . ( 3 4 7 – 3 6 5 )

10.4.3.1. Volné vrstvy na podloží

348

Bezprostředně nad podložím nedotčeným lidskou činností se na akropoli i v přilehlé části předhradí nacházejí volné vrstvy, podle zlomků keramických nádob datované do středohradištního (SH) až starší části mladohradištního období (MHK). Zvířecí kosti se v těchto vrstvách nacházejí jen ojediněle, přičemž se vesměs jedná o drobné kosti a úlomky větších kostí. Z nálezových okolností nelze soudit, jestli tyto kosti představují tzv. „životní špínu“ nebo jestli se jedná o nahodilé příměsi, které se do těchto vrstev dostaly až po jejich vzniku ze sousedních, na kosti bohatých vrstev. V nalezené fauně výrazně převažují kosti domácích savců. Výjimečný nález pochází z vrstvy 20160 v sondě LX/1996 (sektor F/F2). Tato vrstva obsahovala zbytky lebky, 3 metapodia a 16 prstních článků ovce/kozy (zřejmě ovce), které pravděpodobně patřily jednomu jedinci. Jedná se přitom o části těla, které po stažení zvířete zůstanou v jeho kůži. Na tomto místě mohla tedy být pohozena celá stažená kůže ovce/kozy nebo tam byly pohozeny pozůstatky odstraněné ze stažené kůže. Pozoruhodné je, že tyto pozůstatky zůstaly pohromadě, tedy že je nerozvlekli psi ani nerozkopali lidé. 10.4.3.2. Jámy Do výše popsaných volných vrstev na podloží byly místy vyhloubené větší či menší jámy, z nichž některé obsahují větší množství zvířecích kostí, zatímco ve výplni jiných zvířecí kosti chybí. Výplň všech těchto jam je podle střepů datovaná do starší fáze mladohradištního období (MHK) s tím, že se v nich nacházejí i střepy ze středohradištního období (SH). Rozlišit lze tyto čtyři typy:

3

Tyto kosti jsou zde nadále označeny jako „masné“ a „bezmasé“.

Jámy typ 1

Jámy typ 2

Sonda

B

XIX

LXIII

2

2

Jáma

23

6706

20597

10595

10597

Metoda

Jámy typ 1

Jámy typ 2

% Jámy typ 1 % Jámy typ 2

NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm

Kůň

4

Tur

35

18

5

1

1

4

O/K

14

6

14

1

1

Prase

148

32

16

4

5

Kočka

2

2

0,6

Jelen

1

1

0,3

Srnec

1

1

0,3

Zajíc

2

2

Husa

3

2

Kur

47

41

Koroptev

1

1

Ryba

1

1

7

6

11

2

2

1

41

20

6

3

12,2

15,9

12,5

25,0

2

2

2

1

29

7

4

3

8,7

5,6

8,3

25,0

17

3

21

3

169

38

38

6

50,4

30,2

79,2

50,0

8

16 258

102

59

13

18

11

1,2

4

2

Veverka

Celkem

1

23

7

25

5

2

2

0,6

1,6

1

1

0,3

0,8

3

2

0,9

1,6

65

55

19,4

43,7

1

1

0,3

0,8

16

–

4,8

–

335

126

48

12

100,0 100,0 100,0 100,0

Tab. 1. Složení fauny nalezené v jámách typu 1 a 2 (viz text) na akropoli (sondy B a 2) a na předhradí (sondy XIX a LXIII). Čísla označují počet kostí spočítaných metodou NISP a NISPm.

(1) Větší jámy s bohatým obsahem kostí, u nichž množství nahromaděných kostí ukazuje, že se jedná o odpadní jámy. Jedná se o jámu 234 v sondě B/1996 na akropoli a jámy 6706 v sondě XIX/1995 a 20597 v sondě LXIII/1996, ležící na předhradí, a to v části blízké k akropoli. V nalezené tafocenóze převažují kosti domácích zvířat, zejména prasat, tura, ovce/kozy a kura (tab. 1). Naprostá převaha zbytků konzumních zvířat svědčí o tom, že v jámách byl hromaděn odpad z lidské stravy. Analýza zastoupení jednotlivých typů kostí v rámci nalezených druhů dále naznačuje, že se jedná o odpad z kuchyně, nikoliv od řezníka. Je-li tomu skutečně tak, pak se jedná o první doklad odděleného – řeznického a kuchyňského – zpracování konzumních zvířat v raném středověku Evropy. U žádného ze čtyř hlavních druhů zvířat (tur, ovce/koza, prase a kur) neodpovídá zastoupení kostí anatomickému poměru (tab. 3–4, obr. 3–6, viz též kap. 10.4.4.). Kdyby v nalezeném materiálu scházely pouze „masné“ kosti, dalo by se uvažovat o tom, že tyto části byly po řeznickém a zároveň kuchyňském zpracování transportovány dále (např. si je jezdci brali na cestu). V daném materiálu však u tura (Im = 2,22, n = 23) a kura (Im = 2,72, n = 55) scházejí především kosti, na kterých žádné použitelné maso není (tab. 4, obr. 3, 6). U ovce/kozy je poměr „masných“ a „bezmasých“ kostí prakticky vyrovnaný (Im = 0,89, n = 11), avšak počet nalezených kostí je pro zhodnocení tohoto nálezu příliš malý. U prasete tento index není smysluplně spočitatelný. V poměru „masných“ a „bezmasých“ kostí se nalezený soubor výrazně liší od souboru ze štětu (viz tab. 4, obr. 3–4, 6, kap. 10.4.3.4.). Přesnější informaci podávají kosti kura. V bohatém souboru zvolených šesti druhů kostí z odpadních jam (n = 55) scházejí především koncové kosti končetin (carpometacarpus a tarsometatarsus), na nichž není prakticky žádné maso. Ve štětu se však tarsometatarsy („běháky“) nacházejí zcela běžně, zatímco carpometacarpy chybí i tam. Absenci carpometacarpů lze vysvětlit tím, že na tyto kosti nasedají ruční letky, a tak byly tyto části křídel využité tak, že se do odpadu nedostaly (viz Mlíkovský 2003a; 2003b). Kdyby však odpadní jámy obsahovaly jak kuchyňský, tak řeznický odpad, nebo kdyby byli kuři řeznickým i kuchyňským způsobem zpracováváni na jednom místě, musely by odpadní jámy obsahovat


Tab. 1. Composition of the fauna from pits of the types 1 and 2 (see text) in acropolis (ditches B and 2) and in the outer bailey (ditches XIX and LXIII). The figures refer to bone numbers calculated by NISP and NISPm methods, respectively.

4 Jako výplň jámy 23 je chápána vrstva 38, jako výplň jámy 6706 vrstvy 6422–6424 a jako výplň jámy 20597 vrstvy 20256 a 20263.

349

Sonda Metoda

A–I

2

Kůň

106

15

Tur

244

61

7

O/K

79

19

13

Prase

343

96

8

Pes

LXIII

1

2

41

14

14

5

32

4

8

2

1

1

14

1

47

4

24

6

59

2 1

2

1

2

%

109

16

9,3

4,8

338

92

28,8

27,5

115

26

9,8

7,8

481

116

41,0

34,6

2

3

2

0,3

0,6

2

3

3

0,3

0,9

10

9

2

7

2

Srnec

7

1

Zajíc

2

1

1

1

Husa

6

4

1

1

Kur

1

61

45

6

6

1

1

11

10

Káně Ropucha

Celkem

Celkem

2

Jelen

Štika

XXIX

1

1

Kočka Pratur

XIX

NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm NISP NISPm

1

1

1

7

3

1

1

6

3

1

10

3

0,9

0,9

7

1

0,6

0,3

4

3

0,3

0,9

7

5

0,6

1,5

91

67

7,8

20,0

1

1

0,1

0,3

1

1 859

0,2

0,1

1 244

37

16

114

35

49

17

114

23

1173

0,1 335

100,0 100,0

Tab. 2. Složení fauny nalezené ve štětu na akropoli (sondy A–I, 2 a XXIX) a na předhradí (sondy XIX a LXIII). Čísla označují počet kostí spočítaných metodou NISP a NISPm.


Tab. 2. Composition of the fauna found in the hard core in acropolis (ditches A–I, 2 and XXIX) and in the outer bailey (ditches XIX and LXIII). The figures refer to bone numbers calculated by NISP and NISPm methods, respectively.

350

i tarsometatarsy kurů. Tak tomu však není, což potvrzuje předpoklad, že se ve zkoumaných odpadních jámách nalézá kuchyňský, nikoliv však řeznický odpad. Kostní obsah odpadních jam na akropoli (23) i v přilehlých částech předhradí (6706 a 20597) je shodný (tab. 1). Jámy s řeznickým odpadem nebyly nalezeny, což vylučuje možnost, že se nacházely v prozkoumaných částech hradu. Alternativním vysvětlením je, že řeznický odpad nekončil v odpadních jámách, ale měl nějaké další použití, např. jako přísada do štětu (viz kap. 10.4.3.4.) nebo jako materiál na výrobu artefaktů (Mlíkovský 2000a; Bartošková 2003). (2) Větší jámy podobné jámám prvního typu, od nichž se odlišují jednak celkově menším množstvím nalezených kostí, jednak absencí drobných kostí, včetně kostí kura (tab. 1). Jedná se o jámy 10595 a 10597 v sondě 2/19975 na akropoli. Celkové množství kostí nalezených v jámách tohoto typu je příliš malé na to, aby se o složení v nich nalezené tafocenózy daly dělat přesnější závěry. Vyloučit nelze ani možnost, že kostní odpad, který se v jámách tohoto typu nalezl, nepochází z lidské stravy, ale že se jedná o kosti jiného původu. (3) Větší jámy, v jejichž výplni se nenalezly žádné nebo téměř žádné zvířecí kosti. Do této kategorie patří jáma 23A v sondě C/1989, jáma 7 na rozhraní sond A–F/1989 a jámy 22A, 22B a 22C v sondě B/1989. Přítomnost ohniště v jámě 22B–C (Boháčová, ústní sdělení) naznačuje, že sídelní jámy (s ohništi) nebyly používány k odkládání odpadu, a dokonce, že v nich nezůstávaly ani nahodilé kostní odpadky. (4) Drobné jámy obsahující menší počet zvířecích kostí. Nalezly se především v sondách F–H–G/1989 na akropoli a v sondě LX/1996 v části předhradí přiléhající k akropoli. V některých případech tyto drobné jámy obsahovaly pouze nenahodilé soubory kostí. Tak jáma 20513 v sondě LX/1996 (sektor E, vrstva 20131) obsahovala pouze lebku koně, zatímco jáma 20501 v sondě LX/1996 (sektor B, vrstva 20114) obsahovala téměř kompletní kostru odrostlého kuřete, které do ní bylo původně zřejmě zahrabané celé.

5

Jako výplň jámy 10595 je chápána vrstva 10456 a jako výplň jámy 10597 vrstva 10453.

Kůň Jámy 1 Jámy 2 Zuby

2

Tur Štět 52

Jámy 1 Jámy 2 7

1

Ovce/koza Štět 68

6 1

Lebka

1

16

Vertebra

1

6

Costa

2

15

3

3

15

Scapula

Jámy 1 Jámy 2

Prase Štět 60

Jámy 1 Jámy 2 88

5

5

2

4

8

16

3

6

10

29

Kur Štět 255

Jámy 1 Jámy 2 Štět –

–

26 1

6

15

2

30

6

6 2

7

Furcula

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

2

Coracoid

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

–

5

8

Sternum

5

Humerus

2

7

13

1

10

6

2

30

10

13

Ulna

3

4

11

3

1

4

1

18

9

6

Radius

2

1

16

2

1

2

1

18

6

14

Metacarpus

2

Carpometacarpus

–

–

9

2

–

–

Pelvis

29

1

–

–

–

1

–

6

2

4

–

–

–

17

–

–

–

3

1

3

2

5

2

1

Femur

2

1

2

12

1

1

3

4

9

9

Tibia

4

4

1

25

1

7

8

18

10

13

Fibula

3

Metatarsus Tarsometatarsus

–

–

5

1

–

–

– 1

Carpalia/Tarsalia

16

3

Phalanx I

8

2

Phalanx II

2

1

Phalanx III

1

Ostatní

6

Celkem

4

0

113

11

2

–

–

43

2

31

3

2

3

–

–

–

9

4

1

19

1

1

4

1

23

1

7

1

5 41

8

343

–

1 29

4

115

169

11

–

–

–

3

14

10

–

–

7

–

–

–

–

1 38

482

65

0

91

Tab. 3. Zastoupení kostí hlavních druhů obratlovců v jámách typu 1 a 2 a ve štětu. Čísla udávají počet kostí. Viz též obr. 2–6. Tab. 3. Occurrence of bones from main vertebrate species in pits of the types1 and 2, and in the hard core. The figures refer to bone numbers. See also Figs. 2–6.

Zvláštním typem úložiště je mělký příkop mezi akropolí a předhradím. V sondě XVIII/1995 byla zachycena výplň části tohoto příkopu, která obsahovala četné zvířecí kosti. Z výkopu není jasné, zda zvířecí kosti ležely v celém tehdejším příkopu, nebo zda byly omezeny jen na nějakou jeho část. Od souborů z výše jmenovaných typů velkých jam (2 a 3) se soubor z příkopu liší přítomností téměř kompletních koster dvou koní a jednoho tura (v ostatním jámách byly vesměs nalezeny pouze jednotlivé kosti zvířat). Za druhé, kosti těchto zvířat nebyly na rozdíl od zvířecích kostí v jiných jámách rozsekané. Třetím podstatným rozdílem je poměr pohlaví u nalezených prasat: v sondě XVIII/1995 výrazně převažují samice nad samci, zatímco ve zbytku lokality je tento poměr výrazně obrácený (viz Kyselý 2003a). V této sondě nalezený poměr pohlaví u prasat řádově odpovídá poměru pohlaví v přirozené chovné skupině tohoto druhu a odporuje chovatelskému principu selektivnímu odebírání samců na porážku (viz kap. 10.4.5.1.)6. Je tedy pravděpodobné, že sonda XVIII/1995 nezachytila období, kdy by snad příkop mohl být využíván jako odpadní jáma, ale že obsahuje pozůstatky zvířat uhynulých při nějaké katastrofě. Osteologický nález ovšem neumožňuje říci, zda onou katastrofou byla epidemie, povodeň, nájezd nepřátel nebo jiná událost. Je pravděpodobné, že toto úložiště mrtvol bylo zasypáno krátce po svém vzniku, protože nalezené kostry velkých savců by v opačném případě byly pravděpodobně roztahané a neúplné (v rámci nalezených torz).


10.4.3.3. Příkop

6

Z raně středověkých lokalit známých ze střední Evropy byla převaha samic nad samci u prasat doposud zjištěna jen jednou, a to na lokalitě Elisenhof v severním Frísku (Tiessen 1970; Benecke 1994, 210).

351

10.4.3.4. Štět7

Kosti


Kosti "masné" "nemasné"

7 Štět je definován jako „silniční podklad z velkých kamenů a drti“, zatímco dlažba jako „zprav[idla] kamenný kryt cest, prostranství ap.“ (Filipec et al. 1994). V tomto významu jsou tyto pojmy používány i v této práci. V archeologické literatuře je však výraz štět často nesprávně používán pro dlažbu. 8V

době výzkumu tvořil významnou složku této vrstvy písek. Není však jasné, zda středověcí cestáři používali písek jako součást štětu, nebo zda štětovali pouze kostmi a štěrkem, zatímco na staroboleslavském hradě všudypřítomný písek se do vrstvy dostal později.

9

Tato dlažba je v tomto textu zkráceně označována jako „stará dlažba“.

10 Do štětu jsou zařazeny tyto vrstvy: v sondách A–I/1989 č. 13, 16, 18, 36, 37, 86–88 a 117, v sondě LXIII/1996

č. 20251–20252, v sondě XIX/1995 č. 6417–6418 a v sondě XXIX/1995 č. 7330 a 7333. 11

352

Iap

Im

Nad výše popsanými (téměř) sterilními Kůň jámy 0 0 – 2 – vrstvami a v nich zahloubenými jámami leží štět 16 10 0,83 16 16 0,33 až 30 cm mocný štět ze směsi kamenného štěrku a zvířecích kostí8, na kterém je na akropoli Tur jámy 16 5 1,50 20 3 2,22 a v příkopu v nadmořské výšce cca 171,50– štět 5 37 0,74 92 40 0,77 –171,60 m n. m. položena kamenná dlažba9. Ovce/koza jámy 6 2 1,50 8 3 0,89 V přilehlé části předhradí je situace podobná, štět 18 8 1,13 26 4 2,17 pouze dlažba je položena přibližně o 20–40 cm Prase jámy 27 11 1,23 – – – níže. Tato povrchová úprava někde nasedá příštět 96 22 4,36 – – – mo na fosiliferní vrstvu z výplně výše zmíněKur jámy 30 19 0,79 49 6 2,72 ných jam (např. v jámě 23 v sondě B/1989) štět 41 22 0,93 63 15 1,40 nebo je od ní oddělena sterilní (z hlediska Tab. 4. Zastoupení předních/zadních a „masných“/“nemasných“ kostí nálezů kostí) vrstvou písku (v jámách 10595 u hlavních druhů zvířat v jámách typu 1 a ve štětu. Pro definici pojmů viz a 10597 v sondě 2/1997). Štět s dlažbou spakapitolu 10.4.2. dají podle průvodního keramického materiálu Tab. 4. Occurrence of bones of forelimbs and hindlimbs, and bones with do shodného časového horizontu jako výplň and without meat, in main animal species from pits of the type 1 and from výše zmíněných jam10. the hard core. See Chap. 10.4.2. for the definition of terms. Tafocenóza obsažená ve štětu obsahuje výrazně více kostí velkých zvířat, zejména tura a koně (tab. 2, obr. 1), než tafocenóza z odpadních jam (tab. 1). Záhadou je, že ve štětu se dosti hojně nacházejí i kosti kura, které díky své nepatrné velikosti sotva mohly významně přispět ke tvorbě štětu. Kosti velkých zvířat jsou – stejně jako v odpadních jámách – rozsekané na kusy, zatímco drobné kosti jsou zpravidla zachované vcelku. Skutečnosti, že ke stavbě komunikace může být využito větší množství zvířecích kostí, si zřejmě jako první povšimla Schmidt (1965; 1968) u cest v římském městě Augusta Raurica v dnešním Německu. Zvířecí kosti obsahuje také cesta z 5. století n. l. v klášteře Saint–Denis na území dnešní Francie (Wyss 1995, obr. 3), cesta z 1. poloviny 12. století n. l. na lokalitě Höxter–Brückenmarkt na území dnešního Německa (Doll 1998) a cesta z 13.–14. století n. l. v Erfurtu, rovněž na území dnešního Německa (Barthel et al. 1979). Dva posledně jmenovaní autoři tuto skutečnost vysvětlovali volným odhazováním zvířecích kostí na místní komunikace s tím, že kosti byly následně do povrchu dané cesty zatlačeny chodci a/nebo povozy. Nález ze staroboleslavského hradu ukazuje, že zvířecí kosti musely být v daném období vědomě používány jako součást štětu11. Důvody jsou tyto: (1) Mnoho kostí nalezených ve štětu je rozměrově příliš velkých na to, aby je povozy nebo chodci mohli zatlačit do země a přitom je nerozdrtili. (2) Vlastní pozorování osudu odpadků na místních komunikacích, prováděných zejména ve střední a jižní Evropě a ve východní Asii, ukazují, že odpadky nejsou do povrchu cest zatlačeny, ale jsou odkopnuty nebo odraženy na okraj cesty, kde mohou vytvářet úzký pruh, lemující dotyčnou cestu (Mlíkovský, nepublikované údaje; viz též Schiffer 1983). (3) Vrstva štětu je na staroboleslavském hradě svrchu místy kryta kamennou dlažbou, která zatlačení kostí na ní ležících do štětu fyzicky neumožňuje. přední zadní

Při terénním výzkumu byly kosti nalezeny i mezi kameny, které kdysi tvořily dlažbu. Zda byly i kosti použité jako součást dlažby musí ukázat až další výzkum. Za pravděpodobnější však považuji, že se mezi kameny dostaly až později, když se dlažby postupně prosedávala a propadala do štětu, jímž byla původně podložena.

Tato staroboleslavská dlažba pravděpodobně vznikla v souvislosti se zřízením místní kapituly v letech 1039–1046 n. l. (Boháčová, ústní sdělení). Časově tedy spadá do období, z něhož jsou již zvířecí kosti ze štětů doloženy. Je však prvním dokladem, že se zvířecí kosti v západní a střední Evropě v určitém období používaly jako přísada do štětu vědomě. Nakolik byla tato technologie rozšířena v prostoru a v čase musí ukázat až budoucí výzkumy. Mladší středověké dlažby nalezené na akropoli staroboleslavského hradu již štětem se zvířecími kostmi podložené nejsou. Otázkou zůstává, odkud kosti tvořící součást štětu pocházejí. Pravděpodobně jde především o řeznický odpad (viz kap. 10.4.3.2.), protože u koně (Im = 0,33, n = 32) i tura (Im = 0,77, n = 132) v nalezeném souboru převládají „bezmasé“ kosti. U ovce/kozy je tomu naopak (Im = 2,17, n = 30), ovšem u tohoto dvojdruhu byl nález opačný i v odpadních jámách (viz kap. 10.4.3.2.), což naznačuje, že ovce/koza nebyla běžným konzumním zvířetem a že se s jejími kadávery, resp. kostmi zacházelo jinak než s kadávery, resp. kostmi tura. U kura převládají „masné“ kosti (Im = 1,40, n = 78), stejně jako v odpadních jámách, což je však způsobeno absencí carpometacarpů, které sice obaluje jen málo masa, ale na které nasedají ruční letky, které zřejmě byly využívané jinak (Mlíkovský 2003a; 2003b). Rozdíl mezi složením kostních souborů v odpadních jámách a ve štětu podporuje domněnku, že zvířata byla jinde poražena a jinde upravována kuchyňsky (viz kap. 10.4.3.2.). Kosti ve štětu však jistě nepocházejí pouze z řeznického odpadu, protože mnohé z nich jsou typické „masné“ kosti. Je tedy možné, že v případě stavby takového rozsahu, jako je stará dlažba na staroboleslavském hradě, byly do štětu přidávány všechny kosti ze zvířat utracených v době stavby plus řeznický odpad ze zvířat utracených dříve nebo jinde než na hradě. Tento zkusmý závěr (jemuž odpovídá poměrné zastoupení kostí ve štětu) podporuje i skutečnost, že v relativně krátké době kladení štětu musely být do štětu pravděpodobně přidány kosti z daleko většího počtu zvířat, než kolik se jich za tu dobu mohlo porazit na staroboleslavském hradě z jiných důvodů. 10.4.3.5. Volné vrstvy nad starou dlažbou Volné vrstvy nad starou dlažbou, podle střepů datované do mladší fáze raného středověku (MHP), obsahují jen velmi málo zvířecích kostí, v čemž se podobají výše popsaným volným vrstvám, ležícím mezi podložím a starou dlažbou. Tyto, ani mladší nálezy zvířecích však nebyly předmětem bližšího zkoumání12. 10.4.3.6. Hroby

10.4.4. ZPRACOVÁNÍ

A VYUŽITÍ ZVÍŘAT

Jak vyplývá z výše uvedených výsledků (kap. 10.4.3.2. a 10.4.3.3.), zvířata byla na jednom místě utracena a řeznicky zpracována a na dalším místě pak upravena kuchyňsky. Zatímco významná část kadáverů, zejména kurů, prasat a turů, sloužila lidem za potravu (viz kap. 10.4.4.1.), jiné části těl šly – zřejmě již od řezníka, protože v odpadních jámách obsahujících kuchyňské zbytky, se nalezly v disproporčně malém množství – na další zpracování. Při stavbě tzv. staré dlažby byly kosti zvířat použity do štětu (viz kap. 10.4.3.3.), další kosti, zejména metapodia koní, turů a ovcí/koz, byly využívané k výrobě kvalitních kostěných artefaktů (Mlíkovský 2000a; Bartošková 2003). Ke zpracování bývaly v raném středověku používány i kůže (viz též kap. 10.4.7.), rohovina a srst/vlna (viz Benecke 1994),


V hrobech, které byly na akropoli staroboleslavského hradu soustředěné poblíž místních křesťanských kostelů (viz Boháčová 2003b), se nenalezly žádné zvířecí kosti. Ojedinělé, většinou neurčitelné fragmenty zvířecích kostí ze zásypů hrobů lze chápat jako náhodnou příměs. Nebyly tedy nalezeny žádné doklady o tom, že by se na raně středověkém staroboleslavském hradě vkládala zvířata nebo jejich části do hrobů jako dary.

12 V

sondě LXX/1996 bylo nalezeno vícero raně středověkých vrstev, především tohoto stáří, a to se zvířecími kostmi i bez nich. Jejich datování ani jejich význam však zpravidla nejsou tak jasné, aby analýza jejich kostního obsahu mohla přispět k objasnění otázek zde kladených.

353

dostupné archeozoologické nálezy však k těmto druhům využití kadáverů neposkytují v případě staroboleslavského hradu informace. Z využití živých zvířat stojí za zmínku zejména využívání dravců k sokolnictví (viz Mlíkovský 2003b), ovcí k produkci vlny a krav, ovcí a koz k produkci mléka (viz Benecke 1994). Vzhledem k tomu, že značná část nalezených turů i ovcí byla poražena až ve vyšším věku (Kyselý 2003a), lze předpokládat, že krávy i ovce byly k těmto účelům používány i v oblasti staroboleslavského hradu.


10.4.4.1. Strava obyvatel hradu

354

O stravě obyvatel staroboleslavského hradu svědčí nálezy v odpadních jámách (viz kap. 10.4.3.2.), z nichž jedna se nalezla na akropoli a dvě na předhradí nedaleko od akropole. Všechny tři odpadní jámy pocházejí z doby starší, než je povrchová úprava označená pro potřeby této práce jako stará dlažba. Jámy tedy obsahují zbytky stravy obyvatel hradu z doby ještě před založením staroboleslavské kapituly, pravděpodobně z konce 10. a/nebo počátku 11. století. Z konzumních zvířat převládaly (měřeno jako NISPm) v těchto jámách kosti kura (43,7 %), následované kostmi prasete (30,2 %) a s odstupem kostmi tura (15,9 %) a ovce/kozy (5,6 %). Tento poměr je pro raný středověk zcela unikátní (srov. Benecke 1994). Rozdíl je však spíše způsoben metodikou vyhodnocování výsledků než tím, že by se tehdejší obyvatelé staroboleslavského hradu natolik lišili od svých dobových kolegů ve zbytku Evropy. Podle dostupných údajů převládají na většině středoevropských hradů raného středověku v potravě člověka prasata, následovaná turem a ovcí/kozou, přičemž drůbež (kur a husa) tvoří zpravidla méně než 3 % nalezených kostí. K tomuto výsledku dospěl i Kyselý (2003a) při analýze kostí nonhumánních savců z raně středověkého staroboleslavského hradu, tedy téhož materiálu, na němž je postavena i tato práce, což prokazuje, že chyba je v metodice vyhodnocování nálezů13. Domnívám se tedy, že složení lidské stravy nalezené v diskutovaném období na staroboleslavském hradě se nijak zásadně nemuselo lišit od stravy obyvatel obdobných hradů střední Evropy. Nakolik je tato domněnka správná, však musí ukázat až analýzy zvířecích kostí z dalších archeologických nalezišť obdobného typu provedené způsobem představeným v této práci. Z koně se v odpadních jámách nalezly pouze dva metacarpy, tedy „bezmasé“ kosti, z nichž se však často vyráběly artefakty, a dva zuby. Je tedy pravděpodobné, že tehdejší obyvatelé staroboleslavského hradu koně nejedli. V daných jámách se nalezly rovněž ojedinělé kosti domácí husy a divokých zvířat, včetně jelena, srnce, zajíce a veverky (tab. 1). Jelen i srnec sice patří mezi tradiční lovná zvířata, ve studovaných jámách se však nalezly pouze kosti z distální části nohy, na nichž není žádné použitelné maso (prstní článek jelena a metacarpus srnce). Nic tedy nenasvědčuje tomu, že tyto dva druhy sloužily lidem na staroboleslavském hradě jako strava. Zajíc i veverka patří mezi jedlé druhy, zatímco kočka se zpravidla za jedlou nepovažuje (přestože jedlá je). Ani tady však na základě ojedinělých nálezů nelze rozhodnout, zda kosti pocházely z potravy člověka nebo zda se jedná o zbytky zvířat, které se do jámy dostaly jinak (např. lidé do jámy „uklidili“ zbytky na místě uhynulých nebo na hrad domácími šelmami zavlečených zvířat). V sondě XIX se nalezly zbytky blíže neurčené kaprovité ryby nebo ryb (viz Kyselý 2003b). Nakolik významnou složku lidské stravy tvořily na staroboleslavském hradě ryby, nelze z těchto zbytků 13

Problém je trojí: Tradiční středoevropští archeozoologové jednak do kvantifikace nálezů zahrnují všechny kosti, což při fragmentech lebky a volných zubech, které se při této metodice rovněž počítají, automaticky zvýhodňuje savce před ptáky, jejichž rozdrcené lebky se nacházejí jen zcela výjimečně a kteří zuby nemají. Druhým problémem je, že archeozoologové standardně sčítají dohromady všechny kosterní nálezy daného stáří, přičemž hradní lokalitu zpravidla člení (pokud tak vůbec činí) na akropoli, příkop a předhradí. Neberou tedy ohled na možné rozdíly mezi částmi hradního areálu v rámci výše jmenovaných jednotek. Třetím metodickým nedostatkem je představa, že všechny zvířecí kosti (vyjma kostí psů, koček a hlodavců) nalezené na raně středověkém hradě pocházejí z kuchyňského odpadu, a tedy ze stravy lidí. Podrobná analýza nálezů zvířecích kostí ze staroboleslavského hradu jasně ukázala, že tomu tak není. Z údajů uvedených v tab. 1 a 2 vyplývá, že výpočet pomocí NISPm sníží oproti výpočtu pomocí NISP podíl prasat a zvýší podíl kura, zatímco ostatní hodnoty se nijak významně neliší. Je to jistě způsobeno výrazným podílem jednotlivých zubů, čelistí a částí lebek u prasete a absencí těchto částí těla u kura, způsobenou jednak anatomickými rozdíly (kur nemá zuby), jednak křehkostí kuří lebky, která se zachová jen zcela výjimečně.

soudit. U obyvatel pobřeží vodních ploch jsou však ryby obvykle významnou součástí stravy (Casteel 1976; Lampen 2000; Makowiecki 2003). Nízké zastoupení ryb v souborech kostí je zpravidla způsobeno tím, že jsou drobné, takže se naleznou pouze při plavení zeminy (Morales Muñez – Rosseló Izquierdo 1998; Heinrich 1999). Vzhledem k tomu, záchranný typ terénního archeologického výzkumu ve Staré Boleslavi plavení neumožňoval, je dobře možné, že ryby tvořily v raném středověku na staroboleslavském hradě významnější roli, než naznačuje jejich zastoupení v získaném souboru kostí14. Na rybí stravu ukazuje rovněž záznam v zakládací listině staroboleslavské kapituly (viz kap. 10.4.7.). Z poměrného zastoupení jednotlivých druhů kostí v rámci druhů lze soudit, že obyvatelé staroboleslavského hradu ve studovaném období nejedli maso z celých zvířat bez výběru. U tura, ovce/kozy i u prasete převažují totiž ve studovaném souboru masné kosti z přední části těla zvířete (Iap= 1,50 u tura, 1,50 u ovce/kozy a 1,23 u prasete; tab. 4). Z prasete se navíc zachovalo větší množství zubů, což ukazuje na pojídaní prasečích hlav (tab. 3). U kura index naznačuje, že mírně převládají kosti zadní končetiny (Iap = 0,79). To je však nejspíše způsobeno absencí carpometacarpů ve studovaném souboru (viz tab. 1, 3, obr. 6), tedy kosti, na kterou nasedají ruční letky a která zřejmě byla využita jinak (viz Mlíkovský 2003a; 2003b). K otázce, jakým způsobem bylo maso připravováno, poskytuje stávající archeozoologický materiál jen málo informací. Kosti větších zvířat (tur, prase) byly zpravidla rozsekané na menší kusy, zatímco kosti drobných zvířat (kur, zčásti ovce/koza) byly nalezeny v celku. Tato úprava svědčí o tom, že zvířata nebyla pečena nad ohněm, což podporuje i skutečnost, že konce kostí nebyly zasažené ohněm. Pravděpodobnější tedy je, že části těl byly vařené, dušené, pečené či smažené v nádobách a že velké kosti byly rozsekané jednak, aby se do těchto nádob vešly, jednak možná i proto, aby se z nich lépe vyvařil tuk (srov. Church – Lyman 2003).

10.4.5. CHOV

ZVÍŘAT

Žádné z kostí hospodářských zvířat nalezených v raně středověkých vrstvách na staroboleslavském hradě nepatřily malým mláďatům. Je tedy pravděpodobné, že hospodářská zvířata byla chována mimo areál hradu15. Podle zakládací listiny staroboleslavské kapituly (Zap 1857; Friedrich 1907; Bláhová 1996) obdržela staroboleslavská kapitula od knížete několik vesnic, které jí měly odvádět desátek z domácího zvířectva. Všechny tyto vesnice se nacházely v těsné blízkosti Staré Boleslavi (Pátrová 1999). Je tedy dobře možné, že hospodářská zvířata, jejichž kosterní pozůstatky byly nalezeny na staroboleslavském hradě, byla odchována na pozemcích těchto vesnic. U všech druhů hospodářských zvířat chovaných ve spádové oblasti staroboleslavského hradu může být mezi dospělými zvířaty počet samců výrazně menší než počet samic (Mysterud et al. 2002). Samců se však rodí přibližně stejné množství jako samic, takže chovatelé mohou na porážku selektivně vybírat mladé samce, aniž by tím snižovali reprodukční potenciál stáda. Tato metoda byla zřejmě používaná i ve Staré Boleslavi, byť jsou zde dostatečné údaje k dispozici pouze o praseti, u nějž bylo jak v období MHK, tak v období MHP na akropoli i na předhradí nalezeno výrazně víc samců než samic (Kyselý 2003a). Na znalost tohoto způsobu hospodaření v raně středověkých Čechách ukazuje i donační listina hradišťského kláštera u Olomouce k roku 1078, v níž bylo 14 Význam

plavení ukazuje například severoněmecká lokalita Ralswiek, kde se teprve díky této metodě sběru materiálu zjistilo, že ryby u tamních obyvatel tvořily v raném středověku 15–20 % stravy (Benecke 1994, 189). Na skutečnost, že raně středověcí Slované usazení u sladkých vod střední Evropy v raném středověku běžně ryby lovili, ukazují například studie z lokalit Mikulčice na jižní Moravě (Zawada 2003), Ostrow Lednicki v Polsku (Makowiecki 2001) nebo Hitzacker v severním Německu (von den Driesch 1982); viz též Niederle 1921, 176–185.


10.4.5.1. Chov hospodářských zvířat

15

Na raně středověkých hradech byla údajně vykrmována jednotlivá prasata získaná z venkovských chovů (Müller 1973; Benecke 1986; 1994, 202). Tuto možnost nelze na základě dostupných údajů pro staroboleslavský hrad vyloučit ani potvrdit.

355

Obr. 1. Zastoupení hlavních druhů zvířat v tafocenózách z jam typu 1 a ze štětu (% NISPm).

Obr. 4. Zastoupení hlavních kostí ovce/kozy v jámách typu 1 a ve štětu. Zkratky viz obr. 2.

Fig. 1. Occurrence of main animal species in the taphocenoses from pits of the type 1 and from the hard core (% of NISPm).

Fig. 4. Occurrence of main sheep/goat bones in the pits of the type 1 and from the hard core. See Fig. 2 for abbreviations.

Obr. 2. Zastoupení hlavních kostí koně v jámách typu 1 a ve štětu. F – femur, H – humerus, Mc – metacarpus, Mt – metatarsus, R – radius, Sc – scapula, T – tibia U – ulna.

Obr. 5. Zastoupení hlavních kostí prasete v jámách typu 1 a ve štětu. Zkratky viz obr. 2.


Fig. 2. Occurrence of main horse bones in the pits pits of the type 1 and from the hard core. F – femur, H – humerus, Mc – metacarpus, Mt – metatarsus, R – radius, Sc – scapula, T – tibia U – ulna.

356

Obr. 3. Zastoupení hlavních kostí tura v jámách typu 1 a ve štětu. Zkratky viz obr. 2. Fig. 3. Occurrence of main cattle bones in the pits of the type 1 and from the hard core. See Fig. 2 for abbreviations.

Fig. 5. Occurrence of main pig bones in the pits of the type 1 and from the hard core. See Fig. 2 for abbreviations.

Obr. 6. Zastoupení hlavních kostí kura v jámách typu 1 a ve štětu. CMC – carpometacarpus, COR – coracoid, F – femur, H – humerus, R – radius, TMT – tarsometatarsus, TT – tibiotarsus, U – ulna. Fig. 6. Occurrence of main chicken bones in the pits of the type 1 and from the hard core. CMC – carpometacarpus, COR – coracoid, F – femur, H – humerus, R – radius, TMT – tarsometatarsus, TT – tibiotarsus, U – ulna.

klášteru věnováno jako základ pro chov mj. i stádo koní složené ze 40 klisen a 3 hřebců (Šmelhaus 1980; Beranová 2000)16. Procentuální zastoupení hospodářských zvířat v materiálu z hradu (vyjádřeno jako NISPm) se tudíž od procentuálního zastoupení dospělých zvířat chovaných v daném regionu výrazně liší. Při znalosti reprodukční rychlosti samic jednotlivých druhů těchto zvířat, tj. počtu životaschopných mláďat, která průměrná samice vyprodukuje za rok (1 mládě u samice za rok u tura, 2 u ovce a kozy a 10 u prasete), lze přibližně odhadnout poměrné zastoupení hospodářských zvířat v okolí Staré Boleslavi. Podle nálezů v odpadních jámách pod starou dlažbou je možné poměrné zastoupení dospělých samic těchto druhů ve staroboleslavské diecézi odhadnout tak, že ze 100 těchto zvířat by bylo přibližně 10 prasat, 20 ovcí a 70 krav (kozy se nalezly jen výjimečně – Kyselý 2003a). Údaje získané z nálezů ze staré dlažby a ze štětu s ní souvisejícího ukazují na nižší zastoupení ovcí a na vyšší zastoupení krav: ze 100 těchto zvířat by bylo přibližně 10 prasat, 10 ovcí a 80 krav. Poněkud vyšší zastoupení krav je však nejspíše dáno preferencí velkých kostí jako přídavku do štětu a zároveň jejich relativní neoblibou jako stravy. Reálný by mohl být pokles v počtu chovaných ovcí, ani tady však nelze vyloučit, že jejich menší zastoupení ve štětu oproti odpadním jámám lze vysvětlit i jiným způsoben než změnou v počtu chovaných jedinců. Přes všechny metodické nedostatky těchto výpočtů lze považovat za jisté, že se v okolí Staré Boleslavi v raném středověku choval především hovězí dobytek a v podstatně menším počtu potom prasata a ovce. Kozy byly zřejmě chovány jen ojediněle, i když nelze vyloučit možnost, že jejich kadávery byly zužitkovávány mimo areál hradu, takže velikost jejich populace byla podle nálezů na hradě podhodnocena. Kůň hrál zřejmě v raném středověku zcela odlišnou roli než ostatní hospodářská zvířata (Barclay 1980; viz též Müller 1980; Heinrich 1985). Ve Staré Boleslavi nebyly nalezeny zbytky žádných hříbat, takže chov přímo na hradě je velmi nepravděpodobný. Nejasné je, jestli byli koně v okolí Staré Boleslavi vůbec chováni. Věnování chovného stáda koní hradišťskému klášteru u Olomouce, které vyplývá z jeho zakládací listiny k roku 1078 (Šmelhaus 1980; Beranová 2000), naznačuje, že chov koní byl něčím výjimečným. Doklady pro chov koní ve staroboleslavském regionu v raném středověku chybí.

O chovu domácích nehospodářských savců neposkytují archeozoologické nálezy žádné přímé informace. Z přítomnosti zbytků kadáverů psů a koček v odpadních jámách na akropoli i na předhradí lze soudit, že jedinci těchto druhů v těchto místech žili. Absence jakýchkoliv zbytků juvenilních jedinců psů i koček však otevírá možnost, že zde tyto druhy savců nebyly chovány, nýbrž pouze drženy17. Rovněž kuři a husy nebyli v areálu staroboleslavského hradu chováni. Lze se pouze domnívat, že i tyto dva druhy bývaly chovány ve vsích v jeho spádové oblasti (Mlíkovský 2003b). Archeozoologicky nedoložená je možnost, že v okolí staroboleslavské kapituly existoval chov ryb. Vyplývá ze zmínky v zakládací listině staroboleslavské kapituly o třech piscatores přidělených kapitule (viz kap. 10.4.7.) a ze skutečnosti, že rybníkářství bylo již v raně středověké Evropě známo (Teplý 1937; Balon 1974; Lampen 2000). 10.4.5.3. Chov divokých zvířat Nalezené kosti ani písemné prameny nesvědčí o tom, že by se na staroboleslavském hradě nebo v jeho okolí v raném středověku chovali v zajetí divocí savci. Na akropoli hradu se však nalezlo několik kostí poštolky obecné a krahujce obecného, kteří patřili mezi oblíbené sokolnické ptáky (Mlíkovský 2003b). Je tedy dobře možné, že tito dravci byli na hradě drženi v zajetí, ani tady však není dokladu o tom, že by tam byli chováni.

16 K historickým údajům o chovu hospodářských zvířat v českých zemích v období středověku viz zejména Niederle (1921, 130–161), Šmelhaus (1980) a Beranová (1975; 1980a; 1980b; 2000).


10.4.5.2. Chov jiných domácích zvířat

17

Chováním se rozumí držení v zajetí spojené s rozmnožováním, zatímco držením pouhé držení jedince nebo skupiny jedinců bez jejich rozmnožování.

357

10.4.6. LOV

DIVOKÝCH ZVÍŘAT

Kosti divokých savců z mladohradištního období se na staroboleslavském hradě nalezly jen ojediněle (Kyselý 2003a). Pravidelně se nalézaly pouze kosti zajíce a srnce, vzácně i kosti dalších druhů. Vzhledem k tomu, že většina těchto kostí se nalezla na akropoli, je pravděpodobné, že se v těchto případech jednalo o loveckou kořist obyvatel akropole. Méně jasný je původ kostí divokých savců nalezených na předhradí, i když většina autorů nálezy kostí divokých savců z českého středověku automaticky interpretuje jako kořist člověka získanou při lovu (např. Peške 1985; Petříčková 2000; Kyselý 2000b; 2003a). Může se totiž jednat i o nálezy uhynulých jedinců (zejména ze zimy, kdy je konzervuje mráz, takže jsou pro člověka poživatelní), nebo o kořist domácích psů. Kostmi doložené druhy divokých ptáků spadají do dvou kategorií (Mlíkovský 2003b): Jednak se jedná o dravé, sokolnicky využitelné druhy, jednak o druhy, které se běžně sokolnicky loví (koroptev, křepelka, vrána). Je tedy pravděpodobné, že kosti nesokolnických ptáků pocházejí z volné přírody. Zároveň je pravděpodobné, byť ne prokazatelné, že tito ptáci byli získáni lovem, zejména za pomoci sokolnických dravců. Zbytky ryb se v mladohradištním období ve Staré Boleslavi nalezly jen ojediněle (Kyselý 2003b). Vzhledem k tomu, že kosti nebyly při archeologickém výzkumu získávány plavením, může být malý počet jejich nálezů způsoben právě tím (Morales Muñez – Rosseló Izquierdo 1998; Heinrich 1999; Reitz – Wing 1999). Vzhledem k poloze staroboleslavského hradu na říčním břehu a v oblasti, kde lze předpokládat výskyt meandrů a mrtvých ramen, je nasnadě, že ryby mohly být v těchto přirozených vodních nádržích místními lidmi loveny. Nelze však vyloučit ani možnost, že v okolí staroboleslavského hradu byly již v raném středověku zakládány rybníky (viz kap. 10.4.5.2. a 10.4.7.).

10.4.7. ZVÍŘATA


A PROFESE ZMÍNĚNÉ V ZAKLÁDACÍ LISTINĚ STAROBOLESLAVSKÉ KAPITULY

358

Kolegiátní kapitula ve Staré Boleslavi, založená v letech 1039–1046, byla svým zakladatelem obdařena určitým majetkem a personálem (Lalik 1963; Pátrová 1999). Přehled tohoto nadání je uveden v zakládací listině staroboleslavské kapituly (Zap 1857; Friedrich 1907; Bláhová 1996), která se však zachovala pouze v opisu ze 17. století, jehož podoba pravděpodobně vznikla někdy koncem 12. či ve 13. století (viz Lalik 1963; Nový 1991; Bláhová 1996; Pátrová 1999). V první, zřejmě starší části této listiny (viz Bláhová 1996) jsou vyjmenované určité profese mající vztah ke zvířatům. Jejich výčet lze konfrontovat s nálezy zvířecích kostí. Výpovědní hodnotu tohoto srovnání nicméně omezuje nejisté datování listiny a nemožnost vyloučit, že některé z vyjmenovaných profesí v původním znění listiny chyběly, zatímco jiné z ní byly vyškrtnuty. Cocos18: Kuchaři byli kapitule přiděleni dva. Jejich přítomnost naznačuje, že jídlo bylo pravděpodobně připravováno někde v areálu hradu, což odpovídá interpretaci depotů zvířecích kostí z odpadních jam na akropoli a v části předhradí k ní přiléhající (viz kap. 10.4.3.2.). Sutores mardurinarum pellium19: Tito sutores byli kapitule přiděleni čtyři, tedy poměrně velké množství. Bláhová (1996, 5) název této profese přeložila jako „kožešníci na zpracování kuních kožešin“, což odpovídá latinskému originálu. Archeologické nálezy jsou však s touto interpretací v rozporu. Kosti divokých savců se na raně středověkém staroboleslavském hradu nalezly jen ve velmi malém množství, přičemž kosti šelem, včetně kun, se nenalezly žádné (Kyselý 2003a). Z kožešnicky využitelných zvířat se nalezla pouze jediná kost veverky, a to na předhradí ve výplni objektu 6706 (vrstva 6424) v sondě XIX/1995. Převážně bezlesá krajina v okolí tehdejší Staré Boleslavi (viz kap. 10.4.8.) rovněž nesvědčí pro to, že by se v dané oblasti kožešinová zvířata vyskytovala tak početně, aby dokázala zásobovat hned čtyři specializované kožešníky.

18

„Cocos Ponec, Crima.“ (Bláhová 1996, 5).

19

„Sutores mardurinarum pellium: Ninos, Holec, Voluta, Cosusa.“ (Bláhová 1996, 5).

20

„Sutorem corii Vserad.“ (Bláhová 1996, 5).

21

„Piscatores Miley, Honika, Milost.“ (Bláhová 1996, 5–6).

22

„Oppilionem Neg cum filiis Goscek, Theka, Bucan.“ (Bláhová 1996, 6).

23

„Cupedynarium Caica cum filiis Zbina, Kokora.“ (Bláhová 1996, 6).


Archeozoologické nálezy tedy rozhodně neopodstatňují přítomnost kožešníků ve Staré Boleslavi, natož pak v množství uvedeném v diskutované zakládací listině. Přítomnost sutores mardurinarum pellis v zakládací listině staroboleslavské kapituly lze vysvětlit několikerým způsobem. Žádnou z níže uvedených variant však zatím nelze přímo podpořit dalšími nálezy či zmínkami v historických spisech. (1) Uvedený výraz měl v raně středověkých Čechách jiný význam než „kožešníci na zpracování kuních kožešin“. (2) Při kapitule existovala specializovaná dílna na zpracování kožešin, do níž však byly dodávány již vydělané a na šití připravené kůže. Tím by bylo možné vysvětlit absenci kostí kožešinových zvířat na dané lokalitě. (3) Kožešníci byli kapitule skutečně přiděleni, ale k jejich činnosti nakonec nedošlo nebo byla tak krátkodobá, že se v archeozoologickém záznamu neprojevila. (4) Kožešníci na hradě skutečně pracovali, ale sídlili na dosud nenalezeném místě. Vzhledem k praktické nemožnosti zásobovat kožešníky kožešinami z okolí Staré Boleslavi by varianty 2 a 4 předpokládaly stálé dodávky kožešin z geograficky vzdálenějších oblastí. V této souvislosti lze spekulovat i o vztahu Staré Boleslavi k Polsku. Středověké spisy totiž zpravidla lokalizují krajiny bohaté na kožešinová zvířata do severovýchodní a východní Evropy, zejména do Pomořanska, Pruska a na Rus, odkud se kožešiny vyvážely (viz Niederle 1921, 169–171). Kolegiátní kapitula ve Staré Boleslavi byla založena Břetislavem I. po jeho návratu z tažení do Polska (Lalik 1963; Bláhová 1996; Pátrová 1999), archeologické nálezy tohoto stáří obsahují kostěné artefakty a keramiku patrně polské provenience (Boháčová 2002; Bartošková 2003). S ohledem na tyto nepřímé doklady považuji za nejpravděpodobnější vysvětlení variantu 2, tedy že ve Staré Boleslavi existovala v raném středověku při tehdejší kolegiátní kapitule specializovaná dílna na výrobu kožešinového zboží, pro kterou byly kožešiny dováženy zdaleka, snad z Polska nebo přes Polsko. Sutorius corii20: Výrobce koženého zboží byl kapitule přidělen pouze jeden. Bláhová (1996, 5) i Pátrová (1999, 120) překládají název této profese jako švec. Doslovný překlad je však sešívač kůží, přičemž za zmínku stojí, že diskutovaná zakládací listina přesně rozlišuje mezi pellis (kožešina) a corium (kůže, zde zřejmě ve významu vydělaná kůže, tedy useň). Z textu nevyplývá, že by tento řemeslník měl být specializován pouze na výrobu bot. Za pravděpodobnější považuji, že měl na starosti výrobu všeho potřebného koženého zboží. Na staroboleslavském hradě nebyly nalezeny žádné doklady koželužského zpracování kůží (viz Markert 1990 pro jejich rozpoznání), takže je pravděpodobné, že dotyčný výrobce koženého zboží buďto nepracoval přímo na hradě, nebo pro svou práci dostával již vydělané usně. Piscatores21: Rybáři byli kapitule přiděleni tři. Rybolov byl raně středověkým Slovanům dobře známý (Niederle 1921, 176–185; Lampen 2000), takže staroboleslavští piscatores byli interpretováni jako lidé provozující rybolov (např. Niederle 1921, 184; Pátrová 1999, 120). Již v raném středověku však bylo ve střední i západní Evropě známo i rybníkářství, zaměřené především na chov kapra (Teplý 1937; Balon 1974; Steffens 1980; Benecke 1994, 187–189, 380; Lampen 2000), takže nelze vyloučit, že v zakládací listině zmínění tři piscatores byli ve skutečnosti správci místního rybníka či rybníků. Oppilion22: Ovčák. Kapitule byl přidělen jeden ovčák se třemi syny. O jiných typech pastevců se zakládací listina nezmiňuje, přestože archeozoologické nálezy svědčí o tom, že v okolí Staré Boleslavi se v raném středověku chovali především tuři (viz kap. 10.4.5.1.). Možnost, že by výraz oppilion byl v diskutované zakládací listině chápán šířeji, tedy ve významu pastevec, není pravděpodobná, protože lze těžko předpokládat, že by domácí konzumní zvířata pro kapitulu měla pocházet jen z jediného stáda. Pravděpodobnější se jeví možnost, že ovce byly chovány v jednom stádu, o které pečoval specializovaný pastevec, tedy ovčák, zatímco ostatní domácí zvířata (zejména tuři, prasata a kozy) byla chována po jednotlivých domácnostech. Cupedynarius23: Lahůdkář. Kapitule byl přidělen jeden lahůdkář se svými dvěma syny. Náplň činnosti těchto mužů není zcela jasná.

359

Tributaries mellis24: Dodavatelé medu. Za dodavatele medu bylo kapitule přiděleno po jednom muži, zpravidla i se syny, ze šesti různých vesnic. Z textu nicméně nevyplývá, jestli se jednalo o brtníky, kteří sbírali med divokých včel, nebo o pravé včelaře, kteří včely chovali v úlech. Obojí je možné (viz Niederle 1921, 164–168). Zajímavé je, že se diskutovaná zakládací listina nezmiňuje o dodávkách vosku, tedy dalšího včelího produktu, který mohli staroboleslavští kanovníci potřebovat k výrobě svící (viz Niederle 1921, 164). Med samotný mohl být využíván jednak ke slazení pokrmů, jednak k výrobě medoviny. Vzhledem k velkému počtu přidělených dodavatelů medu je pravděpodobné, že se značná část dodaného medu stala základem pro přípravu tohoto alkoholického, u starých Slovanů oblíbeného nápoje (srov. Niederle 1911–1912, 208). Salsamentarii25: Jako salsamentarii bylo kapitule přiděleno 3–5 mužů. Bláhová (1996, 6) výraz salsamentarii překládá jako „slanečkáři“, zatímco Pátrová (1999, 120) jako „nasolovači“, přičemž obě autorky vztahují činnost těchto salsamentarii pouze na ryby. Ve středověké latině však mělo toto slovo i význam řezník (Lesaar 2003). Vzhledem k tomu, že o přísun ryb do kapituly se měli starat tři piscatores a že maso domácích zvířat tvořilo významnou část stravy obyvatel tehdejší staroboleslavské akropole i předhradí (viz kap. 10.4.4.1.), považuji za pravděpodobné, že v diskutované zakládací listině byl výraz salsamentarii použit ve významu řezníci. Mužové, qui debent semper equum habere in curte25: Kapitule bylo přiděleno 4–6 těchto mužů. Jednalo se pravděpodobně o podkoní, kteří měli mít vždy připravené koně. Z textu však nevyplývá, jestli se jednalo o koně jízdní nebo tažné, ani pro koho a proč vlastně měli být tito koně neustále k dispozici. Souhrnně lze říci, že z kapitule přidělených pracovníků, jejichž profese nějak souvisela se zvířaty, měli někteří na starosti přípravu jídel (2 kuchaři, 1 lahůdkář a 3–5 řezníků), další pečovali o zvířata či měli na starosti dodávky živočišných produktů (3 rybáři či porybní, 4 ovčáci, 13 brtníků či včelařů a 4–6 podkoních), zatímco ostatní vyráběli výrobky z kůží či kožešin savců (4 kožešníci a 1 výrobce koženého zboží).


10.4.8. ŽIVOTNÍ

360

PROSTŘEDÍ

Druhy divokých savců a ptáků, které se nalezly v raně středověkých vrstvách na staroboleslavském hradě, je možné z hlediska biotopů, které obývají, rozdělit do tří skupin: (1) Druhy, které k životu potřebují stojatou nebo pomalu tekoucí vodu (bobr, kachny). Staroboleslavský hrad byl umístěn na soutoku dvou řek v nížině, kde řeky meandrují a kde se tedy bezpochyby biotopy vhodné pro tuto skupinu druhů vyskytovaly. Daný typ biotopu byl ve studovaném úseku polabské nížiny doložen i archeobotanicky (Čulíková 2003). (2) Druhy, které k životu potřebují otevřené travnaté plochy (zajíc, koroptev, křepelka). Tyto plochy nebyly podle archeobotanických nálezů rozpoznány (Čulíková 2003) a ani rekonstrukce potenciální přirozené vegetace je v dané oblasti nepředpokládá (Neuhäuslová 1998a). Palynologické analýzy však ústup lesů v Polabí v raném středověku zaznamenaly (Břízová 1995; 1999a; 1999b).

24 „Tributarios mellis in villa Rounen Sdena cum filiis Radosta, Dobros, Lubincih Radisa cum filiis Platis, Predsa, Losenicih Pozdil, Zuest cum filio Musik, Osece Mucka, Wlikoua Bitech, Retnic cum filiis Ztoian, Zezamil.“ (Bláhová 1996, 6). 25

„Salsamentarios Iac cum filiis Louata, Terek, Dobrotay, Milouan, Cany cum filiis Ian, Postoy, Podpope, qui debent semper equum habere in curte“ (Bláhová 1996, 6). Tato věta má dvě části, které lze rozdělit na několika možných místech. Jako salsamentarius je uveden Iac, minimálně se dvěma syny. Počínaje Canem se minimálně čtyři muži měli starat o koně. Dobrotay a Milouan mohou být jak syny Iaca (a v tom případě také salsamentarii), tak nezávislí muži (a v tom případě z textu nevyplývá, jestli byli salsamentarii nebo podkoní). Pátrová (1999, 120) považuje všechny tyto muže za salsamentarii a s tím, že se také měli starat o koně. Tato verze je silně nepravděpodobná z důvodu jak jazykového (příliš složité souvětí, které by se stylisticky odlišovalo od zbytku textu v této části listiny), tak i obsahového (kombinace dvou nepříbuzných profesí, zatímco jinde jsou uváděny profese značně specializované).

(3) Druhy, které k životu potřebují lesy (jelen, srnec, prase divoké, veverka). Všem třem jmenovaným druhům kopytníků může les sloužit pouze jako úkryt, odkud se běžně vycházejí napást na otevřená prostranství. Žádný z těchto druhů nevyžaduje rozsáhlé ani husté lesy, naopak jim postačují lužní lesy s navazujícími otevřenými plochami (Anděra – Horáček 1982). Celkově lze krajinu v okolí raně středověké Staré Boleslavi popsat na základě zjištěné fauny a s přihlédnutím k archeobotanickým nálezům a ke geomorfologii tamní krajiny takto: Jednalo se o víceméně plochou nížinu s meandrujícím tokem řek (Růžičková – Zeman 1994). Podél řek se táhly pásy lužních lesů, pravděpodobně tzv. tvrdých luhů nížinných řek (Neuhäuslová 1998b; 2001; viz též Slavíková 1976; Břízová 1999a; 1999b; Čulíková 2003). Na lužní lesy navazovaly bezlesé plochy stepního rázu, zčásti přeměněné na pole a zčásti využívané jako pastviny pro domácí dobytek (zejména skot). Nelužní lesy (pravděpodobně doubravy různého typu – viz Neuhäuslová 1998a; Čulíková 2003) se v širším okolí staroboleslavského hradu vyskytovaly zřejmě jen sporadicky, protože nálezy obratlovců je nedokládají26. Na hradě samotném zřejmě rostly pouze ruderální byliny (viz Čulíková 2003).

Předložená analýza zvířecích kostí z raně středověkého hradu Stará Boleslav přinesla tyto hlavní závěry: (1) Analýza souborů zvířecích kostí z archeologických nalezišť prováděná standardním postupem (viz Benecke 1994 pro přehled literatury), kdy jsou nalezené zvířecí kosti shrnovány do velkých celků (např. akropole a předhradí), podává o původu a složení fauny zkreslující obraz27. Rozdělení celkového souboru podle nálezových okolností ukázalo, že se zvířecími kostmi bylo již počátkem 11. století zacházeno na hradě selektivně. (2) Volné plochy i sídelní jámy byly zjevně udržovány v čistotě, protože volné vrstvy i výplň zkoumaného objektu s ohništěm byly téměř úplně bez zvířecích kostí. (3) Již před založením staroboleslavské kapituly (tj. zhruba před rokem 1040) byly kosti zvířat zpracovávány řeznickým a kuchyňským způsobem na různých místech, přičemž kuchyňský odpad byl ukládán do odpadních jam. (4) Strava obyvatel hradu se v té době skládala především z kurů a dále turů a prasat (měřeno počtem snědených jedinců). Ovce/koza se v potravě rovněž objevuje, zdá se však, že s ní bylo nakládáno především jinak než s typicky konzumními druhy, byť archeozoologické doklady neříkají jak. Kůň mezi konzumní zvířata nepatřil. Z konzumních savců do stravy patřilo maso jen z vybraných částí těla, o možném kulinářském využívání vnitřností archeozoologické údaje nepodávají informaci. (5) V době stavby staroboleslavské kapituly a s ní související dlažby byly zvířecí kosti používány jako součást štětu. Tato technologie je tady pro středověk popsána poprvé, byla však pravděpodobně používaná i na jiných lokalitách. (6) Mezi hospodářskými savci chovanými ve vsím kolem Staré Boleslavi výrazně převládali tuři, s odstupem následovaní prasaty a ovcemi. (7) Lov byl pro obyvatele hradu jen zcela okrajovou záležitostí, pravděpodobně však pro zábavu provozovali sokolnictví pomocí drobných dravců (krahujce a poštolky). (8) Krajina kolem Staré Boleslavi byla v raném středověku téměř bezlesá, pouze kolem vodních toků se táhly pásy lužních lesů. Rozsáhlé musely být pastviny pro hovězí dobytek.

26

Podrobnější diskuse vzhledu krajiny v okolí raně středověké Staré Boleslavi – zejména s ohledem na listinné prameny – přesahuje rámec této práce.


10.4.9. SOUHRN

27

Na skutečnost, že podrobnější analýzou zvířecích kostí lze dojít k odlišným výsledkům, poukazují i Becker (1998) a Marciniak (2003).

361

APPENDIX Odborné názvy živočichů Káně = Buteo buteo, koroptev = Perdix perdix, krahujec = Accipiter nisus, jelen = Cervus elaphus, poštolka = Falco tinnunculus, pratur = Bos primigenius, ropucha = Bufo sp., srnec = Capreolus capreolus, štika = Esox lucius, veverka = Sciurus vulgaris, zajíc = Lepus europaeus.


LITERATURA

362

Anděra, M. – Horáček, I. 1982: Poznáváme naše savce. Praha. Balon, E. K. 1974: Domestication of the carp Cyprinus carpio L., Royal Ontario Museum, Series in Life Sciences 1974, 1–37. Barclay, H. B. 1980: The role of the horse in Man’s culture. London. Barthel, H.–J. – Stecher, H. – Timpel, W. 1979: Eine mittelalterliche Produktionsstätte für Knochenspielwürfel, Alt–Thüringen 16, 137–171. Bartošková, A. 2003: Kostěná a parohová industrie ze Staré Boleslavi, tento svazek, kap.9.1. Becker, C. 1998: Can animal bones reflect household activities? A case study from a prehistoric site in Greece. In: P. Anreiter – L. Bartosiewicz – E. Jerem – W. Meid, eds., Man and the animal world. Budapest, 79–85. Benecke, N. 1986: Die Entwicklung der Haustierhaltung im südlichen Ostseeraum. Weimarer Monographien zur Ur– und Frühgeschichte 18, Weimar. — 1994: Archäologische Studien zur Entwicklung der Haustierhaltung in Mitteleuropa und Südskandinavien von den Anfängen bis zum ausgehenden Mittelalter, Schriften zur Ur– und Frühgeschichte 46, 3–451. Beranová, M. 1975: Zemědělská výroba v 11.–14. století na území Československa. Praha. — 1980a: Zemědělství starých Slovanů. Praha. — 1980b: Způsob chovu dobytka u Slovanů v 6.–10. století. In: B. Dostál – J. Vignatiová, eds., Slované 6.–10. století. Brno, 19–25. — 2000: Formy chovu dobytka v 11.–13. století. In: P. Čech – M. Dobeš, ed., Sborník Miroslavu Buchvaldkovi. Most, 17–20. Bláhová, M. 1996: Zakládací listina staroboleslavské kapituly. Břeclav. Boháčová, I. 2002: Polské prvky v keramice z přemyslovského hradiště ve Staré Boleslavi. Ke kontaktům Polska a Čech v raném středověku. In: C. Buśko – J. Klápště, eds., Civitas et villa. Wrocław – Praha, 429–438. — 2003a: Záchranný archeologický výzkum od r. 1988, tento svazek, kap. 5. — 2003b: Pohřbívání. Topografie a charakteristika nálezových situací, tento svazek, kap. 8. — 2003c: Předměty každodenního života v areálu přemyslovského hradu ve Staré Boleslavi. Poznámky k výpovědním možnostem archeologických movitých nálezů, tento svazek, kap. 9.5. Břízová, E. 1995: Postglacial development of vegetation in the Labe river valley course. In: E. Růžičková – A. Zeman, eds., Manifestation of climate on the Earth’s surface at the end of Holocene. PAGES – Stream 1. Praha, 111–118. — 1999a: Late glacial and Holocene development of the vegetation in the Labe (Elbe) river flood–plain (Central Bohemia, Czech Republic), Acta Palaeobotanica, Supplement 2, 549–554. — 1999b: Změny rostlinných ekosystémů v nivě Labe během pozdního glaciálu a holocénu, Zprávy České botanické společnosti 34, 169–178. Casteel, R. W. 1976: Fish remains in archaeology. London. Čulíková, V. 2003: Rostlinné makrozbytky z raně středověkých uloženin přemyslovského hradu Stará Boleslav (předběžná zpráva), Praha, tento svazek, kap. 11. Doll, M. 1998: Von der Leimsiderei zum Straßenschotter: Interpretationsänderung durch interdisziplinäre Zusammenarbeit, Archäologische Informationen 21, 27–31. Driesch, A. von den 1982: Fischreste aus der slawisch–deutschen Fürstenburg auf dem Weinberg in Hitzacker (Elbe), Neuere Ausgrabungen und Forschungen in Niedersachsen 15, 395–423. Filipec J. – Daneš, F. – Mejstřík, V., eds. 1994: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2. vyd. Praha.


Friedrich, G. 1907: Staroboleslavská listina. In: G. Friedrich, eds., Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae 1. Praha, 358–362. Grayson, D. K. 1979: On the quantification of vertebrate archaeofaunas. In: M. B. Schiffer, ed., Advances in archaeological method and theory 2. New York, 199–237. — 1984: Quantitative zooarcheology. Orlando. Heinrich, D. 1985: Scharstorf. Eine slawische Burg in Ostholstein. Haustierhaltung und Jagd. Neumünster. — 1999: Some methodological considerations with regard to analyses of faunal history with special reference to fish remains. In: N. Benecke, ed., The Holocene history of the European vertebrate fauna. Rahden (Westfalen), 163–170. Church, R. R. – Lyman, R. L. 2003: Small fragments make small differences in efficiency when rendering grease from fractured artiodactyl bones by boiling, Journal of Archaeological Science 30, 1077–1084. Klein, R. G. – Cruz–Uribe, K. 1984: The analysis of animal bones from archaeological sites. Chicago. Kyselý, R. 1998a: Archeozoologická problematika slovanských hradišť Rubín a Stará Boleslav. Nepublikovaná diplomová práce, katedra zoologie PřF UK, Praha. — 1998b: Rozbor osteologického materiálu z výzkumu ve Staré Boleslavi [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha čj. 7336/98. — 2000a: Zvířecí kosti ze Strunkovic (The animal bones from Strunkovice), Archeologické rozhledy 52, 79–84. — 2000b: Archeozoologický rozbor materiálu z lokality Rubín a celkový pohled na zvířata doby hradištní (An archeological analysis of osteological material from the locality of Rubín, and animals of the early Medieval period seen in a broader context), Památky Archeologické 91, 155–200. — 2000c: Kosterní nálezy z lokality Stará Boleslav, sonda LXXII/96 (část) [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha. — 2003a: Savci (Mammalia) z raně středověkého hradu Stará Boleslav (střední Čechy), tento svazek, kap. 10.1. — 2003b: Ryby (Pisces) a obojživelníci (Amphibia) z raně středověkého hradu Stará Boleslav (střední Čechy), tento svazek, kap. 10.3. Lalik, T. 1963: Włość kanowników staroboleslawskich w pierwszej połowie XI wieku, Kwartalnik Historii Kultury Materialnej 19, 399–429. Lampen, A. 2000: Fischerei und Fischhandel im Mittelalter. Husum. Lesaar, M. 2003: Berufsbezeichnungen für Familienforscher. http:/www.genealogienetz.de/misc/berufe/bs.htm Makowiecki, D. 2001: Hodowla oraz użytkowanie zwierząt na Ostrowie Lednickim w średiowieczu (Breeding and utilization of animals in Ostrów Lednicki in the Middle Ages). Poznań. — 2003: Historia ryb i rybołówstwa w holocenie na Niżu Polskim w świetle badań ercheoichtiologicznych (History of fishes and fishing in Holocene on Polish Lowland in the light of archaeoichthyological studies). Poznań. Marciniak, A. 1996: Archeologia i jej źródła. Materiały faunistyczne w praktyce badawczej archeologii. Warszawa. — 2003: What is „natural“ in an archaeological animal bone assemblage? Taphonomic and statistical arguments, Archeozoologia 21, 121–134. Marean, C. W. – Abe, Y. – Nilssen, P. J. – Stone, E. C. 2001: Estimating the minimum number of skeletal elements (MNE) in zooarchaeology: a review and a new image–analysis GIS approach, American Antiquity 22, 333–348. Markert, D. 1990: Knochenbefund einer Gerberei: Haus zum Bogen, Schaffhausen. In: J. Schibler – J. Sedlmeier – H. Sycher, eds., Festschrift für Hans R. Stampfli: Beiträge zur Achäozoologie, Archäologie, Anthropologie, Geologie und Paläontologie. Basel, 121–126. Mlíkovský, J. 1999a: Kosterní nálezy ze středověké lokality „Stará Boleslav, sondy 1/97 a 2/97“ [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha čj. 266/00. — 1999b: Kosterní nálezy ze středověké lokality „Stará Boleslav, sonda 4/1998“ [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha čj. 267/00. — 1999c: Kosterní nálezy ze středověké lokality „Stará Boleslav, sondy LXIV/96, LXV/96, LXVI/96, LXVII/96 a LXXII/96“ [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha čj. 268/00. — 2000a: Kostěná a parohová industrie ze středověké lokality „Stará Boleslav“ [odborný posudek], AV ČR Praha čj. 392/01. — 2000b: Kosterní nálezy ze středověké lokality „Stará Boleslav, sonda LX/1996“ [odborný posudek], ARÚ AV ČR Praha čj. 401/01.

363


364

Mlíkovský, J. 2003a: Die Vögel aus der frühmittelalterlichen Burg Mikulčice, Mähren. In: L. Poláček, ed., Studien zum Burgwall von Mikulčice 5. Brno, 215–338. — 2003b: Ptáci z raně středověkého hradu Stará Boleslav (střední Čechy), tento svazek, kap. 10.2. Morales Muñez, A. – Rosseló Izquierdo, E. 1998: Casual or intentional? Comments on fish skeletal representation from Iberian archaeological settlements. In: P. Anreiter – L. Bartosiewicz – E. Jerem – W. Meid, eds., Man and the animal world. Budapest, 383–394. Müller, H.–H. 1973: Widerspiegelung gesellschaftlicher Verhältnisse im archäologischen Tierknochenmaterial. In: J. Mátolcsi, ed., Domestikationsforchung und Geschichte der Haussiere. Budapest, 187–194. — 1980: Zut Kenntnis der frühgeschichtlichen Pferde bei den Slawen zwischen Elbe/Saale und Oder, Przegłąd archeologiczny 28, 91–122. Mysterud, A. – Coulson, T. – Stenseth, N. C. 2002: The role of males in the dynamics of ungulate populations, Journal of Animal Ecology 71, 907–915. Neuhäuslová, Z., ed. 1998a: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha. — 1998b: Lužní lesy (Alnion incanae). In: Z. Neuhäuslová, ed., Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha, 61–84. — 2001: Lužní lesy. In: M. Chytrý – T. Kučera – M. Kočí, eds., Katalog biotopů České republiky. Praha, 173–179. Niederle, L. 1911–1912: Život starých Slovanů. Sv. I (1). Praha. — 1921: Život starých Slovanů. Sv. III (1). Praha. Novotný, A. 1966: Osteologický materiál domácích zvířat ze sídlišť IX. – poč. XV. století. Diplomová práce, katedra systematické zoologie PřF UK, Praha. Nový, R. 1991: Diplomatické poznámky k donačním listinám českých klášterů a kapitul do konce 12. století, Studia Mediaevalia Pragensia 2, 125–146. Pátrová, K. 1999: Počátky kolegiální kapituly ve Staré Boleslavi (Die Anfänge des Kollegialstifts in Stará Boleslav), Studie a zprávy Okresního muzea Praha–východ 13, 117–128. Peške, L. 1985: Domácí a lovná zvířata podle nálezů na slovanských lokalitách v Čechách (Haustiere und Jagdwild in slawischen Lokalitäten in Böhmen), Sborník Národního musea (Historie) 39, 209–216. Petříčková, J. 2000: Domácí a lovná zvířata v době hradištní. Stav poznání (Die Haustiere und das jagdbare Wild in der Burgwallzeit. Der Stand von einer Erkennung), Archeologie ve středních Čechách 4, 485–488. Reitz, E. J. – Wing, E. S. 1999: Zooarchaeology. Cambridge, UK. Růžičková, E. – Zeman, A. 1994: Paleogeographic development of the Labe River flood plain during the Holocene. In: E. Růžičková – A. Zeman, eds., Holocene flood plain of the Labe River. Praha, 104–112. Schiffer, M. B. 1983: Toward the identification of formation processes, America Antiquity 48, 675–706. Schmid, E. 1965: Über gerundete Knochenbruchstücke aus dem römischen Straßenkies von Augusta Raurica. In: C. A. Schmitz – R. Wildhaber, eds., Festschrift Alfred Bühler. Basler Beiträge zur Geographie und Ethnologie, Ethnologische Reihe 2. Basel, 333–338. — 1968: Beindrechler, Hornschnitzer und Leimsieder im römischen Augst, Provincialia, Festschrift für Rudolf Laur–Belart, 195–198. Basel. Slavíková, J. 1976: Rekonstrukce lužního lesa u Libice nad Cidlinou, Preslia 48, 42–46. Steffens, W. 1980: Der Karpfen. 5. Ausg. Wittenberg Lutherstadt. (Die Neue Brehm–Bücherei 203). Šmelhaus, V. 1980: Vývoj zemědělské výroby v českých zemích v době předhusitské. Praha. Teplý, F. 1937: Příspěvek k dějinám českého rybníkářství, Publikace Ministerstva zemědělství 96, 1–243. Praha. Tiessen, M. 1970: Die Tierknochenfunde von Haithabu und Elisenhof. Ein Vergleich zweier frühmittelalterlicher Siedlungen in Schleswig–Holstein. Unpub. Dissertation, Kiel. Wyss, M. 1996: L’agglomération du haut Moyen Age aux abords de l’abbatiale de Saint–Denis. In: H. J. Sennhauser, ed., Wohn– und Wirstchaftsbauten frühmittelalterlicher Klöster. Zürich, 259–268. Zap, K. V. 1857: Stará Boleslav a kollegiátní chrám sv. Václava, Památky archeologické a místopisné 2, 337–350. Zawada, Z. 2003: Fischreste aus Mikulčice. In: L. Poláček, ed., Studien zum Burgwall von Mikulčice 5. Brno, 339–354.

ANIMALS AND THEIR ROLE IN THE EARLY MEDIEVAL STRONGHOLD STARÁ BOLESLAV (CENTRAL BOHEMIA)


Overall, ca. 6000 animal bones were identified from the early Medieval castle of Stará Boleslav (Kyselý 2003a; 2003b; Mlíkovský 2003). In this paper, I presented an analysis of these bones from the point of view of man – animal interrelations. For this purpose, only bones from well defined, dated and interpreted layers were selected. Main conclusions are as follows: Standard analyses of bone assemblages from archeological sites (see Benecke 1994 for a review of literature), where animal bones are lumped in large samples (such as those from acropolis and the outer bailey), result in inaccurate interpretation of the origins and composition of local faunas. Division of the material according to its position in the studied area showed, that man dealt with animal bones selectively already in the early 11th century. Open ground and pit dwellings were held clean, because free layers and an pit dwelling with a fireplace were almost free of bone remains. Animals were slaughtered and butchered in one place, and further treated by cooks in another place already prior to the foundation of the Boleslav chapter (i.e. prior ca. 1040). Kitchen remains were deposited in midden pits. The diet of the inhabitants of the then castle consisted mainly in chickens (as measured by number of specimens), and less often on pigs and cattle. Sheep/goat is was also present in midden pits, but relative numbers of their bones indicate, that sheep/goats were held for different purposes than other domestic ungulates. Horse was not eaten. Only selected parts of ungulate bodies were used for culinary purposes. There is no information of the possible use of entrails. In the course of the construction of the Boleslav chapter and the pavement, bones were used as part of the aggregate. which formed base course. This technology was recognized here for the first time, but there are indications that is was more widespread in the early Medieval Ages in central and western Europe. Cattle was the dominant domestic mammal held in villages around Stará Boleslav, followed in numbers by pigs and sheep. Hunting was of marginal importance for castle inhabitants. However, they probably used Sparrowhawks and Kestrels for falconry. Countryside around Stará Boleslav was almost treeless in the early Medieval Ages, only water streams were belted by alluvial forests. Pastures for cattle probably occupied large parts of the region.

JIŘÍ MLÍKOVSKÝ Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, Praha 1, CZ–115 79; [email protected]

365

10.4. ZVÍŘATA A JEJICH ROLE NA RANĚ STŘEDOVĚKÉM HRADĚ STARÁ BOLESLAV (STŘEDNÍ ČECHY)

Recommend Documents