O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • ¤ Í J E N 2000
104 schodÛ... jedna z moÏností, jak dojít k Brun‰ovu
2
slovo na úvod
aÏdá roãní doba má své charakteristické svaté. Objevíme-li v kalendáfii jména Ludmila a Václav, je nám jasné, Ïe nás slunce pfiíli‰ neohfieje a my musíme honem rychle sklidit poslední plody dozrálé na polích a zahradách. Tito dva svûtci ode‰li z tohoto svûta zralí pro nebeské království a byli utrÏeni rukou násilnou jiÏ na poãátku na‰í národní kfiesÈanské historie. Zvlá‰tû svat˘ Václav, vnuk Ludmilin, se stal symbolem ãeské zemû pro vûfiící i nevûfiící. A jestli lidé Ïádné svaté neznají, pak alespoÀ sly‰eli o panovníkovi Václavu, vûãném kníÏeti âech. Nemûli bychom chápat Václavovu úlohu ochránce na‰í vlasti jen jako patronát nad nûjak˘m státním útvarem – institucí. Dûdictví svatováclavské jsme pfiedev‰ím my sami, potomci jeho souãasníkÛ. JelikoÏ byl Václav státník, kníÏe, peãoval o rozkvût státu. To byla jeho povinnost. Z jeho Ïivota vidíme, Ïe mu ale pfiedev‰ím ‰lo o ãlovûka. Aby se z pohanského barbara stal u‰lechtil˘ kfiesÈan. K tomu nestaãilo jen pokácet pohanské modly a vydat nafiízení. Tím se zmûní jen
K
fasáda. Ne nitro. Byl si vûdom, Ïe kníÏe je svící na svícnu vystavenou na odiv. Buì bude svítit nebo ãadit. Vyzvedl bych pfiedev‰ím dvû vlastnosti, kter˘mi se konec koncÛ vyznaãují i vladafii pohádkoví. Co dûlá krále králem, je spravedlnost a milosrdenství. V tom tkví velikost vladafie, zda-li dovede mistrovsky tyto protichÛdné vlastnosti skloubit dohromady. Lidé obviÀují samotného Boha, Ïe to nedovede. BÛh má na rozdíl od nás dost ãasu. âlovûk se musí snaÏit zde a hned. Svat˘ Václav vládl samostatnû pouze pût let. Pût let se snaÏil naplÀovat ideál kfiesÈanského panovníka. Usiloval o to, aby se národ stal vnitfinû kfiesÈansk˘. Vnûj‰kovû uÏ nûkolik desetiletí kfiesÈansk˘m byl. A jak se mu to podafiilo? O minulosti nás pouãují dûjiny a pfiítomnost posuìme sami. Jsou zde je‰tû pfiítomny ideály spravedlnosti, milosrdenství a pokoje nebo uÏ patfií jen do pohádkov˘ch fií‰í? Jsme kfiesÈané opravdu, dûdictví Václavovo, nebo jen pfielakovaní pohané, pro které obãas kostel taky není ‰patn˘?
V den svátku sv. Václava, muãedníka, hlavního patrona ãeského národa
historie obce
Do na‰eho farního spoleãenství patfií také osada BRUN·OV. Rozprostírá se na pravém bfiehu Vltavy v místech, kde fieka opou‰tí úzk˘ kaÀon a jsou zde prostorové podmínky pro vznik sídli‰tû. V dfiívûj‰ích dobách se lidé právû pfii fiekách usídlovali, ale rozvoj osady zpravidla závisel na nûkolika okolnostech. Byl to pfiedev‰ím dostatek místa pro stavbu domÛ, a dále pak komunikaãní pfiístupnost lokality (dfiíve fieka lokality na bfiehu upfiednostÀovala, s pozdûj‰ím rozvojem silniãní a Ïelezniãní dopravy v‰ak tato v˘hoda zmizela). Tfietím pfiedpokladem byla moÏnost obÏivy a zamûstnání obyvatel. Mohly se také uplatnit jiné, nûkdy i náhodné vlivy (napfi. vyãerpání zásob tûÏen˘ch surovin, váleãné události, v˘razné osobnosti ve vedení obce a/p.). ObyvatelÛm Brun‰ova pfiiná‰ela obÏivu Vltava. Z jejich fiad pocházeli slavní vorafii a plavci a v souvislosti s dopravou po vodû se uplatnila i fiada jin˘ch profesí. Uplatnûní se v‰ak nalezlo jen pro omezen˘ poãet lidí. Podobnû nebylo na brun‰ovském bfiehu dostatek místa pro stavbu dal‰ích a dal‰ích domÛ. Slavnou zdej‰í hrnãífiskou v˘robu tvrdû naru‰ilo zavedení plechového nádobí. K vybudování silniãního spojení do‰lo na opaãném bfiehu fieky a aÏ do roku 1939 bylo dostupné jen pfiívozem, pfiípadnû po ledû – Vltava v‰ak ãasto b˘vala pfiekáÏkou stûÏí pfiekonatelnou. Existence Brun‰ova prokazatelnû sahá do tfiináctého století, pfiípadnû je‰tû do období dfiívûj‰ího. Osada je totiÏ jako majetek Ostrovského klá‰tera uvedena jiÏ ve vícekráte citované papeÏské bule z roku 1310. Urbáfi klá‰tera (r. 1388) podává v˘ãet tehdej‰ích poddansk˘ch usedlostí v této ãásti jeho panství – Brun‰ov 4, Pikovice 6, KrÀany 6, Tfiebsín 7, Hradi‰tko 11. Brun‰ov se tehdy velikostí podobal sídli‰tím v sousedství, snad s v˘jimkou ·tûchovic, jejichÏ rozvoj podnítila tûÏba zlata v blízkém okolí. Jako souãást klá‰terního majetku byl spojen s osudy klá‰tera a s blízko poloÏen˘m Hradi‰tkem, se kter˘m míval spoleãného majitele i po zániku klá‰tera (viz PROUDY ã. 41). V˘znamu nabyl po roce 1638, kdy jej získali strahov‰tí premonstráti a pro opata Kry‰pína Fuka se stal „pfiístupov˘m klíãem“ jeho regulaãních prací na fiece. DÛleÏit˘ pfiívoz v tomto místû existoval aÏ do dokonãení mostu v roce 1939, pfied vybudováním komunikace od Davle byl z tohoto smûru dokonce pfiístupov˘m místem do ·tûchovic (cesta sem vedla od dal‰ího pfiívozu na Mandátû). Silnice ve smûru do Hradi‰tka a ke Tfiebsínu byla budována v letech 1915 aÏ 1924. Nová silnice vznikla bûhem války, byla dokonãena aÏ v r. 1947.
3
Brun‰ov ze ‰tûchovické strany Brun‰ov patfiil farností ke sv. Kiliánu (poãet domÛ v pfiifafien˘ch obcích pfied r. 1785 – Brun‰ov 12, Pikovice 13, Hradi‰tko 15). Dûti chodily do ‰koly ve ·tûchovicích, roku 1832 tam byly pfii‰koleny i Pikovice, Hradi‰tko a Tfiebsín. Teprve r. 1875 se podafiilo prosadit zfiízení ‰koly v Hradi‰tku, argumentem pro to byl opût ãasto ohroÏen˘ pfiívoz pfies Vltavu. V souvislosti s politick˘m uspofiádáním obcí se Brun‰ov stal souãástí Hradi‰tka (podobnû Pikovice). Novou obec fiídilo spoleãné zastupitelstvo a místní zastupitelstva v osadách. Od devadesát˘ch let minulého století, prakticky aÏ do r. 1941, v‰ak panovala mezi jednotliv˘mi ãástmi znaãná rivalita a snahy po osmostatnûní. Napfi. jeden z v˘znamnûj‰ích pokusÛ r. 1922 pro odpor strahovského statku a Hradi‰tka ztroskotal a je‰tû r. 1947 se u b˘valého MNV v Hradi‰tku konala demonstrace 70 obãanÛ Brun‰ova proti uskuteãnûní nového smûrného územního plánu. Spoleãná obec zanikla 12. záfií 1942 ve 12.00 hod. – tehdy byl i Brun‰ov zabrán a most pfies Vltavu se stal pfiísnû stfieÏen˘m vstupem do nûmeckého v˘cvikového prostoru. Touto událostí byl pfieru‰en rozvoj osady, probíhající ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech pfiedev‰ím v dÛsledku parcelace pozemkÛ pro stavební úãely a díky snadnûj‰ímu komunikaãnímu spojení s okolím (do Prahy se napfi. dováÏely jahody a jiné produkty). Dnes vût‰ina obãanÛ za prací dojíÏdí, tuto nutnost v poslední dobû zv˘raznilo i omezení keramické, dfievafiské i sportovní v˘roby. V místû se v‰ak nachází dislokované pracovi‰tû v˘znamné instituce – Národního filmového archivu. Poãet domÛ a obyvatel: 1848: 29/202 1900: 40/250 1930: 51/245 1980: 83/253 1991: ./216 Zpracoval J. Schröffel
4
dûtské stránky
éto na‰e farnost jiÏ tradiãnû vítá Ostrovskou poutí. Letos Ostrov oÏil dûtskou pfiítomností je‰tû pfied jejím oficiálním zaãátkem. Ti‰e a témûfi potají pfiipluli na Ostrov malí vodáci z JiÏního mûsta. (Pro ty, ktefií si snad jejich plavidel nestaãili, ãi neráãili v‰imnout, jednoho ze sv˘ch „tuãÀákÛ“ v polední pauze pfiímo na palouku nakreslili).
L
Sluníãko se opravdu mûlo dÛvod usmívat. Malí „Chodováci“ a „·tûchováci“ nám totiÏ nádhern˘m zpÛsobem pfiedvedli, jak jednoduché a prosté je nabídnout ruãku k bratrství a spoleãnû se tû‰it z maliãkostí, z okamÏikÛ, ze sdílené radosti. Dûti okamÏitû na‰ly spoleãnou fieã a pustily se do her a soutûÏí. V ãem se soutûÏilo? V hodech míãky, ‰ipkami a v‰ím, co pfii‰lo pod ruku, v lovu zvífiat na Noemovu archu, v lezení po opiãí dráze, v lavinovém bûhu, v hledání ztracen˘ch slov a sestavování vût... V˘sledek poslední ze zmínûn˘ch her, ve které jednoznaãnû zazáfiilo spoleãné druÏstvo ‰tûchovick˘ch a chodovsk˘ch klukÛ ve vûku 4-9 let, byl opravdu pfiekvapující... Posuìte sami! Já, aã máma jednoho z nich, bych v hlavách rozpustil˘ch ro‰ÈákÛ podobné my‰lenky nehledala: PÁN JEÎÍ· JE NA·E LÁSKA Vù¤ÍME V PRAVDU NA·E POMOCNICE ORODUJ ZA NÁS BÒH JE NÁ· OTEC
Velkou pozornost si získal test „poutnické soudrÏnosti“. Dopoledne se na‰lo pouze 16 „soudrÏn˘ch“, zato odpoledne – neuvûfiiteln˘ch 41! Po vodû pluli misionáfii a ‰ífiili evangelium (doopravdické!) „divochÛm", dÛmyslnû ukryt˘m na pobfieÏí. Mimochodem „divo‰i“ ráno pfiijíÏdûli na Ostrov jako spofiádaní obãané okolních obcí a vÛbec netu‰ili, Ïe odpoledne zdivoãí. Netu‰ili, a pfiesto neodmítli zdivoãet.
Vûfiím, Ïe dûtská radost jim byla odmûnou. Já sama jsem v pfiedveãer pouti také vÛbec netu‰ila, jak to dopadne. „Velk˘“ vodák (vedoucí dûtské party z JiÏního mûsta) byl pro mne pouze rozpaãit˘m hlasem v telefonu. Ale asi to tak má b˘t, Ïe staãí chtít... To, co jsme nestaãili pfiipravit, domyslet a doorganizovat, doplnila dûtská bezprostfiednost, dobrá vÛle a pomoc BoÏí. KdyÏ jsem pfied redakãní uzávûrkou zvedala
dûtské stránky
sluchátko, abych poprosila „velkého“ vodáka Jardu o pár slov pro vás, uÏ to nebyl rozpaãit˘ hlas v telefonu, ale kamarád Jarda, kter˘ nabídnul ruku a kus srdce do sluÏby pro druhé. Jeden z kamarádÛ, na které se nezapomíná... Daniela Schröffelová
Ohlédnutí dûtského klubu z JiÏního Mûsta
Na konci ‰kolního roku 1999/2000 zaÏil Dûtsk˘ klub KfiesÈanského centra JiÏní Mûsto
5
opravdovou lahÛdku. Tou lahÛdkou byl den, kter˘ zaãal m‰í svatou na zbytcích Ostrovského klá‰tera u Davle, pak pokraãoval celodenním aktivním programem pro dûti. Byl to den prodchnut˘ kfiesÈansk˘m duchem, kouzlem prostfiedí, setkáním se skvûl˘mi dûtmi, skvûl˘mi dospûl˘mi a nebojácn˘mi vydrami. ZáÏitek byl zavr‰en˘ dobrodruÏstvím plavby na kanoích. Vyptával jsem se na hodnocení uplynulého ‰kolního roku dûtí, které byly na vût‰inû akcí
6
dûtské stránky
Dûtského klubu. Pro správné ocenûní jejich závûrÛ je nutno uváÏit, Ïe tûsnû pfied tím, neÏ jsme se s na‰imi dûtmi octli u Davle, jsem si musel fiíci: „No nazdar, tuhle akci vÛbec nemám promy‰lenou, natoÏ pfiipravenou“. Nezbyl ãas ani na logistiku, coÏ je vûc, která mÛÏe zpÛsobit nepfieÏití cel˘ch armád. A ejhle, hodnocení dûtsk˘ch akcí za minul˘ ‰kolní rok dopadá tak, Ïe „Ostrov“ pfiedãil v‰echny ostatní záÏitky. Pokusím se odpovûdût na otázku, ãím to bylo. Asi je nutno poãítat s tím, Ïe pfiípravná práce vedoucích není to hlavní, co zaruãuje zdar kfiesÈansk˘ch akcí pro dûti. Kdo to nûkdy zaÏil, asi uÏ nezapochybuje o tom, Ïe máme v nebi laskavého Otce, kter˘ se nás jemnû dot˘ká, a to obzvlá‰tû v moment, kdy nespoléháme pfiíli‰ na vlastní síly. Kdo si tohle je‰tû neohmatal, ale vidûl rozjásané dûti pobíhat po Ostrovû u Davle, nechÈ zví, Ïe to, co vidûl, bylo pohlazení laskavého Otce a nikoliv práce a pfiíprava vedoucích, obzvlá‰tû ne tûch z JiÏního Mûsta. Dále musím fiíci, Ïe obrovsk˘ vliv na na‰e dûti mûlo setkání s monumentálním nasazením ‰tûchovick˘ch a davelsk˘ch farníkÛ. Dûti pocítily, Ïe vrcholem obrovského úsilí bylo radostné slavení eucharistie, mystéria, které prozafiovalo i dávnou historii tohoto ostrova. Stavba dÛmyslné konstrukce ostrovního knûÏi‰tû, ve‰keré zázemí zbudované na Ostrovû, boj s bodláãím i organizace nepfietrÏit˘ch hlídek na Ostrovû, jako by byly pokraãováním odvahy, vzdûlanosti a vytrvalosti mnichÛ, ktefií probouzeli na‰i zemi z pohanství a nevzdûlanosti. Navíc ti, kdo si sv˘mi ãiny a dílem zjednali velikou úctu, vytvofiili na Ostrovû pfiátelské ovzdu‰í. Tak jsme si odnesli pocit, jako bychom pfiijeli do vlastní rodiny. Takov˘ záÏitek patfií ke zku‰enostem, které si dûti mohou odnést do svého Ïivota. Vûdomí, k jaké skvûlé rodinû mohou náleÏet, budou-li z nich aktivní kfiesÈané, pomáhá udrÏet originalitu pfii budování vlastní identity, pfied tendencí podlehnout vût‰inû.
Pokud jsem se zmínil o zanedbané pfiípravû dûtského programu, mûl jsem na mysli pfiípravu svou. Kdyby nebylo organizátorÛ dûtského programu z t˘mu místních farníkÛ, asi by se dûti brzy zaãaly nudit. Spolupráce se v‰emi, kdo program organizovali patfií k tûm nejskvûlej‰ím, které jsem kdy zaÏil. Neb˘vá jednoduché zapojit do organizace her lidi, ktefií je spoleãnû pfiedem nepfiipravovali. Zde v‰ak jsem se mohl doslova kochat úãastí na hrách pfiipraven˘ch nûk˘m jin˘m. Klapla dokonce i hra na misionáfie s katechetick˘m podtextem, pfii které se její organizátofii nejen dfiíve neznali, ale i bûhem hry pÛsobili na vzájemnû zcela odlehl˘ch místech Ostrova, mezi kter˘mi se dûti museli dopravovat plavbou po mofii. Pût ãlenÛ klubu (ve vûku 8, 8, 9, 12 a hodnû) zÛstalo po skonãení programu na Ostrovû. Jejich úkolem bylo pfiepravit na dvou kanoích klubov˘ materiál a sebe sama zpût do Prahy. Tuto miniflotilu bylo nutno dostat vlastní
dûtské stránky
hnací silou pfied zavírací hodinou do lodûnice TJ Lokomotiva vzdálené 22 fiíãních kilometrÛ. Sbalili jsme a vyrazili aÏ po nedûlní m‰i u sv. Kiliána. Posílené na duchu si dûti sáhly aÏ na dno sv˘ch tûlesn˘ch sil. Protivítr, kter˘ jsme nemohli pfiekonat, nás zastihl u Mûchenic. Pfiinutil nás k mezipfiistání. NeÏ vítr trochu polevil, doplnili jsme zásoby o ãerstvé vitamíny, které zaruãily, Ïe bûhem dal‰í plavby nehrozí kurdûje. Mezipfiistáním jsme v‰ak ztratili ve‰keré ãasové rezervy. Proto bylo velik˘m ‰tûstím, Ïe následující prÛtrÏ mraãen nás zastihla pfii pfiená‰ení pfiehrady. Díky tomu, Ïe jsme byli v tu chvíli, co zaãalo cedit, na bfiehu, nebyl problém zbudovat z plachty improvizovan˘ pfiístfie‰ek. VyuÏili jsme k tomu záfiez sestupové cesty v navigaci pod Vransk˘m zdymadlem. Bûhem ãasu stráveného v suchu pfiístfie‰ku jsme doplnili ztráty energie. Zkonzumovali jsme pfii té pfiíleÏitosti ve‰ker˘ transportovan˘ proviant. Posíleni jiÏ i na tûle jsme pak mohli bez pfiestávky dopádlovat aÏ k Modfianskému jezu. Tam nás dostihla dal‰í prÛtrÏ. I pfies znaãnou zátûÏ a závûreãnou sprchu ledov˘m de‰tûm, ani jedno z dûtí neonemocnûlo ani nenastydlo, a tak lze na závûr v‰e shrnout slovy: „Bylo to super“. Tû‰íme se, Ïe napfiesrok zazní mocné „super“ znovu. Jarda Ol‰ansk˘
Dûtsk˘ klub pfii KfiesÈanském centru JiÏní Mûsto
V sobotu 23. záfií jsme se probudili do sluneãného rána. JiÏ v 8 hodin jsme odjíÏdûli s Michalem na dûtsk˘ den do ¤íãan u Prahy. Bylo to pro nás neznámé prostfiedí, lidé i dûti. Michal si brzy na‰el kamarády a my dospûlí také. Po prezentaci mûly dûti orientaãní bûh v blízkém lese na téma Cesta IzraelitÛ z Egypta, kde plnily celkem 8 úkolÛ. Po bûhu mûly v˘born˘ obûd, po obûdû hodinu náboÏenství a pak dûtskou m‰i. Po m‰i nastalo pro dûti to
7
nejoãekávanûj‰í!!! Vyhlá‰ení vítûzÛ a rozdûlení cen. Jaké bylo pro nás pfiekvapení, kdyÏ v kategorii star‰ích od 11 do 15 let vyhrál, aã nejmlad‰í, nበMichal 1. místo. Udûlal radost nám v‰em, ale doufám, Ïe celé farnosti. Vyhrál, pfiestoÏe byl jedin˘m úãastníkem od nás z farností. Na závûr byl táborák a opékání bufitÛ. Jaká ‰koda, Ïe se nepfiihlásilo více dûtí. Bylo to moc pûkné. Rodiãe, zamyslete se nad sebou!? Jarka a Michal Jelínkovi
SoutûÏ, ve které Michal na‰i farnost tak neuvûfiitelnû úspû‰nû reprezentoval, se jmenovala „Neváhej a skoã!“. Tro‰ku to zaráÏí, Ïe se ve farnostech na‰la jediná rodina s dítûtem, která neváhala... Dûti neváhají. Ani praÏské, ani fiíãanské a díky Bohu ani ty na‰e. MoÏná bychom se mûli zaãít uãit od dûtí. Nauãit se jejich pfiirozenosti, s jakou opou‰tûjí bezpeãí znám˘ch prostfiedí, vztahÛ a domácích klanÛ... Odvaze a otevfienosti, s jakou se pou‰tí do dobrodruÏství a rizik objevování nov˘ch lidí, nov˘ch názorÛ, tfieba i nov˘ch konfliktÛ... Ochotû vidût a pfiijímat mnohotvárnost obrazu BoÏí tváfie ukrytého v ãist˘ch a upfiímn˘ch mezilidsk˘ch vztazích... dsch
8
stalo se
25. 6. 2000 KaÏdé poprázdninové ãíslo ProudÛ zaãíná vzpomínkami na Ostrovskou pouÈ. Nûkdy si fiíkám, Ïe uÏ se snad nemÛÏe najít nic, co by nebylo napsáno. A vida! Najednou se objeví nûkdo, kdo pfii‰el „odjinud“ a usly‰el hlas zvonu... a nûkdo, kdo Ostrov léta „zná z jiné strany“ a celá ta léta jenom pracoval a mlãel... a nûkdo, koho moÏná je‰tû pfiíli‰ neznáme a pfiece k „ostrovanÛm“ patfií... On ten nበOstrov asi bude opravdu TAJUPLN¯!.. PO OSTROVSKÉ POUTI
Z ‰irokého zvonu pr‰í po okolí kruhy na vodû vybízí k zti‰ení Poslední zbytky liturgick˘ch svr‰kÛ jako Cháron z ostrova kdosi odváÏí Z ‰irokého zvonu kruhy na hladinu v de‰ti díkÛ uplyne zas rok ãekání. Jifií Beran
PouÈ na Ostrovû pro mû neznamená jeden den pouti. V ten konkrétní den uÏ vlastnû nikam neputuji, protoÏe obvykle pfiespávám na místû samém. Putování k Ostrovskému klá‰teru zaãíná o mnoho dfiíve. Nûkdy to b˘vá putování plné námahy a odfiíkání a nûkdy zase pfiíjemného pocitu, Ïe je v‰echno v rukou na‰eho Boha. AÈ uÏ to letos byla pfiíprava programu, ãi‰tûní Ostrova, úprava pódia, zafiizování v‰eho potfiebného pro hladk˘ prÛbûh slavnosti... vÏdyÈ to mnozí z vás, kdo tyto fiádky ãtete, moc dobfie znáte. A pak pfiijde ten poslední veãer, pfiiveze se poslední auto s vûcmi, naposledy se pfiejede s lodiãkou, zakotví se tak jako mnohé dny pfied tím, nûco málo se sní a pak nastává takov˘ krásn˘ klid. Dávno se uÏ setmûlo, auta z druhé strany utichají a je ãas jít spát. Ale je‰tû mi to nedá, zajdu si na chvilku sednout do základÛ klá‰tera a pfiedstavuji si, jak tam asi kdysi sedûli
a modlili se mni‰i po nároãném dni. A vûfiili tomu, Ïe jejich dílo je poÏehnané a pfiinese uÏitek. I já prosím Boha o poÏehnání pro na‰e spoleãné dílo, protoÏe jak se fiíká: „Bez BoÏího poÏehnání marné lidské namáhání.“ Poté uléháme ke spánku, brzo ráno se budíme za zvuku budíku, abychom stáli na nohou dfiíve, neÏ pfiijdou první poutníci a zaãíná poÏehnan˘ den... Marek Dobrusk˘
I v jubilejním roce 2000 jsme opût mûli pfiíleÏitost ãerpat duchovní sílu pfii jiÏ tradiãní pouti na Ostrovû u Davle. Nebyla tak okázalá jako milénium v roce 1999, ale byla zasazená do rámce Jubilejního roku a my osobnû jsme ji vnímali taky v návaznosti na pfiedcházející náv‰tûvu v Niederaltaichu. Nebudu popisovat soulad pfii leto‰ních pfiípravách pod vedením Marka – to snad mají za úkol jiní. Díky v‰ak za gesto pospolitosti pfii první noãní sluÏbû po vztyãení bílé plachty a kfiíÏe ze strany Jirky Îemliãky, kter˘ zÛstal, aã nemusel. Pfii vlastní m‰i svaté jsem byl hluboce poctûn Ïádostí P. Roberta, abych se podílel na ãtení. ZáÏitek se znásobil pfii besedû s pfievorem Bfievnovského klá‰tera Siostrzonkem, kter˘ nám velmi neformálnû vyprávûl o organizaci Ïivota v klá‰tefie, v jehoÏ ãele nyní stojí, po odchodu opata Opaska. Milé bylo i vyprávûní na‰eho Franti‰ka Milo‰e o jeho cestû k rozhodnutí pfiipravovat se v semináfii na knûÏské povolání. Bylo to vyprávûní mnû velmi blízké, protoÏe i moje cesta mezi farníky ‰tûchovické i slapské farnosti byla dlouhá. Dnes Ïijeme nov˘, bohat‰í Ïivot, radujeme se z kaÏdého setkání s nûkter˘mi lidmi z tohoto spoleãenství. A taky se snaÏíme pfii tom kaÏdodenním shonu pfieãíst, co se dá v souvislosti s na‰ím nov˘m Ïivotem.. Nedávno jsem nûkde ãetl slova, která se mi zdají velmi moudrá, i kdyÏ se v tomto smûru nemohu povaÏovat za odborníka: „BÛh trvá vûãnû, tedy pofiád dál, po vûky. Ale kdyÏ trvá po vûky a ne mimo ãas, znamená to, Ïe stále tvofií. To je potvrzeno vícekrát ve Starém zákonû a i JeÏí‰ fiíká: MÛj Otec dosavad dûlá, tedy i já dûlám. On mÛÏe a bude dûlat nové vûci, které budou i pro nûho nové. A mÛÏe on udûlat nûco hor‰ího, neÏ doposud? Ne, kaÏdou novou vûc udûlá lep‰í.“ (¤ehofi z Nyssy). ·tochlovi
stalo se
9
tefie bylo sice skromné, ale zajímavé tím, Ïe jsme mohli procházet v‰emi chodbami, chodbiãkami a zákoutími, cel˘m rozlehl˘m prostorem. K nejkrásnûj‰ím objektÛm v Îelivu bezesporu patfií kostel. Prohlídka kostela a ãásti klá‰tera, kterou nás provádûl jeden z mnichÛ, byla pro mû natolik zajímavá, Ïe jsem na ni ‰el bûhem jednoho dne hned dvakrát. Nejkrásnûj‰ím záÏitkem pro mû byl koncert pûveckého sboru T˘nské ‰koly pod vedením prof. Korejse, kter˘ zaznûl v kostele na konci na‰í dovolené. Leto‰ní farní dovolená byla pro mû velk˘m záÏitkem a uÏ se tû‰ím na dal‰í.
V hospÛdce U TaterÛ
13. 6. 2000 Pozvání k oslavû osmdesátin na‰í milé paní Taterové se nedalo odmítnout. Se‰lo se nás nûkolik z farního spoleãenství, toho krásného ãervnového dne, v pohostinné hospÛdce v Tfiebenicích. Uvítalo nás, kromû oslavenkynû, obrovské mnoÏství kvûtin, zaplÀujících ve‰keré vázy a nádoby, rozestavûné na v‰ech voln˘ch místech. Mnoho jich muselo vzít za vdûk vanou. Moc se nám líbily dva nové efektní lustry-ventilátory, dar od jejích dûtí. Bylo to milé posezení, i kdyÏ paní Taterová, jako obyãejnû, neopou‰tûla roli hostitelky a odmítala roli oslavenkynû. Dej jí BÛh do dal‰ích let hodnû sil a poÏehnání! V záfií se budeme tû‰it na dal‰í shledání pfii poutní m‰i svaté u kapliãky v Tfiebenicích. L.P.
5. 7. 2000 Svátek sv. Cyrila a Metodûje jsme letos slavili u kapliãky v Krámech s P. Andrejãákem, protoÏe nበpan faráfi byl na dovolené. Byl siln˘ vítr, a proto se P. Josef pfiestûhoval i s obûtním stolem pfiímo do kapliãky . Po slavnosti jsme se jiÏ tradiãnû pfiesunuli do hasiãské klubovny na malé posezení s obãerstvením, abychom po duchovní potravû naplnili i na‰e Ïaludky. Sejdeme se zase za rok. E.Î.
9. 7. – 15. 7. 2000 Na‰e spoleãná dovolená se opût vydafiila. Doprava autobusem byla pohodlná a rychlá, aÏ na místo, ke klá‰teru premonstrátÛ v Îelivu. Ubytování v klá‰-
Jifií Zábransk˘
KdyÏ jsme v Îelivu s Honzou poprvé vyjeli provûtrat kola po silnicích mûsteãka, zaujalo mû, kolik psychiatrÛ a psychologÛ tam má na plotech sv˘ch vilek vyvû‰eny ordinaãní hodiny. UÏ vím proã. Îeliv du‰evnímu zdraví svûdãí. Ono to tam ãlovûka pfiímo nutí uvûdomit si, Ïe má hlavu a srdce na vnímání svûta, na pfiem˘‰lení, na naslouchání... Pro mne byla leto‰ní dovolená v areálu premonstrátského klá‰tera dovolenou nov˘ch zku‰eností. Zjistila jsem, Ïe hrát nohejbal se „star˘mi kluky“ je v sedmi letech zajímavûj‰í, neÏ chodit s mámou na procházky a já s tím uÏ nic nenadûlám. Zjistila jsem, Ïe na kole uÏ sice neujedu tolik, co za mlada a uÏ vÛbec ne tolik, co mÛj syn, ale ‰lapání do pedálÛ zabírá na klouby lépe neÏ Brufen. Zjistila jsem, Ïe je‰tû umím ãíst i nûco jiného neÏ odbornou literaturu. Zjistila jsem, Ïe kapr Ïere z ruky a... Mnoho hezkého jsem zjistila. Ale chvilky pfiem˘‰lení v samotû strohé mni‰ské cely mi pfiinesly i ménû pfiíjemné zji‰tûní. Uvûdomila jsem si, Ïe jsem pozapomnûla (a nejenom já) na to, kolik dluÏíme seniorÛm na‰eho? farního spoleãenství. Tûm, ktefií uÏ nemohou nasednout na kolo, ktefií uÏ nekopnou míã pfies ‰pagát... a ktefií (na rozdíl ode mne) uÏ mají nárok ãekat na to, co zajímavého na nû o farní dovolené ãeká. Na‰e bábinky mi své modlitby nikdy dluÏné nezÛstaly. Já o tom svém smutném dluhu z leto‰ní farní dovolené (která bohuÏel aÏ tak moc farní nebyla) budu muset pfiem˘‰let a... nezÛstat jenom u toho pfiem˘‰lení. Daniela Schröffelová
10
stalo se
8. 8. 2000 Poãasí zpoãátku ani organizátorÛm ani úãastníkÛm akce nepfiálo. Hust˘ dé‰È se pfiidal k nemalému poãtu negativních skuteãností, se kter˘mi zdárnû zápasili, zápasí a urãitû je‰tû zápasit budou ãlenové sdruÏení „PORTUS", ktefií se rozhodli pfiebudovat ti‰e chátrající slapskou faru v chránûnou domácnost pro mentálnû postiÏené. Dé‰È-nedé‰È, zahradní slavnost v pÛl páté zaãala. VÏdyÈ taky bylo co slavit. Díky generálnímu sponzorovi âeské spofiitelnû (ten urãitû vûnoval na konto projektu víc, neÏ slavnostnû odevzdané tesafiské tuÏky a skládací metr), díky mnoha bezejmenn˘m, ktefií si zakoupili „svoji cihlu“, díky obecnímu úfiadu a urãitû i díky zájmu na‰ich duchovních past˘fiÛ (P. Robert a P. Milo‰ taky, svornû a bez rozdílu, tro‰ku zmokli na farním dvorku), projekt nab˘vá zcela konkrétní podobu. Základní kámen, kter˘ posvûtil s vtipem, noblesou a dÛstojností sobû vlastní Mons. Jifií Reinsberg, se stane symbolick˘m kamenem úheln˘m, na kterém by mûlo vyrÛst lidské souÏití svûtÛ postiÏen˘ch a nás „normálních“. O tom, Ïe to jde zcela spontánnû a srdeãnû, se pfiesvûdãilo kolem stovky úãastníkÛ vydafieného odpoledne. Spoleãnû jsme se dokázali pomodlit, tleskat bravurnímu v˘konu pûveckého sboru T˘nské ‰koly pod vedením Bohuslava Korejse, kter˘ pfiedvedl pásmo lidov˘ch písní s názvem „Îenu, Ïenu potfiebuji“. Mons. Reinsbergovi se nejvíc (kdoví proã?) líbila: „·la panenka k zpovídání, mûla pûkné ‰nûrování...“ Nakonec se i poãasí umoudfiilo a u spoleãného oh˘nku a pípy jsme opékali bufity a mluvili o budoucnosti. Portus slavil, Portus staví a to, co bude dál, bude záleÏet na nás v‰ech. dsch.
13. 8. 2000 Léto se pfiehouplo do druhé poloviny, putujeme na hlavní pouÈ do kaple na Rovínek. Pfiicházejí poutníci nejen domácí, ale i z dalekého okolí. VÏdyÈ toto místo zasvûcené Pannû Marii Nanebevzaté je v krásném prostfiedí u Slapské pfiehrady. Lze tu naãerpat mnoho du‰evních sil pro nበÏivot. Poãasí se vydafiilo, lípy v korunách ‰eptají tich˘m vánkem o BoÏí v‰emohoucnosti a tak zb˘vá se zti‰it a pfii m‰i svaté se zaposlouchat do slov dne‰ního liturgického ãtení. VÏdyÈ Panna Maria si zaslouÏí na‰í
Îeliv, kostel Narození Panny Marie
nejvût‰í úcty Ïe nám dala na‰eho Spasitele JeÏí‰e Krista a pokornû sná‰ela v‰echny útrapy aÏ do smrti. Proto byla vzata do nebeské slávy s tûlem i du‰í. Proto i my buìme trpûliví za v‰ech okolností, vaÏme si kaÏdého setkání s na‰ím Pánem pfii m‰i svaté, vÏdyÈ máme v nebi mocnou pfiímluvkyni. Prosili jsme za v‰echny poutníky, ktefií na Rovínek rádi chodili, ale jiÏ nemohou, i za ty, ktefií jiÏ jsou na vûãnosti. Po svátostném poÏehnání se louãím a kdyÏ Pán BÛh dá, pfií‰tû nashledanou. M.B.
26. 8. 2000 „Mé milé léto, cos’ nám pfiineslo?...“ pí‰í (po prázdninách tro‰ku kostrbatû) do se‰itÛ na‰i ‰koláci. Prázdniny, dovolenou, hodnû de‰tû, trochu sluníãka, nová setkání, staré i nové pfiátele, lásky a tfieba i zklamání, poznání a tfieba i otázky... To v‰echno jsme naloÏili na na‰i loìku Kiliánku a Pavel Hora se opfiel do vesel, aby pfievezl hrstku
stalo se
farníkÛ letos naposled na Ostrov, ke slavení m‰e svaté na rozlouãení s létem. Tu – tam uÏ zlátne list na „stropû katedrály", voda i ãas plynou a jedin˘, koho na Ostrovû najdeme beze zmûny urãitû i pfií‰tí rok, aÏ poprvé sekneme kosou do pfierostl˘ch kopfiiv, je ten Nûkdo, kdo bdí nad Ostrovem i nad na‰imi Ïivoty, i kdyÏ uÏ na druhém bfiehu Vltavy odjíÏdíme vstfiíc leto‰nímu podzimu... dsch
1. 9. 2000 V Proudech 56 jsme vás informovali o akci Ruãnû psaná Bible, na které se spolupodíleli taky nûktefií na‰i farníci. Akce dospûla ke zdárnému konci a na adresu farnosti jsme obdrÏeli tuto zprávu: Ubûhly prázdninové mûsíce a já se Vám oz˘vám z âeské biblické spoleãnosti. Chci podûkovat za Va‰i projevenou pfiízeÀ a podporu na‰í ãinnosti. Máme radost z toho, Ïe úspû‰nû byla zakonãena celostátní akce Ruãnû psaná Bible. Jak uÏ moÏná víte, zájem byl tak velik˘, Ïe se nakonec Bible opsala dvakrát! Dobrou zprávou je také to, Ïe od fiíjna se zaãnou konat první stavební práce na stavbû Domu Bible v Praze Kobylisích. Tû‰íme se na to, Ïe tento dÛm pfiispûje k ‰ífiení BoÏího slova v na‰í zemi. Dûkujeme Vám za dary pfiijaté v dobû od 1. 6. do 30. 6. 2000. Mgr. Milan Hlouch
17. 9. 2000 To to uteklo! PouÈ ke kapliãce v Tfiebenicích je tu. Po obloze se netradiãnû honí tûÏké mraky, v‰ude okolo jiÏ zapr‰elo. Na nás se chystá zkou‰ka v po-
Farní dovolená – u Îelivky
11
dobû tak silného lijáku, kdy ani velké de‰tníky nezabránily mokr˘m nohavicím a zádÛm. Pfiesto se koná krásná m‰e svatá. Casio Eviãky ani letos pfiipravená kytara bohoslovce Honzy se nedaly pouÏít. Zpíváme bez doprovodu. Pouze obãas zabubnuje na nûãí de‰tník ka‰tan, kter˘ nevydrÏel nápor de‰tû. U svatého pfiijímaní dé‰È ustává, uÏ pr‰í jenom ze stromÛ. Potom otec Robert s úsmûvem rozdává v˘borné koláãky od Maru‰ky Beranové, a kdo má ãas, jde zakonãit nedûlní odpoledne do hospÛdky k paní Taterové, kde je vÏdy blaze. S pocitem sváteãnû proÏitého dne se rozcházíme. L.P.
Zakonãením bájeãn˘ch prázdnin pro mû byla náv‰tûva Tfiebenic. Oblaãno nebylo ideální pro poutní m‰i svatou pod ‰ir˘m nebem. Autem jsme dojeli pfiímo ke kapliãce a to jsme jiÏ stáli ve skupinû poutníkÛ. Nálada byla radostná. Skupina ãítala okolo tfiicet lidí, vût‰inou se v‰ichni mezi sebou znali. Aãkoliv nejsem místní, rozhodnû jsem nebyl osamocen˘. Na‰lo se nejedno pozorné oko, které si mû v‰imlo. Otec Robert právû dokonãoval pfiípravy, aby mohla zaãít slavnost – Pov˘‰ení svatého kfiíÏe. Oblaka spustila svou de‰tivou píseÀ, a tak jsme v‰ichni spoleãnû, po krátkém ãekání na prodlevu ve sprchování shÛry, zaãali s oslavou. Obûtní stÛl se schoval do kapliãky a sklidily se hudební nástroje. Ale to nevadilo, protoÏe jsme v‰e vynahradili spoleãn˘m zpûvem. De‰tníky vytvofiily pestrobarevn˘ pfiístfie‰ek nad na‰imi hlavami. Jen kdyÏ projíÏdûl automobil po silnici hned pfied kapliãkou, ten pestrobarevn˘ obrazec se rozestoupil, a hned zase splynul. KdyÏ skonãila bohosluÏba, pfiesunuli jsme se do nedaleké hospody „U TaterÛ“. Babiãka Taterová nás pohostila zcela královsky, s velkou péãí a pozorností. A odtud zase domÛ, kde druh˘ den zaãal nov˘ pracovní t˘den, av‰ak já jiÏ nejsem stejn˘ – jsem obãerstven˘ a posilnûn, a to duchovnû, du‰evnû i tûlesnû. Tento den jsem si uÏil. Byla to zase jedna z tûch nedûlí, která se povedla. Jan Böhm, bohoslovec, Praha-Bohnice
12
kalendáfi
P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T E C H M‰e svaté: Pondûlí 18.00 ·tûchovice – kaple Úter˘ 18.00 Davle – kaple Stfieda 18.00 ·tûchovice – kaple âtvrtek 18.00 Slapy Sobota 18.00 ·tûchovice Nedûle 8.00 Sv.Kilián 10.00 Slapy
Setkání ve farnosti: Pondûlí 19.00 - katechismus pro dospûlé Stfieda 16.30 – star‰í generace Pravidelná v˘uka náboÏenství: Stfieda 13.30, 15.00 ·tûchovice Svátost kfitu, manÏelství a pohfieb: domluvte osobnû s knûzem
Slavnost V‰ech svat˘ch oslavíme m‰í sv. ve ‰tûchovickém chrámu 1. listopadu v 18.00 hod. V den Vzpomínky na v‰echny zemfielé 2. listopadu se spoleãnû pomodlíme u hrobÛ na‰ich zesnul˘ch na ‰tûchovickém hfibitovû v 17.00 hod. M‰e svaté tento den budou v na‰ich farnostech slouÏeny takto: 8.00 ·tûchovice (kaple) 15.00 Slapy 18.00 ·tûchovice „Na du‰iãky vzpomínejme, z oãistce jim pomáhejme, budou na nás vzpomínat, aÏ my budem umírat.“ (Lidová píseÀ z 18. století) obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. Tel.: 02/994 11 12. ·éfredaktor: P. Robert Hanaãik Grafická úprava J.+J. Majcherovi (
[email protected]). Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav
