19. 06. 2016 05:09
1/10
Úvod
Úvod O skalních fotbalových fanoušcích je mezi veřejností, která se s tímto fenoménem nikdy osobně nesetkala, rozšířeno mnoho mýtů a polopravd. Je to zásluha především jejich „nevděčného“ mediálního obrazu, v němž jsou nezřídka senzace prodávajícími novináři zveličeny jejich banální aférky do takřka apokalyptických rozměrů. Mediálně vděčné téma je zároveň přitažlivé i pro politiky, kteří na okrajovém problému rádi přiživí své mocenské ambice. Pojďme se ale na téma aktivních fotbalových fanoušků, fanatiků, ultras a hooligans podívat z jiného pohledu. Co vede takového fanouška k tomu, aby cestoval za svým týmem po celé republice týden co týden? Proč poslední den dovolené padl na výjezd a poslední korunu utratil „za fotbal“? Proč riskuje v současné době stále se prohlubujících represí konflikty se zákonem, ztrátu zaměstnání, problémy s rodinou nebo jiné nepříjemnosti? Pokud se nad těmito otázkami zamyslíme, pochopíme, že se tato specifická skupina lidí výrazně odlišuje od normálních diváků, kteří navštěvují fotbal nebo kterýkoli jiný sport prostě proto, že se na něj rádi dívají. Tady jde o víc. Jde o smysl života nebo pouze o adrenalinovou zábavu a kratochvíli ztracenců? Cíl práce Sociální skupinu aktivních fanoušků, kterou v této práci zkoumáme, je potřeba v první řadě definovat, vyjasnit si pojmy ultras a hooligans tak, jak jsou chápány v poměrech domácí – české fanouškovské scény. To je potřeba zdůraznit, jelikož v otázce chápání a pojmenování jevů spojených s aktivními fanoušky existují v různých evropských zemích značné rozdíly. To, co je u nás považováno za normální chování, je například v Anglii kriminalizováno. A naopak, co je u nás označeno jako společensky nebezpečné jednání, je v Polsku nebo v balkánských státech tolerováno. Podobně je to i s označením skupin aktivních fanoušků, které se různí podle zavedených tradic v dané zemi. Dále je třeba popsat fenomén tzv. „moderního fotbalu“, jenž je úzce spojen s existencí těchto skupin, resp. s jejich postupným přesunutím z mainstreamových míst do jakési pozice fanouškovského disentu? K tomuto účelu poslouží teoretická část práce a kritické zhodnocení dostupných literárních pramenů. V praktické části je cílem zjistit, co je pravdy na tom, když o sobě aktivní tvrdí, že svůj klub milují nade vše a jejich srdce bije jen pro něj. Je pro ně opravdu blaho klubu, kterému fandí, blahem nejvyšším? V současné společenské situaci je to tak, že si to nemyslí ani novináři (tudíž ani neangažovaná veřejnost), ani majitelé klubů a už vůbec ne policie ČR. Naopak říkají, že klub jako takový, výsledek utkání, dokonce samotná hra je poslední, co tyto fanoušky zajímá. Svou pozornost naopak obracejí k páchání výtržností, náhodnému či organizovanému násilí a jiným nepřístojnostem. Cílem našeho výzkumu je tuto domněnku buďto potvrdit, nebo vyvrátit. Výzkumná otázka Položili jsme si proto otázku, která za dlouhá léta pokládání docela zlidověla a jejíž parafráze se stala jedním z předních mott fanouškovské scény. Je fotbal opravdu jen záminka? Teoretická část Metodologie Jako podklady pro zpracování práce jsme využili sekundární zdroje informací pro část teoretickou a primární zdroje pro část praktickou. Pro teoretickou část práce jsme použili mimo jiné také „ziny“, které vydávají sami fanoušci. Tyto fanziny obsahují mimo jiné články o fanouškovských aktivitách a Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:26
aktivni_fotbalovi_fanousci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci
reporty z výjezdů. Nejčtenější fanzin u nás Football factory a dlouholetá jednička na polském trhu To my kibice s distribucí i na našem území představují z dostupných zdrojů jeden z nejdůvěryhodnějších sekundárních zdrojů informací. Konec konců, čerpají z nich i jiné odborné články [10], které na toto téma vyšly. Použity byly i prameny dostupné na internetu a také některé další knižní publikace zabývající se tímto tématem. Ty jsou ale často příliš beletristicky či nepříliš seriózně napsány a jejich objektivita může být pochybná. Výhodou je jejich snadná dostupnost, ale nevýhodou může být jejich nedůvěryhodnost a neověřitelnost, což platí obecně u všech sekundárních zdrojů informací. K dosažení námi definovaných cílů bylo nutné přejít od zkoumání sekundárních zdrojů ke zdrojům primárním. Informace, které jsme chtěli získat, byly kvalitativního charakteru (zaměřujeme se na rozsáhlejší společenské otázky a zkoumáme tudíž větší okruh informací), čili jako neefektivní a nevypovídající se nám jevilo použití statistických metod sběru informací. Použití dotazníku by bylo adekvátnější a výhodné především z důvodu nezávislosti na přesvědčení výzkumníka a snazší verifikovatelnosti dat. Zde je ovšem hlavní problém v neochotě respondentů odpovídat takovou neosobní formou. Navíc zkoumání velkého výběrového souboru je v našem případě obtížně proveditelné, i když by nám dalo zcela jistě mnohem více vypovídající výsledky než informace pořízené kvalitativními metodami na malém vzorku. Metoda neřízeného (nestandardizovaného, předem neprogramovaného) rozhovoru, kdy má respondent volnost ve výběru témat se pro naše potřeby jeví jako optimální a dost pravděpodobně jako jediná možná, díky silné uzavřenosti skupiny vůči cizím elementům. Tento neřízený rozhovor nevyžaduje přesnou formulaci otázek, ani jejich závazné pořadí. Nejčastěji je používán v počátečních fázích výzkumu při sondáži určitého, dosud málo známého, nezmapovaného problému [12]. Rozhovor obecně je taková forma zjišťování, kdy jsou informace získávány v přímé interakci s respondentem. Jedním ze základních předpokladů řízeného i neřízeného rozhovoru je ten, že tázaný musí být jednak schopen a především ochoten odpovídat. Nevýhody tohoto způsobu zjišťování informací lze spatřovat ve značné subjektivitě získaných poznatků, kdy dotazovaní překrucují skutečnost, snaží se nám zalíbit nebo naopak může být rozhovor ovlivněn stresem nebo obavami. Výsledky mohou být také snadno ovlivněny výzkumníkem, jeho současným naladěním a osobními preferencemi. Nezanedbatelná není ani časová náročnost v případě velkého reprezentativního vzorku a především fakt, že získané poznatky nemusí být zobecnitelné na celkovou populaci. Pro výzkum byli zvoleni fanoušci pražské Slavie a to z několika důvodů. Pokud chceme provádět dotazování na aktivních fanoušcích, je třeba oslovit členy takového táboru, kde se tito stále ještě vyskytují v reprezentativním množství. V prostředí české scény to jsou tedy tábory především Sparty, Slavie, Bohemians 1905, Baníku Ostrava, Opavy, Brna, částečně Plzně, Liberce a poslední dobou také Slovácka. Co se týče aktivních fanoušků Slavie Praha, ti zažívají v posledních pěti letech velký nárůst počtu členů kotle a aktivity ultras i tzv. „tvrdého jádra“. Literární rešerše aktivní fanoušci Pokud bychom chtěli ve zjednodušené formě rozkrýt, co se skrývá za pojmem „aktivní fanoušci“, mohli bychom je rozdělit zhruba na tři kategorie [7]. Jsou to normální fanoušci, kteří fandí a povzbuzují tým svými hlasivkami, ultras, kteří dělají to samé s tím, že toto fandění řídí a organizují, připravují choreografie, používají pyrotechniku a jsou vůbec vášnivější, a hooligans, česky chuligány, kteří obvykle také povzbuzují a k tomu se obvykle pokouší změřit síly s podobnou skupinou soupeře. Kategorizování fanoušků je ve fotbalovém prostředí poměrně běžná věc. Poprvé rozdělili fanoušky, kteří se chodí nejen na fotbal dívat, na tři kategorie v Německu. Kategorie A, B a C. Přičemž podle písmen se jejich radikálnost stupňovala. Toto označení se vžilo i v dalších částech Evropy, přičemž existují i jejich kombinace A-B, B-C [6]. Jen tak mimochodem: známá severoněmecká rocková skupina, která si říká „Kategorie C“ je složena právě z bývalých chuligánů Werderu Brémy. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 19. 06. 2016 05:09
19. 06. 2016 05:09
3/10
Úvod
Rozdílné chápaní rolí ultras a hooligans se někdy v praxi může projevit, tak jako se tomu stalo loni na jaře po derby žen, kdy chuligánka Sparty po zápase napadla slávistické ultras, pro které nedopadl vzájemný střet zrovna dobře [1]. Část scény kritizovala přístup chuligánů Sparty, kteří neatakovali své protějšky, ale „pouze“ ultras a část zase slávistický přístup, kdy se jedna polovina slávistů zabarikádovala v blízké hospodě, zatímco ta druhá byla dobita sparťany na zemi. Tuto polemiku se snažil rozřešit v zinu Football factory jednen z dlouholetých chuligánů ostravského Baníku Bedřich Ch. Píšící pod přezdívkou Syndrom FCB [3]: „chuliganství není jen o tom postavit se někde na pole. Tyhle partyzánky k tomu patří, spíše si myslím, že tohle je opravdové chuliganství. Holky a děti nikdo nenapadá. Opravdoví Ultras Slavie si moc dobře uvědomují, že tohle se prostě stává a musí se s tím občas počítat, vy ostatní, co si jen na ultras hrajete, vůbec netušíte, co je to být ultras, jste jak ubrečené děti, nelibí se vám to, tak táhněte na hokej.“ I na tomto konkrétním případu je zřejmé, že rozlišit aktivní fanoušky, chceme-li fanatiky, mezi kategorií ultra a chuligán nelze v některých případech zcela jednoznačně. U někoho mohou tyto dvě kategorie splývat v jednu a v některých případech se zase může dotyčný ostře vymezovat proti aktivitám jedné nebo druhé skupiny. Rozdíl např. oproti Polsku je zde evidentní: zatímco u našeho severního souseda bývají chuligáni zpravidla starší osoby, nezřídka kdy otcové od rodin [5], zatímco členové ultras naopak velmi mladí lidé okolo 15-18 let, v České republice není toto věkové dělení tak patrné. U nás věková kategorie „otcové od rodin“ do značné míry schází [8]. Ti, kteří byli aktivní v 90. letech, scénu díky zvyšujícím se represím již dávno a poněkud předčasně opustili. Z toho důvodu zde vznikla jakási generační mezera, kterou až v posledních 4-5 letech nahrazují velmi mladí a o to více radikální a nepředvídatelní fanoušci [8]. Ti se vyskytují jak mezi ultras, tak hooligans, přičemž lze říci, že obě kategorie mají zhruba stejný věkový průměr [2]. (a)političnost Jedním z charakteristických znaků kultury aktivních fanoušků je i politická orientace skupin. Česká scéna je v tomto ohledu poměrně specifická, jelikož velká většina táborů je buď striktně apolitická, nebo apolitická ve smyslu, že své politické preference nedává veřejně příliš najevo a neprojevuje se ani při prezentaci fanoušků na tribunách [8]. Tento stav je dán jednak historickým vývojem scény a tím, že se tradiční fanouškovské základny týmů rekrutovaly, díky vlivu rovnostářské socialistické společnosti, během 2. poloviny 20. století z více či méně stejných sociálních vrstev. Před rokem 89 byl proletariát vždy hlavním proudem mezi fanoušky [8]. Je to velký rozdíl například oproti italské scéně, kde nejen že jsou ideové rozdíly mezi jednotlivými fankluby značné, ale nebojí se je ani dávat veřejně na odiv. Příkladem budiž Řím a „věčné“ derby mezi „dělnickým“ AS a „buržoazním“ Laziem, jehož jádro fanoušků tvoří (a vždy tvořili) italští fašisté [6]. Zajímavá situace panuje například i v Paříži, kde se v rámci jednoho klubu (PSG) schází na domácí utkání několik skupin s rozdílnou politickou orientací, mezi kterými existuje silná nenávist právě kvůli rozdílným politickým názorům. Jde především o imigranty na straně jedné a etnické Francouze na straně druhé. Tak tomu bylo alespoň do loňského roku, kdy byl při pozápasových střetech zavražděn jeden z fanoušků, což vyústilo v následný zákaz nacionalistických Boulogne Boys [4]. U nás byly oddíly přidruženy k jednotlivým závodům a státním podnikům (Zbrojovka Brno, Kaučuk Opava, TJ Sparta ČKD Praha, Škoda Plzeň, Železničáři Praha – Bohemians), které v daném městě oddíl „sponzorovaly“ a také zaměstnávaly drtivou většinu jeho fanoušků [8]. Platila i opačná implikace: většina zaměstnanců závodu byla rovněž fanoušky klubu. Toto se pochopitelně netýkalo pouze fotbalu, ale i dalších populárních sportů, především hokeje. Odtud také označení tradiční „hokejová“ a „fotbalová“ města. Slovy jednoho hrdiny ze známého Smyczekova filmu z prostředí fotbalových fanoušků: „Chápeš to? Vyrazit mě z ČKD kvůli tomu, že fandim Spartě, tomu teda nehovim, vole. To je ňáký na palici, nemyslíš?“ Na změny názvů a tradičních barev svých klubů, ať za komunismu z ideových nebo za kapitalismu z Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:26
aktivni_fotbalovi_fanousci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci
finančních důvodů, jsou fanoušci ctící tradice obecně velmi citliví. Ti pravověrní se nebojí kvůli tomu jít do otevřeného boje s vedením klubu, bojkotovat zápasy, případně i jinak vyvíjet tlak na odpovědný management nebo vlastníka. Dalším a pravděpodobně lepším vysvětlením zmíněné většinové apolitičnosti domácích fanoušků může být i legislativní rámec České republiky, který nutí fanoušky k apolitickým projevům alespoň na venek. Ten je ve srovnání s jinými postkomunistickými nebo třeba jihoevropskými zeměmi jeden z nejpřísnějších, co se (ne)povolených politicky nemainstreamových projevů týká [7]. Přitom jiná situace zde v tomto ohledu panovala před 5-7 lety a diametrálně odlišná situace v průběhu 90. let. Moderní fotbal Již jsme se dotkli fanouškovského tradicionalismu, lpění na tradičních barvách, symbolech, logu, názvu a tradičním působišti klubu, které je navíc často svázáno i s lokálním, či regionálním patriotismem fanoušků. Skalní fanoušci vnímají svůj klub především jako součást kulturního dědictví, které musí být zachováno v nezměněném stavu i pro další generace [9]. Zatímco hráči, majitelé a management klubu odchází a zase přichází, fanoušci jsou jeho nejstálejší hodnotou. To oni ze svého pohledu tvoří klub. Je nasnadě, že tento idealistický přístup přichází do konfliktu s (často) ryze pragmatickým přístupem majitelů klubu. Ti se snaží především vydělat peníze [3] a tvrdošíjné postoje části fanoušků se jim stávají nezřídka kdy překážkou. Fotbalu se ani u nás za posledních 20 let nevyhnula drastická komercionalizace. V celosvětovém měřítku potom tento trend trvá ve větší míře od 70. let a v posledních dvou dekádách nabírá na intenzitě a dynamičnosti. Smutným případem je v nedávné historii příklad slavného tradičního rakouského celku ze Salzburgu. Původní Austrii Salzburg založenou roku 1933 nahradil po změně majitele (rakouského miliardáře Dietricha Mateschitze) v roce 2006 Red Bull Salzburg, jenž adoptoval jméno svého generálního sponzora do názvu a změnil i své barvy tak, aby odpovídaly obalům od limonád. Nový Red Bull investoval miliony eur do nákupu hráčů ze zahraničí a stavby nového moderního stadionu, přesto část fanoušků odmítla tento tým, který neměl s jejich Austrií zhola nic společného, podporovat a založili si v nižší soutěži vlastní klub Austria Salzburg s původním logem i barvami (fialovo-bílá), který navazoval na tradici pro ně již zaniklého klubu [11]. Příklad klubu Red Bull Salzburg je extrémním, ale nikoli ojedinělým případem tvrdé komercionalizace fotbalu v Evropě. V menší míře se tak u slaběji ekonomicky zajištěných týmů děje prakticky každou sezónu, kdy se název klubu, barvy nebo logo přizpůsobuje sponzorovi. Výše popsané spadá pod fenomén tzv. moderního fotbalu. Ten se projevuje jednak komercionalizací, jednak ústupem od živelného fandění a hry emocí v hledišti. S tím souvisí úprava stadionů na „all-seater stadium,“ kde jsou rušeny sektory na stání pro aktivní příznivce a také nadměrné zvyšovaní vstupného [11]. Dalším průvodním jevem moderního fotbalu jsou zákazy. Zákazy ve jménu bezpečnosti. Zakazuje se především pyrotechnika, jež je mezi aktivními fanoušky velmi oblíbená. Otázka „legalizace“ pyrotechniky při zápasech je pro ultras vlastně v celé Evropě zásadním tématem. Česká republika se tak jako v mnohých jiných oblastech nechává ráda inspirovat zeměmi na západ od našich hranic v domnění, že jimi vytyčená cesta je ta správná. Ideálem ve fotbale se stala Anglie, kde se ovšem vztah občana a státní moci dostal postupným utahováním šroubů (i díky „řešení“ tématu fotbalového násilí za vlády M. Thatcherové [9]) na úroveň kdysi fantaskního románu George Orwella 1984. Navíc tam z historických důvodů, na rozdíl od ČR, hraje fotbal zásadní společenskou roli [9], tudíž nelze v českých podmínkách při uplatnění ostrovních restrikcí očekávat zvýšení návštěvnosti a vyšší ekonomické zisky. Dalšími opatřeními proti aktivním fanouškům v současné době zaváděným i u nás jsou tzv. lístky na jméno (forma adresného ticketingu) a výjezdové karty (někdy též karty fanouška), které si kladou za cíl zamezit přístupu nežádoucích osob na stadion [11]. Jejich vedlejším efektem je potom skutečnost, že lustrováním, znesnadněnou distribucí vstupenek a pocitem, že místo na fotbal se jde na návštěvu do vězení, odradí velké množství ostatních fanoušků. http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 19. 06. 2016 05:09
19. 06. 2016 05:09
5/10
Úvod
Praktická část Terénní šetření Samotné terénní šetření, kde se věnujeme problematice aktivních fanoušků z praktického hlediska, se sestávalo ze série nestandardizovaných rozhovorů s fanoušky navštěvující domácí i venkovní utkání SK Slavie Praha během podzimní části sezóny 2010/2011. Rozhovory se vedly neformálně, z větší části se známými tvářemi mezi slávistickými fanoušky, u kterých se dalo dopředu odhadnout, zda se spíše řadí k ultras nebo chuligánům. Téměř každý rozhovor se vedl v jiném čase a na jiném místě, proto nebylo praktické držet se striktně stále stejných otázek, na které by dotazovaný odpovídal. Rozhovor se nechal plynout, přičemž zde byla možnost na odpovědi reagovat a upravovat otázky podle toho, jak se bude rozhovor vyvíjet a případně se dozvědět něco navíc. I přes různost položených otázek byly vždy u každého rozhovoru brány v patrnosti jisté styčné body. Společné okruhy nás navedly k zodpovězení položené výzkumné otázky, tedy zda je pro ně fotbal pouze záminkou k dopřávání si adrenalinové zábavy, výtržnostem, šarvátkám a bojůvkám. Tak jsme koncipovali i náš rozhovor. Pokládali jsme především otázky týkající se osobního vztahu ke klubu, vztahu k ostatním fanouškům, téma o historii oddílu, jeho slavných postavách minulosti, způsobu podporování klubu doma a venku a samozřejmě i aktuálních témat týkajících se fanouškovské scény a názorů tázaného na aktuální situaci ve fotbale včetně jeho názoru na fotbalové násilí. Výsledky Celkový počet našich respondentů bylo jedenáct fanoušků. Šest z nich zařadilo samo sebe do kategorie ultras, tři o sobě tvrdili, že jsou chuligány a další dva se označili za normální fanoušky, kteří navštěvují kotel a fandí klubu. Tato kategorizace není zcela jednoznačná a nelze při ní definovat jasné hranice. Všechny kategorie mohou při pohledu zvenčí splývat v jednu nebo se různě prolínat, ale při podrobnějším pohledu dokážeme rozeznat jisté charakteristiky, které jsou vlastní buď ultras nebo chuligánům. Na věk respondentů jsme nebrali ohled, ale lze říci, že se všichni dotazovaní nacházeli v rozmezí osmnácti až dvaatřiceti let. Je třeba dodat, že všichni oslovení se shodli na tom, že aktuální společenská situace je podle jejich názoru přehnanou mediální hysterií, není pro fungování české fanouškovské scény ideální a má za následek její úpadek. Za vinu to dávají jednak senzace chtivým novinářům, kteří rádi pořádají hony na čarodějnice, jednak současnému politickému establishmentu, který v této problematice vidí možnost získání snadných politických bodů. Velkou roli hraje také policie, která je právě vykonavatelem této politické objednávky. Problém oslovení viděli také ve snadném zmanipulování veřejnosti, která například na fotbale nikdy nebyla a přesto kvůli tomu, co si přečte v novinách nebo vidí v televizi, volá po přísných trestech v případech „fotbalového násilí“. Jako dalšího nepřítele vidí oslovení fanoušci ve funkcionářích Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS). Podle nich se jedná o „zkorumpované vandráky“, jejichž hlavním cílem je vypudit aktivní fanoušky ze stadionů. Nahradit je mají údajně „rodiny s dětmi“, které si toužebně přejí vidět na místech aktivních fanoušků. Část z dotázaných argumentovala ve smyslu, že kdyby čistě teoreticky měly rodiny s dětmi zájem o český fotbal, tak jim nikdo nebrání, aby na něj šly. Sami jsou ovšem v tomto oslovení fanoušci skeptičtí. „Žádné davy rodin s dětmi před branami stadionu jsem nikdy neviděl a mám pocit, že ani neuvidím. Přitom to asi nebude v tom, že by se bály jít na fotbal, jak nás o tom krmí média“, říká jeden z ultras. Podle toho, co jsme zjistili, je přitom pro všechny oslovené důležité, aby na fotbal chodilo více lidí, než je tomu doposud. Návštěvnost na domácích zápasech je pro ně číslo s velkou důležitostí, a proto je také náležitě sledují. Nedá se tak předpokládat, že by měli sami ultras nebo hooligans potřebu vyvolávat atmosféru strachu Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:26
aktivni_fotbalovi_fanousci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci
a nenávisti. Při rozdělení našich respondentů podle výše zmíněných kategorií je podle normálních fanoušků chodících do kotle hlavním motivem jejich návštěvy stadionu především zábava. Jedná se o zábavu v podobě sledování fotbalu, fandění, pití piva a vídání se s kamarády. Na venkovní zápasy jezdí podle svých slov tak často, jak jim to možnosti dovolí. Nelze říci, že by byli přítomni ani na všech domácích zápasech. Permanentku nemají a kupují si lístky, které jsou nepoměrně dražší. Přednost dávají především atraktivnějším duelům, kde se očekává i přítomnost fanoušků soupeře. Na téma fotbalu a násilí nemají vyhraněný názor, ale nemohou se ztotožnit s tvrzením, že něco podobného k fotbalu patří. Na druhou stranu jsou jednoznačně pro používání pyrotechniky na fotbale. Stejně jako ostatní mají za to, že pyrotechnika vylepšuje atmosféru a dokáže vyburcovat fanoušky k fanatickému fandění. Sami ji ale nepoužívají a nechávají iniciativu na ostatních. Vyšlo také najevo, že tito fanoušci nesledují tak úplně současné trendy na domácí i zahraniční fanouškovské scéně a současně je příliš nezajímá minulost, historické úspěchy nebo legendární hráči Slavie. Jsou spíše orientováni na současné výkony a sportovní úspěchy. Na přímou otázku, zda jim vadí, když Slavia prohrává nebo hraje špatně, odpověděli, že rozhodně ano. Pro ultras, kterých jsme měli k dispozici jako respondentů nejvíce, je Slavia daleko více než něco, čím zabijí volný čas. Několik z nich se nebálo zopakovat, že Slavia je pro ně smysl života a fotbal životní styl. Je potřeba říci, že tomu podřizují i styl svého oblékání, tzv. casual móda u nich hraje prim. Paradoxně na nich tedy není kromě například šály vidět větší množství oblečení v klubových barvách nebo klubové symboly. Do fandění dávají podle vlastních slov vždy maximum a na zápasech doma nebo venku málokdy chybí. O to více je prý mrzí, když vidí někoho, kdo přišel do kotle ať už z jakýchkoli důvodů a nefandí tam. Jestli něco nemají ultras na ostatních fanoušcích rádi, tak to je to, když jdou do kotle a mlčí. V otázce fotbalu a násilí jsou poměrně otevření a tolerantní. Nikoho neodsuzují, jelikož za hlavními strůjci agrese jsou povětšinou beztak policejní složky, popřípadě místní security, co vyhledává problémy. Jakákoli další agrese je poté jen nutná obrana. Kradení vlajek a dalších suvenýrů fanouškům soupeře bývá tradičním sportem některých militantněji založených fanatiků, kteří v těchto aktivitách spolupracují s chuligány. Ultras nejsou nijak extrémně uzavřená skupina, ale přesto se mezi ně nedostane každý. Solidarita v této skupině funguje na velmi dobré úrovni, a když se někdo z nich dostane do problémů, ostatní se ho dokážou zastat. O to méně přípustné je selhání jednotlivce v okamžiku, kdy si za svými např. výtržnostmi nedokáže stát a schovává se za někoho jiného, který to za něj poté odnese. Oproti normálním fanouškům vykazují ultras velmi dobrou znalost poměrů v klubu a historie, na kterou jsou náležitě pyšní. Značně jim proto vadí současný model vedení klubu jako pouhého podnikatelského záměru, jako stroje na peníze. Management i vlastníci se nechovají ke klubu se stoletou tradicí jako k něčemu, co je pohledem ultras tak drahocenné. Tím pošlapávají tradice, což je v očích ultras jednoznačně nejtěžším zločinem. I proto se často dostávají do konfliktu s majiteli klubu, kteří zcela logicky sledují jiné záměry než tito fanoušci. Očekávali jsme, že chuligáni jsou, co se týče vztahů s klubem, poměrně specifickou skupinou fanoušků. To se potvrdilo, ale přes pestrost jimi prezentovaných názorů se nedá říct, že se o dění v klubu nezajímají. Názory na fanouškovskou scénu se velmi blíží ultras, ale dá se říct, že do těchto věcí nejsou tak zapálení a spíše jsou nad věcí. Nevadí jim například, že jejich tým prohrává. To se prý stává, zase se to otočí a nemá cenu se kvůli tomu trápit. Zajímají je i výsledky a na fotbal chodí především fandit. Vzhledem k současné situaci a předimenzovaným bezpečnostním opatřením nelze při drtivé většině utkání očekávat kontakt či konflikt se soupeřem, byť může být sebezvučnějšího jména. Jiná situace je před utkáním, někdy po utkání, kdy je možné se soupeřem domluvit střet na odlehlém místě, případně ho napadnout při odchodu ze stadionu (tzv. partyzánka). Jejich postoj k násilí na fotbale je veskrze kladný a tvrdí, že násilí a fotbal k sobě odedávna patří a současně neodmyslitelně patří i do jejich specifické kultury. Sami se představili jako aktivní sportovci trénující bojová umění, především oblíbený muay-thai. Jejich názory jsou jasné v tom, že jednak umí respektovat pravidla a http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 19. 06. 2016 05:09
19. 06. 2016 05:09
7/10
Úvod
jednak si dobře uvědomují, že zbytečné potíže se zákonem nemají rozhodně zapotřebí a podle toho se umí zařídit. Rozhodně nepůsobí dojmem často vžité představy fotbalových chuligánů jakožto primitivních rváčů a opilců. Závěr Na počátku práce jsme si položili otázku, zda platí, že pro určité skupiny lidí je fotbal jen záminka k ventilaci negativních emocí, vzteku, agresivity a zda je pro ně pouhým prostředkem k hlavnímu cíli, tedy šarvátkám se soupeři, popřípadě provádění výtržností a ničení cizího majetku. Podle poznatků, které jsme zjistili formou rozhovorů se zástupci tvrdého jádra aktivních fanoušků a ultras skupin, můžeme odmítnout tezi, že aktivní fanoušky jako celek sportovní stránka věci a fotbal jako takový nezajímá. Dotazovaní měli často velmi dobrý přehled o výsledcích Slavie za několik posledních sezon, prokazovali i dobrou znalost často se měnících kádrů mužstva včetně aktuálních i historických hráčů. Tímto se i potvrdily naše původní předpoklady. Co nás překvapilo, bylo poměrně silné znechucení skalních fanoušků z moderního pojetí fotbalu, kde jsou byznys a peníze až na prvním místě, a z dlouhodobé dehonestující a až kriminalizující kampaně vedené proti nim. Za tohoto stavu jsou ti, kteří by za svůj klub klidně dýchali, ve schizofrenní situaci. Na jednu stranu podporují a participují na tomto moderně-fotbalovém kolotoči a na druhé straně se proti němu snaží svou účastí na zápasech svého týmu bojovat. Tento boj je prezentován nekonformním chováním, používáním pyrotechniky, provokacemi, nebo prostě jen odmítáním se přizpůsobit „novým trendům“. Aktivní fanoušci si zpravidla fotbal neberou jako záminku k výtržnostem, ale zachraňují jeho podstatu, jeho sportovního ducha, tradice děděné po generace a čistotu myšlenky, která byla množstvím peněz napumpovaných do profesionálního fotbalu znehodnocena a pošlapána. Výjimky samozřejmě existují a těžko můžeme dát ruku do ohně za kohokoli, kdo o sobě tvrdí, že je fotbalový fanoušek. Rozhovoru jsme podrobili sice jen nepatrný zlomek fanoušků, kteří představovali náš výběrový soubor, přesto jsme přesvědčeni, že tento byl sám o sobě reprezentativní a do značné míry o něčem vypovídající. Přílohy: Příloha 1: ukázka rozhovoru Strašák, 21 let, student, Slavia Ultras Za co se považuješ? Jsi spíše chuligán, ultra, nebo normální fanda? Určitě ultrasák. Kdybys měl říct tak odhadem, kolik ti fotbal a věci s tím spojené zaberou času, kolik by to bylo? V sezóně je to opravdu dost. Někdy není čas na nic jiného. Víkendy komplet. Když se hraje ve všední den, tak opět mnoho a mnoho hodin. V tom není jen čas přímo na stadionu, ale hlavní časožrout je výroba a vymýšlení choreografií na zápasy, starání se o naše stránky, psaní reportů atd. Naštěstí je tu dost schopných lid,í co nám s tím pomáhá, i když tady platí, že pomocníků nikdy není dost. U mě konkrétně je to ještě složitější v tom, že mám navrch na starosti další věci jako zajišťování lístků, komunikaci s vedením atd. Jak dlouho už chodíš na Slavii a kdy jsi začal aktivně fandit? Tak u nás je to, řekněme, rodinná tradice, takže jsem začal vyloženě chodit s tátou nebo s dědou jako malej kluk. Kolik mi bylo, ti přesně neřeknu, ale chodil jsem samozřejmě ještě tady do starýho Edenu (na starém stadionu v Edenu hrála Slavia od roku 1958 do roku 2000 pozn. autor). Fandění jsem se začal věnovat na Strahově. Nejdřív jsem navštěvoval normálně kotel a všichni dobře vědí, jak to tam se supportem vypadalo. Kotel de facto neexistoval a o něčem jako organizovaném fandění sis mohl Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:26
aktivni_fotbalovi_fanousci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci
nechat jen zdát. Jak tě to napadlo, že začneš fandění řídit a organizovat? No prostě to tak najednou přišlo. Chodil jsem do kotle a seznámil jsem se tam s lidmi, co to měli na povel. Nebyl tam žádný rozeřvávač, tak jsem se toho chopil já. Nejdřív jen tak na hubu a pak, když se zvětšil počet fandících, přidali jsme megafon, začali vymýšlet nové chorály, dělat chorea na téměř každý zápas atd. Začali jsme spojovat v rámci kotle různé skupiny, které byly dřív rozesety po celém stadionu, tak aby fandili pokud možno jednotně. Takhle se to nějak rozjelo. Člověk, kdyby tě viděl poprvé, jak stojíš vlastně celý zápas zády ke hřišti a burcuješ kotel, by se mohl podivit nad tím, že ty z toho fotbalu vlastně vůbec nic nemůžeš mít. Taky z něj toho moc fakt nemám. Já si vždycky říkám po sezóně, jak sem byl na všech zápasech doma a venku a viděl jsem všeho všudy čtyři góly. A vadí ti to? Ne, kdyby mi to vadilo a chtěl mermo mocí čučet pouze na fotbal, tak si sednu na hlavní nebo protilehlou a budu na ten fotbal koukat. Ono to taky někdy na koukání moc není, takže mi kolikrát nevadí, že jsem byl z těch 90ti minut 65 otočený zády k hřišti. Co pro Tebe osobně Slavia znamená? Především tradice, nejstarší a nejslavnější klub u nás. Znamená pro mě i kamarády, plno zážitků, velký koníček a zábavu. Pro někoho je to třeba pouze zábava, kdy na devadesát minut vypne po náročném týdnu v práci, ale pro mnoho lidí, pro velké množství slávistů je Slavia daleko víc než jen zábava. Je životní směr, je to daleko víc. Perou se ultras? Většinou ne. Nemůžu mluvit za někoho jiného, ale nám konkrétně jde hlavně o fandění a o dobrou prezentaci na tribunách. Druhá věc je, když někdo někoho napadne, tak se samozřejmě brání. To samé, když by chtěl sebrat vlajku, šálu a tak. Jak vůbec vidíš problém „násilí na stadionech“? To je na dlouho, ale je jasný, že posledních X let je až na naprosté výjimky skoro nemožné, aby se přímo na stadionu něco semlelo. Něco jiného je, když na tebe vlítne pološílená policie, kvůli nějaké smyšlené zámince nebo jen proto, že kluk odpálí pyro. Jediná možnost jak se bránit je vzít ho sedačkou, protože na rozdíl od těžkooděnce máš jen holé ruce nohy. To samé platí i pro security, kde je zhruba stejné procento sociopatů a neurotiků jako u PČR, co si chtějí beztrestně „bouchnout“. Fanoušek je skvělý cíl, jelikož toho se nikdo nezastane a může se na něj hodit vina za cokoli. Co říkáš na pyrotechniku? Patří k fotbalu? Zcela jednoznačně. Bengálské ohně i dýmovnice. Osobně nejsem úplně příznivcem dělobuchů, ale bengály umí skvěle oživit atmosféru. Slávisté často pyrotechniku používají ať už samotnou, tak v kombinaci s choreografií, přestože je její používání u nás (a vlastně všude v Evropě) zakázané. Není ti potom líto, když klub musí platit desetitisícové pokuty?
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 19. 06. 2016 05:09
19. 06. 2016 05:09
9/10
Úvod
Já předně nesouhlasím s tím, aby bylo něco takového zakazováno, natož někoho pokutovat. V minulosti tu existovala nepsaná dohoda s vedením o používání pyrotechniky. Nikdy se nikomu nic nestalo a naopak pyro sloužilo jako další atrakce pro fanoušky, když například fotbal za moc nestojí, tak se divák může podívat na choreografie a pyroshow na tribunách. Jiné tábory měly pyro také “dovolené“, např. Sparta, Baník a další. A proč už to dnes nejde? Veškerá tolerance pyrotechniky skončila, když přišla iniciativa ze strany PČR, respektive několika úředníků na MV, kteří se zabývají bezpečností na stadionech atd. Ti de facto vyhlásili otevřeně boj proti aktivním fanouškům, ať to jsou hools nebo ultras. Chtěli je vytlačit ze stadionů. Na tuto vlnu ihned naskočilo vedení ČMFS spolu s majiteli klubů, kteří v tom viděli dobrý byznys, jelikož stále věří v chiméry, kterými se zaklínají – vzor „Anglie“ a rodiny s dětmi. Máš na mysli fenomén moderního fotbalu? Ano, fotbal je v současném pojetí pouze a jenom o penězích a do tohoto ryze komerčního konceptu se fanoušci jako my příliš nehodí. Peníze na prvním místě, vysoké ceny vstupenek, komercionalizace, represe a zákazy všeho možného i nemožného ze strany policie, neustálé monitorování, zmizení sektorů na stání a pokoušení se rozbít tradiční fanouškovskou kulturu, to je moderní fotbal. Zpřísňování legislativy, nesmyslné tresty za banality, souzení v jakýchsi fantaskních takzvaných „rychlosoudech“ a zavírání do „mobilních cel“ je už jen vrcholem pyramidy. Co pro tebe znamená podařené utkání? Skvělá atmosféra v hledišti a výhra Slavie. To je pro každého prvořadé. Plno lidí si stále myslí, že fotbal je pro některé lidi pouze záminka k tomu dělat problémy nebo se poprat a mají třeba obavy jít na fotbal. Nikdo se nemusí bát, když potká chuligána, který si na nic nehraje a ví, o čem je tahle kultura. Nikdo nepůjde a nezmlátí malé děcko jen proto, že má na sobě šálu soupeře. V tomhle mezi pravými chuligány panuje vysoká disciplinovanost. Jiná věc jsou provokace puberťáků, co si hrají na hrdiny typu „jude Slavie“. Takoví dostanou po zásluze facku, ale tak je to všude. Takže se nikdo neangažovaný nemůže do ničeho připlést jen náhodou? Když se organizuje nějaký piknik (rvačka, pozn. autor), je vždycky venku na nějakém odlehlém místě. Prostě se pobijí, nikomu nic neudělají, nic nerozbijí a je klid. Je to prostě součást jejich kultury, životního stylu. Takový sport. Nechápu, proč třeba policie vynakládá takové úsilí a marní tolik času „produktivní“ prací jen proto, aby takovou domluvenou bitku překazila. Policie by se do toho tedy neměla míchat? Určitě ne, ať nechají chuligány porvat se, ultras ať nechají dělat zase svoje věci a nechají to na domluvě mezi fanoušky a představiteli klubu. A jak vidíš budoucnost české fanouškovské scény? Pokud se budeme bavit čistě o domácí scéně, která je už dnes velmi ubohá, nevidím to úplně růžově. Fanoušků právě díky „bezpečnostním“ opatřením na fotbal chodí rok od roku méně. Lidé už jsou z toho po právu dost znechuceni. Člověk přijde z fotbalu, kde se nic nestalo a ve zprávách je označen pomalu za teroristu nebo někoho, kdo žere děti. Majitelé dnR berou kluby, co si koupí, jako dojnou Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Last update: 06. 06. 2016 10:26
aktivni_fotbalovi_fanousci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci
krávu a bez ohledu na tradice nebo fanoušky z nich chtějí vydojit co nejvíc. Už je nezajímá, že ten klub tu byl třeba sto let předtím, než přišel on a bylo by dobré, kdyby zůstal zachován i pro další generace fanoušků. Pozitivum je to, že je tu i dnes pořád relativně dost lidí, kteří s tímto nepříznivým stavem nesmířili a chtějí dělat něco pro nápravu. Použité zdroje: [1]Football Factory. Ostrava: ČNL Ostrava, 2007, roč. 10, číslo 49. ISSN: 1214-7737. [2]Football Factory. Ostrava: ČNL Ostrava, 2002, roč. 3, číslo 18. ISSN: 1214-7737. [3]Football Factory. Ostrava: ČNL Ostrava, 2008, roč. 11, číslo 49. ISSN: 1214-7737. [4]Football Factory. Ostrava: ČNL Ostrava, 2008, roč. 12, číslo 56. ISSN: 1214-7737. [5]To My Kibice. Bełchatów: Magazyn polskich kibiców, 2008, číslo 83. ISSN: 1642-6991. [6]To My Kibice. Bełchatów: Magazyn polskich kibiców, 2009, číslo 96. ISSN: 1642-6991. [7]VOCHOVCOVÁ, L. Třetí poločas – fotbaloví chuligáni v ČR a násilí. Časopis Rexter [online]. 1.11.2007. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z WWW: < http://www.rexter.cz/treti-polocas-%E2%80%93-fotbalovi-chuligani-v-cr-a-nasili/2007/11/01/>. [8]SMOLÍK, J. Fotbalové chuligánství. Praha: Plachý Zdeněk, 2008. 240 s. ISBN 978-80-903556-3-7. [9]KING, M, KNIGHT, M. Hoolifan - 30 let bolesti. 1. vyd. Praha : Plachý Zdeněk, 2005. 176 s. ISBN 80-903556-1-7. [10]ŠKRABAL, K. Proč? Protože hooligans! MF Dnes [online]. 23. 11. 2004. [cit. 2010-12-08]. Dostupný z WWW: < http://jkg.hooligans.cz/view.php?cisloclanku=2004112301>. [11]Proč proti modernímu fotbalu?. Chachari.cz : Ultras FC Baník Ostrava [online]. 11.2.2008, č.18, [cit. 2010-12-13]. Dostupný z WWW:
. [12]NOVÝ, I a kol. Sociologie pro ekonomy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-433-9.
From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=aktivni_fotbalovi_fanousci Last update: 06. 06. 2016 10:26
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/
Printed on 19. 06. 2016 05:09
