10) SKUPINOVÁ SOCIÁLNÍ PRÁCE A) SKUPINA (POJEM, DRUHY), STRUKTURA SKUPINY (ROLE, POZICE), SOCIOMETRIE POJEM SKUPINA • Skupina je jednotka, kterou tvoří více jak dvě osoby, které jsou navzájem v určitém vztahu, mají některé společné cíle, vytvářejí společné normy a systém sociální kontroly, přijímají sociální role a mají vědomí příslušnosti ke skupině.
Znaky sociální skupiny Mají 3 a více členů Komunikace, interakce – vzájemné působení a ovlivňování, interakční chování ve skupině lze považovat za výsledek kompromisu mezi potřebami jedince a požadavky skupiny. Normy, pravidla – systém požadavků, soubor nepsaných pravidel, obsahují 3 základní požadavky: žádoucí a zavrhované chování, kritéria pro hodnocení, sankce a tresty. Zájmy a cíle skupiny – cíle musí být jasně formulovány, aby vedly ke smysluplné náplni skupiny. DRUHY SKUPIN (MALÉ, VELKÉ) Sociální psychologie se zabývá malými skupinami do 30 – 40 členů, kde je komunikace tváří v tvář. Ve velkých skupinách je komunikace zprostředkovaná (mluvčí, masmédia). Malé skupiny – relativně pevné, jasně čitelné, srozumitelné. Mají normy – bezprostřední, rituály, zvyky. Mají konkrétní cíle a zapojují se aktivně. Velké skupiny – složitější. Stanovy, zákony. Aktivita se skládá z aktivit menších skupin. Členské a referenční, vztažné – chci se do nich dostat nebo se chci dostat z nich (+a-) . Primární – socializačně nejvýznamnější a první (rodina) a sekundární (zbytek). Formální – vznikají zvenčí, ne z vůle členů a neformální – vznikají z vůle členů, vazby jsou od začátku silnější (např. třída).
STRUKTURA SOCIÁLNÍCH SKUPIN - DYNAMIKA - Podle Kožnara rozumíme skupinovou dynamikou život skupiny. To, jak se lidé ve skupině chovají. - Struktura vztahů ve skupině, skupinové normy, vedení skupiny, vlastnosti skupiny. - Skupina je tvořena systémem sociálních pozic, sociálních rolí (udává, jak se má člověk v dané pozici chovat) a z nich vzešlého sociálního statutu. Jedno bez druhého nemůže existovat. Pro sociální pozici a sociální roli užíváme souhrnný název „sociální role“. - Sociální pozice – místo člověka ve skupině (dcera, matka, otec, manžel, dědeček, apod.). Od sociální pozice se očekává určité chování, což nazýváme sociální role. - Sociální role: „ideální role“ (to, co by mělo být, jak bychom se měli chovat podle ideálu) a „hraní role“ (to, jak já se v roli chovám – individuální chování jedince). - Sociální role je ovlivněna procesem konvergence (přijetí) – vnitřní přijetí, ztotožnění se se svou rolí a divergence – člověk není se svou rolí ztotožněn, odmítá ji, nevyhovuje mu ⇒ pak mohou nastat konflikty k druhým lidem ve skupině. - V případě divergence může nastat odmítnutí role, zpracování role (člověk chápe nutnost přijetí své role), vykonávání své role pouze formálně, ale vnitřní – citový postoj si k ní nevytvoříme (tzv. účelové chování). - Divergentní postoj se může změnit v konvergentní, což je také často cílem psychoterapie.
1
Sociální role mohou být: a) získané (matka, babička) b) vrozené (dcera, manželka), můžeme mít divergentní postoj i k vrozené roli (transsexualita). c) krátkodobé d) dlouhodobé - Sociální status je spojen s hodnocením sociální role. Podle toho, jak se blížíme „ideální roli“, tak je nám přidělen sociální status. - „Ideální role“ se nemusí shodovat se skutečným chováním člověka. - Atributy role – atributovaná role = očekávané chování. Posuzovat sociální roli má smysl pouze v daném kontextu s rolí.
-
SOCIOMETRIE (LIT.: JANOUŠEK JAROMÍR – METODY SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE, BAKALÁŘ EDUARD – I DOSPĚLÍ SI MOHOU HRÁT) Slouží ke zjišťování vztahů ve skupině (zakladatel Moreno USA). Výsledky sociometrického šetření slouží pouze vedoucímu skupiny, členům skupiny se nesdělují. Uplatňuje se v pracovních skupinách, v armádě (sestavování posádek), v terapeutických skupinách, zkrátka kdekoli ve skupině, i ve školství. Praktikování sociometrie vyžaduje zkušenosti. Základem je sociometrický dotazník (test) – nemůže být anonymní – musí být tedy adresný, musí být zvolen kritérium – co chceme zjišťovat (to, co souvisí se strukturou vztahů členů skupiny, např. důvěra, oblíbenost), na základě kritéria formulujeme otázky, které musí být vždy kladné i záporné, musíme omezit počet volby – „uveďte jednoho!“.
Vyhodnocení sociometrického dotazníku: a) Sociograf – maximálně pro 15tičlenné skupiny. Nejprve se konstruuje „individuální sociograf“ – u každého zvlášť a u každé otázky, pak „skupinový sociograf“. • ∠ ∑ + „Sociometrická hvězda“ v daném kritériu. • ∠ ∑ - „Černá ovce“ v daném kritériu. • ∑ 0 „Outsider“ (mimo zájem skupiny) v daném kritériu. b) Matematické matice – pro větší skupiny
2
B) DYNAMIKA SOCIÁLNÍCH SKUPIN (FÁZE UTVÁŘENÍ A VEDENÍ SKUPINY, TECHNIKY SKUPINOVÉ PRÁCE, CHARAKTERISTIKA KOMUNITY) FÁZE UTVÁŘENÍ SKUPINY 1. Fáze orientace a závislosti = fáze formování skupiny - Tato fáze trvá 1-4 setkání skupiny. - Hledá se smysl účasti ve skupině, ujasňují se cíle, jaké bude skupina mít, členové se navzájem seznamují, testují, orientují se v nové situaci. - Je to otevřená fáze skupiny (členové mohou stále přicházet a odcházet). • Pocity: zvědavost, rozpaky, strach, zmatek, nechuť, snaha, potřeba zakotvit, tendence sblížit se s ostatními, zalíbit se jim, orientovat se v situaci, čekání co bude dál. • Vztahy: komunikace má konvenční charakter, udržuje se distanc, zajistit si respekt, hledání přátel X snaha mít pokoj od ostatních, diferencované vztahy vůči ostatním nebo vůči vedoucímu, očekávání pomoci, instrukcí od vedoucího apod. • Úkoly vedoucího: snižovat tenzi, podporovat členy, vytvářet u nich důvěru. → Představení se + zajistit viditelnost jmen. → Ujasnit tykání nebo vykání. → Dát příležitost k vyjádření otázek, pochyb, pocitů. → Stanovení norem a pravidel, které se budou ve skupině dodržovat. → Zapojovat do dění všechny členy, posilovat vědomí, že názor každého je pro skupinu důležitý. 2. Fáze konfliktů a protestů = fáze bouření - Členové už se trochu znají a vznikají mezi nimi konflikty, boj o moc. - Tendence k sebeprosazování, rivalita, boj o vůdcovství. - Rozlišují se aktivnější nebo pasivnější role ve skupině. - Skupina se rozpadá na podskupiny, páry, apod. - Dochází ke konfliktům mezi členy, ale i směrem k vedoucímu skupiny. • Úkoly vedoucího: → Zachovat klid. → Neoplácet skupině to, že se staví proti mě, že mě napadá – musíme to unést, správně na to reagovat. → Vedoucí by měl být modelem pro schopnost akceptovat odlišnost, rozdílnost. → Zachytit vytváření izolovaných, odmítaných pozic. 3. Fáze koheze (soudržnosti) a kooperace (spolupráce), normalizace - Od téhle fáze je skupina opravdovou skupinou (předtím to byly pregrupální fáze). - Snižuje se napětí, množství a závažnost konfliktů. - Vědomí skupiny JÁ → MY. - Aktivita, odpovědnost členů, snaha něco řešit. - Pocity důvěry, umění řešit konflikty, vyjadřují názory bez obav → ostatní členové je akceptují. - Zvyšuje se imunita skupiny vůči ohrožení (z venku i zevnitř). - Jsou zavedeny rituály (oslava narozenin, rozloučení). - Vytváří se vlastní jazyk skupiny. - Už je těžké přijmout nového člena, na nové nebo nekonformní členy je tlak vysoký. • Úloha vedoucího: → Odstupovat z řídící role. 4. Fáze uskutečňování – cílevědomé činnosti – zralé skupinové práce - Skupina je schopná sama pracovat, řešit problémy, zamýšlet se, radit se, poskytovat a přijímat zpětnou vazbu. - Dochází ke změně postojů. 3
-
5. Fáze zakončení Skupina splnila svůj cíl, uplynula doba, atp. Někteří členové se mohou stát závislými na skupině, konec skupiny je pro ně ztrátou → negativní pocity. Přináší pocit uspokojení, naplnění, splnění účelu. Mělo by být shrnutí od všech, vyjádření pocitů s jakými odcházíme. Posilovat zájmy a vztahy i mimo skupinu. VEDENÍ SKUPINY
Úkoly vedoucího skupiny Napomáhá a sleduje plnění skupinových úkolů. Psychologická péče (dohled) na skupinu: → Vedoucí je prvotní sjednocující člen skupiny. → Hodně ovlivňuje atmosféru ve skupině. → Měl by sledovat interakce – vztahy ve skupině a sledovat negativní vlivy a neutralizovat je (řešit). → Zajišťuje dodržování norem ve skupině. → Vedoucí by měl být určitým modelem akceptování všech členů skupiny. → Může ovlivňovat a podporovat interakce ve skupině. → Vedoucí je za skupinu zodpovědný. Typy vůdců Pozitivní vůdce – úspěšný Pečovatel Podněcovatel (vedení, kontrola, emoce) Sociální manager, inženýr (zaměření na celou skupinu, vztahy nejsou osobní, ale dokáže skupinu vést)
Neúspěšný vůdce Neosobní (agresivní podněcovatel) Liberální vedoucí (nezájem, malá podpora) Velitel (vysoká výkonnost, autoritativní, direktivní vedení)
Styly řízení skupiny: 1) Styl autoritativní – vedoucí je dominantní, rozhoduje sám a o všem. Skupina je výkonná, protože jsou v ní jasně definovány sociální role, což je klad. Nebezpečí přílišného direktivního vedení může vést k odporu vůči vůdci, což je zápor. 2) Antiautoritativní – liberální styl – není zde dominantní vedoucí, spíše spolupráce, členové jsou vedeni k samostatnosti, odpovědnosti. Nejsou jasně stanovená pravidla, sociální role (-). Všechny alternativní výchovné koncepce. 3) Demokratický styl – nejlepší vedení skupiny, nejpoužívanější. Vedoucí přednese úkol, vyslechne si ostatní názory, ale má konečné rozhodnutí. Má přirozenou autoritu.
1)
2)
3) 4) •
TECHNIKY SKUPINOVÉ PRÁCE (PRŮBĚH SKUPINOVÉ PRÁCE) Příprava sk. – sestavení sk. zvolit vhodný počet členů, zvážit složení z hlediska pohlaví (lepší smíšené, ale dobrá určitá nerovnováha), věku (heterogenní, ale ne extrémy), vzdělání (ne extrémy); sk. můžeme také sestavovat podle předběžné diagnózy (se stejnou nebo různou – diagnózy většinou příbuzné), mít připravený plán terapie (stanovit základní cíle, rámcovou náplň prvních schůzek a styl vedení) Zahájení práce se sk. představit jednotlivé členy, dát jim prostor, aby se mohli poznat, organizační věci: čas a místo schůzek, plánovaná doba trvání + naznačit horizont, kdy terapie skončí, seznámit klienty s jejich právy a povinnostmi Průběh sk. akcí smysl: aby se každý snažil formulovat svůj problém, ujasnil si jeho příčiny a hledal spolu se sk. vhodná řešení Ukončení práce se sk. Na počátku každého setkání a po přestávkách je vhodné vložit „energizer“, zapojit všechny... 4
•
• -
•
CHARAKTERISTIKA KOMUNITY Komunity dosáhly v 19. století změny – industrializace, urbanizace, materiální i duchovní chudoba. Problém komunit je problém vztahu jedince a skupiny – jedinec se ocitá na okraji společnosti. Klub Selestiánů – zabývali se dětmi ulice → postupně se vyvinul větší model práce s větším počtem lidí. Komunita = souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru, kde vykonávají každodenní aktivity a obvykle tvoří autogenní jednotku. Je to typ organizace – odstraněny vztahy nadřízenosti a podřízenosti, čímž se dosahuje lepší komunikace a spolupráce. Skupina lidí, kteří žijí nebo pracují společně. Komunitní práce = organizace akcí místního společenství, jejichž cílem je naplnění určité místní potřeby nebo řešení místního problému. Sociální pracovník může potřebu či problém analyzovat, plánovat postup, iniciovat akci, koordinovat činnost účastníků, propagovat akci, hodnotit její účinky. 1943 – Asociace pro zlepšení postavení chudých. 1877 Charita – snažili se pokrýt potřeby obyvatel výcvikem a zapojením dobrovolníků (navštěvovali chudé, nemocné, postižené, rodiny) – snažili se morálně působit na své klienty, motivovat a zajistit práci potřebným a zbavit je závislosti na podpoře → soběstačnost. Pracovali zde dobrovolníci. Chicago – Hool House – od slova chuligán. Současné české podmínky: shodné se zahraničím, máme ale malé finanční zdroje. Oblasti (klienti komunity): jak pomoci osamělým, postiženým i bezdomovcům, drogově závislým. Jak oslabit předsudky. Volný čas mládeže. Péče o dlouhodobě nemocné, těžce postižené.
1) 2) 3) 4)
Druhy Komunit Občanská – zkoumat možnosti v místě a pomoc zušlechtit tíživou situaci (oblasti života). Léčebná – např. anonymní alkoholici? Svépomocná – v určité lokalitě, společný problém. Výcviková – učí se jak zacházet s lidmi v terénu.
1. 2. 3. 4.
Fáze: Monitoring – mapování – zjišťování a analýza potřeb Plánování Realizace projektu Vyhodnocení
5
C) MEZINÁRODNÍ A VNITROSTÁTNÍ ÚPRAVA PRÁV ŽEN, DĚTÍ A MLÁDEŽE (VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV, MEZINÁRODNÍ PAKT O OBČANSKÝCH A POLITICKÝCH PRÁV A OPČNÍ PROTOKOL, EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA APOD., LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, ZÁNIK PRÁVA APOD.) VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV (1948) • Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať manželské nebo nemanželské, požívají stejné sociální ochrany. MEZINÁRODNÍ PAKT O OBČANSKÝCH A POLITICKÝCH PRÁVECH (1966) • Každé dítě má bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, národnosti nebo soc. původu, majetku nebo rodu právo na takovou ochranu, která přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu. • Každé dítě je registrováno okamžitě po narození a dostane jméno. • Každé dítě má právo na státní příslušnost. EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA (1965) • Děti a mladiství mají právo na zvláštní ochranu před fyzickým a mravním ohrožením, kterému jsou vystaveny. • Zaměstnané ženy mají právo na zvláštní ochranu při své práci v době mateřství a obdobných případech. • Matky a děti bez ohledu na manželský a rodinný stav mají právo na vhodnou sociální a hospodářskou ochranu. • Pro účinné uplatnění práva na slušnou odměnu za práci, se smluvní strany zavazují uznat právo pracujících mužů a žen na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty. • Pro účinné uplatnění práva dětí a mladistvých na ochranu se smluvní strany zavazují: 1. stanovit minimální věk pro přijetí zaměstnání na 15 let s výjimkou dětí zaměstnaných určenými lehkými pracemi, které neškodí jejich zdraví, morálce nebo výchově 2. stanovit vyšší minimální věk pro přijetí do zaměstnání určených jako nebezpečná nebo zdraví škodlivá 3. zabezpečit, aby osoby podléhající povinné školní docházce nebyly zaměstnávány takovými pracemi, které by jim znemožnily plné využití možností vzdělání 4. omezit pracovní dobu osob mladších 16 let v souladu s potřebami jejich vývoje, zejména s potřebou jejich přípravy k výkonu zaměstnání 5. uznat právo mladých pracovníků a učňů na spravedlivou mzdu nebo jinou vhodnou odměnu 6. zajistit, aby doba, kterou mladí lidé stráví přípravou k výkonu zaměstnání během obvyklé pracovní doby se souhlasem zaměstnavatele, byla považována za část pracovního dne 7. zajistit nárok na nejméně třítýdenní placenou dovolenou ročně 8. zajistit, aby osoby mladší 18 let nebyly zaměstnány noční prací, s výjimkou některých povolání stanovených vnitrostátními zákony nebo předpisy 9. zajistit, aby osoby mladší 18 let zaměstnávané pracemi určenými vnitrostátními zákony nebo předpisy byly pod pravidelným lékařským dohledem 10. zajistit zvláštní ochranu před fyzickým a mravním ohrožováním, jimž jsou vystaveny děti a mladiství, zejména proti takovému ohrožování, které vyplývá přímo nebo nepřímo z jejich práce.
6
• Pro účinné uplatnění práva zaměstnaných žen na ochranu se smluvní strany zavazují: 1. poskytnout ženám před a po narození dítěte volno v celkové délce nejméně 12 týdnů (u nás 28, z toho 6-8 před) tak, že v této době obdrží placenou dovolenou nebo přiměřené dávky ze soc. zabezpečení nebo podporu z veřejných prostředků 2. považovat za nezákonné, jestliže zaměstnavatel dá ženě výpověď v době mateřské dovolené nebo tak, že výpovědní lhůta skončila během této dovolené 3. zajistit, aby kojící matky měly dostatek volného času pro tento účel 4. a) upravit noční práci žen b) zakázat zaměstnání žen v hlubinných dolech i všechny další práce, které jsou pro ně nevhodné, protože jsou nebezpečné, škodlivé zdraví nebo namáhavé. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (1993) Hlava IV. • Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. • Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě na povolání. 1. Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. 2. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky. 3. Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. 4. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. • Občané mají právo na bezplatné vzdělání v ZŠ a SŠ, podle schopností občana a možností společnosti též na VŠ. ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE (1989) • • • • • • • • • • •
Každé dítě má právo: na život, jméno, získat státní občanství a podle možností právo znát své rodiče a být v jejich péči, žít s oběma rodiči a udržovat styk s oběma rodiči, pokud je od jednoho z nich odděleno svobodně vyjadřovat své názory; vyjadřovat svá mínění a získávat informace na myšlení, svědomí a náboženství za přiměřeného usměrňování ze strany rodičů stýkat se s jinými dětmi na ochranu soukromí, ochranu před násilím a zanedbáváním; zvláštní ochrana má být poskytována uprchlickému dítěti, postižené dítě má právo na zvláštní péči, výchovu a profesní přípravu na přístup k efektivním zdravotnickým službám, na výhody soc. zabezpečení včetně soc. pojištění na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a soc. rozvoj na vzdělání, volný čas, hru a účast na činnostech kulturních a uměleckých na ochranu před prací, která ohrožuje jeho zdraví, výchovu nebo rozvoj na ochranu před užíváním narkotických a psychotropních látek a před začleňováním do jejich výroby a distribuce, před všemi formami vykořisťování, sexuálním vykořisťováním a týráním Žádné dítě nesmí být podrobeno mučení, krutému zacházení a nesmí být nezákonně uvězněno nebo zbaveno svobody.
7
