duben ’01
10,−
ročník 3 / duben 2001 / cena 10,− Kč
04/01
Roman Horký Nová image Kamelotů
Helena Dvořáková Má k pokoře blíž
Martin Havelka Malý diplom za divadlo
Svět fotografa Richarda Billinghama
www. kult .cz
Neztratit směr . . . Rok se sešel s rokem a měsíčník kult slaví své druhé narozeniny. Snažíme se měsíc co měsíc připravovat přehledně uspořádaný program brněnských kulturních akcí a zajímavé články, rozhovory, recenze a další. Je za námi vidět kus práce, za který patří velký dík všem členům redakce, jak interním, tak externím. O to víc mě to těší, když vím, že kult vychází bez jakýchkoliv dotací od Magistrátu města Brna, Ministerstva kultury, či jiné podobné organizace. Z dopisů, které občas přijdou do redakce, zjišuji, že máme dost těch, kteří si kult pochvalují a fandí mu. To mě u srdce hřeje a moc vám za tyto dopisy děkuji. Jsem moc rád, že mohu kult vydávat, že má kult své čtenáře, nebo bez nich by to nemělo smysl. Děláme kult pro Brňany, ale i návštěvníky Brna proto, aby jim mohl být jejich každodenním společníkem na procházce brněnskou kulturou. K našemu výročí jsem si dovolil nadělit sobě i vám několik změn. (Vrátil jsem se k psaní úvodníků, jak jste si mohli všimnout!?) Ale tou hlavní změnou je logo, které se mění z textového na grafickou značku proto, aby tato značka byla typická pro kult a aby ho částečně vystihovala. Základním prvkem nového loga je písmeno malé „ká“, které je domi-
Partneři:
nantní. Je to záměrně pro to, že hodně slov začínajících tímto písmenem má spojitost s kultem (kultura, kultivovanost, krása, atd.) „Ká“ zároveň vytváří základ pro šipku ukazující směr zleva doprava, z východu na západ a symbolizuje charakter kultu, který svým přehledem kulturních akcí ukazuje směr všem, kteří se chtějí vyznat v brněnské kultuře. Červená barva v šipce je ze své podstaty barvou výstražnou, ale i to má svůj důvod, nebo kult vás upozorňuje na den, místo a čas konané akce. Z celkového pohledu má logo i měsíčník kult udávat směr v kulturních vodách brněnské kulturní scény. S námi ho neztratíte! Radek Holík šéfredaktor
Obsah: Neztratit směr... 1 / Světlonoš 2 / Roman Horký 5 / Životní pojištění 8 / Český rozhlas Brno 10 / Richard Billingham 11 / Desáté výročí DC 12 / Šelepova No. 1 14 / Divadelní mor 16 / Rozviklané vztahy Paralelních světů 19 / Černo černá komedie 20 / Co přiválo od větrných mlýnů 21 / Ráj v G-studiu 22 / Hospodský poutník 23 / Setkání 2001 24 / Tři prasátka 25 / Helena Dvořáková 26 Kulturní duben Přehled kulturních a jiných akcí na měsíc duben 2001 pořádaných ve městě Brně. 04/01
1
Světlonoš Budiž světlo!
Jiří Vosmík (vlevo) nad sklem Glass Atelieru Morava v Design centru, kde prezentoval své výtvory v měsíci březnu. /foto: Anna Pecková/
Stejně jako světlonoš přeměňuje noc v den, stejně tak Kult vynáší na denní světlo vše, co je skryto ve tmě pod rouškou společenských událostí v našem potemnělém městě Brně. Dobré světlo do Vašich srdcí! Radek Holík, šéfredaktor Marian Palla pokřtil svojí četbou na Skleněné louce dramatickou prvotinu - hru Sajns Fikšn (více na str. 21). /foto: Vlk/
Brazilský fotbalista Edu (51) nepřijel na Šelepku jen tak. Byl přijat do Bolkovy jedenáctky a dostal trikot s číslem 11. /foto: Hora/ Fantaskní Švankmajerův Otesánek už brouzdá kiny po celé republice a vyvolává různé reakce. Na snímku představitelé filmu při brněnské premiéře. /foto: Hora/
Kateřina Šilhavá (19) se stala vítězkou jihomoravského semifinále Miss České republiky. /foto: iFotonoviny/
Jan Kačer se ujal již 2. režie v Janáčkově divadle. Po Kouzelné flétně se pustil do Hoffmannových povídek, Offenbachovy „prokleté opery“. /foto: Mrk/
Jiří Macháček na Musilce (8. 2.) se sk. MIG 21 prokázal své pěvecké kvality, za ty herecké dostal o měsíc později Českého lva díky zhulenému Jakubovi v kultovním snímku Samotáři. Gratulujeme! /foto: Hora/
Na Galavečeru veletrhů Styl a Kabo vyhlásil Jan Čenský výsledky ankety odborných návštěvníků. Bodovala kolekce Makyty Púchov a Steilmann Praha. /foto: Anna Pecková/
Trumpetista Pavel Hrdlička při brněnském koncertu skupiny MIG 21. /foto: Hora/
2
04/01
Svérázný anglický fotograf Richard Billingham na vernisáži v Domě umění. Více na str. 11. /foto: Anna Pecková/ 04/01
3
Roman Horký Nová image skupiny Kamelot
Skutečným leadrem brněnské skupiny Kamelot se Roman Horký stal před pěti lety - po smrti zpěváka Radka B. Michala, kterému kapela věnovala předešlé album s názvem Vzpomínka na kamaráda, na němž hostovali mj. Wabi Daněk, Jaroslav Samson Lenk, Věra Martinová a další. Letos se Kamelot, po ještě necelých dvaceti letech své existence (od roku 1982), pokouší o změnu image. „Ta ale nevzniká z nějaké prvoplánovosti. V podstatě se toho až tak moc nemění.
Na desce budou písně z různých soudků. Texty jsou i o Egyptě a Americe. Hlavní změna je v tom, že se budeme jmenovat Roman Horký - Kamelot, tedy ne jen Kamelot“, říká Roman. Změnily se po těch téměř dvaceti letech potřeby posluchačstva? „Záleží to pouze na nich. Je to jako se vztahem dvou lidí. Buï to mezi nimi na první pohled klapne a oni ví, že je to to pravé, nebo ne.“ Novou desku, se kterou brněnští bardi přicházejí, nahráli ve zlínském Studiu V a má název Pamě slonů. „Já mám taky sloní pamě, hrozně moc věcí si pamatuji“, tvrdí Horký. Ten se také netají tím, že se uzavřel do Univerzitní knihovny, aby nastudoval svahilštinu, která byla potřebná pro vytvoření atmosféry jedné písně. Dosavadní alba tradičně vycházela u Monitor EMI, nynější roli „domova“ převzalo vydavatelství Universal. „Musel jsem na poslední chvíli napsat text k písni, kterou si vydavatel určil jako průvodní do všech rádií. Bude o matce a synovi, kteří se ocitnou na mořském pobřeží a syn si uvědomí, že s nimi není otec... S rozhlasem je to celkem problém. Aby 04/01
5
foto: Jef Kratochvíl
Skupina KAMELOT pokřtí CD Pamě slonů na Country rádio Párty 2001 Country Radio vás zve na Párty 2001 a křest nového alba skupiny Kamelot. Při této příležitosti se v pátek 6. dubna od 20.00 hodin v Átriu IBC Brno koná velkolepá show, jejímž spolupořadatelem je společnost UNISTAV. Vystoupí na ní Kamelot, Pavel Bobek, Druhá Tráva, Žalman a spol., Allan Mikušek, Cop, Country Sisters, Lehká Noha, Semtex a Zimour. Dále uvidíte taneční skupinu Quadrilla, kaskadéra Pavla Kuču, a také se zúčastníte
křtu nového měsíčníku Portýr. Provázet vás budou moderátoři František Šastna a Petr Bohuslav. Vstupenky jsou k prodeji: na recepci IBC centra, KIC na Běhounské, Indies na Kobližné a v Praze v Country Radiu na Palmovce.
Roman Horký při koncertu v Kateřinské jeskyni
mohl být Kamelot vpuštěn do všech rádií, musí tomu podřídit text. A nejen text. Jsme zaškatulkovaní do krabičky folk-country. Taková skupina Lucie může nahrát countryovou píseň a nikomu to nevadí...“. Přestože se jedná o 13. album skupiny Kamelot, nikdo se nešastného spojení 13+nová image nebojí. „Uvidíme, co se z toho vyklube. Pověrčiví ale nejsme.“ Skutečnou novinkou na albu je účast části Janáčkovy filharmonie, v tomto případě tím Kamelot nesleduje nějaký nový hudební trend. „Mým snem je příští rok vydat sólovou desku s celou
6
04/01
Janáčkovou filharmonií“, svěřil se Roman. Brněnská filharmonie bude také účinkovat na čtyřech koncertech, které se na jaře uskuteční všechny pod otevřeným nebem - v Praze (Křižíkova fontána), Brně (Velodrom), Bratislavě (Stupavský areál) a Ostravě (Děhylov, areál Tenisák). Brněnský koncert se uskuteční 31. května jako součást projektu „Brno - město uprostřed Evropy“. /Text: Lenka Kosová/
04/01
7
Životní pojištění
důchodem. Hlavní funkcí životního pojištění je však ochrana rodiny a blízkých osob pojištěného před ztrátou příjmu v případě tragické životní události. Jednotlivé typy životního pojištění umožňují nastavení spořící a rizikové složky pojištění podle potřeb klienta.
v zrcadle daňových úlev
Ing. Jaroslav Kučera, ředitel agentury Brno, Kooperativy, pojišovny, a.s.
8
04/01
Zaměstnavatel tak investuje do rozhodujícího faktoru firemního rozvoje - do lidí. kult: V čem spočívá výhoda životního pojištění pro občana, s ohledem na ostatní produkty životního trhu? J.K.: Nový zákon o dani z příjmů zrovnoprávnil životní pojištění s produkty, které již v minulosti obdobnou podporu požívaly - penzijní připojištění, stavební spoření. Životní pojištění, na které se vztahuje daňové zvýhodnění, má svoji složku spořící a rizikovou. Spořící složka zabezpečuje zhodnocení peněz klientů tak, aby odcházeli do penze se slušnou sumou peněz, vyrovnávající rozdíl mezi mzdou a starobním
placená inzerce
kult: Jaký přínos to bude mít pro zaměstnavatele? J.K.: Kromě výše uvedených daňových úspor představuje zvýhodnění životního pojištění pro zaměstnavatele významný nástroj personální práce v rámci zvýhodnění kmenových zaměstnanců. Navíc z daňového hlediska stokoruna investovaná do životního pojištění vyjde zaměstnavateli „levněji“ než stokoruna použitá k navýšení mzdy.
kult: Životní pojištění, na které se vztahuje zákon, je záležitostí spíše dlouhodobého charakteru. Mnoho občanů se však o své investice obává... J.K.: Podíváme-li se na finanční trh jako celek v horizontu uplynulého desetiletí, patří pojišovnictví mezi nejstabilnější sektory. Bezpečnost investice je dána zákonem, který upravuje, kam pojišovny mohou investovat, dále jistotou, že v případě nepříznivého vývoje té či oné pojišovny se závazky tohoto subjektu ze životního pojištění vyplácejí přednostně.
foto: Hora
kult: Co přináší nový zákon o dani z příjmů v oblasti životního pojištění? J.K.: Nový zákon o dani z příjmů umožňuje zaměstnavatelům odepsat z příjmů pojistné zaplacené ve výši až 8.000 Kč ročně za jednoho zaměstnance. Jakákoliv částka hrazená zaměstnavatelem zaměstnanci je osvobozena od odvodů tzv. zdravotního a sociálního pojištění. Na straně zaměstnance je až 12.000 Kč ročně osvobozeno od daně. U fyzických osob je možné ročně odečíst až 12.000 Kč ročně od základu daně, což představuje úsporu na daních 1800-4500 Kč ročně.
Kooperativa, pojišovna, a.s. agentura Brno Nádražní 14, 660 50 Brno tel.: 05/4353 4111 fax: 05/4332 1113 www.koop.cz bezplatná infolinka: 0800/105 105
kult: Proč by se měl klient rozhodnout právě pro Vaši pojišovnu? J.K.: Kooperativa je největší soukromou pojišovnou v České republice s předepsaným pojistným téměř 12 miliard korun. Její předností jsou vyjasněné vlastnické vztahy, důvěryhodný hlavní akcionář se 175ti letou tradicí především v životním pojištění. Stejně jako se klienti pojišují u nás, tak i naše pojišovna je pojištěna pro případ hromadných nebo katastrofických škod u tzv. zajistitelů. Proto jsme byli schopni při záplavách v roce 1997 vyplatit v krátkém časovém období více než 2 miliardy korun poškozeným klientům. kult: Jaké jsou strategické cíle agentury Brno pro rok 2001? J.K.: Agentura Brno otevřela v průběhu necelých dvou let tři nové kanceláře v Brně a dvě kanceláře na okresech Brno-venkov a Blansko.Cílem letošního roku je převést extenzivní růst aktivit agentury směrem ke zkvalitňování poskytovaných služeb. V kontextu nového zákona o daních z příjmů očekáváme poptávku klientů v oblasti životního pojištění a jsme připraveni jim poskytovat komplexní pojistnou ochranu (i v dalších oblastech pojištění). /Text: Lenka Kosová/
04/01
9
Český rozhlas Brno
Richard Billingham
Známé hlasy - neznámé tváře
Osobitá poetika britského fotografa
Český rozhlas Brno pro své posluchače připravil na duben novinku - soutěž hlasů moderátorů a redaktorů. „Vedla nás k tomu skutečnost, že mnoho lidí slýchává naše moderátory léta, a za tu dobu si k nim vybudovali blízký vztah. Přitom ale často netuší, jak vlastně tito moderátoři vypadají“, říká Kateřina Svobodová, Public relations Českého rozhlasu Brno. Soutěž proběhne v denním tisku i ve vysílání Českého rozhlasu. Od 17. dubna do 5. května bude jeden z jihomoravských deníků zveřejňovat tváře moderátorů a redaktorů Českého rozhlasu Brno, a v rádiu budou odvysílané jimi namluvené krátké úryvky. V úvahu připadá i varianta některých VIP hlasů jižní Moravy. Čekají na poslu10
04/01
chače překvapivé výsledky? Podle slov Kateřiny Svobodové určitě ano. „Jsem žena, a jako žena musím říci, že někteří kolegové mohou ženská srdce nebezpečně polámat. Třeba naše Redakce zpravodajství a publicistiky. Pracuje u nás tým mladých a velice schopných lidí. Někdo by mohl říct, že je jich pro rádio škoda, protože vůbec nevypadají špatně, a mohli by udělat kariéru v televizi, vizuálním médiu. Jako takový Honza Souček, vedoucí redakce, Vladan Dokoupil, náš editor, nebo Michal Fila, ekonomický a sportovní redaktor, který - když zrovna nenatáčí v terénu poctivě cvičí v posilovně a hravě přestěhuje třeba klavír, když si umanete.“ Posluchači, kteří co nejvyšší počet hlasů správně přiřadí k tvářím jejich „majitelů“, si odnesou zajímavé ceny - a už zájezd do Chorvatska pro dvě osoby, ledničku, nebo spotřební elektroniku. /Text: Vlk/
Dům umění v Brně zahájil 1. března výstavu britského fotografa Richarda Billinghama (1970) zahrnující práci posledních deseti let, jeden cyklus jsou Rodinné fotografie (1990-1996) a druhý Krajiny (19921997). Výstavu připravila IKON Gallery v Birminghamu. Tato instalace je nejsoubornější výstavou fotografa, nebo prostory Domu umění se ukázaly zatím jako nejideálnější. Autor měl samostatné výstavy v Los Angeles, Paříži, Miláně, Bruselu, Frankfurtu n. Mohanem, Birminghamu, Dublinu apod. V roce 1997 získal Fotografickou cenu Citibanky. Billingham začal fotografovat, aby zachytil motivy pro své malby a u fotografie už zůstal. Stopy po malířství jsou však patrné, jeho fotografie jsou téměř malbami. Billinghamův pozorovatelský talent je ve střehu tam, kde se vyskytne tragická či komická situace. Jsou to zdánlivě všední momenty ze života jeho rodiny - jeho matka s potetovaným předloktím
v barevných květovaných šatech skládající neméně pestré puzzle, či padající otec v tragicko-komickém vyznění obrazu. Mají blíže k momentkám, zobrazují svérázné prostředí chudé rodiny, v němž umělec vyhledává a nachází poetiku i pocit konečnosti. Billingham pracuje i ve velkých triptychách a mnoho-obrázkových mozaikách, jejíž monumentalizací dosahuje malířské virtuozity. Druhou částí výstavy jsou fotografie britské krajiny v předměstí Birminghamu, k němuž se vážou vzpomínky z autorova dětství, na které krajina jakoby už „zapomněla“. Na fotografiích je znát melancholie, zející propast mezi tím co bylo a co je. Naprosté vylidnění, mrtvá příroda a odstup autora k motivům se zračí na exteriérových snímcích, přibližujících se stylem k fotografii nové věcnosti 20. a 30. let., který oslavoval užitečnou krásu člověka vyrobených věcí. Což u Billinghama chybí, místo technického optimismu jeho snímky urbanistických a krajinných zátiší zpřítomňují smutek a beznaději. Do výstavy jsou zařazeny i videofilmy zabírány ručně vedenou kamerou, Billingham se soustředí na detaily a vytváří dlouhé sekvence za sebou řazených obrazů. Výstava potrvá do 15.dubna. /Text: Mrk/
04/01
11
Desáté výročí
12
04/01
foto: Anna Pecková
Již deset let se snaží brněnská centrála Design centra České republiky pomáhat rozvoji domácího průmyslu, posilování konkurenceschopnosti našich výrobků na náročných zahraničních trzích, a to právě prostřednictvím kvalitního designu. Je nositelem podpůrčího programu Design, který přináší přímé finanční prostředky jak designérům, tak především podnikům, které chtějí kvalitní design pro své výrobky. Když se v r. 1992 DC otevíralo, úvodní výstava nesla název Design není, ptejte se… „Od té doby se situace změnila, a kdybychom nyní takovou výstavu koncipovali, mohli bychom pro tuto pomyslnou expozici vybírat z dlouhé řady výrobků, jimž právě činnost DC ČR pomohla „na svět“, a které se prosadily v těžké konkurenci“, říká náměstek ředitele DC ČR PhDr. Jiří Cicvárek. V DC ČR se promýšlejí strategické záměry, které po příslušných schvalovacích „kolečkách“ mají reálnou šanci účinně pomoci především domácím výrobním firmám a jejich výrobkům, designérské obci a v konečném důsledku designu a našemu hospodářství jako celku. „Zabýváme se expertizní a hodnotící činností, vystavujeme design
foto: Anna Pecková
Design centrum v Brně se zakulatilo
Výstavou skla pohostilo Design Centrum Jiřího Vosmíka.
v našich dvou galeriích (v Praze a Brně), vozíme kvalitní design i na zahraniční výstavy, organizujeme designérské soutěže, vydáváme odborný Bulletin a časopis Design trend atd.“ Největší pýchou pro DC je asi zjištění, že design jako nástroj prosperity firmy začíná u nás používat stále více a více firem. „Jsme přesvědčeni, že jsme k tomuto posunu ve vnímání desig-
DC spolupořádalo veletrh Opta. Na snímku návrh brýlí Lenky Slovákové z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, za který získala zvláštní cenu v kategorii vysokých škol v soutěži BREJLE 2001.
nu přispěli nemalou mírou i my“, dodává Jiří Cicvárek. „Za deset let, co existujeme, jsme uspořádali více než 200 výstav designu, z dětských plenek vyrostla soutěž Vynikající výrobek roku, každoročně řada architektonických týmů usiluje o ocenění v soutěži Interiér roku, soutěž Mladý obal dosáhla globálního rozměru, daří se nám i na mezinárodním poli. Z poslední doby je pro nás obrovskou ctí, že
jsme byli loni na podzim v Bruselu přijati - jako jediná postkomunistická země - do organizace BEDA, která až doposud sdružovala pouze design centra zemí Evropské unie. Chápeme to především jako výraz uznání kvalitám české průmyslové produkce.“ Nyní před DC stojí dvě velké akce. 5. dubna budou v Betlémské kapli v Praze vyhlášeny výsledky jubilejního desátého ročníku soutěže Vynikající výrobek roku 2001. Při této příležitosti zde bude udělena Národní cena za design 2001 a řada dalších prestižních cen, např. Dobrý design roku 2001. V květnu, na mezinárodním veletrhu Embax Print na brněnském výstavišti, budou vyhlášeny výsledky soutěže Mladý obal, určené pro studenty a mladé designéry do 30 let, kteří se zabývají tvorbou obalů z papíru. V následujících letech se DC ČR hodlá ucházet o dva mezinárodní kongresy. „Především bychom v roce 2002 chtěli v Brně ve spolupráci s Moravskou galerií, Unií výtvarných umělců ČR a Sdružením Bienále Brno uspořádat při příležitosti mezinárodního bienále grafického designu kongres grafických designérů. Na úspěchu této akce do velké míry závisí možnost realizovat další náš záměr, světový kongres průmyslového designu, který bychom chtěli uspořádat v roce 2007 v Praze“, potvrdil Cicvárek. /Text: Lenka Kosová/ 04/01
13
…pořád se něco děje. Řeč rukou je výmluvná, ale především je praktickou pomůckou při sděleních, pro která člověku chybí slova.
YORK slyšet i vidět, jako by s ní byl na pódiu. Co nového Laco pro koncert 23. dubna na Šelepce připravil, se v závěru března odletěl do New Yorku přesvědčit Jaroslav Rác, šéfredaktor New Expresu. Nezapomínáme na děti, které se ze života nemohou radovat stejně jako ty zdravé. Číslo bankovního účtu pro příjem finančních darů: 994404-0749154001/0800. U každé pobočky České spořitelny, a.s.
14
04/01
placená inzerce / foto: Igor Zehl
Po velkém úspěchu se Jitka Zelenková, host jazzové kapely BIG BAND LANŠKROUN, dělí o své pocity s patronem Šelepky Ivo Vaňkem. 219 let od narození vynikajícího hudebního skladatele a učitele Jakuba J. Ryby přišel na svět dnes 17ti letý nadějný zpěvák téhož jména, který v doprovodu lanškrounského BIG BANDu návštěvníky legendárního klubu Šelepova 1 19. března také nezklamal. Laco Deczi nerozlišuje, zda se svou kapelou hraje v populárním newyorském klubu na 73. Avenue nebo na brněnské Šelepce. Patron klubu Ivo Vaněk dobře ví, že i host v poslední řadě musí jazzovou kapelu CELLULA NEW
PLASTOVÁ OKNA A DVEŘE
gromathic s.r.o. 664 34 Kuřim, Tišnovská 305 (bývalý statek), Tel./ Fax: 05/41 26 40 40, mobil: 0602/744296, e-mail:
[email protected], internet: www.gromathic.cz
Divadelní mor
v rodině Martina Havelky kult: Loni jsi byl nominován na Thálii za roli Che v muzikálu Evita, což tě z profesního hlediska jakožto několikaletého činoherce neuspokojilo. Bereš letošní nominaci za Sluhu dvou pánů jako zadostiučinění? M.H.: No, zapla Pán Bůh, že je to tady! Už na to čekám 25 let. Už jenom pouhá nominace mi udělala radost - je to takový malý diplom za tu snahu - stát se hercem. Podle poroty jsem jeden ze tří nejlepších v republice pro tuto sezónu, což je vyznamenání největší a taky osobní zadostiučinění, když si vzpomenu, jak jsem se před lety třikrát neúspěšně ucházel o studium na umělecké škole. kult: Vnímáš diváky opravdu v průběhu celého představení, sleduješ jejich reakce? Řídíš se jimi? M.H.: Z „navazování kontaktů s divákem“ bych si mohl založit malou živnost. Nejdřív si vyberu jednoho až tři diváky z první až třetí řady a předám jim myšlenky a čekám až se nakazí ti druzí... (vypadá to jako recept na to, jak se dá dělat divadlo, ale omyl, není tomu tak)... Někdy se stane, že myšlenky dojdou, a to potom odcházím hledat
16
04/01
foto: Mrk
Možná se někomu z vás už stalo, že byl obtěžován nějakým troufalým chlápkem v divadle. A to dokonce z jeviště! Upíral na vás oči? Hodil vám nečekaně něco do náruče? Nebo vás dokonce atakoval slovně a škemral o kousek tvrdého chleba? Tak to byl určitě Martin Havelka. Ti, co sedávají ve stánku múzy v prvních řadách, s jeho osobitým stylem herectví měli už co dočinění. Nenechá si ujít žádnou příležitost, je rád, když divák spolupracuje. Asi má za to, že si to za tučné vstupné musí pořádně užít. Za jednu takovou (velmi komunikativní) roli Sluhy získal nominaci na cenu Thálie 2000. Je vidět, že jeho svérázný přístup se u diváků i u kritiků osvědčil. Ale jinak je úplně normální! Věřte mi... /Text: Markéta Havelková/
Martin Havelka na sluhu moc nevypadá . . .
do jiného divadla. Kolik jich mám ještě před sebou? kult: Není tajemstvím, že Tvůj syn hraje také v MdB, stejně jako žena v něm pracuje. Neuvažuješ i o zapojení Britta (pes - pozn. red.) do divadelního procesu? M.H.: Divadelní mor, který postupně zachvátil skoro celou rodinu, se určitě nevyhne ani Brittovi II. Jeho předchůdce Britt I. vystupoval s hudební skupinou Maňana a sklízel potlesky na otevřené scéně. kult: Praha se všeobecně chápe jako centrum kultury, ale zdaleka tomu tak není. Jaké je to z Tvého
pohledu, když účinkuješ jak v brněnských, tak pražských divadlech? M.H.: Od té doby, co mi vrátili pas, se snažím být světoobčanem i v praxi, a stejně je tomu i s divadlem - snažím se poznávat a účastnit se toho, co je dobré ne proto, že je to v Paříži, Praze, či v Brně, ale proto, že je to skutečně dobré. kult: Jak přišel režisér Jan Kačer na Tvé obsazení do hry Přelet nad kukaččím hnízdem. Musel mu někdo prozradit, že jsi duší indián, nebo ho natolik zaujaly tvé tělesné proporce? 04/01
17
Rozviklané vztahy Paralelních světů
foto: Mrk
M.H.: Přišel na to asi pan šéf z Fidlovačky, který původně plánoval, že to nebude jenom „Přelet...“, ale přímo přistání v divadle Na Fidlovačce. Jsme stále ve spojení. A co se týče proporcí, zdá se, že na indiána Bromdena stále nemám, protože nosím vysoké dřeváky, abych se na kolegy z inscenace mohl dívat z toho správného úhlu - proč, já vůl, nehrál raději Mc Murphyho, i když se stále o tu indiánskou duši pokouším... kult: Odmítnul jsi roli v představení Richard III. (divadlo Globe v Praze), kde jsi měl hrát po boku Miroslava Donutila. Nemáš strach z takových odmítnutí?
kult: V představení Amadeus ztvárňuješ Salieriho, hraješ ho ale trochu jako Mozarta. Čím to? Není to pro Tebe moc protichůdné?
M.H.: Odmítl jsem z prostého důvodu. Vedle Mirka jako Richarda III. bych neměl šanci vyniknout, a to by byla přímo osobní herecká sebevražda, ne? Raději si počkám, až si toho Richarda za pár let zahraji sám...
M.H.: Je to tím, že všichni v sobě cítíme tu genialitu, ale jsme v podstatě průměrní, jen si to nechceme kolikrát přiznat a tak volíme kompromisy. Snažím se průměrného Salieriho alespoň geniálně zahrát (smích).
kult: V Mahenově divadle máš na další sezónu přislíbenu hl. roli v představení Muž z kraje La Mancha. Jak se Ti bude po třech letech vracet do Mahenky?
kult: Rád vyřezáváš ze dřeva. Co myslíš, že se Ti nejvíc povedlo? Vystavuješ svoje „kousky“?
M.H.: Zatím je to sice tajné, ale když to vyjde, vrátím se do Mahenky rád. Tedy jako host. A jak se zdá, přede mnou stojí druhá půlka života, tak nastartuji mopeda a závratnou rychlostí se budu řítit vstříc dalším divadelním útrapám a slastem...
18
04/01
M.H.: Naposledy jsem vysochal Komenského, těsně po odchodu z Lešna, kde mu zapálili knihovnu a umřela mu žena a děti, alespoň se tak tváří a má ho doma režisér Černín, který se taky tváří... Naposledy jsem měl výstavu soch až nahoře v Jičínské věži - už nebudu vystavovat. Snad někdy něco lehčího...
Scénárista a režisér Petr Václav přišel před pěti lety s pozoruhodným celovečerním debutem Marian. Příběh o cikánském chlapci, který vyrůstá izolovaně od světa v nápravných zařízeních a nenabude tak schopnosti v realitě navázat vztah k lidem, má leccos s Paralelními světy společné. Jednak téma - opět mezilidské vztahy, jen ne v tak narušené podobě - a jednak autenticitu. Stejně jako Marian, ani Paralelní světy nejsou veselým filmem, ne však bez zrnka naděje. Krize manželských a mileneckých dvojic je stále méně neobvyklá a poměry ve společnosti těmto neshodám dávají na každém kroku příležitost. Poznání či pochopení, že muž a žena není totéž, by jistě mnohé vyřešilo. Pro někoho to není až tak snadné: Kryštof a Tereza prožívají vyhrocenou situaci. On úspěšný architekt, pomýšlející na práci v Anglii, únik z úzkostného vztahu a potěšení hledající u příležitostné milenky... Ona překladatelka toužící po domově s klidnou harmonií, a tedy i po dítěti... Ústřední dějovou linii příběhu doplňují epizody jiných párů, a tím i různé hledání možností společného soužití dvou pohlaví. Studii nejniternějších pocitů plasticky vykresluje detailní (ale přesto i intimitu respektující) kamera. Otevírá
na plátně život v celé své šíři, i s pasážemi méně dynamickými a divácky možná nezáživnými, pro děj však podstatnými. Petr Václav se zabývá sociální tématikou a zpracovává ji často formou dokumentu, což se na snímku projevuje. V pozitivním slova smyslu. Václav překročil pomyslnou hranici svého debutu a dosáhl ještě větší preciznosti. Propracovaný scénář bez trhlin, výborná režijní práce a velmi silné herecké výkony (dvojka Roden a Vlasáková postavili laku dost vysoko) jsou lahůdkou pro filmové fajnšmekry. /Text: Markéta Havelková/ Hodnocení kultu:
s Kultem do Kina Chcete-li vidět jakýkoliv film, vyplňte kupón a pošlete nám ho do 10. dne v měsíci na adresu redakce: Kult, Údolní 53, 602 00 Brno. Deset z Vás vylosujeme a zveřejníme v dalším čísle. Výhru si vyzvedněte v redakci. Jméno: .................................................................................. Adresa: ................................................................................ ........................................................................................................... Datum narození: ................................................... Podpis: ................................................................................. 04/01
19
Černo černá komedie „Nasranost je v módě“ aneb Vařený hlavy Hru Vařený hlavy současného pětadvacetiletého autora Marka Horoščáka, absolventa divadelní fakulty JAMU, uvedlo Divadlo Husa na provázku jako druhou premiéru v projektu mladých tvůrců (první byla inscenace Guma gumárum). O výběru tohoto textu zřejmě rozhodl i fakt, že Horoščákovy „hlavy“ byly oceněny druhým (bez udělení prvního) - tedy nejvyšším místem v soutěži o nejlepší českou a slovenskou divadelní hru Ceny Nadace Alfréda Radoka za rok 1999. Po textech Trakl a Mein Faust vypovídá nová hra mj. o generačním problému a neschopnosti se i navzdory snaze domluvit. Hru nastudoval čerstvý absolvent JAMU, režisér Pavel Šimák (Pokojíček, Leonce a Lena, Na cestě, Hráči). Výpověï o nemožnosti úniku před přetechnizovanou civilizací a naprostým úpadkem morálních hodnot má groteskní charakter. Jistě, je čemu se smát, ale je to hodně černý smích. Sami tvůrci inscenaci označili za černo, černo černou. Na životy postav je nazíráno s lehkostí a na události kolem jako na řeku, která teče (a tudíž se nedá zastavit). Režisér přítomnými komediálními prvky (např. Kocour v botách) inscenaci nadlehčil, divák může mít proto po-
20
04/01
cit, že se ocitl na dobré (pravda trochu potemnělé a drsné) komedii. Závěr je však nekompromisní hroudou do zad, oddalovaná tíha na divákova bedra přece jen dolehne. Režie vyhmátla poměrně přesné typy postav, zvláš ústřední manželská dvojice (Alena Ambrová a Pavel Zatloukal) je trefná, ale místy mírně ztrácí tempo a v některých místech trpí upovídaností. „Publikum nové hře není zrovna otevřeno, předpokládáme však, že se to začne měnit s novým tisíciletím“ vyjádřil se před premiérou ředitel CED a umělecký šéf DHNP Petr Oslzlý a dodal, že „pohled na svět mladé generace je potřebný. Divadlo je obrazem světa, jeví se v mladé dramatice a dostává ještě větší smysl“. /Text: Markéta Havelková/ Divadlo Husa na provázku 1. premiéra 9. 3. 2001 Režie: Pavel Šimák Hudba: Jan Budař Hrají: Alena Ambrová, Radim Fiala, Vladimír Hauser, Lenka Novotná nebo Kateřina Šudáková
Hodnocení kultu:
Co přiválo od větrných mlýnů Vydařený kosmický výlet
Provokující drama Marka Ravenhilla
Až absurdní drama vytvořil košický rodák, kontrabasista a absolvent Fakulty výtvarných umění VUT Marian Palla (1953). Po kratších souborech povídek (např. Jak zalichotit tlusté ženě) a románu Zápisky uklízečky Maud je divadelní hra SAJNS FIKŠN jeho dramatickým debutem. Palla rozehrává zdánlivě banální dialogy mezi osobami různých povolání i věků, kteří se (ačkoliv mnozí nevědí proč) ocitli společně v interiéru kosmického korábu. Společně s nimi sdílí raketu koza a moucha, vyjednávat s nimi chtějí Ufoni, jen tak tak upláchnou Vetřelcům (ze známého filmu)... K tomu přistání v pusté krajině, epizoda „stařec a moře“, sešlost prezidentů, nebo se jednomu z posádky podařila prodat planeta... Dohromady je z toho velice vtipná fraška s bravurně vykreslenými charaktery jednotlivých postav. Když se na konci dozvíte (v poněkud patetických výkřicích), že to všechno se dělo jen za účelem zjistit, jak dlouho vydrží moucha v kosmu, absurdita vrcholí. Přesto se s chutí zasmějete a jdete dál. Mnozí se ale rozčílíte nad velice nedbalou korekturskou prací. /Text: Lenka Kosová/
Příběh Francouze Alaina a Američana Peteho autor stylizoval do divadelní road movie, jejíž vyvrcholení vyřešil šokujícím způsobem. Naturalistické drama odehrávající se v současném světě otevřeně ukazuje ošklivost dnešního světa, násilí a homosexualitu. Stěžejní téma hry je už obsaženo v samotném názvu - člověk je mrtvý. Přesto se autor nehlásí k nihilistickému umění, jde mu spíše o otevřenost. Svou přímočarostí Ravenhill ve světové dramatice proslul, jeho hry patří k provokativním výpovědím o stavu světa a člověka v něm. Ve Faustovi se zrcadlí i odraz myšlenek francouzského filozofa Michela Foucaulta. Kontroverzní Ravenhill je jedním z nejznámějších a zároveň nejmladších britských dramatiků, proslavila ho hra Nakupování a šoustání (Shoping and Fucking), kterou uvedly scény již v deseti zemích. Hra Faust je mrtvý je nyní na repertoáru brněnského HADivadla s Tomášem Matonohou a Pavlem Liškou v hlavních rolích. /Text: Markéta Havelková/
Marian Palla: Sajns Fikšn (Hra z budoucnosti), Větrné mlýny, Brno 2000
Mark Ravenhill: Faust (Faust je mrtvý), Větrné mlýny, Brno 2000
Hodnocení kultu:
Hodnocení kultu: 04/01
21
Ráj v G-studiu
Hospodský poutník
foto: Vlk
Živé nemluvně je lepší než mrtvý král David
Židovské a jiné netradiční písně v pořadu GAN EDEN (hebrejsky Ráj) připravil muzikálový herecký (i manželský) pár Stano Slovák a Markéta Sedláčková (loňská cena Thalie za roli Lízy Ďulínkové v muzikálu My fair lady na scéně MdB) pro mladičké divadelní G-studio centrum. Po celý večer je doprovázel vynikající orchestr Karla Cóna. Hlavního slova se ujal Stano, který jak se přiznal - řeční rád, přestože dobře neovládá češtinu (je stejně jako příjmením i národností Slovák). Nedalo se nepřehlédnout, že se tohoto úkolu zhostil vcelku rozpačitě a nervozitě nepřidalo ani silné nachlazení. Přesto celému pořadu udílí pevný řád, kdy se „zamýšlí“ nad hodnotami lidského života pomocí legend a úryvků z Bible (např. pasáž o Mojžíšovi). Vytyčuje tak nejdříve samotný „život“ a jako další element „svobodu“. Aby mohl člověk svobodně
22
04/01
žít, potřebuje místo. Na místo si hledá bytost, se kterou je mu dobře (rodina). K tomu všemu patří pořádný odpočinek, pohoštění (šábes), láska, víra, sny. Když se to dá dohromady, je to „trochu moc slov“. Tyto mluvené pasáže střídá samotný zpěv Stana, někdy vokálně doprovázený Markétiným, jindy se s písní s chutí vypořádává jen ona. Během večera zazní písně nejen v hebrejštině, ale také v češtině, němčině a jedna ve slovenštině, u které je Stano Slovák obzvláš „jako doma“. Úvod i závěr se nese ve znamení hudby beze slov. V poslední orchestrální skladbě je zapálen židovský sedmiramenný svícen, který tak kontrastuje s jednoduchou scénou zahalenou do černého roucha. Potlesk na otevřené scéně si během večera vysloužil jediný host večera - majitel G-studia - Petr Gazdík a Karel Cón, jenž předvedl kromě virtuózních kvalit klavírních také ty pěvecké. Z GAN EDENu se stalo opravdu netradiční, neformální a až rodinné (komorní) představení. Přestože se od počátku nevědělo, jestli se dočká nějakých repríz, vřelý ohlas u premiérového publika tomu jistě dal podnět. Jde o zajímavé a především odvážné „podujatie“, přestože jeho realizace je ještě v mnohém nedotažená. /Text: Lenka Kosová/ Hodnocení kultu:
Navštívila jsem s kamarádkou podnik, kde jsme byly více než spokojené, kde s námi příjemně komunikovali a kde servírovali malé zázraky. Zastavily jsme se tam náhodou, zhruba v době oběda. Proto jsme si mohly vybrat z kompletního menu obsahujícího polévku, případně salát, hlavní jídlo a desert. Můžeme potvrdit, že cena zhruba 80 Kč na menu se může zdát vysoká, ale musíte si přiznat, že je to skutečné menu. Zahájíte ho třeba salátem Astoria, nebo plněnou broskví, čímž svoje chuové pohárky náležitě připravíte, postupujete přes hlavní jídlo a skončíte například u nočků z tvarohové pěny s horkým ovocem. Nic neošidíte, všechno na sebe příjemně navazuje a vy odcházíte sice o zhruba 100 Kč lehčí, nicméně s pocitem skutečného „oběda“. Vzpomínky na filé plavoucí v tuku obložené zelím a šouchanými brambory za 49 Kč necháte kdesi daleko vzadu. Báječné, vřele doporučuji, toto menu výborně stimuluje pracovní tempo. V průběhu návštěvy jsme si ale nevybraly menu, ale samostatně polévku a jídlo z těstovin. Polovinu časopisu bychom potřebovaly na to, abychom
dostatečně věrně popsaly nuance smetanového česnekového krému se šlehačkou. Ani těstoviny nás nezklamaly. Jako jedinečná se jevila kombinace těstovin s tuňákem, pepřem, cibulí a smetanou, velice dobré a neobvyklé byly špagety s lososem a špenátem a za více než zdařilé můžeme označit lasagne se svou smetanovou chutí a jemným rajčatovým nádechem. Všechny verze a alternativy, které si podle lístku můžete taky sami nakombinovat, se podávaly v zapékacích miskách, případně hlubších talířcích. Pro ten den jsme nicméně už žádné kulinářské výpravy nepodnikaly. Za zhruba 100 Kč za těstoviny jsme měly nejenom úžasný gurmánský zážitek, ale taky žaludek až příliš příjemně naplněný dobrůtkami. Místo, které vám popisuji, a vy z vás, kdo jste už jedli špagety s lososem, už možná víte, o jakém podniku mluvím, nabízí celou řadu jiných zajímavých jídel. Náš výběr těstovin byl ovlivněn touhou po něčem „lehčím“ a inspirativním pro domácnosti „moderních žen“. Moc důležité je také říct, že obsluha byla perfektní, rychlá, milá, prostě nebylo co vytknout. Prostředí bylo taky moc příjemné, masivní světlé dřevěné stoly, doplněné kostkovanými dekoracemi a barevnými stěnami. Místnosti členité, nicméně dostatečně velké. Veliký nápaditý bar. Už jste napnutí? Místo, o kterém mluvím, je v suterénu na rohu Grohovy ulice a nese jméno V. I. P. Musím potvrdit, že i vy se budete cítit jako Very Important Person. /Text: Margus/ 04/01
23
Setkání 2001 Tři prasátka Divadelní jazyk spojí Východ i Západ
24
04/01
Předprodej vstupenek: Info-centrum, DIFA JAMU Mozartova 1 Rezervace: tel.č.: 4221 5043
Prasata jsou k snědku
foto: Pavel Nesvadba
Letos v dubnu vstoupí Mezinárodní festival vysokých divadelních škol Setkání - Encounter 2001, jediný svého druhu v České republice, již do 11. ročníku. Hlavním pořadatelem akce je Divadelní fakulta JAMU. Festival je součástí projektů „Brno - město uprostřed Evropy“ a „Brno - univerzitní město“. I když má poměrně mladou historii, stala se z něj prestižní událost. Z původního setkání divadelních škol z Brna, Prahy a Bratislavy se festival rok od roku rozrůstá o další a další účastníky z Evropy, loni to byl americký Texas a letos Jihoafrická republika. Stává se tak stále více spojovacím článkem východních a západních kultur, který využívá nejsrozumitelnějšího jazyka - a to divadelního. Pro studenty a pedagogy je ideální konfrontací učebních metod a výměnou odlišných divadelních postupů. „Setkání“ přispívá nemalou měrou k obohacení kulturního dění v Brně, podporuje spolupráci mezi školami a divadly a navazuje kon-
takt s obyvateli města. Poslední jmenované je důležitou metou právě letošního ročníku - ulice obživnou divadlem a osloví tak i diváky, kteří by do kamenného divadla nepřišli. Veřejně přístupné budou rovněž zkoušky. Každý den proběhnou tři představení na různých scénách, které se vzájemně časově nepřekrývají, dále dílny - praktická cvičení pro studenty, diskuse o zhlédnutých inscenacích, a vycházet bude samozřejmě i festivalový zpravodaj Kára s čerstvými recenzemi. Od 3. do 7. dubna se prkna scén Divadla Bolka Polívky, Divadla Husa na provázku a divadelní studio Marta budou prohýbat, počet míst na každý festivalový den se totiž zvýšil na 800. Už mi zbývá jen dodat, že mezinárodní porota složená ze studentů oboru Divadelní věda a divadelních odborníků soutěžní představení ohodnotí a výsledky vyhlásí na závěrečném večeru v Divadle Husa na provázku. V minulých ročnících bylo Setkání určeno hlavně pro zahraniční účastníky a divadelní odborníky, letos je více otevřen veřejnosti. Máte tedy jedinečnou možnost zúčastnit se festivalu mladistvé a spontánní atmosféry a setkat se... /Text: Markéta Havelková/
Úsměvná hudební pohádka o prasátkách se slaměnými klobouky a červenými nosy má nejen chytlavé melodie, ale i promyšlený děj. Tři prasátka FuŇi, ČuŇi a Li se po roce (ve kterém chtěla zmoudřet) vracejí ze světa do rodného domku v Číně. Jeden byl v Evropě, kde ho zavřeli do ZOO, druhý navštívil Ameriku a poslední zůstal v Číně. Zjistili, že doma je doma, protože „v Číně neříkají vepři svině“. Do domu ale Li pustil opici, takže si prasátka musejí stavět nová přístřeší. Jak už to bývá, nepohodli se, a tak si každý „hrabe“ na svém písečku. Do děje se připlétá hladová, vychytralá a pyšná Liška ze Švýcarska (Eva Novotná), která si jako nástroj záhuby prasátek zvoli-
la flegmatického Vlka (sympaticky neschopný Jan Grygar), přivyklého na čínské zelí. „Prasata jsou přece k snědku, tak dělej něco - zmetku!“ snaží se jej „převychovat“. Je zde však také občan Lí (přesvědčivá „amanka“ Antonie Talacková), který má pro svou ženu zastřelit lišku kvůli kožíšku..... Po (pro děti) napínavém soupeření je zlo nakonec potrestáno, vše dobře dopadne. S chutí si tak každý při „děkovačce“ zabrouká s doprovodným klavírem písničku Tři čuníci Jarka Nohavici, čímž se autor jistě přiznává ke své motivaci. /Text: Lenka Kosová/
Malá scéna Mahenova divadla - Tři prasátka, premiéra 5.2.01 Režie: Martin Čičvák Scénář: Peter Lomnický, Martin Čičvák Hrají: Eva Novotná, Antonie Talacková, Jan Grygar, Tomáš Sláma, Václav Vašák, Jakub Škrdla Hodnocení kultu: 04/01
25
Helena Dvořáková
Studio Marta uvedlo v únoru hru Frederika Garcíi Lorcy Pláňka (Yerma), tragickou báseň nenaplněné vášně a hluboké bolesti. Pláňka španělského básníka a dramatika patří k cyklu Lorcových dramat ze života španěl. ženy. Hlavní hrdinka touží po dítěti, manžel ji však přijímá pouze jako milenku, na dítěti mu nezáleží. Žena navzdory svému zoufalství překoná pokušení navázat mimomanželský styk, nechtěná „planost“ ji přivádí k šílenství a k nevyhnutelnému činu. Pláňku obdařila nejen vyzrálým herectvím a neodolatelnou přesvědčivostí ve všech polohách postavy, ale i naprosto su26
04/01
verénním zpěvem talentovaná posluchačka čtvrtého ročníku činoherního herectví DIFA JAMU Helena Dvořáková (30.1.1979). Absolventka Akademického gymnázia původně přemýšlela o Dějinách umění, z čehož (naštěstí pro divadlo) sešlo. Další budoucnost se již rýsuje do konkrétních tvarů. V dubnu si ohmatá prkna MdB rolí Žakenety, zastupující živočišný ženský element ve hře pražské režisérky Jany Kališové Marná lásky snaha propojené s Mozartovou operou Cosi fan tutte. Helenina touha míří ovšem trochu dále - do Prahy, kde má „ukrytou“ svou lásku. Její láskou a vášní je ovšem i jazz. Zpívá s kapelou Einsam und Blind, kterou bude 30. března hostit divadlo Polárka. kult: Jazz mě u Tebe nepřekvapuje, protože Tvůj herecký projev je s pěveckým vyvážen... H.D.: Kamarád mi říkal, že když je divadlo spojeno s písněmi, zdá se mu, že jsou vložené. V mém případě to prý bylo naopak, písně vystoupily.
foto: Pavel Nesvadba
foto: Vlk
Pláňka mě naučila pokoře
Yerma touží po dítěti . . .
kult: Nenapadlo Tě tedy studovat muzikál? H.D.: Ne. Když jsem se přihlásila na činohru, vůbec jsem nevěděla, že se dá studovat i muzikál. Zpívala jsem, hrála jsem i na příčnou flétnu, ale od počátku jsem předpokládala, že divadlo mě bude živit a bude mým posláním. Nabídky na to, abych zpívala jazz, přišly až později. Teï se to nějak vyrovnalo. Hodně lidí mi říká, že mám krásnou barvu hlasu, a jdu zpívat, ale mě baví i divadlo.
kult: Role Pláňky je výzvou pro ženu. Jak ses s ní vyrovnávala Ty? H.D.: Hrála jsem ji přes pocit, který jsem si musela vyvolat. Těsně před premiérou jsem viděla Otesánka, říkala jsem si, co to musí pro ženu být - porodit dítě, vychovat ho - že je to šílená dřina. Ztotožnění s rolí byl pro mě nepředstavitelně těžký úkol. Spíš jsem se toho bála, než abych z toho byla tak nadšená jako Yerma. Pro ni to byla jediná naděje a jediná věc, po které toužila. Tím víc, že ji manžel uzavřel do určitého světa a vytvořil pro ni takové podmínky, jaké měla. 04/01
27
kult: Juan (její manžel) je podle Tebe typickým ztělesněním mužství? H.D.: Myslím si že ne. Hra je od počátku o nepotkání se. Kdyby on byl vnímavý muž a udělal jí dítě, nebyl by problém. Ukázaly se tam protipóly, ona je ženou, která má svůj svět, obrazný jazyk a naproti tomu on mluví ve strohých větách, ve hře se cituje, že je „suchý“ člověk, nosí kamení a má svou práci. A žena a sedí doma. Takoví určitě nejsou všichni. kult: Změnilo studium na JAMU nějak zásadně Tvůj život? Byl to pro Tebe zlom? H.D.: Zlom to nebyl. Odmala jsem byla rozlítaná. Flétna, škola... Pro JAMU jsem se rozhodla na poslední chvíli. Nuceně věci nevyhledávám za každou cenu. Buï to přijde nebo ne. Na škole jsem měla možnost více zpívat a hlavně poznat lidi, kteří mě obohatili - Miloš Kročil, Jana
Příště: Světlonoš / Lucie se valí do Brna / Hospodský poutník / Divadelní maraton Setkání 2001 / Ladislav Chudík / 100 let esperantského hnutí / Fotografie Kulturní květen Přehled kulturních a jiných akcí na měsíc květen 2001 pořádaných ve městě Brně. 28
04/01
Hlaváčková, Josef Karlík... Otvírali ve mně lidskou podstatu, nešlo jen o řemeslo. kult: Která ze zatím nastudovaných rolí Ti nejlépe sedla? H.D.: Poslední (Pláňka) mi dala nejvíce profesionálně. Byl mi blízký jazyk, poetický a velmi bohatý. Došlo mi, jak neskutečně důležitá je pokora k roli, kterou právě hraji. Dříve jsem si dala pořádně zabrat s hlavní rolí ve hře Dvojí nestálost. V té době jsem právě intenzivně prožívala problém, který se ve hře řeší... kult: Role chápeš jako očistu sama sebe? H.D.: Doteï tomu tak bylo. /Text: Markéta Havelková/
kult - brněnský kulturně informační měsíčník, ročník 3, číslo 4, vychází v období 22. až 25. dne předcházejícího měsíce / Vydává BLUE HILL 1620, s.r.o. / Šéfredaktor: Ing. Radek Holík / Asistent šéfredaktora: Olga Němčíková / Redaktoři: Lenka Kosová, Markéta Havelková, Marcela Blahůšková, Marcela Dvořáková / Foto: Igor Zehl, Hora, Vlk a Mrk / Design: Ing. Radek Holík / Grafici: Ing. Lubomír Kuča, Olga Němčíková / Redakce: Údolní 53, 602 00 Brno, tel.: (05) 41 14 62 52, tel./fax: (05) 41 14 63 68 / Inzerce BLUE HILL 1620: Údolní 53, 602 00 Brno, tel.: (05) 41 14 62 52, tel./fax: (05) 41 14 63 68 / Distribuce: MORAVA-PRINT, s.r.o., MEDIAPRINT & KAPA PRESSE-GROSSO, s.r.o. / Roční předplatné: 11 čísel za 99,- Kč + poštovné / Produkce: HORA STYL, s.r.o. / Tiskne: tiskárna Protisk / Mc Kč 10,- / Registrační číslo: R 3/99, MK ČR E 10371 / E-mail:
[email protected] / www.kult.cz
LA PERLA
Exklusivní dámské prádlo, punčochové zboží, pletáž a plavky.
