1. Úvod aneb PROČ PRÁVĚ HIPOTURISTIKA?

1. Úvod aneb PROČ PRÁVĚ HIPOTURISTIKA?

Současný ţivotní styl, který s sebou nese vysoké nároky na naši výkonnost, v nás zároveň prohlubuje potřebu odreagovat se v čase určeném pro odpočinek a načerpat novou sílu a harmonii. Čím víc jsme přes pracovní týden uzavřeni do výrobních hal, kanceláří, dílen nebo třeba operačních sálů a naše děti pak do školních tříd, tím naléhavěji v nás sílí přirozená touha trávit volné chvíle pokud moţno společně s nimi a to nejlépe v přírodě, která nás zklidňuje, pročišťuje a energeticky dobíjí. Není divu, ţe větší a větší mnoţství lidí přitahuje kouzlo turistiky, cyklistiky a stále častěji také romantiky spojené s koňmi. Kůň – ten odvěký symbol volnosti, svobody, nespoutanosti, elegance i ušlechtilosti – dotváří svou dokonalou krásou malebnost krajiny, a umíme-li se ho správně dotknout, zjistíme, ţe působí doslova jako léčitel schopný navodit v nás pocity uvolnění a vnitřní vyrovnanosti. Turistika na koni (hipoturistika, jezdecká turistika) nabízí v porovnání s ostatními formami turistiky téměř ideální moţnost spojení zdravého vyuţití volného času, pobytu v přírodě, budování vztahu ke zvířatům, krajině a k ochraně ţivotního prostředí s plány rozvoje cestovního ruchu (nejen) na venkově. V České republice se od roku 2004 intenzivně pracuje na zmapování současného stavu a vytváření podmínek pro rozvoj této formy turistiky (zpracování analýzy současného stavu a potřeb v oblasti hipoturistiky – Zlínský kraj, r. 2006). Např. v Jihočeském kraji, kde myšlenka na vytvoření sítě stanic a stezek pro turistiku na koni vznikla, je moţno vyuţít jiţ téměř 500 km značených jezdeckých stezek. Základním názorem autorů projektů o turistice na koni je, ţe zájmem jakéhokoli dalšího vyuţití přírodního prostředí musí být zároveň zachování kvality, rozmanitosti a krásy tohoto prostředí. Za krátkou dobu fungování systému jezdeckých stezek a stanic přináší jiţ turistika na koni také velmi konkrétní ekonomické výsledky, coţ je zvláště v horských oblastech pro místní obyvatele velkým přínosem. Popularita putování v sedle roste jak v řadách majitelů koní, tak i ze strany jezdců, kteří vlastního koně nemají. Zájem o vyuţití jezdeckých stezek v České republice se zvyšuje i ze strany zahraničních jezdců ze sousedních států.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí

2. Turistika na koni v ČR aneb TROCHA HISTORIE NA ZAČÁTEK Historie projektů turistika na koni začala v roce 2003, kdy se projekt pod názvem "Turistika na koni" ( rozpočet 100 000 Kč ) stal jedním z řady projektů Jihočeského kraje, navazujících na Program rozvoje Jihočeského kraje. Na podzim 2003 proběhlo celostátní pracovní setkání zájemců o koňskou turistiku na Chatě pod Kletí. Setkání bylo vyuţito k výměně zkušeností a sběru prvních kontaktů na majitele koní a stanic ( míst, kde můţe přenocovat jezdec se svým koněm ). Zúčastnilo se více neţ 30 příznivců turistiky na koni z celé České republiky V těsné blízkosti biosférické rezervace Šumava (později místo s vyznačenými jezdeckými trasami) tak vzniklo jakési centrum hipoturistických aktivit pro celou Českou republiku. Jiţ během zpracování výše uvedeného prvního projektu nastala ojedinělá situace - o výsledky projektu, v rámci kterého bylo vytvořeno základní „know–how“ pro organizátory systémů jezdeckých stanic a stezek, vznikl okamţitě mimořádný zájem, a to jak v České republice, tak v zahraničí. Z ostatních krajů České republiky budování systému jezdeckých stanic a stezek zahájily na základě vyuţití jihočeských zkušeností a prostřednictvím různým způsobem financovaných projektů především Jihomoravský kraj, kraj Vysočina, Středočeský kraj, Zlínský kraj a Plzeňský kraj. Odhaduje se celková délka cca 1500 km jezdeckých stezek v celé republice. Projekty vztahující se k hipoturistice se věnují také otázkám vzdělávání jezdecké veřejnosti ( doprava koní, zdravověda, veterinární problematika, školení značkařů stezek ) a propagaci turistiky na koni jak mezi profesionály v cestovním ruchu, tak mezi širokou veřejností. 2.1 Zkušenosti ze zahraničí Z hlediska

zahraničních

zkušeností

byly formou

osobních

návštěv

členů

či

spolupracovníků projektových týmů ( s doplňkovým vyuţitím internetu ) získávány informace ze zemí, určených na základě následujících kritérií:


a) podmínky podobné jako v České republice, získání zkušeností důleţité především z hlediska příštího napojení jihočeských jezdeckých stezek do sousedních zemí (Rakousko, Německo) b) země s velkou tradicí turistiky na koni, země s nejvíce propracovaným systémem propagace, vydáváním instruktáţních materiálů. Tyto země kladou velký důraz na veškeré záleţitosti ve vztahu k ochraně přírody (Spojené státy americké, Austrálie)

Rakousko Velmi dobře propracovaný systém stezek funguje především v Horním Rakousku v oblasti Mühlviertel. Značky jsou realizovány ve formě čtvercových hliníkových tabulek s emblémem koňské hlavičky, jsou doplněny stejnými tabulkami s údaji o směru a vzdálenosti. Pro umístění tabulek ve volném terénu jsou pouţívány sloupky o čtvercovém průřezu z recyklované plastické hmoty. Majitelé usedlostí a penzionů se aktivně zapojují do vytyčování a údrţby stezek. Celý systém je organizován pod záštitou organizace EUREGIO. V Dolním Rakousku se systém vytváří, a to prostřednictvím organizace Landesverband für Reiten und Fahren in Niederösterreich a dalších občanských sdruţení. Na rozdíl od České Republiky, kde je turistika na koni povaţována za aktivitu cestovního ruchu (jen v menšině případů se provozovatelé stanic věnují zároveň zemědělské výrobě), v Rakousku je kladen důraz na moţnost významného hospodářského přínosu této aktivity pro zemědělce. V Horním Rakousku existuje velmi propracovaný systém kritérií pro popsání kvality stanic jezdecké turistiky, v členění na popis kvality ustájení a péče o koně, ubytování a obsluhy pro jezdce a mnoţství doplňkových sluţeb. Pohyb po stezkách je pro jezdce v některých místech zpoplatněn (zakoupení přívěsku na ohlávku koně) a výtěţek je pouţíván na údrţbu stezek a značení. Německo, Rakousko Pro potřeby turistiky na koni jsou vydávány podrobné mapy v měřítku 1 : 50 000 s vyznačenými očíslovanými trasami, vyznačenými zajímavostmi na trasách a s informacemi o stanicích na zadní straně mapy. Součástí map jsou i malé celkové plánky všech tras. Jak v Rakousku, tak v Německu existuje systém příspěvků, které se platí při zapojení se do


projektů turistiky na koni. Organizátory konkrétních produktů cestovního ruchu v oblasti turistiky na koni jsou především jednotlivé stanice. Organizace působící v oblasti turistiky na koni plně vyuţívají finanční zdroje z různých typů grantů a dotací, ale také prostředků Evropské unie. V Rakousku a Německu nejsou jezdecké stezky určeny jen pro jezdce na koních, ale tradičně často i pro průjezd povozů.

USA Organizovaná jezdecká turistika má dlouhou tradici včetně existence řady předpisů, především v oblasti bezpečnosti jezdců a v oblasti ochrany přírody. Rozdíl oproti evropským zemím spočívá především v rozsáhlosti prostoru a ve skutečnosti, ţe kůň v USA nikdy nepřestal být běţným dopravním prostředkem, nejde tedy o problém zavádění něčeho nového, jako je tomu v Evropě. Austrálie Ze zkušeností je nejzajímavější rozsáhlá vzdělávací a osvětová činnost, fungující ve spojení s jezdeckou turistikou. Cílovou skupinou jsou jak provozovatelé stanic, tak i jezdci a veřejnost. Je vydávána řada instruktáţních materiálů, a to často v praktické zmenšené a trvanlivé formě pro vyuţití v sedle (pravidla chování na stezce, pravidla chování v přírodě). Samozřejmostí pro jezdce je např. pouţívání lopatky na sběr trusu po koních.


3. Požadavky cílové skupiny uživatelů aneb PO ČEM SRDCE (HIPO)TURISTOVO TOUŽÍ Průzkum zaměřený na majitele koní a provozovatele stanic, ale především veřejnost se zájmem o koně a jezdectví byl uskutečněn v Jihočeském kraji. Poţadavky byly zjišťovány prostřednictvím ankety realizované v rámci projektů Jihočeského kraje v letech 2004 - 2006. 1

1. Z hlediska turistiky na koni jsem: Jezdec s vlastním koněm 88 Zájemce o putování v sedle na zapůjčeném koni 24 Zájemce o putování v sedle 50 Turista – doprovod jezdce 7 Provozovatel stanice pro přenocování jezdců a koní 38 Chtěl bych dělat průvodce 22 Profesionál v cestovním ruchu 4 příznivec 54 2. Byl jsem již na putování s koňmi ? Ano 96

Ne 101

S průvodcem 14

S vlastním koněm 60

Se zapůjčeným koněm 21 3. Mám dostatek informací o stezkách? Ano 36

Ne 152

1

V roce 2006 v rámci projektu HYJÉ – koně Zlínského kraje proběhla taktéţ analýza, jejímţ cílem bylo zjištění stávajícího stavu nabídky sluţeb, včetně názorů a postojů provozovatelů na stav a moţný rozvoj sluţeb hipoproduktu ve Zlínském kraji se zaměřením na vyuţití potenciálu cestovního ruchu. Cílovou skupinou byly subjekty (76 subjektů), které v souzené době nabízely sluţby v oblasti koní.


4. Jaké ubytování preferuji: Hotel (nejméně 10 pokojů pro hosty) 11 Hotel garní (viz. hotel, stravování menšího rozsahu) 7 Pension (nejméně 5 pokojů pro hosty) 34 Turistická ubytovna ( jednoduché ubytovací zařízení) 46 Chatová osada (chaty,sruby,bungalovy) 86 Ubytování v soukromí (pronájem pokojů v rod. domě) 44 Stanování, přístřešek 75 5. Jaké ustájení preferujete? Box či výběh 116

Stáj 2

Čisté 20

vazné 2

6. Jaký způsob stravování preferuji? Vlastní 70

Kuchyňka k dispozici 50

Snídaně 31

Polopenze 53

Plná penze 18

7. O jaké služby mám zájem? Doprava zavazadel 53

Půjčení koně 76

Výuka jeţdění před putováním 38

Doplňující program 21

Půjčení vybavení 34

Průvodce 54

Připravený popis + mapa 112

Katalog stanic 94

8. Chci sám pečovat o svého koně? Ano

168

Ne

20

Dle dohody 6

9. Jaký styl ježdění používám? V anglickém sedle 130

Western 82

Ţádný 8

Přírodu 186

Ostatní – významná místa 29

10. Co si přeji cestou vidět? Památky 80


11. Jaké mám dopravní možnosti? Vlastní přívěs 47

Půjčený přívěs 46

Pouze „po kopytě“ 104

12. Jaké mám dopravní možnosti? Vlastní přívěs 47

Půjčený přívěs 46

Pouze „po kopytě“ 104

13. Potřebuji parkování pro přívěs? Ano

54

Ne 126

14. Jakou vzdálenost mezi jednotlivými stanicemi považuji za optimální? 15-20 km 99

20-35 km 48

35-50 km 33

15. Preferuji návrat na výchozí stanici (z důvodu dopravy)? Ano

76

Ne

114

16. Jak by se měla hodnotit náročnost trasy? Zda vede po lukách nebo po cestě 9 Pro začátečníky a pokročilé 29 Délka, členitost terénu 36 Dle vyspělosti jezdce a moţnosti koně 16 Převýšení, struktura 1 Vhodné pro koně, příroda 8 Dle terénu 42 17. Na jak dlouho bych chtěl jet? Max. 1 den 12

2 aţ 3 dny 42

3 aţ 7 dní 80

7 aţ 14 dní 27

různě 25


18. Jaké problémy by v tuto chvíli bránily v mojí cestě-putování na koni? Nedostatek stanic 8

Finanční stránka 22

Rodinné problémy 7 Zranění 12

Pracovní vytíţení 18

Ţádné 28

Nedostatek informací 14

Nemám vlastního koně 12

Studium 11

Počasí 6

Neumím jezdit na koni 25

Zdravotní 9

Nevhodné chování myslivců 1

19. Trasu cesty se znalostí stanic a mapy naplánuji sám nebo bych si koupil hotový produkt? Raději si naplánuji sám 86

Koupím si hotový produkt 69


4. Legislativní prostředí pro pohyb koní aneb POCTIVÁ VĚC SE ŽÁDNÝCH SOUDŮ NEBOJÍ 4.1. Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny nijak zvlášť neupravuje pohyb jezdců na koních v přírodě. V případě chráněných území platí omezení platná obecně (lze pouze aplikovat ustanovení odstavce 2, § 16 o zákazu vstupu do 1. zóny národního parku mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody). Jediné omezení pohybu vyplývá ze zákona o lesích ( viz. níţe ). Stráţ přírody ani orgán ochrany přírody nemá legislativní oporu pro případné usměrňování či regulování této činnosti. Zřizování jezdeckých stezek je tedy „nadstandardem“, který má výhody popisované ve zvláštní části této práce. Zřízení stezek neznamená regulaci či omezení pohybu jezdců na koních, ale lze tak velmi často vyloučit případné kolize se zájmy ochrany přírody, zároveň tak lze vytvořit vhodné podmínky pro vzájemnou koexistenci s ostatními návštěvníky území. Jako velice vhodné se v některých případech jeví především kombinace jezdecké stezky s lyţařskou stopou. Při zřizování stezek je nutno postupovat podle § 63 zákona ( souhlas se zřízením značené stezky ). 4.2. Veterinární zákon č. 166/1999 Sb. Veterinární zákon a prováděcí předpisy upravují povinný rozsah očkování a vyšetření nutných pro přesun koní. Od roku 2007 je platná novelizace pravidel pro přesuny koní. Pro přesuny koní mimo kraj je třeba 1 krát za 2 roky nechat koně vyšetřit na hřebčí nákazu a infekční anémii koní. Infekční anémie koní představuje aktuálně znovu po řadě let konkrétní hrozbu, ačkoli se v České republice nevyskytuje, neboť se v roce 2005 vyskytla v sousedním Německu. Očkování je povinné proti chřipce koní. Další očkování se provádí proti tetanu, často je vakcinace prováděna kombinovanou vakcínou společně s očkováním proti chřipce , důleţité je i řádné odčervení koní. Při turistice je jezdec povinen mít s sebou průkaz koně jako doklad slouţící jak pro ověření


zdravotní způsobilosti koně, tak pro potřeby evidence pohybu koní. 4.3. Zákon o ochraně zvířat proti týrání č. 243/1992 Sb. Tento zákon je důleţitý z hlediska provozovatelů stanic. Společně se stavebním zákonem upravuje poţadavky na ustájení koní z hlediska welfare. Tyto poţadavky je třeba respektovat při budování prostor pro ustájení na stanicích. Zákon se týká také poţadavků na přepravu koní. 4.4. Silniční zákon č. 411/2005 Sb. Silniční zákon upravuje pohyb jezdců na zvířatech na veřejných komunikacích. Z hlediska turistiky na koni je třeba upozornit na málo známé ustanovení zákona, které neumoţňuje dětem jet na zvířeti po veřejné komunikaci (tedy dosti nelogicky ani jet na poníkovi po polní či lesní cestě), a to ani s doprovodem pěšího vodiče. 4.5. Zákon o lesích č. 289/1995 Sb. Lesní zákon je jedním z klíčových legislativních podkladů regulujících pohyb jezdců na koních v přírodě. Jezdecké stezky jsou vedeny po cestách, nikoli porostem. Jezdec na koni není v přírodě pro zvěř tak rušivým elementem jako pěší turista nebo cyklista. Nejdůleţitější ustanovení jsou soustředěna do § 19 a § 20 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona (dále jen lesní zákon). „ Kaţdý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi leţící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Dále § 20, odts. 1 a) n) pást dobytek, umoţňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty, písm. j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyţích nebo na saních, písm. n) pást dobytek, umoţňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty a § 20, odst. 5 ) „Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. V oznámení, které musí být předloţeno nejméně 30 dnů před dnem konání této akce, pořadatel uvede místo a termín konání této akce, předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa. Orgán státní správy lesů můţe do 15 dnů ode dne doručení oznámení stanovit doplňující podmínky. Problematické bývají pojmy „vstup vs. vjezd do lesa“ a „lesní cesta“ - volba výkladu zde náleţí orgánům aplikujícím lesní právo (tj,


zejména státní správa lesů a soudy). 4.6. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. V České republice nedochází ve větší míře ke konfliktům mezi zájmy myslivců a turistů na koních. Je ţádoucí, aby v rámci osvěty a propagace turistiky na koni byl kladen důraz na spolupráci s myslivci (např. informovanost o termínech konání honů). 2 Jízda na koni není sama o sobě tímto zákonem vyloučena nebo omezena. Je pouze nepřípustné, aby při jízdě na koních docházelo k plašení a rušení zvěře (§ 9, odst. 1 Zákona o myslivosti) a aby vlastníci koní nechávali koně volně pobíhat po honebních pozemcích mimo vliv svého majitele nebo vedoucího (podle § 10, odst. 1 Zákona o myslivosti: „ Je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.“). Dále ve třetí části, § 8, odst. 2: „Kaţdý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohroţování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích ţivotních podmínek.“ 4.7. Další (stavební zákon, fytosanitární problematika, evidence zvířat, návštěvní řády Národních parků) Stavební zákon řeší technické podmínky budování staveb pro ustájení koní. Evidence pohybu koní na stanicích nabývá na významu vzhledem k eventuální moţnosti přenosu chorob koní. Je nutno se zmínit i o existující, i kdyţ nevýznamné moţnosti zavlečení semen jiných rostlin do rostlinného společenstva tam, kde se provádí krmení koní nebo kde je větší koncentrace koní. Jedná se především o oves, eventuálně ječmen.

2

V Rakousku představují konflikty mezi myslivci a jezdci jeden z nejzávaţnějších problémů

v oblasti turistiky na koni.


Z uvedených informací o jednotlivých zákonech tedy vyplývá, ţe i při největší snaze (tj, pokud narazíte na antihipoturisticky naladěného jedince, či fakticky (vědomě či nevědomě) porušíte zákonem daná pravidla), můţe dojít ke střetu v určitých oblastech lidské činnosti. a) oblast lesního hospodářství - z pohledu lesnického hospodaření hrozí při vyuţívání cest k jízdě na koni

zejména

k poškozování povrchu, a to u nezpevněných, případně částečně zpevněných cest. Dále můţe dojít i ke střetu s lesní technikou. Můţe docházet přímo i k pohybu koní mimo lesní cesty, přímo lesními porosty Východiska: vstoupit do jednání s vlastníkem či správcem předmětných lesních pozemků a komunikací - dohodnout vedení tras vhodných pro jízdu na koni, eventuelně reţim jejich vyuţívání (tj. podle aktuální klimatické situace) - dohodnout způsob a údrţbu značení hipostezek - dohodnout provádění údrţby, v přípdě poškození i opravy tras - zjistit a zkontaktovat i uţivatele honiteb b) oblast ochrany přírody a krajiny - devastace stávající sítě lesních cest Navazující eroze všech intenzivně vyuţívaných stezek a cest zejména ve svaţitých částech lesa Změny odtokových poměrů v neprospěch uchování vody v lese - navazující změny v biotopu - přímé fyzické zásahy do bylinného patra v důsledku podupání, pasení a vnášení koňských exkrementů


5. Stezky aneb JAK NA NĚ (pro začátek v lidštině)? U nás v HYJÉ platí: především na koni . Samozřejmě nemáme vůbec nic proti stezkám pro pěší turisty, cyklisty či lyţaře (naopak, usilujme o to, aby všichni milovníci přírody, uţívající jakékoliv stezky, cestičky a pěšiny byli jedna velká rodina ;), ale jiţ podle názvu naší obecně prospěšné společnosti, tedy HYJÉ – koně Zlínského kraje je zřejmé, ţe naším předmětem zájmu jsou především koně. Základní otázka poloţená čtenáři v názvu tohoto článku má však více rovin. Zaměřme se pro tentokrát na tu, která se zabývá samotnými prvopočátky budování stezky, na práci mravenčí a veskrze papírovací, ale zároveň objevnou a přínosnou nejen v rámci mezilidských vztahů či zlepšení komunikace s místními úřady a institucemi. Na konci maratónu čekají kilometry krásné přírody, zpřístupněné jezdcům s jejich „koňskými parťáky“, dobrý pocit z oţivení a zvýšení návštěvnosti i atraktivity daného regionu či zvýšená informovanost o krásách místního kraje. Vraťme se ale zpět na začátek. Pokud jste z řad „koňáků“, pak jistě víte, které cesty při svých toulkách za klidem přírody pouţíváte. Pokud sami koně nevlastníte, ale přesto byste rádi hipostezku zprovoznili, doporučujeme: obraťte se na chovatele koní či provozovatele stájí v nejbliţším okolí, mohou vám poskytnout cenné rady ohledně vedení trasy. V případě plánování trasy platí tři „zlatá“ pravidla“: 1) Pokud moţno se vyhnout souběhu jezdecké trasy s trasou cyklistickou nebo turistickou. 2) Vyhnout se vedení jezdecké trasy po frekventované komunikaci pro motorová vozidla. 3) Poskytnout turistovi na koni co nejzajímavější průběh trasy s mnoţstvím přírodních nebo kulturních atrakcí a s moţností odpočinku pro koně i jezdce. Při vedení trasy je třeba myslet i na kvalitu cesty (zda je například cesta jílovitá či zpevněná, zda je dostatečně široká pro případné bezpečné míjení s chodci atd.) a celkově na náročnost trasy pro jezdce i koně (např. cesta vedoucí do dlouhého táhlého kopce je pro jezdce a koně náročnější, neţ cesta přes pastvu, dále např. přítomnost vodních brodů atp.). V nejlepším


případě je vhodné si plánovanou stezku projít přímo na koni a přesvědčit se, ţe jste o náročnosti trasy uvaţovali správně. Pokud máte trasu hipostezky promyšlenou, gratulujeme! Nyní je třeba doufat, ţe při procházení stezky na čerstvém vzduchu jste načerpali hodně sil a zocelili své nervy - nadchází fáze legalizace. Prvotním krokem v této fázi je vyznačení budoucí hipostezky do mapy. Jak uţ bylo výše uvedeno, je ţádoucí, aby nebyla z velké části souběţná s jinými turistickými trasami, ať uţ pěšími, cyklistickými či lyţařskými. Pokud nelze v některých úsecích vézt hipostezku jinudy, samozřejmě můţete těchto ostatních stezek vyuţít, je ale třeba mít neustále na mysli bezpečnost všech uţivatelů a případné narušení povrchu cesty, které by mohlo znesnadňovat pohyb po ní. Nejvhodnější mapou k zaznačování trasy je mapa, která je rozdělená na jednotlivé parcely s údaji o výměře a způsobu uţití, ale hlavně o majiteli (katastrální mapa). Takovou mapu budou mít nejspíše k dispozici na nejbliţším městském či obecním úřadě, případně katastrálním úřadě, v elektronické podobě vám můţe být nápomocen server pro nahlíţení do katastru nemovitostí www.nahlizenidokn.cuzk.cz s moţností zobrazení katastrálních map v elektronické formě. Zároveň s vyznačením trasy si poznamenejte všechny parcely a jejich majitele, přes které stezka povede. Pokud stezka vede po cestě, která je v mapě zaznačena, nepotřebujete k průchodu souhlas – ten je zapotřebí pokud vedete trasu např. přes louku nebo pastvinu, kde není cesta uvedena v katastrální mapě. Co ale musíte před vyznačením stezky bezpodmínečně mít, je podpisem majitele parcely doloţený souhlas o značení. Značení jezdeckých stezek probíhá ve spolupráci s Klubem českých (dále jen KČT)), uţívá se jednotné značení a samotné vyznačování tras zabezpečují proškolení znakaři, jejichţ seznam je k dispozici u projektových manaţerek HYJÉ (podle toho, kudy vede plánovaná trasa doporučujeme značkaře z nejbliţšího okolí kvůli moţnostem dopravy ). Dále je třeba na stezku a její značení upozornit Lesní správu příslušné oblasti. Ke značení patří také instalace turistických cedulí a ukazatelů – jistě budete chtít projíţdějící jezdce upozornit také na kulturní a přírodní památky v nejbliţším okolí. Návrhy na tyto cedule jsou pro zpracování odeslány KČT do Prahy, výrobu tabulek hradí HYJÉ, za jejich instalaci však zodpovídáte vy, jako správce stezky. Pokud trasa splní i ostatní náleţitosti tras KČT, můţe být zaznačena do oficiálních KČT map a obnova značení pak přechází právě pod KČT. Na stezce ale není třeba udrţovat funkční a aktuální pouze značení – také samotná kvalita cest


vypovídá o správci stezky a jeho péči o ni. V zájmu ochrany majetku vlastníků pozemků, s jejichţ laskavým souhlasem se pokoušíte stezky vyznačit, v zájmu ochrany zdraví jezdců i koní a v zájmu respektování pravidel společenského chování je na stezkách nutno dodrţovat určitá pravidla. Předpokládáme, ţe na některých úsecích bude nutno pravidla rozšířit v souladu se specifickými poţadavky toho kterého území, ale chceme, aby jiţ vlastní základ pravidel o chování jezdců na koňských trasách předcházel zbytečným problémů a nedorozuměním mezi uţivateli stezek a ostatními osobami. Jako hlavní aktér budování stezky se automaticky stáváte také jejím správcem, pokud sám neurčíte jinou osobu – u informací o stezce na našem webu ale musí být připojeno telefonní číslo zodpovědné osoby, na kterou se budu moci zájemci o podrobné informace (např. o stavu stezky po vydatných deštích apod.) obrátit. 5.1 Výhody zřízení jezdeckých stezek 

jezdci budou preferovat z řady důvodů (jistota průchodnosti terénu, snazší orientace, větší informovanost o okolní krajině) značené stezky před nevyznačeným terénem



bezpečný pohyb jezdců a koní (vyloučení přechodů přes nebezpečná a neprostupná místa)



předchází se škodám způsobeným jezdci, kteří by díky bloudění (nebo z neukázněnosti)

zvolili jízdu porostem, přes zemědělské kultury nebo pastviny 

zvýšený komfort vybavení pro jezdce a koně na stanicích (kruhové ohrady, vaziště) mimo

sezónu výrazně zlepší podmínky pro místní majitele koní – provozovatele stanic 

významné prodlouţení turistické sezóny (pro turistiku na koni je nejvhodnější jaro a

podzim) 5.2 Ekonomický přínos Ekonomický přínos přináší turistika na koni jak pro stanice, tak pro další obyvatele a sluţby v okolí stezky, např. 

zvýšení trţeb pro provozovatele stavování a občerstvení,

pro dopravce koní 

zvýšení odbytu krmiva od místních zemědělců, vyuţití sluţeb


místních veterinářů, podkovářů 

pastevní vyuţití nevyuţitých ploch

5.3. Vliv pohybu koní z hlediska turistické atraktivity území 

zkušenosti ukázaly, ţe pouhý pobyt koní turistů na stanicích výrazně zvyšuje atraktivitu míst i pro ostatní hosty, především rodiny s dětmi



při promyšleném vedení stezek setkání s koňmi oceňují i pěší turisté, fotografové a další milovníky romantiky a historie



návštěvníkům – jezdcům je umoţněno rozsáhlé pozorování zvěře v přírodě – zvěř se jezdce na koni nebojí

5.4 Rizika 

riziko přenosu chorob koní



riziko zranění koně ve špatně dostupném terénu



riziko poškození povrchu stezky v určitých situacích



riziko vyplývající z moţného střetu jezdce především s cyklistou



riziko pohybu neukázněných turistů s koňmi

5.5 Možnost eliminace rizik 

důsledné dodrţování veterinárních předpisů, dodrţování zásad zoohygieny, především ve smyslu oddělení prostor pro pobyt vlastníc koní stanice od prostor pro koně hostů



dodrţování schémat očkování a odčervení u vlastních koní na stanicích



důsledná kontrola kompletnosti dokumentace koní hostů, dodrţování pravidel evidence pohybu koní na stanicích



při jízdě v terénu dodrţování bezpečnostních pravidel, pravidel pohyb po stezce, nepřeceňování vlastních sil ani sil koně



správné vybavení turistů na koni, včetně lékárničky pro první pomoc a kontaktů pro nouzové situace, vzdělávání jezdecké veřejnosti v oblasti první pomoci pro koně a jezdce




vedení jezdeckých stezek po cestách s vhodným povrchem, pokud moţno s vyloučením povrchů, které můţe pohyb koní především v deštivém počasí poškodit a které mohou vést i k úrazu koní



souběh s cyklistickou stezkou jen v nouzových případech (křiţovatky, mosty, odpočívadla)



osvěta mezi jezdeckou veřejností

5.6 Návrh tras jezdeckých stezek 

vyhledání a zajištění popisu stanic na daném území (pokud s nimi počítáme)



zjištění a iniciace zájmu případných dalších stanic



osobní setkání se ostatními zájemci



dokončení návrhu rámcového vedení jezdeckých stezek



rozdělení navrţených stezek mezi jednotlivé značkaře

5.6.1 Kritéria vedení trasy Výběr trasy je především omezen platnou legislativou (viz. Kapitola 4.) Zásadním kritériem je takové vedení trasy, aby nedocházelo k porušování zákonů upravujících pohyb koní a aby byly respektovány poţadavky ochrany ţivotního prostředí. Z hlediska výběru trasy jsou dále z hlediska bezpečnosti riziková následující místa: 

silně frekventované velké komunikace, trať



brodění větších nebo hlubokých vodních toků



přechod hlubokých koryt (potok, erozní rýha)



sídla (města, obce)



ohrazené pastviny



místa neprostupná vzhledem k zájmům ochrany přírody



zemědělsky vyuţívané plochy (pole, louky), po sklizni sice vyuţitelné, ale pro vedení stezky celoročně vyuţívané nevhodné




nevhodný je souběh s cyklotrasou, s pěší stezkou, pokud není cesta alespoň 2 metry (naopak s lyţařskými trasami je souběh vhodný, pokud vedou po cestách)

5.6.2 Povrch, vedení stezky v terénu Ideálním povrchem pro jezdeckou stezku je dostatečně pevná, ale přitom pruţná cesta – v našich podmínkách toto nejlépe splňují polní a lesní cesty, cesty na hrázích rybníků, vhodné je i vedení koní po středních travnatých pásech cest. Stezka můţe být vedena, pokud nelze jinak, i po dostatečně široké krajnici méně frekventované komunikace – vyhovují především silničky 3. třídy nebo místní a obsluţné komunikace. Stezky tvořící hlavní páteřní trasy vedou jak v nejdůleţitějších směrech a napojují se na síť do sousedních krajů a zemí, tak mohou vést i event. na dalších významných trasách (historická trasa). Je třeba, aby v okolí stezek bylo dostatek stanic pro přenocování jezdců a koní. Na trase je potřeba dostatek míst vhodných k odpočinku, moţnost občerstvení, napojení koní. Stezka by měla vést zajímavým prostředím (historické památky, přírodní zajímavosti, vody, romantický terén). Trasy musí být přizpůsobovány terénním podmínkám při dodrţení neplánovaného směru. V případě, ţe na vybrané trasy jsou místa, která mohou znamenat překáţku pouze pro některé jezdce a koně (brodění řeky), je moţno pro daný úsek vyznačit i variantní trasu.

5.6.3 Stanice turistiky na koni Stanicí turistiky na koni rozumíme místo, kde je moţné přenocování pro jezdce i jeho koně. Připravuje se kategorizace stanic (luxusní penziony – moţnost stanování atd.). Není podmínkou, aby stanicí bylo pouze místo, kde se chovají koně. Příleţitost se nabízí i dalším penzionům a ubytovacím zařízením, která mohou zajistit bezpečné přenocování pro koně hostů. 5.6.4 Schvalování tras jezdeckých stezek 

projednání souhlasu k vedení tras stezek s orgány ochrany

přírody 

event. úprava navrţených tras



projednání souhlasu k vyznačení stezky s majiteli pozemků




event. úprava navrţených tras



určení barvy vyznačení jednotlivých stezek

5.6.5 Souhlas majitelů pozemků Pro realizaci jezdeckých stezek byla zvolena praxe fungující jiţ 120 let v rámci Klubu českých turistů při vytváření systému značených stezek pro pěší turistiku. Po vytipování trasy vhodné pro vedení stezky je třeba vyhledat všechny majitele či nájemce trasou dotčených pozemků. Potřebné informace je moţno zjistit jak na katastrálních úřadech, tak na obcích, příp. u lesních správců, orgánů ochrany přírody. Majitelé jsou osloveni, jsou informováni o významu stezky a výhodách jejího zřízení a poţádání o písemný souhlas s vyznačením stezky na svém pozemku (vzor jednoduchého formuláře v příloze). V souhlasu jsou pozemky popsány co nejpodrobněji, nevyţaduje se uvedení parcelního čísla, i kdyţ je toto výhodou. Souhlas nemá platnost ţádného dokumentačního typu věcného břemene nebo smlouvy. Praxe ukazuje, ţe tento jednoduchý způsob jednání s majiteli pozemků se dlouhodobě osvědčil a zajišťuje dostatečnou stálost tras a stezek. Je třeba zdůraznit, ţe vznik značené jezdecké stezky slouţí nikoliv jako restriktivní krok, jezdci na koních mají dále moţnost vyuţívat k pohybu veškerá území, kde to platná legislativa nezakazuje. Je však předpoklad, ţe jezdci budou vyznačenou stezku vyuţívat ve vlastním zájmu a tak budou eliminovány případy, kdy by jezdci např. při ztrátě orientace pouţili z hlediska jezdců a majitelů méně vhodné trasy. Při přípravě tras stezek je kromě majitelů pozemků velmi uţitečná spolupráce s obcemi. Obce jsou v řadě případů majiteli pozemků, avšak důleţitá je podpora obce pro vlastní myšlenku turistiky na koni. 5.6.6 Souhlas dalších subjektů ve vybraných územích V územích podléhajících některému ze stupňů ochrany vyplývající z legislativy týkající e ochrany přírody a krajiny, event. v územích podléhajících reţimu památkové péče, je kromě souhlasu vlastníka či nájemce pozemku zajišťován i souhlas orgánů ochrany přírody, event. orgánů památkové péče.


5.6.7 Realizace vlastního vyznačení stezky 

terénní práce značkařů – vyznačení stezky



zakreslení hotové stezky do mapy KČT 1: 50 000



instalace směrovek a rozcestníků

5.6.8 Značení v terénu Pro značení stezek je vyuţita metodika značení turistických tras pouţívaná Klubem českých turistů (KČT). Vyznačení jezdecké stezky se provádí značkami malovanými nejlépe písmomalířskými barvami na kmeny stromů, telegrafní sloupy a jiná vhodná místa, event. i na zvláštní kůly (délka 2m, dřevo, někde se pouţívá recyklovaný plast). Značka je čtvercová, bílá, má rozměr 10x10 cm, v jejím středu je barevný terčík o průměru 6 cm v jedné ze čtyř barev (červená a modrá pro hlavní trasy, zelená pro trasy vedlejší, ţlutá pro místní spojky odbočky). Stezky vyznačené stejnou barvou se smějí rozdvojovat nebo kříţit jen ve zcela výjimečných případech. Na důleţitých místech (křiţovatky, odbočky) jsou značky doplněny o směrovky – rozcestníky (tabulky obdobného typu jako u pěší turistiky). 5.6.9 Údržba jezdecké stezky Údrţbu značení jezdecké stezky přebírá KČT. První údrţba se provádí 1 rok po vyznačení stezky. Další údrţba značení stezky se následně provádí vţdy jednou za tři roky. Tuto údrţbu jiţ přebírá včetně financování KČT. Údrţba cest není nijak centrálně organizována. KČT provádí větší údrţbu jen v mimořádných případech (tak tomu např. bylo po povodních v r. 2002). Je proto důleţité, aby jezdecké stezky vedly, pokud je to moţné. Po cestách s kvalitním povrchem, především v případech, kdy jsou tyto cesty vyuţívané i jinak. Pohyb koní pak na cestě nezanechává ţádné škody. Vzhledem k frekvenci pohybu koní je nutné nepřeceňovat moţnost poškození povrchu stezky průchodem koní. V porovnání např. s pohybem mnoţství jízdních kol na nezpevněné cestě nejsou škody způsobené kopyty koní zdaleka tak významné.


5.7 Inventář na jezdecké stezce 5.7.1 Úvaziště Úvaziště jsou budována z masivního vakuově impregnovaného dřeva, délka příčného břevna 4 m, podpěry zapuštěné do země do hloubky 0,8 - 1 m, nad zemí ve výšce 1 - 1,2 m ( celková délka odpěr 2 m ). Majitel či provozovatel stáje (restaurace, koupaliště, hradu, obchodu ), kde bude úvaziště stát, musí zajistit místo dostatečně veliké a bezproblémové z hlediska vlastnictví pozemku a zavázat se k údrţbě a úklidu okolí úvaziště. 5.7.2 Stojany s informačními tabulemi Informační tabule je vhodné instalovat na exponovaných místech jezdeckých stezek ( např. při vjezdu do biosférické rezervace, na hranici národního parku ). Kromě mapy by tabule měla obsahovat i text pravidel chování na stezce. Nabízí se i moţnost tématiku koní zahrnout jako zastavení do naučných stezek (soustřeďování dříví koňmi, práce soumarů a jejich koní, historie Zlaté stezky ). 5.7.3 Ohrady pro koně Kruhové ohrady jsou univerzálním inventářem – mohou slouţit jak pro přenocování či odpočinek koní hostů, tak i mimo turistickou sezónu pro výcvik vlastních koní na stanici. 5.7.4 Další inventář na jezdecké stezce Odpočívadla, přístřešky, napajedla, můstky 5.8 Cenové kalkulace na inventář stezky kalkulace pro úvaziště ( závisí na pouţité technologii, délce úvaziště a ceně práce ) – cena i s vystavěním „na klíč“ 4000,- - 7000,- Kč kalkulace pro kruhovou ohradu ( dle velikosti ohrady, při stavbě „na klíč“ ) - ohrada o průměru 16 metrů cca 40 000,- Kč - ohrady o průměru 8 metrů cca 20 000,- Kč


5.9 Přeshraniční spolupráce Zájem o vyuţívání jezdeckých stezek v českém příhraničí je velký např. u německých či u rakouských jezdců. Na základě vzájemné spolupráce lze získat i finanční zdroje z evropské unie. Jako velmi důleţitá se jeví nutnost trvat hned od počátku na dodrţování české legislativy a pravidel chování v přírodě a na stezce ze strany zahraničních jezdců. Přeshraniční spolupráce se úspěšně rozvíjí jiţ třetím rokem (Jihočeská oblast), a to v oblasti vzájemné výměny zkušeností, při společném organizování akcí a při vzájemné účasti na akcích s koňmi, pořádaných partnery.


6. Metodika značení hipostezek v ČR aneb NIKDY NEBUDE VYNALEZEN SYSTÉM, KTERÝ BY ZCELA ODSTARNIL NUTNOST PRACOVAT Pro značení stezek je vyuţita metodika značení pěších turistických tras pouţívané Klubem českých turistů (KČT). Důvody pro pouţití metodiky značení pěších tras i pro jezdeckou turistiku jsou tyto: -

na trati se jen málokdy cválá, kluše se spíše pro zpestření, proto rychlost pohybu vpřed je blízká spíše pěšímu turistovi neţ cykloturistovi nebo lyţaři; skupina turistů s koňmi s sebou často mívá soumary, čili koně s nákladem, a ti se také nemohou pohybovat v rychlejších chodech

-

také četnost a výše umístění pěších značek odpovídá očekávání turistů na koni mnohem lépe neţ jiné druhy značení

-

při dálkových pochodech jezdci často vedou koně za ruce, a stávají se z nich tedy pěší, umísťovat značku příliš vysoko by bylo tedy zbytečné

-

jezdci sledují cestu pro koně, starají se kam koně kladou nohy a hledí tedy v mírném úhlu před sebe tak, aby pohledem pokryli nejbliţších několik metrů, značka umístěná vysoko by byla proto neţádoucí a snadno přehlédnutelná.

6.1 Obecné zásady značení Poţadavky na turistické značení jsou upraveny ČSN 01 8025: 1989 Turistické značenie. Značené cesty jsou zásadně obousměrné. Značka se maluje vzhledem k trase cesty jako čelní, přeponová, rohová nebo boční, výjimečně můţe být i na kameni nebo značkařském kolíku. Za rozcestím se umisťují dvě značky – první tak, aby byla viditelná při příchodu, druhá, tzv. potvrzovací, za odbočením. Odbočení např. do hustého porostu bývá označeno tzv. brankou, dvěma značkami vedle sebe – vpravo i vlevo. V dlouhém úseku bez odboček se umísťují tzv.


útěchové značky, které nemají být od sebe vzdáleny více neţ 250 m. Na významných místech a rozcestích se umísťují rozcestníky s místními a směrovými tabulkami. 6.2 Pravidla značení jezdeckých stezek Trasování Značené jezdecké trasy se navrhují tak, aby nevznikal jejich souběh se značenou trasou jiného přesunu (pěší, lyţařskou, cyklistickou). V nutných případech, kdy není jiná moţnost, lze vést tyto trasy v souběhu se značenými trasami jiného přesunu jen tehdy, je-li vyuţitelná šířka cesty v celém takovém úseku minimálně 2 m. Pokud se nejedná o zpevněnou cestu, je zároveň nutné na obou koncích takového souběhu umístit upozornění pro jezdce, po jaké straně cesty musí své koně vést tak, aby kopyta koní nepoškodila cestu v celé její šíři. Umístění Značky a šipky jezdeckých tras umísťujeme ve výšce cca 180 cm nad zemí. V případě souběhu se značenou trasou jiného přesunu je umísťujeme ve výši 10 cm nad kaţdou pěší nebo lyţařskou značkou a 20 cm pod kaţdou cykloznačkou. Značky a šipky jsou v terénu umísťovány na vhodné objekty způsobem shodným s pravidly umísťování značek a šipek pěších tras. Rovněţ hustota značení jezdeckých a pěších tras je shodná.

Rozměry Jezdeckou značku tvoří bílý čtverec 10 x 10 cm, uvnitř kterého je souměrně umístěn barevný kruh o průměru 6 cm. Šířka mezery mezi bílou a barevnou částí je 0,5 cm (viz obrázek Průběţná značka). Lze pouţít i šipek, jejichţ provedení je shodné se šipkami u místního značení pěších tras. Pro zlepšení viditelnosti na větší vzdálenost je moţné pouţít i značku větších rozměrů, tzv. volavku.


Směrovky a tabulky Směrovky a tabulky pro jezdecké trasy jsou textově i barevně shodné se směrovkami pěších tras s tím, ţe v jejich záhlaví je uveden text „Jezdecké stezka KČT“ a v hrotu směrovek je zobrazen kruh, barevně odpovídající dané jezdecké trase. Tyto směrovky a tabulky se umísťují podle pravidel shodných s pravidly umísťování směrovek a tabulek pěších tras. Na společných textačních informačních místech s trasami jiných přesunů jsou směrovky jezdeckých tras umísťovány nad směrovkami pěších a lyţařských tras a pod směrovkami cyklotras.

Barva trasy Určení barvy konkrétní jezdecké stezky odpovídá systému barevného odlišení u pěších značených tras. Hlavní tranzity (S – J větve, Z – V tranzit, tranzit hraniční apod.) jsou značeny červeně, další vedlejší větve modře, regionální a místní jezdecké trasy zeleně nebo ţlutě. Je nutné dbát na to, aby se pokud moţno nekříţily jezdecké stezky téţe barvy, či aby se hlavní větve tranzitu při svém rozdvojení či dalším dělení nerozdělily na barevně stejně značené trasy. Číslo trasy Kaţdé nové značené jezdecké trase je přiděleno její celostátně platné třímístné evidenční číslo, které odpovídá její barvě: červené trasy č. 101 – 299, modré trasy č. 301 – 499, zelené trasy č. 501 – 699 a ţluté trasy č. 701 – 899. Barvu i evidenční číslo nově plánovaným trasám centrálně přiděluje pověřený pracovník Sekce značení jezdeckých stezek Rady značení KČT. Jízdárenské okruhy Jízdárenské okruhy (pro komerční jezdeckou turistiku) budou značeny barevným symbolem podkovy v bílém čtverci o vnějším rozměru 10 x 10 cm (viz obrázek Okruţní značka). Tyto okruhy nemají evidenční číslo, nevybavují se směrovkami ani tabulkami a značkaři KČT je značí a provádějí jejich údrţbu pouze na základě Dohody o provedení práce, uzavřené mezi


majitelem stáje a příslušným značkařem, na základě které jim budou uhrazeny všechny náklady (tj. materiál, cestovní náhrady i práce). Městské jezdecké okruhy Městské jezdecké okruhy jsou jezdecké trasy vedoucí městem. Pokud zapadají do koncepce tvorby sítě jezdeckých stezek v ČR, mohou být po odsouhlasení Sekcí značení jezdeckých stezek Rady značení KČT brány jako regionální či místní jezdecké trasy. Podle tohoto principu jsou pak vyznačeny stejným způsobem jako ostatní jezdecké trasy (zpravidla zelenou nebo ţlutou barvou) a vybaveny potřebnými směrovkami a tabulkami. Pokud nezapadají do značení sítě jezdeckých stezek, bude se k nim přistupovat jako k místním okruhům, a značení i přístup k nim bude stejný jako u jízdárenských okruhů. Značení stezek

Pro jezdecké stezky byly Klubem českých turistů schváleny následující značky:


7. Pravidla pohybu na jezdecké stezce aneb NEDŮSLEDNOST JE TO JEDINÉ, V ČEM JSOU LIDÉ DŮSLEDNÍ 1) Ve vztahu k ţivotnímu prostředí i provozu na stezce jsou nejvýhodnější skupinky tvořené třemi aţ osmi jezdci. 2) Nevjíţdějte do luk, polí nebo lesních porostů a nerušte zvěř. 3) Dbejte místních omezení a nařízení na některých úsecích stezky ( klid pro zvěř, těţba dřeva). 4) Buďte ohleduplní k ostatním uţivatelům stezek. Upozorněte lidi před sebou, ţe budete předjíţdět a zpomalte tak, abyste je bezpečně minuli. Chodce míjíme zásadně v kroku, zvláštní opatrnost věnujeme také cyklistům. Předjíţdíme výhradně zleva. 5) Na frekventované nebo rozbahněné stezce jezděte v zástupu. Buďte ohleduplní k povrchu stezky, který kopyta koní mohou poškodit. 6) Cválejte pouze v bezpečných a přehledných úsecích, překáţky z důvodu bezpečnosti raději překročte nebo obcházejte. Úzké ohyby cesty projíţdějte krokem. 7) Pokud se rozhodnete tábořit mimo stanici, učiňte tak na vyhrazeném tábořišti nebo na místě, kde vám to povolil majitel pozemku. 8) Chraňte prostředí stezky. Odvezte si s sebou všechny odpadky a nezapomeňte ze stezky odstranit i trus vašeho koně. 9) Buďte očima a ušima sítě stezek. Upozorněte stanici na moţné problémy (vyvrácené stromy, poškozené značení, vysypané odpadky, sesuv půdy apod.) 10) Volně pobíhající psi na stezku nepatří. Z bezpečnostních důvodů se toto pravidlo vztahuje také prostor tábořišť a jezdeckých stanic. 11) Kaţdý jezdec vjíţdí na stezku na vlastní nebezpečí. Pokud při jízdě utrpí újmu nebo úraz daný charakterem prostředí nebo terénu, nemůţe poţadovat náhradu po vlastníkovi lesa či pozemků, ani po ţádném dalším zainteresovaném subjektu. 12) Mějte na paměti, ţe ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce. Váš kůň můţe být první, kterého ostatní uţivatelé stezky poznají. To, jak se zachováte, vytvoří obraz místních jezdců. Na otázky odpovídejte s ochotou, jste v té chvíli představitelem všech jezdců.


POUŽITÁ LITERATURA: ANDRLOVÁ, M.: Turistika na koni v biosférické rezervaci Šumava – studie koncepce rozvoje. 2006. (Studie byla vytvořena v rámci projektu „Šetrný turismus – šance pro Biosférickou rezervaci Šumava“ SBORNÍK REFERÁTŮ.: Hipoturistika jako forma rekreace, lesní hospodářství, ochrana přírody a krajiny – fakta a střety. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: 2009. 92 s. ISBN 978-80-02_02122-3

FOTO: Petr Vrana, Iva Hlobilová


1. Úvod aneb PROČ PRÁVĚ HIPOTURISTIKA?

Recommend Documents