1 STRUKTURA SEMINÁRNÍ (ABSOLVENTSKÉ) PRÁCE 1. Přední strana obalu – podle uvedeného vzoru (týká se jen absolventské práce) 2. Titulní list – podle uvedeného vzoru 3. Abstrakt 4. Prohlášení - dle vzoru 5. Obsah – stránky kapitol a podkapitol 6. Úvod – nečíslujeme, nebo číslujeme od 0, potom musí být očíslován i závěr; od této stránky začíná vlastní číslování stránek dokumentu 7. Kapitoly a podkapitoly – práci rozdělujeme do jednotlivých kapitol a podkapitol dle logického smyslu a desetinného třídění 8. Závěr – stejně jako úvod nečíslujeme (pokud nečíslujeme úvod) 9. Seznam použité literatury a pramenů – nečíslujeme, uvádíme v obsahu; končí zde číslování stránek seminární práce. Jednotlivé publikace uvádíme v abecedním pořadí dle příjmení autora. Seznam literatury musí zahrnovat všechny prameny, knihy, zákony, odborné časopisy, internetové odkazy a další studijní podklady, z nichž je čerpáno. 10. Seznam tabulek, grafů, obrázků – není povinný 11. Přílohy – tvoří je např. ukázky vyplněných dotazníků, pomocné tabulky, diagramy, schémata, vzory písemností, různé obrazové materiály, fotografie… 12. Poděkování – není povinné
2 FORMÁLNÍ A GRAFICKÁ ÚPRAVA PRÁCE Tisk -
práci tiskneme pouze po jedné straně listu na bílé, čisté kancelářské papíry formátu A4
-
seminární práci odevzdáváme v 1 vyhotovení, absolventskou práci ve 3 vyhotoveních + v elektronické podobě na nosiči dat (CD). Vytištěné práce musí být svázány, postačí kroužková vazba
Vzhled stránky -
levý okraj 3,5 cm
-
pravý, horní a dolní okraj 2,5 cm
-
číslování stránek - v zápatí, zarovnané na střed
-
číslování stránek začíná od úvodu, končí u seznamu použité literatury popř. je-li seznam příloh
Kapitoly
-
začínají na nové stránce
-
názvy kapitol vel. písma 14, tučné, všechny znaky velkým písmem, písmo Arial (používáme příslušný styl, aby pak bylo možno generovat obsah – většinou Nadpis 1)
-
pod názvem je mezera odpovídající volnému řádku, pro nastavení mezer za názvem kapitol a před a za názvem podkapitol využíváme nastavení meziodstavcových mezer
-
kapitolou 0 je úvod , poslední kapitolou je závěr (nebo úvod a závěr nečíslujeme; obojí uvádíme v obsahu!)
-
za číslem kapitoly není tečka, za názvem kapitoly také ne (pokud správně použijete styly není nutné o tom téměř přemýšlet); mezi číslicí a názvem min. 2 mezery (platí pro všechny úrovně)
Podkapitoly -
názvy podkapitol se píší běžně max. vel písma 12 s počátečním velkým písmenem, písmem Arial
-
tučně (opět využíváme styl – většinou upravený Nadpis 2)
-
za poslední číslicí není tečka, stejně tak za posledním znakem nadpisu
-
po tečce uvnitř číslování není mezera (např. 1.2 Teorie motivace)
-
pod názvem mezera odpovídající volnému řádku, nad názvem mezera odpovídající volnému řádku + 6 b.
Podkapitoly – další úroveň -
název vel. písma 12 – nezvýrazněné, písmo Arial (1.2.1 Teorie instrumentality) – používáme upravený styl Nadpis 3
-
pod názvem mezera odpovídající volnému řádku, nad názvem mezera odpovídající volnému řádku + 6 b.
Pokud to práce vyžaduje, používáme i další úrovně, vždy však využíváme příslušných stylů pro nadpisy jednotlivých částí textu. Tyto nadpisy jsou pak již psané běžným písmem, vel. 12 a nejsou zvýrazňovány.
Vlastní text -
píšeme vel. písma 12 – Times New Roman nebo jiným patkovým písmem
-
text zarovnáváme do bloku
-
odstavce oddělujeme jedním volným řádkem
-
řádkování 1,5 řádku
-
dodržujeme ČSN 01 6910
-
grafy, obrázky či tabulky označujeme číslem a názvem (v textu pod, v příloze nad) např. Obr. 23 - Líc šeku
Citace Citace rozdělujeme na přímé a nepřímé podle způsobu přebírání textů. Citace přímá označuje doslovně převzatý text. Množství přímých citací by nemělo překročit 10% z celého textu. Vědecká práce by neměla být pouze kompilací cizích názorů. U seminárních prací se toleruje hranice 30%. Citujeme pouze myšlenky, které nelze vyjádřit vlastními slovy bez změny jejich významu. Citujeme zásadně z primárních dokumentů. Při přebírání citací z jiných zdrojů vznikají zbytečné nepřesnosti. Citace tedy vytvářejte přímo z primárního pramene.
Při přímé citaci je dále třeba dbát na zachování jazyka dokumentu. Citace nepřímá neboli parafráze. Cizí myšlenku přeformulujeme vlastními slovy tak, aby nebyla vytržená z kontextu nebo neztratila svůj původní význam. Nepřímou citací může být mnohdy celá kapitola. Množství nepřímých citací není ve vědecké práci nijak omezeno. Zdroje, z kterých citujeme, je povinné uvádět v předepsané formě dle ČSN ISO 690-2 z roku 2011. Norma připouští několik způsobů uvádění zdrojů. Pro potřeby naší školy je doporučen Harvardský systém uvádění bibliografických citací – (jméno, rok). V rámci textu Citovaný text označíme uvozovkami a kurzívou a do kulaté závorky uvedeme jméno tvůrce, datum vydání a tzv. lokaci citace ve zdroji (stránku, ze které je citováno). U nepřímé citace text nijak neoznačujeme, v kulaté závorce uvádíme pouze jméno tvůrce a rok vydání. Pokud se jméno tvůrce vyskytuje přirozeně v textu, následuje pouze rok v kulatých závorkách. Pokud mají dva nebo více zdrojů stejného tvůrce i rok vydání, odlišují se malými písmeny abecedy přiřazenými k roku vydání. V takovém případě se písmena uvádí i v závěrečném soupisu bibliografických citací. Pokud je nutné uvést dva či více zdrojů, uvádějí se v jedněch kulatých závorkách a oddělují se středníkem. Příklad „Na intrapersonální úrovni se komunikační výzkum soustřeďuje na zpracování informace“ (McQuail, 2002, s. 29). Například Holá (2006) tvrdí, že komunikaci lze charakterizovat jako proces sdílení určitých informací. „Řečené však ještě neznamená slyšené.“ (Šuleř, 2009b, s. 75) Přehled použitých zdrojů Všechny citované zdroje (přímo i nepřímo) je pak povinné přesně identifikovat v závěrečném přehledu použitých zdrojů (Seznamu literatury a pramenů). Zdroje jsou zde členěny dle druhu pramenů.
Bibliografické citace jsou uspořádány v seznamu v abecedním pořadí podle příjmení autorů. Rok vydání se u této metody neuvádí až za nakladatele, ale přímo za tvůrce po čárce. Odkaz tedy obsahuje příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. Název publikace kurzívou. Vydání. Místo vydání: nakladatelství, rok. Počet stran. ISBN. Příklad tištěného zdroje HOLÁ, Jana. 2006. Interní komunikace ve firmě. Brno: Computer Press, 2006. 145 s. ISBN 80-251-1250-0. (možné i HOLÁ, J. 2006. Interní komunikace ve firmě. Brno: Computer Press, 2006. 145 s. ISBN 80-251-1250-0.) McQUAIL, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2002. s. 120-125. ISBN 80-7178-714-0. ŠULEŘ, Oldřich. 2009b. 100 klíčových manažerských technik: komunikování, vedení lidí, rozhodování a organizování. Brno: Computer Press, 2009. 144 s. ISBN 978-80-251-2173-3. Článek v časopisu Uvádí se: Autor. Název, Název zdrojového dokumentu (noviny, časopis). Rok, ročník, číslo svazku, strany od do. ISSN Příklad GALLISTL, Vladan. První guvernér bez podpisu. Týden. 2010, č. 32, s. 59. ISSN 1210-9940 Norma - příklad ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. s. 40. Třídící znak 01 0197
Elektronické dokumenty Vedle uvedený údajů (autor, název apod.) by měly elektronické dokumenty obsahovat i typ média pro elektronické informační zdroje, neboli typ nosiče. Píše se v hranaté závorce za názvem v jazyce tvorby bibliografické citace. Většinou se používá univerzální označení [online]. Vzhledem k časté aktualizaci el. zdrojů se do bibliografické citace uvádí datum vydání. aktualizace. Povinným údajem pro el. zdroje je i datum citování, které se uvádí do hranaté závorky. Uvozuje se formulací „cit.“ Posledním povinným údajem pro el. dokumenty je dostupnost a přístup. Informace o umístění se uvádějí formulací „Dostupné z:“ a měly by odkazovat na zdroj, který byl skutečně otevřen (přesné URL) Příklad RYGELOVÁ, Pavla. – VYČÍTALOVÁ, Lucie. Jaký byl OPEN ACCESS WEEK 2010 v Česku [online]. 2010 [cit. 2011-05-25]. Dostupné z:
. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Genderové statistiky, Základní pojmy. [online]. 2011 [cit. 2011-12-20]. Dostupné na: . zákon Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 53885419. Dostupný také z: . ISSN 1211-1244. Pozn.: Citování zákonů norma neupravuje, lze ale použít model bibliografické citace pro příspěvky v periodiku (výjimkou je pouze umístění data).
Abstrakt Nesmí být psán v 1. osobě jednotného čísla (v tzv. ich-formě). Jedná se o min. 5 – 7 rozvitých vět charakterizujících práci; stručně informuje o cíli, metodách, logické struktuře, výsledcích a závěrech práce. Příklad formulace:
ABSTRAKT (Velikost písma 14, tučně, velkými písmeny – viz název kapitol)
Seminární (absolventská) práce se zabývá (věnuje, zaměřuje na) ……………… Ve své teoretické části pojednává o ………. V praktické části se zabývá …….. Cílem práce je …………. Základem pro hodnocení jsou ……………… atd. (Velikost písma 12)
Umístí se na 2 stranu – v jazyce českém do první poloviny stránky + v cizím jazyce (znovu včetně nadpisu) do druhé poloviny stránky; dodržují se okraje dokumentu – horní a dolní 2,5 cm, levý 3,5 cm, pravý 2,5 cm. Text je zarovnán vlevo.
Obsah Generuje se z dobře naformátovaného dokumentu, obsahuje vodící znak – tečku; umísťuje se na 3. stranu práce. Název je formálně upraven jako název kapitol, velikost písma 12. Na začátek ještě před úvod se uvádí, bez očíslování stánek: ABSTRAKT PROHLÁŠENÍ (Velikost písma 12, zarovnané zleva, bez očíslování stránek)
Vzor obsahu
OBSAH ABSTRAKT ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ ÚVOD ..................................................................................................................... 1 1 MOTIVACE A JEJÍ ZÁKLADNÍ TYPY ............................................................... 3 1.1 Základní typy motivace ............................................................................. 3 1.2 Teorie motivace ......................................................................................... 4 1.2.1 Teorie instrumentalisty ........................................................................ 4 1.2.2 Teorie zaměřené na obsah ................................................................. 5 2 MOTIVAČNÍ TYPY LIDÍ ..................................................................................... 7 . . . ZÁVĚR ...................................................................................................................35 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................36 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................37 PŘÍLOHY Uspořádání obsahu z hlediska zarovnání textu vychází z vlastního nastavení pro generování obsahu, může být vše zarovnáno i zleva, jak stanovuje ČSN Na závěr obsahu se uvádí: SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY vše zarovnané zleva, není očíslováno jako kapitola, kromě seznamu použité literatury bez očíslování stránek, neboť tyto stránky se nečíslují. Seznamu literatury může předcházet seznam tabulek, grafů nebo obrázků – není povinná součást.
