1.-2.
září
STŘEŠNÍ KRYTINY SKLÁDANÉ STŘEŠNÍ KRYTINY Skládané krytiny jsou krytiny vyrobené z plošných rovinných nebo tvarovaných prvků vzájemné propojených buď pouze přesahem nebo pomocí drážek či lišt. Drážky na krytině mohou být provedené buď přímo ve výrobně (např. u keramických či betonových tašek), nebo až na stavbě (u krytiny plechové hladké). DRUHY SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN Pálená krytina Uplatňují se tvarově různé druhy pálených cihelných tašek (obyčejná taška - bobrovka, drážková taška ražená, drážková taška tažená, vlnovka (esovky), prejzy, hřebenáče aj.). Kladou se na laťování o roztečích stanovených výrobcem daného typu tašky. Nejběžnější krytinou je taška bobrovka, obdélníkového tvaru, s dolní hranou zaoblenou, rozměrů 380 x 175 x 15 mm, přibližné hmotnosti 1,75 kg. Je vhodná ke krytí střech se sklonem nejméně 35° v provedení jako jednoduchá krytina (loučová), jako dvojitá krytina na řídké laťování (korunová) a jako dvojitá tašková krytina (šupinová). Kvalitnější jsou drážkové tašky. Mají obdélníkový tvar a používají se ke krytí střešních ploch se sklonem od 40° (do 400 m nadmořské výšky). Těsnost spár je zajištěna překrytím drážek nejen v horizontální spáře, ale i ve spádové spáře. Dvoudrážkové tašky se vyrábějí ražené a dodávají se pod obchodním názvem Varia (rozměr 419 x 240 mm), Francouzká (rozměr 415 x 255 mm), Holland (rozměr 420 x 250 mm) a Portugal (rozměr 343 x 195 mm). Prejzová krytina je vhodná zejména jako krytina barokních staveb. Je poměrně těžká, pracná, ale esteticky účinná. Skládá se ze dvou tvarovek, spodních háků (korýtek) a z vrchních prejzů neboli kůrek. Vyrábějí se tři druhy: velký formát, malý formát a staropražský formát. Ke kryti spojů v hřebenech a nárožích se používají hřebenáče. Dodávají se hladké TH-H, drážkové TH-dr a nosové TH-n. Kladou se do maltového lože a ke střešnímu plášti se připevňují příponkami. Hladkými hřebenáči se kryjí hřebeny a nároží střech z obyčejných tašek (bobrovek), drážkových ražených tašek, prejzů a vlnovek. Drážkové hřebenáče jsou určeny ke krytí střech z drážkových a ražených tašek. Povrchové úpravy tašek jsou přírodní, které mají charakteristickou červenou barvu, nebo upravované, a to engobováním, nebo glazováním. Povrchové úpravy mohou být různobarevné. Obr. pálená krytina Tondach
1
Betonová krytina Krytinu z betonových tašek lze použít v jakýchkoliv nadmořských výškách. Betonové tašky nemají takovou velikostní, tvarovou a barevnou rozmanitost jako tašky pálené. Z hlediska tvaru se dělí na tašky obyčejné a drážkové profilované. Z hlediska povrchových úprav jsou betonové tašky rovněž buď bez speciální povrchové úpravy, nebo upravované s nástřikem granulátu, akrylátu, nebo polymetylmetakrylátu. Barevné různosti lze dosáhnout, buď probarvením betonu (tašky bez speciální povrchové úpravy), nebo pomocí nástřiků, které umožňují širší barevnou škálu s výraznějšími barvami. Betonové tašky kladou se na laťování o roztečích daných výrobcem daného typu tašky. Výrobce Bramac vyrábí typy Moravská PLUS, Alpská, MAX, NATURA, TEGALIT s povrchovými úpravami v barvě cihlové, višňové, tmavohnědé, černé, šedé. Stejné barvy mají i hřebenáče a doplňkové tašky. Krytina z přírodní břidlice Krytina z přírodní břidlice je nejkvalitnější, nejstálejší, a nejtrvanlivější ze všech krytin. Její životnost lze počítat na stovky let. Vyrábí se štípáním horniny, břidlice. Barevně se krytina neupravuje, rozdíly jsou dány zabarvením horniny, která se liší dle těžební lokality. Jednotlivé kameny mohou být tvarově i velikostně velmi rozmanité (obdélníky, čtverce, šestiúhelníky, kruhy i tvary zcela individuální). Tloušťky jsou od cca 3 do cca až 10 mm. Vnější hrany kamenů mohou mít buď přirozený nerovný charakter daný osekáváním, nebo u tlustých kamenů jsou hrany rovné, což je dáno řezáním. Řezané kameny mají na rozdíl od osekávaných zcela pravidelný tvar obvykle obdélníkový o rozměrech až 400 x 300 milimetrů. Krytina z břidlice se klade na bednění, nebo i na latě, zvláště v případě tlustých řezaných kamenů. K bednění se přibíjí měděnými hřebíky. Vláknocementová krytina Vláknocementová krytina je vyrobena ze směsi cementu, směsi organických a anorganických vláken a vody. Vláknocementová krytina je pevná, umožňuje difúzi vodních par, je schopná absorbovat vlhkost, izoluje a odolává vysokým teplotám, neměkne a ani se mimořádně neohřívá. Je nehořlavá, proto neumožňuje šíření požáru po povrchu. Díky své hladkosti odolává mechům a lišejníkům a dobře tlumí hluk dopadajícího deště a krupobití. Maloplošná rovná krytina se vyrábí s hladkým nebo břidlicovým povrchem probarvená do hmoty nebo povrchově barvená v barvě přírodní šedé, červené, hnědé, černé. Vyrábí se v různých tvarech, z nichž jsou nejčastější: - šablona 400x400 mm, tl.4 mm se spotřebou 10 ks/m (proti čtverci má zkosené dva rohy), - čtverec 400 x 400 mm, tl.4 mm, - obdélník 300 x 600 mm. Krytina je určena pro šikmé střechy od sklonu 25° i pro obklady vnějších stěn. Běžné tvary jsou doplněny příložkou (trojúhelník) a krajovkou (polovina čtverce). Klade se na bednění nebo latě s podkladní pojistnou folií. Přibíjí se pozinkovanými nebo měděnými hřebíky.
2
3.-4. září Vlnitá krytina je vhodná především pro tvarově jednoduché střechy. Vyrábí se v šířce 920 mm a délce 2 500 mm a l 250 mm. Tloušťka stěny 6 mm a výška vlny 60 mm. Předností je, že je lehká, přitom pevná a velmi odolná. Lehce se opracovává a snadno montuje na střechu. Krytina se pokládá na dřevěné latě nebo hranolky, na které se upevňuje ocelovými pozinkovanými vruty nebo závěsnými háky. Minimální sklon střechy je 11°, vhodný sklon střechy je 18°.
Vlnitá vláknocementová krytina 1 a hřebenáč hladké krytiny 2.
Plechové krytiny Krytina z tvarovaného plechu může být z plechových tvarovaných šablon délky 1 metr, nebo v podobě tvarovaných plechů délky 1 -10 metrů, ve tvaru vlnovek nebo lichoběžníků (tzv. trapézové plechy), případně i v podobě imitace taškových krytin (OMAK, SATJAM, LINDAB). Materiálem jsou ocelové pozinkované, ocelové poplastované, měděné, titanzinkové případně hliníkové plechy. Barevnost se dosahuje povrchovou úpravou nástřiky polyestery, polyuretany, plastizoly, polyvinyldenfluoridy, granuláty apod. Hliník lze eloxovat. Krytina se klade na dřevěné nebo ocelové vazničky o roztečích daných velikostí desek a určených výrobcem. Krytina plechová hladká - drážkovaná (jinak také plechová falcovaná) je nejstarším typem krytiny na bázi kovů. Vytváří se na střeše z plechových tabulí nebo pásů, případně dopředu přednastříhaných a předohýbaných. Nejčastějším materiálem je ocelový pozinkovaný plech, měděný plech, titanzinkový nebo plech ze speciální hliníkové slitiny. V poslední době se však uplatňuje hlavně plech titanzinkový a měděný. Barevnost plechů je obvykle daná barvou materiálu vlastního plechu, měděné plechy mohou být s patinou hnědou nebo zelenou, případně s povrchovou úpravou zinku, mosazi a bronzu. Nátěry se používají pouze na plechy ocelové pozinkované. Plechová krytina hladká se klade výhradně na bednění z prken, překližky či dřevoštěpkových desek. Proti kondenzaci vody na spodním povrchu plechů se pod plechovou krytinu hladkou vkládá mikroventilační vrstva. Plastové krytiny Plastové krytiny jsou krytiny většinou vyráběné z recyklovaných plastů doplněných barvivy a plnivy, nebo z plastů speciálně vyrobených pro střešní krytiny.
Plastové krytiny se vyrábějí ve formě šablon, desek nebo rolí jako jsou PVC, polykarbonát, polyester, polyetylen, atd. Plastové šablony se vyrábějí jako imitace břidlice, dřevěných došků a jiných krytin ve formě šablon. Výhoda je nižší cena a hmotnost oproti klasickým šablonám. Kladení se potom odvíjí od té krytiny, kterou plastová krytina napodobuje. Podkladem jsou proto především dřevěné latě, případně u vlnovek vazničky, nebo i bednění.
Plastové krytiny, které propouštějí světlo se s výhodou dají použít jako prosvětlení interiérů (nevytápěných prostor) jako doplněk k jiným krytinám, nebo jako krytina na pergoly, altány, automobilová stání atd.. Proto se označují jako tzv. světlopropustné plastové krytiny. PVC plastové krytiny - vynikají svými nízkými pořizovacími náklady a snadnou montáží. PVC desky jsou velmi efektivní a ekonomické řešení tam, kde potřebujeme krýt před vnějším prostředím za stálého přístupu světla.
3
Polykarbonátové plastové krytiny - vysoce koextrudovaná UV ochrana zvyšuje kvalitu a
životnost PC krytiny a materiál se stává vysoce mechanicky odolným. Odolává působení zásad i kyselin. Je však třeba se vyvarovat působení rozpouštědel. Polyesterové (PES) plastové krytiny - U PES desek je skelné vlákno nahrazeno efektivnějším a účelnějším nylonovým. Důkazem spolehlivosti a dlouhé životnosti jsou do dnes funkční střechy ze sklolaminátových desek. Velkou výhodou je teplotní a materiálová stálost, pevnost a chemická odolnost. Živičné krytiny Asfaltové šindele. Tato krytina má nízkou hmotnost (cca 10-12 kg/m2), je vysoce flexibilní a vyrábí se ve velkém množství tvarů a barev. Asfaltové šindele jsou tvořeny vnitřní nosnou vložkou z impregnované plsti, skelných vláken nebo z polyesteru s oboustrannou vrstvou asfaltu. Na povrchu šindele je posyp břidlicovou drtí nebo barevným granulátem. Posyp především chrání šindele před mechanickým poškozením a slunečním zářením, ale má i význam estetický. Každá šablona má na lícové straně samolepicí pásek, kterým jsou šindele dokonale a spolehlivě spojeny a vytváří kompaktní, větru odolávající střešní krytinu. Doporučený minimální sklon střechy pro montáž šindele bez použití dodatečné hydroizolace pod šindel je 15-20°, podle výrobce, s dodatečnou hydroizolací může být sklon i menší. Podkladem pod šindele je bednění z vyschlého řeziva. Bednění je nutno opatřit kvalitní vyrovnávací podložkou. Kromě šindelů tuzemské výroby se v ČR prodávají i výrobky zahraniční. Asfaltové vlnité desky (Onduline) jsou vyrobeny z organických vláken nasycených asfaltem slisovaných vysokým tlakem do vlnitých desek. Krytina je vhodná na střechy se sklonem od 5°, k zastřešení občanských staveb, chat, zahradních domků apod. Montuje se na dřevěné vazničky a připevňuje se speciálními Onduline hřeby s plastovou hlavou. Krytiny z dřevěných šindelů a z došků patří mezi klasické historické krytiny z přírodních materiálů, které se používaly a stále používají ve světě, od rozvojových zemí až po země na vysokém stupni civilizace včetně naší země. Dřevěné šindele se vyrábí ze dřeva jedlového, smrkového nebo cedrového. Šindele se vyrábějí řezáním nebo štípáním. Jejich vnější hrany jsou buď rovné, nebo jsou delší strany opatřené na jedné straně drážkou, přičemž druhá strana je seříznuta tak, aby se mohla zasunout do drážky šindele sousedního. Dřevěné šindele v klasickém řešení bez upravovaných hran se kladou jako dvojité (podobně jako pálené či betonové bobrovky) nebo trojité. Délky šindelů jsou extrémně rozdílné od cca 150 mm až po 1500 mm. Vnější povrch šindelů je vhodné ošetřit ochrannými prostředky. Krytina se klade na dřevěné latě o roztečích daných velikostí šindelů. Nejmenší šindele lze klást i na bednění. Došky se u nás vyrábí ze žitné slámy nebo z rákosí. Způsobů tvorby a vázání slaměných došků je několik, podkladem jsou však vždy latě nebo kulatina. Podobně je tomu u rákosu. Přivazování k latím (kulatině) se děje pomocí povřísel (u slaměných došků), případně vrbovým proutím, lýkem i pomocí drátů (hlavně došky rákosové). VLASTNOSTI SKLÁDANÝCH STŘEŠNÍCH KRYTIN Skládané krytiny jsou vytvořeny z plošných dílců rovinných nebo tvarovaných, kladených s přesahem nebo spojovaných na drážku nebo na lišty. Tyto krytiny musí bezpodmínečně odvádět vodu ze střechy, protože nejsou zpravidla vodotěsné. Proto minimální sklon střechy se skládanou krytinou musí být stanoven pro každý druh krytiny. Při sklonech střech větších než 45° se přibíjejí tašky pozinkovanými hřeby s velkou hlavou nebo se přivazují pozinkovaným drátem nebo se připevňují plechovými pozinkovanými sponami, popř. háčky. Skládané krytiny nejsou těsné proti vodě či sněhu za současného působení větru. Někdy se proto tyto krytiny nazývají také krytinami voduodvádějícími. Z výše uvedených důvodů může u těchto typů krytin dojít k zafoukání dešťové vody či sněhu do prostoru pod ně. Proto je nutno vkládat pod skládané krytiny pojistnou hydroizolační vrstvu. 4
5. – 6.
říjen
Povlakové krytiny (používají se převážně u plochých střech, ale lze je použít i u střech sklonitých s dřevěným krovem - na plné bednění). Povlakové krytiny jsou vodotěsné. • Hydroizolační asfaltové pásy s vložkou se skleněné rohože, nebo s hliníkovou fólií, se používají jako krytina sklonitých i plochých střech • Hydroizolační fólie na bázi kaučuku, plastů se používají u plochých střech a k podkladu se lepí asfaltem, nebo speciálními lepidly. Plošné hmotnosti krytin: pálené krytiny 45kg/m2, výjimka dvojitá bobrovka 70kg/m2 betonové krytiny 45kg/m2 vláknocementové krytiny 15-20kg/m2 živičné krytiny 10-12kg/m2 plechové krytiny 5kg/m2 Zásady osazování krytin Pálené tašky se pokládají na laťování, které probíhá po celé délce střešní roviny a jejich rozteč závisí na rozměrech tašek a je shodná s krycí délkou tašky. Minimální průřez latí musí být 30x50 mm (většinou 40x60) a kontralatí se stanoví na základě požadavků na větrací průřez, min. však 50x30 mm (lépe 50x50 mm). Tašky se v horizontální spáře stykují přesahem, proti hnanému dešti je u drážkových tašek jednoduchá nebo dvojitá vodní drážka. Ve vertikálním směru se tašky stykují přesahem s jednoduchou nebo dvojitou drážkou, překrytím (prejz), nebo natupo s položením předchozí vrstvy (bobrovka). Jednotlivé tašky se na latě osazují nasucho a v případech vystavění nadměrnému, nebo u vyšších sklonů (nad 45°), je nutné každou třetí tašku kotvit (např. pomocí měkkého vázacího drátu, který se provlékne závěsným očkem na tašce a omotáním se zajistí proti vytažení a druhý konec se opatří očkem a přibije se k lati) u sklonů nad 60° je nutné kotvit každou tašku, nad 70°i vrutem v hlavové části. Při jakémkoliv sklonu se mechanicky přichycují všechny okrajové a okapové tašky. Ukládání krytiny do malty se provádí jen u krytiny z prejzů, které se dnes používá jen rekonstrukce památkových objektů. Obr. A – tažená drážková taška, B – ražená drážková taška Tašky se pokládají buď na střih, nebo na vazbu (doporučeno), kdy se používají půlové tašky. Pálené drážkové tašky jsou vhodné do max. nadmořské výšky 600 m n. m. a od bezpečného sklonu 30° (u spojité vodní drážky od 22°) Betonové tašky na latě stejné jako u pálených tašek Krytinu z betonových tašek můžeme použít pro střechy se sklonem střešních rovin od 22°. Při sklonu nad 45° musíme každou třetí tašku přichytit plechovou sponkou k střešní lati. Při sklonu nad 60° musíme takto přichytit každou tašku. Lze použít i ve vysokých nadmořských výškách, protože jsou mrazuvzdorné.
5
Krytinové desky z přírodní břidlice se vyrábí s vyvrtanými otvory pro hřebíky, nebo se otvory provádějí na stavbě. Desky se používají pro krytinu i na obklad svislých stěn. Přírodní břidlice se přibíjí na bednění nebo laťování, a to diagonálně v řadách od jednoho dolního rohu. Břidlice přesahuje 60 až 100 mm, podle sklonu střechy. Materiál je určen většinou pro opravy památkových objektů. Plechová krytina Šablony z pozinkovaného plechu: Šablony se upevňují k podkladu ve vrcholech pozinkovanými hřebíky se dvěma podložkami, jednou přítlačnou (plechovou) a druhou těsnící z PVC. Přesah šablon je 100 až 150 mm ve směru spádu. Hřeben se překrývá plechovými hřebenáči. Přesahují se min. o 100 mm a přibíjejí se stejně jako šablony. Krytina z hliníkových šablon: Je to krytina vhodná pro rodinné domy a rekreační objekty. Výhodou této krytiny je dlouhá životnost a je-li správně provedena, i minimální údržba. Krytina z asfaltových šindelů Architektonicky působí velmi příznivým dojmem. Minimální sklon krytiny z asfaltových šindelů je 10°. Asfaltové šindele se vyrábějí v řadě druhů, tvarů i barev.
a - první řada, b - další řady 1 - bednění, 2 - nepískovaný asfaltový pás, 3 - první řada opačně umístěných šindelů, 4 - další postupně kladené šindele, 5 napjatý provaz zajišťuje vodorovnost šindelů, 6 - napjatý provaz zajišťuje svislost šindelů, 7 - předposlední řada šindelů, 8 - poslední řada šindelů, 9 - přibíjení upravených šindelů na krytí hřebene, 10 - přibití šindelů
Základní bezpečnostní pravidla:
používání osobních ochranných pracovních pomůcek používání bezpečnostních pracovních postupů zřízení ochranného zábradlí nebo ohrazení na okraji střech bezpečné zakrytí otvorů ve střeše používání pochozích lávek ohrazení prostoru pod pracovištěm
Zabezpečení okrajů střechy musí být spolehlivé, musí zabránit pádu pracovníků a musí být instalováno před započetím prací na střeše a ponecháno až do jejich dokončení. Materiál a nářadí musí být bezpečně uložen na pracovních plošinách nebo hácích.
6
Doporučené sklony
Doporučené nejmenší sklony skládaných krytin dle ČSN 73 1901 1) 2) SKLÁDANÁ KRYTINA krytina z pálených tašek 3) - taška obyčejná dvojitá - taška drážková tažená - taška drážková ražená se spojitou vodní drážkou - taška drážková ražená s přerušovanou vodní drážkou - vlnovka (esovka) - prejz krytina z betonových tašek profilovaných drážkových krytina z betonových tašek obyčejných krytina z přírodní břidlice - jednoduchá - dvojitá krytina z vláknocementových rovinných prvků - jednoduchá - dvojitá krytina z plechových rovinných desek krytina z vláknocementových vlnitých desek 4,6) krytina z asfaltovláknitých vlnitých desek 4) krytina z vlnitého plechu a plechů imitujících tvar taškových krytin 4,6) krytina z trapézových plechů 4,6) krytina plechová hladká na drážky nebo lišty krytina z dřevěných šindelů - jednoduchá - dvojitá krytina z asfaltových šindelů 5) krytina z došků (sláma, rákos)
2 SKLON 7) Hmotnost kg/m
44 - 70
30° 35° 22° 30° 35° 40° 22° 30°
43 - 80 25
30° 25° 12 - 21
30° 25° 30° 15° 15° 15° 8° 7° 40° 35° 18° 45°
4 - 14 12 - 21 4
5
9 - 12
POZNÁMKY: 1. Doporučené nejmenší sklony skládaných krytin (bezpečné sklony) zajišťují nepropustnost vůči srážkové vodě bez doplňkových hydroizolačních opatření. 2. Hydroizolační kombinace skládaných krytin s pojistnou hydroizolační vrstvou bez ohledu na sklon střešních ploch vychází z projektového záměru nebo údajů výrobců krytin. 3. Typ pálené drážkové tašky stanoví výrobce ve svých technologických podkladech. 4. Menší sklony podle doporučení výrobce; také v závislosti na přesahu krytinových prvků a způsobu jejich těsnění. 5. Na menších sklonech zpravidla natavovány na pojistný asfaltový pás. 6. Uváděný sklon se také vztahuje na krytiny z tuhých platů obdobného tvaru. 7. Při délce střešní plochy ve směru sklonu větší než 10m, v nadmořských výškách nad 600 m. n.m. a v nechráněných polohách s intenzivními větry se doporučuje sklony uvedené v tabulce 1 zvětšit nejméně o 5°.
7
Střechy – rozdělení a názvosloví - dle ČSN 73 1901 Střecha = nosná střešní konstrukce + střešní plášť (nenosná konstrukce - 1 a více) Dle sklonu střechu dělíme na - plochá (sklon 1° až 5°) - sklonitá – šikmá (sklon 5°až 45°) – strmá (sklon 45°až 90°) Střecha - střešní konstrukce – stavební konstrukce nad chráněným (vnitřním) prostředím, vystavená přímému působení atmosférických vlivů, podílející se na zabezpečení požadovaného stavu vnitřního prostředí v objektu. Uspořádání- sestává se z nosné střešní konstrukce + jednoho nebo několika střešních plášťů oddělených vzduchovými vrstvami + doplňkových konstrukcí a prvků. Střešní plášť – nenosná konstrukce – část střechy, která je doplněna některými z dále uvedených vrstev: - hydroizolační, tepelně izolační, spádová, podkladní, parotěsná expanzní, pojistná hydroizolační, pohledová (UV), dilatační, mikroventilační, separační, drenážní, filtrační, provozní, stabilizační, podhledová, vegetační atd. Vrchní vrstva pak určuje, zda je střecha nepochůzná nebo pochůzná (provozní) Typy – jednoplášťová, jednoplášťová inverzní (hydroizolační vrstva umístěna pod tepelně-izolační, dvouplášťová s nevětranou či větranou mezerou, několikaplášťová střecha, kombinovaná střecha Požadované vlastnosti: Hydroizolační – základní požadavek ochrany Tepelně izolační - vrstva zajišťující požadovaný teplotní stav vnitřního prostředí, bránící zejména nežádoucímu úniku tepla z objektu Akustické – neprůzvučnost vzduchová a kročejová - dle typu střechy Trvanlivost (životnost) - závisí na kvalitě provedení a vlastnostech použitých materiálů a prvků Spolehlivost (mechanická, fyzikální) Požární, hygienické a ekologické. Tvary sklonitých střech a názvosloví střechy
Odvodnění střech – druhy střešních žlabů
Pro označení průsečnic střešních rovin používáme následujících pojmů: Okap - nejnižší vodorovný okraj střešní roviny, Zakázaný okap - část okraje střešní roviny, přes kterou nesmí stékat voda (např. štít, atika, apod.). Hřeben - průsečnice dvou střešních rovin. Nároží - průsečnice dvou střešních rovin, která svírá s vodorovnou rovinou obecný úhel, který je dán sklonem těchto rovin. Voda od nároží samospádem odtéká. Úžlabí, úbočí - průsečnice dvou střešních rovin, která svírá s vodorovnou rovinou obecný úhel, který je dán sklonem těchto rovin. Voda k úžlabí, resp. úbočí samospádem stéká. (U plochých střech se používá název úžlabí, u šikmých a strmých střech pak název úbočí.) Sběžiště - bod ve kterém se stýkají průsečnice tří střešních rovin. Sklon střešní roviny - úhel, který svírá střešní rovina s vodorovnou rovinou. Udává se ve stupních °, v procentech %, nebo poměrem 1:X. Valba - střešní rovina trojúhelníkového tvaru.
8
OPRACOVÁNÍ KOVU Mezi základní vlastnosti kovů patří pevnost, tvrdost a houževnatost. Kovy rozdělujeme na železné kovy (surové železo, ocel, litina) a na neželezné kovy (těžké - měď, zinek, olovo, cín a lehké - slitiny hliníku, titan). Postup ručního opracování kovů si můžeme shrnout do následujících bodů: MĚŘENÍ A ORÝSOVÁNÍ Nástroje pro měření: • Ocelové ploché měřítko. Měřítko je ploché, se zešikmenou hranou, délky od 200 do 2000 mm. • Skládací a svinovací metry a pásma. Tyto se používají pro méně přesná měření. • Posuvné měřítko. Umožňuje měřit jak vnější rozměry, tak i průměry a hloubku otvorů. • Obkročná a dutinová hmatadla. • Posuvný hloubkoměr. • Mikrometr. Měřidlo s přesností na setiny milimetru. • Dílenské kalibry, které se používají k měření otvorů kruhového průřezu. Orýsování vyžaduje přesnost, trpělivost a základní znalosti matematiky a geometrie. Osy se rýsují jako první, následují obrysy a díry, které označujeme důlky v jejich středu. Nástroje pro orýsování: • Rýsovací jehla a úhelník. • Kružítko (s oběma konci ostrými) pro orýsování zakřivených tvarů. • Důlčík sloužící k vyrážení důlků, které je vhodné použít i k označení středu otvorů při vrtání • Tužka (měkká), je vhodná pro označení na hliníkové a zinkové plechy. Správné upnutí opracovávaného kovového materiálu je dalším důležitým krokem. Upínáním se snažíme „znehybnit" opracovávaný prvek tak, aby při řezání, pilování nedocházelo ke chvění a pružení (většinou opracovávaným místem co nejblíže čelistím svěráku). Nástroje pro upínání: Svěrák se používá pro upevnění opracovávaného materiálu, pomocí mnoha různých druhů vložek. RUČNÍ OPRACOVÁNÍ KOVŮ Po správném upnutí materiálu následuje samotné opracování. Kovy můžeme opracovávat řezáním, pilováním, stříháním, rovnáním, ohýbáním, sekáním, nebo vrtáním a zmíníme se i o vyřezávání závitů. Nástroje a pomůcky pro ruční opracování kovů: • Ruční rámová pilka, známá také jako pilka na železo. Pilové listy se vyrábějí z různých materiálů. Pro řezání měkkých materiálů se pilové listy vyrábějí z konstrukční chromové, nebo wolframchromové oceli. Pro řezání tvrdých materiálů z rychlořezných ocelí. • Pilník ubírá po malých vrstvách drobné třísky. Různé druhy pilníků rozdělujeme i podle tvaru zubů (seků), které můžou být jednoduché, křížové, frézované, nebo struhákové (tzv. rašplové seky). Mezi základní druhy pilníků patří například pilník obdélníkový (lehký a těžký), trojúhelníkový a trojúhelníkový na pily, úsečový, nožovitý, kruhový atd. • Nůžky pro stříhání. Pro stříhání ocelového plechu do tloušťky cca 1 mm používáme ruční nůžky. Pro větší tloušťky plechů (např. u mosazi a hliníku nad 1,2 mm) používáme pákové a tabulové nůžky. • Nástroje pro rovnání a ohýbání materiálu - kladiva, palice (dřevěné, pryžové, plastové, olověné), kleště nebo například rovnací desky. • Sekáč je nástroj, kterým provádíme sekání. Rozeznáváme několik základních typů sekáčů - plochý sekáč, dělící sekáč, vysekávací sekáč, křížový sekáč. • Nástroje pro vrtání - vrtáky a vrtačky. Vrtáky jsou dvoubřité nástroje vyráběné z oceli, kterými se zhotovují otvory kruhového průřezu • Nástroje pro řezání závitů. Nástroje pro řezání vnitřních závitů jsou závitníky. Tvarem se závitník podobá šroubu a při práci vykonává šroubový pohyb podle řezaného závitu. Nástroje pro řezání vnějších závitů jsou závitové čelisti, nebo hlavy. Ruční závitová čelist se podobá kruhové matici.
9
SPOJOVÁNÍ KOVŮ - Podle stálosti dělíme spoje na rozebíratelné a nerozebíratelné. Spoje rozebíratelné. Jsou to takové spoje, které je možné snadno skládat a rozebírat, bez poškození spojovaných prvků. K nim patří například spoje pomocí šroubů, kolíků, čepů, klínů nebo sem patří i spoje nalisované. Spoje nerozebíratelné. Do této skupiny patří nýtování, pájení, svařování, anebo lepení. KOVOVÉ SPOJE Šroubový spoj Šroubový spoj patří k nejpoužívanějším rozebíratelným spojům. Jedná se o spoj pevný, spolehlivý a většinou i snadno proveditelný. Spojení se provádí pomocí šroubů a matic. Používání podložek zabraňuje odírání při utahování a povolování. Základním prvkem šroubu je vnější závit - šroubový. Základním prvkem matice je vnitřní závit - maticový. Spojovací šrouby rozeznáváme maticové (s hlavou a maticí v průchozí díře), závrtné šrouby (s hlavou, nebo maticí v neprůchozí díře) a šrouby a matice pro zvláštní účely. Při montáži šroubů a matic se používá různé nářadí, sloužící pro upevnění spoje - šroubováky, klíče. Pájení Pájení představuje spojení kovových součástí roztaveným kovem, který má nižší tavící teplotu a nižší mechanické vlastnosti než spojované prvky, které se přitom netaví. Roztavený kov, kterým prvky spojujeme, se nazývá pájka a jedná se o slitinu cínu, olova a dalších kovů. Ke zlepšení průběhu pájení se používá tavidlo. Rozlišujeme dva druhy pájení, a to pájení měkké (s pájkou, která má bod tání menší než 500°C) a pájení tvrdé (větší než 500°C). Samotné pájení provádíme tzv. páječkou. Pro jednoduché pájení je možné použít tzv. transformátorovou páječku. Pro měkké pájení se používá odporová páječka s regulací teploty. Důležitým prvkem pro pájení je pájecí hrot, který nesmí být znečištěný. Pro pájení je důležité, aby pájené povrchy byly čisté a byly z materiálů, které lze pájet. Očištění spoje po pájení provádíme pomocí jemného brusného prostředku. Nýtování Nýtování je nerozebíratelné spojení dvou nebo více kovových dílů pomocí nýtů, nebo čepů. Nýty rozdělujeme na plné a duté. Při nýtování používáme ocelovou podložku, kladivo, podpěrný hlavičkář a zatahovák, nebo nýtovací kleště. Nýt spojuje prvky tak, že vzájemné tření mezi spojovanými prvky a hlavami nýtů zabraňuje jejich vzájemnému posunutí. Nýtovací kleště ruční a pneumatické. Nýty maticové a trhací
Svařování kovů • Svařování tavné, kde ke spojení materiálů dochází jejich roztavením v místě spoje (například svařování plamenem, elektrickým obloukem atd.). - Pro svařování plamenem potřebujeme zdroj plynu a zdroj kyslíku pro jeho spalování, uzavírací a regulační aparaturu, hadici, která musí být delší než 5 m a hořák. Svarové místo bývá doplňováno přídavným materiálem, zpravidla je to drát různé tloušťky. Při svařování se používá tavidlo k odstranění nežádoucích vrstev na povrchu spojovaných prvků. - Při svařování elektrickým obloukem je zdrojem tepla elektrický obloukový výboj, probíhající mezi dvěma elektrodami, nebo mezi elektrodou a materiálem. Elektrody jsou upevněné v hlavici a jsou přiblíženy ke svařovaným částem. Ke svařování se používá stejnosměrný i střídavý proud. • Svařování tlakové, u kterého ke spojení materiálu dochází působením zvýšeného tlaku, nebo i teploty (například svařování elektrickým odporem, indukčně, ultrazvukem). Lepení kovů Při lepení kovů dochází ke spojení kovových prvků lepidlem. Použité lepidlo musí splňovat podmínku dobré přilnavosti (neboli adheze) k lepeným materiálům. Důležité je také splnění podmínky dobré vnitřní soudržnosti po vytvrzení (neboli koheze) a samozřejmě podmínku dobré zpracovatelnosti. Výhodou lepených spojů je mj. to, že můžeme spojovat materiály, které nejde svářet, nebo pájet a také to, že nedochází k deformaci spojovaných částí. Za nevýhodu můžeme označit to, že konstrukce spojů musí být voleny tak, aby lepidlo nebylo namáháno tahem. Používaná lepidla jsou například na bázi epoxidových pryskyřic, polyuretanů, nebo vinylických polymerů atd. Stykové plochy musí být před lepením dobře očištěny a odmaštěny. Mechanické spojovací prostředky – nýty, šrouby, matice, podložky, samostatné šrouby (závitotvorné, samořezné), čepy, závlačky, nastřelovací hřeby, kolíky, klíny a pera.
10
Klempířské práce Kovová oplechování představují optimální a trvanlivou ochranu před průnikem vlhkosti a vody. Chrání stavební konstrukci před promáčením, bobtnáním, odpadáváním omítky (vliv mrazu). Oplechování může být zhotoveno z plechů pozinkovaných, titanzinkových, měděných, hliníkových a to v mnoha barvách a tloušťkách, až do rozvinuté šířky 1000mm. Klempířské konstrukce se provádějí z rovných tabulových plechů o rozměrech nejčastěji 1000x2000mm nebo ze svitků šíře 670mm, 1000mm. Při velikostech nad 1000mm musí být oplechování spojováno technikou na dvojitou stojatou drážku (viz g). Hodnota příčného spádu (např. u atiky) musí být minimálně 3° z důvodu zamezení tvorby vodních louží. Klempířské prvky a plechové krytiny používáme nejčastěji z těchto materiálů:
Pozinkovaný plech – jedná se o standardní materiál, tento plech se musí natírat a to nejlépe v intervalu 3-5 let. Hodí se na rekonstrukce a běžné rodinné domy. Pozinkování je klasická povrchová úprava. Titanzinkový plech – jde o šedý plech vysoké kvality, který je bezúdržbový a hodí se například k rodinným domkům s tmavou střešní krytinou apod. Měděný plech – jedná se o plech nejvyšší kvality ale i ceny, hodí se pro vyšší standard rodinných domů, pro složité a velice namáhané střechy, ideální je k červené nebo červenohnědé tašce Hliníkové plechy - jsou plechy přírodní a barvené Plastové - používané na okapové systémy (např. Bramac - Stabicor P) Systémy výrobců Lindab, SATJAM, RUUKKI, Systémové doplňky výrobců střešních krytin
Dle umístění se klempířské konstrukce provádějí jako oplechovaní a lemování stavebních konstrukcí. Nejčastěji se provádí oplechování okapů, úžlabí, nadezdívek (atik), říms, parapetů, komínů, lemování zdí, vikýřů, prostupů Jednotlivé klempířské prvky mají své ustálené názvosloví. Žlaby slouží k odvodu vody z roviny střechy u okapu, rozeznáváme žlaby podokapní, nástřešní, mezistřešní, zaatikové, lůžkové. Tvary žlabů jsou půlkulaté a hranaté. Půlkruhový podokapní žlab se osazuje tak aby do něj voda stékala i při malých srážkách. Přívalové deště nebo sníh při tání nejsou žlabem zachytávány, docházelo by k jeho poškození. Pokud je pod okapem chodník, je vhodnější použít nástřešní žlaby. Nástřešní žlab je nutné podbednit. Háky slouží k upevnění žlabů ke střeše. Svody odvádějí vodu v místě kotlíků svisle k zemi, kde vytéká pomocí výtokových kolen, nebo jsou svody napojeny do kanalizace. Svody jsou do fasády upevněny pomocí objímek (zděří). Okapnice (okapní plech) je oplechování hrany okapu Úžlabí vzniká v průniku dvou střešních rovin a odvádí vodu, která do něj z těchto rovin stéká. Lem zdi je oplechování spoje roviny střechy se zdivem – např. u vikýře, nadezdívky, požární zdi apod. Závětrná lišta (lem štítu) – používají se u střech, které nejsou ukončeny nadezdívkou nebo krajovou taškou Lemování komínů – jedná se o oplechování zdiva komínu procházejícího střešní rovinou
11
Okapnice Oplechování okapu neboli okapní plechy se provádí nejčastěji u plechových taškových krytin, asfaltových šindelů a maloformátových šablonových střech. U taškových krytin se okapní hrana ve většině případů neoplechovává, i když je to také možné. U technologií na ploché střechy tzn. asfaltové pásy nebo PVC folie se okapní hrana z okapního plechu provádí. Okapní plech je opatřen směrem do žlabu okapnicí (viz obrázek - plech ozn. 6). Okapní plech je umístěn nad žlabem (minimálně 4cm). Rozvinutá šíře oplechování u okapu je nejčastěji 330mm - šíře plechu se přizpůsobuje dle potřeby. Pod střešní krytinou u difuzní folie se u okapní hrany provádí tzv. okapnice pro odvod kondenzátu z difuzní folie (ozn. 9). Toto oplechování se doporučuje provádět u všech typů střešních krytin šikmých střech pod difuzní folií. Úžlabí Plechové úžlabí se na okrajích provádí s koncovými ohyby, připevňuje se k latím nebo k bednění pomocí kotvení a příponek z plechových pásků. Rozvinutá šíře plechu je minimálně 500mm viz obrázek. Sklon střešních rovin se může navíc lišt, na základě rozdílných sklonů může levou a pravou částí úžlabí protékat různé množství vody, proto se v těchto případech při výrobě úžlabí provádí tzv. mezilehlá vodní drážka viz obrázek. Lemování Na střeše se provádí buď lemování po spádu střechy (neboli boční lemování), v tomto případě se nejčastěji lemování zasouvá pod střešní krytinu, na konci lemování se provádí zpětný ohyb. Dle množství odváděné vody se doporučuje boční lemování stavebních konstrukcí opatřit také tzv. vodní drážkou, viz obrázek. Část bočního lemování, která je pod střešní krytinou je vždy tvarově uzpůsobena dle typu střešní krytiny. U některých typů střešních krytin výrobci povolují boční lemování ukončovat také na střešní krytině. Lemování, které se provádí rovnoběžně s okapem (tzn. nemění se vzdálenost plechu od okapu nebo hřebene - např. u vikýřů) se ukončuje vždy na krytině tzn. po vodě. Výšku svislé části lemování je nutné uzpůsobit místním klimatickým podmínkám - např. v oblastech s vyšším množstvím sněhu se výška plechu zvedne. Horní část lemování se překryje tzv. krycí lištou Závětrná lišta Závětrná lišta se provádí jako oplechování na přesahujícím konci střechy, u štítu střechy a to v případě, že nad rovinu střechy nevystupuje zeď, atika apod. Závětrnou lištu je možné provádět v podstatě u všech typů střešních krytin. Nejčastější použití je při provádění plechových profilovaných krytin (imitace tašek), skládaných šablonových krytin (eternit), asfaltových krytin (šindele). V menší míře je možné vidět plechové závětrné lišty u taškových krytin (častější je použití systémových krajových tašek), u vlnitých krytin a trapézových plechů (vzhledem k tvaru krytiny není vždy nutné osazovat). Oplechování atiky Atiky je možné oplechovat jak na jejich zhlaví neboli vodorovné vrchní části, tak na jejich bocích, neboli na jejich svislé části. Boky atik mohou být oplechovány, omítnuty, nebo potaženy hydroizolací z asfaltového pásu nebo PVC folie, způsob lze zvolit dle požadavku, typu střechy, dle investora, projektanta, dle místních klimatických podmínek, typu střešní krytiny apod.. Boční lemování a vrchní oplechování atiky je možné spojit (viz obrázek níže). Oplechování komína, parapetu a okapní svod
12
