RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 20. března 2007 (18.04) (OR. en) 7636/07
ENV 160 AGRI 91
PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generální tajemnici Evropské komise Datum přijetí: 19. března 2007 Příjemce: Javier SOLANA, generální tajemník, vysoký představitel ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Předmět: o provádění směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů pro období 2000-2003
Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2007) 120 v konečném znění.
Příloha: KOM(2007) 120 v konečném znění
7636/07
is DG I
CS
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 19.3.2007 KOM(2007) 120 v konečném znění
ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU o provádění směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů pro období 2000-2003 {SEC(2007)339}
CS
CS
1.
ÚVOD Směrnice Rady 91/676/EHS (dále jen „směrnice o dusičnanech“) o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů byla přijata dne 12. prosince 1991. Článek 10 směrnice o dusičnanech na členských státech požaduje, aby předložily Komisi zprávu každé čtyři roky následující po oznámení této směrnice. Tato zpráva by měla obsahovat informace ohledně zásad správné zemědělské praxe, vymezení oblastí ohrožených dusičnany (NVZ), výsledky monitorování vody a shrnutí hlavních rysů akčních programů vypracovaných ve vztahu k oblastem ohroženým dusičnany. Cílem této zprávy je informovat Evropský parlament a Radu o stavu provádění směrnice o dusičnanech v souladu s jejím článkem 11. Zakládá se na informacích poskytnutých členskými státy EU-15 v období 2004-2006 (3. hlášení za období 2000-2003) a jsou k němu připojeny souhrnné mapy zatížení dusíkem ze zemědělských zdrojů, údaje o jakosti vody a vymezených oblastech ohrožených dusičnany. Zpráva se tedy zabývá hlavně EU-15, ale v zájmu poskytnutí širšího obrázku zahrnuje i náčrt kroků k provádění v rozšířené Evropské unii.
2.
VÝVOJ
ZÁTÍŽENÍ ZPŮSOBENÉHO SLEDOVANÉHO OBDOBÍ
ZEMĚDĚLSKÝMI
ZDROJI
OD
POSLEDNÍHO
Vývoj zemědělství k vyšší intenzifikaci a produktivitě během posledních padesáti let byl doprovázen podstatným vzrůstem používání anorganického dusíku (N) i fosfátových hnojiv. Od poloviny 80. let minulého století bylo zaznamenáno postupné snižování spotřeby hnojiv a tento vývoj pokračoval v období 2000-2003. Na úrovni EU-15 se v období 2000-2003 ve srovnání s předchozím obdobím 19961999 zaznamenalo snížení dusíku o 6 % a snížení fosfátových hnojiv o 15 %; sestupná tendence pokračovala i v letech 2004 a 2005. Během posledních padesáti let rovněž vzrostly stavy zvířat, což přispělo k větší celkového zatížení dusíkem ze statkových hnojiv. Změny zemědělské politiky zejména v letech 1984 a 1992 od té doby přispěly ke stabilizaci nebo snížení stavů skotu, ovcí a koz, avšak stavy prasat a drůbeže se i nadále zvyšovaly. Porovnání období 2000-2003 a 1996-1999 ukazuje, že se i nadále snižují stavy skotu a ovcí, jakož i drůbeže, ale že stavy prasat jsou stabilní; přičemž se očekává celkové snížení zatížení dusíkem ze statkových hnojiv o 5 %. Pokračoval vývoj směrem ke koncentraci, přičemž stavy zvířat v jednotlivých zemědělských podnicích vzrostly: více než 50 % dojnic EU je v současné době chováno v hospodářstvích s více než 50 kravami, zatímco naprostá většina chovných prasat je v hospodářstvích s více než 100 prasnic. Zatížení, které představuje dusík pro zemědělskou půdu EU-15 v důsledku chovu zvířat (převážně krav, prasat, drůbeže a ovcí), je celkově odhadováno na přibližně 7,6 milionu tun, které se ročně vstřebají do zemědělské půdy. Celkové zatížení způsobené rozptýleným dusíkem – po připočtení dalších 8,9 milionu tun dusíku z
CS
2
CS
minerálních hnojiv – dosáhlo přibližně 16,5 milionu tun v roce 2003 ve srovnání s téměř 18 miliony tun v roce 1999 a 17,4 milionu tun v roce 1995. Regionální odhady aplikačních dávek dusíku ze statkových hnojiv (mapa 1) ukazují hodnoty přesahující 170 kg/ha v Belgii (Flandry) a Nizozemsku, ale též na místní úrovni v Itálii, Francii (Bretaň), Španělsku a Portugalsku. Aplikační dávky dusíku ze statkových hnojiv na regionální úrovni mezi 120 a 170 kg/ha je možno nalézt v Dánsku, ve Spojeném království (Anglie), v některých hrabstvích Irska a v jižním Německu. Všechny výše uvedené oblasti též mají nejvyšší aplikační dávky fosforu ze statkových hnojiv (více než 90 kg fosfátu na hektar ročně v nejintenzivnějších oblastech, mapa 2) a celkové aplikační dávky dusíku a fosforu (statková a chemická hnojiva) s hodnotami přesahujícími 240 kg na hektar ročně v případě dusíku a 90 kg na hektar ročně v případě fosfátu (mapy 3 a 4). Ukazatelem zatížení dusíkem ze zemědělských zdrojů je „bilance živin“, která představuje rozdíl mezi vstupy dusíku (z minerálních hnojiv, statkových hnojiv, atmosférických depozic, vázání luštěninami a dalších vedlejších zdrojů) a výstupy dusíku (spotřeba plodinami, travinnými porosty a pícninami) na hektar využívané zemědělské půdy. Podle výpočtů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) dosáhla bilance dusíku na úrovni EU-15 v roce 2000 55 kg/ha, což představuje pokles o 16 % ve srovnání s rokem 1990, s rozsahem od 37 kg/ha (Itálie) do 226 kg/ha (Nizozemsko). Bilanční přebytek dusíku poklesl ve všech členských státech, s výjimkou Irska a Španělska (EEA, 2005 a). Relativně malé bilanční přebytky dusíku na vnitrostátní úrovni podhodnocují přebytky v konkrétních oblastech. Odhad bilance dusíku (N) vypočtený na vnitrostátní úrovni podle databáze modelu CAPRI1 vzhledem k roku 2001 (http://www.agp.uni-bonn.de/agpo/rsrch/dynaspat/dynaspat_e.htm) vykazuje heterogenitu mezi regiony EU, s přebytkem v intervalu od 0 do 300 kg N/ha, přičemž maxima je dosaženo v oblastech s vysokou hustotou chovu dobytka, ale též v regionech intenzivního pěstování ovoce a zeleniny, respektive obilnin a kukuřice s nevyváženým hnojením (mapa 5). Nejvyšší přebytky dusíku na vnitrostátní úrovni se vyskytují v regionech Nizozemska (> 150 N/ha) a Belgie (> 200 kg N/ha). Stejnou úroveň přebytku je však možno nalézt v Bretani (Francie) a ve Vechtě - Cloppenburgu (Dolní Sasko, Německo). Přebytek řádově 100-150 kg N/ha ročně se vyskytuje též v členských státech s poměrně nízkým vnitrostátním přebytkem, jako je Španělsko (Katalánsko), Itálie (Lombardia), Spojené království (Severním Irsko, Wales a západní Anglie). Větší hustota dobytka vedoucí ke zvýšenému ustájení zvířat, skladování statkových hnojiv a jejich rozmetání má za následek odpařování většího množství čpavku, u něhož pak v těchto regionech dochází k atmosférickým depozicím na sousední půdě a vodách s hodnotami až do 50-60 kg dusíku na hektar ročně (obr. 1).
1
CS
CAPRI (Regionální dopad společné zemědělské politiky) je modelem zemědělského odvětví, který pokrývá celou EU-27 a Norsko na regionální úrovni (250 regionů) i globální zemědělské trhy. Umožňuje analyzovat dopad různých prvků společné zemědělské politiky, environmentálních a obchodních politik v oblasti zemědělství EU na regionální úrovni. V oblasti životního prostředí umožňuje odhadovat ukazatele, jako jsou emise plynů a bilance N, P, K na regionální úrovni.
3
CS
Zemědělství se výrazně podílí na přísunu dusíku do vodního prostředí. Podle posledních studií (EEA, 2005b; SVS, 2006), které aktualizují informace o tom, jak různá odvětví přispívají ke znečištění vody, je zemědělství odpovědné za 50 až 80 % celkového znečištění (mapa 6). Údaje předané řadou členských států (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko a Spojené království) v jejich příslušných zprávách o provádění směrnice o dusičnanech potvrdily závažnost vypouštění dusíku ze zemědělství do přírodního prostředí. Zemědělství představuje přibližně 62 % znečištění dusíkem pro povrchovou vodu, (od nejmenší hodnoty 18 % v Portugalsku po nejvyšší hodnotu 97 % v Dánsku). Vyšších podílů dosahují členské státy, které vybudovaly účinné systémy úpravy městské a průmyslové odpadní vody, čímž výrazně snížily zatížení dusíkem z těchto zdrojů. Také zprávy v rámci rámcové směrnice o vodě potvrdily podíl zemědělství na ztrátách dusíku a fosfátu do vody. (http://forum.europa.eu.int/Public/irc/env/wfd/home). V roce 2005 několik členských států zjistilo, že eutrofizace a s ní související příspěvky ze zemědělských zdrojů významně ohrožují dosažení dobrého stavu vody. 3.
PŘEHLED ÚPLNOSTI ZPRÁV PŘEDLOŽENÝCH ČLENSKÝMI STÁTY Všechny členské státy předložily v letech 2004-2005 Evropské komisi formální zprávu. Další chybějící údaje, zejména ohledně jakosti vody, oblastí ohrožených dusičnany a zemědělství, byly poskytnuty během roku 2006. Většina členských států dodržela přehled pokynů pro podávání zpráv připravený Komisí v roce 2000, ale vzhledem k různým úrovním podrobností a formátu údajů bylo nutné jejich další zpracování, aby bylo možno údaje o jakosti vody a stanovení oblastí ohrožených dusičnany integrovat na úrovni EU-15. Spojené království, které v předchozím sledovaném období 1996-1999 zprávu nepodalo, poskytlo informace za obě sledovaná období. Zprávy poskytnuté členskými státy se obecně zaměřují na položky uvedené v příloze V směrnice o dusičnanech. Úroveň podrobností a úplnost informací se vzhledem k předchozím sledovaným obdobím zlepšily. Přetrvávají však nedostatky co do jakosti vody, zejména ohledně eutrofizace říčních a pobřežních vod, předpovědi vývoje jakosti vody pomocí zemědělských údajů, jako je používání dusíku v oblastech ohrožených dusičnany a vyhodnocení účinnosti akčních programů.
4.
JAKOST VODY, STAV A VÝVOJ Monitorovací síť Sítě vzorkovacích stanic musí pokrývat podzemní vody (i když nejsou používány jako pitná voda), řeky, jezera a přehrady, pobřežní a mořské vody, jak to požaduje článek 6 směrnice o dusičnanech.
CS
4
CS
Členské státy vybudovaly monitorovací sítě, které poskytují dobrý přehled o stavu vody a jeho vývoji. Jejich rozsah a kvalita se zlepšila od druhého sledovaného období, a to u spodních i povrchových vod. Přibližně celkem 20 000 stanic pro monitorování podzemních vod bylo v provozu v období 2000-2003 ve srovnání s 16 000 v období 1996-1999. Počet společných vzorkovacích stanic pro obě sledovaná období byl přibližně 11 100, což umožnilo, aby se mohlo výsledků použít k hodnocení vývoje. Hustota vzorkování podzemních vod byla v průměru 12,5 míst odběru vzorků na 1000 km2 v EU-15. Nejvyšší hustota byla v belgickém Valonsku (50 míst odběru vzorků na 1000 km2) a v Nizozemsku a Rakousku (25-30 míst odběru vzorků na 1000 km2). Poměrně nízká hustota vzorkování ve Finsku (0,19 míst odběru vzorků na 1000 km2) a Švédsku (0,33 míst odběru vzorků na 1000 km2) odráží vysoký podíl přírodních oblastí v těchto zemích. Některé členské státy (Dánsko, Nizozemsko) předávaly monitorované údaje o podzemních vodách z různých monitorovacích hloubek. Avšak Nizozemsko poskytlo souhrnné údaje (14 souhrnných hodnot vztahujících se k 358 monitorovacím stanicím) pro hloubky 0-5 metrů. Řecko ve své zprávě neuvedlo údaje o jakosti podzemních vod, avšak později poskytlo údaje z monitorování provedeného v roce 2003. Belgie (Flandry) snížila počet stanic pro monitorování podzemních vod z 392 na 97 v roce 2003. Některé členské státy, které přijaly akční program pro celou zemi, jako Německo a Finsko, vybudovaly zvláštní síť pro hodnocení stavu jakosti vody a vývoje v oblastech s převládající intenzivní zemědělskou činností, která tak doplňuje obecnou síť pro monitorování podzemních vod rozprostírající se po celé zemi. Přibližně celkem 22 000 stanic pro monitorování povrchové vody bylo vybudováno v období 2000-2003 ve srovnání se 14 000 v období 1996-1999. Pro hodnocení vývoje bylo k dispozici 12 000 vzorkovacích stanic společných pro obě období. Hustota vzorkování se značně lišila od minima 0,8 monitorovacích stanic na 1000 km2 (Řecko) až po 59 (Belgii - Flandry) a 33 (Spojené království, Anglie) monitorovacích míst na 1000 km2. Členské státy (s výjimkou Španělska, Řecka a Irska) poskytly podrobnosti o svém monitorovacím programu ohledně četnosti monitorování. Četnost monitorování se pohybuje u povrchových vod od 12 do 24-26 monitorování ročně a u podzemních vod od 1 do 6 monitorování ročně. Členské státy nahlásily georeferenční údaje ve formátu, který je slučitelný s geografickým informačním systémem (GIS) ES2, přičemž využily harmonizované kódy a klasifikace tak, jak byly vypracovány v pokynech pro podávání zpráv připravených Komisí v roce 20003. V důsledku toho bylo možné vypracovat agregované mapy jakosti vody zohledňující dusičnany na úrovni EU. Informace ohledně eutrofizace byly zpřesněny oproti předchozímu sledovanému období, avšak ne všechny členské státy nahlásily kritéria použitá při hodnocení eutrofizace a jen několik z nich poskytlo výsledky hodnocení jednotlivých vodních 2 3
CS
V souvislosti s podáním zprávy nebo později, během let 2005 a 2006 EHS, generální ředitelství pro životní prostředí, 2000. Směrnice o dusičnanech (91/676/EHS); Stav a trendy vodního prostředí a zemědělské postupy. Příručka pro vypracování zpráv členských států
5
CS
ploch, řek nebo jezer (Rakousko, omezující se na jezera a Dunaj, Belgie, Dánsko, Řecko, Finsko, Irsko, Lucembursko a Portugalsko) a pobřežních a mořských vod (Irsko, Dánsko, Nizozemsko a Finsko). Některé členské státy nahlásily některé z následujících parametrů eutrofizace: celkový dusík, celkový fosfor, orthofosfát (orthofosforečnan), chlorofyl a. Výsledky průzkumu jakosti vody Podzemní vody V období 2000-2003 mělo 17 % (průměrné hodnoty) monitorovacích stanic EU koncentrace dusičnanů překračující 50 mg NO3/l, 7 % bylo v rozmezí 40 až 50 mg NO3/l a 15 % bylo v rozmezí 25-40 mg NO3/l. Přibližně 61 % stanic pro monitorování podzemních vod mělo koncentrace pod 25 mg NO3/l4 (mapa 7 a 8). V jednotlivých členských státech byly zjištěny velké rozdíly v závislosti na hloubce monitorovacích míst a typu monitorování. Belgie (Flandry), Nizozemsko (0-5 m5, souhrnné údaje), Portugalsko, Španělsko a Lucembursko nahlásily nejvyšší podíl vzorkovacích stanic podzemních vod s hodnotami překračujícími 50 mg NO3/l (od 60% do 20% monitorovacích stanic). Německo a Finsko též nahlásily vysoký podíl míst překračujících koncentrace dusičnanů 50 mg NO3/l ve svých monitorovacích sítích zemědělských míst. Prahová hodnota 40 mg NO3/l byla překročena ve Francii a Spojeném království (Anglie) na více než 20 % míst odběru vzorků (obr. 2). Z porovnání s údaji z předchozího hlášeného období vyplývá, že na úrovni EU-15 převládá stabilní a klesající vývoj (64 % monitorovacích stanic, z nichž 30 % má klesající tendenci). 36 % monitorovacích stanic nicméně vykazuje stoupající tendenci (mapa 9 a obr. 3). Členskými státy, které vykázaly rostoucí tendenci ve více než 30 % monitorovacích stanic, jsou Belgie (Valonsko), Francie, Španělsko, Portugalsko, Německo, Irsko, Spojené království, Nizozemsko (hloubka 0-5 m) a Lucembursko. Obecně však, s výjimkou Španělska, Francie, Spojeného království a Belgie, podíl stanic s rostoucími koncentracemi dusičnanů je vyvážen srovnatelným nebo dokonce vyšším podílem stanic se zlepšující se kvalitou. Mělké podzemní vody v Dánsku a Nizozemsku ukázaly výraznější zlepšení ve srovnání s hlubokými podzemními vodami. Dánsko, Rakousko a Švédsko vykázaly celkově stabilní nebo klesající tendenci. V důsledku změn monitorovací sítě a/nebo nedostatku údajů nemohl být vývoj určen v Řecku, Itálii a Belgii (Flandry) (obr. 3). Povrchové vody Průměrné koncentrace dusičnanů (roční průměr) pod 10 mg NO 3/l byly pozorovány v 53 % monitorovacích stanic a byly menší nebo rovny 2 mg NO3/l v 19 % monitorovacích stanic, zejména v horských oblastech. U 2,5 % monitorovacích stanic překročily koncentrace dusičnanů 50 mg NO3/l a u 4 % byly zaznamenány
4 5
CS
Prostorové rozdělení monitorovacích stanic bylo rovnoměrnější ve třetím sledovaném období oproti druhému, přičemž byla lepší rovnováha mezi znečištěnými a neznečištěnými oblastmi. Což odráží koncentraci v prvním metru podzemních vod nebo ve vodách, které opouští kořenovou zónu
6
CS
hodnoty v rozmezí 40 až 50 mg NO3/l6. Členskými státy s nejvyšším podílem vzorkovacích stanic s koncentrací dusičnanů přes 50 mg NO3/l byly Spojené království (4,5 %), Francie (2 %) a Nizozemsko (1,2 %). Hodnoty překračující 40 mg/l dusičnanů byly zaznamenány ve Spojeném království v 11 % vzorkovacích stanic a ve Francii v 7 %. Vysoké hodnoty, přes 25 a dokonce 40 mg NO3/l byly pozorovány v zemědělských nížinách v Dánsku, Nizozemsku, Belgii (Flandry) a v severozápadní Francii. V Lucembursku, Belgii (Valonsko), Irsku (jihozápad), některých oblastech Španělska (severovýchod, jih), Itálii (severovýchod) a Rakousku (severovýchod v povodí Morava-Dyje) byl významný podíl hodnot mezi 10 a 25 mg NO3/l, což ukazuje na značné přísuny dusíku do jezer a moří a důležité potenciální eutrofizační účinky (Mapa 10, 11, 12 a obr. 4). Porovnání s průzkumy v období 1996-1999 ukazuje, že u velké většiny povrchových vod koncentrace dusičnanů klesá (55 %) nebo je stabilní (31 %). To by potvrzovalo převládající klesající tendenci pozorovanou v předchozím hlášeném období, ale ke zhodnocení vlivu zlepšení klimatických podmínek a úpravy městských odpadních vod na tento vývoj by bylo třeba dalších údajů. Ve 14 % monitorovacích stanicích koncentrace roste (zejména v Lucembursku, Francii, Spojeném království, Portugalsku a Belgii). Klesající nebo stabilní koncentrace dusičnanů v povrchových vodách byly hlášeny jako obecná tendence (více než 90 % monitorovacích míst) v Dánsku (sladké vody), Rakousku, Irsku, Švédsku, Německu a Nizozemsku (sladké vody). Výskyt vzorkovacích stanic s rostoucí tendencí je zejména vysoký v severozápadní a jižní Francii, jižní Anglii, východním Španělsku a severním Portugalsku (mapa 13 a obr. 5). Projednání a vyhodnocení trofického stavu vod značně ztěžuje používání různých metod a kritérií členskými státy při vyhodnocování eutrofizace. V důsledku toho nebyly vytvořeny žádné mapy eutrofizace povrchových vod v EU-15. Družicový obraz koncentrace chlorofylu v mořích EU (mapa 14) zvýrazňuje oblast značného růstu fytoplanktonu. Očekává se, že provedením rámcové směrnice o vodě bude tento problém překonán harmonizací kritérií pro definici eutrofizace pomocí hodnocení ekologického stavu a mezikalibračního porovnání (http://ec.europa.eu/environment/water/water-framework/objectives.html). Kromě toho se v současné době připravují příslušné písemné pokyny (http://forum.europa.eu.int/Public/irc/env/wfd/library?l=/framework_directive/themat ic_documents/13_eutrophication). 5.
VYMEZENÍ OBLASTÍ OHROŽENÝCH DUSIČNANY Na členských státech se požaduje přezkum a případná aktualizace oblastí ohrožených dusičnany alespoň každé čtyři roky na základě výsledků monitorování vod podle článku 6 směrnice o dusičnanech. První oblasti měly být podle plánu vymezeny do prosince 1993 s následnými revizemi každé čtyři roky.
6
CS
Je třeba poznamenat, že k poskytnutí celkového obrázku o EU-15 by bylo třeba vyváženější rozdělení vzorkovacích stanic. Například stanice pro monitorování povrchových vod v UK (Anglie), které představují téměř 30 % z celkového počtu monitorovacích stanic v EU-15, s poměrně vysokým podílem hodnot ve třech třídách nad 25 mg/l, mohou ovlivnit rozdělení četnosti v EU-15.
7
CS
V období 2000-2003 byl učiněn další pokrok při vymezování oblastí ohrožených dusičnany. Z patnácti členských států jich sedm využilo možnost nabízenou směrnicí o dusičnanech, a sice nevymezovat konkrétní oblasti ohrožené dusičnany, ale místo toho stanovit a uplatňovat akční program na celém území. Kromě Rakouska, Dánska, Finska, Německa, Lucemburska a Nizozemska zavedlo v březnu 2003 celoúzemní přístup i Irsko. Další členské státy od roku 1999 rozšířily (v několika případech dokonce značně) oblasti ohrožené dusičnany: Spojené království (z 2,4 % na 32,8 % území), Španělsko (z 5 % na 11 %), Itálie (z 2 % na 6 %), Švédsko (z 9 % na 15 %), Belgie (z 5,8 % na 24 %). Ne vždy byl uveden důvod zvýšení počtu vymezených oblastí. Ve většině případů zvýšení vycházelo ze znečištění podzemních vod dusičnany (tj. v členských státech jižní Evropy) a znečištění povrchových vod dusičnany (kritéria A2 a A1 přílohy 1 směrnice o dusičnanech); do menší míry z eutrofizace (například ve Švédsku a ve Francii v oblasti Seine-Normandie). Celkově v EU-15 vzrostl podíl vymezených oblastí ohrožených dusičnany z 35,5 % území na konci roku 1999 na 44 % na konci roku 2003 (tabulka 1 a mapa 14). Od roku 2003 byly vymezeny další oblasti v Itálii, ve Španělsku, v Portugalsku a ve Spojeném království a v Severním Irsku (mapa 15). Belgie zavedla postup ke zvýšení rozsahu vymezených oblastí zahrnující 42 % území Valonska a celé Flandry. Na základě přezkumu dostupných informací o zatížení způsobeném dusíkem a o jakosti vod, zejména s ohledem na eutrofizaci a mělké podzemní vody, není dosavadní vymezení dostatečné. Pro zlepšení této situace je třeba vyvinout další úsilí. 6.
AKČNÍ PROGRAMY
Do konce roku 2003 všechny členské státy s výjimkou Irska, i když některé poněkud opožděně, zavedly na svém území jeden nebo více akčních programů. Irsko nakonec zavedlo svůj program v roce 2006. Členské státy poskytly informace o nově zavedených akčních programech od roku 1999 a o změnách zavedených v rámci pravidelného přezkumu požadovaného směrnicí o dusičnanech. Směrnice o dusičnanech počítá s možností vypracovat a provádět akční programy pro jednotlivé oblasti ohrožené dusičnany nebo jejich části. Francie, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Řecko, Spojené království a Belgie se chopily této příležitosti a do konce roku 2003 tak bylo zavedeno přibližně 110 akčních programů. Ačkoli bylo dosaženo pokroku v kvalitě akčních programů, mnohé z nich jsou i nadále v několika oblastech nevyhovující. Několik členských států nepožadovalo dodržování normy pro aplikační dávky hnojiv obsahujících dusík (ze dne 20. prosince 2002, 170 kg N/ha). Další klíčové opatření, kterým je minimální skladovací kapacita statkových hnojiv, nebylo v některých akčních programech zavedeno jako povinné; v jiných případech je požadovaná skladovací kapacita nedostačující pro pokrytí období, kdy je použití statkových hnojiv zakázané nebo nemožné v důsledku klimatických podmínek.
CS
8
CS
Požadavky na skladovací kapacitu zavedené v akčních programech jsou v rozmezí od 2 do 12 měsíců s velkým rozdílem i mezi sousedními regiony s podobnými klimatickými podmínkami. Studie (ERM, 2001) navrhují, aby bylo zavedeno minimum v intervalu mezi 4 měsíci (oblasti Středomoří) a 9-11 měsíci (severské oblasti). V několika akčních programech je též nedostatečně provedeno vyvážené hnojení, při kterém by byl omezen celkový vstup dusíku s hnojivem (statková i chemická hnojiva) podle potřeb plodin při zohlednění přísunu z půdy a dalších vstupů. Přístupy přijaté členskými státy se pohybují od vyváženého systému, který stanoví metodologii pro výpočty pro jednotlivá hospodářství, až po určování norem pro celkové použití dusíku pro každou plodinu nebo skupinu plodin (celkový dusík nebo „dostupný dusík“). V několika případech však jsou předpisy velmi obecné a nezahrnují žádné povinné závazky pro zemědělce. Dalšími kritickými aspekty jsou: – nedostatečná délka nebo omezená použitelnost (na konkrétní hnojiva, plodiny nebo typy půdy) opatření na vyhrazená období pro použití hnojiva. – nedostatečná opatření pro použití hnojiva v blízkosti vodních ploch (není určena minimální vzdálenost pro použití hnojiva nebo je příliš úzký nehnojený ochranný pás); – chybějící nebo nedostatečná omezení pro používání hnojiv na strmých svazích, ačkoli mají zásadní důležitost pro prevenci úniků dusíku vlivem eroze, povrchového a podzemního odtoku; – žádná omezení na používání hnojiva v případě nevhodného stavu půd (podmáčené, zaplavené, sněhem pokryté nebo zmrzlé půdy). Bez ohledu na potřebu dalšího zlepšování byl však v letech 2000-2003 učiněn pokrok pomocí vytvoření a provedení nových akčních programů a zlepšení opatření stávajících akčních programů, které byly pravidelně revidovány. Díky lepší kvalitě opatření je nyní dosahováno dalšího pokroku. Přehled současného pokroku učiněného v rámci opatření akčních programů je uveden v příloze. 7.
VÝJIMKY Směrnice o dusičnanech umožňuje využít výjimky ohledně maximálního množství 170 kg dusíku na hektar ročně použitelné na statková hnojiva, pokud se dokáže, že je i potom dosaženo cílů směrnice. K udělení výjimky je třeba rozhodnutí Komise následující po kladném vyjádření výboru pro regulaci dusičnanů, který Komisi pomáhá při provádění. Předpokladem jakékoli výjimky je vymezení oblastí ohrožených dusičnany a existence akčních programů zcela v souladu se směrnicí o dusičnanech; výjimky platí pouze po dobu trvání akčního programu. Seznam výjimek udělených do prosince 2006 je uveden v příloze.
CS
9
CS
8.
PROGNÓZA JAKOSTI VODY Téměř všechny členské státy s výjimkou Itálie, Portugalska a Řecka uvedly alespoň některé prvky metod hodnocení (simulační modely a analýzu vývoje) pro vyhodnocení vývoje zemědělských tlaků a/nebo hodnocení jakosti vody. Avšak pouze některé členské státy uvedly kvantitativní informace o časovém programu, během kterého má být podle předpovědi dosaženo stabilizace současné úrovně znečištění nebo obnovení jakosti vody (obojí podle obsahu dusičnanů a eutrofizace). Obtíže spojené s vyvozením závěrů souvisí s mnohými nejasnostmi spojenými například s podnebím a transportními procesy v půdě. Obecným závěrem je, že bude trvat několik let, než budou pozorovatelná zlepšení jakosti vody v důsledku provádění opatření akčních programů a změny zemědělských postupů (včetně snížení stavu dobytka). V několika případech, ve kterých je uveden časový harmonogram obnovení jakosti vody (někdy založený na simulaci pro konkrétní povodí), mapuje období od minimálně 2-4 let po více než 30 let.
9.
ŘÍZENÍ PRO NESPLNĚNÍ POVINNOSTÍ
V současnosti je provedení směrnice o dusičnanech i nadále neúplné, jak potvrdilo několik řízení pro nesplnění povinností (7 z 15 členských států, tabulka 2), hlavně kvůli nedostatečném vymezení oblastí ohrožených dusičnany a nesoulad akčních programů. 10.
PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE O DUSIČNANECH V NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH (EU 10) Provádění směrnice o dusičnanech probíhá v nových členských státech. Podle závazků přijatých během jednání o přistoupení nové členské státy splnily své povinnosti tím, že zajistily provedení do vnitrostátního práva, zavedly síť pro monitorování vody a vymezily oblasti ohrožené dusičnany. Akční programy jsou dnes zavedeny ve všech nových členských státech. Komise analyzuje vymezení ohrožených oblastí a akční programy s cílem posoudit jejich soulad se směrnicí o dusičnanech. Tři z desíti nových členských států (Malta, Slovinsko a Litva) zavedly „celoúzemní přístup“ a rozhodly se tedy nevymezovat konkrétní oblasti ohrožené dusičnany, ale provádět akční program na celé území. Sedm členských států vymezilo jako oblasti ohrožené dusičnany část svého území v rozmezí od 2,5 % (Polsko) až do 48 % (Maďarsko).
11.
ZÁVĚRY Třetí zpráva o provádění směrnice o dusičnanech za sledované období 2000-2003 předložená členskými státy EU-15 vykazuje zlepšení kvality monitorování i hlášení. Pokud se jedná o jakost vody, u podzemních vod, navzdory tomu, že celkový vývoj je stabilní nebo se zlepšuje na 64 % míst, vzrůst znečištění dusičnany byl nicméně pozorován na 36 % míst a 17 % míst vykázalo koncentraci dusičnanů přes 50 mg na litr. U povrchových vod byla pozorována stabilní nebo klesající koncentrace
CS
10
CS
dusičnanů na 86 % monitorovacích míst, což potvrzuje tendence zaznamenané v několika členských státech v předchozí zprávě. Ke zhodnocení vlivu zlepšení klimatických podmínek a úpravy městských odpadních vod na tento vývoj by bylo třeba dalších údajů. V posledních letech bylo dosaženo značného pokroku ve vymezování oblastí ohrožených dusičnany i v akčních programech. Podíl ohrožených oblastí vzrostl z 35,5 % území EU-15 v roce 1999 na 44 % v roce 2003, po kterém jsou vymezovány další oblasti. Na základě přezkumu dostupných informací o zatížení vyvolaném dusíkem a jakosti vody má Komise za to, že v oblasti vymezování existují nedostatky, které je třeba odstranit. Pokrok v kvalitě akčních programů byl v posledních letech značný a měl by v budoucích sledovaných obdobích přispět ke zlepšení jakosti vody. Závěrem celkového rozboru provedeného Komisí je, že v provádění směrnice o dusičnanech je dosahováno značného pokroku, ale že bude třeba vyvinout značné další úsilí o zlepšení vymezování oblastí a kvality akčních programů, aby bylo zcela dosaženo cílů směrnice, pokud jde o jakost vody. K tomu bude třeba zvýšené spolupráce členských států.
CS
11
CS
