06) ÚVOD:

Tereza Vavřinová, 3.E (05/06)

ÚVOD: K Williamu Faulknerovi jako tématu své seminární práce jsem se dostala přes odkaz knihy Sofiina volba od spisovatele Williama Styrona , který považoval Faulknera za svůj vzor nejen proto, že také pocházel z amerického jihu, ale hlavně v metodě vyprávění. Metoda retrospekce neboli zpětného vyprávění mě už ve Styronově knize velice zaujala a proto jsem chtěla zjistit, jak s touto metodou pracoval její zakladatel. Pro zjištění odpovědi jsem přečetla dvě Faulknerovy knihy – Absolone, Absolone! a Srpnové světlo. Obě knihy mají mnoho společného, nejen již zmiňovaný způsob retrospekce , ale i místo děje a hlavně základní myšlenku- kritiku jižanské společnosti vycházející hlavně z otrokářských přežitků a rasismu. Proto jsem se rozhodla u románu Absolone, Absolone! zaměřit právě na vyprávěcí metodu a druhým románem Srpnové světlo vám naopak přiblížit děj románu a charakter společnosti amerického jihu. Nejprve vám odhalím alespoň pár základních informací o Williamovi Faulknerovi.William Faulkner žil v první polovině 20. století a řadí se mezi spisovatele tzv. ztracené generace. Narodil se i zemřel v americkém státě Mississippi na jihu USA a této oblasti věnoval téměř veškerou svou tvorbu. Na tomto území leží i jeho fiktivní Yoknapatawphaský okres a město Jefferson, ve kterém se odehrávají oba romány , které se vám pokusím přiblížit. V roce 1949 bylo Faulknerovi celoživotní dílo oceněno Nobelovou cenou.

1


ABSOLONE, ABSOLONE! Příběh knihy Absolone, Absolone! chronologicky začíná příchodem Thomase Sutpena se skupinkou otroků do Jeffersonu. Sutpen se zde usadí, postaví usedlost zvanou Sutpenova stovka, vybuduje bavlnovou plantáž a ožení se s dcerou místního obchodníka Ellen Coldfieldovou. Za několik let si vybuduje ve městě vysoké postavení a narodí se mu dvě děti – syn Henry a dcera Judith. Kromě nich má ještě dceru Clytii se svou černošskou otrokyní. Henry odchází studovat na Harvard, kde se setkává s mladým okouzlujícím muže Charlesem de Bonem. Henry a Charles se stanou nejlepšími přáteli a proto ho Charles o prázdniny jede navštívit na sutpenovu stovku, kde se setkává s jeho dcerou Judith a zamilují se do sebe. Thomas Sutpen si ale při pohledu na Charlese uvědomí, že je jeho synem z prvního manželství s černoškou a sňatek zakáže , protože by došlo k incestu. Henry se ale proti otcovu rozhodnutí postaví, zřekne se své rodiny a odjíždí s Charlesem do New Orleans. Po vypuknutí války Sever proti Jihu oba dobrovolně narukují a stráví ve válce čtyři roky. Po skončení války se Thomas Sutpen setká se svým synem a odhalí mu, že je Charles nejen jeho nevlastní bratr, ale i to, že má podíl černé krve. Tento fakt vyvolá v Henrym mnohem větší vzpouru proti Charlesovi než představa incestu. V den, kdy se Charles vrátí z války za Judith, ho Henry zabije před vchodem do Sutpenovy rezidence.Thomas Sutpen se vrací z války a dožívá svůj život jen s dcerou Judith, která se po Charlesově smrti už nikdy nevdala,Thomas Sutpen však stále touží po mužském potomkovi, který by zachránil jeho rod. Stýká se tedy s patnáctiletou dcerou svého pomocníka, která mu zanedlouho porodí dceru. Sutpen se tedy obou zřekne a proto je zabit jejím otcem. O desetiletí později se celý tento přiběh dozvídá Quentin Compson, vnuk Sutpenova přítele generála Compsona. Rosa Coldfeldová , sestra Sutpenovy manželky Ellen, chce , aby se nikdy nezapomnělo, jak Sutpen zničil celou její rodinu. V následujících týdnech se Quentin dostává hlouběji a hlouběji k jádru historie, dávajíc dohromady vyprávění Rosy Coldfeldové a svého otce. Velice se o událost zajímá, což ho jedné noci přivede společně s Rosou Coldfeldovou na Sutpenovu stovku, kde najde jen dva obyvatele- Henryho - nyní jako starého muže a Clytii, Sutpenovu dceru , jenž měl s černošskou otrokyní. O několik měsíců později je celý Sutpenův rod zatracen definitivně, když Clytie Henryho i sebe zabije a zapálí kdysi slavnou usedlost.Po příjezdu na harvardskou univerzitu Quentin celý příběh vypráví svému spolubydlícímu Shreevovi.

2


Už při prvním otevření knihy Absolone , Absolone! mou pozornost upoutala slova v úvodníku o Faulknerovi čtenářsky nejnáročnějším románu. Nicméně jsem doufala, že je toto hodnocení přehnané a s chutí jen nepatrně menší jsem postoupila na první stránku, kde mě trochu překvapil fakt, že je celá stránka popsána jen dvěmi mírně řečeno obsáhlými větami.Vlastně celou první kapitolu jsem bojovala s touhou čtení knihy vzdát a obejít četbu Faulknerových románů jiným titulem. Podle mého názoru je totiž celá první kapitola pro nic netušícího čtenáře až odstrašující.Je v ní zhuštěn v podstatě celý děj knihy, postavy jsou prezentovány způsobem, jako bychom o nich již vše věděli, objevuje se zde neustále přeskakování v čase, narážky na události, o nichž nemáme ani ponětí a nekonečné řetězce adjektiv okolo každého podstatného jména. Ale nakonec jsem odvahu sebrala a pustila se i do dalších kapitol knihy. Jestliže jste se nikdy předtím nesetkali s žádnou Faulknerovou knihou, tak jste po mém shrnutí obsahu pravděpodobně neočekávali, že na první stránce knihy je naživu jen jediný účastník této tragédie, kterým je Rosa Coldfieldová. Kniha totiž začíná jejím vyprávěním celé tragédie Quentinovi. Jak jsem již řekla, její vyprávění je zmatené, o událostech v minulosti moc nevypoví a vlastně jediná věc, která z něj jednoznačně vyplývá je Rosin silně negativní vztah k Sutpenovi. Rosa ho považuje za démona, který zničil život celé její rodině. V následující kapitole se vracíme přibližně o půlstoletí zpátky v čase a příběh se konečně začíná odvíjet chronologicky- tedy od začátku a prvních let Thomase Sutpena v Jeffersonu. Tentokrát o Sutpenově příběhu Quentinovi vypráví jeho otec pan Compson. Jeho vyprávění nám Sutpena trochu polidšťuje- už to není až nadpřirozený zloduch z emotivního vyprávění slečny Coldfieldové, je spíše vyobrazen jako charismatický muž, ochotný udělat cokoliv, aby dosáhl svého cíle. Celá minulost je sledována z jiného úhlu pohledu, očividně objektivnějšího než předchozí vyprávěčky, která celou událost prožila a proto je její podání zabarveno vlastní bolestí a hrůzou z minulosti. Compson o událostech ví z druhé ruky, od svého otce, který byl Sutpenovým přítelem. Ale jak se dozvídáme, ani jeho pohled není docela přesný. Ale to už se kniha zaměří i na minulost dalších postav knihy a to přímo Rosy Coldfieldové a Charlese Bona. Faulkner nikdy necharakterizuje své postavy přímo, ale postupem času, jak kniha pokračuje nám začíná být jasné, kdo jsou. Postavy z jeho knih poznáváme podle činů, ne podle popisu. Při propracovávání se do dalších kapitol nám najednou začínají epizody pomalu zapadat do sebe a začínáme si pomalu uvědomovat, o čem, že Rosa Coldfieldová vlastně v první kapitole mluvila. Ale čím více věcí je nám jasné, tím se stále vyskytuje více otázek a záhad, na které ještě neznáme odpovědi a které nám jsou nejasné. Jelikož je příběh stále vyprávěn ze vzpomínek Quentinova otce pana Compsona, začínáme se dovídat, že ne vše probíhalo tak, jak říká. Faulkner vychází z toho, že Compsonův úhel pohledu, stejně jako úhel pohledu kohokoliv

3


jiného, nemůže být zcela pravdivý. K odhalení úplné pravdy je potřeba dát dohromady vyprávění více lidí. Největší záhada a hlavní zápletka knihy, jíž je zavraždění Juditina milence z rukou jejího bratra, o níž se dozvídáme hned na začátku nám tedy zůstává tajemstvím velice dlouho.Největším odhalením je tedy fakt, že Charles Bon je synem Thomase Supena a jeho první manželky, z části černošky. Bylo proto nemyslitelné, aby si Judith Charlese vzala nejen protože měl černošskou krev, ale také proto, že byl jejím nevlastním bratrem. Ale tyto informace jsou Compsonovi neznámy a proto nemůže vytvořit dokonalý obraz události a v jeho vyprávění jsou trhliny. Tímto postupem se Faulkner snaží nejen zachovat tajemnost svého příběhu, ale i ukázat, jak je vnímání minulosti ovlivněno vypravěčem , že všechny interpretace minulých událostí jsou subjektivní – záleží na osobnosti vypravěče a jeho vztah k minulosti.Metodu retrospektivy si lze představit i tak, že kniha začíná vlastně až poté, co se příběh stal a každou kapitolou se vracíme o jakousi „vrstvu“ skutečnosti blíže k jádru. V první kapitole je jen jakási změť jmen a událostí, ve kterých nenalézáme smysl. V další kapitole máme povrchní povědomí o hlavních postavách. V dalších najdeme u jednotlivých postav spojitosti a tak to postupně pokračuje dále až do sebe všechno zapadne a nám už je naprosto jasné o čem vlastně v té první kapitole byla řeč. Další část knihy tvoří vyprávění celého příběhu Quentinem na Harvardské univerzitě svému spolubydlícímu Shreevovi, kde spolu události analyzují a snaží se v nich najít spojení s podstatou celého jihu. Quentinův a Shreevův pohled na události je nakonec nejpřesnější, protože dává dohromady Rosino a Compsonovo vyprávění a není zatížený emocemi.

4


SRPNOVÉ SVĚTLO Příběh se otevírá příchodem Leny, dívky ve vysokém stupni těhotenství do Jeffersonu, kde hledá otce svého dítěte. Dle rad náhodných spolucestujících se dostává na jeffersonskou pilu, kde se seznamujeme s nejdůležitějšími postavami knihy. Jednou z nich je Joe Christmas, zamlklý muž s černošskými předky, který se jednoho dne neočekávaně na pile objevil a začal zde pracovat. Stejně podivným zaměstnancem pily je jeho jediný přítel Joe Brown, který se zde objevil o několik týdnů později. Jejich přátelství pramenilo zejména ze společného nelegálního prodeje whisky a při Lenině příchodu do Jeffersonu už ani jeden z nich na pile nepracoval. Na pile tedy Lena potkává jen Byrona Bunche, který je příchodem těhotné ženy notně zaskočen a ujímá se jí. Brzy se Lena dovídá, že muž, kterého hledá, je Joe Brown. V den Lenina příjezdu je ale Joe Brown uzavřen v městském žaláři po vraždě místní ženy Joanny Burdenové a zapálení jejího domu. Hlavním podezřelým je právě její milenec Joe Christmas. Po tomto úvodu nám kniha začne objasňovat něco z minulosti hlavních postav. Dozvídáme se , že Joe Christmas byl jako nemluvně zanechán na schodech siročince. Po neshodách s hlavní sestrou a ostatními dětmi, které pramenily z jeho černošské krve, je adoptován párem silně náboženských manželů Jejich puritánská výchova však Joovu odloučenost od ostatních lidí jen zhorší a celý konflikt vyvrcholí tím, když Joe zabije svého nevlastního otce židlí na vesnické zábavě. Po této události je celých patnáct let na cestách a nedokáže se nikde usadit, až se nakonec dostane de Jeffersonu. V Jeffersonu si najde práci na pile a přespává v malé kůlně u domu slečny Burdenové a zanedlouho se stanou milenci. Do malé kůlničky se k němu brzy nastěhuje Joe Brown a společně pálí a prodávají whisky. Slečna Burdenová se snaží Joovi finančně pomoci a poskytnout mu vzdělání, ale Joe všechny tyto snahy rozčilují. Jednoho dne se vše vyhrotí ve vraždu slečny Burdenové, po níž Joe dům zapálí a prchá z města. Podrazácký a po zisku prahnoucí Joe Brown zatouží po odměně za dopadení vraha a ochotně jde Christmase udat. Tím se opět ocitáme v okamžiku, kdy do Jeffersonu přichází Lena, která se mezitím usadí v kůlně, kterou obývali Christmas a Brown. Christmas jeffersonské policii nejprve úspěšně uniká , ale za několik dní je dopaden v ulicích nedalekého Mottstownu. Při zatčení se v davu ocitá jeho dědeček Hines, který nejvíc ze všech volá po Christmasově smrti a lynčování. Christmasovi prarodiče odcestují do Jeffersonu a vypráví místnímu reverendovi Hightowerovi příběh narození jejich vnuka. Dozvídáme se, že Christmasův otec, jenž měl podíl černé krve, putoval s cirkusem a na cestách se

5


seznámil s Hinesovou dcerou. Když se Hines dozvěděl o jejím těhotenství, zastřelil kočovníka a čerstvě narozeného vnuka umístil na schody sirotčince on. Mezitím se Leně narodí zdravý syn a Byron se pokusí zorganizovat její shledání s Brownem, aby mohli žít jako rodina. Když nic netušícího Browna zavedou do kůlny, kterou kdysi obýval s Christmasem, a spatří Lenu s dítětem, nechce s nimi mít nic společného a prchne oknem. Byron se ho snaží zadržet, ale mnohem silnější Brown ho zbije a naskočí do jedoucího vlaku. Příběh Christmase končí jeho útěkem z Jeffersonského vězení , když je hledajíce úkryt v domě reverenda Hightowera zabit mladým ambiciózním důstojníkem. Celá kniha končí vyprávěním obchodníka s nábytkem o zvláštní příhodě na cestách, kde potkal ženu s novorozencem doprovázenou mužem, jenž očividně nebyl otcem dítěte.Tou dvojicí není nikdo jiný než Lena doprovázená Byronem Bunchem.

I u druhého Faulkerova románu je vyprávěcí postup velice podobný. Srpnové světlo spojuje dohromady více příběhů, z nichž nejdůležitější jsou příběhy Joa Christmase, Leny a reverenda Hightowera. Jakýsi rámec cesty tvoří Lenina cesta- kniha začíná jejím příchodem do Jeffersonu a končí odchodem z něj. Žádný z příběhů se opět neodehrává chronologicky, ale přesně naopak. Samotný děj románu trvá jen několik málo týdnů během nichž se ale z vyprávění dovíme tolik, že máme pocit, že kniha sleduje postavy už od narození. Většina děje knihy tedy neprobíhá v reálném čase, ale vrací se do minulosti, čímž nám vysvětluje okolnosti a jednání osob v přítomnosti. Faulknerův postup vám mohu například přiblížit tímto příkladem: Na začátku knihy, v den kdy Lena přichází do Jeffersonu, spatří v dálce hořící dům a dovídá se o vraždě jakési slečny Burdenové, víc o události nevíme. Dalších 11 kapitol se odehrává v minulosti a vzpomínkách a na časovou úroveň první kapitoly se dostáváme až o mnoho stran později, ale s tím rozdílem, že známe okolnosti vraždy, víme kdo slečna Burdenová byla a kdo ji zavraždil. I v Srpnovém světle není jen jediný vypravěč. Příběh slyšíme střídavě z podání několika vypravěčů a opět se setkáváme s celou škálou pohledů na události a svůj názor si musíme vytvořit jejich spojením a posouzení všech těchto pohledů. Techniku Faulknerovy retrospektivy jsem již blíže popsala v knize Absolone, Absolone! a proto se k ní již nebudu podrobněji vracet. Za hlavní postavu knihy srpnové světlo lze asi považovat Joa Christmase, ale stejně tak i Lenu, protože celý Christmasův příběh lze někdy vnímat jen jako epizodu v Lenině cestování. Christmas je téměř stále v konfliktu se společností. Nikdy v životě nenašel nikoho, kdo by mu byl blízký. Faulkner ukazuje přeměnu Christmase z malého

6


důvěřivého dítěte, přes uzavřeného chlapce, který ale ještě byl schopen sblížit se s lidmi , až v chladného muže, kterým byl. Jeho změnu a charakter tedy ovlivnily vnější faktory a to zejména nejistý rasový původ, vliv jeho nábožensky horlivých nevlastních rodičů a špatné zkušenosti se ženami. Lze ho vnímat jako oběť fanatického náboženství , netolerance a hlavně rasových předsudků. Rasismus je totiž asi základní charakteristikou Faulknerovy jižanské společnosti. Jakmile se lidé dozvědí, že má Joe Christmas černošské předky, jejich chování k němu se zcela změní a Christmas se tedy nikdy nemůže stát plnohodnotným občanem. Přestože Joe vyrostl v bílé rodině a na první pohled na něm jeho černošský původ nejde poznat, bílá společnost ho nikdy mezi sebe nepřijme a ve společnosti černochů Christmas také žít nedokáže. Z jeho rasové rozpolcenosti tedy pramení celý jeho tragický osud. Nedokázal se přizpůsobit ani černé ani bílé společnosti a obě dvě nenáviděl. K tomuto osudu ale byl předurčen již před narozením, když jeho náruživě pobožný dědeček nechal zemřít jeho matku při porodu, když nemohl snést, že jeho dcera čeká napůl černošské dítě. Christmasův dědeček je nejradikálnější a realitě nejvzdálenější postava knihy. Věří, že jedná přímo podle božího rozkazu. Křesťanství je zde ukazováno jako snaha o ospravedlnit tyto rasové předsudky. Naopak Lena je jednoduché a naivní vesnické děvče. Má naprosto jiný vztah ke společnosti a světu než Joe Christmas. Jediná jejich podobnost tkví v tom, že jsou oba sirotci a pocházeli z pobožných rodin. Ale jinak je jeho pravým opakem, což lze nejvíce vidět ve faktu, že na stejném místě, kde Christmas vraždí, přivádí Lena na svět dítě. Lena se neřídí rozumem ale jakýmsi instinktem. Přestože všichni okolo vědí, že Lucas Brown v žádném případě nechce žít s ní a jejich dítětem , ona stále věří, že skončí jako šťastná rodina a dokázala by snad i projít celé spojené státy, jen aby ho našla. Přes všechny nesnáze zůstává optimistická a vrhá se po hlavě do nejisté budoucnosti. Tam kde Christmas se svým osudem bojuje, ho Lena bez výsad přijme a dál spokojeně žije. Lena ale dokáže změnit ostatní lidi a projevit v nich jejich nejlepší stránky. Dokázala změnit starého mládence Byrona Bunche, který žil jen svou prací,která byla jeho jedinou jistotou, ve starostlivého nevlastního otce, schopného zanechat celý svůj dosavadní život v Jeffersonu a odejít jen s Lenou a jejím malým dítětem bez ničeho na cesty. Další důležitou postavou je reverend Hightower.Žije sám na své faře a poté co jeho žena spáchala sebevraždu, když byla Hightowerovi nevěrná, jsou jeho jediným kontaktem se společností pravidelné sobotní návštěvy Byrona Bunche. Jeffersonští obyvatelé ho zavrhli kvůli hříchu jeho ženy a on žije v izolaci na své faře. Mnohé z Hightowerovy povahy pramení z jeho fixace na svého dědečka- vojáka z války severu proti jihu. Jeho mysl je stále obrácená k minulosti ve vzpomínkách na svého hrdinného dědečka a na svého otce, jenž

7


nezapadal do obrazu typického jižana, třeba jen tím, že propustil všechny otroky a odmítal válku. Hightower se nedokáže odpoutat od minulosti a žít přítomností Zvláštní je místo žen v Srpnovém světle. Obecně by se Faulknerovy ženské charaktery v této knize daly rozdělit do dvou skupin. Do prvního typu, zosobněného Christmasovou nevlastní matkou, jeho babičkou patří poddajné , přizpůsobivé a pasivní ženy, většinou bez sebemenší moci oproti svým mužským protějškům. Druhým typem žen, kam patří například Lena, Christmasova matka nebo Hightowerova manželka. Jsou to ženy, které zhřešily a má to pro ně většinou fatální důsledky. Někde mezi těmito dvěma charakteristikami se nachází slečna Burdenová má ve svých pocitech zmatek a nedokáže říct, co ji přitahuje na Christmasovi. Jejich vztah je přes den zcela chladný a platonický a sblíží se vždy pod rouškou tmy. Ve snaze učinit jejich vztah určitějším a konkrétnějším nejprve předstírá, že je těhotná, později se snaží Christmasovi zajistit vzdělání a místo svého pomocníka. Christmas však zdaleka netouží nijak legitimizovat jejich vztah, ani vytvořit si s někým pevné citové pouto a na její pokusy reaguje hněvem a násilím. Její vraždu však vyvolala Christmasova nenávist nebo snad strach před touto ženskou poddajností a před vytvořením pout. Tuto vlastnost se naučil nenávidět u své nevlastní matky, která ho bezmezně milovala a dala by mu všechno, co měla. Svou tichou, pasivní nevlastní matku proto Christmas nenáviděl ještě více než dominantního nevlastního otce.Snažila se ho vychovat namísto silou svou láskou a laskavostí a její psychické vydírání Christmas snášel mnohem hůře než řemen nevlastního otce. Největším překvapením je v závěru knihy objevení Christmasových prarodičů, zuřivého pana Hinese a jeho manželky, která nad ním má jakousi nepochopitelnou moc. Dozvíme se, že ona moc pochází z její morální převahy nad ním a Hinesova břemena, které si nese z minulosti, kdy nechal zemřít svou dceru a zabil jejího milence v domnění, že mu to radí bůh. Přestože si myslí, že je tento čin nábožensky ospravedlněný, má černé svědomí a je pro něj šok, když svého vnuka spatří po třiceti letech v ulicích Mottstownu. Tentokrát má díky své morální přesile moc nad Hinesem jeho žena a snaží se Christmase s pomocí Hightowera zachránit před trestem smrti. Než se ale Hightower stihne rozhodnout, zda Christmase osvobodí lživým alibi, je Christmas zabit v jeho domě při útěku z vězení. Ani jedna z obou knih však nekončí naprosto pesimisticky a i přes morální zkaženost dává Faulkner jihu budoucnost a šanci napravit své hříchy. U Srpnového světla je touto šancí nekomplikovaná postava Leny a jejího dítěte, jejíž víra v budoucnost a schopnost vyvolat v lidech soucit ji přivodí štěstí.

8


ZÁVĚR: Čtení Faulknerových románů rozhodně není nic snadného a je k tomu potřeba spousta trpělivosti, času a klidu. K Faulknerovi totiž neodmyslitelně patří dlouhá, složitá souvětí, ve kterých se snadno ztrácí, a počáteční chaos v postavách i událostech. Ale s každou kapitolou mě knihy více a více bavily a na konci jsem měla pocit, že o postavách vím naprosto všechno a fascinovalo mně jak spisovatel dokázal osudy postav postupně dávkovat tak, aby každá kapitola odhalila stále nové a nové pravdy a my všemu rozuměli zase o trochu víc. Faulkner podává charakteristiku jižanské společnosti dokonale a po přečtení jeho knih jsem měla pocit, že přesně znám klady a zápory této části spojených států. I když mě Faulknerovo téma zaujalo asi měně než téma spisovatele, který mě k němu přivedl, musím uznat, že byl Styronovi opravdu skvělým vzorem a jeho vliv je na první pohled vidět. Kvůli velké náročnosti čtení ale nepočítám s tím, že bych v nejbližší době znovu sáhla po další Faulknerově knize.

9


POUŽITÁ LITERATURA: Srpnové světlo, William Faulkner, Levné knihy, Brno, 2002 Absolone, Absolone!, Williamu Faulkner, Mladá Fronta, Praha, 1966

10

06) ÚVOD:

Recommend Documents