Občasník slatinských křesťanů
č. 6/05
listopad 2005
Bratři a sestry, k předvánoční výzdobě patří adventní věnec a adventní světlo. Adventní věnec se bohužel někde stává pouhou krásnou dekorací bytu. Jaký byl smysl adventního věnce na začátku: V jedné podobě se objevil asi v roce 1860 v Hamburku. Místní duchovní Johan Wichern si tímto způsobem vyzdobil před svátky svůj dům. Vyvěsil pod strop veliký věnec z chvojí, který osadil čtyřiadvaceti svícemi. Každý den adventu zapálil další svíci, a tak světla v jeho domě přibývalo. Lidem se tento způsob odpočítávání dnů k příchodu Spasitele velice zalíbil, takže si podobnými adventními věnci zdobili své domovy. Hlavně chudí však už nedávali 24 svící, protože na to neměli, ale dávali pouze 4 svíce. Každou neděli zapálili další adventní svíci. Ke vzniku adventního věnce a světla se v historii váže ještě jeden příběh. Koncem 18. stol. v jednom německém sirotčinci uvázal bohatý kupec dětem pod strop dřevěné kolo od vozu. Důvod byl ten, aby děti mohly po večerech svítit. Na kolo se upevňovaly svíce a to sloužilo jako lustr. V době předvánoční toto kolo děti vždycky nazdobily chvojím a ozdobami. Také zde se zvyk dětí zalíbil sousedům a i oni začali zdobit své domy podobnými věnci. Symbolika světla u adventního věnce hrála vždy velkou úlohu. Vánoce se slaví v období, kdy je v Evropě nejkratší den a nejdelší noc. Ponurost těchto dlouhých temných večerů se lidé snažili prozářit světlem. My křesťané připravujeme na vánoční svátky svá srdce. Kéž z nás září láska k Bohu a k bližnímu. Potom můžeme nazvat adventní světlo světlem naděje, pokoje, radosti, usmíření, světlem lidského života. P. František Vavruša váš farář
Nemyslím si, že jsem pochopil, co znamená zvěst o Ježíši Kristu v celé její plnosti, ale jedno vám řeknu: Zapomínám na to, co je za mnou. Nežiji v minulosti, ale v přítomnosti, a přitom se dívám do budoucnosti – a ženu se za cílem, který nás očekává na konci: naplnění evangelia, které nám už teď v osobě a zvěsti Ježíše Krista slibuje, že se smíme pokládat za přátele Boha a za zmocněnce, kteří pomáhají uskutečňovat Boží království. podle Pavlových dopisů Alfonso Pereira Blížíme se k vánocům nebo - což je výstižnější - štveme se k nim nebo, zaměstnáni něčím jiným, necháváme se k nim hnát, každý svým krokem, svým stylem. Vhodnější by bylo očekávání. Ne ovšem pouze čekání na svátky… Rozhodující je čekání na Boha. (Gustav Ebeling)
Advent víry
Karl Rahner
(Mt 11,2-10) Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: “Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?” Ježíš jim odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.” Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: “Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou (přece) v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.’” Jana Křtitele si připomínáme v adventní době. Sem, do našeho adventu, se hodí. Není snad náš život ještě adventem, vírou, očekáváním, trpělivostí a touhou po tom, co není hmatatelné? Nemusíme my křesťané stavět domy pro to, čeho se “pouze” nadějeme a v co věříme? Zda nemusíme často, chceme-li být opravdovými křesťany, nechat s Boží bláhovostí uletět pozemského vrabce v hrsti ve prospěch holuba na střeše nebes: pro nebeské království se vzdát peněžních výhod, tělesných požitků, brutálního vymáhání práva, ach, v zájmu toho nebeského království, které žádné oko nevidělo? Do tohoto adventu očekávání, co teprve má přijít, se hodí Jan Křtitel dnešního evangelia. Je tím, čím my máme být v našem adventu trvajícím po celý život. Sedí v žaláři. Byl natolik pošetilý, že i vůči státnímu vladaři prohlašoval pravdu. Jak je možno jednat tak málo reálně politicky! Sedí. Stalo se mu tak po právu. A nikdo ho nedostane ven. Jeho přátelé nezorganizují žádné povstání. Na to jsou to příliš malí lidé, zaujatí jen teologií a málo přizpůsobiví praktickému životu (tak se to alespoň jeví). A i Bůh ponechává sedět svého kazatele o pokání. Zdá se, že i on straní silnějšímu. A přece - koná zázraky prostřednictvím svého Syna. Ale - je to k smíchu nebo pláči? - na základě těchto zázraků se obrátí několik málo chudáků, z nichž, jak se zdá, má nebeské království malý zisk. Tyto zázraky však neosvobodí svatého proroka, oficiálního předchůdce a pokrevního příbuzného toho, jenž tyto zázraky koná. Zůstává ve vazbě, dokud není “zlikvidován”. Není lehké sedět bez naděje ve vězení jako odepsaný prorok, čekat na jistou smrt a zajímat se přitom o zázraky, které jemu samému nepomohou. Avšak Jan Křtitel není třtina, větrem ve světě se klátící. Navzdory všemu věří. Je prorok, který připravuje stezku Bohu, také a především ve svém vlastním životě a srdci. Prorok, jenž připravuje stezku tomu Bohu, který podle lidských představ potřebuje tak dlouhý čas, než se projeví a nepospíší si ani, když jeho prorokovi hrozí zmar, tomu Bohu, o němž se zdá, že se dostaví teprve tehdy, když je příliš pozdě. Jan Křtitel ví, že Bůh ještě vždy dostává zadostiučinění, že vyhrává tím, když prohrává, že je živý a oživuje tím, že sám je zabíjen, že představuje budoucnost, o níž se zdá, že žádnou budoucností není. Jedním slovem: Jan Křtitel má víru. Nedospěl k ní snadno. Jeho srdce bylo zahořklé a jeho nebe zastřené. Otázka tohoto srdce zní trochu utrápeně: Jsi ten, který má přijít? Ale tato otázka je položena správnému respondentu, Bohu, který je člověkem. V modlitbě je možno ukázat Bohu i své třesoucí se srdce, které téměř již není funkční a neví už ani, jak dlouho mu ještě vystačí síly. V srdci, které se modlí, zůstává vždy víra, jež dostává dostatečnou odpověď: Jděte, a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte ... a blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší, i když sedí osamocen ve vězení. Po celou dobu života prožíváme advent, neboť my křesťané očekáváme toho, který má ještě přijít. Teprve pak nám bude dáno za pravdu. Předtím se však zdá, že má pravdu svět. Oni se budou smát a vy budete plakat, pravil Pán. My též sedíme v žaláři: ve vězení smrti, nezodpovězených otázek, vlastní slabosti, vlastní ubohosti, tísně a tragiky života. Živí se z toho nedostaneme. Avšak poselství naší víry a naší modlitby chceme každý den podávat vstříc tomu, který přijde tam odtud soudit živé i mrtvé. Toto adventní poselství se vždy navrátí s odpovědí: Hle, přicházím, a blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší. 2
Rozhovor
Ing. Petr Fukal (převzato z líšeňského Kukátka)
Na Farním dnu v Líšni Otec Václav představil tři nové salesiánské kněze, kteří letos v září nastoupili službu v naší farnosti. Těm, kteří na Farním dnu nebyli, je chceme představit aspoň stručně ve Slově. Jako prvního jsme oslovili našeho nového pana faráře, otce Františka Vavrušu. Pro ty, kteří vás moc neznají, se, prosím vás, krátce představte. 5. srpna jsem slavil 42. narozeniny. Pocházím z farnosti Pozlovské, která se nachází kousek od Luhačovic. V našem rodném domě už žije jen maminka, neboť obě mé sestry jsou vdané a žijí u svých manželů. Čím jste chtěl být ve svých klukovských snech? V dětství to jsou skutečně jen sny o indiánech nebo automobilových závodnících. Potom jsem měl velkou touhu hrát na klarinet, uvažoval jsem i o konzervatoři. Kdy jste tu myšlenku opustil a co vás k tomu vedlo? Na konci 9. třídy základní školy jsem musel udělat rozhodnutí. Bylo to první těžké rozhodnutí. Skutečnost byla taková, že jsem začal pracovat se dřevem (Thonet a zakázková výroba nábytku). Můžete nám říci, jaké jste měl vzory? V období dospívání jsem potkal spoustu dobrých kamarádů. „Kamarády“ jsem měl i mezi kněžími, převážně to byli salesiáni a jezuité. Rád jsem četl a knihy půjčené od kněží mě pomáhaly objevovat vzory a ideály pro život. Ovšem otcové Stanislav, Rudolf, František … byli živými vzory. Jak ve vás dozrávalo rozhodnutí stát se salesiánem? Po návratu z vojenské služby jsem měl jediné přání: „chci žít a dělat to, co dělají kněží, které jsem znal“. Salesiánem jsem se stal ještě před vstupem do kněžského semináře. Děkuji vám za rozhovor. Ať se vám u nás v Líšni líbí. S Boží pomocí a s Božím požehnáním vzhůru do díla.
Adventní doba
P. Aleš Opatrný
Adventní doba má svou teologicko-liturgickou náplň, nejen svou specifickou atmosféru, někdy hodně málo křesťanskou, totiž jen nákupní. Advent je jistě také přípravou na Vánoce. Ale je také - a možná ještě více přípravou na Kristův druhý příchod. Určitě tomu tak je v liturgii - v mešních textech i v liturgii hodinek, v Denní modlitbě církve, a to hlavně v prvních dvou adventních týdnech. Nemůžeme-li tyto texty studovat a sledovat, může nám pomoci kancionál. Adventní písně jsou z kancionálu zřejmě teologicky nejhodnotnější. Nejen v rorátech, ale i v písních “Ejhle, přijde Pán a Bůh náš” a “Vesele zpívejme” najdeme v mistrné zkratce jak obsah adventní doby, tak i osobní program k jejímu prožití. Kdybychom tedy chtěli shrnout stručně obsah adventní liturgie, mohli bychom říci asi toto: Texty proroků, hlavně Izaiáše, připomínají téma očekávání. Očekávání spásy, vyvedení ze zajetí (tehdy z Babylona), uvedení do Boží skutečnosti. Nepřipomínají ale jen očekávání. Přinášejí také ujištění o Boží věrnosti, o jistotě spásy. Připomínky Ježíšova narození, na jehož oslavu se chystáme, naději ve spásu zkonkrétňují. Ale i to je na první pohled něco, co leží v minulosti. A tak je tu tedy třetí krok: přítomnost a druhý příchod Ježíše Krista v budoucnosti. Protože tu byl příchod první, je tu smysluplná naděje, že příchod druhý bude dokonáním spásy pro všechny a na věky. “Proto se připravme, špatností se zbavme” - je adventní výzvou k pokání.
Strom splněných přání 2005
Michaela Cyprová, Obl. Charita Brno, tel.: 545 210 672
V adventu bude již popáté v Galerii na Orlí vánoční strom, pro splnění přání mentálně postižených klientů ze stacionáře Effeta a Chráněného bydlení sv. Michaela, Oblastní charity Brno. Na něm budou od 1. do 21. 12. zavěšena přání, která sami vyrobili mentálně postižení klienti a každý dárce může některému z nich připravit milé vánoční překvapení… Ti, kteří nemohou věnovat čas shánění konkrétních dárků, mohou přispět finančně do zapečetěné pokladničky. 3
INFORMACE Pravidelné bohoslužby každou neděli - mše sv. v 8.30 hod. a v 15.00 hod. adventní příprava (viz níže); každý čtvrtek - mše sv. pro děti v 18.00 hod. Přede mší v 17.30 hod. je příležitost k přijetí svátosti smíření.
Pořad bohoslužeb, památky a svátky 30. 11. středa, svátek sv. Ondřeje 1. 12. čtvrtek, mše sv. pro mládež v 18 hod., po mši Mikulášská nadílka 2. 12. první pátek v měsíci, mše sv. v 18 hod. 4. 12. 2. neděle adventní, sv. Barbory 5. 12. pondělí, mše sv. v 18 hod., po mši sv. Mikulášská nadílka 6. 12. úterý, památka sv. Mikuláše, biskupa 8. 12. čtvrtek, slavnost Panny Marie, mše sv. v 18 hod.
11. 12. 3. neděle adventní 13. 12. úterý, sv. Lucie, panny a mučednice 14. 12. středa, sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve 15. 12. čtvrtek, od 16.00 do 18.00 hod. příležitost k předvánoční svátosti smíření 18. 12. 4. neděle adventní 24. 12. sobota, Vigilie Narození Páně - Štědrý den, začíná doba vánoční, mše sv. ve 22.00 hod.
Roráty
Nejsvětější svátosti. V této době budete moci přijmout také svátost smíření.
Každé úterý a pátek v adventní době budou v našem kostele ráno v 7 hodin roráty. Od 6.30 hod. bude příležitost přijmout svátost smíření. Svátostné požehnání
Každou adventní neděli bude v 15 hodin v kostele svátostné požehnání a až do 17.00 hod. výstav
Betlémské světlo
Sv. Mikuláš
Slavnost sv. Mikuláše oslavíme na dětské mši sv. v pondělí 5. 12. v 18 hodin. Těšte se - přijde sv. Mikuláš!
Lída Musilová
Milí slatinští farníci, zveme vás na již tradiční rozdávání Betlémského světla tentokrát i s žehnáním ohně, které se uskuteční na Štědrý den ve 14 hodin v našem kostele. Pro ty, kteří nestihnou slavnostní začátek s knězem, bude příležitost si pro světlo přijít až do 15 hod. Lucerničky nebo svíčky na zapálení si přineste sebou. Dále pak bude Betlémské světlo k dispozici po půlnoční mši svaté.
Pozvánka Zveme všechny děti - malé i velké na tvůrčí adventní odpoledne „Pojďte si hrát“ Sejdeme se v sobotu 10. prosince ve 14 hodin v přístavbě našeho kostela a na programu bude zdobení perníčků, výroba vánočních dárků a výzdoby, zkouška, jestli jsme od loňska nezapomněli koledy a … přijďte se podívat, co vše pro Vás připravíme. Přineste si sebou papuče, nůžky, jablíčko, pastelky a jiné jednoduché výtvarné potřeby, které máte doma a můžete si sebou „přibalit“ a přivést i svého kamaráda nebo kamarádku. Maminky prosíme o buchtičky na společnou svačinu. Předpokládaný konec asi v 18. hodin. Zájemci o cestu do Prahy „Po stopách Anežky České“, která byla v listopadu odložena kvůli ubytování, vězte, že se výprava uskuteční od 16. do 18. prosince (v pátek nutno oželet školu, ale omluvit se). Žádosti o bližší informace, přihlášky i potvrzení přihlášek – obracejte se, prosím, na Hanu Holcovou (605 278 151), popř. na Verunku Plhalovou. Příští číslo Slova vyjde v neděli 18. prosince 2005, uzávěrka je o týden dříve 11. prosince. Farní úřad Líšeň, Pohankova 18, tel.: 544 211 258, e-mail:
[email protected] 4
Každé políčko v adventním věnci znamená jeden den do Vánoc. Můžeš si ho vybarvit, když uděláš něco dobrého, čím připravíš své srdce na Ježíšův příchod. Může to být modlitba (modrá barva), dobrý skutek (žlutá), nebo také to, čeho se zřekneš, aby z toho mohl mít radost někdo druhý (červená).
ADVENT Když má přijít milý host, těšíme se na jeho návštěvu a připravujeme se. Jak se připravíme na příchod Ježíše Krista? Čím mu uděláme radost? Ježíšův příchod je dvojí: Poprvé přišel, když se narodil v Betlémě, a podruhé přijde na konci světa.
