0309

SIMULAČNÍ CVIČENÍ

Istituto Nazionale Previdenza Sociale

Poznatky získané v průběhu projektu byly použity na konkrétní příklady, aby bylo ověřeno, zda by mohla nastat diskriminace pro pracovníky migrující z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie, vzhledem ke odlišnostem národních systémů sociálního zabezpečení a pravidel pro výpočet důchodů pro mobilní pracovníky podle předpisů EU. Tohoto cíle bylo dosaženo popsáním asi padesáti reprezentativních životopisů (typologie pracovníků) pracovníků migrujících do Itálie ze své země původu a poté se buď vracejících zpět, nebo usazujících se tam. Životopisy se liší podle doby strávené v různých zemích a charakteristik doby práce v Itálii. Pro tyto reprezentativní případy byly simulovány a studovány nároky na důchodové dávky, aby bylo srovnáním ověřeno, jaké rozdíly se mezi jednotlivými zeměmi objeví. Dále byly pro tyto reprezentativní případy simulovány výhody/nevýhody vyplývající z rozhodnutí „nestěhovat se“. Tak byly nalezeny hranice externí přenositelnosti sociálních dávek (tj. mezi různými zeměmi). Hlavní výsledky jsou tyto: • Několik reprezentativních životopisů migrujících pracovníků • Podrobné výsledky simulace (např. tabulka v Excelu) • Souhrnné zprávy Další informace naleznete zde:

GŘ Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování

SSE-MOVE: SOCIAL SECURITY ON THE MOVE.

Sociální zabezpečení v pohybu, podpora koordinace přenositelnosti sociálních dávek v rámci klastru institucí sociálního zabezpečení v EU

WWW.INPS.IT > INFORMAZIONI> SOCIAL SECURITY ON THE MOVE > ENG > SIMULATIONS

Istituto Nazionale Previdenza Sociale

Kontaktní údaje: Koordinátor projektu: INPS, Antonietta Mundo, hlavní koordinátor, oddělení vědecké koordinace aktuárských statistik: Fondazione G. Brodolini, Alberto Merolla, [email protected]

delgalloeditori.com

Projekt je spolufinancován Evropskou unií Smlouva č. VS/2011/0309 Hlavní žadatel: INPS - Istituto Nazionale della Previdenza Sociale, Itálie Partneři: FGB - Fondazione Giacomo Brodolini - Itálie CSSA - Česká správa sociálního zabezpečení – Česká republika ONYF - Országos Nyugdíjbiztosítási Főigazgatóság - Maďarsko ZUS - Zakład ubezpieczeń spoīecsnych - Polsko Universitatea de Vest din Timişoara – Rumunsko Nadační fond ERUDICIO – Česká republika



 



Istituto Nazionale Previdenza Sociale

GŘ Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování

Smlouva č:. VS/2011/0309 Projekt spolufinancovaný Evropskou unií

SSE MOVE: Social SEcurity on the MOVE Sociální zabezpečení v pohybu podpora koordinace převoditelnosti sociální ochrany v rámci řetězce institucí sociálního zabezpečení v EU PROJEKTOVÁ PŘÍRUČKA Leden 2013

1

2

Obsah: 1. Shrnutí a představení projektu.............................................................................................................. 5 2. Country reports - zprávy o situaci v zemi............................................................................................ 9 2.1. Zpráva o zemi - Itálie..................................................................................................................... 9 2.2. Zpráva o zemi – Maďarsko.........................................................................................................19 2.3. Zpráva o zemi - Česká republika...............................................................................................26 2.4. Zpráva o zemi - Polsko................................................................................................................34 2.5. Zpráva o zemi - Rumunsko........................................................................................................39 3. Proces vzájemného učení.....................................................................................................................53 3.1. Maďarsko.......................................................................................................................................53 3.2. Česká republika............................................................................................................................55 3.3. Polsko............................................................................................................................................56 3.4. Rumunsko.....................................................................................................................................58 3.5. Přehled...........................................................................................................................................58 4. Mikro-simulace pro hlavní profily osob.............................................................................................60 4.1. Úvod a cíle....................................................................................................................................60 4.2. Hlavní pravidla koordinace sociálního zabezpečení v EU s ohledem na důchody............60 4.3. Hlavní pravidla národních důchodových systémů zohledněná při provádění simulací....62 4.4. Východiska mikrosimulací.........................................................................................................66 4.5. Scénáře definované pro italskou část kariéry...........................................................................67 4.6. Postup výpočtu výše důchodů....................................................................................................68 4.7. Výsledky mikrosimulací..............................................................................................................69 Statistická příloha kapitoly 4....................................................................................................................71

Tato publikace vznikla s podporou Evropské unie. Informace obsažené v této publikaci nemusí nutně odrážet stanovisko nebo názor Evropské komise, výhradní odpovědnost nese autor a Komise není zodpovědná za jakékoli použití informací v publikaci obsažených.

3

4

1. Shrnutí a představení projektu Cílem projektu SSE-MOVE spolufinancovaného Evropskou komisí, Generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování, je zlepšovat kvalitu znalostí o převoditelnosti sociálního zabezpečení pracujících (a jejich rodinných příslušníků), kteří uplatňují svoje právo na volný pohyb v pěti členských zemích EU (Itálie, Česká republika, Maďarsko, Polsko a Rumunsko). Iniciativa se týkala zejména pracovníků pohybujících se z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie – a následně případně se vracejících do země původu nebo trvalého pobytu. Projekt byl realizován od listopadu 2011 do ledna 2013 díky partnerství mezi institucemi z pěti zemí EU: • INPS, Národní úřad sociálního zabezpečení, hlavní partner projektu, a Fondazione Giacomo Brodolini, odborný koordinátor z Itálie • ČSSZ, Česká správa sociálního zabezpečení a ERUDICIO nadační fond z České republiky • ONYF, Ústřední správa důchodového pojištění z Maďarska • ZUS, Polský úřad sociálního pojištění z Polska a • Fakulta sociologie a psychologie Západní university v Temešváru z Rumunska. Konkrétní cíle projektu byly: • identifikace hlavních překážek realizace nařízení (CE) 883/2004 a 987/2009, které by ve skutečnosti mohly vést k omezování volného pohybu pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) mezi partnerskými zeměmi; • identifikace faktorů omezujících volný pohyb pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) v důsledku rozdílností národních systémů sociálního zabezpečení (tzn. motivující a demotivující prvky s ohledem na mobilitu pracovníků v důsledku různé úrovně nároků a velkorysosti podpory v jednotlivých zemích); • posilování procesu vzájemného učení mezi partnery projektu, který povede k identifikaci osvědčených postupů a formulaci konkrétních strategií intervence na základě zjištěných potřeb a poznatků; • podpora koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení, které se na projektu podílejí, s cílem zlepšit kvalitu a zjednodušit výkon úředních postupů; • zvýšení obecného povědomí, vyvolání debaty a šíření informací o převádění sociální ochrany pracovníků (a jejich rodinných příslušníků), kteří uplatní svoje právo na volný pohyb v rámci partnerských členských zemí. Výsledkem projektu bylo to, že partneři a další angažované strany rozšířili svoje znalosti a povědomí o reálných možnostech převádění sociálních dávek mezi zeměmi, a identifikovali hlavní překážky, které omezují volný pohyb pracovníků v důsledku charakteristik národních systémů sociálního zabezpečení a socio-ekonomických rozdílů mezi Itálií a zeměmi původu. Navíc zvýšili svoji kapacitu v oblasti přípravy intervenčních strategií zaměřených na odstraňování těchto překážek. Toho bylo dosaženo prostřednictvím analýz a průzkumů, vzájemného učení a výměny znalostí o převoditelnosti dávek mezi jednotlivými zeměmi.

5

Projekt byl realizován ve třech fázích : 1. Příprava podkladů, tedy identifikace hlavních bariér koordinace sociálního zabezpečení pracovníků uplatňujících svoje právo na volný pohyb v partnerských zemích. Toto bylo realizováno hlavně na základě průzkumů a analýz provedených v každé partnerské zemi, a dále simulace vycházející z připravených profilů (typologie) pracovníků přicházejících do Itálie z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska. Nárok těchto profilových pracovníků na sociální zabezpečení byl simulován a studován s cílem ověřit srovnáním, čím se liší jednotlivé země. 2. Zlepšování vzájemného učení, sdílení osvědčených postupů a koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení. Klíčovým prvkem tohoto projektu byla podpora procesu vzájemného učení mezi partnery prostřednictvím čtyř uspořádaných hodnotících schůzek (peer review), konaných v Budapešti, Praze, Varšavě a Temešváru. Tyto schůzky byly motivovány snahou zajistit aktivní zapojení partnerů a - jejich prostřednictvím dalších relevantních osob do procesu vzájemného učení, zaměřeného na porozumění omezení v jednotlivých zemích v oblasti koordinace sociálního zabezpečení, na identifikaci osvědčených postupů a na formulaci akcí a politik sloužících k odstraňování těchto překážek a rozvoj volného pohybu pracovníků. 3. Rozvíjení obecného povědomí, podněcování diskusí, šíření informací o koordinaci sociálního zabezpečení. Tato fáze zahrnovala tvorbu internetových stránek projektu, uspořádání závěrečné konference v Římě za účelem šíření výsledků projektu mezi širší odbornou veřejnost a dotčené strany (včetně subjektů přepravujících veřejné politiky, sociálních partnerů, akademiků atd.) a přípravu této projektové příručky, která shromažďuje a shrnuje hlavní výstupy a poznatky vyplývající z realizace projektu. Tato příručka tedy obsahuje souhrn hlavních výsledků projektu. Po dobu trvání projektu bylo dokončeno několik výstupů. Zaprvé: s použitím jednotného dohodnutého formátu partneři zpracovali podrobné “Aktuální” zprávy popisující základní charakteristiky jejich národních systémů sociálního zabezpečení, a Tabulky sebehodnocení ohledně provádění nařízení 883/2004 a 987/2009 ve svých zemích, v rámci čehož probíhaly živé debaty na téma kladů a záporů realizace těchto nařízení. Aktuální zprávy a tabulky sebehodnocení byly následně shrnuty do pěti zpráv o situaci v jednotlivých zemích (viz kapitola 2 této příručky). Tyto zprávy zejména obsahují - po krátkém přehledu hlavních rysů národních systémů sociálního zabezpečení - hodnocení provádění nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009, následované několika obecnými komentáři k reálným omezením volného pohybu pracujících vyplývajících z různých důvodů, např. procedurálních limitů převoditelnosti sociálních dávek, ekonomických potíží, interakcí mezi soukromými a veřejnými systémy sociálního zabezpečení a nedostatečné kvality dostupných údajů. Zadruhé: v období listopad - prosinec 2012 byla uspořádána čtyři jednání, kde odborníci hodnotili průběh projektu, a to v Budapešti, Praze, Varšavě a Temešváru. Tyto schůzky byly zaměřeny na aktivní zapojení partnerů a dalších relevantních národních subjektů do procesu vzájemného učení v oblasti aktuálních problémů mobilních pracovníků a formulace možných aktivit a politik za účelem zlepšení koordinace mezi institucemi sociálního zabezpečení. Proces vzájemného učení zaměřený na identifikaci příčin, které mohou vést k diskriminaci mezi mobilními pracovníky v zemích zapojených do projektu, s cílem zlepšit povědomí o rozsahu a určujících faktorech této diskriminace.

6

Během každé hodnotící schůzky partner-hostitel prezentoval ostatním partnerům a místním subjektům hlavní zjištění vyplývající z analýzy provedené na národní úrovni a průzkumu zaměřeného především na převoditelnost sociálního zabezpečení mezi zeměmi EU a s ní související překážky. Následovala diskuse, během které se projednávala možná řešení zjištěných překážek ve světle zkušeností partnerů z jednotlivých zemí a osvědčených postupů Takto byly identifikovány hlavní problémy v oblasti koordinace sociálního zabezpečení, které byly diskutovány při zohlednění konkrétní situace v každé zúčastněné zemi a potřeb mobilních pracovníků uvedených ve výstupech projektu a v jednotlivých zprávách. V kapitole 3 je uvedena syntéza hlavních zjištění vyplývajících z uvedených čtyř hodnotících schůzek. Ve světle klíčových problémů zmíněných během diskusí a s cílem lépe řešit omezení a navrhnout možná opatření na jejich překonání partneři definovali tři hlavní kategorie problémů v oblasti převoditelnosti sociální ochrany, a podle jejich rozdílné povahy je klasifikovali následovně: A. Právní hlediska: týkající se (i) národní legislativy nebo (ii) EU legislativy. B. Úřední hlediska: tzn. problémy související s úředními postupy uplatňovanými v jednotlivých zemích při evidenci mobilních pracovníků, např. komunikační potíže (většinou jazykové), nebo existence konkrétních dohod mezi institucemi. V tomto ohledu bylo účastníky formulováno několik návrhů, např. na vytvoření seznamu kontaktních osob, které odpovídají za konkrétní agendy na institucích sociálního zabezpečení a mohou být kontaktovány za účelem poskytnutí dalších údajů. C. Ekonomická/finanční hlediska: motivující a demotivující prvky související s různými pravidly (hlavně v oblasti důchodů, tzn. věkové hranice ochodu do starobního důchodu a kalkulační vzorečky); soukromé systémy pojištění; problémy s rozdělováním.

Pokud se jedná o hlediska v předcházejícím bodě, byla pečlivě analyzována možnost, že ekonomické motivační a demotivující prvky vyplývající z rozdílností národních penzijních systémů by mohla omezovat volný pohyb pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie, a to provedením podrobných simulací čekávaných důchodů mobilních pracovníků podle jednotlivých formulovaných profilů (typologií). Nárok těchto profilů na sociální zabezpečení byl simulován a studován s cílem ověřit srovnáním: (i) jaké jsou vyhlídky na důchod u osob cestujících za prací (ve srovnání s “necestujícími” pracovníky) ze čtyř do projektu zapojených zemí; (ii) jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými zeměmi. Profily byly formulovány na základě dvou hlavních kritérií: (i) období odpracovaná v Itálii a v zemi původu; (ii) znaky pracovní kariéry v Itálii (např. úroveň mzdy, frekvence nezaměstnanosti, období v režimu samostatně výdělečné osoby). Když byly takto formulovány profily pracovníků, následoval výpočet nároků - při zohlednění účinků ustanovení nařízení (ES) 883/2004 a 987/2009 a charakteristik národních systémů sociálního zabezpečení – a výše důchodů vyplácených ze státních rozpočtů. Metodika a výsledky této mikro-simulace jsou uvedeny v kapitole 4 této příručky. V uvedené simulaci jsou mobilní pracovníci klasifikováni podle „střední hodnoty“ příjmů dosažených během pracovní kariéry v zemi původu. Profesionální život v Itálii pak lze charakterizovat velmi odlišnými znaky. Mzdy v Itálii jsou obecně vyšší než v ostatních partnerských zemích, a tak přesun do Itálie za prací znamená vyšší očekávaný důchod (vyjádřený paritou kupní síly), pokud tedy hovoříme o úspěšné pracovní kariéře v Itálii. Ovšem odchod do Itálie předtím, než dotyčná osoba splní

7

zákonné podmínky v zemích, kde je stanovena minimální doba pro přiznání nároku na starobní důchod, se nikdy nevyplácí. Zejména v případech Maďarska a České republiky stanovená rozhodná období velmi ovlivňují výši důchodů vyplácených mobilním pracovníkům, kdy jsou výrazně znevýhodněny osoby, které toto minimální rozhodné období nesplňují. Například: v důsledku vzorečků stanovených pro výpočet výše důchodu mobilních pracovníků odchod za prací do Itálie jeden rok před dosažením minimálního rozhodného období povede k výrazně nižšímu důchodu, navzdory skutečnosti, že mzdy v Itálii jsou mnohem vyšší. Tento problém, když je odpovídajícím způsobem vysvětlen pracovníkům prostřednictvím informací o výpočtu důchodu v případě cestování za prací v rámci EU, může být silně demotivujícím ekonomickým prvkem, omezujícím volný pohyb občanů EU. Významným momentem při rozhodování o odchodu do zahraničí za prací jsou individuální představy o „úspěšné“ profesionální kariéře. Ekonomické důvody rozhodnutí o migraci za prací se odvíjejí od výše očekávané mzdy, která má mít dopad i na výši důchodu dotyčného mobilního pracovníka. Pro účely analýzy ekonomické výhodnosti pracovní migrace je v kapitole 4 uvedeno srovnání očekávané výše důchodů podle jednotlivých profilů osob v italské fázi pracovního života. Simulace ukazují, že ve srovnání se situací, kdy dotyčná osoba neodejde ze své země původu, navzdory vyšším průměrným výdělkům v Itálii, ze kterých simulace vychází, výhodnost odchodu za prací do Itálie velmi souvisí s „úspěšností“ konkrétní pracovní kariéry.

8

2. Country reports - zprávy o situaci v zemi 2.1. Zpráva o zemi - Itálie 2.1.1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Italský sociální systém pokrývá tyto oblasti sociálního zabezpečení: dávky ve stáří, předčasný důchod, invalidní důchod, pozůstalostní dávky, nemocenská, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky, peněžitá pomoc v mateřství, podpory v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání a také podpory odvozené z majetkových poměrů určené pro jednotlivce i domácnosti v nouzi. Italský systém sociální ochrany není s výjimkou zdravotnického systému organizován podle univerzálního kritéria, protože k oprávnění nároků na dávky je nutno splnit některé požadavky (např. dosažení určitého věku, doložená doba odvádění příspěvků a v některých případech se doplňuje zjištění majetkových poměrů). Všichni pracující vykonávající práci na území Itálie se povinně účastní pojištění v oblasti sociálního zabezpečení a zaměstnané i samostatně výdělečně činné osoby jsou povinny se registrovat v systému všeobecného povinného pojištění. Výjimkou jsou příslušníci odborných profesí (např. právníci, lékaři, inženýři, architekti), kterým je uložena povinnost registrace ve zvláštním fondu řízeném jejich profesním sdružením (cechem). Italský systém sociálního zabezpečení je financován jak z příspěvků na sociální zabezpečení odváděných zaměstnavateli a zaměstnanci, tak z obecných daňových příjmů. Obzvláště Zdravotní pojišťovnu (Servizio Sanitario Nazionale), řízenou na regionální úrovni, financují všichni obyvatelé s bydlištěm na území Itálie prostřednictvím obecného zdanění. Zaměstnancům se povinné odvody (např. důchodové či nemocenské dávky, dávky v nezaměstnanosti) počítají jako procentní podíl výdělků a sazby jsou stanoveny právními předpisy. Sazba uplatňovaná v každém případě závisí na odvětví, smluvních dohodách, odborné kvalifikaci pracovníka, na počtu zaměstnanců a místě podnikání. Zaměstnavatel je povinen odvádět příslušné správě sociálního zabezpečení jak vlastní příspěvky, tak příspěvky za své zaměstnance. Příspěvky se odvádějí zpravidla jednou měsíčně. Osobám samostatně výdělečně činným (vyjma odborných profesí zařazených do zvláštního soukromého fondu, který může stanovit svá pravidla v rámci daném vnitrostátními zákony) jsou odváděné příspěvky vypočteny z přiznání k dani z příjmu za příslušný rok z prohlášeného celkového příjmu z pracovní činnosti. Zvláštní úlevy z odváděných sazeb se přiznávají u rodinných příslušníků osoby samostatně výdělečně činné, kteří se podílejí na výdělečné činnosti, zemědělců, zemědělských dělníků a rolníků. U veřejného důchodového systému je nutno zdůraznit, že v současné době jsou pracující podle svého věku, na základě reforem provedených v letech 1992, 1995 a 2011, zařazeni do tří různých typů programů - program závisející na příjmu (retributivo), smíšený (pro rata) a založený na příspěvku (contributivo) – což značně různí vzorec pro výpočet dávek. Všechny tři veřejné důchodové programy jsou financovány průběžným způsobem. Důchodová reforma z roku 1995 zavedla pro výpočet starobního důchodu nový systém: tento systém závisející na příspěvku (tzv. contributivo nebo pojmově vymezený příspěvek - NDC) se plně vztahuje pouze na pracující, kteří se poprvé pojistili po 1. lednu 1996.

9

Podle tohoto systému jsou příspěvky odváděny na účet pojištění každého pracovníka a vypočteny na základě stanovené sazby: což představuje 33 % hrubé mzdy zaměstnanců; 20 % u osob samostatně výdělečně činných (tato sazba se však bude postupně zvyšovat až na 24 % v roce 2018); 27,72 % u pseudozávislých pracovníků evidovaných v Gestione separata (s postupným zvyšováním až na 33 % v roce 2018). Příspěvky jsou shromažďovány na hypotetických individuálních účtech a roční výnosnost kumulovaných příspěvků je stanovena jako rovnající se průměrné míře růstu nominálního HDP za předchozích pět let. Při odchodu do důchodu se kumulovaná částka násobí transformačním koeficientem odvozeným od věku pracovníka v okamžiku zažádání o důchod, aby mohla být vypočtena výše doživotní renty. Transformační koeficienty se odvíjejí od průměrného předpokládaného dožití mužů i žen ve věku odchodu do důchodu (při zohlednění pravděpodobnosti zanechání pozůstalostního důchodu) a jsou každé dva roky aktualizovány podle oficiálních demografických projekcí ISTAT. Důchody vyplácené v tomto systému nelze omezit minimálním důchodem. Nemajetné starší osoby pobírají přídavky odvozené ze sociálních poměrů (assegno sociale) po dosažení stanoveného věku (v současnosti 66 let), bez ohledu na jejich dřívější odváděné či neodváděné příspěvky. Systém závisející na příjmu (tzv. retributivo) se vztahuje na pojištěné pracovníky, kteří k 31. prosinci 1995 dosáhli nejméně 18 let odvádění příspěvků na pojištění. Pro výpočet důchodu se použijí 2 % průměrné mzdy za každý rok odvádění příspěvků. U výdělků nad stanovený limit se použijí nižší sazby. Maximální důchod lze přiznat po čtyřiceti letech odvodů do systému. V každém případě však po reformě v roce 2011 budou pracovníci přispívající do systému retributivo pobírat dávku vypočtenou podle pravidel NDC za roky stáří od roku 2012. Podobně funguje i smíšený systém (tzv. pro rata). U pojištěných osob, které nezískaly k 31. prosinci 1995 dobu pojištění v délce 18 let, se důchod vypočítá podle systému závisejícího na příjmu za dobu do tohoto data a podle systému NDC za dobu odpovídající příspěvkům na pojištění splatným od 1. ledna 1996. Lidé zařazení do systémů retributivo a pro rata jsou oprávněni k minimálnímu důchodu, jestliže jejich důchodová dávka nepřekročí stanovený limit. Nárok na minimální důchod podléhá posouzení majetkových poměrů. Důchodové dávky jsou navyšovány podle míry inflace. Důchodové dávky lze v plné výši pobírat souběžně s příjmem z pracovního poměru i samostatné výdělečné činnosti. Důchody podléhají zdanění podle všeobecných předpisů o zdaňování osobních příjmů. Pro důchody se neposkytují žádné zvláštní úlevy. Italský důchodový systém byl tudíž od roku 1992 podroben radikální proměně po sérii „nekonečných“ reforem (1992, 1993, 1995, 1997, 2004, 2005, 2007,2009, 2010, 2011), které změnily řadu základních parametrů veřejného systému - vzorec pro výpočet, pravidlo navýšení, požadavky pro způsobilost k dávkám starobního či předčasného důchodu - a snažily se o posílení vývoje soukromého pracovního a osobního plánu. V důsledku reformačního procesu změnil veřejný program, který je stále průběžně financován, koncepci stanovení výpočtu dávek z příjmů (tzv. retributivo) na koncepci pojmově vymezeného příspěvku (NDC, tzv. contributivo); věk pro odchod do důchodu se významně zvýšil a v budoucnu se očekává jeho další zvyšování vzhledem k automatické souvislosti s předpokládaným dožitím; architektura instituce se začala přetvářet z jednoho pilíře na konfiguraci několika pilířů, přestože veřejný pilíř má dosud největší převahu.

10

Nová komplexní důchodová reforma, představená Montiho vládou na konci roku 2001, zavedla několik zásadních změn s hlavním cílem dosáhnout ve vyplácení důchodů okamžitých úspor značným zvýšením věku odchodu do důchodu. Reforma obzvláště na jedné straně stanovila, že u žen se věk pro odchod do důchodu v soukromém sektoru zvýší z 60 na 62 let v roce 2012 s postupným růstem až na 66 let v roce 2018, kdežto u mužů se věk pro odchod do důchodu zvýší na 66 let již v roce 2012. Na druhé straně byly zavedeny mnohem přísnější limity pro předčasný odchod do důchodu. Od roku 2012 je předčasný odchod do důchodu (se sníženými dávkami, jestliže osoba odejde do důchodu před dosažením věku 62 let) možný pouze tehdy, jestliže je splněna podmínka odvádění sociálních příspěvků po dobu 41 let (u žen) nebo 42 let (u mužů). Reforma v souladu s předchozími opatřeními potvrdila, že věkové hranice pro odchod do důchodu a zápočet doby zaměstnání pro předčasný odchod do důchodu budou zvýšeny podle průměrné délky života. Tudíž kolem roku 2040 (kdy odejdou do důchodu první skupiny ročníků, které plně přispívají do systému NDC) dosáhne platný věk odchodu do důchodu 69 let a zápočet doby zaměstnání pro předčasný odchod do důchodu bude stanoven na 44 let u žen a 45 let u mužů. Ohledně soukromých důchodů je nutno zdůraznit, že italští tvůrci politik podporovali od roku 1993 vývoj financovaných doplňkových pilířů, aby vykompenzovali omezující zásahy do veřejného důchodového systému. Doplňkové pilíře byly zavedeny jako dobrovolné, jsou plně financovány z fondů a zajišťují pouze důchody se stanovenými příspěvky (DC). Doplňkové pilíře spravují tři různé typy institucí důchodového zabezpečení: uzavřené (kolektivní, pracovní) fondy (CPF), otevřené fondy (OPF) a osobní důchodové programy (pianipensionistici individuali, PIP). Uzavřené fondy jsou založeny v rámci kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavatelem a odbory a jedná se o neziskové instituce. Otevřené fondy podporují a řídí banky, pojišťovny a investiční společnosti. Mohou nabízet jak osobní, tak pracovní (tj. na základě kolektivní registrace) programy. Osobní důchodové plány lze nabízet od roku 2000 také prostřednictvím smluv na životní pojištění (PIP). Reforma z roku 2005 (dotažená v roce 2007), jejímž cílem byl rozvoj doplňkových pilířů v dobrovolném převedení TFR, zavedla pravidlo „tichého souhlasu“ pro převod posledně uvedeného do doplňkových fondů: tj. pokud pracovník do šesti měsíců nevyjádří výslovně svůj nesouhlas, budou jeho odvody TFR (nikoli prostředky, které již firmy získaly) převedeny z firem do penzijních fondů. Avšak volba postoupení těchto prostředků fondu bude nevratná pouze tehdy, jestliže se pracovníci ani po uvedených šesti měsících nerozhodnou postoupit odvody TFR do soukromých penzijních programů. Dále vyplývá, že TFR lze převést do fondu jakéhokoli typu (uzavřeného, otevřeného a PIP), ale další příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců stanovených v kolektivních smlouvách lze odvádět pouze do kolektivních fondů, což je pro uzavřené fondy velkou výhodou. Tudíž po reformách představuje nová struktura důchodů veřejný pilíř NDC a komplexní systém soukromých penzijních programů, ačkoli posledně uvedené jsou stále nedostatečně vyvinuté po stránce věku skutečného krytí a míry využití. Podle nejnovějších údajů je míra využití v soukromých doplňkových programech stále omezena: uzavřené i otevřené penzijní fondy měly zhruba 2 850 000 členů a další růst členské základny byl do roku 2008 v obou fondech téměř nulový. Osobní plány založené na smlouvách o životním pojištění (PIP) jsou zřejmě lákavější, protože tento plán uzavřelo již 1,9 milionů osob s ročním nárůstem členů o 10 %. Celkový počet osob zapojených do doplňkových

11

programů, včetně dříve existujících fondů, činí tedy až 5,4 miliony z celkového počtu téměř 23 milionů zaměstnaných. Pozůstalostní důchody jsou v Itálii vypláceny určitým příslušníkům rodiny zesnulého. Podle povolání zemřelého v okamžiku jeho smrti se rozlišují dva typy pozůstalostních důchodů: pozůstalostní důchod (pensione di reversibilità) se přiznává v případě, že zemřelý důchodce pobíral přímý důchod a druhým typem je nepřímý důchod (pensione indiretta), jestliže zemřelý pracovník v době své smrti dosud nepobíral přímý důchod, ale vzhledem k požadavkům ohledně pojištění a příspěvků měl plný nárok pobírat běžné dávky v invaliditě či invalidní důchod nebo také starobní důchod. Dávky pozůstalostního důchodu se vztahují na všechny zaměstnance v soukromém sektoru, přičemž existují zvláštní programy pro zemědělce, nájemce pozemků, samostatně výdělečně činné řemeslníky a obchodníky/maloobchodníky. Z povinného pojištění nejsou povoleny žádné výjimky. Všechny zaměstnané osoby a určité kategorie samostatně výdělečně činných pracujících (zemědělci, zemědělští dělníci a rolníci, obchodníci a kupci) mají uzavřené pojištění pro případ invalidity a rovněž mají nárok na invalidní důchod. Pravidla pro osoby samostatně výdělečně činné se značně různí v závislosti na jejich profesním sdružení (cechu). Existují dva typy podpory v invaliditě: i) dávky v invaliditě (assegnoordinario d‘invalidità); ii) invalidní důchod (nebo důchod z důvodu pracovní neschopnosti, pensione di inabilità). K získání nároku na tyto dva druhy podpory je nutno splnit 5 let odvodů, z toho 3 roky musí spadat do posledních pěti let. Avšak v případě pracovní invalidity (stav, který byl způsoben okolnostmi pracovního poměru kromě pracovního úrazu) se nepožadují žádné doby odvádění příspěvků. Pojištěná osoba, se považuje za invalidní pro účely dávek v invaliditě, jestliže je její pracovní schopnost v zaměstnáních vhodných pro její možnosti trvale snížena nejméně na dvě třetiny v důsledku nemoci nebo slabosti (fyzické či duševní). Oproti tomu invalidní důchod je přiznán pojištěné osobě nebo poživateli dávek v invaliditě, pokud je absolutně a trvale neschopen/ neschopna jakékoli pracovní činnosti v důsledku nemoci nebo slabosti (fyzické či duševní). Dávky v invaliditě jsou financovány z povinných programů sociálního pojištění, které financují svými příspěvky zaměstnanci, s důchody vázanými na výdělek v závislosti na příspěvcích a délce účasti. Zvláštní programy jsou přiznávány osobám samostatně výdělečně činným. Z povinného pojištění nejsou povoleny žádné výjimky. V případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání může INPS přiznat assegno ordinario d‘invalidità. Tyto dávky však nelze vyplácet současně jako doživotní rentu z titulu téhož úrazu až do výše samotné renty poskytované Státní pojišťovnou pro pojištění proti pracovním úrazům (INAIL), která zajišťuje vyplácení dávek v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání. Všechny zaměstnané osoby zapojené do určitých typů práce či obchodní činnosti, které podle italského zákona mohou být z hlediska pracovních úrazů či nemocí riskantní, jsou pojištěné proti těmto rizikům a mají nárok na dávky v případě pracovního úrazu a nemocí z povolání. Tyto programy jsou pak organizovány prostřednictvím povinného programu sociálního pojištění pro zaměstnance a určité kategorie osob samostatně výdělečně činných a jsou financovány z příspěvků zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných, kterým vyplácí věcné i peněžité dávky. Z povinného pojištění mohou být osvobozeny určité kategorie osob samostatně výdělečně činných, jako např. právníci a další svobodná povolání; hasiči, vojenské a policejní složky. Nemocenské dávky se v Itálii přiznávají na základě dávek závisejících na příjmu podle schématu sociálního pojištění povinného pro všechny zaměstnance. Nejedná se o konkrétní peněžité dávky,

12

ale tyto dávky jsou vypláceny formou pokračování náhrady poskytované zaměstnavatelem. Nárok na nemocenské dávky nevyžaduje splnění žádné odpracované doby ani kvalifikační doby. Podporu v mateřství/otcovské dávky vyplácí povinné schéma sociálního pojištění určené pro zaměstnance s dávkami závislými na příjmu. Zaměstnané ženy - nebo v některých případech otcové - mají ze zákona povinnost/oprávnění k placené mateřské (otcovské) pětiměsíční dovolené před porodem a po porodu. V rámci rodičovské dovolené jsou oba rodiče (kteří jsou v placeném pracovním poměru) dle svého uvážení současně oprávněni k celkové době až jedenácti měsíců placené dovolené až do 8 let dítěte. Programy podpory v nezaměstnanosti jsou financovány příspěvky odváděnými zaměstnavateli a poskytují dávky závislé na příjmech. Není zavedeno žádné zvláštní schéma pomoci v nezaměstnanosti ani dávky odvozené z majetkových poměrů. Neexistuje možnost dobrovolného pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné a pseudozávislí pracovníci nejsou zařazeni do systému podpory v nezaměstnanosti (kromě dávek odvozených z majetkových poměrů vyplácených podobným, velmi malým kategoriím pseudozávislých pracovníků). Reforma, schválená parlamentem v létě 2012, výrazně změnila systém podpory v nezaměstnanosti. Zrušila příspěvky na podporu mobility a změnila délku a štědrost podpor v nezaměstnanosti. Běžná podpora v nezaměstnanosti byla nahrazena novou, nazývanou ASPI (assicurazione sociale per l’impiego), která se přiznává osobám pojištěným nejméně dva roky u Národní správy sociálního zabezpečení (INPS), pokud odváděly příspěvky nejméně 52 týdnů v období dvou let před ukončením pracovního poměru. ASPI budou vypláceny nejdéle 12 měsíců (18 měsíců osobám nad 55 let) a sazby náhrady budou činit přibližně 75 % (od sedmého měsíce již 60 %). V porovnání se současnou úrovní se rovněž zvýší maximální hrubá měsíční výše ASPI. Dále byla rovněž zrušena podpora v nezaměstnanosti se sníženými požadavky, která bude nahrazena tzv. Mini ASPI, k níž budou oprávněni všichni zaměstnanci, kteří před svým propuštěním odpracují nejméně 13 týdnů. Výše Mini ASPI bude stejná jako ASPI, ale tato podpora bude vyplácena měsíčně po dobu nejdéle 6 měsíců (tj. po dobu rovnající se polovině týdnů odpracovaných v daném roce před propuštěním). Kromě toho v Itálii rovněž existují dva programy vyplácení odstupného (řádný a mimořádný). Řádná náhrada, vyplácená fondem doplňků příjmu (Cassa Integrazione Guadagni), je určena všeobecně zaměstnancům a vedoucím pracovníkům průmyslových podniků a dále průmyslovým a řemeslným podnikům v odvětví stavebnictví a kamenolomům, jestliže jsou postiženy snížením nebo zastavením činnosti pro dočasné potíže v důsledku dočasně nepříznivých tržních podmínek. Mimořádné odstupné - schválené výnosem ministerstva práce - je určeno k zachování příjmu zaměstnanců průmyslových podniků, které přerušily provoz z důvodu přestavby, reorganizace nebo rekonstrukce. To se vztahuje také na komerční podniky, zasílatelské a přepravní společnosti a cestovní kanceláře s více než padesáti. Podmínkou nároku je skutečnost, že tyto podniky musí mít průměrně 15 zaměstnanců po dobu šesti měsíců před žádostí o podporu. Tyto přídavky nelze vyplácet déle než 18 měsíců v případě konkurzního řízení, 12 měsíců při obchodních krizích a 24 měsíců při přestavbě, pokud zákon nestanoví jinak. Výše řádného i mimořádného odstupného činí 80 % z celkové mzdy, k níž by byl pracovník oprávněn za hodiny, které nemohl odpracovat. Vzhledem k ochraně proti rizikům chudoby je nutno zdůraznit, že zaměstnanci, důchodci a poživatelé dávek sociálního zabezpečení závislých na placeném pracovním poměru mají nárok na rodinné přídavky. Výše těchto přídavků závisí na velikosti rodiny a na celkovém příjmu domácnosti.

13

Namísto toho se v Itálii poskytují na celostátní úrovni dávky pomoci v hmotné nouzi, odvozené z majetkových poměrů, každé osobě nebo domácnosti v případě, kdy potřebují sociálně ekonomickou podporu. Každá městská správa jednající v souladu s regionálními právními předpisy a závislá na dostupných rozpočtových zdrojích může navíc zavést své vlastní politiky sociální pomoci ve své lokalitě. Protože však přiznávání těchto dávek spadá do příslušnosti místních orgánů, vnitrostátní zákony neupravují žádné obecné podmínky či požadavky pro jejich nárok. Podpora může mít peněžitou či věcnou formu (například zásahy sociálních pracovníků). Na celostátní úrovni nejsou uplatňovány žádné podmínky národnosti či občanství; obecně se požaduje bydliště v regionu nebo obci, kde se dávka přiznává.

2.1.2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/2009 Je známo, že nová evropská nařízení obsahují aktualizovanou verzi obecných zásad, zvláště upravují zásadu stejného posuzování. Aby se v Itálii zvýšil volný pohyb pracujících uvnitř EU, správy již učinily řadu opatření , aby určily skutečné případy, kdy by uplatnění zásady stejného posuzování mohlo mít dopad na postupy přiznávání dávek podle nařízení Evropské rady. V této věci byla zavedena mimo jiné tato nejdůležitější opatření: • Dobu strávenou v jiném členském státě v pracovním poměru u ozbrojených sil lze započítat jako figurativní

příspěvky.

• Pozůstalostní důchody lze vyplácet synům rovněž v případě, že studují v jiném členském státě. • Příjmy získávané v jiném členském státě jsou zahrnuty do výpočtu příjmové hranice pro přiznávání nepříspěvkové dávky odvozené z majetkových poměrů poskytované italským sociálním systémem. • V některých případech se pro přiznání důchodových dávek považuje ukončení pracovní činnosti v jiném členském státě za rovnocenné s ukončením činnosti v Itálii.

Ostatní situace však vyžadují změnu platných zákonů, aby plně vyhovovaly ustanovením článku 5 nařízení (ES) č. 883/2004. Tyto situace byly určeny a ministerstvo práce a sociálních věcí nyní analyzuje možnosti, jak tyto změny zavést.

Je známo, že jedním z hlavních cílů nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 bylo zjednodušení a modernizace ustanovení týkajících se vývozu nároků na sociální zabezpečení. Jak se ukazuje, nová nařízení tento účel vcelku uspokojivě splnila. Hlavní usnadnění se týká zvláště skutečnosti, že nová nařízení se vztahují na všechny občany EU, bez ohledu na jejich pracovní stav. Není tudíž zapotřebí dále používat složité definice pro rozlišování zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných a různé kategorie pojištěných osob. Další významné zjednodušení se týká vývozu podpor v nezaměstnanosti. Projekt EESSI navíc, až bude v provozu, nesmírně zjednoduší správní řízení postupů týkajících se mobilních pracovníků. V tomto okamžiku italské správy, aby efektivně zvládly probíhající právní a procedurální změny, stanovily opatření a strategie k přípravě a zavedení systému elektronické výměny dat a vyvinuly celostátní strategii součinnosti a koordinace mezi všemi institucemi sociálního zabezpečení a přístupovými místy jednotlivých států. Národní přístupová místa určená pro Itálii: ministerstvo zdravotnictví pro zdravotní péči; INAIL pro pracovní úrazy a nemoci z povolání; INPS pro důchodové dávky a podpory v nezaměstnanosti a vývoz prostředků sociálního zabezpečení. Itálie je jednou z šesti zemí EU, která testuje nové elektronické postupy zajišťované v projektu

14

ESSI, tudíž je italská správa samozřejmě dobře informována o výsledcích testů prováděných šesti zeměmi, které EESSI testují. V této chvíli však nelze předvídat, zda se Itálie k EESSI připojí, ať jako celek nebo po jednotlivých odvětvích, protože nebyly splněny závazky GŘ pro zaměstnanost ohledně dodání softwaru, technických specifikací a strukturovaných elektronických dokumentů (SED) i obchodních toků. Kromě toho nebyla zodpovězena zjištění a doporučení podaná šesti testujícími zeměmi. Ohledně současné přechodné fáze je nutno zdůraznit, že souběžné používání elektronických formulářů a tištěných strukturovaných elektronických dokumentů (SED) je pro zaměstnance pracující v této problematice komplikované. Italská správa prozatím během čekání na zavedení elektronického formuláře SED upřednostňovala dosavadní používání starých formulářů řady E před zahájením používání nových formulářů. Jediná oblast aktivity, kde se nové modely používají, je oblast týkající se peněžitých dávek na podporu příjmu (tj. podpora v nezaměstnanosti, mateřství, nemocenské dávky a rodinné přídavky). Avšak z důvodu několika potíží při vyplňování tištěných strukturovaných elektronických dokumentů (SED) bylo rovněž umožněno pokračovat ve starých formulářích řady E, které jsou uplatňovány také v oblasti důchodů.

2.1.3. Omezení volného pohybu pracovních sil Formální omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení vůči hospodářským obtížím V Itálii existují formální omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení v důsledku částečného prosazení nařízení č. 883/2004. Ohledně „hospodářských obtíží“ je nutno zdůraznit, že italský veřejný důchodový systém je nyní založen na modelu pojmově vymezeného příspěvku (NDC). Veřejný důchodový systém je pak založen na pojistně-matematické neutralitě a na individuální úrovni, nároky na důchod jsou pouhým výsledkem odváděných příspěvků. Jestliže je tedy důchodový systém „zrcadlem“ zkušeností jednotlivců na trhu práce a vzorec pro výpočet je založen výhradně na určené metodě odvodů, neexistují žádné pobídky ani překážky, aby se migrující pracovníci stěhovali v některých obdobích své profesní dráhy do Itálie (například v počátku, na konci nebo pokud dojde k prudkému nárůstu mezd), aby „využili“ štědrosti penzijního programu. Je známo, že se v Itálii obecně uplatňují běžná pravidla zajišťující přístup k sociálním dávkám. Tato pravidla jsou založena na čtyřech zásadách: • Při pohybu v rámci Evropy je osoba vždy pojištěna podle právních předpisů jediného členského státu: obecně, pokud vyvíjí pracovní činnost, bude tímto státem země, kde pracuje; pokud nevyvíjí pracovní činnost, bude tímto státem země, v níž má osoba bydliště. • Zásada rovného nakládání zajišťuje jednotlivci stejná práva a povinnosti jako státním příslušníkům země, v níž je jednotlivec pojištěn. • Je-li to nezbytné, lze pro přiznání podpory zohlednit dobu pojištění získanou v jiných zemích EU. • Peněžité dávky lze „vyvážet“, jestliže osoba žije v jiné zemi, než v které je pojištěna. • Osoba může využívat ustanovení EU o koordinaci sociálního zabezpečení ve 27 členských státech EU včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska (EHP) a Švýcarska (tj. ve 31 zemích).

15

Několik mírně odlišných pravidel se týká různých typů dávek sociálního zabezpečení. Peněžité dávky v nemoci (tj. dávky obvykle určené k náhradě příjmu, který je pozastaven z důvodu nemoci) jsou vždy vypláceny podle právních předpisů země, kde je osoba pojištěna, bez ohledu na to, kde má bydliště či pobyt. Když se přestěhuje do jiné země Evropské unie1,

pak kdekoli je nutno splnit určité podmínky k nároku na nemocenské dávky, je příslušná instituce (tj. instituce v zemi, kde je osoba pojištěna) povinna přihlédnout k době pojištění, pobytu nebo zaměstnání, kterou osoba získala podle právních předpisů některé z výše uvedených zemí. Tímto je zaručeno, že lidé při změně zaměstnání a přestěhování do jiného státu nepřijdou o své nemocenské pojištění. Ustanovení o koordinaci obsahuje dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky. Kdykoli je pro nárok na dávky nutno splnit určité podmínky, je příslušná instituce (tj. instituce v zemi, kde jste pojištěni) povinna přihlédnout k době pojištění, pobytu nebo zaměstnání, kterou jste získali podle právních předpisů jiné země Evropské unie. Je obecným pravidlem, že peněžité dávky jsou vždy vypláceny podle právních předpisů země, kde je osoba pojištěna, bez ohledu na to, kde má bydliště či pobyt. Věcné dávky (tj. zdravotní péče, léky a hospitalizace) se přiznávají podle právních předpisů země, v níž má osoba bydliště, jako by v ní byla pojištěna. Dávky v invaliditě jsou řešeny tak, že příslušná instituce země, kde osoba žádá o invalidní důchod, přihlédne k době pojištění nebo pobytu získané podle právních předpisů druhé země EU, pokud je to nutné k nároku na dávky v invaliditě. Dávky v invaliditě budou vypláceny bez ohledu na to, v kterém státě Evropské unie má osoba bydliště nebo pobyt. Nezbytné správní kontroly a lékařská vyšetření provádí obvykle příslušná instituce v zemi, v níž má osoba své bydliště. Ke stanovení stupně invalidity používá každá země svá vnitrostátní kritéria. Tudíž se může stát, že určité země vyhodnotí u některé osoby stupeň invalidity 70 %, kdežto jiné země tuto osobu nebudou podle svých právních předpisů vůbec považovat za invalidní. Důvodem je skutečnost, že systémy sociálního zabezpečení jednotlivých zemí nejsou sladěny, ustanovení EU je pouze koordinuje.

Je známo, že ustanovení EU ohledně starobních důchodů se týká výhradně státních důchodových programů a nikoli podnikových, pracovních či soukromých programů. Zaručují tyto jistoty: • V každé zemi EU, kde byla osoba pojištěna, se uchovává evidence pojištění až do okamžiku, kdy dosáhne v dané zemi věku pro odchod do důchodu. • Každá země EU, kde byla osoba pojištěna, bude povinna vyplatit osobě po dosažení věku odchodu do důchodu její starobní důchod. Částka, kterou osoba získá od každého z členských států, bude záviset na délce trvání pojištění v každém státě. • Důchod bude vyplácen, ať osoba sídlí kdekoli v rámci EU. • Osoba by měla předložit svůj nárok instituci důchodového pojištění v zemi EU, kde pobývá, jestliže v této zemi byla někdy zaměstnána. Pokud nebyla, měla by žádat v zemi, kde naposledy pracovala.

Pravidla týkající se důchodů pro pozůstalé manžely či manželky nebo sirotky a pohřebného jsou obecně vzato stejná jako ta, která se týkají invalidních a starobních důchodů. Konkrétně pozůstalostní dávky a pohřebné je nutno vyplácet bez jakéhokoli snížení, úpravy či pozastavení, bez ohledu na to, v kterém státě Evropské unie pozůstalá osoba pobývá. Ustanovení EU ohledně dávek v případě pracovních úrazů nebo nemoci z povolání jsou velmi podobná ustanovením týkajícím se nemocenských dávek. Pokud osoba bydlí nebo pobývá v rámci Evropské unie v jiné zemi, než v které je pojištěna proti pracovnímu úrazu či nemoci V této sekci jsou do definice „země EU“ zahrnuty čtyři další země, kde platí ustanovení EU o koordinaci sociálního zabezpečení (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko). 1

16

z povolání, je běžně oprávněna ke zdravotní péči tam, kde došlo k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání; peněžité dávky bude obvykle vyplácet instituce, u níž je osoba pojištěna, dokonce i tehdy, jestliže bydlí či pobývá v jiné zemi. Kdykoli je pro nárok na dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nutno splnit určité podmínky, je příslušná instituce v zemi, kde je osoba pojištěna, povinna přihlédnout k době pojištění, pobytu nebo zaměstnání, kterou osoba získala podle právních předpisů ostatních zemí Evropské unie. Tímto je zaručeno, že lidé při změně zaměstnání a přestěhování do jiného státu nepřijdou o své pojištění. Je známo, že se charakteristiky a částky rodinných přídavků v jednotlivých státech značně liší. Je proto důležité, aby osoba věděla, který stát je povinen tyto dávky poskytovat a jaké jsou podmínky k jejich přiznání. Země, která je povinna vyplácet rodinné dávky, je povinna přihlédnout k době pojištění získané podle právních předpisů jakékoli jiné země v Evropské unii, jestliže je nezbytné splnit podmínky pro nárok na podporu. Jestliže je rodina oprávněna k dávkám podle právních předpisů více než jedné země, bude v zásadě pobírat dávku s nejvyšší částkou, kterou poskytuje jedna z těchto zemí podle svých právních předpisů. Rodina je jinými slovy posuzována tak, jako by všechny dotčené osoby sídlily a byly pojištěny ve státě s nejvýhodnějšími právními předpisy. Dávky v nezaměstnanosti se přiznávají obvykle v členském státě, kde je osoba zaměstnána. Zvláštní ustanovení se uplatňují u příhraničních pracovníků a ostatních přeshraničních pracovníků, kteří mají své bydliště v jiném členském státě, než v kterém pracují. Ke splnění podmínek odvodů lze použít doby pojištění nebo zaměstnání získané v jiných zemích Evropské unie. Jestliže osoba hodlá hledat zaměstnání v jiné zemi Evropské unie, může za určitých podmínek po omezenou dobu tyto dávky vyvážet. Pravidla EU pro koordinaci sociálního zabezpečení upravují rovněž dávky dlouhodobé péče stejně jako nemocenské dávky. Peněžité dávky dlouhodobé péče jsou vypláceny podle právních předpisů státu, v němž je osoba pojištěna, bez ohledu na to, v kterém státě bydlí či pobývá. Věcné dávky dlouhodobé péče se poskytují podle právních předpisů státu, v němž osoba bydlí nebo pobývá, jako by v něm byla také pojištěna. Naproti tomu se pravidla EU pro koordinaci vztahují pouze na sociální zabezpečení, nikoli na dávky sociální pomoci. Tudíž jsou některé zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky vyplácené výhradně v zemi, kde poživatel bydlí, a nelze je tedy „vyvážet“. Jedná se o tyto dávky: • • • • • •

sociální důchody pro osoby bez prostředků, důchody a přídavky pro postižené a invalidní civilní osoby, důchody a přídavky pro hluchoněmé a pro nevidomé civilní osoby, dávky doplňující minimální důchody, dávky doplňující podporu v invaliditě, sociální přídavky a sociální zvýšení.

Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení Důchodové dávky jsou v Itálii plně převoditelné mezi různými veřejnými penzijními programy. Stále existují některé limity zvláště pro příslušníky odborných profesí (např. právníci, architekti), kteří jsou povinni se zaregistrovat do soukromých penzijních programů řízených jejich vlastním profesním fondem. Řada problémů přetrvává u nejstarších pracovníků, kteří jsou zařazeni do programu dávek podle starého systému, protože před reformou v letech 1992-1995 byl veřejný penzijní systém rozdělen do několika fondů podle různých kategorií pracujících (např. vedoucí pracovníci, poštovní doručovatelé, lidé pracující pro telekomunikační a elektrické společnosti).

17

Jestliže pracovníci během svých pracovních poměrů změnili různé fondy, mohou v těchto případech své odvody sloučit (což se nazývá totalizzazione) bez poplatků, jakmile dosáhnou doby odvodů nejméně 20 let, a pokud přispívali nejméně 3 roky v každém různém penzijním fondu. Nejsou-li tyto podmínky pro nárok splněny, pracovníci se mohou rozhodnout, do kterého jediného fondu budou znovu odvádět své příspěvky (tzv. rincongiunzione). Avšak rincongiunzione je často velmi nákladné řešení. Je známo, že pravidla EU dosud nezaručují možnost přenositelnosti nároků na soukromé doplňkové důchody. Interní (tj. uvnitř země) přenositelnost doplňkových důchodových dávek se v Itálii nevyznačuje významnějšími nedostatky z několika důvodů. Je to proto, že rozsah doplňkových důchodů je v Itálii stále omezen a většinou je důvodem skutečnost, že se dávky doplňkového důchodu počítají pomocí určených vzorců na základě odvodů. Proto v porovnání s určenými programy podpory, kde dávka závisí na stáří a je často velmi obtížné vypočítat získaná práva, jestliže osoba přechází z jednoho fondu do druhého, je velmi snadné vypočítat částku shromážděnou v soukromém fondu v okamžiku, kdy je osoba nucena přejít do jiného fondu. U pracovních fondů (tzv. uzavřených fondů) existují určitá omezení volného výběru fondu, kde se odvádějí doplňkové příspěvky. Tyto fondy jsou řízeny podle určených modelů přispívání, ale osoby se zde mohou zaregistrovat pouze v případě, že jsou zaměstnány v konkrétních společnostech nebo kategoriích pracovníků. Určitá omezení volného pohybu pracujících mohou pak vyplývat z čekacích lhůt (tj. nezbytné minimální požadavky na odvody před podáním žádosti o dávky) a z rozhodných dob (tj. doby, které přispěvatel potřebuje, aby byl schopen vykonat veškerá práva ohledně svého majetku). Čekací lhůta pro nárok na doplňkový důchod může v Itálii trvat až pět let, po které osoba přispívá do fondu. Jinak v případě nezaměstnanosti trvající od 12 do 48 měsíců může osoba obdržet předem až 50 % částky shromážděné soukromým doplňkovým fondem. Jestliže nezaměstnanost trvá nejméně 48 měsíců nebo jestliže osoba trpí invaliditou snižující její pracovní schopnost na méně než 1/3, může od fondu obdržet celou souhrnnou částku předem. Částku shromážděnou pracovním fondem lze také vyplatit v případě, že osoba přestane splňovat požadavky pro zařazení do daného fondu, tj. pokud ukončí pracovní poměr ve společnosti nebo změní kategorii profese, kterou uzavřený fond spravuje. Pokud je uzavřený fond spravován podle určené metody odvodů, může se osoba svobodně rozhodnout, že si své odvody v tomto fondu ponechá (obdrží souhrnnou částku při odchodu do důchodu). Rozhodné doby byly sníženy nedávnými reformami: kromě případů, kdy osoba přestává splňovat požadavky na zařazení (jestliže, jak bylo uvedeno výše, lze okamžitě plně vyplatit shromážděné částky), může se svobodně rozhodnout pro převedení svých odvodů na jiný pracovní nebo osobní fond nejméně po dvou letech registrace.

Kvalita dostupných informací Nový systém koordinace národních programů zdůrazňuje potřebu poskytovat občanům přesné a správné informace. Z tohoto hlediska doplnil Italský národní institut sociálního zabezpečení (INPS) na své webové stránky zvláštní relaci určenou migrujícím pracovníkům, kde uvádí informace o nárocích a požadavcích týkajících se dávek a ve vymezeném pododdíle zveřejňuje nová nařízení EU a bližší informace o různých typech dávek, k nimž může být migrující pracovník EU oprávněn. Sekce na webových stránkách určená migrujícím pracovníkům obsahuje také řadu praktických

18

brožur a tématických směrnic, které lze stáhnout nebo prohlížet online. Tématickou sekci na webových stránkách INPS určenou migrujícím pracovníkům viz WWW.INPS.IT>INFORMAZIONI>SOCIAL SECURITY ON THE MOVE>ENG>INTRO Kromě toho budou jakožto hlavní výstup projektu SSE-move vytvořeny webové stránky vymezené pro projekt s překlady v různých jazycích (IT, EN, RO, HU, CZ, PL). Na těchto nových webových stránkách budou jasně vysvětleny podmínky nároku mobilních pracovníků na každý druh dávek sociálního zabezpečení s uvedením názorných příkladů. Webové stránky poskytnou prostor také pro životopisy jednotlivých mobilních pracovníků společně se všemi dalšími výsledky a zprávami vytvořenými během činností v rámci projektu. Webové stránky vymezené pro projekt nabídnou rovněž odkazy na jiné dokumenty a stránky týkající se zavádění strategií pro spolupráci a informovanost ohledně koordinace sociálního zabezpečení v partnerských zemích nebo v celé Evropě.

2.2. Zpráva o zemi – Maďarsko 2.2.1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Maďarský systém sociálního zabezpečení nabízí ochranu v případě nemoci, mateřství, stáří, změněné pracovní schopnosti, pozůstalosti, vzdělávání dětí a nezaměstnanosti. Každý, kdo vykonává výdělečnou pracovní činnost nebo má ekvivalentní status, je pojištěn proti všem rizikům. Patří zde zaměstnanci v placeném pracovním poměru (včetně zaměstnanců veřejné správy), samostatně výdělečně činné osoby (včetně členů družstev), četné skupiny osob, které zaujímají ekvivalentní postavení, osoby pobírající podporu a dávky či pomoc uchazečům o zaměstnání. Kdokoli začne v Maďarsku pracovat, je automaticky zařazen do systému sociálního pojištění a není od tohoto povinného pojištění osvobozen. Samostatně výdělečně činné osoby se registrují samy a zaměstnance registrují jejich zaměstnavatelé podle potřeby buď u příslušného místního daňového úřadu a finančního úřadu a/nebo u příslušných organizací sociálního pojištění. Zaměstnavatelé i zaměstnanci odvádějí příspěvky. Kdokoli, kdo se dobrovolně zaeviduje do systému sociálního zabezpečení, může podepsat dohodu s příslušnou správou sociálního zabezpečení. Zákon platný od 3. listopadu 2010 vnesl do maďarského systému sociálního zabezpečení podstatnou změnu, která ovlivnila téměř 3 miliony pojištěnců, a která zrušila povinnost účasti na druhém pilíři. Zákon do 1. března 2011 umožňoval těm, kteří byli povinně pojištěni v 1. i 2. pilíři důchodového systému, aby si svobodně vybrali, zda zůstanou v 1. pilíři nebo výhradně v 2. pilíři na základě dobrovolnosti. Ve druhém případě osoby, které setrvají pouze ve 2. pilíři, nezískají po svém rozhodnutí žádné další nároky z 1. pilíře, avšak nepřijdou o nároky, které jim byly přiznány před touto změnou. Povinný systém zůstává převážně veřejný. Maďarsko se vrátilo k dvoupilířovému důchodovému systému založenému na systému povinného sociálního pojištění a zároveň i na dobrovolném spoření. Osoby, které mají bydliště v Maďarsku a nevyvíjejí hospodářskou činnost, mohou dobrovolně odvádět paušální částku, aby byly zajištěny proti zdravotním rizikům. V Maďarsku je pět hlavních oblastí sociálního zabezpečení. Důchody a zdravotní služby jsou zařazeny do sociálního pojištění. Další tři oblasti, které nespadají do systému sociálního pojištění, jsou pojištění pro případ ztráty zaměstnání, systém na podporu rodiny a systém sociální pomoci. Řízení, organizace a správa maďarského systému sociálního pojištění jsou centralizovány, kdežto služby týkající se sociálních dávek jsou decentralizovány.

19

Penzijní pojištění (starobní důchod a pozůstalostní důchod) Zákonné penzijní pojištění bylo komplexně reformováno v roce 1997. Nový zákon o důchodu ze sociálního pojištění nabyl účinnosti dne 1. ledna 1998. Tento systém měl původně dva pilíře. Reformovaný první pilíř zůstal povinným státním důchodovým systémem, který je veřejně řízen na základě průběžného financování. V současné době je pod dohledem ministerstva pro řízení lidských zdrojů a řídí jej Ústřední správa národního penzijního pojištění a rovněž ředitelství penzijního pojištění v úřadech okresní samosprávy. Výplatou všech typů státních důchodů důchodcům (tj. vyjma dávek typu druhého penzijního pilíře) je pověřeno ředitelství pro výplaty důchodů, zvláštní subjekt přičleněný k Ústřední správě národního penzijního pojištění. Povinný systém zůstává převážně veřejný. Do listopadu 2010 byl za druhý pilíř systému považován zákonný soukromý penzijní program. Převážná většina příspěvků pojištěných osob plyne v podobě členských poplatků do soukromých penzijních fondů, které se dohodly za konkrétních podmínek členské smlouvy, že pojištěncům vyplatí buďto jednorázovou částku nebo jim budou měsíčně vyplácet dávku důchodového typu. Jak již bylo zmíněno v úvodu, Maďarsko se vrátilo v roce 2010 k dvoupilířovému důchodovému systému založenému na systému povinného sociálního pojištění a zároveň i na dobrovolném spoření. Zbývající část druhého pilíře je dobrovolná od 3. listopadu 2010, plně financovaná a provozovaná řadou oprávněných a nezávislých soukromých penzijních fondů, nad nimiž dohlíží maďarský orgán pro finanční dohled. Ze zákonného penzijního pojištění se vyplácejí tyto dávky: - starobní důchod, - rozšířený důchod pro ženy, které byly nejméně 40 let zaměstnány, - pozůstalostní důchody, - pozůstalostní důchody v souvislosti s úrazem. Od 1. ledna 2012 byl program invalidního důchodu uzavřen a následně od tohoto data nelze přiznávat nové invalidní důchody, ani nové invalidní důchody související s úrazem (důchody související s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání). Nové dávky nahrazující invalidní důchody usilují o znovuzařazení osob se změněnou pracovní schopností na trh práce a jsou zaměřeny na jejich rehabilitaci. (stručný popis nové oblasti sociálního zabezpečení viz níže)

Pojištění v invaliditě Systém dávek v invaliditě byl reformován zákonem CXCI z roku 2011 o ‘dávkách osobám se změněnou pracovní schopností a o změnách některých zákonů’, který vstoupil v platnost 1. ledna 2012. Podle výše uvedeného zákona nelze od 1. ledna 2012 přiznávat invalidní důchody, invalidní důchody spojené s úrazem, rehabilitační doživotní renty, pravidelné sociální doživotní renty osobám s narušeným zdravím, doživotní renty při dočasné invaliditě a doživotní renty v případě poškození zdraví horníků. Účelem dávek v invaliditě je na jedné straně zaručit určitý příjem těmto osobám, které nejsou schopny při svém zdravotním stavu pracovat. Na druhé straně je na zřeteli rehabilitace, která má osoby se změněnou pracovní schopností znovu zařadit na trh práce, připravit je k práci pro vhodné pracovní místo a zajistit taková zaměstnání, která budou vyhovovat jejich pracovním možnostem.

20

Nový systém pojištění v invaliditě nabízí dva typy dávek podle zdravotního stavu a zbývajících pracovních schopností žadatele o dávky. Cílem celkového rehabilitačního postupu je přezkoumání nároků na základě pracovní schopnosti osob, které do 31. prosince 2011 pobíraly nějaké dávky z titulu narušeného zdraví.

Zdravotní pojištění (peněžité a věcné dávky) V Maďarsku je zaveden pouze jeden typ povinného systému zdravotního pojištění. Zákon o povinném zdravotním pojištění umožňuje širokou řadu dávek jak věcných, tak peněžitých, které jsou hrazeny Fondem zdravotního pojištění. Za zdravotní pojištění a zdravotnictví zodpovídá ministerstvo pro řízení lidských zdrojů. Ministerstvo sleduje činnosti všech pojišťoven, soukromě vedených fondů zdravotního pojištění a rovněž poskytovatelů zdravotnických služeb souvisejících s dávkami na zdravotní ošetření. Ministerstvo rovněž vyšetřuje stížnosti týkající se postupů uplatňovaných zdravotními pojišťovnami. V budapešťském ředitelství a úřadech připadajících na 19 okresů státu působí Národní fond zdravotního pojištění. Zákon stanoví právní status zaručující ipso facto povinné zřízení pojištění. Zaměstnavatelé jsou povinni přihlásit své zaměstnance a odvádět za ně příspěvky na státní pojištění příslušnému daňovému orgánu, který data týkající se jejich pojistných nároků předává příslušným fondům zdravotního pojištění na úrovni okresů. Zdravotnické služby lze získat od určených poskytovatelů zdravotnické péče včetně soukromých poskytovatelů, kteří uzavřeli smlouvy s Národním fondem zdravotního pojištění. Základní služby zdravotního pojištění:

- lékařská péče Každý, kdo má uzavřeno zdravotní pojištění, je oprávněn k veškeré péči, kterou vyžaduje jeho zdravotní stav. Obvykle platí hlavní zásada, že je zdravotní péče v Maďarsku bezplatná. Pokud není léčba předepsaná lékařem nebo pokud ji neposkytuje běžný systém nemocnic nebo pokud si pacient vybere lékaře, který není registrován zdravotnickým systémem, uhradí poplatky účtované poskytovatelem péče pacient. Pacient také může uhradit pouze určitou část nákladů na léky a lékařské přístroje. - léky Léčivé přípravky podávané v nemocnici jsou bezplatné. V jiných případech hradí část nákladů nebo všechny náklady Národní fond zdravotního pojištění, jestliže je předepsaný léčivý přípravek na seznamu systému asistence sociálního pojištění. Pravidla týkající se schválení léku jsou stanovena ministerskou vyhláškou: a) standardní pomoc: 80 %, 55 %, 25 %; b) zvýšená a maximální pomoc závisí na rozhodnutí Národního fondu zdravotního pojištění Některé léčivé přípravky v kategorii maximální pomoci byly staženy ze seznamu plně hrazených léků.

- - -

zubní ošetření nemocniční péče lékařské přístroje

Pojištění v nezaměstnanosti Maďarský program podpory v nezaměstnanosti je rovněž založen na pojištění, přičemž příspěvky odvádějí zaměstnavatelé i zaměstnanci. Na podporu zaměstnanosti a pomoc nezaměstnaným fungují na trhu práce aktivní i pasivní opatření. Služby zaměstnanosti jsou přístupné každému občanovi včetně příslušníků zemí EHP bez ohledu na pojišťovací vztah. Za systém pojištění

21

pro případ ztráty zaměstnání zodpovídá ministerstvo národního hospodářství. Institucionální strukturu maďarského systému politiky zaměstnanosti lze rozdělit do dvou hlavních typů: na jedné straně orgány samosprávy a na druhé správní orgány. Správním orgánem, který vykonává dohled nad systémem zaměstnanosti, je Veřejná služba zaměstnanosti. Sdružuje Celostátní úřad práce, regionální střediska práce, místní úřady regionálních středisek práce a regionální střediska pro rozvoj a vzdělávání pracovních sil. Orgány samosprávy jsou Národní smírčí rada, Řídicí orgán fondu trhu práce a regionální rady práce.

Systém podpory rodiny Ministerstvo pro řízení lidských zdrojů zodpovídá za rodinné dávky. Systém podpory rodiny je univerzální, což znamená, že opravňuje každého občana, splňujícího podmínky pro nárok na tuto podporu. Každý občan, který má dítě do určitého věku, může mít nárok na různé dávky na podporu rodiny. Dávky na podporu rodiny vykonává a řídí částečně Maďarská státní pokladna a částečně Národní fond zdravotního pojištění.

Systém sociální pomoci (dávky odvozené od majetkových poměrů) Hlavními aktéry řízení systému sociální pomoci jsou místní správy. Místní správy přiznávají různé dávky sociální pomoci. Nad touto činností dohlíží ministerstvo pro řízení lidských zdrojů. Široký rozsah dávek sociální pomoci se vztahuje na různé nepředvídané události a má ústřední význam pro ty, kteří nemají dostatek zdrojů, aby se uživili.

2.2.2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/2009 Tento oddíl obsahuje celkové posouzení stavu prosazování nařízení (ES) 883/2004 a 987/2009 na základě informací shromážděných pomocí mřížky sebehodnocení a uvede nejdůležitější procesní změny zavedené nařízeními (např. ohledně komunikace a výměny dat, postupů vyřizování žádostí, výpočty dávek a sčítání dob). Od data účinnosti nových nařízení získávají příslušné maďarské instituce zkušenosti v novém režimu koordinace a potýkají se s potížemi vyplývajícími ze souběžné platnosti nových a v některých případech dřívějších nařízení. Postupy vyřizování žádostí upravené novými nařízeními nejsou vůbec zjednodušeny a jsou přetíženy právními nejistotami vyplývajícími z nepříliš srozumitelného znění a výkladů některých ustanovení. Uvítali jsme účely zjednodušení a modernizace, které jsou pro bezproblémový provoz režimu koordinace mezi 31 zeměmi nevyhnutelné, a doufali jsme, že obdržíme více pokynů, jak zavést nejkontroverznější ustanovení jednotným způsobem. Rozhodně se domníváme, že zjednodušení by vyžadovalo společný výklad jednoho a téhož ustanovení ve všech členských státech a postupy by měly být jednoznačně jasné a vyplývat z posílené spolupráce mezi členskými státy. Setkali jsme se s velmi významnými rozdíly mezi výkony členských států. Nejvyšší počet případů řešíme s těmito zeměmi: Německo, Rakousko a Rumunsko. Jsme si vědomi zájmů těchto zemí ohledně provádění nařízení a poznali jsme mnohé z jejich postupů. Jestliže porovnáme zkušenosti a metodu provádění našich protistran, můžeme nalézt obrovské rozdíly, což rozhodně neznamená, že odmítáme jakoukoli odchylku od naší praxe.

22

Vzhledem ke každodenní praxi členských států v oblasti provádění režimu koordinace musíme zdůraznit nezbytnost společného přístupu k požadavkům stanoveným v příslušných zákonech společenství. Hlavní zásady jsou uplatňovány stejným způsobem ve všech zemích, ale v detailnějším pohledu zjistíme, že určitá ustanovení nejsou vykládána a prováděna konzistentně. Tato situace může vést k různému vyhodnocení stejné historie pojištění, k neoprávněnému přecenění statutu migrujícího a k překrývání dávek poskytovaných příslušnými členskými státy. Jsme pro ukončení postupů vyplývajících z méně správného výkladu právních ustanovení. Za tímto účelem mají v naší práci zvláštní důležitost pravidelné porady styčných míst, ale je nutno si uvědomit, že tyto porady neřeší problémy, spadající do sféry Evropského společenství. V rámci porad styčných míst se vždy snažíme o ustavení společných prováděcích postupů, které jsou vhodné pro praxi a objem případů mezi příslušnými zeměmi a které mohou přispět k lepšímu provádění pravidel pro koordinaci. Když vůči svým partnerům zavádíme zvláštní postupy, věnujeme značnou pozornost požadavkům nařízení a uvědomujeme si, že postup, který se nějakým způsobem liší od postupu, který uplatňují jiné členské státy, by měl být pro pojištěné osoby a další zúčastněné osoby srozumitelný a jeho dodržování by jim nemělo činit potíže. Vítáme přizpůsobivost našich partnerů a jsme pro navázání partnerství také s jinými zeměmi. Dobře fungující komunikace mezi příslušnými institucemi a styčnými místy je základním požadavkem pro bezproblémové řízení koordinace. Je tudíž nutno zdůrazňovat zavedení elektronické výměny dat ve všech zemích. Jestliže vezmeme v úvahu konkrétní ustanovení nařízení, jasně vidíme, že prodlevy v zavádění EESSI omezují práva migrujících osob chráněných režimem koordinace, protože většina těchto ustanovení předpokládá komunikaci založenou na elektronických prostředcích a možnostech. Jakmile bude EESSI v provozu ve všech členských státech, mohou všichni aktéři včetně příslušných institucí a dotčených osob těžit z výhod přizpůsobivé a rychlé výměny dat. Požadavky zavedení EESSI jsou velmi důležitým impulsem pro rozvoj vnitrostátních evidenčních systémů, což vnímáme jako žádoucí vedlejší účinek přípravy a umožnění EESSI. Ohledně výpočtu dávek a sčítání pojistných dob v důchodovém sektoru můžeme uvést, že z těchto postupů nevznikají žádné pochybnosti o společném výkladu a provádění v členských státech. Od zástupců jiných oblastí sociálního zabezpečení jsme se dozvěděli, že měli určité potíže při přechodu z dosavadních nařízení na nová, dokázali je však úspěšně zvládnout.

2.2.3. Omezení volného pohybu pracovních sil Tento oddíl představuje hlavní náplň zprávy o zemi a je koncipován do těchto pododstavců:

Procesní omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení Přenositelnost nároků na dávky sociálního zabezpečení je jednou z hlavních výhod koordinace sociálního zabezpečení v EU. Všechny členské státy jsou zavázány provádět ustanovení příslušného zákona EU a chránit práva mobilních pracovníků a všech osob, na něž se nařízení vztahuje. Přenositelnost bez jakéhokoli omezení, pokud nepůjde o omezení stanovená zákonem EU, by měla zvýšit a usnadnit možnosti pohybu Evropanů. Při bližším přezkoumání překážek a potíží kladených účinnému zavádění a ochraně práv na přenositelnost můžeme uvést dlouhý seznam faktorů, které jsou považovány za příčiny neúčinnosti příslušných ustanovení. První a nejdůležitější překážkou, kterou jsme ve své praxi zjistili a řešili od data našeho vstupu do EU, je nedostatek jednotného výkladu zásad a některých klíčových ustanovení. Nařízení o

23

koordinaci obsahují širokou řadu procesních ustanovení, která spojují a zahrnují rozmanitost systémů sociálního zabezpečení, fungujících v členských státech EU. Nyní zjišťujeme, že složitost režimu koordinace brání členským státům, aby dodržovaly tytéž postupy a řešily jednu a tutéž právní otázku stejným způsobem. Styčná místa členských států rozhodně usilují o odstranění překážek, s nimiž se potýkají obě strany, ale jejich výsledky nejsou zavedeny do praktického života v oblasti provádění pravidel sociálního zabezpečení. Při pohledu do zákulisí plně chápeme, že záměrem každého jednotlivého členského státu je chránit svůj vlastní systém sociálního zabezpečení a současně plnit odpovědnosti vyplývající z členství v Evropské unii. Rovnováha mezi ochranou národních příslušností a plněním požadavků nadnárodních zákonů je velmi zranitelná, zvláště když uvážíme, že manévrovací prostor je zúžen získanými právy na sociální zabezpečení migrujících pracovníků a osob, na něž se vztahují nařízení. Co se týče hospodářských omezení, neshledáváme žádné překážky, které by bránily migraci, dávky maďarského systému sociálního zabezpečení jsou vypláceny na základě rovnosti a pohyb z Maďarska do kterékoli jiné země EU, dokonce i během trvání pojištění, nemá žádné nežádoucí účinky na kvalitu dávky, k níž může být dotčená osoba oprávněna. Ve srovnání s ostatními evropskými systémy sociálního zabezpečení lze maďarský systém označit za velmi štědrý co se týče podmínek získávání dávek v zahraničí. Chtěli bychom zde zmínit právní a technické problémy při plnění požadavku přímé platby dávek do zahraničí. Těm, kteří pobývají nebo bydlí v kterémkoli jiném členském státě EU, lze dlouhodobé dávky, zvláště důchody, vyplácet pouze nepřímo. Dovolíme si zdůraznit, že v eurozóně nejsou žádná omezení přímých plateb, přičemž Maďarská národní banka nabízí v této oblasti své přímé služby. Situace je zcela jiná v případě zemí mimo eurozónu. Naši klienti žijící v zemi mimo eurozónu jsou nuceni si vybrat jeden z nepřímých způsobů platby, což může být bankovní účet založený v maďarské komerční bance nebo platba v hotovosti osobě žijící v Maďarsku. V současnosti hledáme vhodné právní i technické řešení, které by nabídlo táž práva týkající se plateb všem oprávněným osobám bez ohledu na místo jejich pobytu či bydliště.

Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení je v Maďarsku irelevantní. Soukromé programy nehrají v životě Maďarských občanů žádnou zásadní roli a jsou zřizovány pouze na základě dobrovolnosti. Soukromý penzijní program, který byl zaveden v Maďarsku od 1. ledna 1998 jako výsledek úsilí vlády s cílem vybudovat udržitelný státní důchodový systém, ztratil svůj význam. Po ukončení výplaty/převodu příspěvků do soukromých penzijních fondů od 1. října 2010 budou členové penzijních fondů, kteří se rozhodli zachovat svá soukromá důchodová práva, oprávněni pouze ke snížené částce státního důchodu, jakmile dosáhnou věku pro odchod do důchodu, pokud ovšem splnili požadovanou dobu pojištění. Jiní, kteří ukončili své členství v soukromém penzijním programu a vrátili se do zákonného státního penzijního programu, jsou způsobilí pobírat plný státní důchod, jestliže splňují kritérium pro zařazení do tohoto systému. Krátká historie maďarského soukromého penzijního programu nám neumožňuje hodnotit vzájemný vztah s veřejným programem a účinek na rozhodování dotčených osob o svém pohybu. Můžeme však zde dodat, že členové soukromých penzijních fondů příliš nezvážili přeshraniční dopady a problematika přenositelnosti nebyla předmětem jejich rozhodování.

24

Kvalita dostupných informací Kvalita a kvantita dostupných informací týkajících se široké řady práv a závazků k sociálnímu zabezpečení a rovněž dávek, k nimž může být člověk oprávněn, má obrovský význam. Maďarské instituce sociálního zabezpečení mají svou vlastní komunikační strategii, která se pravidelně přizpůsobuje změnám situace v legislativě. Před nabytím účinnosti nových nařízení proběhla dobře připravená informační kampaň vedená příslušnými sektory a částečně koordinovaná příslušnými ministerstvy. Kampaň využila tyto nejdůležitější prostředky: -

inzerce ve sdělovacích prostředcích,

-

organizace informačních fór pro různé zájmové skupiny (zaměstnavatele, zaměstnance, samosprávy, důchodce atd.),

-

informační letáky,

-

webové stránky a odkazy na příslušné webové stránky Komise.

Abychom poskytli úplné informace o konkrétních jednotlivých situacích, připravil Fond zdravotního pojištění a Ústřední správa národního penzijního pojištění společné informační brožury a společně koordinují své komunikační činnosti. Uvědomujeme si, že je nutno v každé době udržovat spolupráci ve sdělování informací, ale schopnosti a zdroje přidělené těmto úkolům nám nedovolují tuto spolupráci prohlubovat. Pokud změny zákonů vyžadují v Maďarsku zvýšenou spolupráci mezi příslušnými institucemi, jsou činnosti velmi dobře připraveny a koordinovány a dotčené osoby nepociťují nedostatek trvalých informací. Vzhledem k informacím dostupným v systému sociálního zabezpečení a dávek, který je zaveden v ostatních členských státech, používáme jednoduchý ale užitečný postup šíření informací. Základní informace o konkrétních zemích jsou pravidelně aktualizovány a nahrávány na naše webové stránky. Hlavními zdroji takových informací je MISSOC a informační dopisy, které nám naši partneři rozesílají v případě jakýchkoli změn v jejich systému. Všem žadatelům a pojištěným osobám, které se zajímají o podrobnější ustanovení kteréhokoli členského státu EU, pomůže naše příslušná instituce, aby dotčené osobě zajistila odpovídající informace, které mohou mít klíčový význam v rozhodování, zda se stěhovat do jiné země, jak žádat o jakékoli dávky nebo ohledně změny rodinných příslušníků. Máme zkušenosti, že žadatelé znají možnosti, jak získat informace o různých věcech, které je zajímají, a dokážou používat správným způsobem různé informační sítě. To je také důležité pro příslušné instituce při používání pravidel koordinace, protože dobře informovaní žadatelé a pojištěné osoby lépe spolupracují a jejich postoj k mezinárodním postupům je vstřícnější. K šíření informací mezi osoby zapojené do důchodového sektoru se využívá dobře fungujících prostředků, což je zorganizování informačních/konzultačních dnů s partnery z ostatních členských států EU. Konzultační dny týkající se důchodů přinášejí dotčeným osobám skvělou příležitost, aby se seznámily s podrobnostmi a zvláštnostmi svého individuálního případu, protože jej mohou projednat s odborníky ze zemí zapojených do konzultace. V tomto ohledu má Maďarsko tradičně dobrou spolupráci s Rakouskem a Německem a snaží se o navázání podobně dobrých vztahů také s dalšími zeměmi. Ohledně informací sdělovaných na úrovni EU máme dojem, že se stále více osob občas obrací ke zdrojům nabízeným Komisí nebo jinými službami Společenství. Vhodnost informací sdělovaných na úrovni EU je stále vyšší než informací na vnitrostátní úrovni, protože zainteresované osoby mnohem více důvěřují službám EU, zvláště pokud nejsou spokojeny s obsahem informací, které získávají na úrovni své země. Proto považujeme za nevyhnutelné, abychom disponovali aktuálními informacemi na úrovni EU.

25

2.3. Zpráva o zemi - Česká republika 2.3.1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Občan České republiky je oprávněn pobírat starobní důchod, jakmile dosáhne důchodového věku a získá potřebnou dobu pojištění. Věk pro odchod do důchodu je u mužů jiný než u žen - u žen záleží na počtu vychovaných dětí. Podmínkou nároku na starobní důchod je získání požadované doby pojištění a dosažení určeného věku (tj. věku důchodového nebo odvozeného z tohoto věku nebo 65 let). Pojištěné osoby, které dosáhnou věku 65 let a nesplní podmínku požadované doby pojištění, mají nárok na starobní důchod, pokud je jim přiznána invalidita (bez ohledu na stupeň invalidity) a pokud získali potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, nebo pokud k jejich invaliditě došlo následkem pracovního úrazu. Pozůstalostní důchody jsou vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Vdovský důchod náleží v případě úmrtí manžela. Vdovecký důchod náleží v případě úmrtí manželky. Vdova (vdovec) je oprávněn/a k vdovskému (vdoveckému) důchodu, jestliže její manžel (jeho manželka) ke dni úmrtí pobíral/a důchod nebo splnil/a podmínku požadované doby pojištění pro nárok na plně invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod. Od tohoto roku se doba, v níž znovu vzniká nárok na důchod, jestliže jsou splněny podmínky, zkracuje z 5 let na 2 roky od předchozího uplynutí nároku na vdovský nebo vdovecký důchod. Sirotčí důchod se přiznává pouze nezaopatřenému dítěti v případě úmrtí jeho rodiče (případně adoptivního rodiče) nebo osobě, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů a která dítě zaopatřovala v době, kdy rodič zemřel v důsledku pracovní neschopnosti z podstatných důvodů. Zemřelá osoba musí být kromě toho ke dni smrti poživatelem starobního či invalidního důchodu nebo musí ke dni smrti splňovat podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo příčinou její smrti musí být pracovní úraz. Za nezaopatřené dítě se pro účely nároku na sirotčí důchod považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku. K invalidnímu důchodu.je oprávněn občan s jedním ze tří stupňů invalidity, který splňuje podmínku potřebné doby pojištění. Podmínka potřebné doby pojištění se nevyžaduje, jestliže k invaliditě došlo následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání). S účinností od roku 2010 došlo k zásadním změnám v posuzování nároků na důchody, které jsou podmíněny dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, a ve způsobu stanovení výše důchodů. Hlavní změnou je nové stanovení invalidity, kde jsou nyní zavedeny tři stupně invalidity namísto plné a částečné invalidity. V souvislosti s touto změnou byl plně invalidní důchod a částečně invalidní důchod nahrazen invalidním důchodem pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně; jeho výše závisí na zjištění stupně invalidity. Další změnou je zavedení věkové hranice pro přiznání nároku na invalidní důchod a jeho trvání. Výše podpory v nezaměstnanosti se počítá na základě průměrného čistého příjmu z posledního pracovního poměru uchazeče o zaměstnání; podpora dosahuje v prvních třech měsících až 50 % tohoto příjmu a ve zbývajícím období až 40 % tohoto příjmu. Pro osoby, které byly před evidencí jejich žádosti o zprostředkování zaměstnání samostatně výdělečně činné, se podpora v nezaměstnanosti vypočítá na základě posledního vyměření pojistného na penzijní pojištění a příspěvků na státní politiku nezaměstnanosti. Uchazeč o zaměstnání je oprávněn k podpoře v nezaměstnanosti po dobu nejvýše 6 měsíců s výjimkou uchazečů o zaměstnání ve věku 50 55 let, u nichž je období prodlouženo až na 9 měsíců. Úřad práce a jeho krajské pobočky poskytují rodinné dávky (dávky státní sociální podpory). Hlavními

26

zásadami je posouzení bydliště (obecně platí, že oprávněný poživatel jakékoli podpory musí mít trvalé bydliště a také provozování činnosti na území České republiky), majetkových poměrů (podmínkou nároku na většinu podpor je posouzení příjmu poživatele a osob žijících ve společné domácnosti s poživatelem) a souhrnně posouzení osob žijících ve společné domácnosti. Stát nabízí několik druhů rodinných dávek. Přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné a pohřebné. Maximální částka, kterou může pečující osoba obdržet za celé období péče o dítě (tj. od narození do věku max. čtyř let), je stanovena ve výši 220 000 Kč (cca 8 000 EUR). Částku měsíční platby určuje pečující osoba, je však omezena maximální částkou.

Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje zaměstnancům z pojištění. Peněžitá pomoc je dvojí: peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Základní podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast na pojištění (např. trvání pojištěného pracovního poměru) v době nástupu na mateřskou dovolenou (finanční pomoc v mateřství). Rodičovský příspěvek se poskytuje zaměstnancům čerpajícím rodičovskou dovolenou. Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který osobně a řádně pečuje o dítě, které je v rodině nejmladší. Rodič si může zvolit výši rodičovského příspěvku a tudíž také dobu jeho čerpání za podmínky, že alespoň jeden rodič v rodině je osobou účastnící se nemocenského pojištění. Tento příspěvek lze spojit s dalšími dávkami státní sociální podpory, např. s přídavky na dítě, podporou na bydlení, dávkami pěstounské péče, porodným a pohřebným. Hlavní zásadou dávek nemocenského pojištění je poskytnout finanční podporu občanovi, který v důsledku nemoci nebo mateřské dovolené přichází dočasně o svůj příjem z výdělečné činnosti. Účast na nemocenském pojištění je ze zákona povinná. Účast osob samostatně výdělečně činných na nemocenském pojištění je dobrovolná. Osobní rozsah nemocenského pojištění stanoví, kdo může být pojištěn. Pode zákona o nemocenském pojištění mohou být pojištěny dále uvedené osoby, pokud splňují podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění a jsou činné v České republice. Nemocenské pojištění obvykle vzniká uzavřením pracovního poměru a zaniká rozvázáním pracovního poměru. Předpokladem pro účast na nemocenském pojištění je výkon práce v České republice na základě smluvního pracovněprávního vztahu nebo pracovněprávního vztahu, který může založit účast na tomto pojištění, a délka pracovního poměru, stanovená minimálním počtem dní. Zaměstnanec bude oprávněn k této dávce od 22 kalendářního dne své dočasné pracovní neschopnosti po dobu počítanou v kalendářních dnech. Období pobírání dávek trvá maximálně 380 kalendářních dní od data dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény, není-li stanoveno jinak. Existují tři typy pomoci v hmotné nouzi (podle majetkových poměrů): Příspěvek na živobytí (nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě či rodině, pokud po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje příjem této osoby či rodiny částky živobytí), doplatek na bydlení (tento příspěvek se poskytuje osobám/rodinám, jejichž příjmy nestačí k uhrazení nákladů na bydlení tam, kde nestačí vlastní příjmy osoby či rodiny včetně příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory) a mimořádná okamžitá pomoc (je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit).

2.3.2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/2009 V souladu s nařízením (EHS) č. 883/2004 a 987/2009 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení je ČSSZ styčným místem a příslušnou institucí pro peněžité nemocenské dávky a dávky v mateřství, důchody a pro stanovení použitelných právních předpisů. K těmto příslušnostem se připravuje tzv. přístupové místo. ČSSZ rovněž zajišťuje plnění 30 dvoustranných úmluv o

27

sociálním zabezpečení, spadajících do rozsahu jejích činností, vyplácí důchody do 75 států (v roce 2011 – cca 66 000). Všechny částky související s mezinárodním programem se rok od roku zvyšují. Několik údajů a čísel: Mezinárodní oblast: • styčné místo (ředitelství) • příslušná instituce (ředitelství ČSSZ - důchody) • určení použitelných právních předpisů • instituce místa bydliště a místa pobytu (okresní správy sociálního zabezpečení) • kontaktní instituce pro důchody (ředitelství) • určená instituce pro zpětné získávání a započtení finančních prostředků Důchody - ČSSZ: • rozhoduje o dávkách podle domácích právních předpisů a • rozhoduje o dávkách podle nařízení Evropské komise • podle dvoustranných úmluv rozhoduje o sociálním zabezpečení • vydává každoročně více než 400 000 rozhodnutí Průměrná doba vyřizování státního důchodu: • 53 dnů u starobního důchodu • 40 dnů u pozůstalostního důchodu • 110 dnů u invalidního důchodu Průměrná doba vyřizování mezistátního důchodu: cca 188 dnů při průměrně 30 dvoustranných úmluvách (15 mimo území EU/EHP). Téměř 67 000 plateb 75 zemím. Počet žádostí o státní důchody v letech 2007 – 2011

Žádosti předložené ve věci mezistátních důchodů:

Zdroj: údaje ČSSZ

28

2.3.3. Omezení volného pohybu pracovních sil Procesní omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení Určení použitelných právních předpisů je pro migrující pracovníky spojeno s řadou překážek. Základním krokem, který musí migrující pracovník učinit, je určení systému sociálního zabezpečení v souladu s nařízeními EU. Většina migrujících pracovníků si přeje setrvat v systému sociálního zabezpečení státu, v němž má své bydliště. Vědí, co od tohoto systému sociálního zabezpečení mohou očekávat. Hlava II nařízení 883/2004 stanoví dosti přísné podmínky, které je nutno splnit. Příslušné instituce posuzují splnění podmínek a vystaví formulář A1, který prohlašuje skutečnost, že je nutno odvádět pojistné na sociální zabezpečení do systému toho člena EU/EHS, jehož instituce vystavila formulář A1. Z tohoto systému je migrující pracovník také oprávněn pobírat dávky, pokud jsou splněny podmínky. Obecně se migrující pracovník může nacházet ve čtyřech situacích: princip lex loci laboris (místo výkonu práce), vyslání, souběžné činnosti a výjimky. Řada zaměstnavatelů a také pracovníků a samostatně výdělečně činných osob usiluje o nejvýhodnější podmínky pro stanovení výše příspěvků na sociální zabezpečení, které jsou povinni platit. Snaží se obejít pravidla stanovená v hlavě II nařízení 883/2004 a souvisejících předpisech EU týkajících se sociálního zabezpečení. Tato nežádoucí praxe se nazývá volba výhodnějšího místa (tzv. forum shopping). V řadě situacích nutí zaměstnavatelé své zaměstnance, aby nepostupovali podle zákonů. V důsledku forum shopping se řada dělníků účastní systému sociálního zabezpečení, který je neopravňuje k pobírání dávek v téže výši, kterou by pobírali ve státě svého bydliště. Zaměstnanci navíc neznají svá práva a nároky vyplývající ze systému sociálního zabezpečení členského státu, v němž nemají své bydliště a jehož právním předpisům podléhají. K tomu negativně přispívá neznalost příslušného jazyka. Rozlišujeme několik příčin těchto nezákonných činností: 1) nejasná znění některých ustanovení hlavy II nařízení 883/2004; 2) nedostatečné nástroje as sankce, které by mohly od těchto činností odradit, a zároveň nízká úroveň spolupráce mezi příslušnými institucemi a 3) nepravdivé informace uváděné v požadavku o vydání formuláře A1 a v předložení formálních dokumentů (smluv, faktur atd.), které neodpovídají skutečnosti. 1) Účelem evropských právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení je koordinovat pouze programy sociálního zabezpečení členských států. Nařízení 883/2004 a 987/2009 stanoví základní předpisy a podmínky v obecném smyslu, ale v detailech dávají přednost jednotlivým vnitrostátním právním předpisům sociálního zabezpečení. U řady podmínek uvedených v nařízeních se předpokládá, že každý případ bude přezkoumán individuálně a na základě uvážení nebude nutno některé podmínky striktně dodržet. To vede k nejednotnému uplatňování nařízení v každém jednotlivém členském státě. Některé instituce vystavují formulář A1 ve všech případech bez přezkoumání a bez ohledu na skutečnost, že nejsou splněny podmínky. Motivací k tomuto přístupu je většinou finanční stránka, protože příspěvek sociálního zabezpečení bude plynout do jejich systému. Za druhé není dobře sestavena organizace poskytující dokumentace platných právních předpisů, příslušné instituce jsou příliš decentralizované nebo jsou jejich pravomoci roztříštěny. A v neposlední řadě úředníkům chybí dostatečné vzdělání v evropském programu. Všechny tyto faktory diskriminují migrující pracovníky, od nichž příslušné instituce přísně vyžadují splnění všech nezbytných podmínek. Nejsouli podmínky splněny, instituce žádost zamítnou, nevystaví formulář A1 a na osobu se

29

vztahují právní předpisy sociálního zabezpečení členského státu, kde vykonává práci (princip lex loci laboris). Prosazování hlavy II nařízení 883/2004 není dostačující, protože umožňuje nerovné posuzování situací migrujících pracovníků v členských státech. Určení použitelných právních předpisů má řadu finančně-právních dopadů a je neskutečně snadné zabránit, aby platby směřovaly do správného systému sociálního zabezpečení. Důchody, nemocenské a další nároky a podpory jsou velkou měrou dotčeny postupy vystavení či nevystavení formuláře A1. 2) Možnosti, jak pokutovat nezákonné postupy nebo chování zaměstnavatelů, zaměstnanců, samostatně výdělečně činných osob nebo institucí v rozporu s nařízením, jsou velmi omezené. Konkrétní sankce je nutno uplatnit většinou podle vnitrostátních právních předpisů a nikoli podle nařízení. Jestliže žadatel vyplní nepravdivé údaje nebo předloží padělané dokumenty, což povede k nesprávnému posouzení celé situace, je příslušná instituce oprávněna zrušit platnost formuláře A1 a rozhodnout, že se na osobu budou vztahovat použitelné právní předpisy jiného členského státu. Platnost formuláře A1 potrvá do okamžiku, kdy jeho platnost zruší instituce, která jej vystavila. Nařízení stanoví dohodovací postup v případech různých ustanovení příslušných institucí dvou členských států. Cílem je chránit migrující osoby před těmito rozpory, je tudíž ustaven institut prozatímního určení použitelných právních předpisů, který za použití jasných pravidel určí členský stát, jehož právní předpisy se použijí do doby, než se spor vyřeší. Oba postupy, tj. dohodovací postup a prozatímní určení použitelných právních předpisů, však v praxi příliš dobře nefungují, protože mnoho institucí řádně nespolupracuje. Existují značné rezervy v tom, jak zajistit, aby byli migrující pracovníci chráněni před nezákonnými postupy svých zaměstnavatelů nebo před nedostatečnou spoluprací ze strany příslušných institucí. 3) V této sekci budou uvedeny některé konkrétní příklady praxe zvané forum shopping, nezákonných postupů nebo nesprávného určení použitelných právních předpisů, což má značný vliv na právní jistotu migrujících pracovníků a na přiznání dávek sociálního zabezpečení. a. Jednou ze základních podmínek vyslání (článek 12 nařízení 883/2004) je prokazatelná hospodářská činnost zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné na území členského státu, kam byl migrující pracovník vyslán. Někteří zaměstnavatelé chtějí platit co nejnižší částku příspěvku na sociální zabezpečení, hledají tudíž nejvýhodnější program sociálního zabezpečení. Zaměstnavatelé podstupují veškeré administrativní kroky, které jsou nezbytné k založení podnikání v příslušném členském státě, ale ve skutečnosti neprovádějí na území daného členského státu žádné podstatnější činnosti. Je to pouze formální, virtuální sídlo, něco jako poštovní schránka. Je tudíž nutno řádně vyšetřit, zda je skutečně nějaká činnost vykonávána, což lze zjistit po vyžádání příslušné dokumentace, např. smluv, faktur nebo objednávek. Mylné nebo nedostatečné posouzení tohoto stavu vede ke skutečnosti, že řada dělníků podléhá neznámému systému sociálního zabezpečení, který jim neposkytuje dávky v takové výši, jakou by obdrželi ve státě svého bydliště. Tato praxe je mezi zaměstnanci v EU značně rozšířena a je nezbytné proti ní bojovat. b. V případech souběžných činností vykonávaných ve dvou nebo více členských státech (článek 13 nařízení 883/2004) dochází k řadě nesrovnalostí vyplývajících z různých přístupů konkrétních členských států nebo z různých vnitrostátních právních předpisů týkajících se sociálního zabezpečení.

30

Například skutečnost, že členové dozorčí rady, členové představenstva nebo výkonní ředitelé mají v některých členských státech status osoby samostatně výdělečně činné a v jiných členských státech status zaměstnance, má fatální vliv na určení použitelných právních předpisů. Formální uzavírání pracovních smluv se dvěma či více zaměstnavateli vedlo před změnou právních předpisů, která vstoupila v platnost od 28. 6. 2012, k tomu, že nebylo uplatňováno kritérium „výkonu podstatné části činnosti v členském státě, na jehož území se nachází bydliště“ a že zaměstnanec podléhal použitelným právním předpisům členského státu, na jehož území měl bydliště. Byl to velmi snadný způsob, jak se vyhnout pravidlu lex loci laboris. Díky změně právních předpisů byla tato nesprávná, avšak zákonná možnost zrušena. Provádění prozatímního určení použitelných právních předpisů podle článku 16 nařízení 987/2009 představuje velkou administrativní zátěž. Je časově i finančně náročné pro žadatele, zaměstnavatele i instituce. Tento postup není příliš efektivní bez zavedení elektronické výměny informací týkajících se sociálního zabezpečení. Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení Český důchodový systém sestává ze dvou částí - základní penzijní pojištění, které odpovídá veřejnému systému sociálního zabezpečení, a penzijní připojištění zařazené do systému sociálního zabezpečení soukromých osob. Základní penzijní pojištění (známé také jako první pilíř) je povinné pojištění se stanovenými dávkami a na základě průběžně financovaného důchodového systému (PAYG). Systém je univerzální pro všechny jednotlivce vyvíjející hospodářskou činnost, jejichž účast je povinná. ČSSZ je pouhým správcem tohoto systému. Právní základ této instituce je zakotven v zákoně o důchodovém pojištění platném od 1. 1. 1996. Tento zákon upravuje nárok na důchod, metody určení výše důchodu a platební podmínky. Penzijní připojištění tvoří takzvaný třetí pilíř, který doplňuje veřejný důchodový systém. Tento systém je plně dobrovolný, což znamená, že se každý může dobrovolně rozhodnout, zda se tohoto systému zúčastní, bez ohledu na to, zda vykonává hospodářskou činnost. Financování systému je plně hrazeno, nároky na důchod jsou založeny na příspěvcích klienta. Tento systém je podpořen státními příspěvky ke spořeným částkám jednotlivců. Penzijní připojištění je spravováno soukromými penzijními fondy. V České republice se připravuje druhý pilíř, který je běžný v členských státech EU (penzijní programy zaměstnavatelů). Zavedení druhého pilíře by mělo vyřešit problémy financování veřejného důchodového systému (stárnutí populace, rostoucí náklady na důchody vyplácené z prvního pilíře atd.). Česká republika byla navíc jednou z posledních zemí v regionu, která provádí změny v důchodovém sektoru. Druhý kapitalizační pilíř důchodového systému nabývá účinnosti 1. ledna 2013. Tento pilíř bude neoddělitelně spojen s průběžně financovaným prvním pilířem, což znamená, že bude otevřen pouze pro osoby vyvíjející hospodářskou činnost, které se zároveň účastní prvního penzijního pilíře. Hlavním cílem reformních změn je rozložení rizik. Nově vytvořený druhý pilíř se označuje jako možnost volby a k účasti se mohou rozhodnout zaměstnanci ve věku 35 let a více pouze do poloviny roku 2013, kdežto zaměstnanci do 35 let mohou do pilíře vstoupit kdykoli až do okamžiku dovršení 35 let. Rozhodnutí k účasti je nezrušitelné. Podpisem smlouvy

31

souhlasí účastník s tím, že 3 % z 28 % příspěvků na penzijní pojištění odváděných do veřejného systému prvního pilíře bude odkloněno na jeho osobní účet a bude muset odvádět další 2 %. Důchodovou reformu nelze hodnotit, protože ještě nevstoupila v platnost. V České republice je kromě sociálního zabezpečení také soukromý dobrovolný program. Od 1. srpna 2009 zakazuje dodatek k zákonu o penzijním připojištění zaměstnavatelům „ovlivňovat“ své zaměstnance při volbě poskytovatele soukromého důchodového systému. Zaměstnavatelé, kteří zřídili pro své zaměstnance program penzijního připojištění u konkrétního dodavatele nebo dodavatelů, budou nuceni tento systém přehodnotit. Podle nového dodatku bude zpoplatněn přechod z jednoho penzijního fondu na druhý, jestliže jej zaměstnanec uskuteční za dobu kratší než 5 let. Příspěvek zaměstnavatele do fondu penzijního připojištění a/nebo soukromého životního pojištění za zaměstnance je pro zaměstnavatele daňově odpočitatelný až do výše 24 000 Kč, jestliže budou prostředky vyplaceny po 60 měsících a až po dosažení 60 let věku zaměstnance. Zaměstnanec je oprávněn k daňovému odpočtu u svých vlastních příspěvků do fondu penzijního připojištění, ale odpočet se vztahuje pouze na příspěvky nad prvních 6 000 Kč. Maximální daňový odpočet činí 12 000 Kč (pokud celkový příspěvek dosáhne nejméně 18 000 Kč).

Kvalita dostupných informací Česká správa sociálního zabezpečení nabízí řadu důležitých informací z oblasti důchodového a nemocenského pojištění a určení použitelných právních předpisů na svých webových stránkách (www.cssz.cz), v informačních kancelářích, po telefonních informačních linkách, na pracovištích správy sociálního zabezpečení, na letácích nebo na příležitostných seminářích. Protože jedním z prvotních cílů České správy sociálního zabezpečení je zaměření na klienta, mají lidé včetně migrujících pracovníků k dispozici množství informací zprostředkovaných různými formami: 1) Webové stránky - všechny nezbytné informace týkající se migrujících pracovníků najdete v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce. Česká verze je nejobsažnější částí webových stránek, nicméně anglická, německá a francouzská verze rovněž obsahuje všechny nezbytné informace. Základní nabídka v české verzi zahrnuje sekci s názvem Evropská unie, která je rozdělená do pododdílů, např.: Nemocenské pojištění, penzijní pojištění, určení použitelných právních předpisů, tiskopisy, nejčastější dotazy, typologie životních situací nebo kontakty na zahraniční instituce. Jsou zde popsány všechny důležité správní postupy, které migrujícím pracovníkům pomáhají v orientaci, co je nutno provést v jakém pořadí. Jak již bylo uvedeno výše, cizojazyčné verze webových stránek obsahují méně informací. Tato skutečnost může být komplikací pro ty, kteří nehovoří česky. 2) Česká správa sociálního zabezpečení nabízí hustou síť pracovišť správy sociálního zabezpečení (92) s kvalifikovanými a vstřícnými zaměstnanci schopnými řešit konkrétní situace migrujících pracovníků. V řadě těchto místních pracovišť funguje moderní informační centrum. Klienti mají možnost si objednat konkrétní termín jednání s úředníkem.

32

3) Telefonická centra pro důchodové a nemocenské pojištění umožňují zodpovídat dotazy telefonicky. 4) Letáky - nejrůznější letáky jsou k dispozici v papírové podobě na pracovištích správy sociálního zabezpečení a rovněž online na webových stránkách. Zvláštní pozornost je věnovaná starším pracovníkům a důchodcům. Například: Velmi oblíbenou publikací je průvodce budoucích důchodců, informující o tom, jak požádat o důchod. 5) Semináře, konzultace - v hraničních oblastech s Německem a Rakouskem se pravidelně konají konzultační dny pro zaměstnavatele a zaměstnance. Pomáhají migrujícím pracovníkům, aby se lépe orientovali v záležitostech sociálního zabezpečení. Odborníci z obou stran hranic zodpovídají konkrétní dotazy a řeší s klienty konkrétní situace. Jestliže vstoupí v platnost nějaká důležitá změna ohledně určení použitelných právních předpisů, je zorganizován seminář pro zaměstnavatele požadující výjimku podle článku 16 nařízení 883/2004 nebo pro zaměstnavatele v dopravě. Mnohé z těchto činností klienti velmi oceňují. 6) Na úrovni českých institucí sociálního zabezpečení je připravena Příručka pro migrující osoby, jejímž cílem je popsat všechny možné situace, do nichž se může migrující pracovník dostat. Obsahuje konkrétní administrativní postupy ve všech sektorech sociálního zabezpečení. Obecně je rozsah dostupných informací pro migrující pracovníky v České republice velmi uspokojivý. Mají dostatek možností, jak najít informace týkající se jejich konkrétních situací. Aby se migrace pracovníků zjednodušila, je hlavní zásadou institucí sociálního zabezpečení spolupráce na evropské i vnitrostátní úrovni. V dodržování tohoto základního pravidla existuje mezi jednotlivými zeměmi a institucemi velký rozdíl. Řada institucí nespolupracuje s jinými institucemi a obdobně s klienty, což vše dohromady ztěžuje situaci migrujícím pracovníkům.

2.3.4. Závěry ČSSZ by doporučovala zvýšit průhlednost a srozumitelnost informací poskytovaných klientům. Uspořádanější a v mezinárodním kontextu jednotnější informace by jistě umožnily lepší orientaci těm, kteří migrují z jedné země do druhé, z jednoho systému sociálního zabezpečení do druhého. Tato služba by se dala zajistit nejlevnějším prostředkem, což je web. Postupům bezproblémového volného pohybu osob by napomohlo také nepřetržité sledování prováděné státními orgány a institucemi, zaměřené na právní a administrativní překážky v konkrétních případech nebo při provádění jednotlivých ustanovení vnitrostátních právních předpisů v konkrétních situacích. V takových případech je obvykle zapojeno více státních orgánů a institucí a měly by se zakládat pracovní subjekty. Zde je nutno říci, že Česká republika získala velmi dobré zkušenosti. Zdá se, že nástroje pro řešení problémů (SOLVIT) jsou pro klienty dosti důležité, ale zatím jsou často omezeny nedostatkem větších zkušeností. Příčinou je skutečnost, že úředníci zavádějící SOLVIT musejí zaopatřit více poboček, proto je specializace v sociálním zabezpečení často jen jednou z „mnoha jiných“. Částečně by se to dalo napravit zřízením sítí se zapojením všech příslušných institucí a kont

33

2.4. Zpráva o zemi - Polsko 2.4.1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Tato zpráva o zemi se týká pouze dávek sociálního zabezpečení, jejichž správou se zabývá instituce sociálního zabezpečení (ZUS). Jedná se o následující oblasti: - Starobní důchody a předčasné důchody - Pozůstalostní důchody - Invalidní důchody - Peněžité pomoci v mateřství a rodičovství - Peněžité nemocenské dávky - Pohřebné Za silnou stránku systému lze považovat skutečnost, že není vyžadováno žádné minimální období pro účely nabytí nároku na starobní důchod z Nového systému. Na druhé straně závisí výše takového důchodu většinou na výši příspěvků odváděných na individuální penzijní účet ZUS. Tudíž osoba, která využívá tohoto systému po krátkou dobu, může obdržet důchod, ale výše dávky může být nízká. Zaručená minimální částka starobního důchodu se vztahuje pouze na osobu, která dovršila nejméně 20 let pojištění (ženy) nebo 25 let pojištění (muži) a za podmínky, že se bydliště této osoby nachází v Polsku (článek 58 nařízení č. 883/2004). ZUS za tímto účelem zohledňuje také období pojištění/bydliště v jiných členských státech. U jiných peněžitých dávek: důchody (dávky při dlouhodobé pracovní neschopnosti) a nemocenská (dávky při krátkodobé pracovní neschopnosti), dosud existuje velmi důležitá podmínka pro jejich přiznání: čekací lhůta / požadovaná doba pojištění. Tudíž právo na tyto dávky závisí na délce pojistné doby dosažené žadatelem (nebo dosažené úmrtím osoby v souvislosti s pozůstalostním důchodem). Vzhledem k peněžitým dávkám z nemocenského pojištění se délka čekací lhůty různí podle toho, zda osoba podléhá nemocenskému pojištění povinně či dobrovolně. Současně ustanovení vnitrostátního práva připouštějí případy, kdy buďto existuje nárok na dávky bez čekací lhůty (např. peněžité dávky v mateřství) nebo podmínky započtení předchozích dob pojištění před přerušením pojištění do pojistného období požadovaného k přiznání nároku na dávky. Bez čekací lhůty se rovněž přiznávají krátkodobé peněžité dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání poskytované z takzvaného úrazového pojištění. Uvedené dávky jsou splatné v maximálně 100% sazbě ze základu pro posouzení dávek v nemoci. Co je spíše výjimkou oproti zákonům v jiných členských státech, jsou peněžité dávky buďto z nemocenského pojištění nebo úrazového pojištění, které jsou splatné za konkrétních podmínek i po ukončení pojištění. Silnou stránkou systému může být také skutečnost, že poskytuje peněžité dávky v mateřství nejen ženám, které porodily dítě, ale také osobám, které si osvojí dítě k výchově. Za určitých podmínek má žena oprávněná k peněžité dávce v mateřství možnost rozhodnout, jak dlouho bude dávky pobírat, a může se o toto své právo dělit s otcem dítěte. Rovněž otec dítěte je oprávněn k nezávislým dávkám. U peněžitých dávek nemocenského pojištění nebo úrazového pojištění jsou za určitých okolností uznány dokumenty požadované k přiznání nebo výplatě těchto dávek, které byly vystaveny na území jiného členského státu EU/EFTA a není nutno je překládat do polštiny. Polský zákon neobsahuje ustanovení omezující možnost pobírání těchto dávek pouze na území Polské republiky. V případě, že jsou období ukončená v Polsku kratší než požadovaná doba, zohledňuje ZUS příslušné doby z jiných členských států EU. Polská příslušná instituce konkrétně přidává k

34

dobám pojištění v Polsku, které vyžadují polské právní předpisy pro nárok na některé peněžité dávky v nemoci či mateřství, také doby pobytu v jiném členském státě, pokud právní předpisy v tomto jiném členském státě stanoví jako podmínku pro přiznání těchto dávek dobu pobytu. Ohledně přiznávání důchodů existuje několik příkladů přizpůsobení skutečnostem. Jeden z nich se týká data počátku nároku na důchod. Podle polských právních předpisů začíná platnost nároku na důchod v den ukončení pobírání dávek při krátkodobé pracovní neschopnosti. Podle článku 5 nařízení 883/2004 se přihlíží také k pobírání dávek při krátkodobé pracovní neschopnosti podle právních předpisů jiných členských států. Dalším příkladem přizpůsobení skutečnostem je požadavek u určitých typů starobního důchodu, aby osoba, která usiluje o nárok na důchod, byla povinna ukončit pracovní poměr jakožto zaměstnanec. Podle článku 5 nařízení 883/2004 se to týká také osob zaměstnaných zahraničními zaměstnavateli v jiných členských státech. S určitými skutečnostmi nebo událostmi, které nastaly v jakémkoli členském státě, je nakládáno stejně, jako by k nim došlo na polském území, také vzhledem k přiznání nároku na peněžité dávky buď nemocenského nebo úrazového pojištění, jedná se např. o skutečnosti nebo události, které jsou základem pro zamítnutí nároku na uvedené dávky podle polských právních předpisů, jestliže nastaly v Polsku. Nicméně v Polsku existují omezení výplat dávek sociálního zabezpečení v zahraničí. Jestliže osoba oprávněná k důchodu bydlí v jiném státě, není obvykle toto bydliště překážkou k získání nároku na důchod, ale výplaty dávek lze provést pouze na osobní bankovní účet v Polsku nebo do rukou osoby, která má bydliště v Polsku a je oprávněna příjemcem k pobírání dávek v jeho zastoupení. Situace se naprosto změní, jestliže osoba bydlí v členském státě EU. V tomto případě je možné, aby ZUS vyplácela dávky na osobní bankovní účet v bance zvolené příjemcem v zemi jeho bydliště. Další důležitou zmínkou týkající se polských právních předpisů je skutečnost, že starobní důchody z prvního pilíře a z druhého pilíře jsou vlastně dvě části základního systému veřejných důchodů. Ve skutečnosti důchod z reformovaného systému starobního důchodu sestává ze dvou důchodů: důchod ze systému placení daně srážkou ze mzdy a z kapitálového systému. Druhá složka důchodu je založena na kapitálu spořeném v otevřených penzijních fondech (OFE) a ten doplňuje důchod prvního pilíře. Otevřený penzijní fond není soukromý systém, nýbrž veřejný. Vlastně je to způsob financování druhé složky důchodu částečně mimo veřejné finance. V Polsku probíhají značné diskuse ohledně změny obvyklého věku odchodu do důchodu. Zavádějí se opatření k přípravě zákona, který: 1. změní věk odchodu do důchodu na 67 let (pozvolna, postupnou metodou); 2. ustanoví stejný věk odchodu do důchodu pro ženy i muže (nyní tento věk činí u žen 60 a u mužů 65 let). Tyto změny mohou ovlivnit individuální nároky osob, které pracují v Polsku a jiných členských státech a které by chtěly odejít do důchodu. Mezi podmínkami pro přiznávání dávek je jedna důležitá podmínka pro přiznání předčasných starobních důchodů (při současném věku odchodu do důchodu), invalidních důchodů a pozůstalostních důchodů. U osoby oprávněné k takovému důchodu může být zdrojem příjmu práce, samostatná výdělečná činnost nebo veřejná služba, ale tento příjem nesmí přesáhnout částky povolené polským zákonem. Tyto úrovně příjmů se týkají také polských důchodců pracujících v zahraničí, například v jiných členských státech. Příjemci jsou ze zákona povinni přiznat ZUS příjem z pracovního poměru, samostatné výdělečné činnosti i veřejné služby a po každém roce podávají na ZUS o těchto příjmech potvrzení vydaná zaměstnavateli nebo orgány země, v níž pracují.

35

Peněžité dávky v případě pracovní neschopnosti v důsledku nemoci (včetně pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) nebo mateřství (včetně ekvivalentních rodičovských dávek) splatné podle polských právních předpisů jsou náhradou za ztrátu výdělků a tudíž jsou závislé na výdělcích/příjmech. Například je pravidlem, že nemocenskou nelze vyplácet, jestliže práce neschopná osoba pokračuje ve výdělečné činnosti nebo zahájila výdělečnou činnost představující nárok na nemocenské pojištění nebo opravňující k dávkám po dobu nemoci.

2.4.2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/2009 Jak jsme uvedli v mřížce sebehodnocení, spolupráce mezi institucemi ohledně komunikace a výměny dat se do konce přechodného období zásadně nezmění. Předpokládáme, že zapojením do EESSI (elektronická výměna informací sociálního zabezpečení) se zvýší účinnost v těchto oblastech: určení instituce příslušné v konkrétním případě, poskytování všech údajů nezbytných pro zvážení nároků, směrování nesprávně adresované korespondence, zodpovídání žádostí a vyřizování případů v adekvátních lhůtách. Podle ustanovení rozhodnutí “Rady přidružení” č. E1 respektujeme jak formuláře řady E, tak papírové SED. Naše instituce stále vydává formuláře řady E a mezi novými dokumenty již používáme dokumenty SED P1000 a PD: P1 a A1. Instituce v jiných členských státech, s nimiž spolupracujeme, byly předem informovány o tom, jak hodláme během přechodného období postupovat. Použití papírových SED se zvažuje po schválení jejich konečných verzí a poté, až budou k dispozici v úředních jazycích všech členských států. Zavedení veřejného adresáře institucí sociálního zabezpečení ve formě elektronické databáze umožní jak úředním činitelům/úředníkům, tak pojištěným osobám snadný a běžný přístup ke kontaktním údajům těchto institucí. Než bude plně v provozu, je ještě nutno objasnit postupy pro změny oznamování a zajistit úplnost této databáze. Do tohoto postupu je zapojena také ZUS, protože všem členským státům již byly zaslány dotazy ohledně nezbytných dodatků a úprav (viz např. oznámení Rady přidružení č. 462/11REV). Uplatňujeme ustanovení rozhodnutí Rady přidružení č. H1, H2, H3, H5, H6, E1, E2, E3 a přispěli jsme k posouzení nezbytných dodatků k rozhodnutím Rady přidružení č. E2, H3 a A1 při postupu jejich revize. Uplatňujeme také oznámení Rady přidružení č. 424/10 obsahující návrh na sdílení nákladů na transakce mezi institucemi členských států při provádění nových evropských nařízení. Naše instituce se aktivně podílí na pracích v zavádění systému elektronické výměny dat v rámci EESSI jak na domácí, tak na evropské úrovni. Do prací, jejichž cílem je vytvoření celostátní aplikace elektronické výměny dat v rámci EESSI, jsou zapojeni zaměstnanci, kteří jsou zároveň členy ad hoc skupin správní komise ustavené pro přípravu konečných verzí SED (strukturovaných elektronických dat) a Flows (toků). Tyto ad hoc skupiny připravily směrnice pro používání modulů SED a Flows v konkrétních sektorech. Náš zástupce se rovněž účastní porad technické komise (TC). Analyzujeme oznámení TC a připravujeme odpovědi na dotazníky vystavené TC. Kromě toho koordinujeme práce na EESSI v oblasti informatiky a práci ad hoc skupin na modulech SED a Flows. Naši zaměstnanci absolvují systematická školení ohledně nových ustanovení evropských nařízení a následných změn týkajících se jejich uplatnění (např. vyplývající z toho, že je nyní v platnosti nové nařízení č. 1231/2010 a rozhodnutí č. 1/2012 Smíšeného výboru týkající se Švýcarska). Byli rovněž seznámeni s obsahem současných verzí strukturovaných elektronických dokumentů a struktury obchodních toků.

36

Nové podrobné vnitrostátní postupy a pokyny, jak postupovat s konkrétními SED a jak nakládat s Flows, budou pro naše úředníky připraveny po vytvoření IT infrastruktury a celostátní aplikace. Předpokládají se rovněž příslušná školení a zkoušky za provozu. Ustanovení nových evropských nařízení neobsahuje pravidla pro sčítání dob k získání nároku na dávky. Ohledně výpočtu dávek neexistují žádné další podstatné změny, protože tato činnost se provádí na základě vnitrostátních ustanovení v naprosté jednotě s revidovanými obecnými zásadami koordinace plánů sociálního zabezpečení. Pro účely prosazení ustanovení nových evropských nařízení používáme svých předchozích zkušeností z provádění nařízení 1408/71 a 574/72 a rovněž jsme se dohodli použít správné nebo zjednodušené praxe se styčnými institucemi ostatních členských států pro dvoustranné rozhovory nebo v korespondenci. Ustanovení nových evropských nařízení dokonce usnadňují postupy aplikace díky skutečnosti, že nedojde k případu dvojích použitelných právních předpisů a neexistuje zvláštní soubor pravidel týkajících se sčítání dob pro sezónní dělníky (již v nich není sezónní dělník stanoven). Ustanovení navíc výslovně stanoví, že příslušné doby získané podle právních předpisů jiného členského státu se sčítají s dobami získanými v příslušném členském státě, pokud se nepřekrývají, a dodatečné pokyny v této oblasti jsou dány v rozhodnutí Rady přidružení č. H6. Komunikace v této sféře probíhá výhradně mezi pojišťovnami. Pojištěná osoba v tomto ohledu neobdrží dokument PD.

2.4.3. Omezení volného pohybu pracovních sil Procesní omezení přenositelnosti nároků na dávky sociálního zabezpečení Z důvodu částečného prosazení nařízení č. 883/2004 nemáme procesní omezení přenositelnosti nároků na peněžité dávky sociálního zabezpečení. V důchodové oblasti nezávisí nárok na důchod vyplývající z vnitrostátních právních předpisů na občanství/státní příslušnosti a bydlišti v Polsku. Státní příslušnost či bydliště neovlivňuje ani nárok na peněžité dávky v případě pracovní neschopnosti v důsledku nemoci (včetně pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) nebo mateřství (včetně ekvivalentních rodičovských dávek) splatné podle polských právních předpisů - všechny zmíněné dávky jsou předmětem koordinace programů sociálního zabezpečení. Jediné, co může být omezeno na území Polské republiky, je výplata důchodů. Podle nařízení č. 883/2004 se tato omezení plateb nevztahují na příjemce s bydlištěm v členských státech EU. Oceňujeme, že podle ustanovení nových evropských nařízení se rozsah uplatnění koordinace rozšířil o ekvivalentní rodičovské dávky a důchodové dávky. Peněžité dávky podléhající koordinaci programů sociálního zabezpečení jsou splatné na základě právních předpisů členského státu, v němž je dotčená osoba pojištěna, dokonce i tehdy, má-li osoba, která je oprávněna k dávkám, bydliště nebo pobyt v jiném než příslušném členském státě. Peněžité dávky se vyvážejí pouze osobám, na něž se vztahují evropská nařízení. Tyto dávky se nepřevádějí do zemí, s nimiž Polsko nemá žádnou závaznou dvoustrannou dohodu ohledně sociálního zabezpečení, ale podle dispozice držitele mohou být poukazovány do Polska na bankovní účet držitele, zasílány poštou na adresu příjemce nebo do rukou oprávněné osoby. Příjemce však může dát bance příkaz k provedení převodu dávek do zahraničí. Kromě toho nárok na krátkodobé peněžní dávky již nezávisí na nárocích na věcné dávky. ZUS tedy nemá možnost odmítnout například nemocenskou dávku italskému státnímu příslušníkovi

37

pojištěnému v Polsku jen proto, že nezískal povolení vrátit se do Itálie v době své nemoci. Pokud se nás týče, je v Polsku sazba pohřebného jednou z nejvyšších v Evropě. Jak je podrobně uvedeno ve zprávě o současném stavu, jsou peněžité dávky v případě pracovní neschopnosti v důsledku nemoci (včetně pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) nebo mateřství (včetně ekvivalentních rodičovských dávek) splatné polskou příslušnou institucí vypočteny z předchozího platu/příjmu (oproti „paušální sazbě“) získaného za současného pracovního poměru / při nároku na pojištění. Konkrétně výše peněžité dávky/příspěvku závisí jak na základě pro posouzení peněžité dávky/příspěvku, tak na příčině pracovní neschopnosti.

Vzájemný vztah veřejného a soukromého systému sociálního zabezpečení Polský systém starobního důchodu je navržen na základě koncepce III. pilíře. První dva pilíře jsou součástí veřejného důchodového systému, třetí pilíř tvoří vlastní osobní penzijní investice vkládané individuálním způsobem nebo v zaměstnaneckých penzijních programech nabízených zaměstnavateli. Tyto tři pilíře ve věku odchodu do důchodu zaručí úroveň sociálního zabezpečení odpovídající sociálnímu postavení osoby. V Polsku nejsou zaměstnanecké penzijní programy oblíbené a proto je zavedlo jen několik společností. Znamená to, že ekonomická situace budoucích důchodců závisí ve skutečnosti na veřejném důchodovém systému (I. a II. pilíř). Tyto veřejné pilíře jsou dvě složky výplaty důchodů. Nárok na tento důchod není závislý na délce doby pojištění. K získání těchto důchodů se nevyžaduje žádná čekací lhůta. Platby důchodů provádí ZUS společně - v jedné platbě na bankovní účet. ZUS rovněž v současné době přiznává tyto dva typy důchodů (I. a II. pilíř). Může nastat problém, jestliže osoba přispívá do systému po krátkou dobu. Pak může být částka příspěvků na osobním účtu v ZUS a v osobním registru otevřeného penzijního fondu (OFE) velmi nízká. Na konci může být výše důchodu také velmi nízká a nedostatečná pro živobytí. Důchodce může také případně využít sociální pomoc v místě svého bydliště.

Kvalita dostupných informací Jak jsme uvedli v mřížce sebehodnocení, podrobné údaje jak o peněžitých dávkách přiznaných podle polského zákona,tak nová ustanovení evropských nařízení uplatňovaných institucí sociálního pojištění jsou k dispozici na webových stránkách naší instituce v polském jazyce. Některé informace jsou uváděny také v anglickém či německém jazyce. Je možno zde také najít odkaz na informace o nových evropských nařízeních zveřejněných na webových stránkách Evropské komise. Na svých webových stránkách jsme také uvedli odkaz na hlavní adresář EESSI a rovněž pomocný nástroj k vyhledávání, který umožňuje najít příslušnou pobočku správy sociálního zabezpečení podle názvu města nebo poštovního směrovacího čísla (také v anglickém a německém jazyce). V současné době připravuje naše instituce zprovoznění elektronické služby otázek a odpovědí, kde mohou zákazníci zjistit, co je předmětem ustanovení nových evropských nařízení uplatňovaných naší institucí. Dosud mohou dotčené osoby pomocí jiného elektronického nástroje pouze zadávat dotazy z oblasti dávek ve stáří. Informativní akce (např. “mezinárodní konzultační dny”, konference pro plátce příspěvků/zaměstnavatele) jsou oznamovány v letáčcích, které lze najít na našich stránkách i ve vytištěné podobě v sídlech našich poboček. Brožury a příručky o dávkách ve stáří jsou k dispozici také v anglickém jazyce.

38

Probíhá příprava informačních materiálů ohledně dalších dávek vyřizovaných v rámci sociálního zabezpečení. Předáváme také tištěné informační materiály získané od Rady přidružení nebo od našeho příslušného orgánu.

2.4.4. Závěry S prováděním nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 nejsou žádné větší problémy. Kvalita právních ustanovení týkajících se koordinace je uspokojivá, proto nemáme s prováděním nařízení žádné zásadní právní problémy, vyjma použití článku 44 nařízení 987/2009. Výzkum vnitrostátních právních předpisů a nařízení EU o koordinaci programů sociálního zabezpečení provází určité problémy s možností vývozu peněžitých dávek v rámci EU a s možností ztráty některých nároků na sociální zabezpečení migrujících osob. Nařízení EU č. 883/2004 není dostatečné v oblasti ochrany nároků na důchod u osob, přecházejících v rámci EU z penzijních systémů založených na stanoveném příspěvku (NDC) na systémy založené na stanovené dávce (DB), jestliže se osoba v posledně jmenovaných systémech účastnila po dobu kratší než jeden rok. Tyto doby mohou být ztraceny, protože systémy NDC tyto doby nepřebírají podle článku 57 nařízení 883/2004. Rovněž koncepce volného pohybu osob je oslabena pozastavením doplatku přiznaného podle článku 58 nařízení 883/2004, jestliže důchodce přesídlí do jiného členského státu, který neposkytuje doplatky do minimálního důchodu, nebo jestliže v daném členském státu nejsou stanoveny žádné doby. Vzhledem k peněžitým dávkám v nemoci či mateřství jsme se zaměřili na některé procesní problémy, které jsme zjistili, a rozhodli jsme se je zevrubně předložit k odbornému přezkoumání pořádanému ve Varšavě. Výzkum se týkal vnitrostátních překážek, které jsou příčinou prodlení v přiznávání uvedených dávek pojištěným osobám, které o ně zažádaly v době, kdy bydlely/pobývaly v jiném než příslušném členském státě, a rovněž podmínek zajišťujících bezproblémovou a efektivní komunikaci mezi institucemi sociálního zabezpečení. A konečně všichni souhlasíme s tím, že cizinci mají omezený přístup k informacím o dávkách sociálního zabezpečení podle vnitrostátních právních předpisů, protože všechny předávané informace, pokud vůbec nějaké, nejsou v anglickém či jiném cizím jazyce. Avšak v prvé řadě si uvědomujeme, že je naléhavě nutné upevnit spolupráci mezi institucemi sociálního zabezpečení na úrovni provozuschopnosti i vztahů. Zde bychom doporučili vytvořit síť osobních kontaktů ve všech konkrétních oblastech, abychom stabilizovali postupy přiznávání dávek a další administrativní spolupráci.

2.5. Zpráva o zemi - Rumunsko 2.5.1. Charakteristika vnitrostátního systému sociálního zabezpečení Tento oddíl tvoří souhrn informací získaných ze zprávy o současném stavu a uvádí silné i slabé stránky systému, týkající se těchto oblastí: - Starobní důchody a předčasné důchody� Důchody jsou nejdůležitější dávkou sociálního pojištění poskytovanou veřejným systémem. Na žádost oprávněné osoby je přiznán jakýkoli typ důchodu zmocněncem jmenovanému správci, právnímu zástupci nebo opatrovníkovi. Žádost o důchodové zabezpečení společně s dokumenty

39

prokazujícími splnění podmínek je nutno předložit územní důchodové správě, která je příslušná pro bydliště pojištěného. K získání starobního důchodu je nutno splnit dvě podmínky: -

standardní věk pro odchod do důchodu

-

dosažení minimální doby odvodů

Podle článku 53 zákona č. 263/2010 je v jednotném systému veřejných důchodů stanoven standardní věk pro odchod do důchodu 63 let u žen a 65 let u mužů. Dosažení těchto věkových hranic bude splněno při postupném zvyšování. Jinými slovy od ledna 2011 do prosince 2014 se celková doba odvodů u žen zvýší z 28 na 30 let a u mužů z 33 na 35 let. Na konci tohoto období bude postupné zvyšování ukončené doby odvodů pokračovat pouze u žen, od 30 do 35 let až do roku 2030. Podle nových právních předpisů upravujících jednotný veřejný důchodový systém mají lidé, kteří pracovali ve ztížených, zvláštních či jiných pracovních podmínkách, výhodu snížení věku odchodu do důchodu za podmínky splnění doby odvodů. V případě osob, které dosáhly doby odvodů při práci ve zvláštních pracovních podmínkách, činí snížení standardního věku pro odchod do důchodu 1 až 8 let, podle počtu odpracovaných let za uvedených zvláštních podmínek. Minimální doba odvodů pro přiznání sníženého věku odchodu do důchodu za těchto zvláštních podmínek je 6 let. Podobně se také snižuje standardní věk pro odchod do důchodu u osob, které pracovaly za zvláštních pracovních podmínek, zejména se jedná o tyto podmínky: a) v dolech, u osob, které odpracují pod zemí nejméně 50 % běžného pracovního měsíce. b) výzkumné činnosti, průzkum, hornictví nebo zpracování vstupního jaderného materiálu, oblasti ozáření I. a II. stupně. c) činnosti národní obrany, zajištění veřejného pořádku a národní bezpečnosti, upravené klasifikovanými právními předpisy, vydanými po nabytí účinnosti platným zákonem. d) civilní letectví, pro posádku (jak předpokládá příloha 1 zákona). e) činnosti a jednotky uvedené v přílohách 2 a 3 zákona. f) umělecké aktivity vymezené zákonem. Rovněž v případě osob, které pracují v oblasti národní obrany, zajištění veřejného pořádku a národní bezpečnosti a za jiných pracovních podmínek (odlišných či zvláštních). V této situaci je věk pro odchod do důchodu snížen o 1 - 13 let podle dosažené doby odvodů za těchto pracovních podmínek. Minimální snížení je 1 rok a týká se osob, které dosáhly doby odvodů za zvláštních podmínek nebo jiných pracovních podmínek, která činí 2 roky. Snížení věku odchodu do důchodu platí za podmínek splnění odvodů požadovaných zákonem u osob, které vykonávaly práci přiřazenou zvláštním podmínkám, uvedeným v článku 30 Osoby, které pracovaly v oblasti národní obrany, zajištění veřejného pořádku, národní bezpečnosti a v jiných pracovních podmínkách (různých a zvláštních), mohou využít snížení věku pro odchod do důchodu, jestliže dosáhnou minimální doby odvodů požadované zákonem (příloha č. 5), navíc k celkovým odvodům.

40

Snížení standardního věku pro odchod do důchodu a věku podle různých právních předpisů lze sčítat, přičemž celkový odpočet nesmí převýšit 13 let. Za těchto podmínek nesmí být snížený věk pro odchod do důchodu nižší než 50 let u žen, 52 let u mužů a 45 let u osob, které pracovaly v oblasti národní obrany, zajištění veřejného pořádku a národní bezpečnosti. Dále jsou uvedeny VÝJIMKY z výše uvedených pravidel: I. Osoby, které odpracovaly nejméně 20 let v dolech, v podzemí, nejméně 50 % běžné pracovní doby v měsíci, mají nárok na odečet 20 let od standardního věku pro odchod do důchodu. Standardní věk pro odchod do důchodu nemůže být nižší než 45 let. II. Osoby, které dosáhly doby odvodů minimálně 20 let v dále uvedených pracovních zařazeních, mají nárok na odečet 15 let od standardního věku pro odchod do důchodu: tanečník (balet), tanečník, akrobat, eskamotér, klaun, cirkusový jezdec, krotitel divé zvěře, operní a operetní sólový zpěvák, hráč na dechové nástroje, kaskadér. Standardní věk pro odchod do důchodu nemůže být nižší než 50 let. Avšak v případě baletních tanečníků a akrobatů nemůže být věk pro odchod do důchodu nižší než 40 let u žen a 45 u mužů. III. Osoby vykonávající výzkumné činnosti, průzkum, důlní činnost nebo zpracování vstupních jaderných materiálů, nebo pokud jsou vystaveny ozáření I. a II. stupně a pokud dosáhly doby odvodů nejméně 15 let při vystavení ozáření I. stupně nebo nejméně 17 let při vystavení ozáření II. stupně, mají nárok na starobní důchod bez ohledu na věk. Celková doba odvodů: -

22 let a 6 měsíců u osob pracujících v prostorách, kde jsou vystaveny ozáření I. stupně

-

25 let a 6 měsíců u osob pracujících v prostorách, kde jsou vystaveny ozáření II. stupně

KUMULATIVNÍ DŮCHODY A MZDY Ve veřejném důchodovém systému zákon umožňuje kumulovat důchod s omezením věku společně s příjmy, pro něž je povinné uzavření pojištění. Ačkoli s výjimkou uvedenou v zákoně č. 239/2009 lze kumulovat důchod s omezením věku společně s příjmy plynoucími z mezd za práci ve veřejném sektoru, pouze pokud je čistá výše důchodu nižší než průměrný hrubý plat, na základě zdůvodnění správy státního sociálního pojištění. Čistý důchod znamená částku po odpočtu zákonem stanoveného odvodu na zdravotní pojištění a případně odvodu daně z příjmu. Pokud nastane situace, kterou zákon nepovoluje, je osoba povinna si do 15 dní od vzniku této situace vybrat jeden nebo druhý zdroj příjmu, aby zamezila neoprávněnému pobírání důchodu. Za těchto podmínek je výplata důchodu pozastavena a náležitosti i dokumenty nutné pro tento postup jsou uvedeny v pokynech pro uplatnění zákona č. 329/2009. (Viz nařízení ministerstva práce č. 1730/2009, zveřejněné na stránkách v doméně Právní předpisy pro veřejné důchody (Public Pensions Legislation), kategorie Další normativní akty (Other Normative Acts)) -

Pozůstalostní důchody2

Zákon č. 341/2004 – zákon o vděčnosti hrdinům, mučedníkům a bojovníkům, kteří přispěli k vítězství rumunské revoluce v prosinci 1989 a dále těm, kteří položili své životy nebo trpěli za povstání pracujících proti komunistům v Brašově v listopadu 1987. 2

Zdroj: Ministerstvo práce

41

Příjemci: Následující kategorie jsou oprávněny podle zákona č. 341/2004 dle platného znění a ve znění pozdějších předpisů: a) hrdina-mučedník rumunské revoluce v prosinci 1989, b) bojovník za vítězství revoluce v prosinci 1989, zraněný bojovník, zadržený bojovník, zasloužilý bojovník, c) účastník rumunské revoluce v prosinci 1989 – čestný titul, d) pozůstalí hrdiny-mučedníka: a. pozůstalý manžel / pozůstalá manželka zemřelého, pokud znovu neuzavřel/a sňatek b. každý z rodičů zemřelého c. každé z dětí zemřelého e) Podle mimořádného výnosu vlády č. 6/2008 po nabytí účinnosti od 15. 2. 2008, kterým se mění a doplňuje zákon č. 341/2004 o vděčnosti hrdinům, mučedníkům a bojovníkům, kteří přispěli k vítězství rumunské revoluce v prosinci 1989, jsou oprávněny tyto kategorie: 1. osoba, která trpěla za povstání pracujících proti komunistům v Brašově v listopadu 1987 a která se ocitla v jedné z těchto situací: a. měla domácí vězení b. byla přestěhována na jiné místo c. byla deportována 2 Manžel/manželka osoby, která trpěla za povstání pracujících proti komunistům v Brašově v listopadu 1987. 3 Pozůstalí osob, které zemřely za povstání pracujících proti komunistům v Brašově v listopadu 1987: a. pozůstalý manžel / pozůstalá manželka b. děti c. rodiče zemřelé osoby Prokázání oprávněnosti příjemce: Důkaz o příslušnosti k jedné z výše uvedených situací se poskytuje na žádost osoby, s úředními dokumenty vystavenými příslušnými subjekty. Nároky uvedené v bodech a), b) a c) uděluje výnos prezidenta, navrhuje státní sekretariát pro problémy revolucionářů z prosince 1989 za konzultace s parlamentní komisí a jsou ustaveny pro účely prosazení zákona č. 341/2004. Je nutno vydat potvrzení o hrdinství-mučednictví, která se udělují na základě návrhu státního sekretariátu pro problémy revolucionářů z prosince 1989 za konzultace s parlamentní komisí revolucionářů v prosinci 1989. Zjištění oprávněnosti příjemců podle vládního výnosu pro stav nouze č. 6/2008, kterým se mění a doplňuje zákon č. 341/2004 o vděčnosti hrdinům, mučedníkům a bojovníkům, kteří přispěli k

42

vítězství rumunské revoluce v prosinci 1989, provádějí místní oddělení pro pracovní a sociální ochranu, konkrétně Bukurešť, na základě úředních dokumentů vystavených příslušnými subjekty a před doporučujícím posudkem „Asociace 15. listopadu 1987“. Práva: Osoby, které získaly výše uvedené nároky, jsou oprávněny k měsíčním dávkám odškodného na základě násobitelů, které budou použity pro průměrnou hrubou mzdu, přičemž dávky vyplývají z pojištění ze sociálního zabezpečení a jsou schváleny zákonem pro rozpočet státního sociálního pojištění pro rok, za který je uskutečněna platba, podle tohoto rozpisu: a) pozůstalá osoba po hrdinovi-mučedníkovi -

2020 RON - pozůstalý manžel / pozůstalá manželka zemřelého, pokud znovu neuzavřel/a sňatek. (1,10)

-

918 RON – každý z rodičů zemřelého (0,50)

-

2020 RON – každé z dětí zemřelého až do dosažení plnoletosti nebo dokončení studia, nejdéle do věku 26 let, bez ohledu na to, na kom je dítě závislé. (1, 10)

b) Zraněný bojovník: -

3 672 RON – závažné poškození těla (2,00)

-

3 213 RON – invalidita prvního stupně. (1,75)

-

2 754 RON – invalidita druhého stupně (1,50)

-

2 295 RON – invalidita třetího stupně (1,25)

-

2 020 RON – osoby bez klasifikace invalidity (1,10)

c) zadržený bojovník - 2 020 RON (1,10) d) bojovník uznaný na základě zákona o uznání - 2 020 RON (1,10) e) příspěvky na péči o závažně poškozenou osobu a o osobu prvního stupně invalidity - 918 RON (0,50) f) měsíční příspěvek, doplňující důchod s omezením věku - 1 102 RON (0,60) Hrubý průměrný plat použitý při výpočtu dávky odškodného a měsíčního příspěvku doplňujícího důchod s omezením věku – 1 836 RON (zákon o rozpočtu sociálního zabezpečení č. 12/2010.) Požadované dokumenty: -

žádost o dávky odškodného

-

kopie potvrzení nového typu (s ověřením shody)

-

kopie průkazu (s ověřením shody)

-

kopie průkazu totožnosti

-

doklad vystavený S.S.P.R., uvádějící datum žádosti dokumentu, který byl podkladem pro osvědčení o přeměně

-

čestné prohlášení, pod pokutou z ustanovení článku 292 trestního zákona, které potvrzuje

43

absenci příjmů, nebo čestné prohlášení uvádějící částku průměrného hrubého platu v případě bojovníka uznaného na základě zákonů o uznání. Další nezbytné dokumenty ke stanovení práv: -

rodný list

-

oddací list

-

čestné prohlášení pozůstalého manžela / pozůstalé manželky, že znovu neuzavřel/a sňatek

-

poukázka důchodu

-

rozhodnutí o pracovní schopnosti vzhledem k přiznání stupně invalidity, pokud byl přiznán

-

rozhodnutí o starobním důchodu (podle konkrétního případu)

-

osvědčení pro zaměstnání v kategorii postižených osob (podle konkrétního případu)

-

osvědčení potvrzující, že je dodržena forma vzdělávání podle zákona (v případě dětí starších 18 let)

-

Dávky v invaliditě Podle zákona č. 448/2006 na ochranu a podporu práv postižených osob, nové vydání, a podle vládního výnosu č. 1665/2008 o úpravě výše plnění sociálního zabezpečení, stanoveného v čl. 58, odst. 4 zákona č. 448/2006.

  Následující osoby mají nárok na měsíční příspěvky bez ohledu na příjmy: - částka 202 RON pro dospělou osobu se závažným postižením - částka 166 RON pro dospělou osobu s výraznou tělesnou vadou Osobní doplňkový měsíční rozpočet, bez ohledu na příjmy: - částka 91 RON pro dospělou osobu se závažným postižením - částka 68 RON pro dospělou osobu s výraznou tělesnou vadou - částka 33,5 RON pro dospělou osobu se středně závažným postižením Požadované dokumenty - žádost - kopie dokumentu potvrzujícího stupeň invalidity (platný) - kopie průkazu totožnosti -

Dávky v nezaměstnanosti� Nezaměstnaná osoba musí splňovat tyto podmínky:

• hledá práci, ve věku od 16 let, nedosahuje věku splňujícího podmínky pro důchod,

44

• je práceschopná z hlediska zdraví i fyzických a duševních schopností, • nemá práci, žádný příjem, nebo splňuje příjmy z oprávněných činností, které jsou nižší než referenční sociální ukazatel pojištění v nezaměstnanosti a podporují platnou zaměstnanost, 500 RON, • může nastoupit do pracovního poměru v příštím období, jestliže najde pracovní místo.registrovaný nezaměstnaný – osoba splňující výše uvedené podmínky a aby získala zaměstnání, je vedená na úřadu práce příslušného podle místa bydliště nezaměstnaného, nebo je vedená u jiného dodavatele služeb na trhu práce, který provozuje svou činnost podle podmínek zákona. Dávky v nezaměstnanosti se vyplácejí nezaměstnané osobě podle délky doby odvodů takto: a) 6 měsíců pro osoby, které dosáhly doby odvodů nejméně jednoho roku, b) 9 měsíců pro osoby, které dosáhly doby odvodů nejméně pěti let, c) 12 měsíců pro osoby, které dosáhly doby odvodů nad deset let. Výše dávky v nezaměstnanosti se přiznává podle délky doby odvodů takto: - 75 % referenčního sociálního ukazatele, ke dni výpočtu, pro osoby s dobou odvodů nejméně jeden rok; - výše uvedená částka plus částka vypočtená za použití průměrného měsíčního základního platu za posledních 12 měsíců doby odvodů, při diferencované procentní sazbě, podle délky pracovního poměru, Diferencované procentní sazby podle délky doby odvodů, viz výše, jsou tyto: a) 3 % u doby odvodů nejméně tři roky, b) 5 % u doby odvodů nejméně pět let, c) 7 % u osob, které dosáhly doby odvodů nejméně deseti let, d) 10 % u doby odvodů nejméně dvacet let, U osob, které byly pojištěny na základě smlouvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti, bude ke stanovení částky vypočtené použitím procentního podílu, v závislosti na době odvodů, posouzen měsíční příjem prohlášený ve smlouvě o pojištění pro případ nezaměstnanosti. -

Rodinné přídavky3

Za účelem provádění zákona č. 277/2010 o rodinných přídavcích a k zajištění nejlepších podmínek pro zahájení postupu podání žádosti, schválení a platby rodinných dávek schválila vláda ve středu 19. ledna 2011 rozhodnutí č. 38/19.01.2011 ke schválení metodických norem pro uplatnění zákona č. 277/2010 o rodinných přídavcích, zveřejněného v Úředním věstníku č. 56/21.01.2011, část I. Následující osoby jsou oprávněny k podpoře rodiny: 1. Rodiny, jejichž příslušníci jsou rumunští občané, žijící v Rumunsku,

3

Zdroj: Ministerstvo práce.

45

2. Rodiny i samotné osoby, které nejsou rumunskými občany, pokud se nacházejí v jedné z těchto situací: a) občané členského státu EU, státní příslušníci zemí EHS, Švýcarské konfederace nebo jiných zemí, v době, kdy mají své bydliště nebo případně pobývají v Rumunsku na základě zákona, b) cizí státní příslušníci nebo osoby bez státní příslušnosti, jimž byla poskytnuta ochrana, c) osoby bez státní příslušnosti, které mají své bydliště nebo případně pobývají v Rumunsku na základě zákona. Podpora rodiny se přiznává na základě příjmu a počtu dětí v rodině. SEZNAM DÁVEK dávky na podporu rodiny dětské přídavky porodné doplňkové přídavky dávky podpory neúplné rodině s dětmi měsíční dávky potravin pro dospělé i děti infikované virem HIV nebo AIDS finanční práva pro nevidomé osoby sociální zabezpečení pro starší osoby prostředky pro vytápění domu finanční pomoc domácnostem s nízkým příjmem, které používají k vytápění zemní plyn Fond národní solidarity finance pro stavbu, opravu, modernizaci zařízení a institucí sociálního zabezpečení finanční pomoc a pomoc v nouzi dávka pomoci lidem s velmi závažnými zdravotními problémy, hradí léčbu a chirurgické výkony v zahraničí dotace pro asociace a nadace návratná pomoc pro uprchlíky -

Peněžité pomoci v mateřství a otcovství

Mimořádné nařízení č. 124 z 27. prosince 2011, zveřejněné v Úředním věstníku dne 30. prosince, přináší některé změny, které se týkají ustanovení dvou výnosů, 148/2005 a 111/2010, které upravují rodičovské přídavky. -

Nemocenské dávky

Pracovní volno z  důvodu nemoci je upraveno nařízením č. 158/2005. Dočasné přerušení výkonu práce z důvodu invalidity je vymezeno jako doba, kdy je zaměstnanec v situaci dočasné pracovní neschopnosti a prokáže tuto skutečnost lékařským potvrzením vystaveným podle zákona příslušnými zdravotními orgány. Během dočasného přerušení výkonu práce z důvodu invalidity nepobírá zaměstnanec plat, ale pobírá nemocenské dávky po dobu přerušení výkonu práce. Dočasné přerušení výkonu práce je také známo jako zdravotní dovolená a také jako pracovní volno z důvodu nemoci.

46

Náležité dávky v případě pracovního volna z  důvodu nemoci budou povinně přiznány a nepodléhají předchozímu schválení zaměstnavatele. Nárok na pracovní volno z  důvodu nemoci je právo zaručené zákonem. Dočasné přerušení výkonu práce nelze zaměňovat s fyzickou či duševní nezpůsobilostí - tato je potvrzena lékařem v pracovním lékařství - a nelze ji zaměňovat s pracovní neschopností - která může vést k odchodu do důchodu v důsledku nemoci. Všichni zaměstnanci jsou oprávněni k pracovnímu volnu z důvodu nemoci, pokud v posledních 12 měsících předcházejících měsíci, kdy je pracovní volno z důvodu nemoci přiznáno, dosáhli minimální doby odvodů v délce jednoho měsíce. -

Dávky v hmotné nouzi (odvozené z majetkových poměrů)

Zákon č. 416/2001 o zaručeném minimálním příjmu, konsolidován v roce 2009. Rodiny i samotné osoby, rumunští občané, jsou oprávněni k zaručenému minimálnímu příjmu jakožto formy sociálního zabezpečení. Zaručený minimální příjem se poskytuje jako měsíční sociální podpora podle ustanovení zákona. Ustavení minimálního příjmu je založeno na zásadě sociální solidarity v národní sociální politice. -

Soukromé penzijní programy

Soukromý penzijní systém, 2. pilíř Rumunska, je „smíšený příspěvkově definovaný systém“. Podle klasifikace Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Světové banky je „příspěvkově definovaný systém“ charakterizován v okamžiku přistoupení jako dobrovolný nebo jako účinek povinnosti stanovené zákonem, je známa pouze hodnota příspěvku v systému, bez jakéhokoli příslibu nebo zaručených výsledků plynoucích z dávek, a konečná výše zaručované hodnoty se použije k pobírání soukromého důchodu. V Rumunsku je systém smíšený, protože poskytoval absolutní záruku, zvláště sníženou částku odváděných příspěvků, za použití penále a zákonných poplatků za převod. Pro srovnání, některé země jako například Pobaltí, Maďarsko, Rusko nebo Mexiko, neukládají žádné záruky výkonnosti fondů 2. pilíře. Rumunsko, Slovensko a Česká republika jsou jedinými zeměmi pro 2. pilíř, kde právní předpisy o soukromém penzijním systému zajišťují absolutní záruku částky čistých příspěvků. Rumunsko je také jednou z mála zemí, které vyžadují pojistně-matematické rezervy správců důchodů.Soukromý penzijní systém v Rumunsku je vybudován na dvou zákonech: Zákon č. 204/2006 o volitelných důchodech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 411/2004 o soukromých penzijních fondech, opakované zveřejnění, ve znění pozdějších předpisů.

2.5.2. Prosazování nařízení ES 883/2004 a 987/20094 Podstatné změny nařízení (ES) č. 883/2004 a jeho prováděcí nařízení č. 987/2009 o důchodech. Rumunsko od 1. ledna 2007, kdy vstoupilo do EU, uplatňuje ustanovení EU týkající se předpisů o sociálním zabezpečení. Vztahy mezi členskými státy se do 30. dubna 2010 řídily ustanoveními nařízení (EHS) č. 1408/71 a 574/72, která nahradilo 1. května 2010 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního 4

Zdroj: Ministerstvo práce

47

zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004. Ve vztahu k členským státům Evropského hospodářského prostoru a ke Švýcarsku se v současné době uplatňují ustanovení nařízení (EHS) č. 1408/71 a 574/72. Právní rámec Rumunsko bude od 1. května 2010 uplatňovat při koordinaci systémů sociálního zabezpečení ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ve znění nařízení (ES) č. 988/2009 a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004. Nová nařízení budou uplatňována pro vztahy Rumunska s 26 členskými státy EU, přičemž zůstávají v platnosti dřívější ustanovení nařízení, konkrétně nařízení (EHS) č. 1408/71 a 574/72, pro vztahy s Evropským hospodářským prostorem a Švýcarskem. Podle rozhodnutí správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení č. H1 týkající se přechodu od nařízení (EHS) č. 1408/71 a (EHS) č. 574/72 k nařízením (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 se budou žádosti předané před nabytím účinnosti nových nařízení i nadále řídit zákonem, který se na ně vztahoval v době jejich předání, a ustanovení těchto nařízení se uplatní pouze na žádosti podané po nabytí jejich účinnosti. Podle rozhodnutí správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení č. E1 ohledně zajištění přechodného období pro vyřízení nároků na důchody předložené podle nařízení nařízení (EHS) č. 1408/71 je výměna informací založena na postupech uvedených v nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 včetně použití souvisejících formulářů série E 200.

Přechod Výměna informací týkající se důchodů bude mezi zúčastněnými institucemi probíhat prostřednictvím elektronické výměny dat. Rumunsko bude v období přechodu, v příštích dvou letech, po nabytí účinnosti nových nařízení i nadále používat formuláře řady E, než zavede specializovanou elektronickou aplikaci pro strukturované elektronické dokumenty (SED). Ve všech případech přijme každá instituce v období přechodu příslušné informace obsažené na jakémkoli dokumentu vystaveném jinou institucí, i pokud bude ve formátu, obsahem či strukturou zastaralý. V Rumunsku jsou nezbytné dokumenty pro přiznání nároků na důchod uvedeny v pravidlech pro uplatnění zákona č. 19/2000 o veřejných důchodech a sociálním pojištění, v platném znění, schváleného ministerstvem práce a sociálního začleňování č. 340/2001, ve znění pozdějších předpisů. Spolupráce mezi institucemi, obecné zásady a informování žadatelů o dávkách Zásada stejného posuzování by neměla narušovat sčítání dob pojištění, doby získané v jiných členských státech budou zohledněny pouze použitím této zásady.

Charakteristiky nových nařízení V nařízení (ES) č. 883/2004 nedošlo k významnějším změnám ohledně úprav důchodových dávek, přiznávání dávek se provádí podle stejných základních zásad nařízení č. 1408/71 a 574/72 (rovné zacházení, sčítání dob pojištění pro přiznání dávek, zachování práv během získávání a na

48

poměrný díl důchodů, vývoz dávek). Udělení nároků na důchod ve společnosti bude probíhat podle stejných podmínek a způsobem uvedeným v ustanovení nařízení č. 1408/71 a 574/72. Pokud se však budou uplatňovat některé doplňující podmínky (k dosažení dob pojištění), například věk požadovaný pro dávku nebo změna zohledňovaného počtu dětí, je nutno automaticky provádět nový výpočet. Období rodičovských dávek se řídí odlišným přístupem, který se vztahuje na jakékoli období uplatňované podle právních předpisů členského státu upravujících důchody, nebo který výslovně doplňuje důchod, protože osoba vychovává dítě, bez ohledu na metodu použitou k výpočtu těchto dob a bez ohledu na to, zda jsou získávány během výchovy dítěte nebo uznány zpětně. Pro udělení důchodu v systému Společenství poskytne žadatel všechny dostupné příslušné informace a dokumenty, týkající se dob pojištění (instituce, identifikační čísla), zaměstnání (zaměstnavatelé) nebo nezávislou činnost (typ a místo výkonu práce) a bydliště (adresa), které mohou být vyřízeny podle jiných právních předpisů, a trvání těchto dob. Pokud žadatel požaduje odklad důchodových dávek podle právních předpisů jednoho či více členských států, musí ve své žádosti uvést, podle jakých právních předpisů požaduje odklad. Pohřebné V případě pohřebného se uplatňují stejná ustanovení jako v nařízeních č. 1408/71 a č. 574/72.

2.5.3. Omezení volného pohybu pracovních sil Vzhledem k zvláštním pravidlům platným v mezinárodním odloučení pracovníků došlo k těmto inovacím: a) v případě zaměstnanců - stanovení maximálního počátečního odloučení pracovníků 24 měsíců (k limitu 12 měsíců, stanoveného dřívějšími nařízeními) - Byla zrušena možnost instituce prodloužit odloučení; - začlenění více aspektů z Evropského soudního dvora, které jsou již zahrnuty do Pokynů pro žádosti o veřejné důchody a sociální zabezpečení, a další nároky na dávky podle nařízení Rady č. 1408/71/EEC o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství ze dne 14. června 1971 a nařízení Rady č. 574/72/ EHS, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství ze dne 21. března 1972, schválené rozhodnutím prezidenta CNPAS č. 112 ze dne 1. dubna 2009, zveřejněným v Úředním věstníku č. 355 dne 27. května 2009, ve znění rozhodnutí prezidenta CNPAS č. 135 ze dne 4 prosince 2009, zveřejněného v Úředním věstníku č. 913 dne 24. prosince 2009; Definice pojmů i. Věta „obvykle pracuje v členském státě“ označuje zaměstnance, který musí vykonávat významné činnosti (podstatné) obvykle se vyskytující v členském státě. V tomto ohledu se zohledňují určitá kritéria: místo, kde je zaměstnanec registrován. i.i Pokud jsou osoby přijaty do pracovního poměru k práci v zahraničí, je uložena podmínka,

49

aby dotčená osoba podléhala právním předpisům členského státu, v němž se nachází sídlo společnosti jejího zaměstnavatele, po dobu nejméně jednoho měsíce, bezprostředně před zahájením práce na odloučeném pracovišti. i.i.i. Schválení nové doby odloučení lze provést pouze po dvou měsících od ukončení předchozí maximální doby odloučení. b) V případě nezávislých pracovníků - stanovení maximálního počátečního odloučení pracovníků 24 měsíců (k limitu 12 měsíců, stanoveného dřívějšími nařízeními); - byla zrušena možnost instituce prodloužit odloučení. - Definice pojmů: i. „Osoba, která je obvykle samostatně výdělečně činnou“, označuje nezávislého pracovníka, který obvykle vykonává podstatné činnosti v členském státě, kde je registrován. V tomto ohledu jsou zohledněna tato kritéria: státní úřady práce, daň a DPH ve státě pracovního poměru, registrace v hospodářské komoře nebo v jiných profesních útvarech a vlastnictví odborného průkazu. Podobně musí osoba samostatně výdělečně činná, odpracovat nejméně 2 po sobě jdoucí kalendářní měsíce v daném státě před zahájením práce v odloučení, aby prokázala, že obvykle pracuje samostatně na území, kde je registrována. i.i. Nezávislý pracovník musí vykonávat „podobnou činnost“ v dotčených členských státech, což znamená: aby prováděl „podobnou“ nezávislou činnost, zohledňuje se především skutečná povaha této činnosti, než její zařazení do závislé či nezávislé činnosti. Jsou-li vykonávány odborné činnosti ve dvou či více státech: c.1. Pracovní poměr ve dvou či více státech je situace zaměstnaných osob, které: - souběžně vykonávají samostatnou činnost v jednom či více členských státech, bez ohledu na trvání nebo povahu takových činností, přičemž si udržují činnost v dalším členském státě; Nejdůležitější je stanovení časového plánu práce, kdy se stanoví, zda je činnost: -

stálé zaměstnání, s charakterem ad – hoc nebo dočasnou prací

-

osoba soustavně vykonává alternativní činnosti, vyjma drobných činností, ve dvou či více členských státech, bez ohledu na četnost a pravidelnost jejich střídání.

Osoba, která je obvykle zaměstnána ve dvou či více členských státech, je povinna se řídit: C.1.1. právními předpisy sídla, kde vykonává podstatnou část činnosti v členském státě, nebo zda to záleží na několika podnicích nebo několika zaměstnavatelích, jejichž sídlo či místo výkonu práce je umístěno v různých členských státech. Za účelem stanovení, zda zaměstnavatel provádí podstatnou část svých činností v členském státě, je nutno vzít v úvahu: pracovní dobu a/nebo mzdy odloučeným pracovníkům. C.1.2. Pokud osoba nevykonává podstatnou část svých činností v členském státě bydliště, podléhá právním předpisům členského státu, v kterém se nachází sídlo nebo místo výkonu práce podniku nebo zaměstnavatele, jehož je osoba zaměstnancem. C.1.3. Osoba, která pracuje jako zaměstnanec v jednom či více členských státech pro zaměstnavatele se sídlem mimo EU, a pokud osoba sídlí v členském státě, aniž by v něm vykonávala podstatnou část činností, bude podléhat právním předpisům členského státu, kde má bydliště. C.2. Samostatná výdělečná činnost ve dvou či více státech označuje osobu zapojenou současně

50

nebo střídavě do jedné či více samostatných a nezávislých činností, ať jsou jakékoli, v jednom či více členských státech. C.2.1. Osoba, která obvykle vykonává nezávislé podnikání ve dvou či více státech se řídí zákony členského státu, v němž má bydliště, pokud vykonává podstatnou část svých činností v tomto členském státě. Nejdůležitější je stanovení časového plánu práce, kdy se stanoví, zda má činnost charakter stálého zaměstnání, práce ad – hoc nebo dočasné práce. „Podstatná nezávislá činnost“ znamená, že podstatná část všech činností osoby samostatně výdělečně činné je prováděna v tomto státě, aniž by to musely být nejdůležitější činnosti. Pro posouzení podstatných samostatně výdělečných činností je nutno zvážit tato kritéria: obrat, pracovní doba, počet služeb, příjem. Za podstatné činnosti osoby ve státě se považují činnosti, které splňují nejméně 25 % výše uvedených kritérií. C.2.2. Osoba, která obvykle vykonává nezávislé podnikání ve dvou či více státech, se řídí zákony členského státu, kde jsou její činnosti zaměřeny, pokud nesídlí v jednom z členských států, ve kterém vykonává některou podstatnou podnikatelskou činnost. Pro určení použitelného zákona zvažují příslušné instituce situaci odhadovanou v příštích 12 měsících. c) Osoba zaměstnaná jako úředník v členském státě a jako samostatně výdělečně činná v jednom či více členských státech podléhá právním předpisům členského státu, v němž se provádí administrativa. d) V případě zaměstnanců Evropského společenství se použijí podmínky smlouvy a zachová se právo volby. e) U osob zaměstnaných v diplomatických zastoupeních nebo konzulárních kancelářích, u domácích pracovníků představitelů těchto zastoupení neexistuje možnost výběru použitelného zákona, je s nimi zacházeno podle obecných zásad. f) V souvislosti s členskými státy Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska se použijí ustanovení nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a č. 574/72 g) Příjemci důchodů přiznaných podle zákonů jednoho či více členských států, s bydlištěm v jiném členském státě mohou požádat o výjimku z použití zákona státu bydliště, pokud nepodléhají zákonům tohoto státu v důsledku své činnosti jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba.

2.5.4. Závěry Vstup Rumunska do Evropské unie znamenal na jedné straně, že bude převzata řada přísných a nových pravidel týkajících se ekonomiky a sociální sféry, která významně zasáhla do systému sociálního zabezpečení, a na druhé straně, že budou tato nařízení zavedena do praxe. Tato skutečnost rozhodně ovlivnila sociální politiky v postupech, kde Rumunsko již mělo či mělo by mít vymezeno strategie, aby se zaměřilo na problematiku sociálního zabezpečení v souvislosti s požadovanými standardy. Na druhé straně rumunská vláda zvýšila možnosti, jak zajistit a rozvíjet kapacity a administrativní postupy institucí v souvislosti s acquis Společenství, ale stále

51

je nutno posílit a urychlit postup konsolidace a upevňování pozic a zvláště vývoj struktur. V sociální oblasti, zvláště v oblasti sociálního zabezpečení, bylo bezpochyby dosaženo patrného pokroku jak v oblasti právních předpisů, tak ve vývoji struktur institucí, ale tento postup by měl dále pokračovat a současně je rozhodně nutno urychlit adaptaci na nové skutečnosti. Ačkoli rumunský sociální systém není obzvláště atraktivní, zvláště co se týče výší dávek, lze konstatovat, že se buduje moderní systém. Jsou řešena všechna důležitá sociální rizika, přestože, jak zdůrazňujeme, není výše dávek na takové úrovni, jako ve většině členských států EU. Z analýzy rumunských subjektů sociálního zabezpečení vyplývá, že rumunské právní předpisy jsou plně v souladu s normami Společenství. Rumunsko je z právního pohledu připraveno přijmout nařízení Společenství. Podobně budou pokračovat snahy o rozvoj administrativních kapacit. I když byl zjištěn příznivý vývoj, nelze ustrnout ve vývoji.

52

3. Proces vzájemného učení Proces vzájemného učení byl zaměřen na identifikaci, vyhodnocení a projednání momentů, které by mohly mít charakter překážek volného pohybu pracovníků v zemích zapojených do projektu, s cílem zlepšit povědomí o rozsahu a určujících faktorech těchto překážek. Proces vzájemného učení byl podpořen uspořádáním čtyř schůzek (dále Peer Review), během kterých partner-hostitel prezentoval hlavní zjištění vyplývající z analýzy provedené na národní úrovni a průzkumu zaměřeného především na převoditelnost sociálního zabezpečení mezi zeměmi EU a s ní související překážky. Následovala diskuse, během které se projednávala možná řešení zjištěných překážek ve světle zkušeností partnerů z jednotlivých zemí a osvědčených postupů Takto byly identifikovány hlavní problémy v oblasti koordinace sociálního zabezpečení, které byly diskutovány při zohlednění konkrétní situace v každé zúčastněné zemi a potřeb mobilních pracovníků uvedených ve výstupech projektu a v jednotlivých zprávách (viz kapitola 2). U většiny problémů identifikovaných v rámci procesu vzájemného učení se jednalo o potíže jednotlivých zemí související s charakteristikami národních systémů sociálního zabezpečení. Z tohoto důvodu jsou zmíněné problémy prezentovány odděleně pro každou zemi zapojenou do projektu.

3.1. Maďarsko První Peer review se konalo v Budapešti dne 6. září 2012. Prezentace situace v Maďarsku, kterou provedla organizace ONYF, se zabývala některými zásadními problémy souvisejícími s konkrétními okolnostmi/příklady, které mohou ovlivnit volný pohyb pracovníků. Tyto problémy nemají charakter reálného znevýhodnění či penalizace v oblasti důchodových nároků, ale jejich uvedení by mohlo pomoci při urychlení vyřizování jednotlivých případů a lepšímu pochopení rysů maďarského systému sociálního zabezpečení. V následujících odstavcích je uveden stručný nástin zmíněných problémů. • Osoba pobírající důchod přiznaný v jiné členské zemi, která má trvalý pobyt v Maďarsku, má nárok na zdravotní péči podle formulářů (S1; E121) vydaného pojišťovnou, a provádí vedlejší výdělečnou činnost v Maďarsku (např. hostuje jako přednášející na univerzitě), se může na základě aplikace nařízení (ES) č. 883/2004 ocitnout ve znevýhodněném postavení. Podle článku 11 3(a) nařízení ES platí maďarské zákony, takže důchodce má povinnost po dobu zaměstnání platit odvody na sociální pojištění, a pokud má osvědčení vydané zahraniční institucí, ztrácí právo na bezplatnou zdravotní péči. • Výklad pojmu “trvalý pobyt” podle článku 11 nařízení (ES) č. 987/2009, zejména s přihlédnutím k článku 17 nařízení. • Problém nároku rodinných příslušníků s důrazem konkrétně na nedostatečně upravené odvozené nároky partnerů v maďarských zákonech. • Praktické problémy související s článkem 27(8) nařízení (ES) č. 987/2009, podle kterého příslušná členská země musí akceptovat osvědčení o pracovní neschopnosti vydaná v jiné členské zemi. • Od 1. ledna 2012 v Maďarsku platí, že osobám se změněnou pracovní schopností je nutné vyplácet invalidní důchod nebo příspěvek na rehabilitace, pokud tyto osoby byly pojištěny v členské zemi

53

EU/EEA alespoň po dobu 1 095 dnů během 5 let před podáním žádosti. Výše důchodu nezávisí na odpracované době, protože se vypočítává z průměrného měsíčního výdělku. Takže v případě tohoto typu důchodu mizí výhody vyplývající z delší odpracované doby, jelikož stačí odpracovat rozhodné minimum. Vyznění tohoto systému je úplně jiné, než tomu bylo u předchozího modelu důchodů pro osoby se změněnou pracovní schopností. Do roku 2012 mělo přiznání invalidního důchodu charakter definitivního rozhodnutí, podle nové definice se nejedná o „důchod“, takže výpočet výše se také může lišit. Po uvedené změně se metoda výpočtu podobá spíše kalkulaci podpory v nezaměstnanosti nebo nemocenské. • Osoba pobírající důchod z některé členské země EU/EEA a pracující v Maďarsku je v Maďarsku oficiálně považovaná za důchodce, takže se jí odpracovaná doba po datu zahájení vyplácení důchodu nezapočítává. V několika případech bylo důsledkem této skutečnosti nemožnost získat potřebnou dobu pojištění pro předčasný důchod, nebo 40 let předepsaných pro ženy. Nárok na starobní důchod jim vznikne až s dosažením stanovené věkové hranice. Na druhé straně je pravda, že kdyby Maďarsko zacházelo s migrujícími pracovníky jinak, byla by to diskriminace. Klient se musí rozhodnout, zda chce důchod z jiné členské země, kde je stanovená nižší věková hranice odchodu do důchodu než v Maďarsku, přičemž pak v Maďarsku již nezíská další dobu pojištění. Osoba, která pobírá důchod a zároveň pracuje, může požádat o zvláštní zvýšení důchodu. • Jednou z podmínek pro vyplácení důchodů v Maďarsku je to, že klient musí ukončit pojistný právní vztah v Maďarsku nebo některé členské zemi EU/EEA. To často vede k situaci, kdy klient musí vyměnit pravděpodobně vyšší výdělek za pravděpodobně nižší důchod s rizikem, že pracovní vztah v zahraničí skončí. Podání žádosti o důchod je vždy rozhodnutím klienta. Ale aby byl schopen správně se rozhodnout, maďarské orgány důchodového zabezpečení by měly mít schopnost stanovit výši důchodu, od které se pak bude odvíjet názor klienta na to, jestli se vzdá zaměstnání či nikoli. • Výměna informací mezi příslušnými institucemi členských zemí trvá dlouho a klienti jsou často bez důchodu a bez nároku na zdravotní péči. Tento problém lze řešit v rámci EESSI, ale v současné době je pociťována naléhavá potřeba rychlejší výměny oficiálních informací. Z diskuse na toto téma vyplynulo, že některá řešení již byla přijata a příslušné instituce je využívají ve zvláštních případech (fax/e-mail). Ovšem je nutné zvýšit kvalitu této výměny. • V případě žádostí pozůstalých po rozvedených rodičích se může stát, že pozůstalí nemají důležité údaje o zesnulé osobě, které jsou pro úspěšné vyřízení žádosti nezbytné, protože dlouhou dobu žili odděleně /někdy v různých členských zemích). Tento problém je zřejmě v Maďarsku vyřešen, protože od příštího roku zahájí instituce důchodového pojištění proces konsolidace údajů u osob narozených v letech 1955 až 1959. Po vyjasnění všech relevantních údajů k sociálnímu zabezpečení bude vydáno rozhodnutí a samotné údaje budou k dispozici pro případné další využití (např. při vyřizování žádosti pozůstalých). Následně proběhne stejný proces u osob narozených mezi lety 1960 a 1964. • Jelikož matriční systémy členských zemí EU/EEA nejsou propojené, aby se zabránilo nepovoleným platbám, mají osoby pobírající důchody ale žijící v zahraničí povinnost prokazovat, že jsou stále naživu. V každé členské zemi je jiná úprava doručování oznámení, takže se může stát, že příjemka kontrolního formuláře neobsahuje údaj o tom, zda příjemce zásilku přijal či nikoli, a pokud ne, jaký byl důvod nepřijetí. Vyplácení důchodu tak může být pozastaveno z důvodu problému s doručením pošty. Po předložení příslušného potvrzení budou nárokované částky doplaceny, nicméně tato situace vytváří zbytečnou administrativní zátěž pro klienta (i pro odpovědného úředníka). Bohužel nemají všechny členské země jednotný poštovní systém, takže v některých případech může dojít k pozastavení vyplácení důchodu. Aby předešel existenčním problémů dotyčných klientů, maďarský úřad odpovědný za vyplácení důchodů reaguje na informaci o bezdůvodném pozastavení výplat neprodleně.

54

• S tím, jak stále více úředníků ve státním sektoru ovládá minimálně jeden cizí jazyk, se komunikace zlepšuje, aniž by bylo nutné uzavírat nějaké speciální dohody. Osoby odpovědné za vyřizování žádostí by měly být vždy schopné reagovat v nějakém světovém jazyce, pokud jsou v rámci mezinárodního procesu požádáni o informace nutné k řádnému posouzení okolností.

3.2. Česká republika Druhé Peer Review se konalo v Praze dne 11. října 2012. Prezentace českého prostředí zajištěná ČSSZ a MPSV ČR se zaměřila na nejdůležitější problémy v následujících oblastech: • Forum shopping – tedy nezákonná snaha vyhnout se správnému rozhodnutí o příslušné jurisdikci, která má významné dopady na právní jistotu migrujících pracovníků a jejich nároky na sociální zabezpečení, např. formální ekonomická činnost v zemi sídla (zaměstnavatel, OSVČ) nebo bydliště (zaměstnanec, OSVČ), pokud jde o podmínky hodnocení podle čl. 12 nebo 13 nařízení č. 883/2004. • Vágní definice v ustanoveních nařízení: Nařízení č. 883/2004 a č.  987/2009 uvádějí základní pravidla a podmínky obecně, ale pokud jde o konkrétní věci, ponechávají vše na národních zákonech upravujících sociální zabezpečení. Mnoho podmínek uvedených v nařízeních vychází z předpokladu, že každý případ bude posuzován individuálně, a pokud k tomu bude důvod, není nutné naprosto striktní dodržení určitých podmínek. Toto vede k nekonzistentnímu provádění nařízení v jednotlivých členských zemích. Např.: podmínky vysílání pracovníků v čl. 12 nařízení č. 883/2004 a rozhodnutí č. A2 – minimálně dva měsíce samostatné výdělečné činnosti ve vysílající zemi, ekonomická činnost zaměstnavatele. • Nízká úroveň spolupráce mezi příslušnými institucemi: mnoho migrujících pracovníků se nachází ve složité situaci v důsledku nízké úrovně spolupráce mezi příslušnými institucemi. Např.: uznávání dokumentů podle čl. 5 nařízení č. 987/2009 a rozhodnutí č. A1. Ne všechny instituce dodržují pravidlo, že dokumenty (hlavně formát A1) jsou platné až do chvíle, kdy je vydávající instituce zruší. • Prozatímní určení platné legislativy podle čl. 16 nařízení č. 987/2009: velká administrativní zátěž pro všechny strany spočívající v prozatímním určení platné legislativy podle čl. 16 nařízení č. 987/2009. Proces stojí žadatele, zaměstnavatele a instituce hodně času a peněz. Tento postup nebude příliš účinný, dokud nebude řádně fungovat elektronická výměna informací v oblasti sociálního zabezpečení. • Odlišnosti národních legislativ, pokud jde o určení statusu osoby: skutečnost, že např. členové dozorčích rad a představenstev mají v některých členských zemích status OSVČ a v jiných zase status zaměstnanců, má vliv na určování příslušné legislativy a vede k problémům. Jakkoli pravidla v zemích (institucích) EU stanovuje CEU, národní definice nejsou známé. Výsledkem je, že příslušné instituce musejí neustále prověřovat význam a znění národních pravidel. • Formální samostatně výdělečná činnost (ve skutečnosti nelegální forma zaměstnávání): mnoho firem zaměstnává lidi nelegálním způsobem, kdy si dotyční zařídí živnostenský list, ale v praxi vykonávají práci jen pro jednu firmu - zaměstnavatele. Tito zaměstnavatelé tak nemají povinnost za dotyčné osoby platit sociální pojištění. Státní rozpočty přicházejí o velké prostředky a nelegální zaměstnanci jsou ve velmi znevýhodněném postavení vůči svým de facto zaměstnavatelům. Toto porušování předpisů představuje mnoho sociálních rizik: • Platby důchodů do zahraničí: Prokazování, že osoba pobírající důchod je naživu, a jeho frekvence vedou k problémům s výplatami do zahraničí, spočívajícím potřebu zasílat příslušná potvrzení v určených intervalech. Nutnost ověřit formulář (podpis) zahraničním úřadem, což může být zpoplatněná služba.

55

• Hodnocení zdravotního stavu: otázky ohledně mezinárodní spolupráce a problémy v případě, že dotyčná osoba nemá praktického lékaře, náklady na překlady a přípravu lékařských posudků, rozdíly národních předpisů - potřeba dalších prohlídek. • Problémy související se starobními důchody: Souběh určitých typů období péče o dítě - jak zpětně prokazovat. Jak sdílet informace o souběhu důchodů a příjmů ze závislé činnosti a jak postupovat (důsledky pro sociální pojištění a/nebo daně).

V diskusích partnerů byly identifikovány tři hlavní problémy, objevující se ve všech zúčastněných zemích: 1) pouze formální samostatně výdělečná činnost (ve skutečnosti nezákonné zaměstnávání), 2) forum shopping a 3) nízká úroveň spolupráce mezi příslušnými institucemi. 1) Formální status OSVČ snižuje právní jistotu a výši nároků dotyčných osob. Na druhé straně je to pro ně často možnost jak dosáhnout alespoň minimálního příjmu. Pokud by neexistoval tento problematický způsob formálního statusu OSVČ, dotyční by nejspíše čerpali podporu v nezaměstnanosti. Jde o důležité rozhodnutí v rámci státní politiky - jak nastolit prakticky udržitelnou rovnováhu mezi pozitivními a negativními aspekty formální samostatné výdělečné činnosti z pohledu dotyčných pracovníků, zaměstnavatelů a státních rozpočtů. Toto téma je v České republice (i v Itálii) velmi aktuální. Od 1. ledna 2011 byly pro zaměstnavatele zavedeny finanční sankce. Zaměstnavatelé lobují za uvolnění těchto sankcí, které budou v roce 2013 pravděpodobně zrušeny. 2) Forum shopping znamená, že dotyční se snaží obracet na úřady v jurisdikci, kde je to pro ně výhodnější, což je v rozporu s určováním rozhodného práva podle koordinačních nařízení. Účastníci pracovního jednání dávali důraz na pečlivé hodnocení všech podmínek uvedených v hlavě II nařízení č. 883/2004. Ve sporných případech je nezbytné použít dialog nebo dohodovací řízení, aby bylo dosaženo nápravy nevhodného uplatnění rozhodného práva. 3) Nízká úroveň spolupráce mezi příslušnými institucemi úzce souvisí s nízkou úrovní spolupráce mezi příslušnými institucemi. Vyšší a kvalitnější úroveň mobility pracovníků v rámci EU nelze zajistit bez flexibilní a přesné spolupráce.

3.3. Polsko Třetí Peer Review se konalo dne 15. listopadu 2012 ve Varšavě. Situaci v Polsku představil úřad ZUS, v následné diskusi zazněly některé zásadní problémy, které lze označit za právní či procedurální. Právní problémy a) Stanovení důchodu ve světle čl. 57 nařízení č. 883/2004. Nebyla uvedena žádná možnost zohlednit doby v zahraničí kratší než jeden rok pro účely výpočtu výše důchodů z definovaného systému odvodů. Podle polské legislativy důchod v rámci nového systému starobních důchodů nezávisí na době pojištění, ale pouze na výši příspěvků zaplacených do systému Tento systém je uveden v části 2 přílohy VIII nařízení č. 883/2004. Podle čl. 57 odst. 4 nařízení č. 883/2004 se tento článek nevztahuje na systémy uvedené v části 2 přílohy VIII. To znamená, že pokud má klient právo na polský důchod podle nového systému, není možné připočítávat doby kratší než jeden rok dovršené v jiné členské zemi. Takže v případě, že někdo dovršil dobu kratší než jeden rok v Itálii a podle italských zákonů tato doba nezakládá právo na vyplácení důchodu v Itálii, jde o ztracenou dobu, pokud jde o právo na starobní důchod. Ale pokud někdo dostává důchod ze starého polského systému, tato krátká doba se započítá do výpočtu výše polského důchodu. Tudíž právo definované v čl. 57 nařízení 883/2004 je odvislé od národní legislativy. Jde evidentně o nepřímou diskriminaci důchodce (migrujícího pracovníka). Možná by bylo vhodné čl. 57 změnit tak, aby bylo zajištěno rovní zacházení s příjemci dávek.

56

b) Čl. 58 nařízení. Byla diskutována možnost dostávat doplatek k důchodu v závislosti na věku odchodu do starobního důchodu a státu pobytu. Podle čl. 58 nařízení 883/2004 příjemci dávek, na kterého se vztahuje tato kapitola, nesmí být v členském státě, ve kterém bydlí a podle jehož právních předpisů mu náleží dávka, přiznána dávka nižší, než je minimální dávka stanovená těmito právními předpisy za dobu pojištění nebo pobytu, která se rovná všem dobám pojištění vzatým v úvahu pro výplatu dávek v souladu s touto kapitolou /starobní, invalidní, pozůstalostní). Příslušná instituce uvedeného členského státu mu/jí vyplácí po celou dobu pobytu na území tohoto státu doplatek rovnající se rozdílu mezi celkovou částkou dávek náležejících podle této kapitoly a částkou minimální dávky. V Polsku takový doplatek existuje. Takže pokud dotyčná osoba splní výše uvedené podmínky, může dostávat doplatek k polskému důchodu. Problémem je, že minimum zmíněné v odst. 1 není ošetřeno v zákonech všech členských zemí. Takže pokud osoba, které byl přiznán tento doplatek (za dobu pobytu v Polsku podle č. 58), změní zemi pobytu a přestěhuje se do jiné členské země, jejíž legislativa uvedené minimum neupravuje, tato osoba přichází o doplatek v první zemi a nezíská žádnou náhradu v cílové zemi. Takže podle toho, ve které zemi se polský důchodce rozhodne bydlet, má nebo nemá nárok na doplatek. Jde o omezení volného pohybu osob v rámci EU. c) Chybějící rozhodná období pojištění jako podmínka nároku na starobní důchod a problém minimální výše důchodu. Právo na polský důchod podle nového systému nezávisí na délce dob pojištění. Podle polských zákonů důchod lze přiznat osobě, která byla dříve pojištěná v Polsku (po jakoukoli dobu) a dosáhne věkové hranice odchodu do důchodu. Takže podmínky pro přiznání starobního důchodu jsou velmi příznivé. Výše dávky se odvíjí od výše příspěvků nashromážděných na individuálním účtu u ZUS. Ovšem v případě, že dotyčná osoba má na účtu velmi malý zůstatek, protože byla jen krátce pojištěná v polském systému, výše důchodu může být nižší než existenční minimum. Polský systém nezaručuje žádný minimální důchod v případě, že osoba vykazuje méně než předepsaných 20 let pojištění u žen a 25 let u mužů. To tedy znamená, že i v případě, že neexistuje podmínka konkrétních dob pro přiznání penze, existuje nezbytnost prokázat dostatečně dlouhou dobu pojištění, pokud má být důchod alespoň minimální. Pokud má někdo důchod nižší než stanovené minimum, žije v Polsku a prokáže dostatečnou délku pojištění (při zohlednění polských dob a dob pojištění/pobytu v jiných členských zemích) na přiznání minima, pak podle čl. 58 za dobu pobytu v Polsku může tato osoba dostávat doplatek k polskému minimálnímu důchodu. Ovšem pokud se tato osoba rozhodne odejít z Polska, riskuje ztrátu tohoto doplatku, protože podle čl. 58 jej vyplácí členská země pobytu. Pokud nová země pobytu takový doplatek neupravuje, dotyčná osoba bude pobírat jen polský důchod stanovený základním výpočtem (bez doplatku). d) Zdanění důchodů a jeho dopad na celkovou výši dávek v členských zemích. Pravidla zdanění důchodů se mohou v jednotlivých členských zemích lišit. Takže pokud platí, že důchod je v různých členských zemích daněn různými procenty, tato skutečnost může mít dopad na příjem důchodce a na jeho rozhodnutí o odchodu do jiné země. Tato oblast se neřídí koordinací systémů sociálního zabezpečení, ale je upravena daňovými zákony, nicméně může mít vliv na rozhodování důchodců o tom, kde budou trávit důchod.

Procedurální problémy a) Evropská nařízení hovoří o koordinaci, nikoli harmonizaci systémů sociálního zabezpečení. Mohou se objevit určité národní překážky, které působí zpožďování nemocenských či rodičovských dávek u osob, které o ně požádaly během pobytu v jiné členské zemi. b) Pokud má být komunikace mezi institucemi sociálního zabezpečení hladká a efektivní, je nutné, aby instituce formulovaly svoje žádosti jasně a nevznikaly pochybnosti o tom, jak na tyto žádosti reagovat. c) Pokud má být komunikace mezi institucemi sociálního zabezpečení hladká a efektivní, je nutné,

57

aby byly jasně určeny příslušné instituce nebo instituce věcně příslušné podle místa bydliště. Způsob, jakým v současné době funguje hlavní adresář EESSI, toto ne vždy zaručuje. Pro jeho zlepšení jsou zapotřebí určité další nástroje nebo údaje. d) Cizinci mají jen omezený přístup k údajům o sociálních dávkách podle národních zákonů, protože v angličtině nebo jiných světových jazycích se poskytuje jen zanedbatelný objem informací.

3.4. Rumunsko Konečně čtvrté Peer Review se konalo dne 10. prosince 2012 v Temešváru. Po prezentaci situace v Rumunsku se rozpoutala živá diskuse mezi partnery projektu a některými přizvanými rumunskými stranami. Následují hlavní diskutovaná témata:  Jaká osvědčená praxe byla identifikována v rámci administrativní spolupráce podle nařízení č. 883/2004, která by posilovala spolupráci mezi institucemi? Nakolik je zavedená v rumunském úřadu spravujícím sociální zabezpečení?  Je lepší mít tyto postupy zakotveny v rozhodnutích administrativní komise? Mají nebo nemají instituce být nuceny k zavádění osvědčených postupů? Mělo by se jednat o téma k řešení ze strany institucí členských zemí?

Z diskuse vyplynulo, že přímá komunikace mezi partnerskými institucemi by měla být rozvíjena, přičemž byly uvedeny některé příklady: šlo o případy, kdy zástupci rumunských institucí opakovaně žádali partnery z Itálie o informace ohledně práv migrujících pracovníků, kteří se vrátili do Rumunska z Itálie, a nikdo na tyto žádosti nereagoval. Dotyčný se dostavil na úřad v Temešváru a ptal se na svoje práva, načež my byly předloženy formuláře k vyplnění a byl vyzván, aby se po nějaké době vrátil pro odpověď. Tento člověk se musel několikrát vracet na různé rumunské úřady, takže byl postupně stále více rozzlobený na úředníky. Pokud by rumunské úřady věděly, na koho přesně se v partnerské instituci obracet v podobných případech, vše by bylo mnohem jednodušší; toto řešení již realizovali polští a italští partneři. Maďarští partneři prezentovali situaci dosti odlišným způsobem. Rumunští občané s dlouhodobým pobytem v Maďarsku se na místních úřadech ptají na svoje práva. Maďarské úřady pak mají potíže se získáváním informací od svých rumunských kolegů ohledně dávek, které tazatel pobírá v Rumunsku; někteří lidé pobírají dávky v obou zemích a dopouštějí se tak podvodu. Rumunští partneři vysvětlovali, že bez ohledu na zemi pobytu všechny rumunské úřady mají veškeré relevantní údaje o občanech k dispozici na základě údajů z občanského průkazu a jsou schopné informovat maďarské úřady o skutečném stavu věcí tak, aby bylo možno zabránit podvodům. Rumunští partneři zmínili další aspekt, který se týká rodičovských dovolených a dávek. Úřady vědí, že pokusy o podvod jsou běžné. Zaměstnanci soukromých firem spolu se zaměstnavateli například uměle navýší mzdu v době těhotenství tak, aby žena na mateřské dovolené dostávala vyšší rodičovský příspěvek.

3.5. Přehled Obecně lze konstatovat, že uvedené čtyři hodnotící schůzky velmi rozšířily znalosti národních institucí působících v oblasti sociálního zabezpečení o charakteristikách systémů sociální ochrany v pěti partnerských zemích, i o omezeních, se kterými se mohou setkávat mobilní pracovníci.

58

Ve světle klíčových problémů zmíněných během diskusí a s cílem lépe řešit omezení a navrhnout možná opatření na jejich překonání partneři definovali tři hlavní kategorie problémů v oblasti převoditelnosti sociální ochrany, a podle jejich rozdílné povahy je klasifikovali následovně: A. Právní hlediska: týkající se (i) národní legislativy nebo (ii) EU legislativy. B. Úřední hlediska: tzn. problémy související s úředními postupy uplatňovanými v jednotlivých zemích při evidenci mobilních pracovníků, např. komunikační potíže (většinou jazykové), nebo existence konkrétních dohod mezi institucemi. V tomto ohledu bylo účastníky formulováno několik návrhů, např. na vytvoření seznamu kontaktních osob, které odpovídají za konkrétní agendy na institucích sociálního zabezpečení a mohou být kontaktovány za účelem poskytnutí dalších údajů. C. Ekonomická/finanční hlediska: motivující a demotivující prvky související s různými pravidly (hlavně v oblasti důchodů, tzn. věkové hranice ochodu do starobního důchodu a kalkulační vzorečky); soukromé systémy pojištění; problémy s rozdělováním. Tato hlediska byla hlavním tématem provedené simulace, která je komentována v další, poslední kapitole této příručky.

59

4. Mikro-simulace pro hlavní profily osob 4.1. Úvod a cíle V rámci projektu SSE-MOVE byly shromážděny faktické podklady ve formě zpráv o situaci v jednotlivých zemích (country reports), a během procesu vzájemného učení (viz kapitoly 2-3) byly tyto promítnuty na konkrétní případy s cílem ověřit, zda - vedle pravidel uvedených v nařízeních EU č. 883/2004 a 987/2009 existují nějaké ekonomické motivační nebo demotivační faktory vyplývající z rozdílů mezi národními systémy sociálního zabezpečení, které by mohly omezovat volný pohyb pracovníků (a jejich rodinných příslušníků) z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie. Tohoto cíle bylo dosaženo stanovením sady vzorových profilů (typologie pracovníků) osob migrujících za prací ze země původu do Itálie, které se následně vrátí nebo usadí. Nárok těchto profilů na sociální zabezpečení byl simulován a studován s cílem ověřit srovnáním: (i) jaké jsou vyhlídky na důchod u osob cestujících za prací (ve srovnání s „necestujícími“ pracovníky); (ii) jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými zeměmi. Profily byly formulovány na základě dvou hlavních kritérií: (i) období odpracovaná v Itálii a v zemi původu; (ii) znaky pracovní kariéry v Itálii (např. úroveň mzdy, frekvence nezaměstnanosti, období v režimu samostatně výdělečné osoby). Když tedy byly takto formulovány profily pracovníků, následoval výpočet nároků - při zohlednění účinků ustanovení nařízení (ES) 883/2004 a 987/2009 a charakteristik národních systémů sociálního zabezpečení – a výše důchodů vyplácených ze státních rozpočtů. Kapitola je uspořádána následovně: V další části budou diskutována hlavní pravidla koordinace sociálního zabezpečení v EU s ohledem na důchody, a v části 4.3 budou stručně komentována hlavní pravidla důchodových systémů v pěti partnerských zemích potřebná pro provedení simulace na jednotlivých profilech pracovníků. Část 4.4 je věnována metodickým předpokladům použitým v simulaci. Jak již bylo uvedeno, jednotlivé profily se liší podle úspěšnosti části pracovního života strávené v Itálii; charakteristiky vybraných scénářů pracovního života stráveného v Itálii budou představeny v části 4.5. Podle pravidel na národní i EU úrovni se simulace očekávané výše důchodu mobilních pracovníků provádějí v několika krocích, protože před součtem všech důchodů vyplácených jednotlivými státy je nutné kalkulovat zvlášť poměrné částky dávek (potenciálních). Pokud jde o konkrétní scénář úspěšnosti pracovní kariéry v Itálii, v části 4.6 jsou uvedeny kroky výpočtu důchodů mobilních pracovníků. Konečně v části 4.7 jsou představeny výsledky zkoumání očekávané výše důchodů osob spadajících do různých profilů, které cestují z České republiky, Maďarska, Polska a Rumunska do Itálie za prací. Pro účely srovnání mezi zeměmi bude jako indikátor dostatečnosti očekávaného výsledku použit poměr výsledku a částky minimálního důchodu stanovené v jednotlivých zemích.

4.2. Hlavní pravidla koordinace sociálního zabezpečení v EU s ohledem na důchody Pokud jde o osoby, které tráví svůj pracovní život v různých členských zemích EU, nárok na starobní důchod a jeho výše jsou upraveny níže uvedenými konkrétními pravidly: A. Nárok na starobní důchod

Legislativy většiny členských států podmiňují nárok na vyplácení starobního důchodu následovně:

60

1. splnění minimální doby pojištění, a 2. dosažení stanovené věkové hranice.

Pokud jde o první podmínku, pro účely stanovení nároku na starobní důchod podle předpisů států, kde byla dotyčná osoba pojištěná, platí princip agregace dob. Příslušné instituce těchto zemí musejí zohlednit doby pojištění nebo pobytu strávené v kterékoli členské zemi, pokud je to relevantní pro stanovení nároku na starobní důchod podle jejích předpisů. Pokud jde o zákonem stanovenou věkovou hranici důchodu do důchodu, velkým problémem je, že tyto hranice se v jednotlivých členských státech značně liší. Může se tak stát, že osoba, která pracovala v různých členských zemích, nedosáhne věku odchodu do důchodu ve všech těchto zemích ve stejné době. V takovém případě pouze ty členské země, jejichž podmínky pro přiznání starobního důchodu (včetně dosažení stanoveného věku) byly splněny - kde je to možné po aplikaci principu agregace dob, včetně období podle národních předpisů členského státu, kde podmínky dosud nejsou splněny - přistoupí ke stanovení výše vypláceného důchodu. Při tomto výpočtu se nezohledňují doby dosažené podle předpisů, jejichž podmínky nebyly splněny, pokud by to mělo vést k nižší výsledné částce dávky. S tím, jak osoba bude postupně stárnout a dosahovat stanovené věkové hranice v dalších zemích, i tyto přistoupí k výpočtu výše důchodu. V tomto okamžiku ovšem země, které již důchod vyplácejí, musejí provést přepočet v souladu s přesnými pravidly stanovenými v nařízení. B. Výpočet výše důchodu

Celková částka vypláceného starobního důchodu se rovná součtu důchodů vyplácených státy, kde byla dotyčná osoba pojištěná. Po stanovení výše nároku osoby na starobní důchod v souladu s národními předpisy - a pro tento účel lze použít princip agregace dob - se vyplácí důchody ze všech dotčených zemí. Tyto “částečné” důchody se vypočítávají s použitím tzv. techniky stanovení poměrných částek (proratisation). Státy, podle jejichž předpisů byla dotyčná osoba pojištěna na starobní důchod, postupují dvěma různými způsoby. Vzoreček pro výpočet konkrétní výše důchodu se liší podle toho, zda je nebo není respektována minimální doba pro přiznání důchodu v konkrétních členských zemích. Zejména jde o to, že státy, kde osobě vznikne nárok na starobní důchod na základě národních předpisů, aniž by bylo nutné aplikovat princip agregace dob (tzn. tato osoba byla v daném státě pojištěná po dobu nejméně rovnou minimálně stanovené době), budou počítat dva důchody: 1. národní, tedy nezávislý důchod, tj. starobní důchod, na který má osoba nárok na základě splnění podmínek v národní legislativě, aniž by byly zohledněny doby pojištění nebo pobytu v dalších členských zemích; 2. poměrná částka důchodu stanovená následujícím postupem: i.

nejdříve se vypočítá teoretická dávka, tedy důchod, který by osobě měl být vyplácen daným státem v případě, že by tato osoba byla strávila všechny doby předepsané legislativou zemí, ve kterých pobývala, v daném státě; jinými slovy jde o důchod, který by osoba pobírala od daného státu v případě, že by celý svůj pracovní život strávila v něm.

ii.

na základě tohoto teoretického důchodu každý stát spočítá poměrnou částku, která se stanovuje poměrem doby splněné v daném státě vůči celkové době všech pojištění v souladu s předpisy všech členských zemí, kde osoba trávila svůj produktivní život.

Tyto dvě výsledné částky jsou následně porovnány a důchodci je přiznána vyšší z nich.

61

Naopak státy, kde osobě vznikne nárok na starobní důchod pouze na základě použití principu agregace dob (tzn. tato osoba byla v daném státě pojištěná po dobu kratší než je minimální stanovená doba), budou počítat pouze poměrný důchod. V každém případě je potřeba zdůraznit, že poměrný výpočet se nepoužívá v systémech, které vyplácejí důchody na základě dob, jež s výpočtem nijak nesouvisejí (např. kde výše důchodu nezávisí na splnění minimální stanovené doby); tyto systémy jsou uvedeny v části 2 přílohy VIII (článek 52(5) nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009). V takových případech má mít dotyčná osoba nárok na důchod stanovený v souladu s předpisy daného státu, a to nezávisle na skutečnosti, zda splnila minimální stanovenou dobu pojištění. S ohledem na výše uvedené je nutné zdůraznit, že nový italský příspěvkový důchodový systém (contributivo) – který se vztahuje na všechny osoby, jež začaly pracovat po 1.1. 1996 – dosud není uveden v části 2 přílohy VIII, možná proto, že se nevztahuje na současné důchodce�. Jelikož by nedávalo smysl počítat poměrnou penzi u osob přispívajících do definovaných důchodových systémů - kde výše důchodu se odvíjí pouze od celkové výše uhrazených příspěvků, bez ohledu na dobu pojištění - v následujících simulacích se bude uvažovat jen s částí důchodu vztažené k části pracovního života strávené v Itálii, v souladu s pravidlem pro „nezávislé důchody“.

4.3. Hlavní pravidla národních důchodových systémů zohledněná při provádění simulací 4.3.1. Itálie „Nekonečná“ řada reforem od roku 1992 radikálně proměnila italský důchodový systém, když došlo ke změně některých základních parametrů veřejného systému – např. vzorečku pro výpočet, indexace, podmínek přiznání starobního důchodu a předčasného odchodu – ve snaze podpořit rozvoj soukromých firemních a osobních důchodových plánů. V důsledku tohoto reformního procesu veřejný systém, který je stále průběžně financovaný, přestal pro stanovení výpočtu důchodu používat vzoreček zohledňující výši příjmů (retributivo) a namísto toho vychází z výše odvodů (NC, contributivo); výrazně se zvýšila věková hranice odchodu do důchodu a v budoucnu je očekáván další nárůst v důsledku automatického propojení na průměrný věk dožití; institucionální struktura se začala měnit od jednopilířového k vícepilířovému nastavení, i když stále dominuje první pilíř financovaný státním rozpočtem. Poslední reformou byly Montiho vládou koncem roku 2011 zavedeny některé další změny s cílem dosáhnout okamžitých úspor na důchodovém účtu prostřednictvím významného navýšení věku odchodu do důchodu. Tato reforma zejména zvýšila hranici ochodu do starobního důchodu u žen v soukromé sféře ze 60 na 62 let v roce 2012 s tím, že tato hranice se bude do roku 2018 postupně zvyšovat na 66, zatímco u mužů se hranice v roce 2012 posunula na 66 let. V souladu s předchozími opatřeními tato reforma potvrdila, že hranice odchodu do důchodu a stanovená minimální doba pojištění se budou posouvat v závislosti na průměrném věku dožití. V roce 2040 (kdy dosáhnou důchodového věku první ročníky, které spadají kompletně do systému NDC) tak věková hranice pro odchod do důchodu bude 69 let. Podle splněné doby v reformních letech 1992, 1995 a 2011 se pracovníci dělí do tří typů důchodových systémů – odvozeného z výše příjmu (retributivo), smíšeného (pro rata) a odvozeného z výše příspěvků (NDC - contributivo) – které se velmi liší způsobem stanovení výše důchodu. Všechny tři uvedené důchodové systémy jsou průběžně financované. Mikrosimulace,

62

které jsou předmětem této kapitoly, se týkají pouze osob zahrnutých do systému NDC, který se vztahuje kompletně na pracovníky poprvé pojištěné po 1. lednu 1996. V tomto systému se odvody připisují na individuální důchodové účty pracovníků ve výši stanovené sazbou: ta dnes činí 33% z hrubé mzdy u zaměstnanců a 20% u OSVČ. Odvody se shromažďují na těchto virtuálních individuálních účtech a zhodnocují se procentem, které odpovídá nominálnímu růstu HDP za předchozích pět let. V okamžiku odchodu do důchodu se nashromážděné prostředky násobí transformačním koeficientem podle věku dotyčného důchodce, kterým se stanoví výše anuity. Transformační koeficienty závisejí na průměrné naději dožití bez ohledu na pohlaví - tato statistika se aktualizuje každé dva roky v souladu s oficiálními demografickými projekcemi organizace ISTAT. V roce 2044 ve věku 69 by měl tento transformační koeficient dosáhnout 5,62, přičemž v současné době ve stejném věku činí 6,45. Důchody vyplácené podle tohoto systému nelze navyšovat o částku minimální penze. Sociálně slabí senioři mohou dostat dávku (assegno sociale), která je podmíněna přezkoumáním jejich majetkových poměrů a dosažením určitého věku (aktuálně 66), bez ohledu na výši jejich příspěvků do systému. V současné době se assegno sociale vyplácí zhruba ve výši 5 577 eur.

4.3.2. Maďarsko Hlavní součástí maďarského systému státních důchodů je PAYG. Vzoreček pro výpočet výše důchodu ve veřejném systému vychází z výše příjmů (čisté za celou odpracovanou dobu, hodnocení odráží průměrný růst mezd v zemi), s dlouhým rozhodným obdobím (20 let). Tento vzoreček zvýhodňuje krátké a velmi dlouhé doby. Paralelně existuje ještě soukromý systém, ale ten hraje jen vedlejší a stále slábnoucí roli, hlavně po reformě z roku 2011. Standardní věk odchodu do důchodu u mužů je 62, ale do roku 2021 se má zvýšit na 65. Ovšem navzdory tomuto růstu simulovaný věk odchodu do důchodu se bude lišit (v Itálii 69 v letech 2040-2045 a v Maďarsku 65). Pro přiznání starobního důchodu v plné výši je nutné prokázat splnění rozhodné doby 20 let, u částečného důchodu 15 let (částečný znamená, že u něj neplatí ustanovení o minimální výši penze). Minimální důchod je v současné době stanoven na 28 500 HUF (cca 108 eur) měsíčně. Důchody se počítají s použitím stanoveného pravidla, tzn. dávka je závislá na výši referenčních příjmů, tedy průměrném čistém výdělku od roku 1988 - a na počtu let pojištění. Takže výše důchodu je vyjádřena procentem vyhodnoceného průměrného měsíčního výdělku od roku 1988, po odečtení daní z příjmu a odvodů na sociální pojištění. Konkrétně: celoživotní výdělek se stanovuje podle růstu průměrných čistých mezd až do jednoho roku před důchodem do důchodu, a takto stanovený průměr se násobí dosaženým počtem let pojištění (například za 40 let je tato sazba 80%). Pokud někdo odejde do důchodu ve vyšším než stanoveném věku, získá nárok na bonus ve výši 0,5 procent z vyměřené výše důchodu za každých 30 dnů odpracovaných navíc. Multiplikátor je odvozen od individuálně dosažené doby a vychází ve prospěch krátkých a velmi dlouhých pracovních kariér. Faktor se stanovuje následovně:  3,3% pro prvních 10 let pojištění;  2% za každý rok pojištění mezi 11-25 lety;  1% za každý rok pojištění mezi 26-36 lety;

63

 1,5% za každý rok pojištění mezi 36-40 lety;  2% za každý rok pojištění po 40 letech.

4.3.3. Česká republika Od roku 2010 dochází v České republice ke značnému zpřísnění podmínek pro přiznání starobního důchodu. Doba pojištění coby podmínka pro přiznání starobního důchodu nezávisle na věku se zvyšuje z 25 let před rokem 2010 na nejméně 35 let v roce 2018. V každém případě - i když pojištěnec nedosáhne stanovené doby, může odejít do důchodu, pokud dosáhne věkové hranice. I tento parametr se v rámci provedených reforem změnil: rozhodná doba se zvyšuje z 15 let a dosažení věku nejméně 65 let od roku 2010 na 30 let a věk nejméně 67 let po roce 2014. Důchod se skládá ze dvou částí: ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stanovena ve výši 9% průměrné mzdy. Procentní výměra dosahuje 1,5% vyměřovacího základu za každý rok pojištění. Minimální základní výměra činí 2 230 Kč (92 eur) měsíčně, přičemž procentní výměra činí 770 CZK (cca 32 eur) měsíčně.

Takže v České republice existuje tradiční dávkově definované pojištění s velmi dlouhou rozhodnou dobou (30-35 let), i proto, že je státem garantována základní nominální výměra. Referenční výdělek ve vzorci DB je stanoven jako průměr za posledních 30 let s promítnutím růstu průměrných mezd v zemi. Jakkoli nedávno schválená reforma významně zvýšila důchodový věk, i v budoucnu bude tato hranice nižší než v Itálii (např. v roce 2044 to bude 67 ve srovnání s 69 lety).

4.3.4. Polsko Od roku 1999 v Polsku fungují paralelně dva důchodové systémy: i) systém fungující podle starých pravidel a ii) systém fungující podle nových pravidel (tzn. příspěvkově definovaný systém NDC) pro osoby narozené po 31. prosinci 1948. Od 1. ledna 2009 nárok na starobní důchod podle nových pravidel vzniká splněním jediné podmínky, a to je dosažení stanoveného důchodového věku (60 u žen a 65 u mužů), což je výrazně méně než v Itálii). Simulace uvedené v této kapitole se týkají pouze osob, na které se vztahuje nový systém. Výše starobního důchodu podle nových pravidel se odvíjí od výše příspěvků, tzn. dávka je úzce provázaná na výši skutečně uhrazených příspěvků během odpracovaných let, po zahrnutí stanovené sazby. Výše NDC penze se určuje s použitím vyměřovacího základu a průměrné naděje dožití u osob ve věku, ve kterém se pojištění rozhodují odejít do důchodu. Základem pro stanovení výše důchodu je celková hodnota příspěvků zaplacených pojištěnou osobou do konce měsíce předcházejícího měsíci, kdy dosáhne důchodového věku. Příspěvky se indexují na základě pevně stanovené sazby. Indexace odpovídá průměrné roční výši indexu spotřebitelských cen zboží a služeb v předchozím kalendářním roce, navýšené nejméně o 20% reálného růstu průměrných měsíčních výdělků v předcházejícím kalendářním roce. Růst indexační sazby je předmětem každoročního vyjednávání na půdě tripartity. Příspěvky do systému důchodového pojištění (19,52%) hradí rovným dílem zaměstnavatelé a zaměstnanci. Pokud je pojištěná osoba zapojená do systému otevřeného penzijního fondu, část příspěvku na starobní důchod ZUS převede na otevřený penzijní fond zvolený pojištěncem (v současné době činí tato část 2,3%). Zákonem daná minimální penze je v současné době 728,18 PLN (185 eur).

64

Ve srovnání s Itálií je třeba zmínit, že v obou zemích je v současné době aplikován systém NDC, kde konkrétní výše důchodu je odvozena od nashromážděných příspěvků. Tento systém se tak stane svým způsobem zrcadlem situace na trhu práce a je neutrální, pokud jde o makroekonomické a demografické trendy. Na rozdíl od Itálie v Polsku neexistuje předem definovaná sazba indexace nashromážděných příspěvků. Další rozdíly jsou v procentní sazbě odvodů, která je v Polsku mnohem nižší než v Itálii (19,52% versus 33%), a ve skutečnosti, že v Polsku se u osob odcházejících do důchodu ve vyšším věku než 65 let nepoužívá koeficient naděje dožití.

4.3.5. Rumunsko Osoba pojištěná ve veřejném systému má nárok na starobní důchod, když splní jak podmínku dosažení důchodového věku, tak minimální rozhodné doby. Dokonce i po provedení posledních reforem stále existuje rozdíl ve věkové hranici odchodu do důchodu mezi muži a ženami: u mužů se důchodový věk posouvá z 64 let a 1 měsíce k 1. červenci 2011 na 65 let k 1. lednu 2015, u žen se zvyšuje z 59 let a 1 měsíce k 1. červenci 2011 na 63 let k 1. lednu 2030. Pro ženy i muže ovšem platí stejná minimální doba pojištění, která se zvyšuje ze 13 let a 2 měsíců k 1. červenci 2011 na 15 let k 1. lednu 2015. Zůstává i rozdíl mezi dobou placení příspěvků u mužů a žen: u mužů se zvyšuje z 33 let a 2 měsíců k 1. červenci 2011 na 35 let k 1. lednu 2015, u žen se zvyšuje z 28 let a 2 měsíců k 1. červenci 2011 na 35 let k 1. lednu 2030. Starobní důchod v prvním pilíři se stanovuje měsíčně s využitím bodového systému. Výše důchodu tak závisí na době placení příspěvků, na úrovni výdělků a také na bodové hodnotě (což je konstanta stejná pro všechny důchodce). Bodová hodnota se každoročně upravuje o 100% inflace plus 50% reálného růstu průměrné hrubé mzdy za předcházející rok. Bodová hodnota penze je v současné době 732,80 RON (173 eur). Minimální měsíční penze v současné době odpovídá cca částce 85 eur. Výše starobního důchodu se stanovuje jako průměrné roční skóre krát bodová hodnota penze. Vzoreček pro výpočet měsíčního starobního důchodu (OAP) tedy vypadá následovně: (1) OAP = PPV *AAS kde PPV je bodová hodnota penze, která činila 170 eur v roce 2011, a AAS je průměrné roční skóre, které odpovídá součtu ročních skóre děleno dobou pojištění, tj.: (2)

AAS=∑ AS/FCP

kde AS je roční skóre, které odpovídá součtu měsíčních skóre za jeden rok děleno dvanácti: (3) AS=∑MS/12 FCP je celá doba pojištění a MS je měsíční skóre, které odpovídá hrubé měsíční mzdě osoby děleno průměrnou výší hrubé mzdy: (4) MS=RE/AGE kde RE je referenční výdělek a AGE je průměrná hrubá mzda v Rumunsku. Takže u „středního pracovníka“ (tzn. pracovníka, který po celý svůj pracovní život vydělává průměrnou mzdu, který je také zahrnut do naší simulace) se vzoreček pro výpočet důchodu dá vyjádřit takto: (5)

OAP=(PPV*rozhodná doba)/35

65

Rumunský veřejný důchodový pilíř je tak založen na bodovém systému. konkrétních příjmech a rozhodné době (děleno „dobou pro plnou výši“) s relativně krátkou minimální dobou (15 let). Věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat, přesto zůstane výrazně nižší než v Itálii (v roce 2044 to bude 65 let versus 69).

4.4. Východiska mikrosimulací Pro účely simulace očekávané výše důchodů typizovaných profilů pracovníků, kteří budou v budoucnu odcházet do důchodu poté, co stráví pracovní život jak v zemi původu (tzn. Maďarsku, České republice, Polsku a Rumunsku), tak v Itálii, byly formulovány určité hypotézy. Tyto předpoklady se týkají i) charakteristik individuálního pracovního života a ii) makroekonomických trendů. „Individuální“ předpoklady zvažované v simulacích jsou tyto: •

Uvažované osoby začínají pracovat v roce 2000 ve věku 25 let.

• Jejich kariéry se liší počtem let strávených v zemi původu a v Itálii, a dalšími charakteristikami pracovního života v Itálii. • V zemi původu je pracovník vždy zaměstnancem, který vydělává průměrnou mzdu, zatímco v Itálii s pracovní kariéra popisuje s pomocí různých scénářů (viz oddíl 4.5). • O předčasném odchodu do důchodu se neuvažuje. Osoby odcházejí do důchodu vždy po splnění podmínek pro přiznání starobního důchodu (tzn. v Itálii ve věku 69 let). • Po návratu do země původu se italská část důchodu začíná vyplácet až ve věku 69 let. “Makroekonomické” předpoklady zvažované v simulacích jsou tyto: • Simulace vycházejí z historických makroekonomických údajů do roku 2012 a z projekcí AWG do roku 2050. • Mzdy a důchody se vyjadřují paritou kupní síly (PPP), aby bylo možné je porovnávat mezi zeměmi. • Inflace se nezohledňuje (tzn. zohlednili jsme jen reálné hodnoty v konstantních cenách roku 2007). • Střední hodnota reálných mezd se pohybuje podle reálného růstu HDP, počínaje hodnotami EU-SILC za rok 2008. • Simulují se pouze penze vyplácené z veřejných pilířů. • Výše důchodů se vyjadřují s použitím PPP a poměrem mezi výší důchodu a sociální dávky (tzn. minimální penze), obě ve vyjádření PPP. Minimální penze vycházejí z hodnot roku 2012 a následně jsou indexovány podle reálného růstu HDP. Některé konkrétní předpoklady se týkají jednotlivých zemí. Pokud jde o Itálii a Polsko, nejsou použity žádné minimální doby, protože zde mají NDC systémy (důchody závisejí na výši odvodů, nikoli na splnění doby). Takže při výpočtu důchodů v Itálii a Polsku u mobilních pracovníků se používá jen nezávislá dávka (viz oddíl 4.2). Je ovšem nutné upozornit, že zatímco v Itálii se výše příspěvků indexuje ve vztahu na růst HDP, v Polsku nejsou pravidla jasná (inflace navýšená nejméně o 20% reálného růstu mezd, v

66

souladu s výsledkem každoročního vyjednávání). V polském případě tedy simulace proběhly za předpokladu garantovaného zhodnocování příspěvků: 1. indexace v plné výši reálného růstu HDP; 2. indexace v poloviční výši reálného růstu HDP; 3. indexace odpovídající pětině výše reálného růstu HDP. Pokud jde o Maďarsko, v simulacích se uvažuje s minimální rozhodnou dobou v délce 20 let, zatímco v České republice se zohledňuje minimální doba 30 odpracovaných let. Pokud jde o Rumunsko, kde platí minimální rozhodná doba 15 let, jsme provedli dvě sady simulací podle druhu indexace bodové hodnoty: 1. bodové hodnoty penzí jsou indexovány polovinou reálného růstu HDP; 2. bodové hodnoty penzí jsou indexovány plnou výší reálného růstu HDP. Dále: za předpokladu, že během rumunské části pracovní kariéry jsou typizovaní pracovníci stále zaměstnaní a vydělávají průměrnou mzdu, korekce s ohledem na měsíční skóre a průměrné výdělky se neprovádějí. Také v případě nezávislých dávek se výše důchodu stanovuje při zohlednění plné doby pojištění (35 let).

4.5. Scénáře definované pro italskou část kariéry Mobilní pracovníci jsou klasifikováni podle „střední hodnoty“ příjmů dosažených během pracovní kariéry v zemi původu. Profesionální život v Itálii pak lze charakterizovat velmi odlišnými znaky. Pokud jde o úspěšnost jejich italské kariéry, v tomto projektu jsme uvažovali s pěti různými scénáři: A. Daná osoba je zaměstnanec, vydělává 75% průměrné italské mzdy a nikdy není nezaměstnaná. B. Daná osoba pracuje jako OSVČ a vždy platí jen minimální příspěvky (které se v roce 2018 zvýší). C. Daná osoba se zaměstnanec, vydělává 75% průměrné italské mzdy, ale vyznačuje se častými obdobími nezaměstnanosti či nečinnosti (kdy neplatí příspěvky): tj. nepracuje jeden rok z pěti. D. Daná osoba se zaměstnanec, vydělává 40% průměrné italské mzdy - jako by pracovala na částečný úvazek - ale vyznačuje se častými obdobími nezaměstnanosti či nečinnosti (kdy neplatí příspěvky): tj. nepracuje jeden rok z pěti. E. Daná osoba je zaměstnanec, vydělává 40% průměrné italské mzdy - jako by pracovala na částečný úvazek - a nikdy není nezaměstnaná. Vedle úspěšnosti italské části pracovního života se jednotlivé typy liší podle počtu let strávených v zemi původu a v Itálii. Dále uvažujeme osoby, které začaly pracovat v zemi původu a po několika letech (tzn. 5, 10, 15, 20, 25, 30) odešly za prací do Itálie, a v některých případech se v poslední fázi kariéry vrátily do země původu (tzn. na posledních 5, 10, 15 let), a pak odešly předčasně do důchodu (ale po několika letech dostávají italskou část penze, tedy po dosažení věku 69 let). Jako benchmark nám slouží lidé, kteří v zemi původu zůstali po celý svůj pracovní život. Abychom ilustrovali potenciální dopady minimálních rozhodných období na výši důchodů vyplácených

67

mobilním pracovníkům, v případě Maďarska a České republiky srovnáváme důchody vyplácené mobilním pracovníkům, kteří odešli do Itálie jeden rok před dosažením minimální doby (tzn. 19 let v Maďarsku a 29 let v České republice).

4.6. Postup výpočtu výše důchodů V této části prezentujeme výsledky zkoumání očekávané úrovně důchodů (vyjádřené v PPP) ve scénáři A, tzn. pro osoby, které odešly za prací do Itálie, kde byly trvale zaměstnány, vydělávaly 75% průměrné mzdy a nikdy nepřišly o práci (tabulky 4.1-4.7 v příloze). Jak již bylo uvedeno, indexační vzoreček pro přepočet výše příspěvků v Polsku je vágní, takže pro polské pracovníky představujeme tři sady simulací, které se liší mírou zhodnocení příspěvků (tabulky 4.3-4.5 v příloze). I v rumunském případě jsme provedli dvě sady simulací podle různých mechanismů indexace každoročně stanovovaných bodových hodnot. Důchody se nejdříve počítají v eurech (národní měna se převádí s použitím platného aktuálního kurzu) a poté se převádí na PPP podle platného aktuálního kurzu parity kupní síly. Jak bylo uvedeno v části 4.2, výše důchodu pro mobilní pracovníky se počítá ve dvou krocích: a) Pro každé období strávené v jiné zemi se odděleně počítají nezávislá a poměrná dávka. b) Celkový důchod je výsledkem součtu, za každou zemi, vyšší z uvedených částek.

Jak se dalo očekávat vzhledem k tomu, že italské mzdy jsou stále vyšší než v ostatních zemích, ve scénáři A (úspěšná italská kariéra) znamená odchod do Itálie téměř vždy vyšší očekávanou úroveň důchodu (vyjádřenou paritou kupní síly), což je vidět na srovnání typologií podle počtu let strávených v Itálii. Objevily se ovšem určité výjimky, pokud jde o země, kde existují minimální rozhodné doby, nebo profily osob, které odejdou za prací těsně po získání předepsané doby (např. 19 let v Maďarsku nebo 29 let v České republice). Ve skutečnosti lze nezávislou dávku zohlednit jen v případě, kdy je splněna podmínka získání minimální doby. Podle hodnot uvedených v tabulkách 4.1-4.7 v příloze jasné, že pokud osoba nezíská minimální dobu, nelze použít vzoreček pro nezávislou dávku a podíl důchodu lze odvozovat jen z poměrného systému (obvykle méně výhodné). Takže v Maďarsku, České republice a Rumunsku se nepoužíval vzoreček pro nezávislou dávku v případech, kdy nebyly splněny tyto podmínky, tedy získání 20, 30 a 15 let (viz tabulky 4.1-4.2 a 4.6-4.7 v příloze). Specifické předpoklady použité v našich simulacích - tzn. hypotéza, že profily odpovídají vždy „průměrným“ pracovníkům - vedou k tomu, že v Rumunsku dochází k souběhu nezávislé a poměrné dávky. K tomuto dochází v důsledku stanoveného vzorečku pro výpočet důchodu, který jako benchmark používá průměrný výdělek (viz oddíl 4.3.5). Naopak pro Maďarsko a Českou republiku je nutné zdůraznit, že stanovená rozhodná období velmi ovlivňují výši důchodů vyplácených mobilním pracovníkům, kdy jsou výrazně znevýhodněny osoby, které toto minimální rozhodné období nesplňují; poměrná dávka je pak mnohem nižší než nezávislá. Tato nevýhodnost souvisí s tím, že zhodnocování fondů se během let pojištění v Maďarsku snižuje, zatímco v České republice se používá základní výměra. Zejména je potřeba zmínit, že – navzdory skutečnosti, že italské mzdy jsou mnohem vyšší než ty vyplácené v zemi původu – odchod za prací do Itálie jeden rok před získáním stanovené minimální doby nezvyšuje celkovou úroveň důchodu (srovnání úrovně důchodů u profilů 19+26 a 20+25 v Maďarsku a 29+16 a 30+15 v České republice; tabulky 4.1 a 4.2 v příloze).

68

Tento problém, když mu pracovníci porozumí prostřednictvím informací o výpočtu důchodu v případě cestování za prací v rámci EU, může být silně demotivujícím ekonomickým prvkem, omezujícím volný pohyb občanů EU.

4.7. Výsledky mikrosimulací Pokud se někdo rozhodne odejít do zahraničí, je do velké míry motivován úspěšností pracovní kariéry, kterou v zahraničí očekává. V praxi jsou ekonomické důvody migrace vázány na očekávanou úroveň výdělku. Tato výše také ovlivní úroveň budoucího důchodu, který bude mobilnímu pracovníkovi vyplácen. Pro účely analýzy ekonomické výhodnosti migrace je zajímavé porovnat očekávanou výši důchodů (v kontrastu k minimální penzi, na kterou vzniká nárok v 69 letech v zemi původu nebo v Itálii) podle různých scénářů vztažených k italské části pracovního života (tabulky 4.8-4.14 v příloze). A znovu v polském případě byly provedeny tři a v rumunském dvě sady simulací. V porovnání se situací, kdy osoba po celou dobu zůstane v zemi původu (viz poslední řádek v tabulkách 4.8-4.14 v příloze), a navzdory vyšší úrovni průměrných výdělků v Itálii, ze kterých simulace vychází (podle hodnot z EU-SILC 2008), výhodnost odchodu za prací do Itálie je silně závislá na úspěšnosti italské kariéry. Pro maďarského mobilního pracovníka odchod za prací do Itálie vždy zvyšuje očekávanou úroveň důchodu jen ve scénářích A a C (tabulka 4.8 v příloze), zatímco český pracovník získá nárok na vyšší penzi pokaždé, když se rozhodne neodejít do Itálie u neúspěšných modelů pracovní kariéry (scénáře B, D a E; tabulka 4.9 v příloze). Měřeno PPP není mezi průměrným výdělkem v Polsku a v Itálii velký rozdíl (navíc prognóza růstu HDP v nejbližších letech je v Polsku vyšší než v Itálii). Proto nárůst úrovně důchodu u profilů mobilních pracovníků v nejvýhodnějších scénářích A a C je nižší než u ostatních zemí. Ovšem pokud jde o čekávanou výši důchodu, výhodnost odchodu polského pracovníka za prací do značné míry závisí na indexačním vzorečku použitém v rámci systému NDC. V méně výhodném případě (tabulka 4.12 v příloze) je rozhodnutí neodejít lepším řešením, pokud pracovník očekává, že jeho kariéra v Itálii nebude úspěšná (scénáře B, D a E). Konečně pokud jde o Rumunsko, značný rozdíl mezi italskými a rumunskými výdělky znamená, že i v případě neúspěšné kariéry v Itálii budou mít mobilní pracovníci naději na vyšší penzi než ti, kteří zůstanou v Rumunsku. To se stane i v případě, že by rumunské důchody byly indexovány podle výhodnějšího pravidla než toho, které se aplikuje dnes (tabulky 4.13-4.14 v příloze).

69

70

Statistická příloha kapitoly 4

71

72 Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,821 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka HU (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 2,072 1,262 4,143 2,525 5,399 3,787 6,403 4,797 6,654 5,050 7,910 6,312 3,950 2,409 6,344 4,817 7,541 6,022 6,344 4,817 9,875 9,875 11,371

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,737 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a.

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 29+16 30+15 5+31+7 10+21+12 15+16+12 5+21+17 43+0 45+0

Životopis

Částka CZ (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 2,732 1,078 3,584 2,156 4,448 3,233 5,323 4,311 6,190 5,389 6,886 6,251 7,059 6,467 3,804 2,587 5,462 4,742 6,301 5,820 5,468 4,742 8,982 9,666

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 8,501 n.a. 7,962 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka CZ (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 4,416 1,743 5,794 3,485 7,191 5,228 8,606 6,970 10,008 8,713 11,133 10,107 11,412 10,456 6,151 4,182 8,832 7,667 10,187 9,410 8,841 7,667 14,523 15,629

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 8,449 n.a. 7,914 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a.

Tab. 4.2: Očekávané důchodové dávky českého migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A.

5+40 10+35 15+30 19+26 20+25 25+20 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Částka HU (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 1,333 812 2,666 1,625 3,474 2,437 4,120 3,087 4,282 3,250 5,090 4,062 2,542 1,550 4,082 3,100 4,853 3,875 4,082 3,100 6,355 7,311.6

Tab. 4.1: Očekávané důchodové dávky maďarského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A.

22,630 21,747 21,014 20,190 19,302 18,556 19,326 20,342 18,551 17,819 18,500 14,523 15,629

Celkový důchod (PPP)

22,149 20,786 19,574 18,534 19,874 18,499 18,568 17,228 15,950 17,177 9,875 17,684

Celkový důchod (PPP)

45 45 45 45 45 45 45 43 43 43 43 43 45

Počet let

45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

69 69 69 69 69 69 69 67 67 67 67 67 69

Věk odchodu do důchodu

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65 69

Věk odchodu do důchodu

73

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 7,962 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 2,289 n.a. 4,578 n.a. 6,867 n.a. 9,156 n.a. 11,445 n.a. 13,734 n.a. 4,578 n.a. 9,156 n.a. 11,445 n.a. 9,156 n.a. 18,770 20,602

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 7,914 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a. 23,176 22,839 22,654 22,376 22,034 21,648 20,738 20,040 19,854 19,989 18,770 20,602

Celkový důchod (PPP) 45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65 69

Věk odchodu do důchodu

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 786 n.a. 1,656 n.a. 2,615 n.a. 3,658 n.a. 4,773 n.a. 5,940 n.a. 2,053 n.a. 4,145 n.a. 5,104 n.a. 4,451 n.a. 8,668 9,711

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 7,962 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 1,310 n.a. 2,760 n.a. 4,359 n.a. 6,096 n.a. 7,955 n.a. 9,901 n.a. 3,421 n.a. 6,908 n.a. 8,506 n.a. 7,419 n.a. 14,447 16,185

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 7,914 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a.

22,197 21,022 20,145 19,316 18,544 17,814 19,580 17,792 16,915 18,251 14,447 16,185

Celkový důchod (PPP)

45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65

Věk odchodu do důchodu

Tab. 4.4: Očekávané důchodové dávky polského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A. Varianta B: valorizace příspěvků podle 0,5 růstu HDP

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 1,373 n.a. 2,747 n.a. 4,120 n.a. 5,494 n.a. 6,867 n.a. 8,241 n.a. 2,747 n.a. 5,494 n.a. 6,867 n.a. 5,494 n.a. 11,262 12,361

Tab. 4.3: Očekávané důchodové dávky polského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A. Varianta A: plná valorizace příspěvků podle růstu HDP

74 Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 7,962 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 1,001 n.a. 2,181 n.a. 3,560 n.a. 5,137 n.a. 6,896 n.a. 8,787 n.a. 3,126 n.a. 6,311 n.a. 7,677 n.a. 7,039 n.a. 13,243 15,176

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Nezávislá dávka 367.0 734.1 1,101.1 1,468.1 1,835.1 2,202.2 718.1 1,436.2 1,795.3 1,436.2 2,944.3 3,303.2

Poměrná dávka 367.0 734.1 1,101.1 1,468.1 1,835.1 2,202.2 718.1 1,436.2 1,795.3 1,436.2

Částka RO (Euro) Nezávislá dávka 21,015 18,373 15,884 13,301 10,654 7,962 16,259 10,950 8,461 10,899

Poměrná dávka n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a.

Částka IT (Euro) Nezávislá dávka 705.8 1,411.6 2,117.5 2,823.3 3,529.1 4,234.9 1,381.0 2,762.0 3,452.5 2,762.0 5,662.1 6,352.4

Poměrná dávka 705.8 1,411.6 2,117.5 2,823.3 3,529.1 4,234.9 1,381.0 2,762.0 3,452.5 2,762.0

Částka RO (Euro)

Tab. 4.6: Očekávané důchodové dávky rumunského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A. Varianta A: hodnota penzijních bodů indexována dle poloviny reálné míry růstu HDP

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Částka PL (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 601 n.a. 1,308 n.a. 2,136 n.a. 3,082 n.a. 4,137 n.a. 5,272 n.a. 1,876 n.a. 3,787 n.a. 4,606 n.a. 4,224 n.a. 7,946 9,106

Nezávislá dávka 20,887 18,261 15,787 13,220 10,589 7,914 16,159 10,884 8,409 10,832

Poměrná dávka n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a.

Částka IT (Euro)

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 7,914 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a.

21,593 19,673 17,904 16,043 14,118 12,148 17,540 13,646 11,861 13,594 5,662 6,352

Celkový důchod (PPP)

21,888 20,442 19,347 18,357 17,484 16,700 19,286 17,194 16,086 17,872 13,243 15,176

Celkový důchod (PPP)

45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65 69

Věk odchodu do důchodu

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65 69

Věk odchodu do důchodu

Tab. 4.5: Očekávané důchodové dávky polského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A. Varianta C: valorizace příspěvků podle 0,2 růstu HDP

75

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 21,015 n.a. 18,373 n.a. 15,884 n.a. 13,301 n.a. 10,654 n.a. 7,962 n.a. 16,259 n.a. 10,950 n.a. 8,461 n.a. 10,899 n.a.

Částka RO (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 887.4 887.4 1,774.8 1,774.8 2,662.2 2,662.2 3,549.6 3,549.6 4,437.0 4,437.0 5,324.4 5,324.4 1,698.8 1,698.8 3,397.6 3,397.6 4,247.0 4,247.0 3,397.6 3,397.6 6,965.1 7,986.6

Částka IT (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 20,887 n.a. 18,261 n.a. 15,787 n.a. 13,220 n.a. 10,589 n.a. 7,914 n.a. 16,159 n.a. 10,884 n.a. 8,409 n.a. 10,832 n.a.

5+40 10+35 15+30 19+26 20+25 25+20 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

21,774 20,036 18,449 16,769 15,026 13,238 17,858 14,281 12,656 14,230 6,965 7,987

Celkový důchod (PPP) 45 45 45 45 45 45 41 41 41 41 41 45

Počet let

% HU min. důch. 6.51 6.11 5.75 5.44 5.84 5.43 5.45 5.06 4.68 5.04 2.90 3.34

% IT min. důch. 2.63 2.47 2.33 2.20 2.36 2.20 2.21 2.05 1.90 2.04 1.17 1.35

% HU min. důch. 3.40 3.44 3.48 3.48 3.95 3.92 3.02 3.45 3.47 3.37 2.90 3.34

% IT min. důch. 1.37 1.39 1.41 1.41 1.60 1.59 1.22 1.40 1.40 1.36 1.17 1.35

% HU min. důch. 5.28 5.04 4.83 4.70 5.06 4.81 4.56 4.45 4.22 4.44 2.90 3.34

% IT min. důch. 2.14 2.04 1.95 1.90 2.05 1.95 1.85 1.80 1.71 1.80 1.17 1.35

% HU min. důch. 3.00 3.04 3.10 3.18 3.61 3.65 2.77 3.24 3.29 3.24 2.90 3.34

% IT min. důch. 1.21 1.23 1.25 1.29 1.46 1.48 1.12 1.31 1.33 1.31 1.17 1.35

% HU min. důch. 3.64 3.60 3.59 3.56 4.03 3.98 3.24 3.57 3.53 3.56 2.90 3.34

% IT min. důch. 1.47 1.46 1.45 1.44 1.63 1.61 1.31 1.44 1.43 1.44 1.17 1.35

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.8: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Maďarsku.

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

Částka RO (Euro) Nezávislá Poměrná dávka dávka 461.4 461.4 922.9 922.9 1,384.3 1,384.3 1,845.8 1,845.8 2,307.2 2,307.2 2,768.7 2,768.7 883.4 883.4 1,766.8 1,766.8 2,208.5 2,208.5 1,766.8 1,766.8 3,621.9 4,153.0

Tab. 4.7: Očekávané důchodové dávky rumunského migrujícího pracovníka ve věku 69 let. Scénář A. Varianta B: hodnota penzijních bodů indexována dle reálné míry růstu HDP

69 69 69 69 69 69 65 65 65 65 65 69

Věk odchodu do důchodu

76

% CZ min. důch. 5.98 5.75 5.55 5.34 5.10 4.90 5.11 5.38 4.90 4.71 4.89 3.84 4.13

% IT min. důch. 2.85 2.74 2.65 2.54 2.43 2.34 2.43 2.56 2.34 2.25 2.33 1.83 1.97

% CZ min. důch. 3.18 3.35 3.51 3.64 3.74 3.82 4.09 3.19 3.45 3.61 3.09 3.84 4.13

% IT min. důch. 1.52 1.60 1.67 1.74 1.78 1.82 1.95 1.52 1.65 1.72 1.48 1.83 1.97

% CZ min. důch. 4.87 4.78 4.72 4.64 4.54 4.48 4.69 4.55 4.35 4.29 4.34 3.84 4.13

% IT min. důch. 2.32 2.28 2.25 2.21 2.16 2.14 2.23 2.17 2.08 2.05 2.07 1.83 1.97

% CZ min. důch. 2.80 2.94 3.11 3.26 3.41 3.54 3.91 2.90 3.19 3.35 3.16 3.84 4.13

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

% IT min. důch. 1.33 1.40 1.48 1.55 1.62 1.69 1.86 1.38 1.52 1.60 1.51 1.83 1.97

% CZ min. důch. 3.39 3.46 3.55 3.63 3.71 3.76 4.13 3.34 3.48 3.58 3.47 3.84 4.13

% IT min. důch. 1.61 1.65 1.69 1.73 1.77 1.79 1.97 1.59 1.66 1.70 1.66 1.83 1.97

% PL min. důch. 3.35 3.30 3.28 3.24 3.19 3.13 3.00 2.90 2.87 2.89 2.71 2.98

% IT min. důch. 2.75 2.71 2.69 2.66 2.62 2.57 2.46 2.38 2.36 2.38 2.23 2.45

% PL min. důch. 1.82 1.99 2.16 2.31 2.44 2.57 1.80 2.10 2.27 1.91 2.71 2.98

% IT min. důch. 1.50 1.64 1.77 1.90 2.01 2.11 1.48 1.73 1.87 1.57 2.23 2.45

% PL min. důch. 2.75 2.77 2.82 2.85 2.88 2.90 2.55 2.60 2.64 2.59 2.71 2.98

% IT min. důch. 2.26 2.28 2.32 2.35 2.37 2.39 2.09 2.14 2.17 2.13 2.23 2.45

% PL min. důch. 1.62 1.79 1.97 2.14 2.31 2.47 1.67 2.00 2.18 1.99 2.71 2.98

% IT min. důch. 1.33 1.47 1.62 1.76 1.90 2.03 1.37 1.65 1.79 1.63 2.23 2.45

% PL min. důch. 1.94 2.07 2.21 2.34 2.47 2.60 1.91 2.16 2.30 2.16 2.71 2.98

% IT min. důch. 1.60 1.70 1.82 1.93 2.03 2.13 1.57 1.78 1.89 1.78 2.23 2.45

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.10: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Polsku. Varianta A: plná valorizace příspěvků podle růstu HDP

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 29+16 30+15 5+31+7 10+21+12 15+16+12 5+21+17 43+0 45+0

Životopis

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.9: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v České republice.

77

% PL min. důch. 3.21 3.04 2.91 2.79 2.68 2.58 2.83 2.57 2.45 2.64 2.09 2.34

% IT min. důch. 2.64 2.50 2.39 2.30 2.20 2.12 2.33 2.11 2.01 2.17 1.72 1.92

% PL min. důch. 1.68 1.73 1.79 1.87 1.94 2.02 1.63 1.78 1.85 1.66 2.09 2.34

% IT min. důch. 1.38 1.42 1.47 1.53 1.59 1.66 1.34 1.46 1.52 1.36 1.72 1.92

% PL min. důch. 2.60 2.51 2.46 2.41 2.38 2.35 2.38 2.27 2.22 2.34 2.09 2.34

% IT min. důch. 2.14 2.06 2.02 1.98 1.95 1.93 1.96 1.87 1.82 1.92 1.72 1.92

% PL min. důch. 1.48 1.53 1.60 1.70 1.80 1.92 1.50 1.68 1.76 1.74 2.09 2.34

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

% IT min. důch. 1.21 1.25 1.32 1.40 1.48 1.58 1.23 1.38 1.44 1.43 1.72 1.92

% PL min. důch. 1.80 1.81 1.85 1.90 1.97 2.04 1.74 1.84 1.88 1.91 2.09 2.34

% IT min. důch. 1.48 1.49 1.52 1.56 1.62 1.68 1.43 1.51 1.54 1.57 1.72 1.92

% PL min. důch. 3.16 2.96 2.80 2.65 2.53 2.41 2.79 2.49 2.33 2.58 1.91 2.19

% IT min. důch. 2.60 2.43 2.30 2.18 2.08 1.99 2.29 2.04 1.91 2.12 1.57 1.80

% PL min. důch. 1.63 1.64 1.68 1.73 1.78 1.85 1.59 1.69 1.73 1.60 1.91 2.19

% IT min. důch. 1.34 1.35 1.38 1.42 1.47 1.52 1.31 1.39 1.42 1.32 1.57 1.80

% PL min. důch. 2.56 2.43 2.34 2.27 2.22 2.19 2.34 2.19 2.10 2.29 1.91 2.19

% IT min. důch. 2.10 2.00 1.92 1.87 1.83 1.80 1.92 1.80 1.72 1.88 1.57 1.80

% PL min. důch. 1.43 1.44 1.49 1.56 1.65 1.76 1.46 1.59 1.64 1.68 1.91 2.19

% IT min. důch. 1.18 1.19 1.22 1.28 1.36 1.45 1.20 1.31 1.35 1.38 1.57 1.80

% PL min. důch. 1.76 1.72 1.73 1.76 1.81 1.88 1.70 1.75 1.76 1.85 1.91 2.19

% IT min. důch. 1.44 1.42 1.42 1.45 1.49 1.55 1.40 1.44 1.45 1.52 1.57 1.80

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.12: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Polsku. Varianta C: valorizace příspěvků podle 0,2 růstu HDP

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.11: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Polsku. Varianta B: valorizace příspěvků podle 0,5 růstu HDP

78

% RO min. důch.

7.18 6.61 6.08 5.53 4.95 4.36 5.89 4.71 4.17 4.69 2.30 2.63

Životopis

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0 2.60 2.40 2.21 2.01 1.80 1.58 2.14 1.71 1.51 1.70 0.83 0.96

% IT min. důch. 3.69 3.61 3.53 3.41 3.26 3.10 3.16 2.90 2.80 2.81 2.30 2.63

% RO min. důch. 1.34 1.31 1.28 1.24 1.18 1.12 1.14 1.05 1.02 1.02 0.83 0.96

% IT min. důch. 5.80 5.40 5.04 4.66 4.26 3.84 4.85 4.02 3.65 4.01 2.30 2.63

% RO min. důch.

2.10 1.96 1.83 1.69 1.54 1.39 1.76 1.46 1.32 1.45 0.83 0.96

% IT min. důch.

3.23 3.15 3.10 3.03 2.95 2.87 2.85 2.67 2.60 2.63 2.30 2.63

% RO min. důch.

% IT min. důch. 1.17 1.14 1.12 1.10 1.07 1.04 1.03 0.97 0.94 0.96 0.83 0.96

3.97 3.80 3.65 3.50 3.33 3.15 3.40 3.03 2.88 3.03 2.30 2.63

% RO min. důch.

1.44 1.38 1.33 1.27 1.21 1.14 1.23 1.10 1.04 1.10 0.83 0.96

% IT min. důch.

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení

Tab. 4.14: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Rumunsku. Varianta B: hodnota penzijních bodů indexována dle reálné míry růstu HDP

5+40 10+35 15+30 20+25 25+20 30+15 5+31+5 10+21+10 15+16+10 5+21+15 41+0 45+0

Životopis

A: zaměstnanec vždy s C: zaměstnanec vždy s D: zaměstnanec vždy s E: zaměstnanec vždy s B: vždy OSVČ platící min75% průměrné mzdy, bez 75% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, 20% 40% průměrné mzdy, bez imální příspěvky přerušení přerušení přerušení přerušení % RO min. % IT min. % RO min. % IT min. % RO min. % IT min. % RO min. % IT min. % RO min. % IT min. důch. důch. důch. důch. důch. důch. důch. důch. důch. důch. 7.12 2.58 3.63 1.32 5.74 2.08 3.17 1.15 3.91 1.42 6.49 2.35 3.49 1.27 5.28 1.92 3.03 1.10 3.68 1.33 5.90 2.14 3.35 1.22 4.86 1.76 2.92 1.06 3.47 1.26 5.29 1.92 3.17 1.15 4.42 1.60 2.79 1.01 3.26 1.18 4.66 1.69 2.96 1.07 3.96 1.44 2.65 0.96 3.03 1.10 4.01 1.45 2.74 0.99 3.48 1.26 2.51 0.91 2.79 1.01 5.78 2.10 3.05 1.11 4.75 1.72 2.75 1.00 3.30 1.20 4.50 1.63 2.69 0.98 3.82 1.38 2.46 0.89 2.82 1.02 3.91 1.42 2.54 0.92 3.39 1.23 2.34 0.85 2.62 0.95 4.48 1.63 2.60 0.94 3.80 1.38 2.42 0.88 2.82 1.02 1.87 0.68 1.87 0.68 1.87 0.68 1.87 0.68 1.87 0.68 2.09 0.76 2.09 0.76 2.09 0.76 2.09 0.76 2.09 0.76

Tab. 4.13: Očekávaný poměr starobního důchodu k minimálnímu důchodu v 69 letech v Rumunsku. Varianta A: hodnota penzijních bodů indexována dle poloviny reálné míry růstu HDP

79

80