! "! KDU-SL a tykoalice. Magisterská práce. Libuše tvrtlíková

!

"!

KDU- SL a ty koalice Magisterská práce

Libuše tvrtlíková

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Kope ek, Ph.D. U O: 182801 Obor: Politologie Imatrikula ní ro ník: 2008

Brno, 2010

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma KDU- SL a

ty koalice vypracovala

samostatn a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brn , 11. 5. 2010

....................................................

Dovoluji si touto cestou pod kovat doc. PhDr. Lubomíru Kope kovi, Ph.D. za vedení a podn tné p ipomínky p i zpracování této magisterské diplomové práce. tvrtlíková Libuše

Anotace: Tato práce si klade za cíl posouzení role K es anské demokratické unie – strany lidové (KDU- SL) v rámci

eskoslovenské

ty koalice v letech 1998 – 2002. V této dob došlo ke

spojení KDU- SL, Unie svobody (US), Ob anské demokratické aliance (ODA) a Demokratické unie (DEU) proti tzv. Opozi ní smlouv

SSD a ODS, která vznikla po

volbách v roce 1998. Základní otázkou zde je, jaké bylo postavení KDU- SL v rámci ty koalice a jaký byl vliv této strany na její fungování. Pro tento ú el budeme v novat pozornost politické krizi na konci roku 1997, p ed asným volbám v roce 1998 a ideovým východisk m, které vedly ke zformování Následn

bude projekt

ty koalice (zejména myšlenky Josefa Luxe).

ty koalice zasazen do teorie opozice podle kritérií R. Dahla.

D ležitou sou ástí práce bude zmín ní míry soudržnosti

ty koalice v dob , jako nap .

senátní volby v roce 1998, smrt Václava Bendy, návrhu duhové vlády a ob anských iniciativ (b hem roku 1999). Dalšími mezníky budou návrh nového volebního zákona v roce 2000 a snaha pozm nit pravomoci n kterých ústavních orgán . Tyto události budou dopln ny o zhodnocení postavení KDU- SL. Zmíníme také Ž árskou a Jarní dohodu, které vedly ke vzniku stínové vlády a volb lídra ty koalice. V záv ru práce se budeme v novat d vod m rozpadu a zhodnocení role lidovc ve ty koalici. The aim of this thesis is an evaluation of a role of Christian and Democratic Union – Czechoslovak People’s Party (KDU- SL) in terms of Four-party Coalition in years 1998 – 2002. At this time a coalition of KDU- SL, Freedom Union (US), Civic Democratic Alliance (ODA) and Democratic Union (DEU) arose as a reaction to the Opposition Contract among SSD and ODS (which was signed after the parliamentary elections in 1998). The basic question in this thesis is: what status KDU- SL had within the frame of Four-party Coalition and what influence KDU- SL had over this coalition. For this purpose we will pay attetion to political crisis at the end of 1997, to precocious elections in 1998 and to ideological resources which led to formation of Four-party Coalition (especially the ideas of Josef Lux). Subsequently the project of Four-party Coalition will be set into the theory of political opposition according to R. Dahl. An important part of this thesis will be a reference to a degree of cohesion of Four-party Coalition at the time of: senate elections in 1998, death of senator Václav Benda, a project of rainbow coalition and civic lead (during 1999). Other terminuses will be: the proposal of a new election law in 2000 and some changes in competences of certain institutional authorities. These events will be completed by evaluation of the role of KDU- SL. We will mention Agreement of Ž ár and Spring agreement which

led to creation of the shadow cabinet and to vote of a leader of Four-party Coalition. At the close we will follow the reasons of disintegration of Four-party Coalition and the role of KDU – SL in it.

Obsah 1) Úvod .............................................................................................................................................. 1 2) Situace KDU- SL po volbách v roce 1996 ..................................................................................... 2 2.1) Podzimní senátní volby 1996 a zadní vrátka lidovc ................................................................ 4 2.1.1) Vnit ní konfliktní linie strany ........................................................................................... 6 2.2) 8. Sjezd strany v Králov Hradci v zá í 1997 ........................................................................... 7 2.3) Politická krize ......................................................................................................................... 8 3) Cesta k p ed asným volbám v roce 1998 ...................................................................................... 12 3.1) B ezen 1998 a Konference KDU- SL v novaná volebnímu programu .................................. 13 3.2) Výsledky parlamentních voleb 1998 a jednání o vlád ........................................................... 14 3.2.1) Spor mezi Luxem a Kasalem .......................................................................................... 16 4) Vznik ty koalice ........................................................................................................................ 19 4.1) Josef Lux a jeho vize o vzniku opozi ní koalice .................................................................... 20 4.2) Zasazení ty koalice do teorie opozice ................................................................................. 24 4.3) Vize versus realita ................................................................................................................. 31 4.4) Výsledky senátních voleb 1998 ............................................................................................. 35 4.5) První pokusy o vybo ení (jednání o rozpo tu) ....................................................................... 36 4.6) Šance na sbližování............................................................................................................... 39 4.7) P ekonala Koalice rozcestí? .................................................................................................. 40 4.8) Svatováclavská ty koali ní dohoda 28. 9. 1999.................................................................... 41 4.9) Další zkouška soudržnosti ..................................................................................................... 43 4.10) Místo dalších zkoušek povzbuzení (pr b h roku 1999)........................................................ 45 5) Návrh volebního zákona, kv ten 2000 .......................................................................................... 47 5.1) Svatováclavská smlouva 2000, Spole n pro zm nu .............................................................. 53 5.1.1) Dominance KDU- SL ................................................................................................... 55 5.2) Pravomoci nejen prezidenta .................................................................................................. 58 5.3) P ímá volba prezidenta.......................................................................................................... 61 6) Listopadové volby 2000 a zm na politické reality ......................................................................... 62 7) Ž árská dohoda (volba lídra ty koalice a vznik stínové vlády) ................................................... 66 7.1) Lidovecké válcování ............................................................................................................. 68 7.2) Spor o Kalouska ................................................................................................................... 70 8) Jarní dohoda ................................................................................................................................. 71 9) Spor Kalousek/Svoboda, jihlavský sjezd a jeho vliv na ty koalici ............................................... 74 10) Problémy a odchod ODA ............................................................................................................ 78 11) Rozpad ty koalice .................................................................................................................... 80 12) Záv r .......................................................................................................................................... 81

P ílohy: ............................................................................................................................................ 86 Seznam použité literatury.................................................................................................................. 87

Po et znak : 179.874

1) Úvod Jako téma mé diplomové práce jsem si zvolila Role KDU- SL v rámci ty koalice. Období let 1998 – 2002 je v naší historii do jisté míry specifickým obdobím zejména kv li existenci tzv. opozi ní smlouvy mezi SSD a ODS. Na jejím základ byl umožn n vznik menšinové vlády

SSD. Byla ale ter em

mnoha kritik, nej ast ji se objevovalo ozna ení jako „nestandardní“ a vyrojily se i stížnosti na její ústavnost. A koli se jednalo pouze o reakci na vzniklou povolební situaci, u n kterých politických stran vyvolala jakousi mobilizaci, která vyústila ve vznik

ty koalice – koalici K es anské a demokratické unie -

eské strany lidové (KDU- SL), Unie svobody (US), Ob anské demokratické aliance (ODA) a Demokratické unie (DEU). Vzhledem k tomu, že doposud nebyla hloub ji rozpracovaná témata jednotlivých stran této koalice, budeme v této práci v novat pozornost jedné z nich – a to KDU- SL. Lidová strana je svou povahou a programem na naší stranické scén výjime ná – dodnes je jedinou otev en k es anskou politickou stranou po roce 1989. Od po átku 90. let prošla vývojem, b hem kterého se ze strany poznamenané aférou s Josefem Barton íkem stala pod vedením Josefa Luxe relevantním stranickým subjektem. Mohli bychom identifikovat t i období, kterými lidovci v 90. letech prošli. V 1. polovin 90. let se stav li do obranné pozice, protože se museli vymezit v i

eské pravici, vydobýt si místo v eskoslovenské sekularizované

spole nosti, a museli si získat pozici i v rámci k es anského politického tábora (nap . v i KDS). Posléze se strana posouvala do politického st edu, ímž reagovala na vzestup

SSD a projevovala v li získat roli pivotální strany

v politickém st edu. R st jejího sebev domí byl završen riskantní hrou v letech 1997/1998, která vyvrcholila jejím odchodem z vlády. Jak ukázaly volby 1998, tato hra byla neúsp šná a skon ila menšinovou vládou SSD. Výzkumnou otázkou tedy bude, jaké bylo postavení lidovc

v rámci

ty koalice a jaký byl vliv této strany na její fungování (z hlediska politického, ale i jejího sm ování). Kv li propojení KDU- SL a cílem této práce i vývoj

ty koalice bude dalším

ty koalice – její institucionální prvky a prom ny.

Nejd íve se podíváme na postavení KDU- SL p ed vznikem

ty koalice, poté

zmíníme události vedoucí k politické krizi v roce 1997 a období do p ed asných parlamentních voleb na ja e 1998. Následn se zam íme na okolnosti vzniku

ty koalice – jednak na vizi Josefa Luxe o politickém opozi ním subjektu, ale i na reálné rozložení sil jednotlivých len a pokusíme se

ty koalici zasadit do

teorie opozice. V novat se budeme obdobím menší, ale i v tší soudržnosti této koalice, jako byly senátní volby v roce 1998, smrt Václava Bendy, návrh duhové vlády, nebo ob anské iniciativy b hem roku 1999. Jako další významný mezník uvedeme návrh volebního zákona v roce 2000 a pokus o zm nu pravomocí n kterých ústavních orgán . Tyto pasáže budou dopln ny o povaze postavení KDU- SL. Dále zmíníme Ž árskou a Jarní dohodu, která vedla ke vzniku stínové vlády a volb lídra

ty koalice. V záv ru pak poukážeme na rozpad

ty koalice, d vod m zániku a zhodnotíme ty koalici jako takovou. Zdroji, které budu pro tento ú el používat, budou zejména: odborná literatura v nující se tomuto (nebo souvisejícím) tématu a období, dále pak denní tisk (noviny a asopisy) a nakonec materiály vlastních stran jako jsou informace ze sjezd nebo programová prohlášení.

2) Situace KDU- SL po volbách v roce 1996 Do voleb v roce 1996 vstoupili lidovci jako relevantní subjekt politické a stranické scény. P ekonání krize z po átku 90. let bylo potvrzeno na podzimním sjezdu v roce 1995, kde byly schváleny nové stanovy a do ela strany op t zvolen Josef Lux. Z hlediska vývoje velkých stran do tohoto období m žeme konstatovat následující. ODS se za ala dostávat do ur ité stagnace a nadále výrazn ji neposilovala své volební zisky. V. Klaus za al tuto podporu ztrácet. To nebylo dáno p ímo jeho osobou, ale spíše kontextem doby. Jeho prostor se zúžil vzhledem k rostoucí nespokojenosti zejména s výsledky ekonomické reformy. Jisté oslabování ODS a postupné vzdalování lidovc za alo prom ovat koali ní vztahy, které se zhroutily v p íštích letech. SSD prošla také vývojem – nejd ležit jší byl v tomto ohledu Královéhradecký sjezd, kde byl do ela strany zvolen Miloš Zeman. Jeho pozice pozvolna sílila a Václav Klaus velice rychle pochopil, kdo bude jeho nejv tší soupe .

SSD posilovala díky pohlcování menších levicových stran a p íchodu

jednotlivc z levicových a st edových politických subjekt . Vyplácela se jí navíc

taktika kritické rétoriky proti innosti vlády a její koncepci transformace, stejn jako oslovování voli , kte í nesouhlasili s jejími doprovodnými jevy. KDU- SL odešla z voleb oproti minulosti posiln ná o 1,8% hlas a 3 mandáty1. Celkovým vít zem voleb se stala Ob anská demokratická strana, za ní se umístila

eská strana sociáln demokratická, tradi ní podporu si udrželi i

komunisté. T sn za KDU- SL se umístila krajn pravicová strana Sdružení pro republiku – Republikánská strana získala ve sn movn

eskoslovenska a poslední stranou, která

zastoupení, byla Ob anská demokratická aliance (viz

Tabulka . 1). Tabulka . 1: Výsledky voleb do Poslanecké sn movny z 31. 5. – 1. 6. 1996 Název strany

Procent hlas

Po et mandát

ODS

29,62

68

SSD

26,44

61

KS M

10,33

22

KDU- SL

8,08

18

SPR-RS

8,01

18

ODA

6,36

13

Zdroj: www.volby.cz Výsledky voleb v roce 1996 poukázaly na konsolidaci stranického spektra, která probíhala od roku 1990 (jak z hlediska okruhu relevantních stran, tak i z hlediska vymezení pozic jednotlivých stran). Na rozdíl od minulých voleb nastala odlišná situace, protože i p es op tovné vít zství ODS nešla obnovit v tšinová vláda ODS – KDU- SL – ODA. Došlo k prom n zisku mandát a koalice, která m la v letech 1992 až 1996 v tšinu (disponovala 105 mandát ), m la v této chvíli jen 99 z 200 mandát . Vznikla tím menšinová vláda, která pot ebovala podporu ze strany SSD. 1

ve volbách do

mandát

eské národní rady v roce 1992 získala KDU- SL 6,28 % hlas a 15

P i sestavování vlády po volbách v roce 1996 cht li lidovci hrát roli st edové a pivotální strany, která bude stát mezi výsledek 18 mandát

SSD i ODS. Koneckonc

(a ideologické vymezení strany) ukázal, že tuhle roli

st edové strany m že fakticky obsadit. Byla vylou ena velká koalice ODS a SSD, podobn Josef Lux odmítl nabídku vstoupit do koalice s SSD, protože se mu zdála neperspektivní2.

SSD proto za ala jednat o podmínkách, za

kterých by tolerovala menšinovou vládu ODS – KDU- SL – ODA3. Pro lidovce byl vstup do této koalice podmín n ziskem 4 ministerských post (8 pro ODS, 4 pro lidovce a 4 pro ODA). Byl to pro n zp sob jak zajistit, aby byli bráni koali ními partnery na v domí. Tato dohoda o paritní vlád (8:4:4) byla nakonec podepsaná na základ jednání koali ních stran 25. – 26. ervna 1996 a na druhý den byla podepsaná koali ní dohoda (vznikla menšinová vláda disponující 99 mandáty a tolerovaná ze strany

SSD). Vyjád ení d v ry umožnil odchod poslanc

za

SSD

z Poslanecké sn movny. Tím kon ila podpora jako taková ze strany

SSD.

Nejednalo se proto o n jaký druh dlouhodobé podpory nebo kooperace, ale pouze o formální umožn ní vzniku této menšinové vlády. Lidovc m tak p ipadly funkce: vicepremiéra a ministra zem d lství (Lux), ministra obrany (M. Výborný), ministra hospodá ství (Jaromír Schneider) a ministra kultury (Jaromír Talí ). Pro ODS byl d ležitý b ezen 1997, protože dva poslanci za SSD odešli (T. Teplík do poslaneckého klubu ODS a J. Wagner se stal neza azeným poslancem) a vláda již nebyla menšinová. 2.1) Podzimní senátní volby 1996 a zadní vrátka lidovc Na podzim roku 1996 se konaly první senátní volby, do kterých se lidovci rozhodli jít spole n s Ob anskou demokratickou aliancí. Pro tento zám r bylo podepsáno Memorandum o spole ném postupu ve volbách do Senátu (web KDU- SL). Rozd lili si obvody, ve kterých kandidovali zástupci 2 3

Šanc 2006:74 Jednalo se hlavn o rozd lení parlamentních výbor

programového prohlášení vlády s programem

a alespo

rámcovou shodu

SSD ( SSD necht la podporovat

program, který by byl v zásadním rozporu s jejich cíly – nap . finan ní spoluú ast pacient nebo zavedení školného na vysokých školách).

bu

pouze KDU- SL nebo ODA tak, aby proti sob

tyto strany

nekandidovaly. Tento postup byl pro koalici KDU- SL a ODA pom rn výhodný. Samotná KDU- SL získala 13 senátor a ODA 7 senátor . Výsledek tak znamenal potvrzení d ležitosti postavení lidovc (viz Tabulka . 2). Tabulka . 2: Výsledky voleb do Senátu v roce 1996 Název strany

Procent hlas

Po et mandát

ODS

39,51

32

SSD

30,86

25

KDU- SL

16,05

13

ODA

8,64

7

KS M

2,47

2

DEU

1,23

1

Nezávislí kandidáti

1,23

1

Zdroj: www.volby.cz D ležité bylo vystupování lidovc

b hem t chto voleb. První kolo

znamenalo výrazný úsp ch ODS, protože jejich kandidáti postoupili do druhého kola v 79 z 81 obvod . Po prvním kole se proto lidovci rozhodli, že budou podporovat n které kandidáty z SSD. Práv tento krok ale nebyl nazírán pozitivn ze strany ODS. Považovali to za taktiku lidovc , která povede k poškození stávající vlády a která podle nich sm uje k p íprav budoucí možné koalice4. Pr b h voleb ukázal jednu d ležitou skute nost: nebyla to pouze KDU- SL, kdo nepodporoval ODS. Menší strany také nepodpo ily kandidáty svého vládního partnera. To bylo jasným d kazem, že koali ní vztahy prod laly zhruba od roku 1994 prudké zhoršení. M žeme také konstatovat, že p estože tento konflikt mezi koali ními partnery nep erostl ve v tší krizi, byl první známkou krize, která vyvrcholila o roku pozd ji. 4

Pšeja 2005:119

2.1.1) Vnit ní konfliktní linie strany Koketování se spoluprací s SSD bylo nejen v této dob

výrazem

vnit ního št pení strany, kde se st etávaly r zné názorové proudy. Nap tí ve stran

totiž existovalo v podstat

konfliktní linie uvnit

po celá 90. léta. I když jsou jakékoliv

strany v podstat

b žnou záležitostí a m žeme je

považovat i za zdroj dynamiky uvnit strany, u lidovc byly tyto spory spíše zaml ovány a potla ovány. Takové jednotné vystupování lidovc bylo siln ovlivn no osobou Luxe a jeho integra ních schopností – zejména v první polovin 90. let, kdy se snažil vytvo it obraz pevné a semknuté strany. Lux se navíc snažil stranu posouvat do st edu politického spektra a prezentovat ji jako alternativu v i stranám levice i pravice – ne na základ své velikosti nebo úsp ch , které by se mohly pomalu blížit úsp ch m t chto dvou stran, ale na základ svého vyd ra ského potenciál , který jim byl p i knut díky p ekro ení 5% volební klauzule a neexistence podobné strany, která by tuto alternativu mohla zt les ovat. Snahu lidovc zt les ovat st ed spektra m žeme také ozna it jako další vývojové období strany, které navazovalo na „obraná skou“ politiku ze za átku 90. let. Další kroky na této cest odrážely r st domn lé síly lidovc . Ve zkoumaném období se tato otázka míry pravicovosti nebo levicovosti strany objevovala nap . na za átku roku 1996, kdy místop edseda Moravskoslezské zemské organizace Libor Ambrozek vystoupil s odkazem na názory moravské

ásti

len

KDU- SL, že je toto k ídlo strany

konzervativn jší než eská ást a že se d razn staví proti jakékoliv spolupráci s SSD5. Na ja e roku 1997 byly zve ejn ny volební preference stran. Podle agentury Factum m ly ješt

na konci dubna ODS a

SSD vyrovnané

preference – ob strany by volilo n co p es 23% voli . V polovin kv tna ale ODS ztrácela a volilo by ji jen 18% voli

( SSD naopak 25%). I vzhledem

k t mto odhad m o posilování SSD Lux ekl, že koalici s ní nem že vylou it a považuje za korektní to íci. Podotkl ale, že to není cíl strany a v tuto chvíli by si takovou spolupráci nep ál6.

lenská základna brn nské m stské

organizace se k t mto možným povolebním krok m staví siln 5

Fiala 2005:46

6

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 2, s. 17.

negativn .

Podle p edsedy m stské organizace Václava Bendy panuje mezi lidovci zásadní nesouhlas s tímto krokem. Dostal prý už n kolik dopis vyjad ujících odhodlání len v p ípad vytvo ení takové koalice stranu opustit7. Tyto spory, které jsou na úrovni ideologické i personální, se v r zných chvílích a vyjednáváních objevují dodnes opakovan . V období existence

ty koalice byla tato št pení d ležitým prvkem,

který ovliv oval jednání strany, což se siln projevilo nap . p i volb lídra ty koalice. Vzhledem k událostem, které lidovce doprovázely b hem existence ty koalice lze íci, že v ní neustále probíhal boj o orientaci strany. V n m se pak st etávaly práv osoby, ale i r zné politické koncepce. Práv vzhledem k tradici prezentace strany jako jednotného a silného subjektu (tedy hlavn takového obrazu na ve ejnosti) bylo p ekvapivé, že se pozd ji (na ja e 2001) dostaly konflikty mezi r znými proudy uvnit KDU- SL tolik na povrch a hovo ilo se dokonce o krizi ve stran . Tuto skute nost m žeme interpretovat dv ma zp soby. Bu

se jednalo o d sledek jisté prom ny strany, která tak

opoušt la staré principy, anebo se jednalo o situaci, která opravdu p esahovala možnosti vedení a vyplavala na povrch ve v tší intenzit . 2.2) 8. Sjezd strany v Králov Hradci v zá í 1997 Ve dnech 27. – 28. zá í 1997 prob hl programový sjezd strany, který byl d ležitý zejména kv li p ijetí vnit ních dokument

vymezujících

sm ování strany – p ijaty byly: K es anskodemokratická politika pro 21. století a Sociální doktrína. Schváleny byly také n které zm ny v konání primárních volbách, které se staly klí em pro výb r kandidát na kandidátní listiny. D ležitost ale spo ívala také v politických ambicích, které si strana od této chvíle p edsevzala. Z projevu Josefa Luxe bylo cítit zvýšené sebev domí, když konstatoval, že se KDU- SL stala t etí nejsiln jší stranou (zmi oval pr zkumy ve ejného mín ní, které podle n j ukazují, že i když se lidovc m ve volbách v roce 1996 nepoda ilo komunisty p edstihnout, v této dob jim již jsou schopní konkurovat) a je podle n j obda ená velkou dávkou zodpov dnosti. Roli strany se snažil zhodnotit ale i kriticky – zejména pak její

7

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 2, s. 18.

ú ast v p edchozí vlád . Konstatoval, že i KDU- SL je zodpov dná za transforma ní kroky, které nevedly správnou cestou. Lux cht l, aby strana v nejbližších letech za ala posilovat - nejen voli sky, ale hlavn

svou ú astí a rolí ve vlád . Lidovou stranu cht l

pozvednout z hlediska politické odpov dnosti za v ci ve ejné. Navazoval tím na Šrámkovo „být u toho“, které podle n j již nesta ilo. Lux cht l posílit stranu natolik, aby byla ješt

více zapojená a aby p evzala ješt

v tší díl

odpov dnosti, ím by nejen byla u toho, ale hlavn by „to tvo ila“ – obsah politiky. Lux vystupoval velmi sebev dom : „Jsme p ipraveni p evzít v tší díl zodpov dnosti, vyhrát komunální volby a výrazn ji usp t i v parlamentních volbách,“8. Zmi oval pak hlavn

n které problémy, které by podle n j

pot ebovaly napravit. Jednalo se nap . o: do ešení privatizace (hlavn kupónové varianty; nalézt konkrétní vlastníky, kte í budou schopní p inést kvalitní management a splnit rozvojové cíle), podporu tvorby zdroj

na

restrukturalizaci a modernizaci podnik (nap . snížením da ových sazeb pro podnikatelskou sféru, zrychlením odpis

investic, da ovými nebo celními

úlevami p i po izování moderních technologií), reformu da ového systému (p esun da ové zát že od p ímých daní k nep ímým), podporu exportu (formulování konkrétních exportních program ), v tší uplatn ní domácí produkce, nebo zohledn ní majetkových pom r v sociálním systému. Snaha o získání v tšího dílu zodpov dnosti se od této chvíle za ala projevovat sebev domým vystupováním lidovc a povahou jejich vztah ke koali ním partner m, které se nebáli kritizovat a zp sobili dokonce pád vlády. 2.3) Politická krize Pro další vývoj událostí a postavení lidovc m ly zásadní vliv zm ny spojené zejména s ekonomickou situací. Pozd ji m ly vliv i na fungování vládní koalice. Na tomto základu byly p ijaté dva ekonomické balí ky: Korekce hospodá ské politiky a další transforma ní opat ení p ijaté vládou R 16. 4. 1997 a Stabiliza ní a ozdravný program vládní koalice p ijatý 28. 5. 1997 p edsedy ODS, KDU- SL a ODA. Ob

tato opat ení bránila

prohlubování státního dluhu, a to skrze ujednání, která obsahovala – jednalo se 8

Lux chce prosadit další sociální opat ení, MF Dnes, 29. 9. 1997.

nap . o vyrovnání státního rozpo tu, udržení dosavadní tendence vývoje cen, provedení zm n hospodá ské politiky a redukce rozpo t v tšiny ministerstev, snížení výdaj

státního rozpo tu, nebo zmrazení mezd v rozpo tové sfé e.

Špatný ohlas ve spole nosti spustil et zec vládních konflikt , které nakonec vyústily ve vládní krizi9. Práv další reakce politických stran v i t mto opat ením byly asto rozn tkou pro vyhran né postoje. Jednalo se hlavn o jejich názory na pln ní t chto balí k , které se postupem asu ješt více vyhrocovaly. Pro lidovce nastala doba, která mohla ukázat, jak moc cht jí p ebírat zodpov dnost: zem se nacházela ve špatné hospodá ské situaci, pravicové strany za aly inklinovat spíše k vnit ním krizím a ke ztrát d v ryhodnosti u ob an ( SSD rostou preference) a sociální demokraté byly stranou, která o sob za ala dávat v d t. Celé situaci ješt více nahrávaly špatné vztahy mezi koali ními partnery. Josef Lux asto prohlašoval, že bu

dojde ke zm n vládní politiky,

nebo dojde ke zm n koalice. Ke konci m síce zá í 1997 však tyto výroky nem ly p íliš hmatatelnou podobu, Lux se necht l souhlasn

vyjad ovat

k tomu, zda by byli lidovci schopní z vlády odejít a spíše tyto zm ny v koalici sm oval k vým n p edsed , zm nám v p ijatých dokumentech apod. Aby lidovci naplnili, co si p edsevzali na sjezdu, rozehráli velmi riskantní hru, protože doposud nebylo z ejmé, jestli bude strana dostate n silná na to, aby mohla využívat nátlak v i partner m k posilování vlastní pozice. Za ali podnikat praktické kroky: vyžadovali, aby se uskute nila koali ní konference, která by zhodnotila dosavadní pln ní ekonomických opat ení, p ípadn sjednala nápravu. Nátlak na uskute n ní konference se nesetkal s p íliš velkým ohlasem, p esto za ala ekonomická otázka vztahy uvnit koalice prom ovat. Lux na rozdíl od ostatních neustále konstatoval, že nedochází k pln ní p ijatých ekonomických balí k

10

prohlášení vlády již nevychází z reálných požadavk

a že programové a situace11. Navíc

obvi oval koali ní partnery z toho, že jejich nedostate ná ochota k týmové práci a vnitrostranické problémy m žou za špatné fungování koalice. 9

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 2, s. 5 – 6.

10

Lux chce prosadit další sociální opat ení, MF Dnes, 29. 9. 1997.

11

Lidovci požadují nové programové prohlášení vlády, Práce, 25. 10. 1997.

Uskute n ní konference bylo po áte ní podmínkou, kterou za al Lux podmi ovat setrvání lidovc

ve vlád . Pokud by se neuskute nila, hrozil

odchodem a pádem vlády. Takové jednání vyvolalo negativní reakce na ú et lidovc . Místop edseda ODA Michal Prokop hovo il o zaje ích úmyslech lidovc a zp sobu, jak se snaží rozbít koalici a p emluvit strany k p ijetí více prvk sociáln -tržního hospodá ství. estmír Hofhanzl z ODA na adresu Luxe prohlašoval, že: „Lux se snaží uhrát co nejvíc, aniž by znal mravní hranici svých krok .“12 V. Klaus ekl, že se ze strany lidovc jedná dokonce o diktát13 a jejich rétorika pro n ho (a celou ODS) byla znamením, že se v budoucnu mohou lidovci zachovat jakkoliv. Koali ní vztahy byly asi nejsiln ji poznamenané osobními animozitami mezi Luxem a Klausem. Lux byl ochotný dál setrvávat v koalici, která by m la stejné složení, ale neangažoval by se v ní Klaus – Lux Klause kritizoval za nedostate né pln ní ekonomických balí k , a neochot kolektivn jednat o náprav (tato ochota by podle Luxe mohla zvednout i akceschopnost vlády). Kv li t mto výtkám byl také Klaus Luxem n kolikrát vyzýván, aby odstoupil. Tyto výzvy se ale nedo kaly požadované reakce. Neustálé spory s ODS a Klausem vyvolaly náznaky Luxe, že m že dojít k p íklonu jeho strany k SSD. To samoz ejm vyvolalo projevy nesouhlasu

ásti strany, která byla proti

spolupráci s levicí. Ve prosp ch Luxe hrálo Klausovo autoritativní chování, které se st etávalo se stále menším pochopením nejen u lidovc . Nátlak na koalici znamenal ze strany lidovc za átek hry, kterou byli nuceni rozehrát, pokud opravdu cht li zm nit svou pozici a stát se tv rcem politiky. V p ípad lidovc je ale pot eba mít vždy a pam ti, že to byl krok velice riskantní – pokud by se jim poda ilo stát se iniciátorem zm n, ale neusp li by, mohl by pro n tento neúsp ch znamenat také vnit ní ot es strany. I když se jim zde nabízela velká možnost vyt žit z této situace podporu, bylo t eba zhodnotit jejich sílu bez velkých o ekávání. I když m li lidovci velké ambice a plány, které cht li prosadit, byli stranou spíše slabou, která nem že být schopná dostát všem cíl m. Doposud se vymezovali na základ chyb, které

12

Koali ní konference nadšení nevzbudila, ZN, 1. 10. 1997.

13

Lux dal vlád n ž na krk, Právo, 25. 10. 1997.

d lali ostatní, než na tvorb

samostatné politiky14. Nad pln ním ultimát

spojenými s ekonomickými balí ky se tak vznášela skepse. Schopnosti Josefa Luxe, a už se jakkoliv d íve osv d ily, nenazna ovaly, že by sta ily na tak velké sousto. Pomyslnou poslední kapkou ve vyhrocených vztazích v rámci koalice (i uvnit ODS) bylo odhalení skandálu s financováním ODS. Jednalo se o sponzory strany – za jmény Lájose Bácse a Radjiva Sinhy se skrýval bývalý tenista a sou asný podnikatel Milan Šrejber. Ten m l údajn (!) dát stran sedm milión , z ejm za privatizování T ineckých železáren. Jednalo se ale stále pouze o spekulace. Jiné odhalení íkalo, že má strana ve Švýcarsku tajné konto, které slouží k financování její politiky. Na základ t chto finan ních skandál

byl Klaus vyzván už i ze strany Jana Rumla a Ivana Pilipa

k rezignaci. Obvi ován už nebyl jen ze špatného fungování koalice, ale i z ohrožování základ politického systému15. Od této chvíle m ly události výrazný spád. 27. listopadu 1997 Josef Lux naposledy vyzval Klause k vy ešení finan ních skandál – jinak hrozil okamžitým odchodem z vlády. Klaus tuto výzvu odmítl a odlet l do Sarajeva na zasedání St edoevropské iniciativy. Ješt týž den Josef Lux svolal zasedání vedení strany, které m lo rozhodnout, zda setrvají ve vlád . Mezitím ho k rezignaci vyzvali i ministr financí Ivan Pilip a bývalý ministr vnitra Jan Ruml. Ve er Josef Lux oznámil, že vedení rozhodlo o odstoupení z Klausovy vlády. 29. listopadu 1997 p edal Lux Klausovi osobn demisi ty ministr za KDU- SL. Demisi doru ili i ty i minist i za ODA. Tímto byla dovršena roztržka KDU- SL s ODS, ale i ODA s ODS. Václav Klaus nem l jinou možnost než abdikovat z funkce p edsedy strany i premiéra, což ud lal 30. listopadu 1997, a vláda padla16. Konec jeho druhé vlády neznamenal jen konec spolupráce s lidovci a aliancí, ale i propad preferencí ODS.

14

Lidovecká rána do stolu, MF Dnes, 29. 9. 1997.

15

Tabery 2006:21

16

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 5, s. 7.

3) Cesta k p ed asným volbám v roce 1998 Datum pro p ed asné volby bylo stanovené na

erven roku 1998.

Vyjednáváním o sestavení vlády (která byla pov ena prozatímním výkonem funkce) byl 8. prosince 1997 prezidentem jmenovaný J. Lux. P edsedou této vlády byl nakonec 16. prosince 1997 jmenován Josef Tošovský. Od 2. ledna 1998 byla jmenovaná vláda, ve které lidovci formáln disponovali t emi k esly, nicmén v ní byly i osoby KDU- SL názorov blízké (M. Bursík, Z. Roithová, J. Sokol), takže faktická síla strany byla ješt v tší. Luxovi se zvedla prestiž, když byl Havlem pov en zahájením vyjednávání o nové vlád . Podle Luxe pak m ly být hlavními úkoly p echodné vlády tyto body: p íprava na vstup do NATO, integrace do Evropské unie, posílení d v ry lidí v politiku, zavedení majetkových p iznání pro politiky, privatizace bank, konec vazeb mezi politikou a byznysem, zlepšení práce soudnictví a nahrazení konfronta ního zp sobu jednání politikou dialogu a fenoménem pokory17. D ležitá by m la být kontinuita z ásti programová i personální. Další útoky a spory mezi Luxem a Klausem pokra ovaly i nadále: Lux byl napadán, že se snaží vytvá et dojem, že jsou lidovci siln jší než je tomu ve skute nosti, a Klaus byl atakován kv li snaze prosadit v tšinový volební systém18. Vztah s vládou Tošovského byl pro lidovce vizitkou. KDU- SL poskytovala této vlád významnou podporu už tím, že byla schopná jednat se všemi podle pot eby a aktuální situace. Dokázala se tak podílet na rozhodnutí, ímž dostála své proklamované snaze zvýšit podíl odpov dnosti, kterou bude mít za p ijatá rozhodnutí. D ležitými zm nami v této dob procházela p edevším ODS. Byly vyvrcholením dlouhodob jších neshod uvnit strany, které byly hmatatelné již od léta 1996. Na po átku srpna vystoupil Josef Zieleniec s názorem, že by strana m la zm nit politický styl a otev ít i debatu o personálních zm nách na vysokých postech19. Spory uvnit strany se projevily b hem politické krize na 17

Lux chce udržet kontinuitu vlády, Lidové noviny, 9. 12. 1997.

18

Klaus napadl Luxe a prosazuje v tšinový volební systém, Lidové noviny, 18. 12.

1997. 19

Kritika zapadala do širšího kontextu: koali ní problémy spojené se senátními

volbami v roce 1996, názorové neshody uvnit

strany, objevující se problémy

podzim roku 1997 a po átku roku 1998. Josef Zieleniec rezignoval z funkce ministra zahrani í a místop edsedy ODS a ze strany odešel 24. íjna 199720. Odchod duchovního otce strany byl velkým p ekvapením ale také d kazem, že spory uvnit ODS jsou opravdu vážné. Lux se po setkání se Zieleniecem vyjád il, že sdílí jeho míru nespokojenosti21. Odchod Zieleniece z vlády byl negativn

vnímán i ODA, která za vládu bez n ho odmítla p evzít

zodpov dnost22. Po tomto vnit ním rozkolu uvnit strany a finan ním skandálem ODS došlo ástí strany (zejména pak J. Rumlem a I. Pilipem) k pokusu svrhnout Klause z vedení strany. To bylo neúsp šné, vyvrcholilo to tedy k odchodu nespokojené ásti strany, která 22. ledna 1998 založila Unie svobody. 3.1) B ezen 1998 a Konference KDU- SL v novaná volebnímu programu P ed volbami Lux inklinoval k povolební spolupráci s SSD a Unionisty. Podle Taberyho vyšlo najevo, že se p ed t mito volbami Josef Lux snažil p esv d it Jana Rumla a unionisty, aby šli s lidovci do voleb spole n . K tomu se snažil p esv d it i Josefa Tošovského, který se v této dob t šil zna né popularit , aby kandidoval na kandidátce n které z t chto stran, ímž by zvýšil po et možných hlas . Lux argumentoval tím, že si jednotliví lenové p echodné vlády získali u spole nosti zna nou podporu. Tato oblíbenost by podle n j m la znamenat jisté vít zství v p íštích volbách23. Spolupráce s lidovci ale ztroskotala na odmítnutí ze strany Unie svobody i Tošovského. s financováním a nakonec i zm ny ve stranickém systému (rovnocenným protivníkem se stává SSD a zaniká nebo se marginalizuje ada d íve parlamentních subjekt ). 20

Jednalo se hlavn o jeho malých možnostech jak se spolupodílet na chodu strany –

zejména se jednalo o jmenování kandidáta ODS na funkci ministra vnitra a o ekonomické ízení strany, kdy se p ijímaly zásadní rozhodnutí bez jeho v domí (Tabery 2006:20). 21

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 4, s. 20

22

Poslední události mohou zp sobit pád vlády, Lidové noviny, 24. 10. 1997.

23

IVVM: Tošovský je stále nejd v ryhodn jší, Právo, 21. 4. 1998.

Jan Ruml argumentoval tím, že je Unie nová strana, která se hned nem že vrhat do strany jiné. Cht l pro svou stranu získat as na její vnit ní vývoj a etablování ve stranickém spektru. Necht l, aby se ihned po svém vzniku rozplynula v jiné koalici a ztratila tak svou identitu a o ekávanou jedine nost. Josef Tošovský spolupráci odmítl z toho d vodu, že necht l v politice z stávat delší dobu nebo se v ní angažovat ješt více. Po volbách se cht l vrátit zp t do funkce p edsedy eské národní banky. 3.2) Výsledky parlamentních voleb 1998 a jednání o vlád P ed asné volby z ervna 1998 vyhrála poprvé SSD. Její vít zství ale nebylo jednozna né, protože nebyla schopná sestavit koali ní vládu, která by v Poslanecké sn movn disponovala v tšinou. Na druhém míst se umístila ODS, za nimi tradi n KS M, KDU- SL a jako poslední se umístila nová US (viz Tabulka

. 3). Do parlamentu se nedostali: Sdružení pro republiku-

Republikánská strana

eskoslovenska (SPR-RS ) ani D chodci za životní

jistoty (DŽJ), jejichž zisky byly po dobu volební kampan výzkumy ve ejného mín ní nadhodnocované24. Tabulka . 3: Výsledky parlamentních voleb z 19. – 20. ervna 1998 Název strany

Procent hlas

Po et mandát

SSD

32,31

74

ODS

27,74

63

KS M

11,03

24

KDU- SL

9

20

US

8,6

19 Zdroj: www.volby.cz

Prezidentem Havlem byl pro sestavení vlády pov en Miloš Zeman. Celé vyjednávání o budoucí podob vlády bylo ovlivn no mnoha faktory. Jak uvidíme níže, jedním z nich byly osobní animozity. Zeman nejd íve zahájil jednání mezi SSD a malými stranami (bez KS M, u které p etrvávala dohoda 24

www.volby.cz

o vylou ení).

SSD s KDU- SL a US by disponovali 113 mandáty. Miloš

Zeman se na unionisty a lidovce obrátil s nabídkou vstoupit do spole né koalice a nabízel 4 k esla pro unionisty a 4 k esla pro lidovce spolu s postem p edsedy vlády. Pro rozhodování ale byly d ležité nevraživosti mezi Zemanem a Rumlem, které se objevily již p ed volbami, když Zeman Rumla obvi oval ze spiknutí a podobných nepodložených úmysl , které v tšinou vznikaly na základ spekulací a manipulací s informacemi25. Z podobných d vod se Ruml stav l kategoricky za odmítnutí spolupráce s SSD jako takovou, což slíbil již p ed ervnovými volbami. Vztahy mezi

SSD a US byly krom vztah mezi

jejími p edsedy ovlivn né jist také ideologickou vzdáleností stran, protože se jednalo o vztah mezi levicovou ( SSD) a pravicovou (US) stranou. Rumlovo odmítání spolupráce s SSD m lo v jeho stran v tšinovou podporu, ale byly tak i odp rci tohoto jednání, jako nap . Vladimír Mlyná . Je zajímavé, jakou rychlou prom nou prošly názory SSD na možnou povolební spolupráci. Ješt v dubnu po tajném hlasování úst edního výkonného výboru

SSD Miloš

Zeman prohlašoval, že Unie svobody je nositelem všeho špatného, co bylo v minulé vlád

a že koalice s ní by pro

SSD znamenala politickou

sebevraždu26. Rumlova neoblomná pozice vyvolala reakce u dalších osobností. Josef Lux se stav l pro vytvo ení koalice

SSD, KDU- SL a US, a proto se

snažil Rumla p emluvit ke zm n názoru27. O stejnou v c se pokusil i prezident Havel, který ho p emlouval, a zm ní názor. Vše bylo marné. Navštívil ho dokonce kardinál Miloslav Vlk, ale ani ten neusp l. Za Rumlovým chováním se skrývala jeho osobní nad je, že po neúsp ších bude sestavením vlády pov en Klaus a s ním do pravicové vlády p jde28. To byl ale mylný názor. P estože se ješt po sjezdu ODS v Jihlav (4. 4. 1998) Klaus nebránil možné budoucí vlád s KDU- SL a US, situace se 25

v roce 1997 se objevil skandál s tzv. Zemanovým kuf íkem. Materiály z tohoto

kuf íku m ly obsahovat informace o nezákonném propojení ministerstva vnitra s tajnou službou. Podklady ale byly nejspíš falzifikáty a jediným cílem m lo být o ern ní našich bezpe nostních složek. 26

Miloš Zeman dostal d v ru a jde po krku Unii svobody, Slovo 6. 4. 1998.

27

Lux jednal s Rumlem o koalici, Právo, 22. 6. 1998.

28

Tabery 2006:35-36

nyní pro ODS radikáln

zm nila29. Po volbách ODS necht la jednat ani

s lidovci, které nazývala „hady“ a ani s unionisty, kte í pro ni byli „zrádci“. Jestliže by vznikla koalice s KDU- SL, cht l jim Klaus nastavit takové podmínky, které by pro n byly nevýhodné (neobsadili by post premiéra, disponovali by menšinou ministr

a nemohli by podávat ani pozm ovací

návrhy k vládním p edlohám zákon ). Lidovci tyto podmínky chápali jako vydírání ze strany ODS30. D ležit jší pro n však bylo, že takovou koalici odmítali, pokud bude v ODS stále p sobit Klaus31. To z jejich strany nenazna ovalo jakoukoliv ochotu d lat p ílišné ústupky a výtky v i Klausovi inily tuto koalici nemožnou. Ani unionist m Klaus nep edložil jasný návrh, ale podmínil ho - požadoval od nich záruky loajality. US naopak požadovala neú ast jeho osoby ve vlád . To samoz ejm vedlo ke zcela efektivnímu zablokování vyjednávání32. Odmítnutí koalice ze strany US (s SSD) a KDUSL (s ODS a Klausem) v podstat znemožnilo další postupování k sestavení koali ní vlády, která by disponovala v tšinovou podporou. 3.2.1) Spor mezi Luxem a Kasalem Jak jsme vid li d íve, otázku spolupráce s SSD reprezentovaly r zné frakce uvnit KDU- SL. Možné povolební koalice se proto staly p edm tem vyjednávání ješt p ed volbami. V t chto sporech týkajících se vztahu k SSD byly hlavními osobnostmi Josef Lux a Jan Kasal. Josef Lux (za ním další lenové strany jako nap . Cyril Svoboda, Petr Rybá , mluv í Role ková nebo Orel) zastával pozici, která by do budoucna umožnila spolupráci se sociálními demokraty33. Lux nebyl kritický v i posunu doleva, protože to bylo v souladu s povahou strany, jakožto d razem na sociální stránky fungování spole nosti. Více

problematické

pro

n j

bylo

posouvání

doprava,

které

29

Klaus zve Luxe a Rumla do povolební spolupráce, Slovo, 6. 4. 1998.

30

ODS podmínila ú ast ve vlád Klausem a v tšinou ministr , Právo, 4. 7. 1998.

31

Trojan 2008

32

Ruml pohrdl Zemanovými ústupky a poh bil koalici s lidovci a

p íliš

SSD, Právo, 3. 7.

1998. 33

SSD – KDU- SL – US, Lidové noviny, 21. 6. 1998; Respekt, 20. 4. 1998: eská

CDU se nekoná.

nekorespondovalo s jeho zám ry a orientací strany. Luxova inklinace k povolební spolupráci s SSD se setkala i s podporou od Cyrila Svobody, protože koalice SSD, KDU- SL a US by disponovala 113 mandáty – zatímco koalice ODS, KDU- SL a US by m la pouze 102 mandát . Protože si byl ale Lux v dom toho, že jeho názory na tuto spolupráci nemají plnou podporu ve stran , snažil se varovat, aby nedošlo k panice z možné spolupráce se socialisty. Za pravicové úvahy byl kritizován místop edseda strany Jan Kasal. Podle Luxe se stranu snažil p íliš násiln tla it doprava. Krom silného proudu stav jícího se za spolupráci s SSD existoval ve stran i proud opa ný, který zastupovali práv Kasal nebo nap . Holá . Ti se naopak snažili p iklán t k ob anským demokrat m a odklán t se od levice. Jan Kasal dokonce prohlásil, že pokud strana p istoupí na ekonomický program SSD, bude to na emigraci34. Stejný názor (tedy vytvá ení spíše pravost edových koalic) m ly také regionální organizace KDU- SL – zejména pak jihomoravská krajská organizace35. Proto se n kte í lenové strany snažili, aby byla obnovena d v ra v pravici a aby se strany z bývalé koalice daly dohromady36. Zajímavostí m že být také konstatování, že ješt v roce 1997 p ed parlamentními volbami v 1998, Kasal zmi oval možnost vzniku velké koalice SSD a ODS a varoval p ed ní37. V této dob se ale jednalo pouze o úvahy, které zatím nem ly opodstatn ní. Jak je vid t, tato možnost se nakonec stala. Názory a jednání o tom, s kým p jde strana po volbách do koalice, procházely prom nami a st ídav

docházelo k p íklonu na jednu nebo na

druhou stranu. Bylo to výsledkem spíše momentální p evahy n kterého z k ídel ve stran . I p es nejr zn jší bariéry, a už osobnostní nebo ideologické, se Václav Klaus rozhodl, že jeho strana podpo í menšinovou vládu

SSD. Toto

rozhodnutí polekalo i prezidenta Havla, který se naposledy pokusil zasáhnout 34

Lux napadl Kasala, který nechce do koalice se sociálními demokraty, Lidové

noviny, 13. 2. 1998. 35

Fiala, Foral, Kone ný, Marek, Pehr, Trapl 2008:482; Lidovce d sí p edstava blížící

se koalice se sociálními demokraty, Lidové noviny 20. 1. 1998; Lux kritizoval místop edsedu Kasala a Rumlovu Unii svobody, Právo 13. 2. 1998. 36

Lidovci necht jí vládnout se Zemanem, Lidové noviny, 20. 1. 1998.

37

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 2, s. 17.

do d je, ale marn . Dne 9. ervence 1998 byla mezi SSD a ODS podepsaná Smlouva o vytvo ení stabilního politického prost edí v eské republice, která umožnila SSD sestavit vládu vým nou za práva ODS na významné posty38. Na této smlouv stojí za povšimnutí n kolik prvk . Byla uzav ena na dobu neur itou, takže nikde nebyla omezená její asová platnost. Z tohoto d vodu se mohlo zdát, že se z ní stane projekt p esahující jedno volební období. Tolerance vlády SSD ze strany ODS pak prob hla vým nou za posty: místop edsed

obou komor Parlamentu ( l. II. Smlouvy), vedoucí místa

kontrolních orgán Poslanecké sn movny (Komise pro kontrolu BIS, Komise pro kontrolu vojenského obranného zpravodajství) a místo p edsedy rozpo tového výboru ( l. V. Smlouvy). Diskutovaný byl l. VI., který stanovil, že: „Výše jmenované strany se zavazují, že v pr b hu volebního období Poslanecké sn movny žádná z nich nevyvolá hlasování o ned v e vlád ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpušt ní Poslanecké sn movny, a budou-li takové návrhy p edloženy jiným politickým subjektem, nepodpo í je hlasováním.“ Tento bod byl ostatními stranami napadán z hlediska významu politické opozice, která tím podle nich ztratila na plnohodnotném významu. Na tyto výtky lze ale namítnout, že Opozi ní smlouva ve stejném lánku ihned dodává, že v p ípad

hlasování o jednotlivých zákonech (všech v etn

rozpo tu) nejsou strany zavázané hlasovat ur itým zp sobem nebo v n em zájmu. Strany tak nevytvo ily žádnou koalici, která by znemož ovala plnohodnotnou funkci politické opozice. Z hlediska budoucích krok pak tato smlouva reagovala na nep íjemnou situaci op tovn vzniklou po volbách, když se smluvní strany zavázaly, že p edloží návrh zákon , které posílí význam výsledk

sout že politických stran. Jednalo se o úpravu prvk

volebního

zákona, který by posiloval zisky velkých stran na úkor malých v tom smyslu, aby nedocházelo k patové situaci.

38

M. Zeman se s V. Klausem dohodli, Hospodá ské noviny, 7. 7. 1998.

4) Vznik ty koalice D vodem, pro byla najednou podoba opozice natolik diskutovaná a vedla k semknutí menších stran do koalice, vycházela z nazírání na Opozi ní smlouvu jako takovou. Zdálo se, že podstatou problému vnímání Smlouvy nebyl ani tak její obsah, jako spíše symbolické chápání. Prvním d vodem, pro byla Smlouva a podpora

SSD ze strany ODS vnímána jako n co, co je

pot eba zni it a znemožnit, byla prohra o ve ejnou interpretaci této smlouvy. Byla považovaná za n co nového, co doposud nebylo zrealizované a musí být z podstaty v ci špatné. S tím souvisí druhý d vod, a to vznik Smlouvy b hem krátkého období. Byla výsledkem povolebních jednání, nikoli n eho, co zde krystalizovalo již delší dobu. Byla to rychlá reakce na povolební situaci, která za ala být chápaná jako n jaké spiknutí ze strany SSD a ODS. Opozi ní smlouva ale nebyla žádné spiknutí. Vzhledem k nastalé situaci po volbách bylo zapot ebí hledat ešení, které by umožnilo sestavit vládu. Situace, kdy vznikne menšinová vláda podporovaná jinou stranou, není v politické praxi nic neobvyklého, nebo n co, co by m lo být doprovázeno zavržením, odsouzením a mobilizací ostatních stran. N co podobného se však stalo. Smlouva a ujednání byla ozna ovaná jako protiústavní a odp rci se ji snažili zni it. Malé strany, které byly z této politické hry vytla eny, m ly podobný pocit, že jí musí „zabránit nebo znemožnit“. Z hlediska teorie koalic bývá období Opozi ní smlouvy považované za skrytou velkou koalici39, nebo za klasickou koalici stran40 vzhledem k jejich vztahu, který neodpovídal klasickému vztahu mezi vládou a opozicí. Miroslav Novák41 období t chto let rozvíjí a kvalitativn

rozlišuje mezi dobou spadající p ed uzav ení tzv.

toleran ního patentu (Spole né prohlášení delegací ODS a SSD ze dne 14. 1. 2000) a po n m. Z jeho pohledu se do této doby jednalo pouze o klasickou menšinovou vládu (a žádný druh koalice). A to hlavn proto, že ODS byla stranou, která SSD v parlamentu podporovala ze všech nejmén . Od uzav ení toleran ního patentu však došlo k zásadní zm n fungování – byla vytvo ená parlamentní koalice SSD a ODS. Toleran ní patent uzavíral p t dohod, které 39

Klíma 2001: 15-29

40

Kubát 2000:100

41

Novák 2004:331-334

se týkaly mimo jiné i spole ného hlasování na p d Poslanecké sn movny, nap . i u státního rozpo tu. K tomuto rozlišování dvou období Opozi ní smlouvy bychom se mohli p iklonit – spolupráce

SSD s ODS procházela

zm nou, která m la d ležitý vliv na její chápání. 4.1) Josef Lux a jeho vize o vzniku opozi ní koalice Josef Lux neuvažoval o politické scén a jejímu rozložení poprvé a ko eny takových tendencí v uvažování m žeme zaznamenat ve druhé polovin 90. let, kdy se dostal do lehce filozofické polohy. Na sjezdu v roce 1997 hodnotil danou spole enskou a politickou situaci jako stav, který pot ebuje kvalitativní zm nu. Podle n j nastal as, aby se lidé pokusili žít život v pravd . Tato prom na by se m la týkat všech bez rozdílu, jedin tak podle n j mohlo dojít k opravdové zm n . Pravdu by m li íkat zejména odpov dní lidé a ostatní by se nem li bát si ji p iznat. Podle n j je to jasný projev všech dosp lých, kte í v dí, co s sebou p ináší svoboda42. V této dob se jeho úvahy o pravd inspirují Havlovým životem v pravd . Ve své eseji Moc bezmocných z roku 1979 hovo í o ´život v pravd ´ jako o uv dom ní si dosavadního života ve lži, který jsme žili b hem komunistické éry. Je to uv dom ní, které nevychází z politického rozhodování ani není iniciátorem takovéto úvahy. Je to oblast ist spole enská, ve které k této prom n dochází. Tyto úvahy probíhají v každém jednotlivci zvláš . Každý si musí svou vlastní existencí projít takovým obratem a uv dom ním si, jaký život nás d íve obklopoval. Na tomto základ pak prob hne zm na a obrat spole nosti k lepšímu, tedy i k vytvo ení kvalitativn lepšího a spravedliv jšího politického uspo ádání. Pro Havla je pak politická moc nástrojem k prosazení práv tohoto života v pravd , není to prost edek k ízení spole nosti. Podobnosti Luxových a Havlových úvah o uv dom ní si nutnosti pravdy nejsou identické a jejich finální projevy nejsou stejné. Havel sm uje mnohem dál, p emítá nad správným politickým uspo ádáním, odmítá klasickou parlamentní demokracii i existenci masových politických stran. Lux pouze využívá tento koncept, aby poukázal na dobová specifika, která podle n j vyžadují jistou prom nu, uv dom ní a jiný p ístup k tvorb politiky. 42

Lux, Sjezd strany 1997

Ve svých názorech na obecné fungování demokracie odkazoval Lux na nekon ící diskuzi svobodných ob an . To je jádrem demokracie – neustálé p emítání o tom, jaké uspo ádání je nejlepší pro obecné blaho, jaká by m la být pravidla, která ho budou ídit a podobn . K zapojení ob an do rozhodování došlo samovoln s uzav ením opozi ní smlouvy a otev ením otázky o ob anské spole nosti. Pokud nic jiného, byly to bezpochyby aktivity, které napomohly získat podporu jakýmkoliv subjekt m, které se rozhodly oficiáln vystoupit proti této smlouv . Koncept sociáln tržního hospodá ství byl dopln n vizí o ob anské spole nosti (delegace moci samosprávám, spolk m a profesním sdružením), která byla ve stran diskutovaná již v první polovin 90. let. V roce 1998 se z ní stal koncept, na kterém brzy stav la vzniklá koalice stran a kterého by mohla dostate n využít ve sv j prosp ch. Práv takový program cht la nabídnout tato budoucí t etí síla 43. Luxovy úvahy (jak už víme z minulých let) nebyly omezené pouze na fungování samostatné KDU- SL, ale dokázaly pronikat i mimo stranu. To se projevovalo v inklinaci k rozhodování se na základ sou asné politické situace a rozložení podpory spole nosti. Zde m žeme jasn

rozpoznat, jak Lux

uvažoval. Necht l se vázat pouze na nejsiln jší strany, které z voleb vycházejí, ale cht l maximáln využít dané situace (stejn jako politické krize na konci roku 1997), která nabízela výhodnou spolupráci vedoucí k posílení zisku ve volbách. Pružnost jeho uvažování se projevovala již d íve v 90. letech, když razil p esv d ení, že pro stranu bude výhodné, pokud bude nabírat d ležité osobnosti. Jeho cílem bylo otev ít stranu významným nebo významn jším lidem, kte í již n co dokázali a mohli stran p inést erstvý vzduch, nápady, ale samoz ejm i popularitu. Jak sám ekl: „Oni všichni nám umož ují vystupovat se stále pevn ji zakotvenými stanovisky, p ekonávat úzce stranické pohledy a hledat otev ená a ší e p ijatelná ešení. V tom spat ujeme budoucnost politiky a její p ínos k budoucnosti zem .“44. Tak se stalo, že Josef Lux dokázal s jeho stranou spojit jména, jako byl Petr Pithart (bývalý p edseda vlády, významný len Ob anského fóra), Zuzana Roithová (ministryn zdravotnictví), Martin

43

Osm let Josefa Luxe, Respekt, 28. 9. 1998.

44

Usnesení sjezdu KDU- SL 1997

Bursík a jiní. Takové otevírání strany se samoz ejm vždy nesetkalo s plnou podporou a i zde se projevovaly nesouhlasné názory ásti KDU- SL. Všechny tyto úvahy z minulé doby se v roce 1998 op t objevily jako aktuální téma. Taková strategie byla pro budoucí podobu

ty koalice velice

d ležitá a m la zásadní vliv na její podobu. Po podepsání Opozi ní smlouvy byly Luxovy p edstavy následující: proti vládní

SSD budou dva subjekty,

které budou reprezentovat opozici. Na jedné stran to bude velká ODS a na stran druhé KDU- SL a US. Nakonec Lux roli KDU- SL p ehodnotil a její opozi ní vystupování vid l nejen proti SSD, ale i proti ODS45. Lux cht l, aby budoucí koalici tvo ilo více stran, které by samy o sob nemohly získat dostate nou volební podporu a spole n v bloku stran budou mít mnohem v tší šanci na úsp ch a ú inek proti velkým stranám. Základním pojítkem mezi takovými subjekty by m l být nesouhlas s vytvo enou smlouvou mezi

SSD a ODS. Podle Luxe je to cesta jedin na Me iarovo Slovensko

nebo na Balkán46. Mohl stav t na již d ív jší zkušenosti se spoluprácí s ODA v senátních volbách v roce 1996. Vztahy mezi KDU- SL a ODA byly v roce 1997 poznamenané spíše ned v rou spojenou s prodejem tank do Alžírska. Kasal ješt v zá í 1997 upozor oval, že se ob strany nejspíš nedohodnou pro postavení spole ných kandidát pro senátní volby pro p íští rok47. Tyto spory asem utichly jednak kv li nov vzniklé situaci, ale i vzhledem k aktuální situaci v ODA, která prošla zm nami, z její p vodní podoby mnoho nezbylo a stála spíše na pokraji rozpadu. Podobné projevy Luxových úvah jsme mohly spat it p ed p ed asnými parlamentními volbami v roce 1998 (kdy Lux navrhl Tošovskému, aby využil své popularity a kandidoval na jejich (nebo n které z malých stran) kandidátce a Rumlovi a jeho stran , aby v t chto volbách postupovali spole n ). Pokud by se v této chvíli poda ilo vytvo it opozi ní koalici KDU- SL s US a ODA, mohla by se podle Luxe v budoucnu p em nit na klasickou stranu, která bude konzervativního a k es anskodemokratického

45

Lux: Budeme opozicí ODS i SSD, Slovo, 20. 7. 1998.

46

Tento vlak jede na Slovensko a na Balkán, tvrdí šéf lidovc Josef Lux, MF Dnes,

14. 7. 1998. 47

Politika v eské republice, ro ník 1997, . 4, s. 18

typu. Již toto možné vymezení do budoucna poukazovalo na to, že lidovci cht li hrát významnou roli p i utvá ení samotné identity nov vzniklé strany. Na po átku ervence 1998 zmi oval p edevším Unii svobody, která se podle jeho názoru musí rozhodnout, zda bude postupovat samostatn (a s v tší možností neúsp chu) nebo zda pragmaticky zvolí spolupráci. Otázky o integraci KDU- SL a US, které se spolu s tím vyrojily, považoval za dlouhodob jší záležitost, kterou bude ovliv ovat probíhající spolupráce48. Posun v uvažování unionist se ukázal velice brzy. Ke konci ervence za alo vyjednávání mezi lidovci a unionisty. Na t chto jednáních byli i Ratibor Majzlík z DEU a Daniel Kroupa z ODA. Josef Lux se s Janem Rumlem shodli, že vytvo í blok stran, který bude otev ený jiným politickým subjekt m, ale i nezávislým osobnostem. Jeho existence by nem la být omezena pouze na nadcházející senátní volby a komunální volby49. Již 30. 7. 1998 došlo k utvo ení dohody mezi KDU- SL a US. Dohoda pouze dvou stran se ale Luxovi nezdála dostate ná, proto dále uvažoval o rozší ení spolupráce. Za další adepty považoval Demokratickou unii (DEU) a leny sdružení Archa (figurují v n m p ední lenové ODA)50. V prvotních úvahách se o ODA jako takové p íliš nehovo ilo. Došlo se k ní až o m síc pozd ji. Hlavním d vodem, který bránil lidovc m ve zm n názor na její p ibrání, m ly být p íliš p ehnané ambice ODA51. Jednalo se hlavn

o iniciativu p edsedy ODA Daniela

Kroupy52. Ten spojoval vstup své strany do koalice s p íslibem, že mu bude p id len plze ský nebo pražský senátní obvod. Tím by se mu zna n zvýšily šance na jeho zvolení senátorem. Nakonec došlo k uzav ení dohody mezi všemi t mito stranami. K podepsání Dohody o volební koalici KDU- SL, US, ODA a DEU pro senátní a komunální volby v listopadu 1998 došlo 1. 9. 1998 mezi Josefem Luxem (za KDU- SL), Janem Rumlem (za US), Danielem Kroupou (za ODA) a 48

Lux o ekává spojení s unií, Lidové noviny, 13. 7. 1998.

49

KDU- SL a US do senátních voleb spole n možná i s DEU a ODA, Slovo, 24. 7. 1998.

50

Mezi malé strany se vkrádají rozpory, Lidové noviny, 14. 8. 1998.

51

Dohoda menších stran vyvolává nejasnosti, MF Dnes, 14. 8. 1998.

52

Jednání o ty koalici KDU- SL, US, ODA a DEU pokro ila, Lidové noviny, 26. 8. 1998.

Ratiborem Majzlíkem (za DEU). Prvotním zám rem této nov vzniklé koalice bylo utvo ení koalice, která by v senátních volbách vedla k zisku více mandát a zabránila by zisku ústavní v tšiny

SSD a ODS v obou komorách

Parlamentu. I p es velké ambice, které se do budoucna nabízely, se v této chvíli jednalo pouze o ú elovou dohodu, týkající se senátních voleb. Obsahovala celkem 14 bod , týkající se jednak pravidel kampan (pokud bude v obvod kandidovat dohodnutý kandidát, nebude postaven další z jiné smluvní strany; následné rozd lování kandidát

do poslaneckých klub ; kandidáta bude

zabezpe ovat domácí strana; tato strana také získá státní p ísp vek za dosažený mandát; bude existovat jednotná grafika kampan

na centrální úrovni;

spolupráce v tomto duchu i v rámci komunálních voleb), programu (zavazují se pokusit se najít spole nou v li v základních programových otázkách); ale obsahuje i lánek týkající se prohlubování vzájemné spolupráce. Spole ný program se ale podle Luxových úvah o ob anské spole nosti nevyvíjel p íliš pozitivn . I když m la být základním kamenem do budoucna, nem l Lux schopné lidi, kte í by tuto myšlenku také realizovali. Projekt ty koalice pro n mohl být mimo jiné cestou, jak získat t eba práv takové schopné lidi. Touto (i když v této chvíli pouze ú elovou dohodou) byl položen v podstat základní kámen pro budoucí ty koalici. Byl deklarován zájem p i hledání programových východisek a p i prohlubování této spolupráce ješt nad rámec uzav ené dohody. Tak se z donedávna konkurent

stali partne i pro

budoucí roky. 4.2) Zasazení ty koalice do teorie opozice Pojem politické opozice m žeme vymezit jako prvek politické procedury, který je reprezentován jednou nebo více politickými stranami, které mají podporu voli , ucházejí se o výkonnou moc, ale nepoda í se jim získat dostate né množství hlas tak, aby mohly vyjad ovat v li svrchovaného lidu. Jejich role proto spo ívá v tom, že kritizují stávající vládu, její zákonodárnou a výkonnou innost. Cílem politické opozice je pak dosažení zm ny ve vládní innosti, pop ípad vyst ídání vlády, nebo alespo zisk podílu na moci53. Je však t eba upozornit, že opozice nemusí být vždy jen ta legalizovaná. 53

Novák 1995:306-307

P íkladem m že být nap . Charta 77, která sice cht la legáln p sobit, ale ú ady ji odmítaly jako legální uznat. Teorii politické opozice se v minulosti v novalo n kolik autor , mezi nejvýznamn jší m žeme za adit tyto t i: Roberta Dahla, Klause von Beymeho a Jeana Blondela. R. Dahl (v roce 1966) poskytl rozpracovanou teorii opozice, která je dodnes nep ekonaná. Zam il se hlavn na faktory, které ovliv ují a odlišují modely politické opozice. Jedná se o: ústavní uspo ádání a volební systém, kulturní a historické p edpoklady zem , existence subkultur, artikulace nespokojenosti s vládou a sociální a ekonomické rozdíly. Na povahu politické opozice tak nenazírá omezen , ale uv domuje si d ležitost specifik, které se v jednotlivých zemích odlišují. Samotné modely se pak rozlišují podle t chto kritérií: 1. stupe organiza ní soudržnosti (koncentrace opozi ník ) 2. míra sout živosti (konkuren ní charakter opozice) 3. místo setkání mezi opozicí a vládou 4. stupe jasnosti, z etelnosti a identifikovatelnosti opozice 5. cíle opozice 6. strategie (prost edky opozice) Stupe organiza ní soudržnosti se vztahuje na typ stranického systému a mechanismus jeho fungování54. V bipartistickém systému je mechanismus založený na pravidelném st ídání stran u moci. Strana, která vyhraje volby, získá také nadpolovi ní v tšinu mandát . Strana, která prohraje, prozatím monopolizuje opozi ní prostor, ale ví, že jakmile volby vyhraje, bude to zase ona, kdo získá v tšinu mandát institucionalizovanou

složkou.

a sestaví vládu. Stává se tak siln

P íkladem

je

Velká

v multipartismech m žeme najít v tší po et aktér

Británie.

Naopak

a koali ní praxi, která

zp sobuje v tší rozt íšt nost opozice. Politická opozice je mén soudržná, více nestálá a m že být i ideologicky více rozmanitá. Forma spolupráce z stává více otev ená. S t mito faktory souvisí také vnit ní fungování stran. S ohledem

Dahl 1968:335

na tuto skute nost m žeme získat

ty i možné situace. První z nich je

bipartismus s vnit n jednotnými stranami, což je p íklad zmi ované Velké Británie. Druhý p íklad se vztahuje k bipartismu s vnit n nedisciplinovanými stranami, p íkladem jsou Spojené státy. T etí situace je nap . v Nizozemí, Norsku nebo Švédsku, kde existuje multipartismus s vnit n stranami. Posledním p ípadem je multipartismus s vnit n

jednotnými nejednotnými

stranami, což se týká Itálie a Francie. Soudržnost a koncentrace je tedy výsledkem typu stranického systému a povahy stran. Nejv tší soudržnost tak najdeme v Británii a nejmenší ve Francii a Itálii. Sout živost stejn jako p edchozí bod souvisí s podobou aktuálního stranického systému55. V bipartismech m žeme o ekávat, že bude soupe ení mezi stranami ryze konkuren ní. Toto soupe ení však nemusí mít vždy trvalou povahu, m že se m nit t eba sm rem ke spolupráci a od spolupráce naopak. Oproti tomu se v multipartismech málokdy setkáme s ist

konkuren ní

povahou opozice. V t chto systémech je naopak spolupráce v tšinou vyžadovaná, protože daná koalice pot ebuje získat v tšinu (pokud strana nechce být absolutním vít zem). Tyto povahy vztah

od soupe ení po

spolupráci tvo í celou škálu možností, které jsou samoz ejm ovlivn ny asem a prom nami politického rozložení sil. Místo setkání s vládou odkazuje na okolnosti, b hem kterých opozice využije svých prost edk a pokusí se zm nit orientaci vlády56. I zde existuje n kolik možností. Prvním místem jsou volby. S touto situací se setkáme zejména v bipartismech, kde práv

vít zství ve volbách stran

v podstat

garantuje zisk premiérského k esla. Druhým místem je parlament. Ten se naopak vztahuje k multipartismu, kde se rozhodující povolební jednání vedou práv na jeho p d . Volby nejsou rozhodujícím místem. T etím místem, nebo spíše skupinou míst je nap . byrokracie, místní správa nebo zájmové skupiny. Místem setkání nejsou volby ani parlament (p íkladem jsou skandinávské zem ). Ty jsou rozhodující v zemích, kde je silný korporativismus – siln organizované zájmové skupiny. Poslední eventualitou m že být i absence takového rozhodujícího místa. To neexistuje z d vodu p íliš velkého rozptylu Dahl 1968:336-337 Dahl 1968:338

moci (nap . u federálního státního z ízení jako v USA nebo N mecku). M že dojít k využívání více míst, s tím že jedno z nich se stane rozhodující. Míra odlišnosti a identifikovatelnosti vychází ze zmín ných faktor . Zde mohou nastat dv krajní situace. Bu

je opozice snadno rozlišitelná, což

bývá v zemích jako je Velká Británie, kde je bipartismus s vnit n jednotnými stranami. Nebo je to druhý pól, který p edstavuje nap . Švýcarsko a Spojené státy, kde je opozice více rozt íšt ná a proto špatn identifikovatelná. Cíle opozice rozlišuje mezi krátkodobými a dlouhodobými. Odlišuje je ale také na základ

toho, jakou zm nu od vlády o ekává: bu

požaduje

personální vým nu, nebo zm nu specifických prvk vládní politiky, zm nu struktury politického systému, anebo zm nu sociáln -ekonomické struktury57. Tyto požadavky se pak dále d lí, což popisuje následující tabulka . 1 v p íloze. Strategie jsou pak odvislé od cíl

58

. Je jich tedy n kolik. Za prvé je to

volební vít zství, což se vztahuje k bipartistickému typu, kdy vít zství umož uje vznik jednobarevné vlády. Za druhé to m že být koali ní vyjednávání, které je naopak typické pro multipartismy, ve kterém strany zpravidla nejsou schopné samy utvo it jednobarevnou vládu. T etí p íklad se vztahuje k existenci silných zájmových skupin a jde tedy o vyjednávání na r zných úrovních. Poslední možná situace se vztahuje k systém m, kde neexistuje pouze jedno místo setkání mezi vládou a opozicí. V takovém p ípad pak politická opozice svou strategii volí ad hoc vzhledem k nastalé situaci. Dahl zmi uje ješt dv strategie, které se vztahují ke specifickým cíl m. První situací je, že se opozice snaží zajistit p ežití politické jednotky, kterou považuje z n jakého d vodu ohroženou. V takových p ípadech dochází k uzavírání tzv. velkých koalic. Druhá situace je opa ná – opozice se snaží politickou jednotku (nebo alespo

ústavní principy) zni it. To byl p íklad

komunist nebo nacist . Pro region st ední Evropy ( eská republika, Slovenská republika, Polsko a Ma arsko) lze na základ Dahlových kritérií vyvodit n kolik záv r . Politická opozice bývá zpravidla mén Dahl 1968:341 Dahl 1968:344-345

soudržná a koncentrovaná. V této

oblasti se setkáváme s multipartismy, proto tento záv r není nikterak p ekvapivý. Opozice se tedy skládá z více stran, které jsou vnit n disciplinované, ale mohou trp t institucionální nestabilitou. Dále se tato opozice projevuje modely jak spolupráce, tak i sout živosti. Multipartismy spolu s propor ními systémy zp sobuje nutnost vytvá et volební nebo parlamentní koalice. Zárove spolu ale tyto strany i soupe í. Místem setkání politické opozice a vlády bývá nej ast ji p da parlamentu. Práv

zde se

rozhoduje, kdo bude vládnout a kdo bude v opozici. Povolební vyjednávání mohou p inést jiné výsledky než volby. Z hlediska její identifikace ji m žeme považovat za dob e rozlišitelnou. Existují zde však n které výjimky: krom Polska do roku 1993, je to i eská republika práv v letech opozi ní smlouvy, kterou zmíníme za okamžik. Cíle opozice v tšinou variují mezi nestrukturální politickou opozicí v podob office-seeking a strukturální opozicí v podob demokratických sociáln strukturálních reformist . Jedná se tedy hlavn o snahu vym nit vládní personál nebo zm nit prvky vládní politiky. Až druho adé jsou snahy o zm nu sociáln

ekonomické struktury. Strukturu

politického systému pak cht jí m nit jen opravdu výjime n . Strategií, kterou volí k dosažení t chto cíl , je parlamentní vyjednávání. To je (jak jsme vid li výše), typické práv v multipartismech59. Z hlediska teorie opozice m žeme politickou opozici typologizovat i na základ

politické orientace stran a mechanismu stranického systému.

Základními prom nnými zde jsou míra fragmentace a polarizace stranického systému. Politická orientace je rozlišovaná na škále levice-pravice. Podle t chto kategorií m žeme eský stranický systém p i adit k slab fragmentované a polarizované levicové opozici a k slab fragmentované a nepolarizované pravicové opozici. Levice se zkonsolidovala po volbách v roce 1996 a tvo í ji SSD (v opozici v letech 1990 – 1998 a od roku 2006) a Komunistická strana ech a Moravy (KS M, v opozici nep etržit

od roku 1990). Polarizace

nespo ívá v nechuti spolupracovat, protože na p d spolupráci Spo ívá

Parlamentu k této

asto dochází, i z hlediska p íbuznosti politických program . v ideologické

vzdálenosti

t chto

stran:

SSD

je

stranou

sociáln demokratického typu, zatímco KS M je stranou marxisticko59

Kubát 2010:102-103

leninskou, kterou m žeme chápat jako antisystémovou. Pravice je tvo ena p edevším z ODS a pohybují se (nebo pohybovaly) kolem ní K es anskodemokratická strana (KDS), ODA a US. Doposud existující st edopravou stranou byla práv

KDU- SL, která si však drží pozici pivotální strany

(spolupracuje s levicí i pravicí). S výjimkou p sobení Sdružení pro republiku – Republikánské strany

eskoslovenska (SPR-RS ) nem žeme naši pravici

považovat za polarizovanou. Pro úplnost jen stru n dodejme, jak vypadalo rozpracování Kaluse von Beymeho a Jeana Blondela. Beyme opozici typologizoval podle ty kritérií: zv tšování jejího pole p sobnosti, institucionální garance její role, vliv opozice na fungování stran a nakonec její schopnost uzavírat koalice60. Snažil se tedy zohled ovat

politické a

spole enské zm ny

(rozvoj catch-all

socioekonomická št pení), což na druhou stranu

vedlo

stran,

ke snížení

univerzálnosti jeho typologie. Blondel se pozd ji snažil nastínit trendy, se kterými se m žeme setkat. Jedná se o systém s jedním mocenským centrem (koncentrovaná opozice), systém s více mocenskými centry (multipartismus nebo bipartismus), zem , kde jsou cleavages více d ležité (opozice podobná jako v multipartismu) a nakonec autoritativní zem

(prom nlivá podoba

opozice)61. Ani jeden z t chto autor nep inesl k Dahlov typologii v podstat nic nového a nebyl schopen jeho typologii p ekonat. Nyní se pokusme zhodnotit podobu politické opozice (zejména pak i s ty koalicí) podle Dahlových kritérií. Z hlediska prvního kritéria – soudržnosti a koncentrace – se zde bude projevovat vliv multipartismu, který podporuje koali ní typ vládnutí, stejn jako koali ní povahu opozice. Když pomineme KS M, která je v opozici od roku 1990, m žeme opozici v této dob (1998 – 2002) ozna it jako pravicovou (pravost edovou), slab

fragmentovanou a

nepolarizovanou: tvo ili ji pravicové ODS, US, ODA a DEU a st edopravicová KDU- SL. Složená (koali ní) politická opozice m že zp sobovat menší soudržnost a koncentraci. Práv soudržnost a koncentraci lze ozna it jako slabší. Jednak na úrovni opozice jako celku – na tomto míst je užite né vycházet z M. Nováka, který odd lil období Opozi ní smlouvy tzv. 60

Beyme 1987:34-37

61

Blondel 1997:478-485

toleran ním patentem62. Podle n ho totiž práv tento patent vytvo il faktickou parlamentní koalici

SSD a ODS. Tím byla ješt více narušena soudržnost

opozice. Slabá soudržnost se ob as projevovala i na úrovni

ty koalice

samotné a byla v n kterých chvílích diskutabilní (nap . projednávání státního rozpo tu v roce 1999 a s tím související vým na podpory p i projednávání díl ích návrh zákona). Kritérium sout živosti musíme vztáhnout nejen na podobu stranického systému, ale i na podobu volebního systému. Vzhledem k pom rnému volebnímu systému a multipartismu se napl uje p edpoklad, že je politická opozice vystavená spolupráci, aby byla schopná n eho dosáhnout. Tuto spolupráci m žeme najít i v p ípad

voleb, kdy strany vstupují do

p edvolebních koalic. Volební spolupráce není v našem systému výjimkou. Pro nás je v tuto chvíli d ležit jší p da Parlamentu, kde docházelo ke spolupráci a kooperaci, nikoliv k sout ži. Místo setkání je z výše uvedených charakteristik parlamentní aréna, kde probíhají rozhodující vyjednávání a prom na podpory pro jednotlivé kroky vlády. Toto místo m žeme ozna it jako stabilní pro celé zkoumané období. Rozlišitelnost a identifikovatelnost opozice je bodem, který byl v minulosti (a je i v sou asnosti) pro politický systém

eské republiky

pom rn jasn vymezitelný. Bylo vždy jasné, které strany tvo í politickou opozici a které jsou stranami vládními. Toto kritérium tvo ilo v tomto období výjimku, protože ztratilo na jasnosti. Již samotná debata o povaze Opozi ní smlouvy byla siln zastoupena názory, že ODS vlastn není opozi ní stranou, ale že pat í k vládní SSD a jedná se o koalici stran. Také vzhledem k prom n vztahu mezi ODS a jasn

SSD po toleran ním patentu v lednu 2000 nem žeme

íci, že ODS byla sou ástí opozice. Formáln existovala menšinová

vláda, ODS ji tedy tolerovala a stála v opozici. Nicmén práv Spole né prohlášení tuto logiku narušilo, protože utvá elo koalici t chto dvou stran p i hlasování o návrzích zákon . Cíl, který si tato opozice dala, byl n kde na pomezí nestrukturální opozice typu office-seeking strany a policy-oriented strany. V každém p ípad se strany opozice dívaly do budoucna sm rem k vyst ídání sou asného 62

Novák 2004:331-334

vládního personálu a cht ly samy získat podíl na vládním prostoru (což bylo záležitostí p íštích voleb). Na druhou stranu jim ale sou asná situace p i vyjednáváních o podpo e zákon

nabízela možnost alespo

áste n

ovliv ovat prvky vládní politiky a prosadit ústupky sm rem k prosazení vlastních prvk program . S tím souvisí strategie, která byla soust ed na na parlamentní vyjednávání, které teprve ukázalo, jakou bude mít opozice vlastn roli a eho m že v této konstelaci dosáhnout. Nejednalo se o žádné dalekosáhlé strategie, které by m ly sm ovat na strukturu politického systému nebo jeho ústavní principy. Z hlediska model politické opozice nejde tuto koalici p íliš za azovat, nebo se jednalo o pouze p echodný útvar, který ve svém p vodním složení nep ežil ani jedno volební období. Posuzování podoby politické opozice v dob Opozi ní smlouvy je zna n diskutabilní a je vystaveno prom n vztah mezi stranou vládní a opozicí. 4.3) Vize versus realita Strany v koalici sice m li být rovnocennými partnery, ale jejích síla se fakticky odlišovala. D ležitost stran m žeme posuzovat z n kolika hledisek. Nejd íve se podíváme na jejich úsp ch a sílu ve volbách – zmíníme volby do Poslanecké sn movny. Druhou

ástí pak bude p ehled o po tu

len

jednotlivých stran, díky kterému si lépe vytvo íme obraz o skute né síle jednotlivých stran. U voleb do Poslanecké sn movny m žeme konstatovat následující (viz Tabulka . 4). Za nejsiln jší m žeme považovat KDU- SL. S jistou opatrností jako další silnou US. KDU- SL si od po átku 90. let drží volební zisky zhruba okolo 8-9% hlas

(výjimku tvo í volby v roce 1992) a získává kolem 19

mandát . Protože tyto zisky dokázala v n kolikerých volbách zopakovat, m žeme to považovat za její standardní úrove . Zajímavostí m že být také to, že p edvolební pr zkumy velice asto lidovou stranu nadhodnocovaly a strana pak získávala mén hlas , než kolik se o ekávalo. Strana tak disponovala menší reálnou voli skou podporou, než jaká jí byla p isuzovaná. I když byla d ležitým hrá em (jak jsme již zmi ovali), nebylo to dáno jejími zisky, ale spíše pozicí na pravolevé ose. Stejn tak nem žeme íci, že by tato p ehnaná

o ekávání byla z dílny KDU- SL. Nebyla to p ímo strana, která by za nadhodnocování mohla postavit své ambice, ale spíše jednání ostatních politických aktér . Byli to spíše oni, kdo ji stav l do role, pro kterou sama nem la politické zázemí, zkušenost, nebo podporu ve ejnosti. Ve volbách v roce 1998 dosáhla mladá Unie svobody výsledku, který neodpovídal jejím ambicím. Nicmén byl v této chvíli srovnatelný s KDUSL. U této strany je ale t eba poznamenat, že se jednalo o nový subjekt, který vznikl odšt pením od ODS. Hodnotit jeho úsp ch z dlouhodobého hlediska jen z t chto voleb m že být zavád jící a úsp ch jen p echodný. Je z ejmé, že p itáhla voli e, kte í byli nespokojení s politickým stylem V. Klause. Druhou ást koalice tvo í malé strany jako ODA nebo DEU, které zde dosahují velice nízkého výsledku. ODA alespo

v první polovin

90. let

dokázala p ekra ovat volební klauzuli a získávala ne úpln zanedbatelný po et mandát , který jí zajiš oval ú ast ve vlád Václava Klause. Nicmén po roce 1996 se za ala rozkládat a v p ed asných volbách v roce 1998 z Poslanecké sn movny vypadla. U DEU byla situace mnohem horší, samostatn nedokázala p ekro it klauzuli a ani se nep iblížila k její hranici. Tabulka . 4: Volební výsledky v parlamentních volbách v letech 199263, 1996 a 1998 Název strany KDU- SL Rok

ODA

DEU

US

%

po et

%

po et

%

po et

%

po et

hlas

mandát

hlas

mandát

hlas

mandát

hlas

mandát

1992

6,28

15

5,93

14

1996

8,08

18

6,36

13

2,80

-

1998

9,00

20

0,00

-

1,45

-

-

8,60

Zdroj: www.volby.cz

63

do eské národní rady

19

Co se tý e po tu len , m žeme vid t, že je na tom nejlépe KDU- SL (viz Tabulka . 5). Sice u ní dochází k postupnému snižování po tu len , nicmén i p esto byla v tomto ohledu nejsiln jší. Nep esné údaje u ODA, nebo chyb jící data z DEU (p ed rokem 1998) by nám nem ly bránit v konstatování, že z této

tve ice stran byla

lensky nejpo etn jší KDU- SL. Z toho

vyplývající pot eba zvládnout velké množství straník vyžaduje propracovanou organiza ní strukturu (která byla budovaná n kolik let), což m žeme považovat za další výhodu lidovc . V tomto ohledu jí nemohla konkurovat žádná z t chto stran. Tabulka . 5: Vývoj po tu len stran ty koalice Po et len v roce: Název strany

1992

1994

1997

1998

KDU- SL

88 784

74 000

62 593

61 000

ODA64

do 5 000

cca 4 000

cca 1 000

980

DEU

-

-

-

US

-

-

-

3 50065

Zdroj: Úst ední kancelá KDU- SL, generální sekretariát US-DEU

Z hlediska t chto kritérií, jak posuzovat reálnou sílu strany s ohledem na zisky ve volbách a na po et len m žeme konstatovat, že nejstabiln jší a nejsiln jší stranou byla v dob

vzniku

ty koalice KDU- SL. Jednak

dosahovala b hem 90. let dobrých volebních zisk , ale navíc oproti Unii 64

Vzhledem k zániku strany v roce 2007 bylo problematické získat informace o stavu

po tu len , ani p ed zánikem sama strana nem la p esné údaje. Proto jsem vycházela z po tu nominovaných kandidát v komunálních volbách. 65

Generální sekretá US-DEU Pavel Fajt mi na žádost o informace o po tech len

poskytl pouze odhad z roku 1998. Po ty o d ív jším období DEU nemá k dispozici a pro rok 1998 se mu nepoda ilo tento údaj dohledat. Nicmén vzhledem k výsledk m voleb do PS R je lze považovat za velice nízké.

svobody disponovala

propracovanou

organiza ní

strukturou,

která

ji

umož ovala lépe prosazovat svá stanoviska. Význam KDU- SL se navíc projevoval zejména ve vztazích k velkým stranám jako

SSD nebo ODS.

D raz tak byl položen spíše na strategické umíst ní strany, kterým dokázala ovliv ovat vládní politiku. I p es tuto d ležitost ale doposud nedokázali hrát významn jší samostatnou roli. Zamýšlené kroky do budoucna byly bohužel pošramocené ne ekanou událostí – a to odstoupením Josefa Luxe ze zdravotních d vod . Integra ní prvek ve stran – osoba Luxe – nemohl být u realizace jeho vizí a sm ování lidovc . Krom

ztráty pro lidovce jako takové znamenalo uvoln ní

p edsednického k esla také možné rozho ení boje o vysoký post a mocenské boje, které by mohly stranu v nadcházejících m sících oslabit. V ele pravého k ídla stál první místop edseda strany Jan Kasal. Názory této ásti strany jsme vid li na diskuzích o budoucí podob vlády – Kasal a jeho ást strany byla proti spolupráci se sociální demokracií a p iklán la se tak ke spolupráci s pravicí. Druhá ást strany – jakási levost edová, se takové podob spolupráce v bec nebránila. Mezi její zastánce pat il zejména Cyril Svoboda. T etím pólem ve stran bychom mohli nazvat osobu Miloslava Výborného, který byl v ur itém smyslu pokra ovatelem politiky Josefa Luxe. U t chto t í typ bylo nejvíce pravd podobné, že se utkají na jarním sjezdu strany v boji o post p edsedy. Protože byl ale prozatímním výkonem vedení strany pov en Jan Kasal, poskytovalo mu tu ur itou výhodu, protože do sjezdu mohl ovliv ovat politiku strany ve sv j prosp ch. Nová osoba p edsedy znamenala také možnost, že do ela vstoupí n kdo, kdo bude zastávat zcela jiné sm ování strany. A to nejen v názorech na další integrace strany do koalice, ale i do podoby strany jako takové – tedy do soupe ení mezi pravicovou a levost edovou frakcí. Je však d ležité, že odchod Luxe znamenal pro stranu ztrátu v nevhodný as – strana ztratila muže kompromisu a dialogu. N které jeho p vodní p edstavy nemohly nabýt požadovaných rozm r . Kasal byl oficiáln potvrzen do ela strany na kv tnovém sjezdu v roce 1999 v eských Bud jovicích. O post p edsedy se ucházel i Cyril Svoboda. Projevy obou kandidát se vyzna ovaly pom rn vágními myšlenkami – Kasal hovo il o pot eb stát se p esv d ivou stranou a odmítal roli „menší“ strany.

Nehovo il o konkrétních krocích a cílech, které by strana m la realizovat a eho by m la dosáhnout. Svoboda asto zmi oval „zm nu“, která m la zastavit hospodá ský propad a pocit beznad je. Do budoucna preferoval vznik v tšinové vlády, která bude zárove proevropská, atlantická a národní (d raz na tradice a identitu zem ). Strana by se podle n ho m la stát nositelem ádu a hodnot. Kasal Svobodu porazil 171 hlasy ku 121 a C. Svoboda se stal prvním místop edsedou strany66. 4.4) Výsledky senátních voleb 1998 Volby do Senátu v roce 1998 se konaly 13. a 14. listopadu ve 27 volebních obvodech a za ty koalici bylo navržených celkem 26 kandidát . Po následných dohodách byly po ty kandidát upraveny následn : KDU- SL byla reprezentovaná 8 kandidáty, US i ODA m ly shodn 5 kandidát a nejmén m la Demokratická unie – jednoho. ty koali ní strany nenominovaly nikoho na Mostecku. Po prvním kole nebyl zvolen žádný z kandidát . Do druhého kola postoupilo 10 kandidát z prvního místa a 3 kandidáti z druhého. Všech 13 kandidát koalice pak druhé kolo vyhrálo (viz Tabulka . 6). Po t chto volbách tak v Senátu zasedlo celkem 33 z 81 senátor za ty koalici. Tento SSD a ODS67.

po et již znesnad oval p ijímání zm n, které p edpokládaly V rámci

ty koalice pak m la nejv tší podíl na zisku KDU- SL, které

z celkem 13 zvolených p ipadlo 7 senátor . Tabulka . 6: Výsledky voleb do Senátu v roce 1998 Název strany/koalice

Procent hlas

Po et mandát

48,15

13

ODS

33,33

9

SSD

11,11

3

KS M

7,41

2

ty koalice

Zdroj: www.volby.cz 66

Sjezd KDU- SL 1999, web strany.

67

www.volby.cz

Zisk 33 mandát

v prosp ch

ty koalice byl úctyhodný výsledek.

Vzhledem k minulým volbám to pro samostatnou KDU- SL znamenalo pokles mandát z 10 na 7, nicmén v t chto volbách byla v odlišné pozici – p sobila v rámci koalice, pro kterou se jednalo o první podobné volby. V roce 1996 uzav ela KDU- SL dohodu o spolupráci s ODA a dohromady získaly 13 mandát . KDU- SL 16,05% hlas a ODA 8,64% - tedy dohromady asi 25% hlas . V roce 1998 získala ty koalice shodn 13 mandát , ale se ziskem tém 50% hlas , což byl obrovský rozdíl. T sný výsledek, který sahal na ústavní v tšinu, znamenal zvýšení všeobecné popularity ty koalice a potvrzení, že p edvolební spolupráce m že p inést ovoce a být prost edkem jak p erušit opozi ní smlouvu, se kterou voli i v t chto volbách vyjád ili nesouhlas68. Byl to první úsp ch na za átku její existence, který vyvolával povzbuzení, že v p íštích parlamentních volbách dojde ke zvýšení volebního zisku a porážce velkých stran. 4.5) První pokusy o vybo ení (jednání o rozpo tu) I když se doposud spíše potvrzovalo, že

ty koalice bude úsp šná,

neplatila v ní siln jší jednota, která by z ní d lala pevný subjekt, který vystupuje jednozna n a brání zájmy ty koalice jako takové. Naopak se zde projevovaly stále pom rn významné kroky, které byly spíše samostatnými iniciativami. Pokusy o ur ité vybo ení z koalice nastaly ješt p edtím, než byla uzav ená pevn jší dohoda o budoucí spolupráci, nastávaly se schvalováním státního rozpo tu od konce roku 1998. Za átek roku 1999 by ve znamení schvalování státního rozpo tu na rok 1999. Pro

ty koalici se stalo schvalování pom rn

protože vedla tém

nep íjemnou situací,

k rozkolu mezi KDU- SL a US. Jakmile SSD p edložila

návrh rozpo tu a hledala pro n ho podporu, byli to lidovci, kdo za al vyjednávat na vlastní p st bez ur ité konzultace na p d

ty koalice. Zásadním

problémem bylo, že lidovci za ali jednat s komunisty a SSD, aby vým nou za podporu rozpo tu došlo k hlasování pro jejich návrhy zákon . Jednalo se tedy

68

To proklaté senátní zrcadlo, Respekt, 30. 11. 1998.

o ústupky n co za n co69,70. Rozpo et byl nakonec 15. ledna 1999 schválen 115 hlasy SSD, KS M a KDU- SL proti 83 hlas m ODS a US. Schválení rozpo tu doprovázela spole ná tisková konference Jana Kasala a Miloše Zemana. Zeman prohlásil, že oce uje spolupráci s KDU- SL a že pro p íští rozpo et na rok 2000 budou tyto strany op t spolupracovat (spolu s KS M). Takovým jednáním byli unionisté pohoršení. Vyjad ovali se v tom smyslu, že si lidovci p ipravují p du pro budoucí koalici s SSD a p istoupili i k úvahám, zda ze

ty koalice nevystoupí. Podle Kühnla pak

nem lo cenu tvrdit, že jsou si strany blízké, když se nedokážou dohodnout71. US hlasovala o tom, zda vystoupí ze

ty koalice, ale dopadlo to ve prosp ch

jejího dalšího pokra ování72. Podle Unie svobody by ale do budoucna m ly být v rámci koalice stanovené n jaké mechanismy rozhodování nebo alespo konzultací. Tyto události poukázaly na to, že pokud má spolupráce ty stran fungovat i nadále, bude zapot ebí zm nit pravidla. Navíc i p es zjevný spole ný cíl, který

ty koalice m la ze zá í 1998, tato dohoda dále

nespecifikovala, jak bude jejich jednání (nebo jednání jednotlivých stran) nadále probíhat. Ujednání, že se bude nadále snažit o prohlubování spolupráce, bylo v d sledku velice vágní a nic ne íkající. Z tohoto d vodu se také unionisté rozhodli, že budou požadovat další spolupráci, tentokrát ale bude ošet ená jasnými pravidly. Reakce lidovc

ale neodpovídala o ekávání unionist .

Lidovci brali tyto návrhy jako útok na vlastní stranu a zejména jako projev ned v ry od svých partner . Podobný dokument by byl podle jejich názoru

69

Pro KS M hlasovali lidovci spolu s SSD v p ípadech: návrhu, aby 5 mld. korun

ur ených na výrobu letoun L-159 bylo na Ministerstvu obrany vázaných a nemohly tak být použité pro jiný ú el; a návrh, aby na tvorbu pracovních p íležitostí v OKD a program rozvoje severozápadních ech bylo poskytnuto 600 milion korun. 70

Lidovci vým nou za podporu t mto zákon m požadovali dodate né peníze na

dopravní obslužnost, m stskou hromadnou dopravu apod. 71

Nespokojená unie zvažuje odchod ze ty koalice, MF Dnes, 16. 1. 1999.

72

Ruml dal Kasalovi ultimátum, aby p estal jednat s komunisty, Právo 18. 1. 1999;

Unie se usmí ila s lidovci, Lidové noviny, 18. 1. 1999.

navíc nepot ebný a nebylo nutné jej vytvá et73. Jan Kasal ze své pozice z ejm p íliš nechápal rozho ení koali ních partner . Jakoby najednou lidovci zapomn li na to, jak dalece sahaly cíle jejich vzájemného ujednání s partnery. Zajímavým aspektem, který bylo možné na vyjednávání o rozpo tu spat it, byla také zm na postoje Jana Kasala v i sociální demokracii. Ve funkci prvního místop edsedy strany reprezentoval pravicové k ídlo strany. Nicmén po odchodu Luxe, když byl prozatím postaven do ela strany, musel za ít být k t mto tlak m (vítajícím spolupráci se sociálními demokraty) více vst ícn jší. Pokud ale m la být zachovaná spolupráce v rámci

ty koalice, bylo

rozumn jší lépe dohodnout pravidla dalšího spole ného fungování. Kasal se ale na místo toho zam il na kritiku unionist a jejich požadavky znevažoval, když íkal, že si nedovede p edstavit, že by m l poslanec hlasovat podle n jakých písemných dohod. Tyto metody pak ozna il za autoritá ské a podobné spíše Sládkovým Republikán m. V tuto chvíli se tak mohlo zdát, že dlouhodobé cíle

ty koalice

(znesnadn ní Opozi ní smlouvy), za aly kv li lidoveckým ambicím ustupovat do pozadí. Unie svobody ale nem la mnoho prost edk jak situaci zm nit a p esv d it Kasala ke zm n jednání. V reakci na netaktní chování lidovc nakonec Unie svobody sama vstoupila do jednání mimo

ty koalici – b hem

diskuzí o rozpo tu i ona jednala s SSD (nicmén bez konkrétního výsledku). Po schválení rozpo tu Unie jednala také s ODS, jak si odsouhlasila 17. kv tna 1999 na republikovém výboru. S ODS se snažila vyjednávat o možné budoucí pravicové koalici. Z její strany se tak jednalo o první krok, který nebyl p edem konzultovaný s ostatními stranami z koalice. I když se možná m lo jednat o d kaz, že i Unie svobody je schopná samostatn jednat, nebyl to p íliš velký úsp ch, protože o tomto kroku byla ODS špatn informovaná. Ta proto vyslala spíše rezervovaný signál týkající se další možné spolupráce. Projednávání rozpo tu ukázalo, že se

ty koalice nacházela n kde na

pomezí mezi integrací a rozpadem. Nejv tší strana za ala jednat na vlastní p st bez ohledu na kritiku partner . Vlastní stranický zájem siln za al p evažovat 73

Kasal usadil ty ku, Právo, 21. 1. 1999; Lidovci: Ne nové ty koali ní smlouv ,

Hospodá ské noviny, 29. 1. 1999.

nad zájmem koali ním – p edevším díky možnému zisku politické moci, který byl lidovc m opozi ní smlouvou ´sebrán´. P vodn vzletná Luxova myšlenka o široké protestní koalici stála nad propastí a jeho nástupce nejevil p ílišný zájem na její záchranu. Bylo jasné, že pokud se nestane n co vážného, co by menší strany op t postavilo na jednu lo

a dalo jim d vod spole n bojovat,

jejich spolupráce brzy skon í. Byla jim ale dána druhá šance v podob uvoln ného senátorského mandátu. 4.6) Šance na sbližování To, co se nepoda ilo po senátních volbách v listopadu, bylo ješt blíž o n kolik m síc pozd ji – v srpnu 1999. Tento m síc zem el senátor Václav Benda, který reprezentoval ODS za Prahu 1. Díky jeho k eslu m la ODS a SSD v Senátu v tšinu. To ji umož ovalo p ijímání zm n v Ústav a jejích ástí, na kterých se dohodla v opozi ní smlouv . Pokud by nebyl na místo Bendy dosazen n který z len

t chto dvou stran, došlo by ke ztrát této

výhody a mnohem dramati t jšímu ohrožení této smlouvy. Na druhou stranu by to byl úsp ch na celé á e pro

ty koalici, které by se otev ely nové

možnosti jak ovliv ovat p ijímání zm n v Ústav , které si SSD a ODS daly za cíl ve Smlouv (jednalo se nap . o zm ny p i sestavování vlády, jmenovací pravomoci v p ípadech Nejvyššího soudu, NKÚ nebo

NB, nebo ztrátu

doživotní imunity). Rozb hl se tak boj o jedno senátorské k eslo, jehož zisk by znamenal dva naprosto odlišné scéná e pro možný budoucí vývoj. Kampa

vyvolala širší spole enskou debatu o povaze opozi ní

smlouvy. Do debaty se zapojovali nejen politici, ale hlavn spole nost, která na popud vzniklé situace vyjad ovala sv j odpor. Vznikaly nejr zn jší iniciativy, které alespo ve zkratce zmíníme v pozd jší kapitole. D ležité bylo, že tyto debaty zvyšovaly

ty koalici potenciál. Protože si v podstat všechny strany

uv domovaly, že se dostaly pod palbu odporu ke stranám jako takovým, reagovaly na to tím, že do kampaní zapojovaly a nominovaly nezávislé osobnosti. V nezávislé osob se nakonec zt lesnilo nejv tší nebezpe í výsledku této volby uvoln ného k esla. Kandidoval totiž i nezávislý Václav Fischer, který doposud podnikal v oblasti cestovního ruchu. Pomohlo mu heslo „Jediný skute n nezávislý kandidát“. Jeho kampa , která se vyzna ovala absencí

negativních útok na soupe e, nakonec usp la a Fischer vyhrál se ziskem 70% hlas již v prvním kole. Výsledek volby nakonec nepomohl ani jednomu, ani druhému táboru. ty koalici se nepoda ilo dosáhnout na šanci získat menšinovou blokaci v Senátu, byl to impuls pro KDU- SL, US, DEU a ODA k prohlubování spolupráce. V ODS se tak za aly množit obavy, aby se jim nakonec opozi ní smlouva ješt nevymstila. Proto se objevovaly i názory, jestli by nebylo lepší Opozi ní smlouvu vypov d t (Macek, Tlustý) a v novat se samostatné politice, která by nebyla spojována s SSD. Tyto názory však nakonec nenabyly v tšinové povahy74. 4.7) P ekonala Koalice rozcestí? Aby došlo k opravdové manifestaci nov nabyté jednoty

ty koalice,

za alo se uvažovat o spole ném lídrovi pro parlamentní volby. Tento lídr by pak utvá el jakousi vizi a tvá

ty koalice. Tím by napomohl její personalizaci

pro voli e a vytvá ením dojmu jedné pevné strany. Úvahy se ale týkaly i integrace. A byli to op t lidovci, kte í se projevovali nejvýrazn ji - Jan Kasal navrhl Unii svobody, aby zahájila jednání s ODA a DEU o možné integraci a vytvo ení dvojbloku. Nové integra ní úvahy tak sahaly pom rn daleko, t žko však íci nakolik byly zavazující a vypovídaly opravdu o ochot k dalším integracím. Problematický pohled se nabízel zejména na myšlenky Jana Kasala. Práv on byl oficiálním iniciátorem dalších integra ních tendencí. Podle oficiálního prohlášení se jeho vize týkala

ty koalice zm n né na

dvojblok. Na jedné stran by stáli lidovci a na stran druhé Unie svobody nov ´obohacená´ o integraci s ODA a DEU75. Lidovci by se svou stranou z stali jedine ní, byla by zachovaná její samostatná role, která byla v této koalici nejd ležit jší a ur ovala v podstat sm r dalšího fungování. Neoficiáln Kasal prohlásil, že nechce dále podporovat „nefunk ní slepenec“ ODA a DEU, který podle n j situaci ve

ty koalici komplikuje a znesnad uje její

74

Tabery 2006:48

75

Šéf lidovc Kasal chce vytvo it „dvojblok“ s Unií svobody, Lidové noviny, 1. 6.

1999.

fungování76. ODA se ale na druhou stranu další integraci nebránila, ale pojímala ji jinak než Kasal. Když integrace, tak by se m la týkat všech – ze ty stran by se nem l vytvá et n jaký dvojblok, ale nová jednotná strana s názvem Unie pro Evropu77. Ta by pak vystupovala jako samostatná strana. Byla by ukon ena existence dosavadních stran na úkor jedné velké, která by pozd ji v parlamentních volbách konkurovala

SSD a ODS. Dvojblok

odmítaly ODA a DEU, vznik jedné strany odmítal Kasal78. Jako hlavním argumentem byla neochota podporovat zánik lidové strany, která má dlouhé ko eny své existence a tradici. Lidovci se snažili diktovat pravidla, která se m la týkat jejich budoucího fungování. Veškeré zm ny se m ly týkat pouze ostatních partner

a na svou vlastní pozici si necht li nechat sáhnout.

Prointegra ní myšlenky Jana Kasala tak nebyly p íliš v rohodné, neplatily univerzáln pro koali ní partnery a spíše se snažily manipulovat s malými partnery a podmínkami pro ostatní strany. Jeho jednání se v otázce integrace rozcházelo. Pro tuto chvíli tak jakékoliv další debaty o dvojbloku nebo o vytvo ení jedné strany vzaly za své a vzhledem k neústupnosti n kterých len koalice ustoupily do pozadí. 4.8) Svatováclavská ty koali ní dohoda 28. 9. 1999 I p es všechny výše zmi ované rozpory, které ovliv ovaly vztahy uvnit koalice, došlo nakonec rok po prvotní spolupráci k podpisu smlouvy, která byla dalším krokem v jejich vzájemné integraci. Byla podepsaná na den svatého Václava – 28. 9. 1999 a nazvaná Svatováclavská dohoda. Posláním této budoucí koalice se od této chvíle stala tvorba alternativy pro voli e, která bude schopná p ekonat sou asný politický marasmus, bude ú inn

elit sílícímu vlivu komunist , bude se snažit ešit stávající problémy

zem a tento proces završí vstupem do Evropské unie. Podle Cyrila Svobody tato smlouva nebyla uzav ena kv li pocitu ohrožení, ale protože cht li vytvo it alternativu pro d ležité otázky a ukázat schopnost dohodnout se79. 76 77

Dimun 2002 ty koalice chce novou dohodu, Hospodá ské noviny, 7. 9. 1999.

78

Lidovci jsou pro ty koalici, ale rázn odmítají slou ení, Právo, 20. 9. 1999.

79

Je možné se dohodnout, Respekt, 4. 10. 1999.

Jist d ležitým detailem, který smlouva obsahovala, bylo, že budou tyto strany vzájemn respektovat tradi ní hodnoty a principy jednotlivých stran. Tento prvek tak m l být základní sou ástí jejich vzájemného fungování a ovliv ovat vztahy uvnit koalice. Partne i cht li p em nit v moderní a prosperující stát. Svých cíl pak cht la

eskou republiku

ty koalice dosáhnout

skrze spole ný postup p ed parlamentními volbami i po nich. Strany se touto dohodou zavázaly, že na parlamentní úrovni neuzav ou dohodu, která by se m la týkat jakékoliv dlouhodobé spolupráce, s žádnou jinou stranou nebo politickým subjektem. Bylo tedy z ejmé, že se

ty koalice dívala pom rn

daleko do budoucnosti, když íkala, že bude jejich vzájemná spolupráce pokra ovat i po parlamentních volbách. V tomto bod tak jist stála p ed nelehkým úkolem, který byl zatím upozad n nadšením z nov nabytého pocitu jednoty a síly. ty koalice ve smlouv

jmenuje, co chce prosadit. Jedná se nap .

dobudování právního rámce ekonomiky, který bude založený na osv d ených evropských principech; reformu sociálního systému; revizi vládních výdaj ; reformu ve ejné správy; do ešení vztahu státu a církve a vyrovnání se s komunistickou minulostí. Šlo ale jen o nekonkretizované formulace, které neobsahovaly konkrétní kroky, jak toho dosáhnout. Dohoda se také v novala formám spolupráce. Asi nejd ležit jší bylo ustavení ty koali ní rady. Její role nebyla blíže specifikovaná, ani úkoly, které by m la v budoucnu plnit. Tato rada byla reprezentovaná p edsedou každé ze smluvních stran plus ur eným místop edsedou. Její usnášení fungovalo na principu konsenzu. Z ízení Rady ty koalice bylo prvním krokem k vytvá ení pevn jších organiza ních struktur, nicmén

její vágní fungování nebylo nejš astn jším krokem.

Problematický mohl být ze své podstaty už princip jejího rozhodování – konsensus. Ten v podstat mohl zkomplikovat p ijímání jakýchkoliv usnesení, protože hledání spole ného rozhodnutí ve vyšším po tu

len

je vždy

problematické a komplikace se zvyšují s každým dalším lenem. Kasal v popis – budeme diskutovat o vážných v cech tak dlouho, až dosp jeme ke konsensu – hovo í za vše. asová náro nost p ijímání rozhodnutí tak mohla být budoucím problémem koalice.

ty koalice projevila v li dále ustavovat jiné koordina ní orgány (zatím také blíže nespecifikované), u kterých by m l pom r vždy odpovídat ujednanému rozložení podle velikosti, a to: KDU- SL a Unie svobody bude vždy reprezentovaná p ti zástupci, ODA a DEU jakožto malé strany budou mít zastoupení každá po jednom v koordinaci

lenovi. Jejich spolupráce spo ívala hlavn

innosti – ta m la probíhat hlavn

v rámci poslaneckých a

senátorských klub na p d Parlamentu a týkat se m la postupu ve volbách do Poslanecké sn movny, Senátu a zastupitelstev samosprávných kraj s cílem maximalizovat jejich volební zisk80. Tato dohoda byla kone n dokumentem, který

ty koalici oficiáln

ustanovil. Již se nejednalo pouze o ú elovou smlouvu pro krátký okamžik voleb. Ze

ty koalice se stal subjekt s vlastními spole nými pravidly a cíly. I

když se nejednalo o taxativn vymezený seznam všeho spole ného a cht ného, bylo ale dojednáno to d ležité – další spole ný postup v parlamentních volbách. Vytvá ení spole ných orgán bylo dovršeno ješt pozd ji, a to na základ nové smlouvy v roce 2000 a na ni navazující Ž árské dohod , která spole né orgány propracovala. 4.9) Další zkouška soudržnosti Elán do další práce, která povede k posilování ve volbách, byl velmi brzy vystavený zkoušce odolnosti. V íjnu 1999 p išla ODS s nabídkou vytvo ení tzv. duhové vládní koalice. V ní by zasedla SSD, ODS, KDU- SL i US81. Tato situace mohla mít velmi vážné dopady na novou

ty koalici.

Zejména pokud si vzpomeneme na jednání lidovc s SSD a KS M brzy po podepsání Dohody o volební koalici na podzim roku 1998. Jakmile lidovci cítili, že se s nimi bude vyjednávat a že strana m že získat ústupky ve sv j prosp ch, velice rychle zapomn la na své koali ní partnery a jednala na vlastní p st. Tato situace se tak pro lidovce mohla jevit jako mnohem více zajímavá a lákavá – op t by se dostali do vládní koalice a byly by u nejd ležit jších rozhodnutí. S nabídkou vytvo ení nové vlády tak ODS v podstat vyvolala 80 81

Svatováclavská ty koali ní dohoda 29. 9. 1999 ODS po ítá se zánikem opozi ní smlouvy, Hospodá ské noviny, 12. 10. 1999;

Široká koalice? Záminka, tvrdí strany, MF Dnes, 12. 10. 1999.

znovu situaci po volbách 1998 a snažila se získat na svou stranu v tuto dobu již silné a potencionáln nebezpe né (jak se již n kolikrát p esv d ila) strany. Lidovci se však paradoxn chovali odlišn než p ed rokem – nešli slep za svým cílem a neprovokovali své partnery jednáním na vlastní p st. Jejich cíl tedy za poslední (skoro) rok prošel podstatnou zm nou a do pop edí zájmu se dostalo co nejv tší zproblematizování opozi ní smlouvy. Svou zásluhu na tom mohly mít ob anské iniciativy v pr b hu roku (jak uvidíme níže) a v tší institucionální

propracovanost

ty koalice

na

základ

Svatováclavské

ty koali ní dohody, která vznikla nedlouho p ed touto nabídkou. Lidovci a s nimi unionisté sice p ipustili možné vstoupení do vlády, ovšem za podmínky, že dojde k vypov zení opozi ní smlouvy. I když se objevily názory z ODS, že je p ipravena Opozi ní smlouvu vypov d t, o n kolik dní pozd ji se ale k podobnému vystoupení stav la zdrženliv . Pro ukon ení Opozi ní smlouvy nebyla ani

SSD82. Vláda m la skrze ni

garantované, že ze strany ODS nedojde k vyvolání hlasování o ned v e, p ípadn

že nepodpo í takovou iniciativu, m ly smluveno, že se pokusí

zrealizovat díl í zm ny Ústavy sm ující k p esn jšímu vymezení kompetencí ústavních orgán a zm nu volebního zákona, který by posílil výsledky voleb. Ani jedna z t chto stran necht la ztratit tyto vyhlídky. Kdyby ale došlo k vytvo ení koalice i s menšími stranami, mohlo by dojít k jejich umírn ní namísto toho, aby neustále kritizovaly Opozi ní smlouvu. Rázné jednání lidovc tak bylo možná i p ekvapující, protože s p edsedou Kasalem byly asto koali ní zájmy upoza ovány a nebál se jednat samostatn , pokud šlo o stranický zájem. ODS si byla velmi dob e v domá, že

ty koalice pro ni bude v blízké

dob nebezpe ná. Vždy již b hem dosavadní spolupráce, která nebyla ani po ádn smluvn ošet ená a hlavn propracovaná, dokázala vládní

SSD a

opozi ní ODS p ipravit n kolik horkých chvilek (viz senátní volby 1998 a uvoln ný mandát Václava Bendy). Pokud se navíc nedávno strany dokázaly shodnout na dalším postupu a více specifikovat pravidla spole ného fungování, m žou kdykoliv za ít posilovat a nejen ohrozit opozi ní smlouvu, ale dokonce ji i zni it. ODS se tak pokusila získat na svou stranu lidovce a unionisty, kte í 82

ODS chce širokou koalici, opozi ní smlouvu nevzdává, MF Dnes, 16. 10. 1999.

byli díky této smlouv vyšachovaní z ú asti na vlád . Velice dob e si byli v domi, že to pro n bude lákadlo a existuje možnost, že mu podlehnou. V tomhle se ale ODS p epo ítala a krok jim nevyšel. 4.10) Místo dalších zkoušek povzbuzení (pr b h roku 1999) ty koalici se dostalo povzbuzení. Jak jsme již d íve zmi ovali, opozi ní smlouva aktivizovala debaty o ob anské spole nosti a mnohé ob anské iniciativy. Alespo krátce proto zmíníme jejich význam. První vlaštovkou se v této dob stala tzv. d eví ská výzva z 23. 3. 1999, která vzbudila velký ohlas ve spole nosti. Mezi její autory m žeme za adit nap . Zde ka T mu nebo Old icha D dka. Tito a další lidé byli ekonomové zastávající r zné ideologické názory, což bylo první zajímavostí této výzvy. Hlavní náplní pak byla výzva k posílení ú innosti práva, odleh ení soud m, aby pracovaly efektivn ji, d razná výzva po v tší transparentnosti ve vlastnických právech a v pom rech ve státní správ , navrhovala redukci po tu státních zam stnanc nebo dokonce zrušení n kterých ú ad . Dále podporovala restrukturalizaci

bank

a

podnik ,

zprivatizování zbývajících podnik Unipetrol nebo

která

bude

v soukromých

jako Komer ní banka,

SOB,

rukou, EZ,

SA. Již tato výzva upozor ovala na nutnost d chodové

reformy. Cílem této výzvy bylo otev ení debaty o ekonomických reformách, která se signatá m zdála nedostate ná. Nevzbudila však trvalejší ohlas. Na tuto výzvu navázala další – Impuls 99 z 22. ervence 1999 sepsaná T. Halíkem, J. Pehe a J. Šmídovou. V textu této výzvy stálo, že se naše zem vydává sm rem, který zma í náš vstup do evropských struktur, prohlubují se negativní ekonomické, sociální a morální jevy. Nastává období arogance, kdy se politické strany uzavírají samy do sebe a lidé v n dramaticky ztrácí d v ru. Ned v ra lidí v politický systém, ohrožení budoucí evropské integrace, ekonomické problémy – to vše nám p ipomíná úvodní slova Svatováclavské dohody. Již na tomto p íkladu vidíme, jaká existovala provázanost mezi nov vzniklým koali ním hnutím a náladami ve spole nosti. Zá ijová dohoda byla odrazem t chto skute ností,

ímž aspirovala na získání silné podpory

ve ejnosti. Impuls 99 byl na rozdíl od p edešlé výzvy zam en na morální otázky a obecnou diskuzi o sm ování spole nosti. Apel se soust edil na

politiky, aby se odtrhli od mocenských her a za ali se zabývat reálnými problémy, jako jsou sociální problémy. Cht li iniciovat dialog s ob anskými institucemi (odbory, církve, profesní organizace apod.). Výzva vzbudila velký zájem médií, politik i ve ejnosti. To bylo jen potvrzení toho, že to nejsou problémy omezené na n kolik nespokojených aktivist . I když se objevily diskuze jak s touto výzvou dál pracovat, vše ztroskotalo na názorové nesourodosti. Ani tato výzva nedosáhla v tšího zájmu spole nosti nebo n které z politických stran. Asi nejv tší dopad m la iniciativa – D kujeme, odejd te. Lidé jako J. Brož, I. Chaun, V. Ježek, M. Mejst ík, Š. Pánek nebo V. ehák ze stávkových výbor v den výro í sametové revoluce sepsalo tento text, který byl adresován zejména politik m. V n m sice oce ují, že od roku 1989 došlo k mnoha zm nám, kterých si váží, ale že nesouhlasí se sou asnou arogantní politickou mocí, která není schopna zajistit bezproblémové fungování státu. Vše je poznamenané ned v rou, zlod jinou a korupcí ze strany státních ú edník . Tito auto i a p íznivci volali po návratu slušnosti a morálky a politické korektnosti. Stejn jako p edchozí výzva, i tato byla odsouzena jako útok na demokracii apod. Výzvu k odstoupení samoz ejm všichni elní politici odmítli. B hem chvíle se ale tato výzva stala celospole enským tématem. Za základní požadavky výzvy byly stanovené – zrušení opozi ní smlouvy, odchod Miloše Zemana a Václava Klause, a nit ní slib slušnosti každého ob ana. Podobn jako d íve prob hly debaty ohledn budoucnosti této výzvy a otázka, zda se p em ní v politické uskupení, které bude hájit tyto zájmy. Op t se nepoda ilo najít shodu na jeho budoucí podob . I když se m že zdát, že to byly pokusy, které nedokázaly vzbudit trvalejší pozornost, jejich vliv byl nezanedbatelný. Agresivní výroky ze strany politik jako bylo údajné ohrožování základ demokracie, poukazovaly na to, že došlo k poplachu, co se bude po t chto výzvách dít dál. Jako jeden z nejd ležit jších dopad m žeme ozna it rozhodnutí Vladimíra Špidly a jeho spolustraník , že se podobné ujednání jako Opozi ní smlouva po p íštích parlamentních volbách již nesmí opakovat. Rozkolísání jistoty uvnit vládního aparátu bylo výrazným úsp chem ob anských iniciativ a nep ímým zvýšením d ležitosti ty koalice. I p esto, že

se úvahy o tom, zda tyto iniciativy nezaloží politickou stranu, vyšly jako liché, ty koalice jim nabízela možnost spolupráce nebo dokonce zisk senátorského nebo poslaneckého mandátu. V t chto náznacích se op t objevuje vize otce myšlenky široké protestní koalice – J. Luxe. Práv

zapojení ob an

a

podobných iniciativ do tvorby nátlaku na politické špi ky mohlo být velice efektivním nástrojem v boji proti opozi ní smlouv . Bohužel se tyto události odehrávaly v dob , kdy je již Josef Lux nemohl ovliv ovat. Pokud by se zapojení ob anského sektoru událo d íve, jist

by existovala vyšší

pravd podobnost, že by vznikl originální útvar, který v sob mohl skloubit jak zt lesn ní ve ejnosti tak i zkušenosti v podob

politické strany/koalice.

Význam t chto ob anských iniciativ bychom mohli ozna it jako neúsp ch – a to oboustranný. Samotní tv rci nev d li jak postupovat a co si po ít, aby to sm ovalo k výsledk m. Absence v domostí (nebo spíše zkušeností) jak kde a co prosadit odsoudila jejich aktivity k neúsp chu. Na druhou stranu ani strany ty koalice nedokázaly jejich potenciál využít ve sv j prosp ch. I když jim byla nabídnutá možnost spolupráce b hem voleb, v praxi to k v tší koalici nebo alespo nominaci v tšího po tu lidí na kandidátkách nevedlo.

5) Návrh volebního zákona, kv ten 2000 Pro další události bylo d ležité p ijetí tzv. toleran ního patentu 26. ledna 2000, který obsahoval p t dohod. Ty prom ovaly mimo jiné i vztah SSD s ODS. První z nich byla dohoda týkající se rozpo tu pro rok 2000 a rozpo tu pro další rok.

SSD se vým nou za podporu rozpo tu zavázala, že

pro rok 2001 bude deficit max. 20 miliard, pro rok 2002 max. 10 mld. a dále už bude rozpo et vyrovnaný. Tato dohoda nebyla dodržená,

SSD deficit

p ekro ila. Druhá dohoda se týkala zm n volebního zákona do Poslanecké sn movny, kraj a obcí. Výsledek zde byl napln n. Krajské volby prob hly podle nového zákona, zákon o obcích prozatím neprošel v Senátu a zm ny v zákonu o volbách do Poslanecké sn movny prob hly také – jak uvidíme podrobn ji za chvíli. T etí dohoda sledovala p ípravu vstupu unie.

R do Evropské

tvrtá dohoda souvisela s ekonomickými reformami. Vláda se zavázala,

že do konce roku zprivatizuje 2/3 majetku drženého Fondem národního majetku, provede se reforma d chodového systému, dojde k deregulacím

plynu, elekt iny a nájemného a výdaje na obranu budou zachované. Poslední bod patentu otevíral otázku komunikace mezi poslaneckými a senátorskými kluby. Motiv , pro v bec zasahovat do podoby volebního zákona m že být n kolik. V zemích s kratší tradicí demokracie nebo tam, kde byl vývoj po odstran ní totality více p ekotný nebo nedokonalý, m že být práv volební systém vystaven útok m a manipulacím ze strany vládních uskupení. Jejich cíl je z ejmý – snaží se nastavit prvky volebního systému tak, aby napomáhal k vít zství silných stabilních stran a naopak eliminoval malé hrá e, kte í jim odebírají hlasy a mandáty. SSD i ODS cht ly prom nit dosavadní systém tak, aby zvýhod oval velké strany a naopak aby byl do parlamentu ztížen p ístup malým stranám. Z hlediska praxe jsme se ve dvou posledních parlamentních volbách setkali s patovými situacemi, kdy musely být nakonec vytvo ené menšinové vlády nedisponující parlamentní v tšinou. Po volbách v roce 1996 byla nutná tolerance

SSD pro menšinovou vládu ODS, KDU- SL a ODA, protože

disponovali pouze 99 mandáty. O dva roky pozd ji se situace opakovala – op t nebylo možné sestavit vládu s v tšinovou podporou. A koliv tedy m že být ujednání z Opozi ní smlouvy o posílení významu sout že politických stran n kdy chápáno jako snaha SSD za pomocí ODS zlikvidovat malé strany, byla to hlavn pragmatická reakce na zkušenosti z minulých let. Protože Ústava pro volby do Poslanecké sn movny zavedla zásadu pom rného zastoupení83, bylo t eba pohybovat se v t chto mezích. Jako protipól volebního systému podle zásad pom rného zastoupení bychom mohli za adit v tšinový systém. Ve v tšinovém volebním systému dochází k p erozd lování mandát

podle pravidla „vít z bere vše“, mandáty nejsou

d leny pom rn podle zisku jednotlivých stran. Všechny mandáty na úrovni obvodu jsou tak p id leny jen jedné kandidátce. U pom rného volebního systému dochází k zisku mandát

(za p edpokladu spln ní formálních

podmínek pro postup do p erozd lování mandát ) v pom ru, který se blíží po tu hlas získaných ve volbách. Oba typy volebních systém se dále d lí a jejich povahu (výstupy) ur ují díl í charakteristiky – zejména u pom rného 83

Hlava druhá, l. 18 Ústavy

volebního systému. Aby nedošlo k porušení Ústavy, ale aby zárove došlo k posílení výsledk sout že, bylo t eba m nit práv tyto díl í charakteristiky, které mohou posílit v tšinovost pom rného volebního systému. ODS s SSD postupovaly postupn

a p ipravovaly zm nu také souvisejících zákon .

Poslanec za ODS Marek Benda prosadil pozm ovací návrh, který zvýšil p ísp vek za mandát z dosavadních 500 000 na celý milión korun za rok84. Spolu s tím byla zavedená státní podpora za krajského zastupitele ve výši tvrt milionu. Za dva m síce pak došlo k podání vlastního návrhu volebního zákona. Oproti dosavadnímu stavu m nil tyto parametry: velikost volebního obvodu, zp sob p epo tu hlas na mandáty, výši volební klauzule a po et skrutinií. Po et volebních obvod se zvýšil z 8 na 35, takže na jeden obvod by p ipadlo zhruba 4-8 mandát . Tím, že by se snížil po et mandát na obvod, by byla zvýšena disproporcionalita výstup . Velikost obvodu je jedním z klí ových faktor – s jeho velikostí roste také míra proporcionality. Zp sob p epo tu hlas

na mandáty byl zm n n z Hagenbach-Bischoffovy kvóty85 na

modifikovaného d´Hondtova d litele86. SSD p vodn navrhovala d´Hondtova d litele a ODS Imperialiho, který je v i malým stranám ze všech d litel nejtvrdší87. Z navrhovaných p epo t

tak byl zvolen jakýsi kompromis.

P vodní klauzule byla posunutá z ady 5% (pro jednu stranu) - 7% (pro koalici dvou stran) - 9% (pro koalici t í stran) a 11% (pro koalici ty stran) na stupnici 5% - 10% - 15% - 20%. Byly tak zvýšeny požadavky hlavn na koalice stran (v praxi na

ty koalici). P i takovém nastavení by

ty koalice musela získat

namísto 11% celých 20% hlas , což by pro ni mohlo zni ující. Jakékoliv navyšování klauzule, které zamezuje vstupu do procesu rozd lování mandát , je krokem proti malým stranám. A nakonec došlo i k redukci po tu skrutinií – kol p epo t . To bylo dané zejména tím, že dokud byla používaná HagenbachBischoffova kvóta, vždy produkovala zbytky, které musely být p erozd lené v dalším (druhém) kole. Jestliže ale p epo et obstarával d litel, byl schopen vždy rozd lit všechny mandáty. Z tohoto d vodu již nebylo pot eba dalšího 84

Tabery 2006:73

85

Q = H/(M+1)

86

d litelé: 1,42; 2; 3; 4; 5…

87

Šedo 2007:29

skrutinia. Ješt jeden krok souvisel s novým zákonem. Ten p inášel povinnost zaplatit kauci za každý obvod ve výši 40 000 korun. To bylo další p ekážkou pro malé strany, které musely najít další milión a p l ve svých rozpo tech. Samoz ejm se objevovaly názory pro i proti volební reform . P íznivci zavedení nových pravidel argumentovali tím, že v sou asnosti dochází k jakémusi rozmazávání politické odpov dnosti, nebo že by mohlo dojít k lepšímu a efektivn jšímu fungování politického systému. Naopak odp rci poukazovali na zp sob prosazování takové reformy – odmítají zm ny jako výsledek kartelové dohody dvou stran, a snahu omezit konkurenci mezi stranami. Vzhledem k tomu, že m la

SSD i ODS v Poslanecké sn movn

v tšinu, nebylo t žké tyto zm ny prosadit. I p esto se u

SSD našlo celkem

sedm odp rc . Zástupci Unie svobody, lidovci a komunisté na protest opustili sál. V Senátu byla situace napjat jší. Pro hlasovala ODS a ty koalice, komunisté, n kte í senáto i za

SSD, proti byla

SSD (Milan Št ch, František

Vízek, Petr Morávek) a Richard Falbr. Hlasování se zdržel Jaroslav Musial, nep ítomní byli Egon Lánský a František Mezihorák88. V každém p ípad byly SSD a ODS úsp šné. Poda ilo se jim prosadit oba návrhy – jak finan ní zvýhodn ní,

tak

i

zm nu

základních

prom nných,

které

ovliv ují

proporcionalitu výstup u listinných pom rných volebních systém (schváleno 26. kv tna 2000). Podle prohlášení KDU- SL ze 4. zasedání Celostátní konference byla takto zvolená zm na volebního zákona útokem na demokratický systém, která ú elov

obchází Ústavu a nereflektuje reálné

rozložení politických sil ve spole nosti. V takovéto podob bude docházet k tomu, že menšina voli

bude zastoupená v tšinovou vládou89.

ty koalice

tím ztratila optimismus, který ji dodávaly pr zkumy ve ejného mín ní90 – mezi b eznem a ervnem roku 2000 jí bylo p isuzováno v rozmezí od 28,2% 91

88

Tabery 2006:76

89

Prohlášení KDU- SL k zákonu o volbách do Parlamentu R

90

STEM:

ty koalice by ve volbách p edstihla ODS, Lidové noviny, 22. 3. 2000; sekretariát

STEM. 91

sou et preferencí pro KDU- SL a US.

- až k nižším 23,5%92 hlas .93 Postupný pokles preferencí ty koalice a k tomu skute nost, že lidovce pr zkumy ve ejného mín ní asto nadhodnocovaly, by totiž mohli znejistit p ekonání 20% volební klauzule. Z této šance na úsp ch u voli

v dalších volbách (které by ze

ty koalice ud laly druhý nejsiln jší

subjekt na stranické scén ) by se tak s p ijetím nového volebního zákona stala spíš šance na prohru – zisk nad 20% hlas by byl nepravd podobný. Tím by došlo k selhání jejich nejefektivn jšího nástroje na znemož ování opozi ní smlouvy. Aby zvýšila své šance na úsp ch ve volbách podle nového volebního systému, nad jí by byla integrace alespo n kterých stran, ímž by klesl po et pot ebných procent. To by nicmén vždy vyžadovalo znovuotev ení diskuze, kdo se bude za jakou cenu integrovat94. Do cesty dalším událostem se postavil prezident Václav Havel, který k Ústavnímu soudu 17. 7. 2000 podal stížnost. Ani ne o rok pozd ji (24. ledna 2001) soud rozhodl jasn a nep ipoušt l námitek: zákon byl odsouzen jako protiústavní, který omezuje svobodnou politickou sout ž. Kombinace vysokého po tu volebních obvod a zp sobu p epo tu hlas na mandáty byl pro n hybridem, který leží n kde mezi pom rným a v tšinovým systém – nic mezi však Ústava nep ipustí95. Proti zákonu zvyšující finan ní ú ast stranám vystoupil soud z toho d vodu, že pro n a priori znamenají diskriminaci. Reakce te

už neúsp šných straník byly p ehnané. Ivan Langer hovo il „o

útoku na parlamentní politické strany v eské republice.“96 Zásah prezidenta Havla zamezil zavedení prvk , které by posilovaly v tšinové výsledky voleb. I když to byl pro n které strany úsp ch, nedošlo k výrazné zm n , která by do budoucna zamezila vzniku patových situací. Tato problematika je však aktuální dodnes. Zp sob, který by mohl t mto situacím zabránit, by bylo omezení vlivu menších stran a pomoc velkým stranám. V roce 2002 sice byla p ijatá novela, ale znamenala zm nu pouze v nepatrném

92

sou et KDU- SL, US, ODA, DEU.

93

Oproti tomu se vládní

20% voli

SSD pohybovala zhruba okolo 15% hlas , ODS by volilo kolem

a KS M asi 18%.

94

Jeden z kola ven?, Právo, 29. 5. 2000.

95

Sbírka zákon

96

Tabery, E. (2006): Vládneme, nerušit, s. 78

. 64/2001 Sb.

rozložení mandát , a proto se op t objevily diskuze, zda za to zm na stála a proti emu byla vlastn zam ená. Jestliže to bylo p vodn proti malým stranám, pak to v tuto chvíli již neplatilo, protože po volbách 2002 ve Sn movn nebyla žádná se ziskem pod 10%. V Parlamentu sice neexistovaly malé strany, které by t íštily vzniklou vládu, jenže neznamenalo to ani zlepšení situace pro strany velké. Dalším možným sm rem, kterým by se mohla budoucí reforma ubírat, by proto mohl být princip, který bude dále založený na pom rné distribuci, ale vy lení se mandáty pro vít znou velkou stranu. Na tomto základu vznikly také t i varianty reformy – Skotská,

ecká a

Nizozemská. Zásah prezidenta Havla byl proto dvojse ný – na jedné stran to sice malé strany považovaly za úsp ch, ale na druhou stranu nedošlo ke zm n systému, která by dokázala zamezit patovým situacím po volbách. Spokojení byli ale p edevším lidovci a unionisté. A nejen díky nálezu Ústavního soudu. Projednávání nového volebního zákona dokázalo snad nejú inn ji stmelit dosavadní spolupráci v rámci

ty koalice. Bylo zažehnáno

nebezpe í, které by v p íštích volbách ohrozilo další existenci

ty koalice97.

Stmelení koali ních partner bylo ale pouze do asné a existovalo p edevším na základ

existence

reálné

hrozby.

Volební

zákon

byl

totiž

jedním

z funkcionálních d vod existence této koalice. Tento d vod tedy zmizel spolu s tím, když byly n které ásti volebního zákona zamítnuty a koalice za ala vytvá et spole né orgány jako lídr nebo stínová vláda. Její úsp ch tak paradoxn znamenal vytvo ení jednoho z problém , který chvíle doprovázel. Jedin

ty koalici od této

as ukázal, jakou cestou se koalice vydala a zda našla

jiný d vod, který by provázel její existenci a dokázal nadále stmelovat její leny. Debaty o novém volebním zákonu tím ale nebyly ukon ené. Z prohlášení KDU- SL z 10. 6. 2000 m žeme potvrdit, že nový volební zákon rozdmýchal debaty o rozli ných tématech. Zmíníme d ležité oblasti fungování a tendencí, které vyplynuly z debaty o novém volebním zákonu. V této ásti do jisté míry porušíme

asovou linii událostí, abychom mohli tyto oblasti

srozumiteln identifikovat.

97

ty koalice v era dostala n ž na krk, MF Dnes, 27. 5. 2000.

5.1) Svatováclavská smlouva 2000, Spole n pro zm nu Asi nejintenzivn ji se d sledky zákona promítly do formální integrace ty koalice. Vidina silného protivníka a velkého institucionálního ohrožení dokázala stmelit r znorodost v koalici a p inutit strany ke konkrétním krok m. V prvé ad jako reakce na vyšší volební klauzuli p išli T. Kvapil z KDU- SL a P. Mat j z US s návrhem na slou ení ODA a DEU (tím by musela koalice p ekonat 15% hranici namísto 20%). Tento návrh menší koali ní strany odmítly, ale nebyla tím vylou ená postupná integrace v dlouhodob jším asovém horizontu98. Na t ch se strany dohodly v zá í 2000. Ve stejnou dobu jako p ed rokem se strany rozhodly, že sepíší novou smlouvu, která bude více specifická a jejímž d sledkem bude efektivn jší spolupráce. Nová smlouva navazovala na tu p edchozí, doplnila ji a p evedla ji na jakousi vyšší formu. ty koalice byla definovaná jako seskupení samostatných politických stran, které vystupují a jednají pod jedním názvem. Strany se zavázaly vytvo it spole né kandidátní listiny pro p íští volby do Poslanecké sn movny i Senátu. D ležité bylo, že touto smlouvou došlo k v tší institucionalizaci radu,

která byla

ty koalice. A to skrze nov ustavenou Politickou

nejvyšším

spole ným

orgánem.

Strany v ní

byly

reprezentované v následujícím pom ru: KDU- SL a US každá po 3 zástupcích (p edseda a dva ur ení místop edsedové), ODA s DEU pak každá po jednom lenovi, kterým bude vždy p edseda stany, nebo pov ený místop edseda. Princip p ijímání rozhodnutí už nefungoval na základ

konsensu jako

v minulém roce, ale na principu v tšinového hlasování. Usnesení tedy bylo platné, pokud hlasovala nadpolovi ní v tšina

len , p i emž Rada byla

usnášeníschopná za p ítomnosti nadpolovi ní v tšiny len koalice. Smlouva zavedla také omezené veto, kterým mohla n která ze stran projevit sv j nesouhlas v i jakémukoliv rozhodnutí. Jestliže ho n která strana použila, požádala tím o opakované hlasování. Politická rada tak o n m musela znovu hlasovat, a to nejpozd ji do deseti dn . Nové rozhodnutí bylo platné, jestliže bylo schváleno kvalifikovanou v tšinou sedmi hlas . Smlouva navíc stanovila n kolik konkrétních krok , které se strany zavázaly splnit. Šlo zejména o 98

Fiala, Foral 2008:490

sestavení stínové vlády (do 31. 3. 2001) spolu se jmenováním stínového premiéra (do 30. 11. 2000 m l být dohodnutý zp sob jeho výb ru, personální návrhy m ly být podané nejpozd ji 31. 12. 2000 a jmenován m l být 31. 1. 2001). Do konce ervna 2001 pak m l být p edstaven programový dokument stínové vlády ty koalice. Je tedy z ejmé, že tato smlouva posouvala spolupráci

ty koalice

mnohem dále než dosavadní p ijaté dokumenty. Smlouva samoz ejm p ipoušt la spole né zájmy, také na n navazovala a odkazovala. Již se ale nejednalo o pouhou rétoriku spole né v le, ale o konkrétní kroky s termíny jejich pln ní. To posouvalo koalici mnohem dále než jen k vágnímu vymezení. D ležitou sou ástí této smlouvy byla také dohoda na volebním programovém dokumentu Spole n pro zm nu. V n m poukazovaly na to, že je koalice

tvo ena

všemi

d ležitými

k es anskodemokratickým (vycházející hlavn

proudy:

konzervativním,

z evropských k es anských

tradic) a liberálním (d raz na politickou a ekonomickou svobodu jedince). Program se v noval n kolika základním oblastem. První byla spravedlnost a vymahatelnost práva, ve které cht la

ty koalice dosáhnout ú inného práva,

nezávislého soudnictví, pr hlednosti právního ádu, potrestání komunistických zlo in , efektivního boje s kriminalitou a omezování korupce. Další oblastí byla solidarita a odpov dnost, kde kladla koalice d raz na p ijetí odpov dnosti za vlastní život, princip subsidiarity (snaha o co možná nejv tší decentralizaci, zvýšení role rodiny a rozvoj neziskového sektoru) a solidarity, trvale udržitelný rozvoj, snižování nezam stnanosti, ú innou regionální politiku a rozvoj dostupného bydlení. T etí oblastí byla vzd laná a informa ní spole nosti. V této oblasti cht la posilovat konkurenceschopnost zem skrze informa ní technologie, požadovala školství s všestranným rozvojem žák tak, aby byli samostatn schopní myslet a tvo it. Zajímavý byl nap . jejich návrh, aby po základní škole žáci zvládli jeden sv tový jazyk. Dále se v novali zlepšení systému p j ek a stipendií, který by pomohl sociáln

znevýhodn ným

student m. Nakonec to byla budoucnost bez dluh , kterou reagovala na rostoucí zadlužování státu a r st korupce. Proto navrhovali v tší pr hlednost ve ejných financí, pr hledné státní výdaje, odbourání neú inných zásah do podnikání, snižování státního deficitu nebo spoluú ast spoluob an na výši

d chod

(tzv. vícesložkový d chod, sou ástí nap . dobrovolné penzijní

p ipojišt ní). Tento

program

ty koalice tak

byl plnohodnotným volebním

programem, který byl srovnatelný s ostatními politickými stranami. Byl strukturovaný mezi kapitoly - jak vypadá sou asný stav, jaký je cíl koalice a nakonec také jak chce tohoto stavu dosáhnout. Postupování stran, jakmile se objevil návrh nového volebního zákona, bylo rázné a bylo prosté jakékoliv váhavosti. Donutilo je to upnout se k vyšším cíl m a zapomenout na jejich vzájemné odlišnosti.

5.1.1) Dominance KDU- SL B hem roku 2000, který na základ p ijímání zm n ve volebním zákonu pro

ty koalici znamenal rozjit ení debat o integraci, došlo také k n kolika

událostem uvnit

lidové strany. Ješt

na po átku roku 2000 se konala

programová konference v souvislosti se vznikem kraj (Kraje, další krok do Evropy), op t se ešila i otázka vztahu k SSD. V souvislosti s projednáváním rozpo tu na rok 2000 m l totiž Zeman navrhnout Cyrilu Svobodovi, že pokud KDU- SL podpo í schodkový rozpo et, vypoví

SSD Opozi ní smlouvu.

Pozd jší postoje p edstavitel strany vyvolaly debatu, že uvnit KDU- SL existují dv frakce – kolem J. Kasala a C. Svobody. Podle Kasala by m la strana praktikovat tzv. konstruktivní politiku pravého st edu a nevstupovat do vlády s SSD bez podpory US. ekl, že pokud bude p edsedou strany on, tak lidovci nep jdou s komunisty do vlády99. Jeho neústupné stanovisko ve sm ování strany ale za alo vyvolávat nespokojenost u jiných len . Jako p íklad m žeme uvést místop edsedu pražské organizace J. Orla, který Kasalovi vy ítal práv malou v li jednat s SSD. Podle n j se strana stala málo d raznou a více pravicovou na úkor k es anskodemokratických prvk . Op t zde tedy došlo k zintenzivn ní linie levicovost/pravicovost strany. 18. b ezna 2000 se také konala celostátní konference lidovc , která se v novala mimo jiné i spolupráci v rámci ty koalice. Záv r byl takový, že by lidová strana m la v každém p ípad 99

Fiala, Foral 2008:489

v této spolupráci pokra ovat, ale p i

jednozna ném zachování své vlastní politické identity. Otev ela se zde i otázka (viz výše) kritiky na ú et Kasalova vedení strany, když byl projednáván dopis J. Orla, E. Role kové a J. Mikuška. Podle n j se strana stala pasivní a spojením s Unií svobody

ty koalice p išla o nad ji na podporu voli

sociální

demokracie ve druhém kole nadcházejících senátních voleb. Navíc i p es proklamovaný cíl znesnadnit Opozi ní smlouvu si

ty koalice nechala tuto

možnost uniknout, když byl 26. ledna 2000 schválen tzv. toleran ní patent jakožto její dopln ní. Z hlediska

ty koalice je t eba poznamenat, že i p es deklarovanou (a

odsouhlasenou) jednotu uvnit stále p etrvávaly vzájemné animozity, které komplikovaly vztahy. Pokud si povšimneme výše zmín ného ustavení Politické rady a omezeného veta, které zavádí, byla zde jistá nedokonalost rovnoprávného postavení koali ních partner . Omezené veto sice umož ovalo malým stranám vznést ho, pokud budou mít pocit, že rozhodnutí nebylo správné p ijmout, nebo sm ovalo k omezení jejich p sobení v rámci koalice. Souhlas druhé malé strany ale lidovc m a unionist m umož ovalo p ehlasování – proto bylo veto také pouze omezené. Pokud se však na p ijímání t chto rozhodnutí podíváme z pohledu lidovc nebo unionist , tak zjistíme, že v podstat žádné rozhodnutí nem že projít bez jejich souhlasu. Ostatní by totiž nebyli schopní dát dohromady kvalifikovanou v tšinu sedmi hlas . Už tím bylo v podstat zajišt no, že budou jakousi hnací silou ve stylu vývoje koalice. Je jasné, že bylo t eba n jakým zp sobem zohlednit nestejnou velikost stran v koalici – podle toho jim také m la být poskytnuta míra rozhodovací pravomoci. Stejn

jako v parlamentu, kde pom rný systém

rozd luje po et k esel a tím pádem i míru ú asti na rozhodování. V rámci ty koalice však bylo nejisté pustit se do rozlišování mezi stranami, nebo to u malých koali ních partner mohlo vyvolat pocit pod adnosti a asem mohlo vést k až k vážn jším problém m vedoucím k rozkolísání celé

ty koalice.

Ješt na podzim 1999 Jan Kasal prohlašoval, že jsou malé ODA DEU p íliš aktivní, cht jí do všeho mluvit a neškodilo by jim více skromnosti100. I v této dob , která sm ovala k efektivn jší spolupráci a v tšího semknutí uvnit koalice, m žeme najít projevy nespokojení s vedením. Na ja e 100

Lidovc m se p estává líbit sebev domí ODA a DEU, Právo, 23. 10. 1999.

2000 si vedení jiho eské organizace ODA st žovalo, že poci uje tlak dvou siln jších stran uvnit koalice. Tyto negativní reakce se objevily v souvislosti se sestavováním kandidátek pro následující krajské volby. Podle šéfa tamní organizace

J.

Rampicha

povede

existence

ty koalice

k posilování

jednotlivých len , což zárove povede k posílení také vzájemné spolupráce a k novým možnostem v p sobení na politické scén . Podle n j však siln jší lenové vidí smysl

ty koalice v n em úpln jiném. Podle n j cht jí tyto

strany p evzít voli e ODA, protože KDU- SL a US nabízí ODA pouze jediné volitelné místo na krajské kandidátce. Rampich ale postavení ODA v tomto kraji p irovnává k postavení US, protože zde má strana velice silnou voli skou základnu. Námitky ODA byly odložené se slovy, že výsledná podoba kandidátek je zatím p edm tem jednání a nejsou finální101. Je však t eba poznamenat, že se tyto kritiky neozývaly z po etn jších míst, jednalo se spíše o ojedin lou nespokojenost s tvorbou kandidátních listin. Existoval zde ale samoz ejm rozdíl v po tech kandidát , které ty koalice navrhovala, protože se zde musela projevit nestejná velikost jejich

len

– z celkových 723

kandidát KDU- SL navrhla 309 kandidát , US 284, malé strany ODA 67 a DEU 63. Lídry kandidátek nominovaly dv nejsiln jší strany – KDU- SL (p evážn na Morav ) a US (hlavn v echách). V kv tnu se uskute nila tisková konference KDU- SL. Mimo potvrzení ty koali ní dohody o senátních volbách se Jan Kasal vyjád il, že lidovci op t p evzali ízení

ty koalice. Jejich zástupci totiž zasedli v komisi,

kterou sestavil místop edseda vlády Pavel Rychetský. Reprezentovali je: Svoboda, Výborný, Pithart a Stod lka. Podle Kasalových slov ODS a

SSD

p evzali taktiku projednávání ústavních zm n a vytvo ení takové komise bylo podle lidovc

jakousi odezvou na jejich apely, které sm ovaly proti

projednávání Ústavy za zav enými zdmi. V tuto chvíli tak bylo patrné velké sebev domí Kasala, který ú asti v této komisi p ikládal velkou váhu. V kv tnu 2000 Kasal otev en

ekl, že lidovci budou hnací silou ty koalice. Otázkou je,

do jaké míry šlo o p ebírání vedení a do jaké míry se jednalo spíše o rétorické vymezení lidovc . Jak totiž nazna ují stížnosti menších stran b hem existence koalice a integra ní iniciativy KDU- SL v i nim, dominance tu existovala 101

Politika v eské republice, ro ník 2000, . 3, s. 117.

vždy. Vyjednávání s vládní SSD nebo opozi ní ODS bylo ze strany lidovc odrazem, které k ídlo (p iklán jící se k levici/pravici) ve stran

m lo

momentáln p evahu, a také projevem jejich p irozené snahy p iklonit se k té stran v Poslanecké sn movn , která je podpo í. Unie svobody jakožto druhá nejv tší strana

ty koalice pak na tato jejich kroky spíše zpožd n reagovala

(viz nap íklad jednání o rozpo tu v roce 1999). Marginální strany jako ODA nebo DEU vzhledem k jejich mandátní velikosti už v bec nem žeme považovat za n koho, kdo by ur oval sm ování

ty koalice. I p es

deklarovanou ochotu stran k integraci a ujišt ní o zachování samostatnosti se jednalo spíše o tandem, který tvo ili KDU- SL/US a ODA/DEU. Neustále m žeme pozorovat stále p ítomný podtón lidoveckého vedení, který se táhne po dobu celé existence. Alespo

okrajov je t eba p ipomenout, že podle lidovc se b hem

sou asného volebního období nestihnou provést zm ny ústavy, podle n j není dostatek asu na projednávání radikálních zm n. I p es tato prohlášení však probíhala (jak uvidíme dále) jednání v otázkách zm n Ústavy. 5.2) Pravomoci nejen prezidenta Prezidentovy pravomoci a n které další díl í úpravy byly další oblastí, kterou se snažili SSD a ODS kontrolovat a upravovat na základ vzájemných dohod. Již na po átku roku 2000 došlo k významnému kroku tím, že Poslanecká sn movna na konci ledna 2000 schválila n které z nich. Mezi nejd ležit jší navrhované zm ny m žeme za adit následující. Podle novely by prezident po vyhlášení výsledk voleb do sn movny musel nabídnout možnost sestavení vlády nejsiln jší stran . Ta by pak musela do t iceti dn oznámit složení vlády. Jestliže strana tuto nabídku odmítne, nebo pokud nezíská ve sn movn podporu, opakuje se tento proces s druhou nejsiln jší stranou. Jako t etí má sestavovat vládu p edseda sn movny. Tato problematika byla nejvíce diskutovaná. Ob anské iniciativy jako Impuls 99 nebo výzva D kujeme odejd te ji napadala proto, že u vít zné strany nemusí být dop edu jisté, že se bude jednat o demokratickou sílu a proto by nem la sestavovat vládu. Navrhovatelé tohoto zákona102 však argumentovali tím, že dojde k posílení 102

I. Langer (ODS), P. Buzková ( SSD), J. Kup ová ( SSD), E. Dundá ková (ODS),

významu výsledk voleb a v tšího uplatn ní v le ob an . Dalším bodem bylo, že by prezident již nemohl jmenovat celou bankovní radu

eské národní

banky, ale stejným dílem by se o toto právo d lil se Sn movnou a Senátem. Podobn

by mohl i do budoucna jmenovat prezidenta a viceprezidenta

Nejvyššího kontrolního ú adu pouze na návrh poslanc . Nutnost návrhu by platila také u jmenování p edsedy a místop edsedy Nejvyššího soudu – k tomu by pot eboval názor Senátu. Navrhovatelé se v t chto bodech snažili vyvrátit názor, že se jedná o omezování jeho kompetencí zejména proto, že prezident nemá povinnost t mto návrh m vyhov t. Navíc by se již nejednalo o rozhodnutí monokratického orgánu, ale o širší konsenzus. Úprava se týkala i vyhlašování voleb do obou komor Parlamentu a do zastupitelstev územních samosprávných celk , kterou by provád l prezident republiky – neu inil by tak t icet dní p ed koncem volebního období, vyhlásí volby do sn movny její p edseda, do Senátu a územních samosprávných celk p edseda Senátu. Dále by prezidentovi byla odebraná možnost zastavení trestního ízení, která podle navrhovatel p esahuje obvyklý rámec prezidentských kompetencí v jiných zemích. Nadále by ale sm l zmírnit nebo zrušit rozsudek. V p ípad , že by prezident nemohl vykonávat svou funkci, mohl by Parlament rozhodnout o jeho sesazení. V neposlední ad by se ur itá zm na týkala nejen prezidenta, ale i poslanc , senátor a ústavních soudc – p išli by o doživotní imunitu, která je považovaná za jeho nep im enou výsadu oproti ob an m. Nakonec zde byl i návrh, na jehož základ by kraje ztratily právo podávat návrhy zákon . V tomto bod navrhovatelé vycházeli z p edpokladu, že zájmy VÚSC jsou reprezentované poslanci i senátory, takže není pot eba komplikovat zákonodárný proces ú astí t chto celk

103

.

Jak m žeme vid t, v tšina zm n týkající se prezidenta, sm ovala k ur itému oslabení jeho pozice omezením n kterých jeho (zejména jmenovacích)

pravomocí.

spolurozhodování

poslanc

T mito a

úpravami

senátor

na

by

se

n kterých

zvýšil

podíl

prezidentových

rozhodnutích, ímž by mohlo dojít ke snížení jeho nezávislosti. Na druhou stranu je t eba poznamenat, že náš prezident (v rámci parlamentních systém , Z. Ji ínský ( SSD), J. Zahradil (ODS). 103

Poslanecká sn movna P R, Sn movní tisk . 359/0.

kde je prezident volen stejn jako u nás) nepat í do kategorie t ch, kte í by disponovali malými pravomocemi. Existuje pom rn velké množství ústavních initel , které prezident jmenuje bez p edchozí nominace jinou ústavní institucí a v ad p ípad k tomu ani nepot ebuje kontrasignaci jinou osobou. Z tohoto hlediska proto nemusí být n které tyto snahy o zásah do jeho pravomocí nutn vykládány jako kroky proti prezidentovi. Protože i kdyby prošly všechny, nestala by se z prezidenta osoba s výrazn malými pravomocemi. Ano, i u nás m žeme najít oblasti, ve kterých má malou roli – jedná se o zákonodárnou iniciativu a rozpoušt ní Parlamentu za ur itých okolností. Náš prezident nedisponuje zákonodárnou iniciativou, a koli by n které post ehy z povahy jeho postavení (nadstranickost sledující spíše obecné blaho p ed stranickými zájmy) mohly být n kdy p ínosné. Pravomoci v oblasti rozpoušt ní Parlamentu nejsou silné v žádné z parlamentních demokracií, nicmén je t eba zachovat ur itou míru postavení, které by garantovalo možnost zasáhnout v p ípad politické krize. P i zachování jeho pravomocí by bylo vhodné uvažovat spíše o snaze lépe je legitimovat – nap . zavedením p ímé volby, což zmi ujeme následn . Kritika za tyto zm ny se vztahovala významnou m rou ke zp sobu projednávání. Jednání byla izolovaná od ve ejné debaty a p esunutá za zdi stranických sekretariát . Navíc nebyly brány v potaz ani žádné pozm ovací návrhy, které vznášela opozice. Velice d ležitou roli zde ale sehrál Senát. K n mu se projednávání t chto zm n dostalo až o rok pozd ji (b ezen 2001), tedy po volb

nových senátor . Senáto i v tšinu radikáln

odmítli, což

znamenalo ukon ení doposud nejv tších snah o zm nu Ústavy. Z celého seznamu navrhovaných zm n jich prošlo opravdu jen velice málo. Jednalo se o omezení pravomoci: prezident m že jmenovat prezidenta a viceprezidenta NKÚ pouze na návrh poslanc , došlo také ke ztrát doživotní imunity pro poslance, senátory, ústavní soudce a prezidenta. ty koalice

vydala

prohlášení,

ve

kterém

vyjad ovala

pocit

zadostiu in ní z odmítnutí zm n v Ústav , které by podle nich byly pouze ú elové a nelegitimní. Její zástupci vyjád ili podporu projednávání možných dalších zm n v co nejširším okruhu politických stran, aby p ípadná realizace t chto zm n disponovala co nejv tší legitimitou.

5.3) P ímá volba prezidenta Spolu s debatami o postavení prezidenta republiky se rozb hly také úvahy o zp sobu jeho volby. S p edložením programu Spole n pro zm nu byl ty koalicí p edložen návrh n kolika ústavních zm n, které by zavád ly p ímou volbu prezidenta. Diskuze, která m la podle p ání koali ních partner prob hnout, m la být základem pro jakoukoliv ústavní zm nu, protože by zvýšila její legitimitu. Podle nich by m lo být zapojení ve ejnosti do d ležitých zm n základním p edpokladem pro p íští vývoj.

lenové ty koalice necht li

pouze získávání tiché podpory pro své návrhy, ale naopak cht li vyprovokovat co nejširší debatu. Své návrhy zaslali Ústavnímu soudu, Nejvyššímu soudu, prezidentské kancelá i, vlád , parlamentním politickým stranám, právnickým fakultám a prost ednictvím médií i nejširší ve ejnosti. Odpov d l p edseda Ústavního soudu a p edseda Poslanecké sn movny. Na tomto základ pak p istoupili k podání návrhu Poslanecké sn movn . Základními motivy bylo posílení vlivu ob an na správu v cí, zvýšení autority prezidenta a poukazovali také na zp sob volby v ostatních evropských zemích. D ležité bylo také to, že krom

navrhnutí p ímé volby necht li

zasahovat do jeho ostatních pravomocí. I když by byl prezident volen p ímo, podle nich není pot eba m nit parlamentní systém na prezidentský. Samotná volba by byla vyhlašovaná Senátem a konala by se klasicky na základ všeobecného, rovného a p ímého volebního práva. Volba by byla dvoukolová – v prvním kole vyhrává kandidát, který získal nadpolovi ní po et hlas , pokud se žádný takový nenajde, koná se do sedmi dn

druhé kolo, do kterého

postupují dva nejúsp šn jší kandidáti z prvního kola, a ke zvolení sta í prostá v tšina hlas . Místop edseda KDU- SL Cyril Svoboda v debat poukazoval zejména na t i aspekty: že ke zvolení prezidenta sta í pouze 48 poslanc ; na snahu zvýšit jeho nezávislost a posílení jeho vnímání jako nejcenn jší osoby v rámci ústavního systému. Hovo il za svou stranu a doufal, že bude vzorem pro ostatní. P idala se k n mu Hana Marvanová za Unii svobody. Ta v souvislosti s úvahami o zm nách v jeho pravomocech p ipustila, že p ípadnou zm nou by mohlo být posílení jeho práva veta – mohlo by se z n j stát veto absolutní,

které by mohl uplat ovat proti ústavním zm nám. Podobn se za p ímou volbu prezidenta postavil i Ratibor Majzlík z DEU104. Pro

ty koalici ale mohla být tato problematika d ležitá p edevším

z hlediska možnosti, že se stane výrazným tématem, které pro ni m že být charakteristické a upoutá pozornost voli .

ty koalice by tak získala

svébytnou tématiku, která by tvo ila samostatnou kapitolu jejich politiky. Nejen vymezování se v i ostatním politickým stranám, ale i tvorba vlastního programu s aktuálními tématy a problémy, totiž tvo í základ a obsah její identity jako celku.

6) Listopadové volby 2000 a zm na politické reality Strany

ty koalice se v pr b hu kv tna 2000 dohodly na op tovném

spole ném postupu pro senátní a krajské volby. Na tyto volby se

ty koalice

d kladn p ipravovala. 17. dubna 2000 p edstavili jednotné logo, které m lo reprezentovat soudržnost t chto stran – jednalo se o tverec složený z menších tverc : žlutého, modrého, erveného a zeleného. Na n navazovala slovo Koalice. Jednotlivé barvy nebyly symbolem n které ze stran, ale podle Karla Kühnla105 pat í všem. Jan Kasal v toto logo v il pom rn siln , když prohlásil, že do konce roku vejde ve známost dokonce natolik, že už pro ve ejnost nebudou hrát p íliš velkou roli loga samostatných stran. Na druhou stranu ale podotýkal, že tento proces nebude znamenat pro jednotlivé strany znamenat ztrátu identity. Podle Kühnla ty koalice výrazn pokro ila ve vymezení forem spolupráce pro nadcházející volby. Podle n j budou dojednaní spole ní kandidáti a následn

vytvo ené spole né kandidátní listiny do senátních,

krajských a v budoucnu i do parlamentních voleb. O ty koalici hovo í jako o silné alternativ , která je schopná zm nit politické prost edí, ze kterého mohou vycházet teprve následné zm ny.

104

Marvanová, H. on-line text

(http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=126&IDCl=870), Politika v eské republice, ro ník 2000, . 119, s. 118 105

od dubna 2000 p edsedá ty koali ní rad , po Janu Kasalovi

Na konci dubna pak byli p edstaveni kandidáti, kte í byli nominovaní pro senátní volby. Jednotlivé strany nominovaly své kandidáty

106

a ostatní

strany z koalice se je zavázaly podporovat. Spolu s tím se zavázaly, že pro první kolo senátních voleb nebudou nominovat ani podporovat n koho jiného. Zajímavostí byl kandidát Josef Ja ab (Opava), který byl výjime n nominovaný za ty koalici na návrh Impulsu 99. B hem následujících dvou m síc

došlo k dohodám v jednotlivých

krajích a k vytvo ení koalic pro volby do krajských zastupitelstev. Dohody byly

uzav ené

nap .

v kraji

ostravském,

jihlavském,

bud jovickém,

pardubickém, královéhradeckém apod.). Vzhledem k minulým problém m p i utvá ení spole ných kandidátek pro volby na nižší úrovni se politická rada rozhodla, že dojde k ustavení koordina ních skupin. Za KDU- SL v ní zasedl Tomáš Kvapil, za US Petr Mareš, za ODA Václav Jehli ka a za DEU Jan Heglas. Koordinátorem pro senátní volby byl pov en Pavel Severa za lidovce. ty koalice se rozhodla propracovat sv j volební program do detailu. Byly vyty eny jednotlivé oblasti, ke kterým m ly být odbornými komisemi dále získávány materiály a poskytnuty ostatním stranám v koalici. B hem zá í 2000 pak byl sestaven program a 28. zá í vyhlášen. Obsah programu jsme zmi ovali výše. Když usp la i v minulých senátních volbách, bylo to spíše p ekvapení. Avšak pro tyto volby byla o ekávání mnohem v tší a na rozdíl od t ch p edešlých byl úsp ch ty koalice o ekávaný. D ležité byly samoz ejm také nominace ostatních stran, protože tím p ispívaly ke svým šancím nebo šancím soupe m. Z ejm nejh e jednala SSD, když nominovala kandidáty, Za KDU- SL byli nominovaní: Petr Petr ( eské Bud jovice), Zuzana Baudyšová (Praha 8), Zden k Bárta (Litom ice), Alenka Antošová (Teplice), Helena Rögnerová (Benešov), Petr Pithart (Chrudim), Ji í Brýdl (Svitavy), Pavel Janata (T ebí ), Milan Šimonovský (Brno – m sto), Adolf Jílek (Šumperk) a Ji í Stod lka (Zlín). Za US to byli: Jaroslav Hadrava (Sokolov), So a Binterová (Chomutov), Ivan Petr (Domažlice), Edvard Outrata (Praha 12), Josef Zieleniec (Praha 4), Vladimír Zeman (Praha 2), Vladimíra Paukertová (Jablonec nad Nisou), Petr Fejfar (Náchod), Petr Schovánek (B eclav), Robert Kolá (Prost jov), Aleš Plechá ek (Ostrava – m sto), Andrzej Feber (Karviná), Stanislav Nebáznivý (Vsetín). ODA m la jednoho kandidáta - Jana Holendu (Rokycany). DEU m la také jen jednoho: Ratibora Majzlíka (za Mladou Boleslav).

jako nap .: Miroslav Šlouf, Jan Kavan, nebo velice málo známý Vladimír Vetchý, nepopulárního nám stka pražského primátora Ottu Kechnera apod. Namísto toho, aby

SSD jednala v duchu spole enských nálad a po výzv

D kujeme, odejd te, vsadila na nové tvá e, za kterými jsou úsp chy, poukazovala na ministry nebo jinak zprofanované tvá e. Mnohem lépe reagovala ODS, která nasadila nekonfliktní osobnosti (starosty, léka e). ty koalice situaci využila nejlépe, skloubila nominaci starost m st a obcí, navíc kandidátky doplnila o zasloužilé muže a ženy – nap . Edvard Outrata (bývalý šéf statistického ú adu), Josef Ja ab (vysokoškolský u itel), Josef Zieleniec nebo Helena Rögnerová ( editelka Motolské nemocnice). A za všemi t mito lidmi stála práv

ty koalice. V této dob navíc vystupující jako silný a

hlavn jednotný subjekt, který je navenek typický spíše pevnými vazbami než vnit ními rozpory a dokáže jasn

artikulovat zájmy a své cíle. Stejné

charakteristiky platily i pro krajské volby. A p edpoklady se vyplnily beze zbytku. Listopadové volby byly triumfem získala

ty koalice. V senátních volbách

ty koalice již v prvním kole senátora – Zielencie, a ve druhém kole

dalších šestnáct (!) senátor (viz Tabulka . 7). Tabulka . 7: Výsledky voleb do Senátu v roce 2000 Název strany/koalice ty koalice

Procent hlas

Po et mandát

62,96

17

ODS

29,63

8

SSD

3,70

1

3,70

1

Nezávislí kandidáti

Zdroj: www.volby.cz Pro socialisty tak byly volby naprostým debaklem, pro úsp chem na celé á e. Neúsp ch Zemana zp sobil uvnit

ty koalici

SSD další oslabení

podpory opozi ní smlouvy a navíc vytvo ení další št pící linii Zeman/Špidla. Úsp ch

ty koalice m l také dalekosáhlé d sledky. V prvé ad již v horní

komo e nemuseli spoléhat pouze na rozhodnutí Ústavního soudu, ale mohli tato rozhodnutí již na p d Senátu aktivn ovliv ovat. Volby do vyšších územn

samosprávných celk

konaly tento rok

poprvé. Jejich z ízení prob hlo na základ ústavního zákona . 347/97 Sb. – zem byla rozd lená na 14 kraj . U t chto voleb byly d sledky podobn d ležité. V krajských volbách zvít zila ODS a 24% hlas a 185 zvolenými,

ty koalice. ODS se ziskem

ty koalice se umístila hned na druhém míst se

ziskem 23% hlas a získala 171 mandát . P ekvapením pak byly výsledky KS M a SSD. KS M z toho d vodu, že skon ila na t etím míst (21% hlas a 161 mandát ) a SSD proto, že pro ni volby skon ily propadákem. Koalice se na základ výsledk dostala p i sestavování zastupitelstva do r zných pozic. Ve v tšin p ípadu došlo v krajských radách k vytvo ení koalice ODS a

ty koalice107. V n kterých koalicích byli zapojení ješt

strany

s nezávislými kandidáty. V ostatních krajských radách se situace lišila p ípad od p ípadu – n kde došlo ke koalici ODS, ty koalice i SSD (nap . Liberecký kraj), jinde ke koalici ODS a SSD (nap . Ústecký kraj). Na této úrovni došlo k prom n vztahu p edevším k ODS. Pro n se po t chto

volbách

stala

ty koalice

p edevším

vážným partnerem pro

vyjednávání. Václav Klaus konstatoval, že vzhledem k jejich úsp chu se pro n koalice stala slibným a zajímavým partnerem. Volební úsp ch nutil ostatní chápat ty koalici jako d ležitého partnera. D ležité bylo také to, že to nebyly jen její jednotlivé strany, ale byl to hlavn koali ní subjekt jako takový, který se stal novým partnerem. Výsledky voleb m ly ale také jeden d ležitý výsledek, který ovliv oval zejména rozložení sil uvnit

ty koalice – zejména pak uvnit lidové strany.

M žeme konstatovat, že v d ležitosti KDU- SL jí svou velikostí šlapala na paty také Unie svobody. Ta se také snažila spolu s novým p edsedou Karlem Kühnlem o vybudování co nejlepšího obrazu

ty koalice. Do t chto snah se

tedy promítlo mnoho energie a iniciativy. Nic z toho však nezohled ovaly výsledky voleb. Žádný z p ti hejtmanských post , které p ipadly

ty koalici,

nebyly Unii svobody nic platné, protože je všechny obsadili lidovci. V etn pozice p edsedy Senátu, kterou vykonával Petr Pithart. Na tuto realitu si také 107

Balík, Kyloušek eds. 2000

st žovala nap . ODA. Strana byla velice znepokojena získáním všech t chto post . Tato skute nost ale nebránila lidoveckým ambicím, spíše naopak je posilovala a vedla k ješt v tší touze po moci – v reálu pak k získání pozice lídra ty koalice.

7) Ž árská dohoda (volba lídra ty koalice a vznik stínové vlády) Ve Svatováclavské smlouv

z roku 2000 se jednotlivé strany

ty koalice zavázaly k n kolika konkrétním krok m. Prvním z nich bylo jmenování kandidáta na funkci premiéra stínové vlády, a to do 31. b ezna 2001. Návrhy na jeho osobu mohly být podávané do konce roku 2000. V KDU- SL pr b h celého výb ru kandidát za íná na Celostátním výboru, který je výkonným orgánem strany. Mezi úkoly, které spadají do jeho pole p sobnosti, m žeme za adit nap . schvalování rozpo tu strany, projednávání zásadních politických otázek, rozhodování o kone ném po adí na kandidátních listinách do Poslanecké sn movny, rozhodování o nominaci kandidát do jednotlivých obvod pro volby do Senátu na základ výsledk primárních voleb, nebo realizuje volební a povolební koalice. Celostátní výbor provedl nominace již 21. listopadu 2000. Samotná volba prob hla na Celostátní konference lidovc

28. ledna 2001. Celostátní konference je nejvyšším

orgánem strany mezi sjezdy. Je odpov dná za innost strany, schvaluje zprávy celostátního p edsednictva a celostátního výboru. Plní také úkoly spojené se sjezdem strany. Na této celostátní konferenci bylo z celkem 74 odevzdaných hlas

42 pro Kop ivu a 32 hlas

pro Svobodu. To, že Svoboda nevyhrál

nominaci uvnit KDU- SL pro n j bylo zklamáním, protože již delší dobu usiloval o získání v tšího vlivu ve stran . S Kop ivou je odlišovaly názory na to, zda je funkce lídra ty koalice politická nebo technokratická funkce – podle Svobody se jednalo o funkci politickou, protože v p ípad vít zství ve volbách bude lídr vystaven vyjednávání, což je funkce politická108. Volba tohoto lídra však ve svém d sledku znamenala hlavn posílení spor jak v rámci celé

ty koalice, tak i uvnit KDU- SL a US. Pro volbu

lídra ty koalice se zástupci partnerských stran sjeli 28. ledna 2001 do Ž áru nad Sázavou. Podle jejich slov se m lo p vodn jednat spíše o p átelské 108

Fiala, Foral 2008:491

jednání, nicmén návrhy r zných kandidát vedly spíše k roztržkám. Lidovci na tuto pozici jmenovali bývalého nám stka ministra vnitra Jaroslava Kop ivu109. Unionisté nominovali za svou stranu Karla Kühnla, ODA známého p ekladatele z angli tiny, n kdejšího mluv ího prezidenta Václava Havla a exp edsedu strany Michaela Žantovského. US si myslela, že si lidovci vybrali Kop ivu práv proto, že je slabým kandidátem110. To m lo být signálem, že tuto pozici p enechává jejich stran . Jednalo se ale pouze o domn nku, která neodpovídala realit . Jaroslav Kop iva byl vybrán proto, že byl blízkým spojencem Jana Kasala a Miroslava Kalouska. Již tohle bylo komplikací pro vzájemná jednání, protože jednotlivé strany špatn

chápaly (nebo spíše

hledaly) signály ostatních. Další komplikací bylo vystoupení p edsedy ODA Daniela Kroupy, který odmítl podpo it Žantovského. D vodem byl jeho d ív jší odchod z ODA, což mu Kroupa necht l zapomenout a odpustit. Skute ností ale bylo, že ho v podstat nehodlal volit nikdo. Jednání se dále za ala komplikovat odlišnými názory – lidovci si nebrali servítky a na ú et Karla Kühnla namítli, že jeho otec spolupracoval s StB. Faktem z stává, že i kdyby jeho otec spolupracoval s tajnou policií, není to nic, co by souviselo se samotnou volbou lídra

ty koalice, potažmo s Kühnlem, který za iny svého

otce nezodpovídá. Problémy byly ale i s Jaroslavem Kop ivou. Ostatní strany namítaly, že ho v podstat v bec neznají a nedokážou si tak utvo it p edstavu, jak by mohl reprezentovat

ty koalici. Vyjednávání tak byla zna n

zkomplikovaná. Žádný z kandidát alespo

nebyl osobou, která by se mohla stát

áste n jádrem diskuze. Tuto situaci ne ekan

využil Cyril Svoboda, který nepostoupil na

nominaci v rámci KDU- SL. P ede všemi se nabídl jako kompromisní ešení. Jeho krok byl velice dob e na asovaný a p edstavoval zp sob jak obejít vedení strany a byl také východiskem pro vzájemná jednání ve Ž áru. Cyril Svoboda byl nakonec b hem t chto jednání zvolen za kandidáta na funkci lídra ty koalice. Tím bylo završeno dominantní postavení lidovc v rámci koalice. Získali i nejvyšší post, který reprezentoval celou koalici nejen v rámci 109 110

web KDU- SL, Usnesení orgán KDU- SL, Celostátní konference Což si mysleli dokonce i n kte í lenové z KDU- SL, protože o jeho osob

neprob hla žádná diskuze v regionálních organizacích.

politických vyjednávání, ale i na ve ejnosti. Je však t eba podotknout, co p edcházelo zvolení Svobody. Muselo se sejít širší grémium KDU- SL, které tuto zm nu muselo odsouhlasit. Vedení strany totiž špatn

snášelo kroky

koali ních partner , kte í se za Svobodu postavili, jakmile byl odmítnutý Kühnl coby lídr. Lídr

ty koalice byl nicmén

v tuto chvíli zvolen a byla uzav ená

Ž árská dohoda. V ní byl Cyril Svoboda ustaven jako spole ný kandidát ty koalice na premiéra, který se tímto také vzdává funkce prvního místop edsedy KDU- SL. Bylo zde také p esn ji stanovené složení budoucí stínové vlády, a to v pom ru: US sedm zástupc , KDU- SL ty i zástupci, ODA bude mít dva ministry a DEU jednoho. Unie svobody tak m la mít p evahu ve stínové vlád , což nebylo obvyklé. Zato vláda byla ale zatím pouze teoretická a neexistovaly žádné záruky, že by unionisté m ly najednou disponovat v rámci

ty koalice p evahou. Mimo tato ustanovení se v dohod

strany zavázaly k vytvo ení spole ného senátního klubu, jehož p edseda bude pocházet z ODA. Jmenovit lidovci se zavázali, že budou takového kandidáta podporovat na tuto funkci. Dále pak koali ní strany m ly prosazovat zásadní reformu penzijního a sociálního systému111. D ležité bylo, že Svoboda byl v tuto chvíli povinen zahájit jednání a sestavit stínovou vládu v daném pom ru. Tato povinnost a zám r byl ale výrazn zkomplikován zejména dv ma okolnostmi. 7.1) Lidovecké válcování První z nich byla situace uvnit Unie svobody. Strana byla zklamaná volbou lídra

ty koalice. Sama Unie svobody zp tn tyto události hodnotila

jako špatné kroky. Podle Jana Rumla zde strana dokonce „ztratila svou duši“112. Podle n ho m li trvat na svém kandidátovi a v p ípad jeho neúsp chu opustit jednání, nechat odejít lidovce, p ijmout n koho jiného a ponechat název ty koalice. Situace v rámci US dávala tušit, že nebyla s jednáním spokojena a celou volbu považovala za svoji prohru. Tato frustrace byla základem pro po átek stranické krize a budoucí problémy ve ty koalici. D sledkem pak byl 111

Ž árská dohoda

112

Tabery, E. (2006): Vládneme, nerušit, s. 252.

pr b h sjezdu Unie v Hradci Králové na po átku b ezna 2001. Na n m panovala velice výrazná atmosféra zklamání z celé spolupráce v rámci ty koalice. Osoba C. Svobody byla z jejich strany brána jako nad je, že dojde ke zlepšení spolupráce t chto stran, nicmén zatím s nejistým výsledkem. Unionisté za ali sami sebe chápat jako ob

lidovc a hovo ili o lidoveckém

válcování. Na místo toho, aby KDU- SL pragmaticky zvážila danou situaci a zrealizovala kroky k její náprav , d l se spíše pravý opak. J. Kasal unionist m nenabídl žádnou p ijatelnou alternativu, která by zmírnila jejich frustrace. Pouze zopakoval nabídku z prosince 2000 o integraci stran

ty koalice do

jedné strany. Na asování takového jednání nebylo nikterak ohleduplné a žádným zp sobem nep ispívalo k uklidn ní vztahu mezi partnery.

lenové

Unie svobody hovo ili o lidovecké nespravedlnosti a proradnosti, což vedlo k jejich nechuti k jakémukoliv dalšímu prohlubování jejich spolupráce nebo jiné integraci. J. Kasal tak v tehdejším kontextu nejen že zp sobil radikální zhoršení vztah

uvnit

koalice, ale hlavn

zproblematizoval Svobodovo

vyjednávání o budoucí stínové vlád , ke kterému ho zavazovala Ž árská dohoda. Tento spor navíc Kasal postavil tak, že spolupráci neodmítá KDUSL, ale Unie svobody. Negativní projevy v i KDU- SL a její dominanci již neproudily pouze ze strany menších stran, jako je ODA nebo DEU. Na stranu kritik se postavila i velká Unie svobody, která byla voli skou podporou srovnatelná s KDU- SL. Je z ejmé, že se nejednalo o pouhé náhody, nebo momentální rozložení sil. Spory mezi koali ními partnery byly známkou hlubších strukturálních problém , které ty koalice m la (odlišné velikosti stran). Pozici vedoucí role projevovali lidovci i b hem jednání o mí e integrace stran koalice. KDU- SL nikdy nesouhlasila se svým možným zánikem nebo integrací do nového subjektu, který by znamenal konec její dlouhé politické tradice. Na to vynaložila p íliš mnoho úsilí do budování strany na po átku 90. let. Objevily se i názory, aby byla ty koalice zjednodušena a z „nefunk ního slepence“ se stal dvojblok stran – KDU- SL a US. Lidovci mohli nabídnout pouze vznik jedné strany na základ ideových princip Evropské lidové strany. Protože se jedná o eurostranu, nešlo ji napodobit z hlediska organizace a struktury, ale m lo se jednat spíš o hodnoty, které jsou spole né pro leny, jako

nap . rovnost, právní stát, ochrana menšin, solidarita, hodnoty rodiny, svoboda vzd lání, konsensus politických zásad, z hlediska politik pozornost zam ená na malé a st ední podniky, tvorbu pracovních míst, nebo efektivn jší dopravní politiku. Integrace by tak prob hla v podstat po linii lidovc – ostatní strany by se p izp sobily jejich sm ování a v podstat

i názorovým proud m.

Ostatn jakákoliv možná integrace sm ující k jedné stran by ústila jedin do nejsiln jší strany. D ležitost lidovc se projevovala nejen b hem integra ních diskuzí, ale i v rámci b žného fungování

ty koalice. Bylo nap . z ejmé, že

koalice nepodnikne žádné kroky, které by mohly být v rozporu s lidoveckými názory. To ostatn dokládal i vznik politické rady, ve které m li lidovci garantované, že jakmile použijí omezené veto, neexistuje zp sob, jak je p ehlasovat. I když došlo i k jejich ústupk m, v zásadních v cech neustoupili (osoba lídra nebo složení stínové vlády). Jednání uvnit

ty koalice tak bylo

v podstat vždy siln ovliv ováno vnitrostranickými motivy nebo spory. Do jisté míry bylo jejich jednání logické. V koalici byli nejv tší stranou, která m la p íležitost sledovat své zájmy a realizovat je jejím prost ednictvím. Strukturální rozdíly mezi ostatními partnery byly natolik výrazné, že lidovc m umož ovaly jednat na základ vlastních rozhodnutí, které byly p ijaté vnit ními mechanismy strany. Výhoda pro lidovce však byla nevýhodou pro ostatní strany a strukturální stránka fungování

ty koalice byla jedním z jejích

latentních problém . 7.2) Spor o Kalouska P i sestavování stínové vlády pracoval Svoboda nesystematicky – navšt voval jednotlivé strany a ptal se jich na názor týkající se r zných osob, které by mohly zasednout ve stínové vlád . Protože ale takováto vyjednávání vždy doprovázely p ipomínky, její sestavení nebylo stále v dohledu. Neustále p icházel s novými seznamy lidí, které byly unionisty poopravovány a KDUSL jednozna n zamítány. Komplikací, která se zde projevovala ješt více než jeho nesystemati nost, byly odlišné p edstavy o osobu Miroslava Kalouska.

Svoboda lidovc m p edem oznámil, že v tomto kabinetu, který bude p ipravovat on, v žádném p ípad

s jeho souhlasem nezasedne Miroslav

Kalousek. Podle Svobodova názoru to byl korup ník a nepr hledný politik. V jistém sm ru m l Svoboda pravdu – Kalouska doprovázela neblahá pov st, která pramenila z podez elých kauz z doby, kdy p sobil jako nám stek ministra obrany v letech 1993 – 1998. Dalším p íkladem mohou být vazby na šéfa Sazky Hušáka, kterému ve Sn movn zajiš oval podporu pro jeho projekty. Dále m l vazby na Libora Procházku, významného hrá e v IPB – to ovliv ovalo jeho negativní postoj k zásah m vlády a

NB v i této bance.

Podobn stál i na stran Vladimíra Železného ve sporu s americkými investory. Kalouskovi se sice nikdy žádná korupce neprokázala, ale tyto skute nosti sta ily k tomu, aby ho jeho pov st p edcházela113. Aby nez stal spor mezi Svobodou a Kalouskem na mrtvém bod – byl nutný zásah p edsedy strany J. Kasala. Ten však m l bližší vztahy práv ke Kalouskovi, a proto trval na jeho ú asti ve stínové vlád . Situace vyústila v odchod Svobody z pozice lídra

ty koalice a rezignaci Kalouska na post

místop edsedy strany i na ú ast ve stínové vlád . Odchod Cyrila Svobody tak byl logickým d sledkem jeho zvolení na post lídra koalice proti p ání nejužšího vedení strany. Tyto rozpory tak za aly narušovat vnímání strany a celé koalice ve ejností sm rem k horšímu. Její popularita tak za ala pozvolna klesat. Volba lídra

ty koalice tak pom rn

zásadním zp sobem narušila dosavadní

fungování KDU- SL a probudila v ní soupe ení mezi hlavními osobnostmi strany. Zp sobila tak její št pení a krizi.

8) Jarní dohoda Vzhledem k odchodu C. Svobody ale bylo nutné co nejrychleji najít náhradníka na tuto pozici. V tuto chvíli se na správném míst objevil Karel Kühnl. Ten byl zvolen na místo lídra ty koalice. Protože došlo ke zm nám na postu kandidáta na premiéra, bylo nutné znovu za ít s kroky sm ujícími k sestavení stínové vlády a uzav ení nové dohody, která by tento stav pojiš ovala. Ta byla uzav ena 31. b ezna 2001 pod názvem Jarní dohoda. V ní 113

Tabery 2006:107

bylo zaneseno, že Cyril Svoboda na post lídra ty koalice rezignoval a na jeho místo nastupuje Karel Kühnl. Byl zde hlavn nov upraven pom r sil ve stínové vlád a její konkrétní složení. Oproti Ž árské dohod zde byl zásadn pozm n n pom r sil. Unie svobody nedisponovala slíbenými sedmi, ale pouze p ti k esly. KDU- SL naopak získala k esel osm. Složení stínové vlády viz Tabulka . 8.

Tabulka . 8: Složení stínové vlády KDU- SL

US

ODA

DEU

Jaroslav Kop iva

Karel Kühnl

Michael

Ratibor Majzlík

(místop edseda,

(p edseda)

Žantovský

(místop edseda,

(místop edseda,

resort tajných

resort obrany)

služeb a ÚDV)

resort vnitra) Miroslav Kalousek

Ivan Pilip

Daniel Kroupa

(resort pr myslu a

(resort financí)

(resort kultury)

obchodu) Miloslav Výborný

Václav Krása

(resort spravedlnosti

(resort práce a

a v ze ství)

sociálních v cí)

Tomáš Kvapil

Josef Zieleniec

(resort bydlení a

(resort

místního rozvoje)

zahrani ních v cí)

Jan Gr za (resort

Petr Mareš

zem d lství)

(resort školství, mládeže a t lovýchovy)

Zuzana Roithová (resort zdravotnictví) Libor Ambrozek (resort životního prost edí) Ivan Foltýn (resort dopravy a spoj )

Zdroj: Politika v eské republice, ro . 2001, . 2, s. 47

9) Spor Kalousek/Svoboda, jihlavský sjezd a jeho vliv na ty koalici Vzhledem ke zmín ným spor m o post lídra ty koalice došlo k doh e t chto neshod i pozd ji. D sledky byly d ležité zejména pro lidovce a vnit ní fungování strany. Snaha o ešení t chto problém

se projevovala nejvíce

b hem dubna a kv tna, kdy se rozb hla vnitrostranická kampa . V kv tnu 2001 byl v Jihlav naplánovaný sjezd strany, který sice nem l být volebním, ale velice brzy se jím stal. Tento krok, který m l vést k vy ešení (alespo do asnému) spor

uvnit

k dalšímu vývoji uvnit

strany byl nutným krokem. Pokud m lo dojít ty koalice, bylo nutné stabilizovat její vedení a tyto

spory vy ešit. Tento úkol si proto zadal také Jihlavský sjezd. Sjezd se tak udál ve znamení st et

mezi Cyrilem Svobodou a

stávajícím p edsedou Janem Kasalem. Mezi ob ma kandidáty na p edsedu strany byly markantní rozdíly již v jejich stranických projevech. Ve svém úvodním projevu m l Jan Kasal svá slova vystav ná velmi kriticky a neopomenul vyjmenovat n kolik zásadních chyb a nedostatk

ty koalice.

Jednalo se o: nedostate né prodiskutování koncepce stínové vlády; špatné vyjasn ní kompetencí mezi politickými stranami a

ty koali ní politickou

radou (politická rada asto jedná bez ohledu na stanovy jednotlivých stran); nejasné postavení stínového premiéra (podle Kasala to byl nejv tší problém pro KDU- SL, nesouhlasí s existencí p edsedy p edsed

a jeho zvolení pouze

osmi lidmi); poslední chybou bylo podle n j pln ní Svatováclavské dohody spíše formáln než hledání snahy o její napln ní obsahem114. Nelichotiv se také opíral práv do Svobody, což nebylo kladn vnímáno ze strany ostatních len

strany. V kandidátském projevu pak zd raz oval nutnost zlepšit

komunikaci uvnit strany, posílení vazby nad rámec stanov nebo zmi oval p ípadné vnitrostranické referendum, které by mohlo zlepšit mapování názor uvnit strany a jejich zohled ování. V rámci

ty koalice op t zd raz oval

nutnost zlepšení komunikace a vyjasn ní pravidel hry. Ohled by podle n j m l být brán i na ostatní partnery, pozornost by m la být soust ed na na blížící se sjezdy US a ODA. V záv ru pak uvažoval o vytvo ení jakési širší názorové platformy skládající se nap . ze senátor , poslanc , starost nebo krajských

114

Úvodní projev Jana Kasala

zastupitel , která by m la za úkol stanovení blízkých i vzdálených cíl ty koalice a byla by místem pro vým nu názor . Rozdílný byl projev Cyrila Svobody, který nebyl zdaleka tak úto ný, spíše naopak smí livý. Poukazoval na p ijatý program, který bylo podle n j t eba dodržovat, ale zárove postupn p izp sobovat m nícím se podmínkám. Vymezil stranu od

SSD i ODS a zd raznil snahu o získání jejich voli .

Podle n j také došlo ke vzdalování strany od voli ské základny, což je velkým problémem, který musí skon it. Cht l otev ít stranu menšinovým názor m a zapojit je do stranického rozhodování. D koval za umožn ní vykonávání dosavadních funkcí v rámci strany a podotkl, že se nikdy necht l svým jednáním kohokoli dotknout. Stínová vláda, za kterou ho Kasal kritizoval, m la být podle n ho jakýmsi volebním týmem, který bude v rohodný a nezpochybnitelný. Namísto zpochybn ní svých krok prohlásil, že trval pouze na dodržování dohodnutých pravidel a vyjád il politování, že v této dob nedostal podporu ani ze své strany. Budoucnost

ty koalice nevid l jako

jednoho subjektu, do kterého se jednotlivé strany integrují. Naopak existenci r zných proud vid l jako plus pro

ty koalici, která tím mohla ob an m

nabídnout n co nového a ukázat jim, že tyto strany jsou schopné se domluvit a vytvá et spole nou politiku. Podle n j by toto pravidlo m lo být respektováno a v budoucnu dodržováno. Dokonce konstatoval, že „nemáme právo být stranou“115. Celý projev pak uzav el slovy Josefa Luxe: „Dnes už nesta í být p i tom, ale tvo it to“116. Poukazoval tak na odmítnutí dalších integra ních snah v rámci

ty koalice, na vyslyšení menšinových názor

a na otev ení se

ob anské spole nosti. D ležité byly také jejich vize týkající se formální podoby ty koalice. Je t eba p ipomenout celostátní konferenci lidovc ješt v záv ru roku 2000117. Na ní došlo k p ijetí n kolika skute ností a k otev ení n kolika témat. D ležité bylo, že strana zvolila svého kandidáta k volb ty koalice na funkci premiéra 115

spole ného kandidáta

R Jaroslava Kop ivu. P edest ela ale hlavn

Svoboda, C. (2001): Projev kandidáta na p edsedu KDU- SL, on-line text

(http://www.kdu.cz/SJEZD/2001/Projevy/svoboda.htm). 116

Tamtéž.

117

web KDU- SL

otázku o mí e a podob integrace jednotlivých stran. Bylo odsouhlaseno, že v rámci strany za ne diskuze o formách a mí e integrace stran ty koalice do jednoho politického subjektu – a to na základ princip Evropské lidové strany. Stejná diskuze by m la být podpo ena i u ostatních partner . Jan Kasal s Cyrilem Svobodou se ve svých názorech pom rn siln odlišovali práv v této oblasti. Kasal spíš opakoval své myšlenky z minulosti –

ty koalice by

se m la integrovat. Z p vodního dvojbloku sáhl dokonce k vizi jediné strany. íkal, že

ty koalice má šanci stát se n meckou obdobou CDU – tedy

poskytnout prostor pro rozsáhlejší podobu názor a možností. Cyril Svoboda se naopak odlišoval od usnesení celostátní konference strany – podle n j neexistuje cesta k integraci v jednu stranu. Dokonce konstatoval, že „nemáme právo být stranou“118. Strany jsou podle n j p íliš specifické a reprezentují odlišné (a hlavn p ínosné) proudy. Navíc práv koalice jako taková ukazuje voli m svou odlišnost a prezentuje schopnost dialogu a dohody. U jeho osoby jsme tak mohli najít mnohem siln jší odkaz Josefa Luxe než u dosavadního p edsedy Jana Kasala. V prvním kole chyb l Svobodovi ke zvolení p edsedou pouze jeden hlas. Ve druhém kole pak vyhrál se ziskem 162 hlas (51,2% hlas ) a porazil Kasala, který získal podporu jen 145 delegát (45,8% hlas ). Stal se tak novým p edsedou strany. Jan Kasal byl ale zvolen jako místop edseda strany v prvním kole a jeho stoupenci získali v tšinu v rozhodujících vnitrostranických orgánech. To významn znesnad ovalo jeho p edsednictví a vedlo až k omluv Miroslavu Kalouskovi. Jihlavskému sjezdu bylo v nované mnoho pozornosti, zejména díky možnosti na zklidn ní situace, která byla v posledních m sících dost nestabilní a vyzna ovala se nevraživými osobními spory. N kolik osobností hýbalo lidoveckou stranickou scénou, a jak se pozd ji ukázalo, byly to spory, které procházely výraznými prom nami. M žeme zmínit n kolik jmen. Miroslav Kalousek byl ješt v nedávné dob velkým favoritem Jana Kasala, který ho na úkor Cyrila Svobody prosazoval do stínové vlády. Tyto spory mezi Kalouskem - Svobodou a Kasalem - Svobodou nakonec vyústily v rezignaci Svobody i 118

Svoboda, C. (2001): Projev kandidáta na p edsedu KDU- SL, on-line text

(http://www.kdu.cz/SJEZD/2001/Projevy/svoboda.htm).

Kalouska. Jen o n kolik týdn

pozd ji nem l Miroslav Kalousek žádnou

významn jší stranickou funkci. Dalším podobným osudem byl i Jaroslav Kop iva. Ješt nedávno dokázal ve vnitrostranickém hlasování porazit i Cyrila Svobodu, který vynakládal hodn energie, aby byl za stranu nominován na post lídra

ty koalice. Jakmile byl Svoboda po jednáních stran zvolen lídrem

ty koalice, byl Kop iva zvolen na jeho d ív jší místo – prvního místop edsedy

KDU- SL.

O

n kolik

týdn

pozd ji

místop edsedou. Podobným prudkým vývojem koneckonc

už

nebyl

ani

prošel i Cyril

Svoboda. Nejd íve se ze všech sil snažil stát se kandidátem na lídra, když tuto funkci získal, rezignoval na funkci místop edsedy strany, ale nakonec i na tento post p edsedy

ty koalice rezignoval. Uvnit KDU- SL tak v posledních

m sících vládl velice dynamický a nestabilní vývoj. Spor Kasal/Svoboda byl ve skute nosti jakousi personifikací již dlouhodob existujících konfliktních linií. Personální spory uvnit KDU- SL, které byly úzce propojeny s existencí ty koalice m ly samoz ejm dopad také na ve ejné mín ní. Jakékoliv spory, které doprovázely volbu nových orgán , kazily obraz p ed voli i a byly v rozporu s proklamovanou snahou ukázat schopnost koali ních stran dosáhnout jednoty v rámci koali ní spolupráce. Tímto se podobaly spíše velkým stranám, od kterých se cht li odlišit. Jakékoliv podobné spory a šarvátky bylo t eba vy ešit co nejd íve. Sice ješt s asovou rezervou, ale p ece jen se blížily parlamentní volby, které byly pro ty koalici velice d ležité a slibovaly první úsp ch v t ch nejd ležit jších volbách. Vzhledem k novému lidoveckému p edsedovi došlo také ke zm n p edstav o budoucí podob

ty koalice. Jak jsme již zmínili, Svoboda se stav l

proti možné integraci stran pouze do jediné. To však neznamenalo, že by byl proti jakékoliv prom n

této koalice. Svoboda se p iklán l k vytvo ení

dvojbloku Unie svobody a KDU- SL. ODA a DEU by se poté m ly bu integrovat do jedné z nich, nebo naopak z této koalice/dvojbloku odejít. Podobný názor se Svobodou sdílel i Vladimír Mlyná z Unie. Podobn jako lidovci i ODA a Unie svobody prošly sjezdy, které zm nily jejich vedení. Ob anská demokratická aliance volila mezi Old ichem Kužílkem a dosavadním p edsedou Danielem Kroupou. Volba p edsedy ale nebyla p íliš jednoduchá a stále se ani jednomu z nich neda ilo získat v tšinu

hlas . Proto nakonec delegáti sáhli po kompromisu a do této funkce zvolili Michaela Žantovského. Ten v bec nekandidoval, ale po ty leté pauze se bez problém dostal do ela strany. Ve stejný m síc svého p edsedu volila i Unie svobody. P edb žné informace nazna ovaly, že se bude jednat o t sný souboj mezi místop edsedou strany Vladimírem Mlyná em a bývalou poslankyní za ODS Hanou Marvanovou. Karel Kühnl sv j post neobhajoval, protože se k tomu zavázal spolu s jeho volbou lídra

ty koalice. Nakonec s rozdílem sedmi hlas

zvít zila Hana Marvanová. Rozdíl ve vedení unionist v postoji k možné budoucí podob

se projevil hlavn

ty koalice. Marvanová na rozdíl od

Mlyná e obhajovala spíše dosavadní podobu koalice a stav la se proti možné integraci do dvojbloku. Podle ní m lo být ve ejnosti ukázáno, že tato forma spolupráce není p ekonaná a strany jsou schopné se domluvit na spole ném postupu. I p es tyto proklamované názory však ve stran zvít zil pragmatický proud. D ležitým motivem byl také navrhovaný volební zákon, který pro koalice zvedal volební klauzuli, kterou bylo nutné p ekro it. Na tomto základ pak na konci léta za aly diskuze o možné fúzi mezi Unií svobody a DEU. Tyto snahy vyvrcholili v prosinci 2001 slu ovacím sjezdem US a DEU. Posledním lánkem se tak stala ODA, která byla ve své dosavadní pozici nejmenší a nejslabší.

10) Problémy a odchod ODA A rychle se z ní stala erná ovce

ty koalice. V prosinci 2001 se

objevily informace, že ODA nesplácí své finan ní závazky eské pojiš ovn . Lidovci reagovali podmínkou, aby si ODA své dluhy do 15. ledna 2002 vy ešila, jinak budou její kandidáti vylou eni ze spole ných kandidátek do Poslanecké sn movny v roce 2002. Lidovci tedy alianci dali pouze ultimátum, pomoc nabídla naopak Unie svobody. P išla s nápadem, že pokud se s ní ODA slou í, p evezme US její dluh. ODA se snažila sv j dluh vy ešit, dokonce se i do termínu, který jí dali lidovci, dohodla s eskou pojiš ovnou na zp sobu, jak dluh umo it. Tento zp sob se ale nelíbil ty koali ním partner m. US p edložila dva jiné návrhy jak dluh vy ešit. Druhý z nich po ítal s integrací US a ODA. Tento postup

podpo ili i lidovci 18. ledna 2002 na celostátní konferenci, ale zárove ur ili, že ODA musí vyjád it souhlas s integrací do 20. ledna 2002. Vedení ODA samoz ejm

ozna ilo takové jednání za nátlak, a proto 22. ledna 2002

p istoupili na první navrhované ešení US. 24. ledna tento postup odsouhlasili i lidovci. Den nato se sešla i Politická rada ty koalice, která schválila dohodu o vypo ádání dluhu ODA. Jen o n kolik dní pozd ji se ale objevily informace o dalších závazcích ODA, které nejsou splaceny. Lidovci tyto informace interpretovali jako porušení závazku ze strany ODA a rozhodli se, že vytvo í spole né kandidátky pouze s US-DEU. 1. února 2002 prohlásil M. Žantovský, že považuje ty koalici za ukon enou, a protože rozhodnutím KDU- SL považoval ty koalici za rozpušt nou, odstoupil z funkce lídra. Tím byla ukon ená spolupráce s ODA ze strany lidovc . Kauza dluhu ODA samoz ejm vzbudila vlnu kritiky ze strany spole nosti – jednalo se o klasický st et reality se sliby politické strany (káže právní stát, ale pro ni povinnosti neplatí). Je však otázkou, do jaké míry to by práv dluh ODA, který lidovc m vadil. O pen žních problémech ODA se v d lo od po átku 90. let a nikdy to nebyla p ekážka pro vytvo ení koalice. Kv li této skute nosti je t eba zohlednit dobu, ve které došlo k t mto problém m. Za al se zde

ím dál tím víc

projevovat vliv nadcházejících parlamentních voleb v roce 2002. Ty otev ely prostor pro taktizování lidovc

i ambicím jednotlivých stran. Finan ní

problémy byly pro ODA asovanou bombou a kdykoliv se mohlo stát, že to bude obráceno proti nim. A p esn to se stalo ve chvíli, když se pro KDU- SL stali nepot ebným koali ním partnerem. Nejenže pro n Aliance neznamenala v tší p íliv voli , ale navíc se stav la proti spolupráci s SSD, což mohl být pro lidovce po volbách problém. Jednání v i ODA se tak d lo na úkor ty koalice jako celku, jejíž obraz m l být naopak stmelován a propagován. Bylo tedy jasnou známkou, že spole ný zájem udržet v p vodní podob projekt ty koalice za íná upadat. V této dob se z ad Unie svobody objevily názory proti spolupráci s KDU- SL. Marvanová vyjád ila obavy z dodržování závazk partner

koali ních

a poukázala na nutnost vy ešit po volbách podobu koalice

(koalice/strana) (Kolá 2003:213). I p es po áte ní neshody se však Unie

svobody rozhodla, že bude kandidovat v koalici s KDU- SL a jejich blok ponese název pouze Koalice.

11) Rozpad ty koalice ty koalice tak nep ežila ani do dalších parlamentních voleb, ve kterých cht la p vodn manifestovat svou sílu a odlišný styl politiky. I p esto, že to byl útvar v eském stranickém systému specifický a ojedin lý svého druhu, v jeho povaze existovalo n kolik d vod , které byly signály možného zániku. Už na po átku její existence byla obrovská škoda, že odešel její iniciátor a otec myšlenky J. Lux. Jakýkoliv následník nemohl dob e interpretovat jeho úmysly a bez jeho autority je také uvád t do praxe. Z pohledu

možných

p í in

krachu

ty koalice,

m žeme

konstatovat

následující. V prvé ad je z ejmé, že pokud se podobný koali ní subjekt snaží postupovat cestou integrace nebo prohlubující se spolupráce, je t eba upravit mocenské vztahy. To je v tšinou také za átkem mocenského boje – jak m že spole ný orgán reprezentovat úzký koali ní zám r, ale zárove zachovávat identitu jednotlivých stran? Dalším z problém len . Jakákoliv koalice nem že dlouhodob

ty koalice byla odlišná síla a úsp šn

fungovat, jestliže

dochází k potla ování partner na úkor vlastních zájm . Práv dominantní role KDU- SL poskytla impulsy k nespokojenosti vlastn všech ostatních len (od po átku roku 2001). Jiným problémem byl obsah, nebo také funkce koalice. Ve svém po átku si vyty ila jako cíl zamezení p ijetí ústavních zm n. Tato hrozba ale zhruba v polovin doby její existence pominula (zamítnutí n kterých ástí nového volebního zákona), ímž zmizel d vod proti emu bojovat. To bylo problémem zejména pro velké strany KDU- SL a US. Jestliže pomine stmelovací d vod existence, má koalice jako taková sv j význam pouze pro strany, kterým svou existencí poskytne šanci na v tší zisk, než jakého by strany dosáhly samostatn . Proto mohlo být takové uskupení stran výhodné pro ODA nebo DEU. I p esto, že pominul p vodní d vod existence, stále pro n byla výhodou – mohla jim svou popularitou pomoci dosáhnout lepšího výsledku ve volbách. Pro lidovce nebo unionisty ale takový d vod neexistoval a ty koalice pro n postupn ztrácela na atraktivit .

Dalším d vodem neúsp chu pak bylo odlišné ideov -politické vymezení stran. Jednotlivé strany se lišily jednak programovým vymezením, ale i koali ním potenciálem. Krom KDU- SL si žádná z ostatních nedokázala p edstavit koalici s SSD. Navíc je jist problematické, pokud se politický subjekt snaží bojovat pouze vymezováním se v i n emu – nap . Opozi ní smlouv . Bylo pot eba také v tší úsilí stát se alternativou pro voli e – více dodržovat zásady odlišnosti od politických stran (v le ukázat, že se strany dohodnou), nebo uchopení specifických p íležitostí a témat (nap . využití ob anských iniciativ nebo tématu p ímé volby prezidenta), která mohla být využita v kampani. Na druhou stranu bychom m li poznamenat, že i p es neúsp ch ty koalice se jednalo o projekt, který byl odvážný a v naší politice doposud nepoznaný.

12) Záv r V této práci jsem si dala za cíl zhodnotit, jaké bylo postavení lidovc v rámci ty koalice a jak jejich ú ast v této koalici ovliv ovala její sm ování a vývoj. Pro tento ú el m žeme shrnout základní fakta, která jsou pro tento ú el d ležitá. Do

období

politické

krize

vstoupila

KDU- SL

jako

strana

konsolidovaná a i p es vnit ní konfliktní linie sjednocená pod osobou p edsedy Josefa Luxe. R st sebev domí se projevil v událostech a jednání lidovc b hem roku 1997. Vznik Opozi ní smlouvy v ervenci 1998 nebyl zamýšleným cílem KDU- SL, nicmén pro n znamenal impuls k vytvo ení politické opozi ní koalice na základ vizí Josefa Luxe. Jeho role byla v tomto procesu nezanedbatelná, protože stav l na myšlenkách ob anské spole nosti a snaze kvalitativn prom nit sou asnou politickou kulturu. Vznik ur ité t etí síly v i SSD a ODS pak m l spojovat strany, které se k Opozi ní smlouv staví negativn . První dohoda, která ustavovala vznik takové koalice, byla podepsaná 1. zá í 1998 jako Dohoda o volební koalici KDU- SL, US, ODA a DEU pro senátní a komunální volby v listopadu 1998. Její význam bychom v této dob

mohli ozna it jako ryze ú elový, který spolupráci hloub ji

nespecifikoval.

ty koalice, která se za lenila jako subjekt do opozice v i

SSD, byla za azená do teorie opozice R. Dahla na základ jeho kritérií jako:

soudržná a koncentrovaná; spolupracující; v rámci jednání orientující se na parlamentní arénu; ne zcela jasn identifikovatelná; z hlediska cíl na pomezí mezi nestrukturální opozicí typu office-seeking stranou a policy oriented stranou a nakonec jako orientující se na parlamentní vyjednávání. První skute ností, která v rámci

ty koalice p edpokládala fakticky

odlišné rozložení sil (než jak ji garantovala smlouva) bylo, že strany byly nestejn velké. Z hlediska volebních zisk byla nejsiln jší práv KDU- SL. Tato skute nost byla potvrzená i její tradicí a po tem len – tato kombinace totiž stran

poskytovala také velmi d ležité zázemí a propracované

rozhodovací mechanismy, které chyb ly nap . Unii svobody, která byla na základ parlamentních voleb 1998 svými zisky na podobné úrovni jako KDUSL. Proto zde existoval formální p edpoklad pro dominanci lidovc . I p es úsp ch v senátních volbách na podzim 1998, který pro ty koalici znamenal zvýšení popularity, došlo brzy - práv jednáním lidovc ke zpochybn ní budoucí možné spolupráce. P irozené chování strany vyjednávat s tím, kdo poskytne podporu stranickým zám r m, bylo konfliktem, který tém

vyvolal odchod US. Podobné riziko pro koalici se objevilo v íjnu

1999 v nabídce ODS vytvo it duhovou vládu s SSD, ODS, KDU- SL a US. V této chvíli ale byla

ty koalice kvalitativn prom n ná – m síc p ed tím

došlo k podepsání nové Svatováclavské ty koali ní dohody. V ní cht jí strany koalice nabídnout alternativu pro voli e a ukázat, že spolu mohou spolupracovat díky schopnosti se dohodnout. Ustavili sice

ty koali ní radu,

ale nedošlo ke specifikaci její role a kompetencí – pouze to, že m la být zastoupena p ti leny z KDU- SL a US a jedním z ODA a DEU. Velkým potenciálem byly ob anské iniciativy z roku 1999, nicmén nedošlo k jejich využití z d vodu absence zkušeností a snad i nedostate ného zhodnocení jejích potenciálu. P itom práv

jejich zapojení do opozice by bylo v souladu

s Luxovou vizí. S volebním zákonem v roce 2000 se objevily první snahy o integraci ze strany KDU- SL a US sm rem k menším stranám. Podobné snahy se následn as od asu objevovaly, a už jako vznik dvou subjekt nebo dokonce jedné strany. A došlo k podepsání další Svatováclavské smlouvy, spolupráce stran byla neformáln ovlivn ná situací v KDU- SL. Za al se zde projevovat spor

mezi J. Kasalem a C. Svobodou. Kasal tla il stranu více do pravého st edu a tvrd odmítal vládu s SSD bez podpory US. Takové chování vyvolávalo nespokojenost uvnit strany, protože se n kte í lenové báli, že p ílišným spojením s US ve volbách neosloví voli e sociální demokracie. D ležitým rysem v této dob také bylo, že se za ínala projevovat nespokojenost malých stran – poci ovaly tlak KDU- SL a US. Na podzim 2000 byly výrazným úsp chem

ty koalice senátní a

krajské volby, ve kterých získala 16 senátor . Krajské volby byly d ležité hlavn pro lidovce, kte í obsadili všech p t získaných hejtmanských post . Posun ve vývoji koalice, ale také ve vnímání svých partner

znamenala

Ž árská dohoda uzav ená na konci ledna 2001. Závazek, že bude zvolen lídr ty koalice a že bude sestavená stínová vláda, prom nil vztahy mezi KDUSL a US. Navíc posílil spory nejen v rámci koalice, ale i v rámci jednotlivých stran. Volba lídra zp sobila nedorozum ní mezi koali ními partnery a skon ila ne ekan vít zstvím C. Svobody. Prohrou to bylo práv pro unionisty, podle kterých m li v této chvíli odejít. Od tohoto okamžiku se proti KDU- SL nestav ly jen malé strany, ale i US, která se za ala chápat jako ob

lidovc a

byla zklamaná z celé koali ní spolupráce. I p es drobn jší ústupky, které lidovci b hem existence

ty koalice d lali, v zásadních otázkách ze svých

zám r neslevovali a prosazovali si svou na úkor druhých. Šlo p ípad d ležité osoby lídra, ale i o sestavování stínové vlády, která následovala a byla siln poznamenaná práv personálními spory uvnit KDU- SL. Tyto spory byly jen další známkou hlubších strukturálních problému, které se projevily o rok pozd ji. Dohady o podob vlády m ly samoz ejm

vliv i na ve ejnost a

pocházely práv od lidovc . Svoboda byl nakonec nahrazen K. Kühnlem, ale zm ny ve stínové vlád dopadly v jasný prosp ch lidovc : získali 8 k esel, zatímco US jen 5, ODA 2 a DEU pouze jedno. Jihlavský sjezd, který potvrdil Svobodu jako nového p edsedu lidovc , byl pro unionisty nad jí na zlepšení situace, už jen tím, že se nestav l za integraci do jednoho subjektu, ale do dvojbloku. I b hem samotného zániku se projevovala iniciativa p edevším lidovc , kte í s ODA vypov d li spolupráci. M žeme tedy konstatovat, že b hem existence

ty koalice opravdu

docházelo k dominanci lidovc po dobu její existence. Hlavní zásluhu na tom

m la skute nost, že tato strana ze všech ostatních len disponovala formální výhodou velké lenské základny a již ustavenými mechanismy rozhodování, které ji poskytovaly vyjednávací výhodu a pozici autority, která dokázala snáze prosadit své zám ry. Nejen tedy že dominovala svou velikostí, ale v souvislosti s tím práv

efektivn ji dokázala ovliv ovat i sm ování

ty koalice –

disponovala vizí, svým jednáním ovliv ovala, zda bude spolupráce pokra ovat; konfliktní linie uvnit lidové strany p edur ovaly orientaci koalice a stejn tak se navenek siln projevovaly i personální spory, nap . b hem sestavování stínové vlády. Chování lidovc v rámci ty koalice dávalo znát, že tuto formaci berou pouze jako ú elový projekt, který poslouží jejím ambicím více ovliv ovat politiku. Na druhou stranu musíme konstatovat, že tyto ambice nebyly tak velké, jak se mohlo zdát, protože rozhodování v zájmu

ty koalice nebrali

p íliš dogmaticky, ale naopak se vždy snažili jednat podle toho, co je výhodné pro stranu a jak si zajistit podporu i mimo koalici. I p es zmi ované prohlášení o v li stát se stranou významn jší, která p ebere v tší díl zodpov dnosti, se ukázalo, že je KDU- SL stranou, která se spokojí s voli i, které má, a neaspiruje na pozici velké strany, která bude ve volbách získávat významn jší po et hlas

a mandát . Identita strany tak (i p es vyzkoušení na po átku

ambiciózního projektu

ty koalice) z stává malom š ácká – strana by cht la

disponovat v tším dílem odpov dnosti, ale její cíle z stávají v podstat stejné – orientuje se z v tšiny hlavn na stávající voli e a p íliš se nesnažila zaujmout nové. Nevyužila možnosti pevn ji vybudovat koali ní projekt, který by se odlišoval od velké SSD nebo ODS, a svou jedine ností jim ve volbách možná zajistil v tší po et hlas , mandát a tedy i významn jší pozici p i tvorb vládní politiky. M žeme pozorovat i opa ný vliv -

ty koalice na KDU- SL. V rámci

ty koali ní spolupráce se do pop edí op t dostala otázka pravicového nebo levicového zam ení strany a konfliktních linií uvnit

strany, což bylo

doprovázeno osobními spory (Lux/Kasal, pozd ji Svoboda/Kasal). Nutnost spolupráce s partnery vedla k otup ní p vodn

jasn

odmítavého postoje

nástupce Luxe Jana Kasala ke spolupráci s SSD. D ležité byly i mocenské boje, které se objevily v souvislosti s volbou lídra

ty koalice a se vznikem

stínové vlády – jednalo se hlavn

o spor Kop iva/Svoboda a Kalousek

(Kasal)/Svoboda v p ípad sestavování stínové vlády. St et mezi Kasalem a Svobodou se projevil na sjezdu v roce 1999, kde byl Kasal potvrzen jako p edseda strany a pozd ji i v roce 2001, kde Kasala vyst ídal Svoboda. Z hlediska programu KDU- SL nedošlo k výrazn jší prom n . Jednak proto, že neprob hla integrace stran, která by zm nila n které prvky, ale i proto že lidovci nebyli nuceni pozm ovat své ideové prvky nap . kv li tlaku v tších koali ních partner .

P ílohy: Tabulka . 1: Cíle politické opozice podle R. Dahla Cíl politické opozice zm na vládního

zm na

zm na

zm na

personálu

zvláštních

struktury

sociáln

prvk

politickéh

ekonomické

vládní

o systému

struktury

ne

ne

Typ politické opozice

P íklady

politiky ano

federalisté

ist office-

v USA (1815-

seeking strana

1830)

nestrukturální politická opozice

ne

ne

ano

ne

ne

nátlaková skupina

Americká federace farmá

policy-oriented

ano

ano

ne

ne

strana politi tí

Republikánská strana (USA)

ano nebo ne

ne

ano

ne

Irští

omezená politická

reformisté

nacionalisté

opozice

(nepoliticky

v Británii,

orientovaní)

sufražetky v USA

totální politicko-

ano

ano

ano

ne

strukturální strukturální

reformisté

politická opozice

demokrati tí

RPF ve Francii

ano

ano

ne

ano

demokratické

sociáln

socialistické

strukturální

strany

reformisté revolu ní hnutí

ano

ano

ano

ano

komunistické strany

Zdroj: Kubát 2010:61

Seznam použité literatury Mediální databáze Anopress: Lidovecká rána do stolu, Mladá fronta Dnes, 29. 9. 1997. Lux chce prosadit další sociální opat ení, Mladá fronta Dnes, 29. 9. 1997. Koali ní konference nadšení nevzbudila, Zemské noviny, 1. 10. 1997. Poslední události mohou zp sobit pád vlády, Lidové noviny, 24. 10. 1997. Lux dal vlád n ž na krk, Právo, 25. 10. 1997. Lidovci požadují nové programové prohlášení vlády, Práce, 25. 10. 1997. Lux chce udržet kontinuitu vlády, Lidové noviny, 9. 12. 1997. Klaus napadl Luxe a prosazuje v tšinový volební systém, Lidové noviny, 18. 12. 1997. Lidovce d sí p edstava blížící se koalice se sociálními demokraty, Lidové noviny, 20. 1. 1998. Lidovci necht jí vládnout se Zemanem, Lidové noviny, 20. 1. 1998. Lux kritizoval místop edsedu Kasala a Rumlovu Unii svobody, Právo, 13. 2. 1998. Lux napadl Kasala, který nechce do koalice se sociální demokracií, Lidové noviny, 13. 2. 1998. Klaus zve Luxe a Rumla do povolební spolupráce, Slovo, 6. 4. 1998. Miloš Zeman dostal d v ru a jde po krku Unii svobody, Slovo, 6. 4. 1998. IVVM: Tošovský je stále nejd v ryhodn jší, Právo, 21. 4. 1998. SSD – KDU- SL – US, Lidové noviny, 21. 6. 1998. Lux jednal s Rumlem o koalici, Právo, 22. 6. 1998. Ruml pohrdl Zemanovými ústupky a poh bil koalici s lidovci a SSD, Právo, 3. 7. 1998. ODS podmínila ú ast ve vlád Klausem a v tšinou ministr , Právo, 4. 7. 1998. M. Zeman se s V. Klausem dohodli, Hospodá ské noviny, 7. 7. 1998. Lux o ekává spojení s unií, Lidové noviny, 13. 7. 1998. Tento vlak jede na Slovensko a na Balkán, tvrdí šéf lidovc Josef Lux, Mladá fronta Dnes, 14. 7. 1998. Lux: Budeme opozicí ODS i SSD, Slovo, 20. 7. 1998. KDU- SL a US do senátních voleb spole n možná i s DEU a ODA, Slovo, 24. 7. 1998. Dohoda menších stran vyvolává nejasnosti, Mladá fronta Dnes, 14. 8. 1998. Mezi malé strany se vkrádají rozpory, Lidové noviny, 14. 8. 1998. Jednání o ty koalici KDU- SL, US, ODA a DEU pokro ila, Lidové noviny, 26. 8. 1998. Nespokojená unie zvažuje odchod ze ty koalice, Mladá fronta Dnes, 16. 1. 1999.

Ruml dal Kasalovi ultimátum, aby p estal jednat s komunisty, Právo, 18. 1. 1999. Unie se usmí ila s lidovci, Lidové noviny, 18. 1. 1999. Kasal usadil ty ku, Právo, 21. 1. 1999. Lidovci: Ne nové ty koali ní smlouv , Hospodá ské noviny, 29. 1. 1999. Šéf lidovc Kasal chce vytvo it „dvojblok“ s Unií svobody, Lidové noviny, 1. 6. 1999. ty koalice chce novou dohodu, Hospodá ské noviny, 7. 9. 1999. Lidovci jsou pro ty koalici, ale rázn odmítají slou ení, Právo, 20. 9. 1999. ODS po ítá se zánikem opozi ní smlouvy, Hospodá ské noviny, 12. 10. 1999. Široká koalice? Záminka, tvrdí strany, Mladá fronta Dnes, 12. 10. 1999. ODS chce širokou koalici, opozi ní smlouvu nevzdává, Mladá fronta Dnes, 16. 10. 1999. Lidovc m se p estává líbit sebev domí ODA a DEU, Právo, 23. 10. 1999. STEM: ty koalice by ve volbách p edstihla ODS, Lidové noviny, 22. 3. 2000. ty koalice v era dostala n ž na krk, Mladá fronta Dnes, 27. 5. 2000. Jeden z kola ven?, Právo, 29. 5. 2000.

Další internetové zdroje: Deklarace Spole n pro zm nu, 28. 9. 2000, on-line text (http://www.oda.cz/clanek.asp?id=489). Dimun, P. (2002): Komentá : Taková byla ty koalice, on-line text (http://www.revuepolitika.cz/clanky/909/komentar-takova-byla-ctyrkoalice). D eví ská výzva, on-line text (http://www.ahasweb.cz/dokumenty/impuls99.htm). D eví ská výzva, on-line text (http://www.liberalnistrana.cz/archiv.php?co=1214450289). Fendrych, M. (1999): Je možné se dohodnout, Respekt, on-line text (http://respekt.ihned.cz/index.php?p=R00000_d&article[id]=36107240&article[what]=KDU -%C8SL+Lux&article[sklonuj]=on).

Holub, P. (1998): Osm let Josefa Luxe, Respekt, on-line text (http://respekt.ihned.cz/index.php?p=R00000_d&article[id]=36091750&article[what]=KDU -%C8SL+LUX&article[sklonuj]=on). Holub, P. (1998): To proklaté senátní zrcadlo, Respekt, on-line text (http://respekt.ihned.cz/index.php?p=R00000_d&article[id]=36088200&article[what]=KDU -%C8SL+LUX&article[sklonuj]=on). Jarní dohoda stran ty koalice, 31. 3. 2001, on-line text, (http://www.oda.cz/clanek.asp?id=521). Nález Ústavního soudu . 64/2001 Sb., Sbírka zákon , on-line text (http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01064&cd=76&typ=r). Novák, M. (1995): Systémy politických stran a základní modely opozice, on-line text (http://sreview.soc.cas.cz/uploads/65febde4fb42aa2f310abcdcfa669f0d6b94ec30_328_305NO VAK.pdf). Otáhal, M. (1998): O nepolitické politice, on-line text, (http://sreview.soc.cas.cz/uploads/fccd157841c4b31a89ea8fe47cbabc86e861ebf1_223_467O TAHA.pdf). Pe inka, B. (1998): eská CDU se nekoná, Respekt, on-line text (http://respekt.ihned.cz/c136083340-ceska-cdu-se-nekona). Pe inka, B. (1998): Kometa na politickém nebi, Respekt, on-line text (http://respekt.ihned.cz/c1-36086050-kometa-na-politickem-nebi). Pe inka, B. (2001): P íliš toleran ní patent, on-line text (http://www.cdk.cz/rp_i.php?pg=clanky&cl=6).

Smlouva o vytvo ení stabilního politického prost edí v eské republice uzav ená mezi eskou stranou sociáln demokratickou a Ob anskou demokratickou stranou, on-line text (http://icv.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007cr/milos-zeman/Opozicni-smlouva.pdf). Sn movní tisk . 359/0, Novela Ústavy, on-line text (http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=359&ct1=0). Suchý, P. (1999): Proces transformace KDU- SL ve stranu moderního typu, on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=143). Suchý, P. (1999): Transformace KDU- SL v moderní stranu, on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=143). Svatováclavská ty koali ní dohoda 29. 9. 1999, on-line text (http://www.oda.cz/clanek.asp?id=224). Svatováclavská ty koali ní smlouva, 28. 9. 2000, on-line text (http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=126&IDCl=920). Trojan, M. (2008): Opozi ní smlouva a ty koalice, on-line text (http://www.epolis.cz/komparace/269-opozicni-smlouva-a-ctyrkoalice.html). Ústava R, on-line text (http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html). www.revuepolitika.cz Ž árská dohoda stran ty koalice, 28. 1. 2001, on-line text (http://www.oda.cz/clanek.asp?id=488).

Web KDU- SL (ov eno k 31. 1. 2010): 8. sjezd KDU- SL, 1997 (http://www.kdu.cz/SJEZD/1997/sjezdhrad2.htm). K es anskodemokratická výzva pro 21. století, on-line text (http://www.kdu.cz/default.asp?page=510&idr=10150&IDCl=10815). Prohlášení KDU- SL k zákonu o volbách do Parlamentu R, 10. 6. 2000, on-line text http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=135&IDCl=937 Svoboda, C. (2001): Projev kandidáta na p edsedu KDU- SL, on-line text (http://www.kdu.cz/SJEZD/2001/Projevy/svoboda.htm). Teze sociální doktríny KDU- SL, on-line text (http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=134&IDCl=1364). Usnesení Sjezdu KDU- SL konaného ve dnech 27. a 28. zá í 1997 v Hradci Králové, on-line text (http://www.kdu.cz/SJEZD/1997/sjezdhrad.htm).

Tišt né zdroje: Balík, S. – Kyloušek, J. (eds., 2004): Krajské volby v eské republice 2004, Brno, Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Beyme, K. v. (1987): Parliamentary Oppositions in Europe, in.: Kolinsky, E. (eds., 1987): Opposition in Western Europe, London – Sydney, Croom Helm, pp. 31 – 51. Blondel, J. (1997): Political Opposition in the Contemporary World, Government and Opposition, Vol. 32, No. 4, pp. 462 – 486. Dahl, R. A. (1968): Patterns of Opposition, in.: Dahl, R. (eds., 1968): Political Opposition in Western Democracies, New Haven and London, Yale University Press, pp. 332 - 347.

Fiala, P. – Foral, J. (2008): KDU- SL jako sou ást

ty koalice, in.: Fiala, P. – Foral, J. –

Kone ný, K. – Marek, P. – Pehr, M. – Trapl, M. (2008): eský politický katolicismus 1848 – 2005, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. Fiala, P. (2005): Josef Lux a prom ny postavení KDU- SL v politickém systému

eské

republiky, in.: Znoj, M. – Pehr, M. (eds., 2005): Josef Lux a eská politika 90. let, Praha, Ústav politologie FFUK. Klíma, M. (2001): Kvalita demokracie v eské republice a volební inženýrství, Praha, Radix. Kubát, M. (2000): eská parlamentní pravice z pohledu politické v dy, in.: Fiala, P. – Mikš, F. (eds. 2000):

eská konzervativní a liberální politika. Sborník k desátému výro í založení

revue Proglas, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury. Kubát, M. (2010): Politická opozice v teorii a st edoevropské praxi, Praha, Doko án. Kolá , P. (2003): Vzestup a pád ( ty )koalice, in.: Linek, L. (eds., 2003): Volby do Poslanecké sn movny 2002, Praha, Sociologický ústav Akademie v d eské republiky. Malí , J. – Marek, P. (2005): Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v eských zemích a eskoslovensku 1861-2004. II. díl, Období 1938-2004, Brno, Dopln k. Novák, M. (1995): Systémy politických stran a základní modely opozice, Sociologický asopis, ro . 31, . 3, s. 305-320. Novák, M. (2004): Typy vlád a jejich utvá ení: R v komparativní perspektiv , in.: Novák, M. – Lebeda, T. (eds., 2004): Volební a stranické systémy. R v mezinárodním srovnání, Plze , Aleš en k. Pšeja, P. (2005): Stranický systém eské republiky, Politické strany a jejich vývoj 1989-1998, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury.

Šanc, D. (2006): Menšinová koali ní vláda 1996-1998: Projekt, který nem l šanci na úsp ch, in.: Cabada, L. (eds., 2006): Koalice a koali ní vztahy eské republiky v evropském kontextu, Plze , Aleš en k. Tabery, E. (2006): Vládneme, nerušit. Opozi ní smlouva a její d dictví, Praha, Paseka.

Politika v eské republice: Ústavní orgány, Politika v eské republice, ro . 1997, . 2, s. 2 – 12. Politické strany, Politika v eské republice, ro . 1997, . 2, s. 13 – 30. Politické strany, Politika v eské republice, ro ník 1997, . 4, s. 14 – 43. Ústavní orgány, Politika v eské republice, ro . 1997, . 5, s. 2 – 14. Politické strany, Politika v eské republice, ro . 2000, . 3, s. 111 – 128.